THE PERFECT PLAN-CONVERSATION BETWEEN THE ANGEL AND GOD

Tenokrát jsem možná zašla i na svůj vkus příliš daleko.. pořád ještě mě trápí otázky ohledně Castiela a nadcházejících dílů.. vyrovnávám se s tím po svém, píšíc povídky na různé motivy.. na motiv ohnivého kruhu, nebo na motiv úplného konce seriálu - a - tahle je zase jiná.. dnes mě náhodou napadl: Perfektní boží Plán - co znamená?....

zabývala jsem se otázkou Osudu (toho, napsaného Bohem - nebo někým, záleží na druhu víry nebo náboženství - v případu SN tedy Bohem) a svobodné vůle... jednak mě samotnou tohle téma zajímá - do jaké míry jsme svázáni osudem a proč? A taky je to něco, co "zajímá" Castiela...

věřím tomu, že Castiel v současnosti (šestá série) dělá něco špatného, ale současně věřím tomu, že věří, že děá něco správného... a - má výčitky a proto nemůlže být špatn postava.. taky pochybuje! Navrch si myslím, že Castiel jedná velice lidsky, protože jako ten původní anděla by nikdy nejednal stejně emotivně... já si myslím, že všechno dobré i špatné vychází z lidí - z emocí - tedy, z toho, jací lidé jsou... andělé jsou jednouše stroje... ale ne Castiel, protože byl člověk - a proto, protože cítí emoce, současně i chybuje... je špatné cítit emoce?.. za to vás přece nikdo trestat nemůže - na což narážím na konci povídky...

skládá se ze dvou částí - první je velice úvahová - Castiel je ve válce a přemýšlí o tom, co udělat a neudělat a o sovobdné vůli a o božím Plánu a o andělech - je to velice úvahová číst a možná jsem to přehnala a něco takového bych zde vůbec zveřejovat neměla, protože se to nehodí... je to možná nudná část, ale co už - úvahy takové jsou... nebo ne - ale já je jinak psát neumím..

druhá, kratičká část - spíe dovětek - je podstatná - legrace, protože je vlastně velmi krátká.. jedná se o rozhovor Boha a Castiela na konci...

to je vše - komentáře vítány

PS: Nesnáším tohle naformátování.. mám ráda mezery mezi řádky - hm, to mám ale asi smůlu.. text takhle stěsnaný na mě vždy působí neuceleně.. no nic... odřádkovávala jsme ručně, což není perfektní, ale lepší než nic...

PPS: Nevěřím v křestanského Boha a lala-wing angels crap (to je obrat z Lovely Bones), ale věřím tomu, že něco existuje.. nicméně, musím se držet mytologie SN, takže, proto ten Bůh...

a samozřejmě věřím v Castiela! :-)


Bůh měl na počátku perfektní Plán… a vše, co se dělo, se dělo coby součást božího Záměru – od začátku do konce, včetně utrženého jablka.

(například o jablku se vedou spory, Plán boží totiž nemohl být současně vše-zahrnující a současně záviset na volbě člověka)… Plán byl ale rozhodně perfektní –

anděl Castiel mockrát přemýšlel o tom, co všechno bylo součástí Plánu a k čemu došlo (a došlo-li k něčemu)už mimo něj… Castielova „zrada“ nebes a pád mohl být součástí velkého Plánu a vypuštění Lucifera rovněž a stejně dobře i Apokalypsa a rozvrat a válka v nebi – vše bylo možná od začátku Bohem perfektně a do detailu naplánováno a Castiel proto neměl důvod domnívat se, že se dějí i špatné věci… andělé nemají ve zvyku pochybovat, protože vědí (ne věří, ale vědí), že vše se děje z vůle boží a – jak by cokoli, co pochází od Boha, mohlo být špatné?

Dean jednou řekl, že musí být krásné být si sám sebou tak jistý a v pravdě, bylo. Být anděl znamenalo netrpět výčitkami svědomí a nikdy nezaváhat… boží plán vystavěl chrám alibismu pro každého anděla schopného uvěřit v něj a, všichni andělé, včetně Michaela, Lucifera nebo Anny… Uriela, Zachariáše… Rafaela nebo Rachel, věřili, že právě jejich volba je ta správná a že pouze oni bojují dobrý boj – protože vše, co se děje, bylo řečeno – Bohem… každý anděl věděl-věřil, že jeho volba je součástí Plánu… nezáleželo na tom, kde je Bůh teď, protože Knihu osudu napsal na začátku…

Castiel, který Knihu viděl, ale pochyboval – roztrhl ji vedví a, osobně si nemyslel, že slovo boží lze roztrhat – muselo tu přece být i něco víc, co bylo třeba udělat – zjevně nebylo… spálit scénář nemohlo být snazší…

andělé, probuzení ze snu, ale kupodivu nebyli vděční – naopak… namísto toho, aby každý anděl zvážil své nové možnosti vyplývající ze svobodné vůle, andělé zpanikařili. Pocity jako výčitky, nebo pochybnosti jim byli cizí a každý anděl do jednoho dával přednost jistotě, třebaže byla pouze jiným označením pro slepou víru…

perfektní plán se rozpadal a i Castiel brzy uvěřil tomu, že celé zotročené nebe je lepší než svoboda uplatňovaná v nebi roztrhaném na kousky – Castiel měl vztek – ne na Boha, protože Bůh už neměl moc zasáhnout, ale, na sebe sama – byl naivní… anděl chtěl uplatnit pozemská pravidla v nebi, protože byl svobodnou vůlí a z ní plynoucím potenciálem lidí okouzlen – andělé ale nebyli lidé… nebe se otřásalo a andělé obraceli své motlitby k Rafaelovi, protože řád dával smysl a Rafael byl anděl řádu – byl… tradicionalista.

Castiel mohl jednoduše přiznat, že nemá pravdu a že svobodná vůle neznamená nic, protože andělé potřebují svou Knihu – anděl byl ale pyšný… pýcha Castiela nebyla táž, jako pýcha padlého anděla Lucifera a Castiel ani nikdy sám sebe nepovažoval za Boha – Castiel byl ale neústupný a hrdý a, kdyby se zřekl své víry, nezbylo by mu nic … Castiel trhal nebe na kousky ve snaze zabránit rozervání svého vlastního já –

nikdy si neuvědomil, že se podobá více lidem, než andělům - protože pouze člověk je schopen zničit vše, ve snaze zachránit sebe…

anděl věřil tomu, že nebe zachraňuje – musel, protože dobrý důvod pro boj, byla současně i dobrá zástěrka pro boj…

… Castiel si přál být zase součástí božího Plánu a nepochybovat o tom, že jeho vlastní vnitřní jistota pramení ze Záměru – pak by mohl anděl sám sobě donekonečna nalhávat, že jedná správně…

… Plán už ale neexistoval – útržky ze stránek z Knihy osudu poletovaly ve Vesmírném prostoru za hranicemi nebe a byly nedosažitelné a Castiel věděl, že to, co cítí je pochybnost, protože každá volba každého anděla a každý jeho čin nyní závisel pouze na něm samém –

odvolávat se na Boha, svádět a zříkat se odpovědnosti už možné nebylo, protože svobodná vůle znamená přijmout zodpovědnost za své činy…

když Castiel roztáhl křídla, zakryl jimi nebe – byl mocný… mnohem víc si ale anděl přál být zakrytý…

anděl věděl, že i kdyby bylo třeba prolít řeky krve a anděly znovu zotročit, on vytrvá v boji, zastávajíc svůj názor –

neměl víc…

…odvážil se pouze doufat, že Bůh, setkají-li se, mu odpustí…

a Castiel věděl, že i Dean mu odpustí – nehledě na to, že, stojíc vně ohnivého kruhu, lovec řekl, že Castiel bude další věc, kterou uloví…

… zamával křídly a nebe se znovu zachvělo – bude-li třeba, Castiel vše zničí… někdy, zřídka, se jako Bůh cítil… anděl byl ale současně i lepší, protože spolu s otřásající se oblohou, se třásla i Castielova milost a anděl plakal…

válka nebyla pouze o válce – vítězství bylo důležité, ne prioritní… válka byla především o motivech a Castiel pořád doufal, že vedle vlastního zoufalství, své nejistoty a pýchy, najde na dně sebe sama i jeden dobrý motiv válčit…

slzy Castiela, nebyly slzami sebelítosti – pramenily z lítosti nade vším, co je ztracené… řeky krve zbarvovaly oblohu do ruda a na zemi Dean skládal znovu dohromady Samovu duši a pro všechno a všechny, vedle vlastní jistoty peroucí se s nejistotou, Castiel cítil lítost…

překvapeně se dotkl své mokré tváře – uvědomil si, co jeho odlišuje od druhých andělů – a co jej naopak spojuje s lidmi – soucit… žádný anděl nikdy neprojevil soucit… kdyby Castiel naučil ostatní anděly plakat a soucítit, přesvědčil by je současně i o svých motivech –

válku ale bylo třeba vyhrát jinak a anděl, odhodlaný zaprodat svou milost peklu, rozdmýchal křídly oheň – nebe vzplálo…

… nakolik byl Castielův plán součástí božího, anděl nevěděl, byl ale perfektní…


„Kde to jsme?“ zeptal se anděl…
„Na konci.“

Castiel se chtěl zeptat, kde přesně je konec a co znamená – a, jedná-li se o onen mytický definitivní konec, po kterém už se znovu nenarodíte – nezeptal se ale na nic, protože upadal do nevědomí… snažíc se zachytit sám sebe v pádu a udržet myšlenky pohromadě déle, anděl vykřikl:

„Jednal jsem správně?“
„Kdy?“

-což byla dobrá otázka, protože lidé (andělé) jednají někdy správně celý život a potom se snadno dopustí osudové chyby.

Anděl proto otázku pozměnil: „Kdy jsem nejednal správně?“

a na místo odpovědi, hlas bez tváře řekl: „Odpouštím ti…“

dosud si Castiel myslel, že se jedná o frázi, což si vždy myslí všichni – v okamžik, kdy ale hlas slova vyslovil, pomalu, nahlas a konejšivě, anděl cítil úlevu…

… a jednalo se o víc, než o oddych – byl volný… dobrovolně a rád, teď Castiel upadl do nevědomí – do náruče Boha…

Zohle bylo zase perfektní koukám že jsetli brzy neuvidíme jak to s cassem je, všichni zešílíme

Maky: já nevím, co si o této povídce myslet - asi mě nezaujala tak, jak by sis představovala - já nevím, tentokrát mi to přišlo, že to nemá ani hlavu - ani patu....třeba je to ale tím tématem, které je pro mě tak trošku cizí....a hlavně a to chci zdůraznit - je to opět jenom můj subjektivní názor, ale já jsme vlastně vůbec nepochopila, co se to teda Cass snaží v hlavě rozluštit - boží plán???? zřejmě ...můj komentář je negativistický, ale tak to cítím...doufám, že se za to na mě nerozlobíš

a máš pravdu - do vkusu čtenářů je těžké se trefit, a každý čtenář je úplně jiný.....

Terrik: Pozdě, už jsem zešílela! Děkuji Ti za pochvalu - líbilo? To jsem ráda.. nebylo to moc zamten a filozofické? Jsem cvok...

Nemix: Nezlobím se - naopak - představ si, že bys mi psala jen kladné komentáře nebo mi napsala, že se Ti to líbí, i kdyby se nelíbilo - takhle aspon vím, že když mi někdě něco pochválíš, tak je to vážně poklona a taky si vážím toho, že mi napíšeš komentář i k tomu, co tě neoslovilo - opravdu Ti děkuji ... well, co se týče Tvého názoru - to posoudit nedovedu.. všimla jsem si už dřív, že tenhle druh mých povídek moc ráda nemáš - už nevím, která povídka to byla - ale, u jedné podobné jsi mi napsala podobný komentář... tohle je velmi specifický druh povídky - hodně úvaha a já sama se na ní musím soustředit asi jako na nějaké antické filozofické dílu (myslím složitostí, ne dokonalostí :-) ), abych neztratila mylenkový tok... což je v pořádku, protože to bylo od začátku zaýšleno jao úvaha. Samozřejmě otázkou je, je-li napsaná dostatčně srozumitelně, protože tohle je u úvah problém a já osobně nejsem úvahový mistr - kdyby tu bylo více komentářů, tak bych to snad mohla posoudit -tahle ne.. takže možná máš pravdu a je to moc zmatené a možná Ti to jen nesedlo - nevím... já jí mám pořád ráda a Terrik napsala, že i jí se líbí - podle mě se slutečně ne vždy autr srefí do myšlenkových pochodů každého čtenáře.. nebo je ta úvaha prostě špatná, kdo ví :-) nicméně - mě avilo jí psát a mám jí raděj, než mojí povídku, co se všem líbila (jasně, typické) a to je pro mě důležité děkuji za komenntář.. jé, to jsem se zase rozkecala!!