STEPS IN SEX

Za prvé: Tohle nemá NIC společného s tím, co momentálně probíráme na foru ani s nadcházející epizodou... tuhle povídku jsem napsala minulý týden...

Za druhé: Je o sexu - logicky, soudě dle názvu... takže varování pro všechny - povídka je slashová a je v ní sex (nejedná se o tvrdý sex an o detailní popis - hm, "aktu" - ale sex to je...) - pokud proto nemáte rádi slash nebo milostné povídky - nečtěte dál... anebo ano - dejte mi šanci - přestat číst můžete kdykoli

proč jsem s erozhodla napsat povídku o sexu?... inu - napsala jsem už spoustu slashových povídek a vždy došlo maximálně na polibky - nechci psát tvrdou povídku o sexu, to nbylo mým záměrem - zaměřuji se na sex jako takový a na důvod, který je v pozadí - na poetické stránky sexu a romantiku - co bych tak měla dodat...

bohdy - jednou jsi někam napsala, že i když jsou mí povídky slashové a jsou - hm, jsou v nich polibky a tak - tak ty za nimi vidíš víc... chtěla jsem napsat povídku, která ač je sexuálnější, než jiné, pořád je současně i o vztahu - nejen o fyzickém aktu... chtěla jsem na téhkle povídce ukázat, že sex je i víc, než pouze fyzický vztah... současně to ale není romantická povídka - je totrochu legrace, trochu parodie na vztah... pohrávám si s myšlenkou, že v tomto případu došlo nejprve k fyzickému vztahu a terpve potom až k lásce - nebo, teprve potom byla "připuštěna" láska... to není můj obvyklý názor, který zastávám, ale tahle povídka vznikla díky větě na konci - nechtě se překvapit... četla jsem knihu a vyprávělo se v ní o dvou lidech, kteří svůj sexuální vztah začínají jako experiment, jako vzájemnou pomoc - a potom náhodou zjistí, že se jedná o víc.. ano, ano - nemám tenhle scénář ráda, ale ta věta na konci byla tak úžasná a tak skvěle mi sedla k Deanovi, že jsem si nemohla pomoc a napsala jsem tohle... takže - trochu parodie, trochu perverzní, trochu romantika, trochu smutné, trochu na zamyšlení a trochu na odreagování - ale slashové a sexuální...

.. přesto - dejte mi šanci, i když vím, že moc lidí tady tohle nepřijímá - a pokud to číst budete a budete mít názor, prosím, napiště jej...

bohdy - já doufám, že Tě tímhle naprosto neodradím od čtení mých povídek a i když tohle třeba nebude Tvůj šálek kávy, pořád jsme ráda, že si myslíš, že v mých povídkách jde i o více než o popis nějakého fyzického aktu - snad se mi to povedlo i ted - i když je tahle povídka jiná než moje běžné výtvory...

mír a spásu Castielově nesmrtekné milosti

... a žili stastně až do smrti...

víte, co se mi líbí?

představoval si Castielova křídla, roztažená nad jejich nahými těly a peří padající jim oběma do vlasů – což bylo perverzní, ale vzrušující… ... nejsme všichni krásně divní?... jsme!

STEPS IN SEX

Poprvé se jednalo o experiment… Dean stál v opuštěném pokoji, upíjejíc kafe z hrnku, jenž zdobil nápis Love you forever. Kafe vychládalo a Dean bojoval s únavou – sedl si ke stolu a z dlouhé chvíle se rozhodl popovídat si s Castielem – a nebo, vyslat vzkaz -

lovec opřel lokty o stůl, sepjal ruce a ušklíbl se - z modlení se k Castielovi se stala táž rutina jako použít telefon – nadechl se -

telefon by býval byl v Deanův prospěch pracoval lépe… ani mobil se skutečně dlouhým rozsahem by však pro spojení Nebe-Země, zřejmě nebyl dost dlouhý - Dean se ušklíbl znovu - může se ale Castielana na onu možnost zkusit zeptat.

„Castieli… máš chvíli? Zůstaň, kde jsi, jen mě poslouchej,“ odmlčel se… „s tímhle městem se něco děje – nemají tu koláče – nikde-ani-jeden-koláč. Takže já sedím bůh-ví-kde a piju bůh-ví-co (i když Sam říkal, že je to kafe)a k smrti se nudím… nic nepotřebuju,“ dodal rychle, „konec přenosu,“

Dean své nohy položil na židli před ním a znovu bezmyšlenkovitě uchopil hrnek, prohlížejíc si nápis –

nečekal odezvu, vážně ne – královsky se bavil, představujíc si Castielův výraz, který anděl v nebi nasadil, pravděpodobně přemýšlejíc nad významem Deanovy motlitby. Lovce překvapilo, když uslyšel –

„Deane…“

„Co tady děláš?“

„Slyšel jsem tě…“

„Správně,“ Dean si všiml, že Castiel zírá na hrnek – rozpačitě jej odložil a podrbal se za krkem – upřímně, lovec nepočítal s možností, že Castiel jeho volání vyslyší a teď byl Dean zaskočený.

Dean se nudil a hrál si a možná chtěl mít pocit, že spolu s Castielem dosud něco sdílejí – anděl ale rozhodně, zjistí-li, že ho Dean volal zbyečně, nebude nadšený.

Odkašlal si: „Jo, promiň, byla to – byla to nehoda – nevěděl jsem, že jsem zmáčkl volat,“ nervozně se usmál – Castiel vypadal zmateně –

„Deane, nevím, o čem to mluvíš – potřebuješ něco?“

„Ne… je mi líto, jestli jsem tě z něčeho vytrhl – můžeš zase letět.“

K Deanovu překvapení však anděl neuletěl – Castiel si sedl na židli vedle Deana, chvíli si úzkostlivě upravoval kabát kolem sebe a pak toho nechal, dívajíc se na lovce -

„Vyrozuměl jsem tomu správně, že máš dlouhou chvíli?“ odmlčel se, čekajíc na odpověď – Dean přikývl a Castiel pokračoval, „i já…“

„Oh… mohl ses zastavit – nepotřebuješ pozvání k přistání, víš…“ Dean se znovu rozpačitě podrbal na hlavě – před pár měsíci se Dean modlil, přejíc si mít Castiela po svém boku, protože anděl byl jeho síla, a teď – Castiel seděl přímo vedle Deana, skutečný – ne vymodlený – a Dean nevěděl, co říct nebo dělat… proto se – naprosto pitomě – zeptal, „kafe?“ a Castiel stejně pitomě odpověděl –

„Prosím…“

lovec zmizel v kuchyni a o pár minut později postavil před anděla hrnek – týž, který prve používal on sám – s čerstvým kafem. Castiel se napil, šklebíc se – anděl si na trpkou chuť oblíbeného nápoje lidí nikdy nezvykl – Dean říkal, že Castiel nedoceňuje skutečnou krásu věcí – skutečné hodnoty…

„Proč chceš kafe, když se pak šklebíš?“ zeptal se, vracejíc se v myšlenkách do dnů, kdy Samovi bylo deset let – Sam Deana požádal o pivo, které Dean ukradl z tátovy tašky a teď, hraíc si na frajera, předstíral, že je dost starý na to láhev vypít… Dean, řekl, tváříc se nafoukaně, že Sam je moc malý – Sam ale naléhal a Dean mu nakonec láhev podal – tehdy se Sam šklebil stejně, jako Cas nyní…

„Přál jsem si setrvat na okamžik v míru – předstírajíc, že vedeme nezávaznou konverzaci a na moment zapomenout na válku… domníval jsem se, že proto jsi mi nabídl kafe,“ anděl zvedl oči a setkal se s Deanovým pohledem –

lovec neměl možnost všimnout si dřív, jak zatraceně unaveně Castiel vypadá: „Vedeme nezávaznou konverzaci,“ ujistil ho rychle.

„Dobře,“ anděl se uvolnil a zvedl hrnek, chystajíc se znovu napít – Dean ho ale zastavil, svírajíc jeho ruku ve své, na půli cesty k ústům -

„Nemusíš se přemáhat – nebudu naštvaný, nebo tak a navíc si nemyslím, že snesu další z tvých znechucených grimas,“ zasmál se – Castiel ne – podíval se na ruku, kterou měl Dean položenou na jeho –
a Dean, který si dosud neuvědomoval, že jeho prsty se dotýkají prstů Castiela, ruku rychle odtáhl.

„Jak jdou věci nahoře?“ zeptal se a vzápětí otázky zalitoval, protože Castiel ztuhl –

„Ty bys,“ odvětil pomalu, „užil frázi ne podle plánu.“

„Promiň,“ zamumlal Dean – anděl zavrtěl hlavou –

„Nic z toho není tvoje vina, Deane,“ řekl vážně.

„Byl to jen – nevadí, Casi.“

„Byl to jen co?“ naléhal anděl – Dean polkl,

„Snaha o účast, víš…“

„Oh, snažíš se utěšit mě... děkuji, Deane.“

„Nemáš zač.“

„Mám-„ anděl samozřejmě nemohl cokoli, co Dean vyspustil z úst, jednoduše přejít, „tvůj zájem mě těší…“

„Hm, potěšení na mé straně,“ odvětil Dean rozpačitě a anděl – hloupý anděl – se usmál…

Dean si uvědomoval, že konverzace, kterou spolu vedou teď, je více, než nezávazná – flirtovali, i když Dean nevěděl jistě, zda Castiel ví, co flirtování je. Nejhrůzostrašnější a nejdivnější na tom bylo, že Deanovi se to líbilo… přesto – lovec se chtěl ujistit, zda Castiel ví, co se skutečně děje, protože omyly, k nimž docházelo kvůli chybné interpretaci sdělení s domnělým sexuálním podtextem, patřily mezi ty nejtrapnější –

„Víš, co se právě teď mezi námi děje?“ zeptal se Dean tiše, srdce mu v hrudi divoce tlouklo.

„Jsem s tím obeznámen, Deane,“ odvětil Castiel stejně tiše a dodal, „mezi námi dochází k tomu, co ty nazýváš sexuální intoxikací, správně?“

„Jsem s jistým, že já to nazývám jinak, ale – cokoli, Casi…“ kousl se do rtu –
anděl si na své židli poposedl a Dean přemýšlel, zda Castiel skutečně zírá na jeho rty.

„Casi –„
lovcova námitka utonula v polibku – Castiel se totiž naklonil dopředu a políbil Deana –
pocit nadvlády, kterou nad ním Castiel měl, Deana na okamžik ochromil, protože, i když Dean vždy vedl, nový vjem být ovládán byl vzrušující –

anděl, který byl zjevně lepší žák, v sexu než v pití kafe, líbal Deana, hladově a vášnivě, jakoby jediný polibek mohl odsunout do pozadí všechno, s čím Castiel v Nebi a Dean na zemi, bojoval… líbat anděla-muže-Castiela bylo perverzní, ale Dean ukradené chvilky štěstí potřeboval – a zdálo se, že Castiel zrovna tak –

lovec se přesto od Castiela odtáhl a položil andělu ruce na prsa, odkazující ho do přijatelné vzdálenosti –

„Víš jistě, že víš, co se děje?“ ujistil se a Castiel netrpělivě zasténal -
anděl smetl Deanovy ruce a znovu na něj nalehl: „Nejsem idiot, Deane – a chci tohle…“

lovec potlačil vlastní vzrůstající vzrušení – usmál se, ale vzápětí nadšení a senzaci, vystřídala lítost, protože Castiel tiše dodal,

„prosím…“

existoval sex z lítosti, existovalo milování se – ve smyslu milovat se navzájem - a existoval sex, který osvobozuje duši – v praxi se jednalo o vymazávání vzpomínek a myšlenek… a lovec, naslouchajíc prosbě anděla, věděl, že oba, Castiel, i on sám, potřebují vstoupit do světa za hranicemi světa/nebe a osvobodit se – třebaže pouze na chvíli…
víc Dean vědět nepotřeboval.

Políbil Castiela zpět, přejímajíc kontrolu….

… jejich první sex byl experiment – Dean nechal Castiela dotýkat se jej - anděl mapoval lovcovo tělo, zatímco on Castiela pozoroval, fascinovaný a uchvácený současně… Castiel proplétal své prsty s Deanovými a tančil jejich bříšky na Deanově horké kůži… anděl políbil každou jizvu, kterou na Deanovo tělu našel a Dean jednoduše ležel na zádech, jako oddané zvíře, vychutnávajíc si fyzickou senzaci. Castiel se tvářil stejně jako tehdy, když se s Deanem setkal poprvé, překvapený každým Deanovým slovem, pohybem a gestem… vším, co na Deanově těle našel… do očí se ale jeden druhému nedívali, oba byli ztracení v myšlenkách a oba se styděli…

když se Dean ráno probudil, nepřekvapilo ho, že Castiela vedle sebe ležet nenašel – anděl byl zaneprázdněný a bylo v pořádku odejít, protože Dean a on nebyli zamilované hrdličky. Když ale ještě rozespalý lovec přišel do kuchyně, našel Castiela sedět u stolu – anděl svíral v rukách hrnek, z nějž se kouřilo a Dean, beze slova, sáhl pro druhý, a posadil se vedle svého přítele –

kávu pili mlčky, vychutnávajíc si způsob, jímž slunce po ránu dopadalo oknem do místnosti a tančilo po stěnách. Anděl, upíjející nápoj, se proti svému zvyku nešklebil, a když Castiel hrnek, který držel přehnaně křečovitě, vyprázdnil, zmizel… což bylo v pořádku.



Podruhé to bylo ještě podivnější.

Castiel se objevil v motelovém pokoji a vyděsil Deana k smrti – ne, protože se anděl zhmotnil jako vždy bez varování, ale proto, že jeho kabát a košile byla nasáklá krví –

„Co to k čertu – Casi?“ lovec natáhl ruku – anděl ji ale odrazil a ustoupil, zakolísal a chytil se židle, ve snaze získat zpět ztracený balanc.

„Jsem v pořádku,“ ujistil ho.

„Kecy, vypadáš, jako bys prolezl mlýnkem na maso.

Castiel se pustil židle: „Jsem v pořádku,“ zopakoval.

„Co ta krev?“

„Není moje…“

„Aha,“ lovec si odkašlal… anděl se ale nehýbal… stál před Deanem, zírajíc a čekajíc a Dean nevěděl na co, sakra –

a potom stál Castiel u něj a líbal ho… tentokrát anděl neexperimentoval –
rukama vjel okamžitš Deanovi pod triko, dotýkajíc se holé kůže.

„Casi…“

anděl bolestivě skousl Deanův spodní ret a Dean spolkl zasténání… dělo se něco podstatného a Dean byl loutka -

Castiel Deana přirazil na zeď, nepřestávajíc lovce líbat – anděl se pak odtáhl, pouze proto, aby Deanovi přes hlavu přetáhl triko a hned se k lovci znovu přitiskl.

„Co děláš?“ zeptal se Dean mezi nádechy.

„Dělám s tebou sex,“ odvětil netrpělivě Castiel, uvolňující Deanův opasek.

„Všiml jsem si, ale –„

anděl utopil Deanovu námitku v polibku…

milovali se vášnivě – bylo to tvrdé a rychlé a oba nakonec lapali po dechu… chvílemi lovec a anděl zápasili, oba toužíc po dominanci, zraňujíc se a zase líbajíc…

anděl Deanovi nikdy neřekl, co se stalo a proč byl pokrytý krví, ale v tom, co anděl udělal – každý jeho krok v sexu, byl jako nevyřčená zpráva a Dean četl –

… tentokrát Castiel zmizel bezprostředně po vyvrcholení…




sex z lítosti byl jiný – Dean chtěl s milováním se s andělem přestat, lítost ale zvítězila…
anděl přistál na posteli, usedajíc vedle lovce.

„Co potřebuješ?“ zeptal se, protože Dean se k němu modlil – Dean otevřel pusu, ale hned zase zmlkl, protože si všiml Castielova výrazu – anděl vypadal vyčerpaně a smutně. „Zíráš,“ řekl anděl.

„Jo… vypadáš hrozně…“ posunul se, dělajíc Castielovi na posteli více místa. „Vytáhl jsem tě z prostřed krvavého boje nebo tak něco?“

„Tak něco,“ zopakoval anděl tiše… zavřel oči, nechávajíc svou ruku položenou na bílé matraci na posteli, druhou sevřel v pěst.

„Casi?“

„Hmm…“ odvětil anděl.

„Jsi v pořádku?“

„Ne.“

„Můžu pro tebe něco udělat?“ zeptal se Dean – hlas se mu bůh-ví-proč třásl… odpověď znal – a když Castiel otevřel oči a významně pohlédl na prázdný prostor mezi nimi, Dean polkl – tohle nešlo podle plánu, ale – Castiel Deana potřeboval. Co přesně bylo to, co anděl potřebuje, Dean nevěděl – mezi jednotlivými kroky jejich společného sexu, Dean záměr – důvod, který jejich milování se nastartoval, zapomněl …

„Chceš se mnou spát?“ zeptal se Dean – hrát si na pitomce bylo snadné a Dean chtěl slyšet Castielovo ano, protože znamenalo, že sex odstartoval Castiel a ne on. Anděl přikývl.

„Řekni to,“ naléhal Dean –

„Chci se s tebou milovat, Deane…“ otočil se čelem k lovci, dívajíc se na přikrývku, která mezi nimi ležela zmuchlaná, jako pomyslná hranice. „Můžeme mít prosím znovu sex?“

… měli… bylo by to bývalo úžasné, kdyby Castiel mezi vzdechy, nepolykal vzlyky…




i sex časem zevšední – milovali se znovu… znovu a znovu, neptajíc se na důvody… ze hry a pomoci se stala rutina, z nápadu posedlost, a sex byl automatický. Ani jeden z nich nevěděl, proč a co je dovedlo sem…

byl to možná způsob, jímž se Castiel na Deana díval – Sam říkal, že anděl svléká Deana očima, ale žertoval… Sam o sexu mezi andělem a Deanem nevěděl…

během jednoho z jejich nyní již všedních milostných dobrodružství Dean Castielovi vysvětloval, že ho nemiluje…

v jeden moment diskutoval lovec a anděl o případu a v druhou Dean na Castiela zíral -
oba se automaticky podívali na postel –

„Můžeme mít spolu zase sex, pokud souhlasíš,“ řekl anděl a Dean zčervenal – lovec nebyl v rozpacích, byl jednoduše vzrušený – nedal ale pocity najevo a řekl –

„Tohle nebyl romantický návrh, Casi – měl by ses víc snažit…“ dodal melodramaticky -

a Castiel se k Deanovu překvapení ušklíbl: „Odkdy, Deane, vyžaduješ přehedru nebo romantické rekvizity? Většinou se soustředíš pouze na můj –„

Dobře…“ utnul ho rychle Dean, „máš pravdu – bože, tohle je divné… nebudeme do toho zatahovat emoce, ano?“

Anděl přikývl.

O tomhle to celé je, říkal si Dean, když společně s andělem usedal na postel, svlékajíc se – o sexu! Znovu a znovu – nepřestávajíc…

jako sexuální maniaci, Dean se usmál... současně ale lovec nepřestával přemýšlet nad důvodem své posedlosti sexem s Casem, protože Dean měl obvykle – vždy rád ženy – ženy a Castiela… milost anděla možná umocňuje požitek ze sexu – to je ono, Dean není ani nemocný, ani posedlý – je očarovaný… měl by se možná zlobit, lovec byl ale rád – orgasmus v náruči Castiela byl jako tisíce orgasmů – byl nebeský…

… s tím se Dean vyrovnat mohl, protože sex nebyl totéž, co vztah – Dean mohl mít s andělem sex a necítit se divně, šlo-li skutečně pouze o sex a ne o sdílené pocity… když bylo Deanovi šestnáct, experimentoval často, sice s dívkami, ale stejně…

sex je… je umění a každý umělec je svým způsobem magor. Lidé, kteří o sexu nemluvili, nebo o něm nemluvili hezky, lidé tvrdící, že oni nemají fantazie, byli pokrytci.

Lovec cítil naléhavou potřebu Castiela o svých pocitech informovat a říct mu, že mezi nimi jde pouze o sex.

Dean byl vysvlečený do půli těla, když se otočil, pozorující Castiela – anděl, který byl už úplně nahý, právě rozhrnoval peřiny. Oba si lehli na matraci, dívajíc se do stropu – Castiel jednu svou ruku položil Deanovi na břicho, čekajíc na svolení –

lovec se ale nepohnul a anděl frustrovaně vydechl.

„Co přesně chceš?“ zeptal se Dean.

„Nevím…“ Castiel se přetočil na bok, čelíc Deanovi, „nebuď loutka, Deane,“ řekl – jenže, Dean si nemohl pomoci…

„Casi,“ Dean se rovněž otočil na bok. „Jsi si jistý?“ a, bože, zněl vážně jako holka…

„Musíš se ptát a opakovat se pokaždé, když tohle děláme, Deane?“

„Musíš si být sám sebou tak zatraceně jistý?“ odsekl Dean podrážděně a anděl přikývl –

„Jsem anděl…“ což dávalo smysl – i Castiel pochyboval, na rozdíl od Deana se ale, neptal, protože Castiel nebyl člověk a zatímco lovec frustraci ventiloval slovy, snažíc se dopídit se odpovědí, protože lidé takoví jsou, Castiel sám sebe mučil uvnitř… lidé se vždy ptají a ujišťují – andělé ne a Castiel jednoduše nedovedl pochopit, proč by měl.

„Chci si jen být jistý tím, že oba víme, kam tohle směřuje – je to jen o sexu, ano?“ Dean se cítil hloupě – jako malý kluk, který se bojí závazku…

a Castiel se, což Deana popudilo, usmál –

„Neděláš to lepší,“ zamumlal podrážděně lovec – anděl se ale pouze usmál víc.

„Promiň…“ zvážněl. „Nic od tebe neočekávám, Deane, a nic nežádám… je to o- o sexu. Nedělej si starosti, jsem perfektně obeznámen s tím, co tyhle pocity znamenají…“

„Takže –„ Dean cítil úlevu – „ty taky necítíš nic?“

Zaváhal a zavrtěl hlavou: „Fyzická senzace je velmi příjemná – mluvíš o tomhle?“

Dean natáhl ruku a uchopil do ní Castielovu tvář: „Přesně o tom já mluvím…“

Milovali se, krátíc si odpoledne, bez závazků a oba sami sebe ujistili, že i bez emocí… nicméně, ve způsobu, jímž Dean Castiela objal, v prstokladu anděla, jemně přejíždějícího rukou po Deanových zádech a v následném polibku bylo něco, co přesahovalo sex –

a brzy přestal být sex pouze o sexu…

byl o lásce.



Dean spolu s Castielem ležel na přední kapotě impaly, zády se opírajíc o plech – pozorovali oblohu, povídajíc si o hloupostech – Dean měl rád ukradené chvilky štěstí - Castiel mohl předstírat, že nevede válku v nebi a Dean zase, že žije spokojený život na zemi…

„Až umřu – tentokrát definitivně, někdo mi nahoře natrhne zadek, jsem si tím jistý…“ řekl Dean, který předchozích pět minut Castielovi vysvětloval, že andělé jsou fanatičtí okřídlení magoři…

„Duše lidí a andělé nesdílejí též nebe – tvoje duše se nemá čeho bát, Deane.“

„Ale když jsem já a Sam umřel, Zachariáš-„

„Viděl jsi, co Zachariáš chtěl, abys viděl,“ skočil mu do řeči anděl a zasmušil se, „tohle sis ale neměl pamatovat.“

„Čert vezmi vymazávání paměti a manipulace – čert vezmi nebe!“

Anděl, ignorujíc Deanovu poznámku, tiše řekl: „Budeš mi chybět…“ a Dean pochopil, co mínil Castiel tím, že duše lidí obývají jiné nebe, než je to jeho…

„Budeš mě navštěvovat, nebo ne?“ ušklíbl se, dávajíc prostor sentimentu, „myslím tím – budeš mě moci navštívit?“

„Samozřejmě,“ ujistil ho po zaváhání anděl – Deana nepřesvědčil, lovec ale neměl šanci naléhat, protože Castiel na oko vážně dodal. „Každý den.“

„Krása, Casi,“ ocenil Dean Castielův vtip – a i anděl byl sám se sebou spokojený - usmál se a zavrtěl, hledajíc pohodlnější pozici - nechtěně se přitom dotkl svými prsty Deanových –

„Promiň,“ řekl a Dean ztuhl –

„V pořádku…“ kousl se do rtu… i letmý dotek nastartoval Deanovu fantazii, probouzejíc v lovci vzrušení… „Casi…“ lovec otočil hlavu a setkal se s očima anděla –

„Oceňuji vše, co jsi pro mě udělal, Deane,“ řekl Castiel – věděl, na co Dean myslí, nebo byl anděl pouze dobrý v odhadu?„Je ale asi na čase vrátit se k tomu, co ty nazýváš normálem…“

lovec chtěl říct milion věcí – nebuď sentimentální – a co je pro mě normální – anebo – a nemůžeme mít aspoň příležitostný sex?

Namísto toho ale odvětil: „Nemáš zač,“ a protože měl Dean zrovna slabou chvilku, přisadil, „v posteli jsi dobrý…“ lovec se zašklebil a Castiel se usmál, mírně se červenajíc -

„Děkuji Ti. I já jsem měl z naší sexuální interakce potěšení.“

„Fajn,“ odpověděl Dean a umanul si, že příští lekce, kterou Castielovi udělí, bude o slovních obratech a o způsobu mluvení a nemluvení. „Dobře, Casi, dobře…“ jeho oči se znovu setkaly s očima anděla –

technicky vzato se spolu rozešli – ačkoli spolu technicky nikdy nechodili, protože sexuální poměr mezi dvěma osobami není vztah… drobné laskavosti, které si Dean a Castiel navzájem prokazovali a fyzické potěšení, které pramenilo ze sexu mezi nimi – to všechno mělo přestat a Dean neprotestoval, protože on na začátku tvrdil (zatímco Castiel přikyvoval), že jejich poměr je pouze o sexu. Dean rozhodně nemiloval Castiela – a jde-li o sex, Dean preferuje ženy, ne anděly oblečené do mužských těl – ne Case… ne, ne, ne…

…v Deanovo dokonalém plánu užít si a nechat toho se ale objevila trhlina – kde a kdy přesně došlo k chybě, Dean nevěděl jistě, ale, něco bylo zjevně špatně, protože anděl se na Deana upřeně díval, vpíjejíc se očima do očí lovce a Dean neprostestoval - dobrovolně přestřelce pohledů podlehl...

lovec pomalu natáhl svou ruku, dotýkajíc se Castielovy tváře a anděl neodporoval – díval se na Deana, čekajíc – doufajíc – v co, nevěděl sám… a Dean se přisunul k Castielovi blíž, líbajíc anděla na ústa…

nikdy předtím, ačkoli Dean už blízko byl, lovec nevěnoval pozornost vůni Castiela – anděl voněl jako jarní květy a mýdlo a čokoláda a Dean slastně vydechl, cuchajíc Castielovy vlasy…

anděl nadzvedl obočí, překvapený Deanovým gestem a lovec se usmál, mumlajíc něco o fetiši – a Castiel se, i když on původně ukončil jejich sexuální poměr, přetočil na bok a přitiskl se na Deana, oplácejíc polibek… Castiel Deana držel za límec bundy, muchlajíc ji v rukách a tisknouce se k Deanovi, jakoby mohl do těla lovce vstoupit a Dean zapomněl dýchat –

vtáhl Castiela donitř do impaly, zavírajíc za nimi dveře – lovec a anděl skončili na sedadle spolujezdce, Dean zády zabořený do opěradla a Castiel na něm, a dívajíc se jeden na druhého, si předávali nahlas nevyřčený vzkaz –

lovec viděl víc, než milence – Dean cítil vůni Castiela a viděl modré oči zářící v šeru… Castielův dech se Deanovi usazoval na tváři a každé slovo, které anděl zašeptal mezi výdechy, Deana vzrušovalo a rozesmívalo…

a – Castiel viděl lásku…

Dean přejíždějíc rukou Castielovi po zádech, podél páteře, zašeptal Castielovo jméno a anděl ostře vydechl…

„Casi…“ zavřel oči, líbajíc Castiela na čelo – i když, jeho gesto bylo zřejmě přehnaně romantické… bříšky svých prstů se lovec dotýkal kůže anděla, rozpálené vzrušením a nakonec jednu svou dlaň položil Dean Castielovi na hruď, náhodou něbo vědomě právě na místo, kde lidé mají srdce –

lovec cítil jeho tlukot, a i když srdce nepatřilo prakticky Castielovi, Dean ruku nespustil, naopak, nechal ji položenou namístě, nestarajíc se o vlastnictví, naslouchajíc rytmu Castielova smrtelného srdce –

anděl pohnul hlavou a Dean se kousl do rtu, protože Castiel byl sladký… mohl za to možná pohled anděla, nebo vzrušení, které Dean cítil, lovec měl ale pocit, že létá – ne nahoru, nýbrž že se vznáší a poletuje v protoru, jako opilý nebo příjemně rozespalý muž – orgasmus nemohl být lepší než nová neznámá senzace… bylo tu ale i víc -

ve vzduchu v automobilu poletovaly drobné světelné čístečky – a Dean se zprvu domníval, že skutečně ztratil hlavu, ale, rozpínající se světlo, vyplňující prostor impaly si lovec učitě nepředstavoval… Dean zamrkal a Castielovy oči i všechno ostatní se mu na moment ztratilo z dohledu - Dean byl obklopený zářivou substancí, která ve spirále výřila kolem jeho hlavy, cuchajíc mu vlasy, a naplňujíc lovec uvnitř…

„Casi?“ zeptal se trochu vyděšeně –

„Jsem tady, Deane…“

vize skončila a Dean se opět díval do očí Castiela, opírajíc se zpocenými zády o sedadlo –

„Co to bylo?“ zeptal se tiše.

„Moje milost,“ Castiel zčervenal, „omlouvám se, musel jsem ztratit kontrolu.“

Dean polkl… svojí ruku z Castielovy hrudi dosud nesundal: „V pořádku – byl jsem zaskočený, to je vše – nevěděl jsem, že tohle můžete…“

a soudě, dle pohledu anděla, to nevěděl ani Castiel.

„Když jsem byl s Annou, nic takového se nestalo,“ podotkl Dean – Castielova reakce ho překvapila, protože anděl odsekl - žárlivě – skutečně žárlivě?

„Anna, neměl svojí milost…“

„Pravda,“ Dean se podíval na svojí ruku, dosud spočívajíc Castielovi na prsou a zpět na anděla a zeptal se, „proč jsi ztratil kontrolu, Casi?“

Anděl mlčel.

„Castieli…“ lovec bezděky pohnul prsty, lechtajíc anděla na hrudi…

„Domnívám se,“ řekl Castiel, uhýbajíc pohledem, „že k tobě chovám city – nezamýšlel jsem to,“ vyhrkl rychle, obhajujíc se.

„Jak dlouho?“ zeptal se Dean a ruku odtáhl.

„Dlouho… dlouho ne… já – dlouho jsem nevěděl, že k tobě chovám city, ale choval jsem je asi vždy. Omlouvám se, Deane.“

„Hm…“ emoce všechno zkomplikovaly, a kdyby Dean nebyl naprosto uchvácený Castielem, byl by možná frustrovaný… přesto, lovec ještě nevěděl, opětuje-li andělovy pocity.

„Prubneme to,“ řekl, naklonil se dopředu a Castiela políbil –

„Deane?“ zamumlal anděl, protože cítil, že se lovec, dotýkajíc se svými rty jeho, usmívá -
a Dean, šklebíc se, vyděšený, překvapený a potěšený současně a uchvácený novou senzací, zamumlal do Castielových úst: „Do prdele, myslím, že začínám něco cítit…“

Tak jak to říct (teda spíš napsat). Asi to shrnu do nějakých těch odstavců:

1) Nejsem fanošek slashů, všude to tvrdím, málokdy je čtu, ale pak narazím na tohle a najednou zjišťuji, že Deana a Casse mám spolu tak nějak ráda. (vlastně asi jediný slash, který jsem shopná překousnout) Ono to bude asi tím, že celkově jakékoli "párování" mi přijde velice nesmyslné, nepotřebné a někdy přehnané, ale tihle dva tak nějak jdou k sobě dohromady a ty, Maky, to umíš hezky vylíčit.

Jsem moc ráda, že v těhle hektických, smutných a možná i špatných (ono záleží jak pro koho, ale takhle to vnímám já) časech se najde i nějaká ta odlehčenější povídka, která nás, alespoň na nějakou tu chvíli vytrhne z toho co se v SN děje. Asi jako malé dítě doufám v to, že se vše v dobré obrátí, nebo alespoň v to, že to zůstane na úrovni na jaké to je. (ale to zase odbočuji )

Rozhodně by bylo pěkné, kdyby se něco takového stalo, ale i na poměry SN je to nerealistické, jelikož pochybuji, že by se našla nějaká chvíle, kdy by nebyli vytíženi nějakou více, či méně nesmyslnou prací, nebo podkopáváním děje, ale je to hezká představa.

A na závěř: velice se mi líbí ten konec, ta věta zní hodně Deanovsky

Maky: Co říci... Líbilo se mi to Příjemně jsi mě na úvod překvapila, že jsi si ještě má slova pamatovala. Vážím si toho. Tato povídka... zase se musím opakovat. Sice už tam bylo více sexuálního vztahu, než v té předešlé, kterou jsem komentovala, ale zase to působilo tak nějak nenásilně, jemně... prostě jak tu píše Eviik, Dean a Cas patří k sobě. Opravdu moc hezky jsi jejich vztah vykreslila. Šlo vidět, že oba k sobě něco cítí, i když se to snažili popřít a ta závěrečná věta... prostě AWESOME Takže Maky, jen tak dál!!! Klaním se

Maky:
za prvé - ano jsem slashařka - a ano přiznávám to - konečně bez výčitek svědomí

za druhé: toto je sice povídka o sexu - a že je tam naznačován hodně - ale já si myslím, že o něm stejně tato povídka nebyla - byla opět o vztahu...

za třetí: je to naprostné nádherné a jsem touto povídkou fascinovaná - doslova jsem jí zhltla jedním dechem - je to super a vím, že se k ní budu určitě ještě často vracet

za čtvté: ty tohle psát prostě umíš, asi nejlíp tady na foru....toť můj názor

a za páté:

Maky: Nemix mi dodala odvahu, takže i já se přiznávám... ANO, JSEM SLASHAŘKA Již také bez výčitek svědomí a to jen díky tobě, maky! Takže jsi dokázala to, co nikdo jiný před tebou... můžeš být na sebe hrdá!!!

jéé... to je - i v dobách temna a deprese a hluboké smutku (díl 6x20) se může stát něco, co člověka potěší - mám na mysli vaše komentáře! Vážně jsem se "bála", říkala jsem si, že každý po přečtení úvodu povídku zavře a - a jsem překvapená a potěšená a mám radost... my všichni potřebujeme ted mít radost!

děkuji vám ... já vždy respektovala to, že lidé nemají rádi slash, protože já ho zprvu taky ráda neměla a tohle člověk musí cítit - ne to prostě jen číst nebo psát... když jsem začala slash cítit, snažila jsem se jím vyjádit něco víc, než pouze popis aktu, nebo popis vztahu - snažila jsem se jím vyjádřit emoce, které z nějakého vůdodu lze vyjádřit pouze ve slashi.. já nevím, co přesně slash je nebo není - ale já v něm našla jisté kouzlo a osobitý způsob vyjadřování pocitů mezi lidmi... můj slash je o vztaích a mé vztahy jsou o pociech a současně o lásce a přátelství - a nic z toho nedovedu popsat jinak než ve slashi... mám pocit, že si tímhle způsobem hraju, ale také vyjafřuji něco velmi podstatného - poselství o lidech a o skutečné lásce... Cas a Dean jsou pro tohle ideální.Vždy jsem chtěla, aby lidé viděli v mch povídkách především tohle - tu hru ukrývající se za slovy a ono poseltsví, nikdy mě ale nenapadlo, že i lidé, kteří nemají slash skutečně rádi, by ho mohli začít rádi mít a respektovat ho- díky mým povídkám... to, že se to děje, mě naplnuje radostí, protože moje snaha je úspěšná a já vím, že nepíšu pouze proto, abych si ukrátila den, ale i proto, že lidem něco "předávám"... takže vá, děkuji za to, že jste mi to dovolili!

a dodám:

Eviik: Odpověděla jsem vlastě výše - i na to, proč zrovna Dean a Cas jsou pro tenhle druh mého něco-vyprávějícího slashe ideální... mezi postavami, aby slash fungoval, musí být něco víc, než pouze opačné pohlaví - musí mezi nimi fungovat zvláštní pouto, přátelství a taky musí v pozadí jejich vztahu stát příběh, který dává povídkám základnu... mezi postavami musí existovat přirozená chemie a přitežlivost - to všechno dělá z přátelství výjimečný vztah - a ten je základnou pro skutečný slash, který chci psát já... já říkám že slash není ani tak o dvou mužských postavách spolu, ale o vztahu dvou postav spolu....

jsem moc ráda, že si myslíš, že to umím...

PS: V SN je asi možné všechno - odkazuji na spoilery :-)... no, tohle by bylo ještě fajn - podle mě se máme na co těšit a míním ironicky... ach jo, a pátek je tak daleko...

PPS: Poslední věta byla isnpirací povídky a ve chvíli, kdy jsem ji četla, jsem sylšela Deana říkat jí - to je celý on

bohdy, Nemix: Já vám odepíšu současně, protože bych vám jinak vlastně odepisovala totéž - Děkuji!!!! To, co jsem napsala výše, jsem myslela vážně - měla jsem dnes z vašeho komantáře takovou radost, že jsem na chvíli i zapomněla být v depresy.. cítím se - potěšená a cítím, že moje psaní má nějaký smysl - nejen plácání do větru... vic moje slashová teorie výše - já vážně chci, aby čtenáři věděli, že za mým slashem je i víc, než slash - jsou to vztahy, pocity - je to popis zvlátního pouta, mezi dvěma postavami... nepracuje to vždy, ale v případě Deana a Castiela ano - a já... já jsem tím okouzlená! Děkuji vám, děkuji, děkuji...!! Tohle je skoro lepší než páteční díl...!

a - obě jste "odvážné" - vážně!! Řekla bych, že v pátek/sobotu - budeme zapíjet víc než jen ten díl... já bych rovnou zapila vše - i tady to zamilování se do slashe a ten díl a rovnou bych si i připila na všechny, kdo v SN umřou, umřeli a obživli...!

bohdy: jsem hrdá a děkuji Ti... bála jsem se, že Tě tímhle odradím -ale současně jsem doufala v opak.. ted s emusím strašně moc snažit, aby moje další povídky dost dobré a já Tě zase "neztratila" i díky Tobě tahle povídka vznikla, protože jsem chtěla vědět, kam až můžu ve slashi zajít a přitom to být pořád já...

Nemix: Zvláště si vážím toho, že jsi napsala, že máš ráda slash - sem... vím, že to bylo "těžké" a bylo to odvážné a chci Ti za to strašně moc poděkovat.... kdybych měla tu moc, udělám pro Tebe páteční díl lepší - aspon něco.. ale, tu moc bohužel nemám! Taky Ti děkuji za všechnu tu chválu... jsem - mám radost

Tak - ted budu žít pár hodin ze své radosti - díky vám... než se v pátek definitivně složím

PS: Dostala jsem nový nápad - protože ve spoilerech píší, že jedna postava bude na konci transformována - už jsem přšla na to, jak seriál skončí -

Dean bude změněn... změní se v ženu a vezme si Case... tak!

Maky: Učiním doznání, chceš? Právě jsem si přečetla svoji první slashovou povídku s párem Cass/Dean. Jasně, není možné na slash nenarazit, když mám ráda fanfictions, ale obvykle jsem takové povídky nezvládla dočíst. (velmi rychle jsem od nic prchala pryč)

To ovšem neplatí pro tuto tvoji. Je taková...něžné krásná. Lepší výraz asi nemám.

Máš suprově reálné dialogy, věty opravdu znějí jako by je pronášeli přímo oni, je to jako bych viděla nový díl před očima, protože věci bezvadně popisuješ, detaily, pohyby, pohledy...taky bych brala umět takhle psát. Závidím ti tvé reálné dialogy, báječné vykreslení postav a způsob jakým svá dílka podáváš. Není tu nic, co by mi vadilo a přimělo povídku opustit. Děkuji.

Maky: Tahle povídka je nádherná, taková milá, to je to slovo, je vážně milá. Já ji četla ráno v práci a usmívala jsem se jak měsíček za úplňku. Hned jsem měla lepší den. Jen tak dál. Moc se mi to líbí.

hmm, zaujimava poviedka, ale nemam rada slash (priam neznasam) no musim povedat pri niektorých castiach som gulala ocami nasla som si tam par ktore mi prirastli k srdcu, no bola by som radsej keby si sa vratila k tým svojim starym trosku menej shlasovým poviedkam, pretoze mi vobec nevadilo, ze to koncilo iba pri bozkoch
Maky dufam ze ta moj nazor nejako neodradil,no pravdou je, ze momentalne sa nemam najlepsie...

P.S.Vzdy ked si uvarim caffe tak si na teba spomeniem, teda na tvoju poviedku o Cassovi a caffe za to mas u mna velke plus

k.y.t.k.a: Děkuji Ti - pokud moje povídka vykouzlí úsměv na tváři aspon jednoho člověka, bude to pro mě pořád dost velká odměna - proč jinak psát, že Takže Ti velmi děkuji za komentář i za ten úsměv!!

Ver: Jé, děkuji Ti... nejen, že jsi se odvážila mojí povídku si přečíst - i když to není Tvlj šálek kávy, a nejen, že jsi se mi rozhodla napat komentář (za což Ti moc děkuji, protože bez komentářů bych neměla motivaci psát) - ale, navíc píšeš, že se Ti povídka líbí Můj den je lepší, vážně!!! Víš, bývaly doby, kdy jsem slash ráda neměla - a slash pro mě pořád není jednoduše povídka, kde popisuji vztah mezi dvěma osobami mužského pohlaví - proč?... podle mě je důležité, aby příběh měl význam a něco čtenáři sděloval a já sděluji to, co si myslím o vztahu mezi postavami - postavy prostřednictvím povídek mluví a mluví o pocitech, které čtenář a já (jako píšící) můžu jejich prostřednictvím prožívat.. a o tomhle jsou pro mě slashové povídky - proto píšu pouze o posavách, na kterých mi záleží, mezi nimiž slash funguje (ve smyslu jímž jsem ho popsala výše) a do ěch postav můžu promítnou sebe nebo naopak čtenář sebe... s Deanem a Casem to jde a vždy i ve slashových povídkách o nic bylo něco víc, než pouze fyzično... píšu o vztahu

já děkuji Tobě - jsem vážně vážně ráda, že jsi to něco v povídce zachytila a líbila se Ti a nedoradila Tě proto, že byla slashová - naopak.. mám díky Tvému komentáři lepší den!!

FooFighterkaSN: Děkuji Ti za komentář - já jsem v první řadě neskutečně ráda, že jsi tu povídku četla a nechala mi tu komentář, i když tohle není Tvůj šálek kávy - to pro mě hodně znamená! A samozřejmě respektuji to, že slash ráda nemáš, protože - to nen něco, co si člověk vybere mít rád - prostě cítí, že s emu to líbí, nebo ne - takže v pořádku, já si skutečně vážím toho, že jsi tu povídku četla! ... neboj se - nemám v úmyslu psá hodně svých povídek takhle . možná někdy, když budu mít náladu... ale - ne vždy.. zrovna tak některé moej povídky nejsou vůbec slashové - jak říkám, záleží na mé náladě a snad zase brzy napšou nějakou, která se Ti bude líbit stejně, jako ta o kafi ... mrzí mě, že se nemáš nejlépe - kdybych ted sama neměla moc špatnou náladu, napala bych pro Tebe nějakou veselou neslashovou povídku - snad brzy...

Musím uznat, že povídka byla opravdu zdařilá, a i když tvrdíš, že je o sexu, není. Osobně si myslím, že je o vztahu a pohledu na sex jak z Deanovy, tak Cassovy strany, který je mimochodem moc pěkně popsaný. Vzhledem k tomu, že jsem stihla přečíst všechny tvoje povídky na tomto fóru, trochu mě irituje, že nepíšeš na začátku věty velká písmena, ale to je každého věc - asi jsem moc velký puntičkář. Jako další věc bych uvedla tvoje: doufajíc, pozorujíc atd... Není to špatné, většina povídkářů to skoro nepoužívá. Abych pravdu řekla, docela mě překvapilo, když jsem na to narazila, ale to není důvod, proč to sem píšu. Nechci nic vytýkat stylu psaní, jen když jsem si ji přečetla dvakrát po sobě, přišlo mi, že je tam toho -íc na můj vkus až dost, že bys to mohla trochu omezit. Ale to je pouze můj názor. Sečteno, podrtženo - I přes tyto drobné chyby se mi povídka líbila a musím přiznat, že se těším na další díl z nějakých tvých nedokončených povídek.