BIBLE, PYŽAMA A ANDĚLÉ

Hm, hm.. tohle je povídka, která vznikla úplnou náhodou. Minulý týden jsem odjížděla, jenže mě z ničeho nic napadlo - Castiel v pyžamu... viděla jsem ho před sebou, stojícího v pyžamu, rozcuchaného a bosého a tvářícího se - no, Castielovsky ("do čeho jsi mě to Deane oblékl?) a nemohla jsem si pomoc - bežela jsem napsat tuhle povídku.. není dlouhá ani rozpracovaná - byla jsem v obrovském časovém presu. Napsala jsem jí za dvacet minut, což je u mě rekord a pak hned běžela na autobus.. nicméně, třeba někoho pobaví - potěší. Je to romantické, trochu humorná povídka - jen taková hloupost pro usmání kdo by nemiloval Case v pyžamu, že

Oh, a co se Sama týče - upřímně, tohle vzniklo taky úplnou náhodou. Prostě - ta povídka vznikla tak nějak sama od sebe a Sam se do děje i druhou postavou (dočtete se o ní) vkradl tak nějak sám - neplánovala jsem to... vlastně jsem nad ním a tím dotyčným nikdy nepřemýšlela - o téhůe dvojici se hodně píše v anglických ff, a mně ten nápad nikdy neucvátil - ale, do téhle povídky mi to prosě sedlo. Není třeba brát jí vážně, je to povídka pro usmání se a proto se domnívám, že to, že jsem Sama "zpárovala" nevadí

Děj povídky - pátá série - Castiel ztrácí svou moc... a je ospalý

PS: Zítra letím "domů", přejte mi štastný let



„Promluv si s ním…“

„Cože?“ Dean překvapeně zvedl hlavu a podíval se nejdříve na Sama, potom na Castiela a pak zase na Sama.

„Proč?“

Sam předvedl rukama gesto, nad nímž Dean zavrtěl hlavou.

Ex-anděl seděl na židli a jednou rukou si podpíral hlavu. Oči měl zavřené a nebezpečně se nakláněl -

„Je v pořádku. Není o čem mluvit. Hej, Casi,“ zavolal Dean a vylekaný Castiel málem přepadl dopředu – podařilo se mu ale chytit balanc. Posadil se rovně a ospale zamrkal.

„Ano, Deane?“

Dean nevěděl, že je možné, aby vám vlasy skutečně (nikoli obrazně řečeno) trčely do všech stran, každý jednotlivý jiným směrem. Dívajíc se na Castiela, Dean zjistil, že je.

„Není o čem, mluvit, že jo?“ řekl Dean a Castiel tupě přikývl.

„Vidíš, Same,“ pronesl lovec vítězoslavně, „přestaň ho zkoumat a starej se o své.“

„Deane –„ Sam se mračil.

„Co?“

„To myslíš vážně?“ Sam ztišil hlas, poodešel, naznačující Deanovi, aby ho následoval. Když se oba bratři dostali z doslechu anděla, Sam pokračoval. „Neříkej mi, že sis nevšiml, že Castiel nespí…“

„Dobře – všiml, měl jsem dva roky na to všimnout si, že andělé nespí – myslel jsem si, že je to zjevné. Gratuluji, Same, objevil jsi Atlantidu.“

„Co?“ Samovi trvalo zachytit proud Deanových myšlenek. „Deane, já vím, že Castiel nespal, ale když je teď člověk, nemyslíš si, že to potřebuje?“

„Cas je velký kluk, může si hrát na pískovišti sám, Same vážně – komu tvůj nepřetržitý mateřský dohled prospívá?“

Sam předstíral, že přemýšlí: „Tobě?“ řekl pak.

Dean protočil očima: „Možná… ale, Cas není já – „

„Chyba,“ skočil mu do řeči Sam, „Castiel je přesně jako ty a pokud mu někdo nevysvětlí, že u stolu se nespí, předpokládám, že jeho hlava brzy upadne do misky s mými cereáliemi…“

Oba bratři se vyklonili ze dveří a nahlédli do místnosti, v níž byl Castiel – anděl se už zase nakláněl, tentokrát na stranu a jeho hlava se téměř dotýkala stolu.

Dean nadzvedl obočí: „Možná máš pravdu. Cas je asi ospalý, ale co s tím mám dělat? Zazpívat mu?“

„Začni s taktem – pak se třeba dopracuješ i k empatii.“

„Já mám spoustu empatie,“ vykřikl Dean a Castiel se znovu napřímil, zmateně se rozhlížejíc okolo.

„Tak jí použij – jdu do knihovny,“ Sam se otočil, uchopil klíče a svou bundu a zavřel za sebou dveře.

(Proč Sama vždycky posíláme do knihovny?)

Dean se ještě dlouhou dobu mračil a teprve, když sám sebe uklidnil, se vrátil do ložnice. Castiel už neklimbal. Opíral se o židli a díval se upřeně na Deana.

„Kde je Sam?“ zeptal se. Hlas měl ochraptělý, a když se nad ním Dean sklonil, aby uklidil Samovu nedojedenou snídani, všiml si, že oči Castiela jsou zarudlé a skelné. Castiel vypadal unaveně, což byla novinka… nikdy předtím anděl neprojevoval fyzickou slabost – maximálně utržil zranění, ale ne víc. Castiel bojující s únavou se nepodobal andělu páně, kterým býval a – Dean měl pocit, že jeho vlasy jsou delší, což bylo podivné –

růst vlasů je lidská záležitost.

Možná má Sam pravdu a Castiel je více člověk, než si je sám ochotný připustit a pokud mu někdo (ten někdo, předpokládal Sam, bude Dean) celou tu situaci se spánkem neosvětlí, Castiel jednou usne v letu.

Namočit si tvář v mléce v misce by bylo rozhodně nepříjemnější, nicméně bezpečnější.

Dean si povzdechl.

„Casi, cítíš se určitě dobře?“

Castiel přikývl: „Ano…“ podezíravě se na Deana podíval.

„Protože vypadáš, jako spící kráska s tím rozdílem, že ti někdo strčil do očí sirky…“

Castiel udělal zvláštní pohyb – zvedl ruce a skoro se dotkl svých očí, ale pak od úmyslu opustil a řekl: „Zcela jistě mi nikdo do očí zápalky nevložil,“ zmateně se na Deana podíval (vlasy měl, usoudil Dean, skutečně delší), „a nerozumím tvému konceptu o krásce.“

Dean se unaveně posadil na stůl: „Můj koncept je o tom,“ promluvil pomalu, „že jsi ospalý – věř mi, s únavou mám bohaté zkušenosti a ty projevuješ všechny příznaky. Proč si prostě na chvíli nelehneš?“ přál si, aby Castiel bez odmlouvání poslechl, protože Dean byl unavený věčnou argumentací – samozřejmě to nemělo být tak snadné.

Castielův výraz se změnil z ospalého v kamenný: „Nemám spánek zapotřebí.“

„Samozřejmě, že nemáš, Casi,“ odvětil Dean rezignovaně.

Lovec přemýšlel – není nutné Castiela přesvědčit, stačí ho podvést. Dean měl bohaté zkušenosti s ukládáním dětí ke spánku –

stačí, když si lovec vzpomene na některý starý trik, který používal v dobách, kdy on a Sam byli kluci, ale, Dean vážně pochyboval o tom, že Castiel ulehne do postele výměnou za žvýkačku.

Dean byl unavený – celý uplynul rok, celý jeho život byl obrácený vzhůru nohama… prohrábl si rukou vlasy a zoufale se podíval na anděla, který držel násilím sám sebe vzhůru.

(„Cos mu řekl?“

Že jdu do knihovny.

„Velice originální, Samy…“

Sam a Gabriel spolu zmizeli mezi regály knih – v oddělení pro dospělé) …

„Hm, Casi?“

„Ano, Deane?“

„Když uděláš, co ti řeknu, přečtu si Bibli.“

Castiel se tvářil pochybovačně: „Proč bys něco takového dělal?“

Dean znovu protočil očima: „Protože chci vidět, jak ti sluší moje pyžamo – no tak, jen jedno přání, víc nemám…“

Castiel mohl namítat a říct, že Dean měl mnoho přání, překvapivě ale řekl –

„Dobře.“


„Přečteš si Starý i Nový zákon?“ zavolal z koupelny anděl.

Dean, který čekal v ložnici až se Castiel převlékne ze své nepohodlné uniformy do svršků, které mu Dean půjčil, zamumlal v odpověď, „přečtu si všechno, i ten prostřední…“

Castielova hlava se objevila ve dveřích: „Žádný takový zákon neexistuje,“ oznámil anděl Deanovi a vkročil do pokoje.

Dean nikdy ve svém životě neviděl něco tak divného – krásného – roztomilého – a strašlivého současně…. Castiel stál před ním v pyžamu, které Dean našel v Bobbyho starém šatníku, s rukávy plandajícími mu přes ruce, s vlasy ještě rozcuchanějšími než byly a bosýma nohama. Anděl se tvářil nesmírně vážně a Dean nevěděl, zda kvůli zmínce o Bibli, nebo zda se na Deana zlobí kvůli pyžamu…

Dean potlačil úsměv: „Lepší, mnohem lepší.“

„Vkus lidí je zvláštní, Deane,“ pronesl Castiel, který si sebekriticky prohlížel svůj odraz v zrcadle. „Jsem teď adekvátně ustrojen ke spánku?“

„Hm – co? Jo, jo, je to perfektní,“ Dean ukázal na jednu postel a Castiel si poslušně lehl.

Zavřel oči a Dean se chystal vzdálit se, ale anděl oči zase otevřel a řekl. „Nemůžu spát.“

„Chceš, abych ti četl?“ zeptal se Dean, žertujíc, Castiel ale vážně přikývl a Dean ztuhl.

„Prosím,“ řekl anděl.

„Nejsem – nemyslím si, že – „ Dean zmlknul… Castiel dělal nakonec jen a právě to, o co ho lovec žádal. Odevzdaně se posadil na postel. „Zvláštní požadavky?“ zeptal se.

Castiel upřel na Deana oči – pořád byly červené, ale anděl už teď vypadal odpočatěji a uvolněněji.

„Chci, abys mi četl Bibli.“

„Cože? Děláš si ze mě srandu?“ Dean se rychle zvedl. „Děláš, že jo? Domluvili jste se na mě se Samem?“

Castelův výraz byl bezelstný, a když promluvil, zněl smutně: „Říkal jsi, že si přečteš Bibli – nenazývám tě lhářem, Deane, ale vím, že máš tendence zapomínat na sliby, které jsi učinil… není to tvůj záměr,“ dodal rychle, „ale, protože události se spikly proti nám a čas není na naší straně, rád využil této příležitosti a dal ti možnost ten slib splnit – já –„

„Dobře, dobře,“ skočil mu do řeči Dean. „Já to udělám.“

Castiel se usmál. Lehl si pohodlněji a zavřel oči.


Sam vážně doufal, že jeho malý trik zabere a Dean a Castiel využijí příležitost sblížit se.

Ke svému překvapení sice našel anděla a Deana spolu v jedné posteli, nicméně –

Dean seděl na jejím okraji, opírajíc se o dřevěné čelo, v rukách držel Bibli a zaujatě si četl… Castiel vedle něj spal. Anděl vypadal spokojeně, a když Dean řekl nahlas, Bůh nad námi bdí, Castiel se ve spánku usmál…

Sam zavrtěl hlavou a zmizel v koupelně.

Dean byl divný – všechno bylo naruby. Sam si dává tajná dostaveníčka a oddává se sexu a Dean dává před fyzickým potěšením přednost duševní osvětě. Svět se zbláznil – od základů!

… Sam si ovšem nevšiml, že Castielova ruka se pod peřinou dotýká Deanovo.

Dean nahlas přečetl: „A oni budou navždy jíst plody potěšení ze zahrady rajské…“

a Castiel sevřel Deanovu ruku ve své těsněji. Stisk nebyl majetnický nebo perverzní, byl jednoduše ujištěním…

Amen, řekl Dean.

Maky: představa Castiela v pyžamu je tak zvláštně vzrušující, že jsem ráda, že jsi na to upozornila

líbí se mi moc tato krátká povídka - a Dean čtoucí z Bible - to si snad ani nejde představit -ale ten konec se mi moc líbí....

určitě na tebe budu myslet, jak odlétáš sem k nám - doufám, že cestu prožiješ v klidu a pak písni a domluvíme ten srázek

Maky: poviedka ma velmi potesila nad niektoremi vecami som sa musela usmievat, ak som si totiz predstavila ako Dean cita bibliu Castielovi musela som sa pousmiat, bolo to velmi prijemne citanie, ktore spestrilo moje hektické popoludnie. dufam, ze let dopadol dobre a ze pri najblizsiej predstave na poviedku budes mat viac casu

Maky: Moc hezká povídka Opravdu mi přivodila úsměv na tváři Cas v pyžamu, to si dokážu živě představit Ale Dean čtoucí Bibli Už vidím ten jeho výraz A na závěr Sam s Gabrielem, jo Nečekané spojení, ale proč ne Sam se teda vážně nezdá Doufám, že jsi dorazila domů v pořádku a budu se těšit na tvé další výtvory

Maky: I mě se to líbilo. Dean a Bible?? Proč ne. Možná se v ní dozvěděl spoustu zajímavých věcí, o kterých doposud neměl ani tušení.
A pokud jsi už doma - vítej.

Děkuji vám za komentáře opožděně- chvíli jsem tady nebyla. Téď jsem.

Pořád před sebou Cse vidím. Stojí v místnosti, bos, ve vytahaném vypůjčeném škaredém pyžamu, které mu ale vlastně sluší... je pateticky rozomilý. Vlasy má rozcuchané a snaží se tvářit vážně. Tohle je Castiel, kterého já mám ráda

Gabriel a Sam - nevím, co si o tom mám myslet.. v anglických ff je spojují často - kupodivu vždy jako takový "doplněk" Deanova a Casova vztahu a ná se rozhodla to použít. Fungovalo to - a to je asi i naposled, kdy jsem k tomuto páru sáhla. I když nikdy neříkám nikdy

a pokud jde o Deana a Bibli - myslím si, že tohle je skutečně ouze představa. Kdyby Dean z nějakého důvodu Bibly skutečně četl, myslím, že jeho reakce by byla samé "Fuck" a "fuck this.. "

děkuji vám za komentáře!