Konzultovala jsem (myslím, že s Bohdy?), Co Dean Casovi řekne, až ho v 7x17 uvidí. Mám spoustu npadů, ale tentokrát jsem se rozhodla zpracovat spíše tu emoci. Tohle, je zase trochu jiná povídka (já vím, že to píšu skoro u každé, ze svých povídek, ale právě proto je taková legrace psát - člověk, zkouší nové věci, a cypisuje se). Nevím, z čeho jsem se potřebovala vypsat tentokrát, každopádně, je to JINÉ. Je to smutné. Je to emoce plynoucí za emocí. Spíše takové promo k ff. Jako, když koukáte na trailer k novému dílu, a všechno, co vidíte, jsou sřípky, a pak přijdou emoce. Tohle je takové "promo". Něco, co ve mně vyvolaly obavy i očekávání dílu 7x17. Dlouho jsem nanapsala žádnou vypisovačku, tak snad to nebude tak zlé.
Postavy: Dean, Cas
Slash: NENÍ
Děj: 7x17
Obsahuje scénu z Pekla (před čtvrtou sérií), scénu z dílu 7x02, pak krátký průřez sedmou sérií (z Casova pohledu, takže ne ten seriálový. Žádné spoilery), a konečně, možné pokračování dílu 7x17
Jak, se Dean vyrovná s Casovou přítomností? A, co cítí Cas?
Uvod je text písně (Will Blunderfield, By your Side). Vážně jsem chtěla vložit přímo odkaz na ní, ale nikde na netu jsem jí nenašla. Kdyby jste jí slyšeli, určitě byste došli, jako já, k závěru, že to, JAK je nazpívaná a ta slova, se přesně hodí k příběhu Cas/Dean.
STÁT V ROZBITÉM SKLE
FOLLOW DREAM INTO THE NIGHT
I HOLD YOU CLOSE AS PLANETS CLAD
YOU FEEL ALL THIS PAIN
YOU HURT DEEP INSIDE
MAY YOU FIND SOME PEACE
IN YOUR HEART
TONIGHT
FOLLOW YOUR HEART
TO THE DEPTH OF YOUR SOUL
WHAT DO YOU FEEL THERE
ARE YOU LOOSING CONTROL?
LATER THAT NIGHT
WHEN YOU CANNOT SLEEP
I WILL BE THERE
JUST CLOSE YOUR EYES
DREAM
THERE IS FIRE IN YOUR SOUL
PEKLO
Vytáhnout Deana Winchestera z Pekla, bylo VÍC, než CHYTIT, A VYTÁHNOUT, ale, Cas si detaily nechával pro sebe. Bylo to víc OBEMKNOUT a NEPUSTIT. Bojoval s Deanem, od počátku. Cas to nechápe. Lidé, obvykle, milují být zachránění. Deanova duše, je jiná. PROČ?
Letí skrz plameny. Oheň, Sžírá Casova křídla, podstatu Casova bytí. Vstupuje do Castielovy milosti, a tráví jí uvnitř. Cas, křičí. A, letí dál.
Dean nebyl to, co Cas čekal. Duše, kterou Castiel našel, je titěrný pozůstatek bytosti, která, kdysi, BYLA člověk.
Nevidí osobnost. Cas, Nevidí,
Deana.
Cas, nikdy NIC neviděl. Andělé jsou slepí a vidí jen to, co jim ukáže Bůh. To, co je předpovězeno, a PŘEDEPSÁNO. Chytit Deana do rukou, bylo jako dotknout se rozžhaveného kovu. Cas, slyšel syčení. A, VIDĚL, VĚDĚL, A CÍTIL. Deanova duše, už nebyla JENOM stopa, kterou Cas sledoval, jako Pes. Byla, Dean.
Dean, si nepamatuje Peklo. Ne, detailně. Ví, že došlo k ZÁZRAKU.
Zprvu, neviděl nic. Pak světlo. A, pak Dean viděl VŠECHNO.
Cas, neví, kdo koho změnil víc. Kdo komu, CO ukázal.
Dean, bojoval. Nechtěl být zachráněný. Kopal, okolo sebe, a Castielovi se co chvíli vytrhl. Castielovo sevření zesílilo. Dean, byl vytrvalý. Cas ho sevřel pevněji. PŘÍLIŠ pevně. Srostli.
SROSTLI.
Dean PŘESTAL BOJOVAT. Umožnil Castielovi držet, nepustit, a na oplátku se zavěsil i on do něj. Castiel Deana objal. Obemkl ho křídly. DRŽÍ HO. A tudy do Deana vstoupila Casova milost. Tudy, do Deana vstupoval Cas. Stoupali, vzhůru, skrze plameny. Castiel prorazil poslední vrstvu, poslední kruh Pekla. Zbývalo, VDECHNOUT do Deana život. Kyslík pomáhá. Lidé potřebují kyslík.
Castiel si to opakoval, když se probral, na břehu jezera. Nádech, a Výdech. Otevřel oči. Způli doufal, že uvidí, že ho NĚKDO chytil a vytáhl. Castiel, byl však sám. A, nepochyboval o tom, že si to zaslouží. Nechtěl být zachráněný. CHTĚL být potrestaný. Poprvé po letech rozuměl Deanově přání ZŮSTAT v Pekle. To, co ho (a tehdy i Deana) drží zpět, je VINA.
Chce UMŘÍT.
Ne. Chce NEBÝT.
A. PŘES TO. Cas, dýchá. Zhluboka. Nádech, a výdech. Je to reflex. Starší než andělé. Je to Bůh. Život, je VŮLE BOŽÍ. Cas, bude zatracený, vzdá-li se jej. Nemůže vzdorovat Bohu. A protože nedokáže umřít, Cas udělá něco jiného. Přetočí se na bok, a, pláče.
Castielovi, trvalo hodinu, zvednout se, a najít silnici. Stopl auto.
Tu noc, spal. Na ulici.
Trvalo vteřinu učinit rozhodnutí. Cas, nekontaktuje, Deana.
Měsíc, Cas zkoušel kontaktovat ostatní Anděly. Bez úspěchu. Křik, šepot. KŘIK.
Cas, pořád, VĚŘÍ V Boha. Nerozumí mu, ale, VĚŘÍ.
Nemá na vybranou.
Za týden, se uzdravil.
Za tři měsíce, vysledoval Legii.
Za čtyři, přestal myslet, na Deana.
Cas, ale, NEZAPOMNĚL, na Deana.
NEMOHL, Nechtěl. Dean, je jeho nedílnou součástí. A, snažit se ho ze sebe setřást, je bezvýsledné. Od okamžiku, kdy se do něj Dean v Pekle zaklesl, Cas nikdy nedovedl SETŘÁST Deana Winchestera. Je to prokletí. Je to SLABOST. Je to, jediná motivace udržující Castiela při životě.
Za rok, mu to došlo.
Cas, se otočil. Slyšel, SVOJE jméno. SKUTEČNÉ jméno. Cas.
„Casi?“
Zvedl, oči.
Dean. SKLO
Cas, stál před zrcadlem. Koupelna je plná horké páry. Hranou ruky, otřel zrcadlo, prohlížejíc si tvář muže před sebou. SVOJÍ tvář. Ušklíbl se. Musí se oholit.
Osušil si vlasy (docílil toho, že je rozcuchal), oblékl si nové tričko, a kalhoty, které mu půjčil Dean, a obezřetně, otevřel dveře. Dean se opíral o linku. V ruce držel sklenici s whisky, ale neupíjel z ní. Když si všiml Castiela, odložil jí. Sjel, očima k Casovým bosým nohám, a nadzvedl obočí.
„Sedí ti to oblečení?“ zeptal se, lovec. Mluví na Castiela, ale ne k němu. Je to bolestivé.
„Mohl jsem si nechat SVOJE oblečení,“ podotkl. Tiše. Neví, PROČ Deana provokuje. Lovec, zvedl hlavu.
„Ne. Páchnul jsi. Vážně!“ odsekl. Je to pravda. Cas strávil čtyři dny na ulici, a rozhodně ví, že páchl. To, že utekl z, nemocnice, Dean vědět nepotřebuje. To oblečení ukradl v šatně, a Bůh ví, KOMU patřilo. Přesto, Cas cítí potřebu se bránit. Možná JE to provokace.
„Nevěděl jsem, že zrovna ty holduješ, osobní hygieně.“
Nejsou SROSTLÍ. Nejsou, NIC. Cas, CHCE, aby Dean zuřil.
Kdyby lovec, prskal, znamenalo by to, že se pořád STARÁ. Že, mu na Casovi záleží. To, že Dean vydechl, přikrývajíc si oči, a mlčí, je pro Case nejhorší trest. Cas, snese vztek. Tohle, NE.
„Sakra,“ podrbal se na čele. Cas, vidí, že se Dean snaží sebrat, a trpělivě mlčí. „Takže jsi zpět.“
„Zdá se.“
Jsou si, CIZÍ.
„Proč jsi tady, Casi?“
A, Cas si nemůže pomoc. Usmál se. Kdyby VĚDĚL, PROČ. NEZNÁ VŮLI BOŽÍ…
KDYBY…
pak by, nepolkl, vrtíc hlavou. Slyší, že Dean konečně řve. Je to úleva. Cas, po sobě nechá slova, stékat jako vodu, po hladkém kamenu. Je to NĚCO. Apatie Deana rozčílí víc.
Lovec pochoduje, ode zdi ke zdi. Po páté otočce, se Cas nadechl. Dean ho umlčí mávnutím ruky.
„Mlč, Casi. Jen, buď zticha.“
Cas, okamžitě, zaklapl ústa. Nenávidí se. Dean, ho ovládá.
Cas to považuje za slabost. Začalo to Peklem a Peklem, to končí.
„Deane.“
Dean se neobtěžuje odpovědět. To, že se k Casovi otočil čelem, a zle na něj pohlédl, je výmluvné samo o sobě. Cas, je neoblomný. „Deane – „
Lovec, zavřel oči.
„Deane.“
Deane, Deane, Deane…
Lovec, si promnul unavené, oči. Bolí ho hlava. Bolí ho všechno. Okno v pokoji je otevřené a do místností jím hrozně táhne. Cas, má na krku a pažích husí kůži.
„Co chceš, Casi?“
Cas, znovu otevřel ústa. A zase, je zaklapl. Jako, ryba. Neví. Jeho představivost končí a začíná u Deana, a pokud to není dost, Cas neví, co víc, udělat, nebo říct. Bůh ho nenaučil tohle. Necvičili ho CÍTIT.
Vítr pootevřel, okno víc. Blíží se bouře. Cas, rozčarovaně pozoruje Deana. Lovec, prošel okolo něj, a okno zabouchl. Pak, když je k padlému andělu zády, lovec poznamenal:
„Nevím, co čekáš.“
Cas, pootočil hlavu ke straně. Zdá se, už, zase dopustil chyby. Deana, to gesto rozzuří.
„Můžeš, spát na gauči,“ vyštěkl. Vydusal schody. Bere je po dvou. Cas, slyší bouchnutí dveří. Místnost se ponořila do ticha. Cas, slyší něčí přerývavý dech, a uvědomuje si, že to dýchá on.
Sedl si na gauč. V prstech, svírajíc přední díl svého- Deanova, trika.
Zhluboka, se nadechl. Pak, znovu. Tisíckrát. Teprve po pěti minutách, se uklidní. Zvažuje možnosti, Kdyby teď odešel, Dean ho nikdy nenajde. Dean, ZMIZÍ. A, Cas bude předstírat, že JE ryba.
Je, je CAS. Neznámá síla, ho nutí zůstat. Je, to sebedestrukce. Je to Dean.
Obezřetně vklouzl pod deku. Slyší kapky vody, a ví, že začalo pršet. Vítr sílí. O hodinu později blesky osvětlují oblohu. Cas, nezabral.
Pozoruje, stín větví, odrážející se na stropě. Když jedna z nich prorazí okno, Cas nadskočí. Sklo se vysype na podlahu. Cas, je míň, než ryba. Je stín té ryby pohybující se u dna jezera.
Odkopal se.
Došel k oknu,a vplul do šera, mizejíc v něm, jako stín.
…
Dean sešel o patro níž, k ránu. V pokoji je šero, a zima. Dřevěný obklad místnosti, páchne vlhkem, kterým přes noc nasákl. Cas, stojí u okna. Ve vysypaném sklu. Naštěstí, si předtím obul Deanovy staré tenisky.
„Casi? Casi!“
Cas trhl rameny. Otočí hlavu, jako ve snu. Pravou polovinu Casovy tváře, osvětluje vycházející slunce, tu druhou halí stín.
Casovy očí, září jasnou modří. Pak, se Cas ušklíbl.
„Co, k čertu děláš?“ zavrčel, lovec. Hlas, má ochraptělý. Ospale, zamžoural. Sklouzl očima k zemi, prohlížejíc si nepořádek, a zase je zvedl. Je rozzlobený. Jakoby to byla Casova vina. Jakoby všechno na světě byla Casova vina. Cas pootočil hlavu. Dean protočil očima. „Stojíš v rozbitém skle,“ podotkl.
Cas, nejistě přešlápl. Střepy, křuply.
„Stojím,“ přisvědčil.
„Blbče,“ ucedil Dean. Hledí, jeden na druhého. Odbije minuta. Dean, NEVÍ, co říct, a udělat. Cas, tu nerozhodnost vycítil, protože, nakrčil nos, a hlesl: „Deane?“
Lovec, vydechl nosem. Pohnul se, a Cas si pomyslel: Je to tady. Odchází. Zavřel oči, připravujíc se.
Stalo se, však, něco docela, jiného.
Dean, ZŮSTAL. Svět, se zhoupl, otočil. A USTÁLIL.
Neznámá síla, Deana vede kupředu. Je to sebedestrukce. Je to, Cas. Stoupl do rozbitého skla. Lovci, se přes ponožky, zahryzávají střepy do chodidel. Dean tomu nevěnuje pozornost.
Lovec, Přistupuje. ODVAŽUJE se. Krok, za krokem. Váhá. Krouží okolo Case, a tentokrát Anděl, sklopí oči.
Shlédl na vlastní holé kotníky, navlečených do Deanových bot.
„Casi!“
Zvedl oči. Deanova tvář, je nezdravě bledá. A vážná. Cukne mu v ní.
„Máš, pitomé nápady.“
„Jsi, inspirující osobnost,“ podotkl, jízlivě Cas.
Dean šokovaně zalapal po dechu.
„Kdo tě učil sarkasmus?“
Cas, bez přemýšlení vyhrkl: „Ty.“
TY, TY. TY. Vždycky, jsi to byl Ty. Dean, zatnul ruku, v pěst. Je to reflex. Jedna jeho část chce Case praštit, ta druhá, méně rozumná, a více spontánní chce Anděla obejmout. Protože, Cas je ŽIVÝ.
Lovec, Zvolí kompromis. Chytil, přední lem Casova trička, a vytáhl jej z kruhu rozbitého skla. Cas, sykl, když šlápl, do střepů, což je v pořádku. Dean cítí jistou satisfakci.
„Měl jsem tě radši naučit vkusně se oblíkat.“
Cas, se ohradí. Odtáhl se, a rebelsky ušklíbl. Doufá, že jeho odpověď zní stejně „cool“. „Tohle, je TVOJE tričko.“
„Jo, jo. To s delfíny, je špinavé. Mám,“ pročistil si hrdlo. A, vnitřně, vzdálil. Cas, slova z jeho rtů odezírá. Má pocit, že Dean říká,
baloňák. Ale, lovec uhne očima, a Cas netlačí. Dean, s ním MLUVÍ, a to v tuhle chvíli stačí. Je to ZÁZRAK.
Dean, vrtí hlavou. Mumlá. Cas, slyší
mrtvý, a
magor.
A, náhle, cítí Deanovy prsty, na svém ramenu.
„Deane?“ nadzvedl obočí. Kdyby, Dean, na Casovi zanechal otisk, jako Cas na JEHO ramenu, lovec by, právě teď svými prsty kopíroval jeho linii.
Cas, potlačí nutkání, zvednout vlastní ruku, a dotknout se, Deanova ramene.
„Nemůžu si, zvyknou na to, že jsi tady,“ Lovec prsty sjede k Casově klíční prsty, a pak níž. U žeber se zarazí. Ušklíbl se. „Jíš, ty vůbec?“
Cas, nesnáší, když Dean tohle dělá. Jedná s Andělem Páně, jako by byl DÍTĚ. Tentokrát to, Cas přejde. Je to ÚLEVA. Zavře oči, a nechá Deana LASKAT ho.
Slyší, že Lovec vydechl.
Dean, Je pořád naštvaný. Ale, sakra. Je především, UNAVENÝ. Existuje Dobro a Zlo.
To DOBRO, je, v tuhle chvíli Cas. Dean to akceptuje a přijímá. Je tak unavený. Chce CÍTIT tu dobrou věc. Case.
Deanův hlas, je šepot. „Dáme věci do pořádku. Ty, já a Sam. Jako, kdysi.“ Jeho dech, Case šimrá na krku. Kývne.
Cas by mu odsouhlasil cokoli.
„My?“ hlesl ochraptěle. Hledí na lovce zpod dlouhých řas. A, V modrých očích, pod povrchem, Dean poprvé od včerejška, vidí Case. Září. Jako Hvězdy.
Je to světlo. Je to radost.
Je, to NADĚJE.
Domov 
Stránka 
vlastně jsem se téměř za každám odstavcem musela zamyslet - prostě se mi toto hrozně moc líbilo
Takže děkuji za tuto krásnou povídku a klidně dál zkoušej nové věci 
