Říkám si, k čertu, dlouho jsem nanapsala žádnou krátkou povídku, o dílu 5x04, a vy víte, jak Case a Deana z téhle doby miluji. Měla jsem chuť psát o téhle jejich verzi. Ráda píšu krátké povídky, o všem a o ničem z tohohl období. Jsou, jako VÝSTŘEL. A, když jsem se včera procházela venku, mrzlo, a mrholilo, a já přemýšlela o střílení, napadlo mě TOHLE. Výstřel... Já střílím ráda. Je to legrace. Ale, je to i těžké. Jen jedna z věcí, kterou se Cas MUSÍ naučit.
Castiel: Ztracený, člověk, snažíc se vyrovnat se vším a všemi (především Deanem), na půli cesty k zbláznění se
Dean: Je Dick (zkrátka Dean z 5x04)
V téhle povídce si Cas, a Dean, na chvíli vymění role. Dean se POŘÁD snaží (ještě není ztracený případ, ještě pořád mu na Casovi záleží), a Castiel je naštvaný, protože ví, že je to jen dočasná záležitost, a že Dean tu prakticky není i když tu je. Ten děj se odehrává dlouho, pedtím, než seriálová epizoda, ale i dlouhi po tom, co Sam řekl své ANO. Někde, v polovině.
Pořád věřím tomu, že Dean se rozhodl Case "poslat" na smrt pro jeho vlastní "dobro". Že mezi nimi k něčemu došlo. V téhle povídce vysvětluji, k ČEMU. A, taky poukazuji na Deanovu vlastnost od sebe všechny po jistotu odehnat dřív, než mu na nich začne MOC záležet.
Ke konci SLASH (někdo, má ted radost, osatní ne
)
Enjoy...
POZN.: Závěrečná báseň, je básní, neznámého autora.
Věnováno Nemix: Jako GRATULACE. Ona, už ví k čemu
VÝSTŘEL
Vystřelit, je snadné. Ve filmu.
Namířit. STISK. ZABÍT. OVLÁDAT, zbraň komplikované, není. OVLÁDNOUT jí, ano.
Dean, ON, je tak trochu filmová postava. John Wayne. Zdatný střelec. A, všechno okolo Divoký Západ.
Castielovi léta zkušeností chybí. Všechno okolo JE Divoký Západ, a Cas pořád nechápe, nevěří, a neví, CO tady u všech všudy dělá. Snaží se. Ale, když Dean řekne „Kryj mi záda,“ a vyběhne z úkrytu, Cas ho nenávidí.
Postřelený lovec, leží na posteli. Castiel si ho nejistě prohlíží. Býval Anděl. OCHRÁNCE.
A, teď, Cas, je impotentní. ZKLAMAL Deana.
Cas využil nepozornosti lovce (dohadujícím se, se zdravotní sestrou) a vyklouzl ven, z Deanova srubu. Je únor. Zima se opozdila, a teď, se, namísto očekávaného příchodu jara, ochladilo. Vzduch štípe. Je po dešti, a tráva a zem je pořád nasáklá vlhkostí. Castiel, se zachumlal do límce bundy. Je Deanova. Lovec slíbil, že Casovi časem opatří jeho vlastní nové oblečení, ale teď, když, vypukla opravdová válka, je příliš zaneprázdněný.
Dean, řídí kemp.
Nemůže se, starat i o Castiela. Nemůže ho OBLÉKAT. Koupat… Cas, NEVÍ JAK. Není pitomec. Pozoroval lidi dlouho, a UČIL se. Praxe se, však od teorie liší. Například zavazování tkaniček, je pro Case, OBROVSKÝ problém, a to, že se Dean ušklebuje, nepomáhá.
Cas, sešel z hlavní cesty, a vklouzl do stínu stromů. Několik minut kráčel po vedlejší silnici, vedoucí podél plotu vymezující hranici kempu, a na jejím konci si sedl. Schoval se pod betonový kryt mostu. Rozpršelo se. Cas, si ubalil cigaretu, a potáhl.
Ubalit, dovede. Vystřelit, je problém.
Cas, ví, že později, mu lovec, právě to, vyčte. Bude křičet, a pohrozí Casovi, že ho vyhodí z kempu. Ale, Cas ví, že to Dean neudělá. Cas, je to, co býval Sam. Hromosvod. A, Dean ho potřebuje. BLÍZKO.
Cas, se zachvěje. Nechce, přemýšlet o TOMHLE. Vzpomínky, především ty o Samovi, a o starém Deanovi (a, o svém starém já), jsou bolestivé. Potáhl.
Nikotin, neúčinkuje. Není dost SILNÝ.
Chce ZAPOMENOUT. Setřást. Ale, Vidí Deana v palné zoně, a Cas ví, že NIKDY nezapomene.
Upustil cigaretu. Třásly se mu ruce, a Cas nevěděl, jestli je to zimou, rozčilením, nebo zdali, si jednoduše potřebuje dát dávku.
Složil ruce v klínu. Docílil jenom toho, že se roztřásl celý. Teprve pak si, Castiel, uvědomil, že brečí a otřásá se vzlyky.
Cas, si rozzlobeně, otřel tvář. Ztratit kontrolu. NEPŘÍPUSTNÉ
Udržoval sám sebe v „KONDICI“ (dobře, v KLIDU) účinky, alkoholu, a drog. A, dnes, se všechno, POKAZÍ. Jedním, Výstřelem.
Musí si dát dávku. Teď. Hned. Sebral se, zvedl, a zamířil k sobě do srubu. Rozhodně nechtěl, aby ho našel, všetečný Chuck. Když vstoupil mezi sruby, tvářil se, jakoby nic. S rukama zastrčenýma v kapsách, a zamyšleným výrazem, Cas nebudil pozornost. Lidé "Anděla" neoslovovali, dokud je on sám nevyzval. Trochu se styděli a trochu báli. Cas to považoval za jistou výhodu, ač se často cítil osamělý. Pozdravil několik známých, a s úlevou vplul do vlastního srubu. Opřel se o zeď a ztěžka vydechl.
Za pět minut Castiel, ležel na posteli. Sjetý, a DALEKO.
SÁM.
Cas, neslyší své, Bratry a Sestry. Mlčí. Neslyší Hlas. V té hlavě je Ticho. Cas přišel i o schopnost číst v lidské mysli. NEVÍ už, co si myslí Dean.
Přetočil se na bok. Zavřel oči. Vzpomínka na dnešní odpoledne, zaplula hluboko do série ostatních vzpomínek, a Cas brzy uvěřil tomu, že vše, co se mu zdá, je jen ve snu.
Věří raději, v TUHLE realitu.
Je to Casovo, soukromé Nebe. Tady, dole na zemi. Castiel, Sáhl, pro další dávku.
…
Cas, Deana, neviděl týden. Vyhýbal se Deanovu srubu, a snažil se všemožně zaměstnat. Cas, teď, Zastával, za Deana řadu funkcí a i proto bylo snadné vymluvit se na nedostatek času. Dean překvapivě vyhledal JEHO.
Anděl, stál u jedné z bran. Plány, do kterých dosud hleděl, ležely, zapomenuté na zemi. Jednou ze SKUTEČNÝCH, výhod funkcí navíc, byla ZAMĚSTNANOST. Ani, Cas, nedovedl, být neskutečně, vytížený a namol současně. Navíc, se Castiel poprvé po dlouhé době, CÍTIL dobře. Byl, užitečný. Teď však, jeho pozornost zaujal výjev za branou.
Cas, zíral přes mřížované pletivo, před sebe. Nevšiml si lovce. Dean, si stoupl vedle, a jemně do Case šťouchl. „Uhni,“ Zaujal Casovo místo. Před branou stála dvojice Nakažených. Lovec, bez rozmyslu, vytáhl zbraň, a oba zastřelil. Castiel nakrčil nos. Pozoroval Deana ukládajícího pistol zpět, za pas.
„Zotavil ses.“
„Bylo to škrábnutí, nic VÍC,“ Dean, procházel podél plotu. Sem tam do pletiva, klepl prsty, zkoušejíc pevnost.
„To ŠKRÁBNUTÍ se hojilo týden,“ podotkl jízlivě Cas. Lovec, přestal ohledávat plot. Zastavil se před Castielem.
„Viděl jsi tu sestru? Byla… sexy. Mělo by to být trestné.“
„Nejsem, slepý,“ Neví, PROČ to Dean protahuje. Cas, ho Chce vyprovokovat. Lepší odbít si to HNED. Cas, Ví, že Dean začne ječet. Proč, KROUŽÍ? Je to nová strategie? Ušklíbl se. „No tak. Do mě. Spusť!“
Dean, nadzvedl obočí. Cas udělal totéž a chvíli na sebe oba jednoduše, Přiblble civí. Pak, to Deanovi dojde.
„Nejsem, naštvaný, Casi.“
Cas, se zamračil, Zjevně, Deanovi nevěří. Obešel ho, a sedl si na zem, zády k lovci. Nohy, skrčil, a přitáhl k hrudi, objímajíc je rukama. Dean si za moment přisedl.
„Neříkej, žes při tom zranění zažil jedno z osvícení, o kterých konferoval Chuck.“
Dean se ušklíbl. „On, asi nemluvil o Patricku Swayzem.“
Cas tupě zamrkal. Dean rozhodil rukama, v gestu, „Však Víš. TEN Duch.“
Cas, NEVÍ. Odpoví i tak. „Proč si, tak… milý?“
Zvedl hlavu. Dean tu svojí schoval v dlaních.
„Co jsem. Casi. POSTRACH?“
Cas otočil hlavu. Bradu opřel o koleno, dívajíc se stranou. A, náhle, Anděl, nečekaně promluví. „Viděl, jsem tě padat. A pak jsi tam ležel, a nehýbal se. Hlavou mi běželo: Je mrtvý, a já to nezpravím,“ Cas pootočil hlavu. Pátravě na lovce hledí.
„Lidé umírají, Casi.“
Cas si poposedl. Ruce spustil na zem, a opřel se o ně. „Můžu to zastavit, Deane? Ty, nebo já?“ Dean, neodpoví, a Cas ví, CO to znamená. „Být člověk je osud horší, než smrt,“ řekl, vážně. „Protože, ČEKÁŠ na smrt. Tohle tělo, CÍTÍM, jak se dělí. Buňka, po buňce. Umírá. Stárne, a slábne. A, to nestačí, je navíc ZRANITELNÉ. Co jsem? Budu přihlížet tvojí smrti, a smrt ostatních, nebo umřu první a v tom případě si tu smrt budu představovat. Byl jsem anděl, a Smrt jsem vnímal, coby PŘECHOD, a pořád JE to přechod, jen Význam se teď změnil. Je to víc Odcházení. Nechci, abys odešel,“ dodal, jemně. „A, NECHCI tady zůstat. Sám.“
Lovec zamrkal, a pak se zvedl. Vytáhl zbraň.
Cas, ho nejistě pozoruje. Deanova reakce ho dočista zaskočí. „Deane?“
„Zvedni se. No tak. Stoupni si!“
Cas, zaváhal, ale poslechl. Pomalu, se postavil. Je pořád chladno, ale už nemrzne. Cas, má na sobě, jen lehkou plátěnou bundu, a cítí, že mu na pažích a krku naskakuje husí kůže.
„Na,“ Dean, mu podal zbraň.
Cas, na lovce zaraženě zíral. Nehnul se.
„Jestli se chceš naučit střílet, POTŘEBUJEŠ zbraň, Casi.“
„Mám SVOJÍ, zbraň,“ hlesl, nejistě Cas, oči nespouštějíc z Deanovy. Lovec, jí třímá v napřažené ruce.
„Máš, mizernou, pistol, NE mušku. Není divu, že nic netrefíš. No tak.“
„Jsi umanutý,“ podotkl, Castiel, ale svolil. Vyjmul Deanovi zbraň z ruky. Lovec, si stoupl za něj.
„Deane? Co – Deane!“ Cas, zbraň leknutím, málem, upustil. Dean ho zezadu chytil za loket.
„Promiň. Promiň! Pomůžu ti.“
Cas, přikývl. „Jak?“
Cítil, že se Deanova ruka, sune z loktu, k předloktí. „Soustřeď se,“ šeptl. Cas, potlačil, nutkání, ošít se. Lovcův dech ho šimral u ucha. Castielovi na krku znovu vyvstala husí kůže. Tentokrát ne proto, že je zima. Castiel, zavřel oči, což, Dean nepostřehl. „Nebudu ti lhát, je to pekelně, těžké. Jen Zamířit, to nestačí. Musí MÍŘIT, Casi.“
Castiel otevřel jedno oko. Ohlédl se přes rameno, šilhajíc po Deanovi. Lovec, sklopil oči. Ustoupil. „Tak, pal.“
„Mám?“
„Zvol, terč, a PAL!“
Přikývl. Otočil se, znovu přivřel jedno oko. A, VYSTŘELIL. Kulka minula cíl. Plechovka, kterou se Castiel snažil sestřelit, stála, na betonové zídce. Cas, sklopil zbraň a frustrovaně vydechl. Dean, se za Castielovými zády, naproti tomu, ušklíbl. „Tohle, je vše? Víc nesvedeš?“ odmlka, „Není divu, že tě vykopli z Nebe.“
Castiel, JE rychlý. Anděl, se otočil, zvedl ruku a namířil. U, ucha lovce zasvištěl vzduch. Něco, prasklo. Dean, si nestačil prohlédnout co. Castiel se octl přímo před ním (Dean, skoro věřil tomu, že „objevil“), povalil lovce na zem, a tloukl. Dean se nebránil. Castiel věděl, že je pořád zraněný.
A, Tluče, DÁL.
Deanův nos krvácel. Castiel, ztěžka oddychujíc, se odvalil. Leží, vedle, lovce. „Omluv, se!“ sykl.
Dean, se, nadzvedl na loktu, a pohlédl za sebe. Kulka, vyvrtala otvor ve středu cedule za Deanovými zády.
„Trefil jsi.“
„Nemířil jsem na tu VĚC,“ podotkl Cas. Dean, polkl.
Je to pravda? Dean BYL CÍL.
„Hej, Casi,“
Lovec, klesl. Otočil se, čelem k Casovi. „Boj tváří v tvář, pořád nic moc,“ Dean, si otřel krvácející nos. „Jsi rychlý, ale málo brutální.“
Cas, vydechl. „Andělé JSOU rychlí. Taktizujeme. Předpovídáme. VY, v boji preferujete fyzickou sílu. A tyhle, zbraně… “Přeskočil mu hlas. „Všude okolo je tolik, krve, Deane. Smrt není krvavá. Ale i je.
Je jedno, KAM se podívám, a co udělám, všude je KREV. Jsem válečník, viděl jsem umírat miliony. Vás, i vlastních druhů, ale je jiné KRVÁCET, a vidět krvácet. Je to, BRUTÁLNÍ. Nevím, co si počít,“ zaklonil hlavu. „Vážně jsem, TREFIL?“
Dean, polkl. „Jo, Casi.“
Castiel přikývl. Hlavu, nechal zakloněnou, ale teď hleděl, vzhůru. Casovi, se v očích zrcadlilo Nebe. „Kdysi jsem MĚL MUŠKU. Víš? Byl jsem anděl,“ hlesl, tiše. Přivřel oči, a NEBE ZMIZELO. Cas, si skousl ret.
Kdo koho políbil dřív, je diskutabilní. Dean, po Casovu vzoru zavřel oči, PŘED nebo při polibku.
Cas (nebo Dean?) se nadzvedl na lokti. Lovec hledí do modrých očí. Pak, se políbí.
Castiel, se odtáhl. Nevěřícně, na Deana zíral. Mlčky. Nechápe, to. Neví, co se děje. Nadechl, se. Chce se zeptat, ale mlčí. Znovu, vydechl. Pátrá po něčem v Deanových očích. Ujištění. A, pak se znovu skloní, tentokrát váhavě, a pomalu. Spojí, znovu své a Deanovy rty. Nejistě, pootevře ústa. A, cítí, že Dean vplouvá jazykem dovnitř.
Cas se uvolní. Stiskl, Deanovu paži, jakoby se omlouval. Ale, Dean je více než svolný. Cas si uvědomí, že Dean tohle chce. Lovec ho stáhne k sobě. BLÍŽ. Castiel je prochladlý. Dean, HORKÝ. Má, slabou horečku. Castiel si pomyslí, že tohle je lepší než drogy. Lepší než whisky. Je to lepší, než LET.
„Pocvičuj, a brzy z tebe bude expert.“
Cas, přikývl. Semkl nateklé rty. Cas, se ČERVENÁ. „Hm,“ Zvedl hlavu. Prostřelená cedule se kýve ve větru. Dean, si všiml, že se Castielův výraz změnil. Změkl.
„Děkuju,“ hlesl. „Tohle mi hodně pomohlo,“ v tu chvíli, je skoro sám sebou.
„Pako,“ Dean, protočil očima. Pak se zeptal: „Vážně? Kdybych to věděl, LÍBAL bych tě dřív.“
Castiel, přivřel oči. Do vlasů mu shora dopadá sluneční světlo. „Smíš, mě políbit znovu.“
„Tak, SMÍM? Hmm…“
Cas, ČEKÁ. Ne, DOUFÁ. Že ho Dean POLÍBÍ.
Měří se pohledy.
„Deane?“
NĚCO V Deanovi, se zlomí. Vidí Case, a vidí Sama, a vidí KREV, o níž mluvil Cas. Ví, že tohle nedokáže. Lovec, se zvedl. Podal Casovi jeho zbraň, a vlastní si vzal. Oprašuje si kalhoty. Cas se chce zeptat, CO to znamená, ale mlčí. Doufá, že se tváří, nad věcí. Nikoli zklamaně. Zraněně. Ušklíbl se. Vypadá to cool, a Cas, sám sebe pochválí.
„POLÍBIT A OPUSTIT. Zapomněl jsem. Jsi, Dean Winchester.“
Lovec, se podrbal na čele. Krev, která Deanovi teče z nosu, při líbání, ulpěla, i na Castielově obličeji.
„Cvič.“
Castiel, pozoruje vzdalující se siluetu lovce. Pak, zkušebně zvedl zbraň. Je těžká, a kov studí. Cas, na moment věří tomu, že všechno k čemu došlo, si jen představil. Vzápětí, si však otře tvář, a na rukávu a hřbetu dlaně vidí krev. Dean, BYL skutečný. Cas, sevřel, pistol. CHCE jí obrátit proti sobě. Chce, smísit SVOJÍ a Deanovu krev, a utonout v následné senzaci. Smrt je jen okamžik. Krev. A, POKOJ. A MÍR.
Namířil. NE proti sobě. K otvoru po kulce v ceduli, přibyl druhý. Z Case se stal zdatný střelec. Udrží,
tempo, a dech s Deanem. Akceptuje HO.
Tu noc, Cas, leží ve svém srubu. Je, opilý, ale, uvažuje docela jasně. Hledíc, do plamene svíčky, plápolající na stole, Cas, učinil slib. Plamen, je světlo, a to světlo Casovi připomíná žár Deanovy duše. Před, VYHOŘENÍM.
Ten SLIB. Zní. KONEC je blízko. Cas, NESMÍ ZŮSTAT sám. A, Cas, NECHCE zůstat. SÁM. Castiel, odloží zbraň, stranou. Do srubu oknem proudí chladný noční vzduch, a vítr sfoukne svíčku. Oheň zapraská. Zhasl.
Cas, BUDE stát při Deanovi. KONEC, nekonec.
Anděl, neví, že lovec, v tu noc, učinil tentýž slib. Protože, NIKDO si nepřeje zůstat po Setmění, SÁM. Dean, Castiela, vezme SEBOU.
...
Castiel, sní o zvuku výstřelu. Občas, má vizi. Jindy, JE to jen sen. To echo kulky, protínající ticho, Castiela, i ve dne, pronásleduje. VŠUDE.
Jako, Deanovy OČI.
ONE DAY HE DID NOT LEAVE AFTER
KISSING
ME
Domov 
Stránka 
Na to se snad ani víc říci nedá... To je krásné 
To, jak Dean Case políbí, je tak... sweet 
. Ta doba na mě působí tak syrově, opravdově. A tohle byl tak svěží vánek do té apokalyptické šedi. Takže díky za zpříjemnění pondělního večera 
