ŘEČ ĎÁBLA

Jsem pořád opilá a v rauši a naštvaná. Těsně o shlédnutí 7x17, a abych si aspon trochu ulevila, napsala jsem tohle.

Jak se Cas vyrovnává s Ďáblem ve své hlavě? Chybějící scéna ze závěru dílu. Než Dean opustí nemocniční pokoj, on a Cas, mají "moment".

Krátká povídka.

Vypisovací.

Jestli máte pocit, že se v ní odráží špatná zkažená nálada, je to proto, že to proto, že MÁM špatnou, zkaženou náladu. A, jsem přád opilá, tudíž doufám, že to bude mít hlavu a patu.

ŘEČ ĎÁBLA

VIDÍŠ MĚ? ptá se Ďáběl.

Castiel VIDÍ Ďábla. Ne, lidskou skořápku, do které se Lucifer oděl, ale skutečnou zář zapadající hvězdy. Pulzuje ve tmě, jako supernova, před výbuchem. A, když exploduje, bolí to. To, co nevěděl, že může bolet, Case zraňuje novým, způsobem, a na místech, o kterých Cas nevěděl, že existují. Lucifer není anděl. Je světlo, ve světle, je nákaza, a ta nákaza vstupuje do Castiela, mísí se s jeho vlastní milostí a otravuje ho. NENÍ to jenom iluze, nýbrž KORUPCE.

Lovec, mu zamával rukou před očima. NEVIDÍ ho.

Nereaguje. Castiel upírá modré oči, za Deanovo rameno. Když mu lovec luskl před tváří prsty, Cas se mírně ošil, ale nezamrkal. To, co vidí, není Dean. Místnost zaplnilo světlo, a Cas by rád roztáhl křídla, a uletěl z jeho dosahu, NEJDE to. Cas, stojí na nohách, je kůže a kost, a sval, a žádná křídla ho neodnesou pryč, ne z dosahu všudypřítomného světla hvězd. Ďábel ŽIJE v jeho očích.

Cas, vidí zas a znovu, co provedl. Před očima, se mu promítá éra za érou věků. Vize, které, mu do hlavy vsadil Bůh, a pak, je do něj později násilím vtloukl Zachariáš. Jeho, vlastní rozhodnutí a život, a NÁSLEDKY. Následky, a VINA. Castiel, před ní, nemá KAM uletět.

Cas, nevidí zelené oči, a nepostřehl ani to, že se Dean tváří starostlivě. Cas, vidí to, co mu ukazuje Ďábel a vše za plápolající hranicí je nepostřehnutelné. Svět, potichu, shořel.


SLYŠÍŠ MĚ? ptá se Ďáběl.

Každé, SLOVO. Je to tříštící se sklo. Výbuch, hvězd. Bzukot včel. Bůh, je ve všem, okolo nás. A, i Ďábel je rovněž částí VŠEHO. Občas, mluví jasně, řečí lidí, připomínajíc Casovi, co udělal, parodujíc jeho a Deanovy fráze, ale častěji jenom JE. Nechá, SVĚT mluvit, řečí zloby, a Casovi uši, krvácí.

„Casi, SLYŠÍŠ MĚ?“ zeptal, se lovec. A, Cas neodpoví, protože neví, že Dean mluví. Lovec, stojí před ním, ruku položenou na Casově ramenu, a mluví, a mluví, a mluví, a nechá proud slov, smít vinu, kterou sám cítí, ale Cas o ničem z toho neví.

Neslyší Vyznání, Omluvu, ani ujištění, že

to Deana mrzí.

A, kdyby ano, ZMĚNILO by to něco? Ďábel ze zvuků nezmizí jen proto, že hlas, linoucí se z Deanových úst zní jako melodie. Je to pořád TENTÝŽ Ďábel okupující Deanova ústa: Castiel na lovce zírá, jako na zjevení a přeje si, aby lovec sklapl.


CÍTÍŠ MĚ? ptá se Ďáběl.

VŽDYCKY. Kdysi, Cas nevěděl, CO je Ďábel. Teoreticky, ANO, protože mu to ledové vědění nalili do hlavy, ale NIKDY nezažil Ďábla. Cas, byl boží služebník, a s korupcí neměl zkušenost. Kdyby zemřel, věděl určitě, že Bůh otevře náruč, a obejme ho, přijímajíc Case, mezi SVÉ.

Teď si Cas není jistý. Udělal toho hodně, a kdyby zemřel, Cas neví, CO ho čeká. Vidí Peklo a mysLí si, že TO je jeho osud. Zaslouženě. Castiel, je skála, o kterou se Dean může opřít, a teď cítí vinu, protože tu možnost lovci upřel. Je, to hřích.

Deanova ruka, spočívá na Casově ramenu. Lovec, v ruce svírá lem zkrvaveného baloňáku, který páchne zatuchlinou, protože byl v kufru auta umístěn, příliš dlouho. VŠECHNO se událo DÁVNO.

Dean cítí Casovo bijící srdce, odolávající věkům. Pod látkou a kůží a svaly, CÍTÍ Case, ale nedovede se s ním spojit. Mezi Deanovým dotykem a tím srdcem jsou VRSTVY, a Dean je nedovede překonat. Není anděl, a neví, JAK vletěl do Pekla a vytáhnout z jeho kruhů milovanou osobu. Proto lovec udělá to, co vždy (na víc NEMÁ sílu): Svěsí, ruku, a druhou si přejede po čele. Unaveně si povzdychl, a Cas je sám,

SÁM,

SÁM. Bez, hřejivého dotyku.


PAMATUJEŠ SI? ptá se Ďáběl.

MĚ.

PEKLO!

Byl, SOUČÁST. Castiel, ví, že to Peklo je na dosah. Ví, že Peklo NENÍ jen místo, ale pocit, a ty plameny sžírající duši, Case stravují teď. Je pořád, tady, na zemi, ale je i zatracený, a Cas se nebrání, protože,

Cas, si zasloužil zemřít. Zasluhuje TREST.

Protože, Ďábel ho opanoval. Starší bratr, a Cas, tančí v obětí, a Cas se chce vymeknout, ale Lucifer drží. Protančí spolu věčnost. Jejich milost, propletená jedna v druhou, zničí světy, Nebe, zničí to všechno. Cas, to nechce. Vzdoruje, ale PEKLO drží.

A, Casovi, nezbude, než vztáhnout ruku po tom jediném skutečném záchytném bodu, který teď drží jeho duši (milost?), Casův vesmír pohromadě. Chce se zoufale držet Lucifera, BRATRA. Je, útěcha.

V týž moment, ta ruka zmizí, a nahradí ji jiná, lidská, třesoucí se, dlaň. Je, horká. Cas, si přeje, aby Dean BYL jeho bratr, Kdyby byli dost silní, mohli zachránit svět. I Sama. Ne, ho zničit.

Cas neví, že vztáhl ruku, ale Dean to vidí a v tu chvíli nepřemýšlí. Lovec, jeho ruku chytí do své, ignorujíc Casův nesouhlasný protest. Jejich spojené ruce na Deanův nátlak klesnou. Cas, zasténá, a i to je patetické, a Dean neví, OČ ho Cas žádá, co anděl potřebuje, ale vzduch ho držet nenechá. To, že lovec, chytil jeho ruku, je správná volba,

„Casi?“

Cas, zvedl oči. Nejdřív, se dívají skrz Deana, a potom, do NĚJ. Cas, zamrkal. „Deane?“

PAMATUJE SI.

Deana.

Všechno ostatní, půjde k čertu, ale teď, pro jednou, na krátko, Cas Deanovi dovolí, držet jeho ruku. Chytit anděla, a vytáhnout ho z Pekla ven.


Dean, NEVÍ, že má tu moc. Lovec zavrtěl hlavou, a smutně si povzcehl. Spustil ruku. "Necháme tě téď odpočívat, Casi."

Castiel pozoruje ocdcházejícího lovce. Vidí, ho a slyší, a cítí, a něco v něm, se zlomilo a bolí to, BOLÍ. Ale, Cas neví, co říct, jak požádat o pomoc. Neví, jak promluvit. Ďábel uzamkl Castielova ústa.

Uvěznil Case v Pekle, tady, na Zemi.

Ano, tohle v epce klidně mohlo být A ne ta trapárna, kterou nám naservírovala Sera Za mě palec nahoru