Krátká povídka, která mě napadla dnes ráno. Je, řekla bych, k zamyšlení. Je o zamyšlení.
Nehci jí vysvětlovat tady, protože si myslím, že ta povídka sama o sobě je vystihující a je třeba si přečíst jí. Je o tom, v co věří Cas, a o tom, v co věří Dean. V zásadě věří oba v totéž, ale každý vidí Boha, v něčem jiném. Cas, v osobě, ve skutečném Bohu, ve Stvoření, a Dean v detailech, okolo sebe.
Nenapšu víc, protože, všechno podstatné je níže.
Děj se odehrává bezprostředně po finále dílu 5x13. Když se Cas zotaví ze své výpravy do minulosti. A, pochybuje o své víře.
Postavy: Cas, Dean (NE slash, ale pokud chcete můžete ho tam vidět). Comfort, hurt. A, hlavně ta úvaha.
Důležitou roli hraje Deanův amulet. A, taky to, jaký je Dean doopravdy uvnitř. Tedy, hluboko, v duši.
Enjoy...
VÍRA
Zvedl oči, k obloze.
Otče, začal Cas, v duchu, ale okamžitě, přestal. Cas by neměl začínat konverzaci, když nemá, co říct.
Cas, se probral před několika hodinami, zpět v roce 2010. Ujistil oba bratry, že je v pořádku, a že nemá v úmyslu je, zdržovat. Teď seděl před motelovým pokojem a čekal, až Dean nanosí věci do impaly. Byla to záminka zdržet se ještě chvíli a dopřát milosti čas, zregenerovat se. Cas, si vybavil dobu temna, před stvořením světa. Tehdy, Cas (ne, Castiel. Tehdy, ještě nebyl Cas), vletěl do srdce bouře, aby dopomohl Stvoření, a vyletěl z ní nezraněný. Teď ho oslabí tři desítky let, zpět.
Rukou zajel do kapsy, a nahmatal Deanův amulet. Přívěšek v dlani příjemně studil.
Říkal si, že Dean má možná pravdu. Třeba, je Bůh opustil. Rozhodně není na Castielově straně. Dean zabouchl kufr, impaly a zastavil se před dveřmi motelu. Cas mu seděl v cestě. Anděl beze slova natáhl ruku, podávajíc Deanovi amulet.
Lovec, polkl. „Co, děláš?“
Cas, neodpověděl, držel ruku před sebou. Pravděpodobnost, že najde Boha, se vyrovná šanci sněhové vločky v Pekle.
A, najít dole Deanovu, duši v pořádku.
Asi se musel v minulosti praštit do hlavy. Ne, obrazně řečeno. Pořád, ho bolí, ale Castiel má teď na mysli víru v Boha. Co, si myslel?
To, co ho dostalo odtud, do minulosti, a pak zpět, v pořádku, bylo štěstí. Možná, že Bůh měl prsty v nevyhnutelném, ale nebyl tam a nedržel Casovu ruku, když anděl krvácel. Cas, ví, že je to absurdní, ten pocit samoty, protože Cas není sám. Ale, to ho neutěší.
Někdy, je těžké vyjádřit emoci slovy.
Kdyby Dean viděl jeho očima, chápal by, proč je těžké chápat tohle. Cas, nevidí svět, jako Dean. Tam, kde jsou věci, Cas vidí otisk rukou, které je udělali. Vidí, auru okolo lidí, jako barvu a tvar, i průhledné siluety, duchů putujících ulicemi. Slunce. Mraky, a trávu.
Oceán.
Ale, kamkoli se Cas podívá, ve všem, vidí Boha. Je tedy, těžké uvěřit, že tady Bůh není, a opustil je. Pravděpodobně, má Cas něco s očima.
„Dal jsem ti to z nějakého důvodu.“
Cas, si nevšiml, že Dean přistoupil. Aura, jeho duše změnila barvu, v purpurovou, a Cas si není jistý, proč, jestli se lovec zlobí, nebo je to zápal. Cas, to v případě Deana, nikdy nepozná, a navíc má dojem, že ty emoce se jedna s druhou mísí.
Pootočil hlavu ke straně.
Dean, ho zaskočil. Vztáhl ruku a zavřel Castielovu dlaň. Cas, je dotčený. „Tak se neopovažuj přestat teď.“
Přestat co. Věřit?
Bojovat?
Barva Deanovy duše, je při okrajích zlatá, jako oheň, a Cas, od ní nemůže odtrhnout oči. Pulzuje, a Cas zná i to, tu bolest. Anděl, chce, vztáhnout ruku (svou, skutečnou ruku), a duši utěšit, jako tehdy v Pekle, ale neodváží se, protože Dean, si zakládá na osobním prostoru, a Cas má navíc pocit, že tady na zemi platí jiná etiketa. Odvrátil pohled.
Dean si to gesto špatně vyložil. Vyjmu přívěšek z Casovy ruky, a Cas ho okamžitě, postrádá. Zalitoval toho, že ho Deanovi vnutil zpět.
Lovec, si ho nenechal. Přetáhl řemínek Casovi přes hlavu, a pak si, rudý ve tváři, rychle stoupl. Castiel, je v šoku.
Dean, se nervozně zasmál, a Cas vzhlédl. „Nechci, abys to ztratil.“
Přikývl. „Děkuju, Deane.“
„Maličkost,“ Pročistil si hrdlo.
Casovi neunikl zážeh v Deanově duši. Pořád, to nechápe. Rukou se automaticky chytil za krk, tisknouc přívěšek, ke kůži. To horko.
Je, to Bůh?
Dean, otočil hlavu, vzhlížejíc úkosem k obloze, a Cas, sedící na zemi, má pocit, že je vyšší a starší, a hoden toho být Michaelův meč. Ale, to není správně. Dean, je víc. Cas, vztáhl ruku, tu, kterou Dean nevidí, ale, pak od úmyslu upustil.
A, Deanova nedotknutelná duše, se schovala hlouběji, do Deana. Zaplula dovnitř, toho těla, ukrývajíc se, před dotykem z milosti.
Ani jeden z nich nepromluvil. Vítr, vnesl Casovi prach do očí, a na moment, Cas vidí svět Deanovýma očima, stromy, a silnici, siluety beze, jemných lidí, kráčejícími ulicí.
Pro ně, je Dean ochotný riskovat život, a vést tuhle válku. To, co vidí před sebou, tomu i věří. V TO věří.
A, zrovna tak i Castiel.
Domov 
Stránka 
Ale já stále věřím, že Dean nakonec "prozře" a vše bude mít ten dobrý... pro nás správný... konec 
Děkuji Ti, Maky i za tuto povídku 
