Krátká povídka (delší než drabble, ale pořád krátká), z Očistce. Úvaha, zamyšlení, nic moc dějového. Inspirováno spoilerem: Očistec působí jinak na Deana a jinak na Case. A ne vše, co vidíte, je doopravdy.
Cas a Dean jsou uvěznění v Očistci. Co se jim honí hlavou, doslova? A, je to skutečné, nebo si s nimi Očistec a jejich vlastní fantazie jen hraje?
CASŮV POHLED - JAKO LED
V Očistci panuje věčná zima.
Vlečou se napříč zasněženou plání, smutná výprava, o dvou členech. Závěje sněhu se zahryzávají do země, a místy vytvářejí ledové jazyky, které je třeba obejít. Sníh zešedl, a má stejnou barvu, jako zamračená obloha. V nedohlednu se slévají v jednu plochu, a Cas neví, kam on a Dean jdou, a zda se nebe a zem skutečně dotýkají.
Nebo zda je od sebe dělí tenká linka, kterou Cas nevidí.
Pak, je začne pronásledovat smečka čehosi nechutného, čehož původ Cas nechce znát, ale s čím se musí vypořádat. Case to vytrhne z ledového zamyšlení. Zahlédl pramen rudých vlasů, ostře kontrastující se sněhem.
Cas, se dá dohromady.
Potřeba zahnat hrůzu v Deanových očích očí převládla nad Casovou vlastní hrůzou. Tak, ti dva fungují. Zahánějí démony jeden pro druhého.
A vše, co anděl slyší, je motlitba. Ne, k Bohu, ale k Casovi.
„No tak, Casi, dělej.“
Dívá se do očí muže, s nímž je spjat jeho osud, v těchto dnech víc než je Casova milost spjata s Bohem. Bůh je daleko, ale Dean je tady.
„Rozmetej atomy jejich duše, nebo cokoli obvykle děláš.“
Cas si přál umět rozmetat atomy duše, a umět je spojit v něco jiného. Napravit, věci.
Vše, co dokáže, je zvednout ruku a sáhnout hluboko, do svojí milosti a s její pomocí spálit to, co se Deanovi snaží ublížit.
Deanovy oči planou, a Cas ten oheň přijme za svůj, protože to je vše, co v Očistci má.
Protože, pro některé věci, stojí za to ztratit, hlavu.
Cas pozoruje bílé světlo, které se okolo něj a Deana rozlévá, a vidí, že Deanova duše se rozzářila, jako zrcadlo, od kterého se odráží slunce. Zatímco monstra v hrůze prchají.
A Cas, který s každým použitím svojí síly ztrácí víc, ze sebe sama, nelituje.
Vždy když Cas použije sílu, Deanova duše posílí. Je plamen ukazující Casovi cestu. Protože, pokud se nebe a zem, náhodou nedotýkají, Cas má přinejmenším tohle.
Postupují kupředu, krajinou ledu, a Cas cítí žár Deanovy duše, a svou vlastní vyprchávající milost, kterou rozleptává zima. Cas učinil rozhodnutí. Dean, se odtud dostane, i kdyby u tuho on už nebyl.
DEANŮV POHLED - JAKO OHEŇ
ˇ
V Očistci je horko. Dean cítí, žár spalující ho skrz na skrz, a je si jistý, že odtud živý nevyjde.
Chce se Case zeptat, zda i jemu je takové horko, ale je přerušen útokem zezadu. Desítky žhnoucích očí, se semkly okolo něj a anděla. Září, a z jejich úst vychází kouř. Hladoví psi, hladové plameny.
Stravují Deana. Neuteče, ze sevření ohně.
Ale, Cas je tu. Cas, s křídly do široka roztaženými, Deana zaštítil. Dean už necítí žár. Horko filtruje peří, mezi nímž prostupuje vzduch, svěží a chladný, jako mořský. A, Dean zhluboka dýchá.
Musí, dýchat. Vzít si, co potřebuje. Když je po všem a Cas křídla složil, Dean zvedl hlavu a vzhlédl. Setkal se s párem modrých očí. Světlo, a cit z nich vyprchal, a Dean má pocit, že ty oči vytesali z ledu.
Deana,
zamrazilo. 
Domov 
Stránka 
