Táák. Dnes ráno mě napadlo tohle. Nějak jsem se s těmi jednorízovými povídkami rozjela, že?
Nerada píšu souhrn k povídkám, které je třeba si přečíst proto, aby se jim rozumělo, takže napíšu jen něco málo.
Děj je zasazen do šesté série (protože vztah Deana a Case tam není náležtě, hm, "prozkoumán"). Vzpomínáte si na díl o Osudu a Titanicu a jiné realitě? Hm, určitě ano. V téhůe jné realitě, byly některé detaily jinak. Co, kdyby kromě toho, že Dean má jiné auto, a Jo a Ellen jsou naživu, byl jinak i jeden malý detail? Co kdyby Cas a Dean byli spolu? Together like, together.
A, Cas ví, že když tu věc s "parníkem" vezme zpět, přijde o tohle, ale co by neudělal pro zcáhranu Denova světa, a Deana, že?
Cas samozřejmě pořád bojuje válku a uvědomuje si ještě jednu věc. To, že přijde o Deana, toho může hodně změnit.
Miluju jiné reality (viz díl 5x04), protože jsou neprozkoumané a tolik se toho v nich mohlo stát...
Povídka u konce naznačuje konec šesté série, a konec sedmé série a taky to, co si myslím, že se stane v Očistci.
Obsahuje: SEX, A SLASH. Takže přístupnost od, hm, šestnácti? Proč se obtěžuji tím, to sem psát? Protože musím
ENJOY!
SEX, JE JISTÝ DRUH KOMUNIKACE
„Podvol se, nebo zemři!“
„Neakceptuji.“
„Budiž.“
Castiel pozoroval bílé světlo, vylévající se z úst, druhého anděla. Zmohl se, na „Mrzí mě to,“ ale, i jemu samotnému, to spojení znělo pateticky. Říkal to teď tak často, že zapomněl význam.
Jméno Castielova padlého bratra, bylo Bathiel. Cas, si pamatoval jména všech andělů, které zabil.
Světlo, ozářilo halu, a když vyhaslo, Cas zavřel oči. Závan, větru. Když je otevřel, spatřil otisk křídel. Jedno, z nich se otisklo do podlahy, a druhé napříč na přiléhající stěnu.
„Hej, Casi, na slovíčko.“ Cas, vzdychl. Na tohle, teď nemá čas. Dean si to zjevně nemyslel, protože se modlil, dál. „Nikdo, nemá TOLIK práce, no tak.“
Nedovedl, to ignorovat, i kdyby sebevíc chtěl. Hlas Deana Winchestera rozechvíval Castielovu milost, a na moment, Cas zahlédl obraz, Deana sedícího na piknikovém stolu, v parku, slunce vysoko nad hlavou.
Když se objevil, o dvě hodiny později, v motelovém pokoji, první, co mu přišlo na jazyk, bylo: Co chceš? Ale, tváří tvář Deanovi, řekl jen: „Deane…“
Dean, byla linka, v téhle válce, linka pro Case, vymazující hranici Pekla, a Nebe. Cas, nedovedl vyjádřit vděčnost, kterou cítí, a lásku, a vše, co to znamená, protože pro Case byla Deanova podpora vše, a lze slovy vyjádřit VŠE?
Cas, seděl na okraji postele, a mechanicky, se svlékal. Otočen, zády k lovci, si povolil kravatu a spolu s košilí, stáhl. Choval se jako profesionál, anebo unavená milenka. Když mu došlo, že Dean ho pozoruje, vzdychl.
„Víš, že si tohle máš užívat, že jo?“
Cas, se otočil, a pohlédl na Deana přes holé rameno. Něco v Casových očích, Deana zarazilo. Cas se vyhoupl na postel a bez varování Deana (pořád oblečeného) shodil do peřin. Hladově, a ne příliš jemně, lovce políbil, ústy se vpíjejíc do úst druhého muže, oba bojujíc o nadvládu.
Když se Cas odtáhl, a jistě si byl vědom toho, jak rychle Dean dýchá, jak rychle tluče jeho srdce, i toho, že Dean ztvrdl, anděl zamumlal: „Jsi, spokojen?“
Dean se ušklíbl. „Budu.“ Polkl.
Cas, se tvářil nesmírně vážně.
Něco s Casem, nebylo v pořádku. A, nešlo jen o válku v Nebi. On a Dean za sebou měli nejednu rozepři, ale Dean měl pocit, že dnes v noci za Casovým odstupem stojí ještě i něco víc.
„Casi?“
„Hm?“ zeptal se Cas. Sklonil se, vyhrnul Deanovo triko, a líbal Deana, podél linie krku, ramenu, hrudi…“
„Chci, se na něco zeptat.“
Cas, ztuhl. Zvedl hlavu, a upřel na Deana modré, zářící oči. Tvářil se zvědavě, ale i ostražitě. „Ptej se.“
„Proč jsi,“ Dean zalapal po dechu. Cas, mu vjel rukou do kalhot. „Proč,“ zkusil to znovu. Vážně, ho Cas úmyslně rozptyluje? „Chci vědět, sakra. Tohle, bylo úžasný. Casi!“ Chytil Casovu ruku, a anděl, se zatvářil zraněně. Posadil, se jako předtím, do pozoru, až na to, že teď čelil Deanovi.
Zůstal nad Deanem obkročmo sedět, tváříc se mírně netrpělivě, a dotčeně.
Dean tomu zkusil nevěnovat pozornost. „Proč jsi mi neřekl, že existuje i jiná realita? Však víš, ta v níž jsou Jo a Ellen mrtví.“
Cas, vzdychl. Sklonil se, a zkusil Deana znovu políbit. Lovec ho tentokrát nezastavil.
Cas, začal rozepínat Deanův opasek, a Dean v duchu zaklel. Proč, Case učil tohle? Cas, věděl přesně, co udělat, kam sáhnout, co Dean potřebuje, a jak ho rozložit, a zase složit zpět, dohromady. Deanovi chyběly chvíle, kdy on a Cas jenom mluvili, a neutíkali k sexu.
Sex, byl snadný. Dean se naučil z toho, co Cas zrovna potřeboval, vyčíst, jak se cítí. Uvědomil si, že pro Case, i pro něj je to snazší. Ani jeden z nich nebyl mluvka, a tenhle druh komunikace, jim oběma vyhovoval. A, oba je utěšoval.
Něco, však řečeno, být musí.
„Nebyl, důvod. Uvědom si, existuje mnoho realit, Deane,“ konečně rozepl Deanův opasek a lovec, zavřel oči. Casův, dech, byl u jeho ucha. „Já spatřil, možnosti,“ vjel rukou do Deanových slipů, „a světy, které si neumíš představit, a které se jeden o druhého liší, detaily, nebo maximálně…“
Dean, zatajil dech. Cas ho sevřel v ruce.
„Co…“ polkl. Cas nadzvedl obočí. „Co jiného je jinak, v tamté realitě?“
Cas, si s Deanem, laškovně hrál, napínajíc ho, ale Deanovi neunikl jeho VÝRAZ.
Pak, vážně řekl: „Zatím jsi mi nedovolil řídit tvoje auto.“
Reakce se dostavila okamžitě.
Dean se rozesmál, a Cas, se usmál taky. Poprvé po týdnech anděl, cítil, že z něj opadá napětí.
„To je vše?“ řekl Dean mezi nádechy. Cas zaváhal, a pak, kývl. „To nejdůležitější.“
Měl by Deanovi říct víc. O Lise. Měl by mu říct o nich, ale Cas se k tomu nedokáže přimět, ne dnes, v noci, jejich poslední společné noci.
Kdyby Deanovi řekl, co zamýšlí, že tu věc s parníkem změní, a změní je, Dean by nesouhlasil. Pohádali by se, a Cas, by to vzal zpět, i tak, protože Deanův život, je pro něj příliš důležitý. Neohrozí Deana, i kdyby to znamenalo, že ho ztratí.
A, Cas, bude mít vždy přinejmenším tohle, vzpomínku na tuhle realitu a jeho Deana, a to bude útěcha.
Dean přijde o vše, bude si pamatovat jen to, co Cas dovolí, a Cas toho nedovolí moc, protože zahrávat si s časy, a prostorem, je nebezpečné.
Cas přijde o tohle, ale, dnes v noci, ještě jednou, naposled, chce Deana cítit.
Zamyslel se, a proto ho překvapilo, když se Dean vyhoupl do sedu, a vmáčkl Case do matrace.
Měřili se očima. Dean poznal, že Cas něco tají, ale doufal, že se jedná „pouze“, o další post-traumatický zážitek z války. Políbil Case. Zip u kalhot, měl pořád rozeplý, a triko, se Deanovi shrnulo zpět přes břicho k pasu.
Nahý Cas, byl uvězněn pod ním.
„Dnes, v noci pravidla určuji, já.“
Pootočil hlavu ke straně. „Nemůžu se dočkat,“ podotkl jízlivě.
Umlčely ho Deanovy rty.
„Nemluv. Jen, buď zticha, Casi. Svedeš to?“
Kývl. Uvolnil se, a nechal Deana, VZÍT si ho. Díval se…
Dean, jeho tělo, je stín, kroužící nad Casem, v šeru. A, jeho duše, zářila, nadšením a vášní, a napětím, a vyzařovala ještě něco, horko a bezpečí a lásku.
Cas, viděl Deaovo tělo, nesčetněkrát, držel ho, a skládal molekulu za molekulou, dotýkal se Deanových holých paží, a cítil lovce uvnitř, když se milovali, a přesto, Dean Castiela nikdy nepřestane fascinovat a okouzlovat a inspirovat.
Dean se zahleděl někam, na stěnu, přes Casovo rameno, a Casovi došlo, že Dean si taky dělá starosti. Že jsou oba zlomení, a na dně. Vztáhl ruku, ale Dean ho pleskl přes prsty. Zavrtěl hlavou.
Tak, jako Cas ani on, nestojí o útěchu.
To prázdno v něm, nic nevyplní. Jenom, čas od času, tohle. Cas, a dotyky…
„Co sis myslel?“ hlesl, Dean, hlas prázdný, a stažený bolestí. „Co sis sakra, myslel, Casi? Miliony životů, a kvůli čemu?“
Cas, pod Deanem, polkl.
„Byly to jejich životy, nebo tvůj, Deane. Co jsem si měl vybrat?“
Měl pocit, že Dean kývl, ale možná ho oklamalo světlo.
„Nemůžeš mě pořád stavět na první místo.“
„Musím.“
Dean sklopil hlavu, a zahleděl se na Case. „Řekl jsem, sklapni, a poslouchej,“ s tím, Dean do Case vnikl. Neobtěžoval se s přípravou, nebo předehrou. Věděl, že Casovi neublíží, a že Cas mu nedovolí udělat nic, co je mu nepříjemné.
Nebo v to doufal.
Právě teď potřebuje tohle. Potřebuje cítit Case, a vyloudit z něj sten, a prosbu, a chce cítit, že Cas se třese nedočkavostí. Cas, to taky potřebuje.
Dean, nechce být jemný, protože chce, aby si Cas –
Přirazil, a anděl zaťal ruce v pěst, a křečovitě vydechl,
-pamatoval – znovu přirazil – TOHLE.
Cas, vykřikl, a Dan mu rychle zakryl ústa dlaní.
Zdi v motelových pokojích bývají tenké. „Tiše, Casi. Měl jsem ti zacpat pusu kravatou,“ zamumlal, zamyšleně.
Cas, zamrkal.
Dean zmírnil tempo, a už zvolna, s každým dalším zhoupnutím boků, vnikal hlouběji, do Case.
„Zapiš si za uši,“ hlesl, a jeho ruka opustila Casova ústa. Přestal se hýbat, a Cas, netrpělivě zasténal. „Že, k čemukoli se tam nahoře upíšeš, nebo Pekle, nebo kdekoli,“
Aby zdůraznil, CO ŘÍKÁ, (a, DĚLÁ), Dean se mírně zhoupl, Ne dost na to, aby TO Cas cítil, a vyvrcholil.
Anděl, zalapal po dechu, a hlava mu rezignovaně spadla na polštář. Dean se usmál. Věděl, že Cas je na hraně, a bavilo ho, si s ním hrát. Vyhoupl se výš, aby Case políbil, a přitom z Case skoro celý vystoupil.
„Až bude po všem,“ zašeptal do Casových pootevřených rtů, „vrátíš se zase, sem, ke mně. Sem. Neopovažuj se, zapomenout. Kde, jsme přestali,“ dodal rázně, a bez dalšího varování přirazil. Cas, zalapal po dechu, prsty zaťal do Deanových paží, a ztratil se, v senzaci orgasmu. Dean si na moment myslel, že Casovi vyrazil dech, ale andělé dech nepotřebují. Cas, byl jen mimo.
"Ať tě ani v nejmenším nenapadne, udělat nějakou blbost. Za živa to z tebe
vyšukám, kažoud hovadinu, která se zrodila v té tvojí opeřené palici. Vyšukám to z tebe," Zpomalil tempo, a jednu ruku položil Casovi na bok, coby útěchu, a třesoucího se Case ustálil.
"Rozumíš?"
Castiel, dýchal zhluboka a zrychleně. Zvedl oči a opětoval Deanův upřený pohled.
"Ano. Rozumím," hlesl, po chvíli ochraptěle.
Dean rozhoupal boky, a tentokrát Casovi nečinilo problém s ním držet krok, a podvolit se Deanovu tempu.
Když pak oba leželi v posteli, pořád nazí, a zpocení, a uspokojení, a přikrytí dekou, Cas přemýšlel. Nepotřeboval spát, a napadlo ho, že by se měl vrátit do Nebe. Sam, spí ve vedlejším pokoji, oba lovci v bezpečí, a Cas má práci. Zítra ráno, vlastně už dnes, je čeká střet s Osudem, a Cas by se měl náležitě připravit.
Zkusil se vyprostit z Deanova sevření (Dean, si zakládal na tom, že Case neobjímá), a neuspěl. Spící, Dean cosi omámeně zamumlal, a přitáhl k sobě Case blíž.
A, Cas klesl zpět. Jednu, noc, jen ještě naposled. Vychutnával si to.
Pozoroval spícího lovce. Přejel prsty, podél linie, Deanovy tváře, dotkl se zavřených víček, a rtů.
Co by Dean řekl, kdyby věděl, do jaké reality se vrací? Bude mu Cas chybět? Může vám chybět něco, co jste nikdy neměli, na co si nevzpomínáte, a co se vlastně nikdy neudálo?
Cas, chtěl nebýt anděl, a smět zapomenout.
Protože tohle, ten okamžik v Deanově náručí, a pocit, který Casovi zbude, se stane Casovou zbraní ve válce, a to v dobrém i špatném slova smyslu. Bude ho to pohánět kupředu, ale i držet zpět, a Cas ví, že dojde-li na lámání chleba (tenhle výraz Cas pochytil od Bobbyho), právě tohle, Cas stáhne ke dnu.
Vzdával se Deana, kvůli Deanovi, a doufal, že Dean ví, proč.
Protože Cas bude raději žít bez Deana, než ve světě bez Deana.
Že Cas Deana miluje.
A, možná to Dean jednou pochopí i v té jiné realitě.
Cas, zavřel oči, a nasál Deanovu vůni. Pot, spojený s vůní po sexu, a zemitá vůně, a mýdlo a vůně Deana.
Pak položil ruku na otisk vlastní dlaně na Deanově paži, a nechal jí tam, dlouhou dobu. Dean Casovi dal podmínku, a Cas, doufal, že Dean na oplátku, nezapomene tohle,
Protože to, co Cas kvůli Deanovi dělá, v zásadě jistým způsobem vyjadřuje, že Cas Deana miluje, jedná se o vyjádření lásky, a k tomu sdělit si to, nepotřebují sex.
Jen, jeden druhého.
I když sex, usmál se Cas, a schoval ruku pod polštář, tak jak ho to naučil Dean, mu bude rozhodně chybět.
…
Věci, se vrátily do normálu. Nikdo nepostřehl změnu, nebo rozdíl, až na anděly, a dva lovce, pamatujíc si, něco „málo“.
„Tisíce duši, Castieli. Kvůli, čemu?“
Otázky Case unavovaly.
Cas, by si byl býval přál říct, že proto, aby zachránil svět. Pravda byla, že chtěl zachránit tu nepatrnou část vesmíru, kterou nejvíc miloval. Dělalo to z něj sobce.
A, na druhou stranu, i člověka.
Cas si říkal, že Dean by byl rád.
O pár měsíců později, Cas, zjistil, že se šeredně mýlil. A, že svůj vlastní vesmír už nezachrání, protože neexistuje.
Cas, umřel. A, znovu ožil. A, umřel.
Jedna věc, ho nenechávala na pokoji. ‚
Až bude po všem, vrátíš se zase, sem, ke mně. Sem…‘„Kdykoli, Deane. Kdykoli.“
Domov 
Stránka 
Je to úžasné 
Už mi chyběla taková povídka od Tebe, protože ty to umíš psát. A tentokrát to není ten "pocitový" slash, jaký je u Tebe víc obvyklý, ale tady šli přímo na věc a i to se mi moc líbilo 
Někdy jsou chvíle, kdy své pocity potřebujem vyjádřit tímto způsobem... je to jednodušší, než něco složitě vysvětlovat a stejně to vysvětlit nejsme schopni. A zrovna u těch dvou to sedí. Tohle je pro ně jednodušší cesta. Nic neřešit, s ničím se nesvěřovat, prostě za sebe nechají mluvit svá těla. Fakt se mi to líbilo 
Nemuč mě Maky 
Nicméně to nemění nic na faktu, že slash by jsi vážně měla psát častěji...