OČISTEC X A EPILOG

Co k tomu říct... abych neprozradila konec, vyjádření napíšu do komentáře. ENJOY

OČISTEC ?

„Deane?“




„Sami?“

Deanův bratr se nejistě usmíval, jakoby se nemohl rozhodnout, zda Dean je nebo není v pořádku. V jedné ruce svíral telefon. Když Dean zavřel oči, a dlouze vydechl, Sam mu položil ruku na rameno, a mírně jím zatřásl.

„Jsem v pořádku, Sami,“ Uklidnil ho rychle. Jen tomu pořád nemůžu uvěřit. Dle Samova výrazu Dean usoudil, že on přemýšlí o tomtéž. Ušklíbl se. Sam úsměv opětoval, ruku nespouštějíc z Deanovy paže. Z jeho zdravé levé paže, uvědomil si Dean, a znovu pocítil nával vděčnosti, za to, že skončil tady a celý.

Někdo tu ale chyběl.

Dean se se Samovou pomoci posadil. Sam nadzvedl obočí, a Dean udělal totéž.

Čert to vem, „No tak, pojď sem,“ Dean objetí začal a Sam se po chvíli připojil.

„Rád tě vidím,“ Přitiskl Deana k sobě.

„Neotestuješ mě?“ vzpomněl si Dean.

„Už se stalo,“ Sam se od Deana odtáhl.

„A ty?“ zeptal se Dean, trochu pozdě vzhledem k tomu, že Sama před chvíli bezstarostně objímal.

„Jsem otestovaný.“

Dean informaci chvíli vstřebával. Pak ho napadlo, „Cas?“ zaskřehotal, a v očích mu svitla naděje. Za Samovými zády někdo přešlápl. Dean se vyklonil. Na parkovišti s nimi stál Castiel.

Bylo pozdě a na ulici krom nich nikdo nebyl.

Anděl byl zticha, patrně ve snaze dopřát Samovi a Deanovi soukromí, a tvářil se maličko otřeseně – Dean zřejmě nevypadal líp – ale, důležité je, že Cas byl v pořádku. Bledý, a špinavý, ale naživu.

Jeho a Deanovy oči se setkaly. Dean se znovu usmál. Pustil Samovo rameno, o které se dosud opíral.

„V pořádku, Casi?“ zeptal se Dean.

Castiel pootočil rozcuchanou hlavu ke straně. „Neprobouzel ses,“ změnil subjekt, a Deanovi konečně došlo, proč se anděl tváří tak zaraženě. Že měl starost. „Nevěděl jsem, proč. Mohl to být šok. Spirituální zážitky bývají vyčerpávající. Ale, nebyl jsem si jistý…“ Castiel se odmlčel. „Raději jsem kontaktoval Sama.“

Dean se nezeptal, kde u všeho-všudy, sebral telefon. „Deane,“ vyrušil ho ze zamyšlení Sam, „Jsi v pořádku? Jak jste se odtamtud dostali?“

Dean přemýšlel. Dobrá otázka. Pohlédl, na Sama. Vypadal stejně jako před – kolik času uběhlo na zemi? Měsíc? Rok? Před Očistcem.

Sanovy vlasy byly delší, ale v namodralém světle pouličních lamp, bylo těžké říct, zda se i jeho tvář výrazně změnila. Pod očima měl temné kruhy rozespalosti, jakoby ho někdo právě probudil a vytáhl z postele.

Pak, Dean protože nevěděl, jak jinak to zaobalit, prohlásil, „Neuvěříš tomu. Zachránil mě obří pták.“

Sam se zajíkl.

„To je… fantastický, Deane,“ odmlka. „Určitě se cítíš dobře?“

„Mám hlad,“ podotkl, Dean. Jídlo bylo něco, co v Očistci nepotřeboval a nevyžadoval. „Jsem,“ opravil se, „k smrti vyhladovělý. A unavený,“ Dean chtěl zavřít oči a spát věky.

Přes Samovo rameno pohlédl na Castiela, „Co ty, Casi, taky bys něco slupl?“

Anděl váhavě kývl, „Já… slupl.“

„Jídlo, ty osle,“ objasnil Dean.

„Deane,“ Sam si odkašlal, a mírně zrudl. „Nevykládej si to špatně, ale ze všeho nejdřív by ses měl převléct a umýt.“

„Proč, bych to dělal?“

Sam konečně ztratil zábrany a na rovinu řekl, „Tvoje oblečení – je nasáklé krví. A, páchneš.“

Castiel sice nedodal nic, ale jeho výraz mluvil za vše: Kdo je tu za osla teď, Deane?





Protože Castiel byl člověk, a stejně vyčerpaný jako Dean, Sam pronajal pokoj se třemi postelemi. Dean navrhl střihnout si o to, kdo se osprchuje první.

Castielovi ale pravidla hry jednoduše nedocházela.

„Nechápu to,“ řekl po pěti minutách, „je logické, že kámen rozbije nůžky, ale jak to, že papír porazí kámen? Je přece silnější než – „

„Zapadni už zatraceně do koupelny, Casi,“ zařval Dean, který ztratil nervy.

Sam se uculoval. Bylo skvělé, mít je oba zpět.

Zatímco Castiel se sprchoval, Dean se cpal thajským jídlem, který Sam do motelu přinesl. Nebylo to Deanovo nejoblíbeněji jídlo, ale v tuhle noční hodinu, to bylo to jediné, co Sam ve městě sehnal. Dean se beztak ládoval.

Sam Deana pozoroval s přihlouplým úsměvem na tváři, který Dean po chvíli nedovedl ignorovat. „Hodláš na mě zírat celou dobu?“ zeptal se s plnými ústy. Zanořil vidličku do papírového sáčku a poslepu nabral další sousto.

„Pořád nevěřím tomu, že jsi zpátky,“ odvětil Sam. Dean se přestal cpát. Zvedl oči.

„Cos myslel,“ Sam si odkašlal,„tím, ptákem? Co se doopravdy stalo, Deane?“

Dean zahodil plastovou vidličku. „Jsem venku, záleží na tom?“

„Deane –„ Sam měl víc otázek. Jak zlé to bylo? K čemu došlo mezi tebou a Casem? Jsi v pořádku? Jedno, po druhém…

V tu chvíli se dveře koupelny otevřely a z koupelny vyšel Castiel. Na sobě měl vypůjčené Samovo triko. Rukávy si musel ohrnout nadvakrát. Nejistě vstoupil do místnosti, a vzápětí byl hrubě odstrčen Deanem, který jeho vstup na scénu pojal, coby záminku uniknout rozhovoru se Samem.

„To byla ta nejdelší sprcha v historii, Casi,“ vtlačil se do koupelny a zabouchl za sebou dveře, aby ze sebe stejně jako Castiel, smyl špínu a prach.

Castiel zůstal stát na prahu, a tvářil se rozpačitě.

„Přinesl jsem večeři,“ nadhodil Sam. „Pokud máš hlad?“

Castiel si pomalu sedl, a mnohem rozvážněji, než prve Dean rozbalil papírový sáček, který před něj Sam přistrčil. Přičichl si a zašklebil.

„Chutná to líp, než voní, věř mi.“

Castiel uchopil vidličku.

„Casi…“ Odmlka. „Jak si myslíš, že vypadá Bůh?“

Castiel ztuhl. Úkosem na Sama pohlédl, tváříc se podezřívavě. Nakonec odvětil, „Nevím, jak Bůh vypadá. Nevím, zda MÁ formu. Ale,“ zaváhal, „myslím, že vím, jaký je to pocit, když je poblíž. Myslím, že bych ho díky tomu, poznal,“ vsunul vidličku se směsí nudlí a masa do úst. Rozzářily se mu oči. „Je to vydatné.“








Castiel seděl před motelovým pokojem. Svítalo. Ve vzduchu byl pořád cítit noční chlad, ale svět se pomalu probouzel. Castiel se zhluboka nadechl.

Slyšel dva hlasy, Samovo a Deanovo. Bratři se dohadovali. Castiel se usmál. Byl rád, že Dean je tady, že on a Sam našli jeden druhého. Cítil se tak trochu jako vetřelec, ale neměl v úmyslu je opustit. Bylo to od něj sobecké, ale Castiel neměl kam jinam jít. Nechtěl odcházet.

V Očistci si neuvědomoval, jak náročné to je být člověk. Ale tady, na Zemi plně pociťoval všechna nová omezení, a byl rád, že má pomoc.

Castiel zvedl hlavu a zadíval se na modrou oblohu. Obzor zlátl.

„Ne, Same, Rocková muzika JE klasika,“ řekl Deanův hlas. Castiel slyšel zabouchnutí dveří a pak Dean a Sam stáli na parkovišti. „Dobré ráno, Casi.“

Castiel pootočil hlavu ke straně. Dean se v půli kroku zarazil, sjel anděla pohledem, a pak pokračoval v chůzi.

Dean a Sam došli k autu – nebyla to impala – a Sam do kufru uložil věci. Automaticky zamířil ke dveřím spolujezdce. Dean se zarazil. „Casi?“ Zahalekal přes kapotu auta. Anděl odtrhl oči od scenérie. Jeho a Deanovy oči se setkaly.

„Jdeš?“ zeptal se Dean.

Odmlka. Castiel se naposled zadíval na opačnou stranu a pak na dva lovce, „Samozřejmě," stoupl si a vykročil, následujíc bratry. Posadil se do auta. Nebylo to Nebe, ale byl to domov. Dean pustil rádio. Z reproduktorů se vzápětí začaly linout melodické tony písně Změny. Dean na Sama vrhl ošklivý pohled. „Tohle je tvoje představa klasiky?“

„David Bowie JE klasika,“ namítl Sam.

„Přes mojí mrtvolu,“ zavrčel Dean a natáhl ruku, chystajíc se stanici přeladit.

Castiel se vyklonil dopředu, „Mně se to líbí,“ podotkl vážně.

Dean rozhodil rukama, tváříc se rezignovaně. Sam se ušklíbl a raději vyhlédl z okna. Jeho úsměv se rozšířil, když si uvědomil, že Dean stanici nepřepnul.

Auto nastartovalo.

Castiel ve zpětném zrcátku viděl, že slunce vystoupalo nad obzor. Mezi nebem a zemí vznikl zlatý proužek světla. Jako hranice. Jako, nový mezisvět.

Děkuji všem, kteří povídku četli a čekali na konec. Když jsem se k němu přiblížila, měla jsem nutkání ukončit to špatně. Ale od začátku tam byl tenhle konec, a proto jsme se pro změnu rozhodla nenapsat to v duchu SN vesmíru a neukončit to tragicky. Koneckonců, všichni víme, že nic nikdy nekončí a kdo ví, co se v budoucnu může stát...

uvědomuji si, že v povídce zůstalo hodně nezodpovězených otazníků a zodpovědět je plánuji v navazující povídce. So... doufám, že čtenáři Očistce ji přivítají

Maky: Opravdu důstojné zakončení Škoda, že to tak nedopadlo Ale snad se to s Casem ještě vyřeší a bude zase dobře Velké díky za tuto rozsáhlou povídku!!! Byla vážně bombastická a já nevím, jak víc bych jí měla vychválit a vyzdvihnout. Prostě nádhera

Maky: tak si mi ji povedlo také přečíst - z větší části najednou, velmi hezky napsané, ale opravdu nejvíc se mi líbil ten konec - ten neměl chybu - a jsem moc ráda, že dopadl dobře! Díky!!!

Děkuju za pochvalu. A že jste to se mnou vydržely až do konce! Byla zábava to psát, ale je čas pohnout se dál. Doufám, že jste si to užívali stejně jako já... a jop, konec mám taky ráda. Zakládám si na dojemných, nebo smutných, nebo výjimečných koncích, takže si na nich zkouším dávat záležet. A, každá ideální FF, kterou jsem kdy napsala nebo četla, končí nějak takhle... open road...

Tahle povídka z očistce byla místy dost drsná, ale konec dobrý, všechno dobré. Díky.

glad you liked it