KDE JE

Když jsem se dívala na epizodu 8x02, napadlo mě holy shit... je to jenom moje představivost, nebo to udělali "schválně"? Ještě někdo vidí spojitost mezi: Den hledá Castiela v Očistci, aby ho vzal domů - a mezi - Castiel hledá Deana v Pekla, aby ho vzal domů...

a, Castiel Deana chytil a vytáhl. Zatímco Dean...

Taky si toho někdo všiml? Je to naschvál? Tak jako tak jsem napsala povídku. Reakce na epizodu. V první části popis Pekla (před čtvrtou sérií), v druhé popis Očistce.





„Kde je spravedlivý člověk?“

Energie okolo Castiela se změnila. Anděl otočil hlavu a spatřil Urielova křídla. Větší anděl je protahoval, hlavu zdviženou, jakoby se připravoval na útok.

Castiel pustil démona, kterého vyzvídal. Jednou rukou, bez rozmýšlení probodl srdce bestie nožem.

„Musíme hlouběji. Ke zdroji,“ řekl Uriel a netvářil se přitom šťastně. „Doufám, že ten člověk tam někde je.“

Castiel na něj úkosem pohlédl. V ruce pořád svíral nůž, jako meč.

„Ty pochybuješ, bratře?“

Uriel křídla rozvinul do plné šíře, a několik nově příchozích démonů v hrůze prchlo. „Moje víra je absolutní.“

Andělé se od posádky oddělili před několika týdny. Castiel nevěděl, zda ostatní uspěli. Ztratil s nimi kontakt a doufal, že jeho svěřenci jsou v pořádku. Měl pocit, že Balthazar je mrtvý, a pocítil cosi, jako lítost.

Zatřásl hlavou. Je třeba soustředit se.

I kdyby Castiel selhal, byli tu další posádky, další andělé. On a Uriel se vydali hlouběji do Pekla.

Rozdělili se nešťastnou náhodou. Nebo, právě to si Castiel myslel. Bojovali s hordou démonů, když v tom oba anděly oslnilo ostré světlo. Nepodobalo se ničemu, co Castiel kdy v Pekle viděl, ale nejednalo se ani o nic nebeského.

Přesto tu zář odněkud znal. Skoro, jako boží milost… jako…

dno Pekla se otevřelo a Castiel pocítil hrůzu. Instinktivně stáhl křídla okolo sebe. Ale, bylo příliš pozdě. Musí vytrvat. Otočil hlavu, jeho a Urielovy oči se setkaly.

Byl to jen mžik. Měl pocit, že Uriel pohlédl do světla, a jeho oči se rozzářily. Jakoby stejně jako Castiel rozpoznal domov. Světlo, něco řeklo. Znělo to stejně, jako řeč nebe, stejně vemlouvavě a sladce, ale bylo v tom i cosi zkaženého.

Castiel neměl čas o tom přemýšlet. Doufal, že cokoli se blíží, Uriel tomu bude statečně vzdorovat. Roztáhl křídla, vytrhl se poslední obludě, která ho držela, a vrhl se do nitra Pekla.




„Kde je člověk?“

Castiel přestal užívat přívlastek spravedlivý. Každý démon beztak věděl, po čem andělé jdou.

„Kde je člověk?“ opakoval, jako motlitbu. Pak, použil nůž. Bylo to krvavé vítězství.

„Kde je člověk?“

Kde je… kde je. Kde je. Castiel už se rozhodl. Bez spravedlivého člověka odtud nevyletí. Byla to jeho mise. Bylo to vše, co Castiela tady dole udržovalo při smyslech. Co z něj pořád dělalo anděla.

Musí ho najít. Bez něj, si Castiel nezaslouží se vrátit.

„Kde je člověk?“

Probodl démonu hrdlo, a otřásl se. Cítil zápach sýry. Cítil temnotu. Castiel schoval nůž, roztáhl křídla, a letí. Kde je jeho člověk?




Musí ho zachránit. Castiel se na chviličku posadil, aby si odpočal a nabral sílu. V hlubinách Pekla se něco probouzelo. Castiel se zadíval dolů, jakoby viděl skrz tmu.

Jeho člověk tam někde je.




Když ho našel, Castiel stěží rozpoznal lidskou duši.

Zkusilo to Castiela napadnout, a když tomu došlo, že nejde o novou hračku, stáhlo se to, jako zraněné zvíře, a ostražitě to Castiela pozorovalo.

Castiel zaváhal. Pomyslel si, že přišel moc pozdě. Vztáhl ruku, a duše spravedlivého člověka se zachvěla.

Castiel vycítil záchvěv emoce. Ještě, není tak pozdě.

„Deane,“ řekl, matně si vybavujíc, že lidé upřednostňují, když se jim říká jmény. Snažil se navázat kontakt. Zadíval se do Deanových zdivočelých očí. Do Deanovy zdivočelé duše. „Deane…“ zopakoval, a spustil ruku.

„Jak jsi mě našel?“ vyštěkla duše – ne, Dean. Castiela překvapila ráznost. Ta, troufalost. Složil křídla, a zvědavě si člověka prohlížel. Nebyl tak zničený, jak by se mohlo na první pohled zdát. Castielovi to imponovalo.

„Modlil jsem se,“ řekl Castiel. Byla to pravda. Před pár dny se zoufalý Castiel začal modlit. Ne k Bohiu, ale k Deanovi. Doufal, že nejde o rouhání.

„Proč jsi tady?“ zeptal se Dean. Jeho oči ožily a rozzářily se, ale jen na moment. Světlo z nich zase rychle vyprchalo.

„Vzít tě domů.“

Dean se zasmál. Castiel pootočil hlavu ke straně. Jaký to zvláštní zvuk, pomyslel si.

„Pojď, domů, Deane. Pojď se mnou,“ Castiel natáhl ruku, ale Dean jí odmrštil, jakoby se spálil. „Co se děje?“ zeptal se Castiel. Myslel si, že Dean bude rád. Že, CHCE domů. Byl zmatený.

„Ne. Nemůžu.“

„Můžeš a musíš.“

„Nezasloužím si to. Patřím sem,“ Dean se zadíval na Castielova křídla a ušklíbl se, „anděly. Nemůžu se vrátit. Nemůžu… nezasloužím… nejde to. Patřím sem.“

Castiela to začalo unavovat. Nerozuměl Deanově povaze a docházelo mu, že čím déle otálejí, tím menší je jejich šance na útěk. Přes protesty Deana chytil a roztáhl křídla. Vzlétl.

Dean se mu snažil vysmeknout. Zmítal sebou, v urputné snaze zůstat. Castiel ho sevřel pevněji, a nepustil. Společně vystoupali na denní světlo.


Castiel uspěl.






„Kde je anděl?“

Něco za Deanovými zády křuplo. Dean se rychle otočil, právě ve chvíli kdy zpoza křoví vyskočil vlkodlak. Dean zvedl nůž a prořízl bestii hrdlo. Upír, kterého pustil, se mezitím vyzvedl na nohy, a Deana před zabitím zachránil Benny.

Probodl druhému upírovi srdce. Dean zhluboka oddychoval. Ze spánku mu po tváři ke rtu stékal pramínek krve. Dean jí bez rozmýšlení slízl.

„Musíme najít někoho jiného. Někoho, kdo toho ví víc,“ podotkl upír, a netvářil se přitom šťastně. „Doufám, že ten anděl za to stojí.“

„Je to Cas,“ řekl Dean, jakoby to vše vysvětlovalo. Benny přikývl a nic nedodal. Už to probírali a upír věděl, že jde o prohraný souboj.




„Kde je anděl?“ zeptal se Dean. Prolil hodně krve. Víc, než si myslel, že kdy může smít z rukou. Ale, Castiel za to stál. „Kde je anděl,“ opakoval.

Kde je… kde je. Kde je. Dean odtud bez Castiela živý nevyjde. Castiel si zaslouží být zachráněný a Dean je všechno, co tady dole má. Nikdo jiný ho nehledá. Nikdo se nestará.

Najít Castiela, bylo vše, co Deana tady dole udržovalo při smyslech. Co z něj dělalo člověka, a ospravedlňovalo to krev, kterou Dean prolil.

Musí ho najít. Bez něj, si Dean nezaslouží se vrátit.

„Kde je anděl?“

Probodl upíru hrdlo, a zhluboka vydechl. Temnota okolo Deana se semkla, jako past.

Dean schoval nůž, a kývl na Bennyho. Vydali se na cestu. Hlouběji do srdce, lesa. Kde je jeho anděl?




Musí ho zachránit. Dean se zadíval mezi stromy. Šuměly a v korunách se cosi probouzelo. Vítr je rozhýbal.

Dean upřeně hleděl do lesa, jakoby skrz něj viděl.


"Cas tam někde je, Benny."




Když ho našel, Dean Castiela stěží rozpoznal. Nebyl si ani jistý, zda to, co vidí JE Cas. Zavolal ho jménem, a Castiel si stoupl, prohlížejíc si Deana jako zvíře, před útokem. Dean nevěděl jistě, kdo je tu predátor.

Dean se bál, že přišel pozdě. Že o Case přišel… došel k jezeru, a nejistě Castielovi pohlédl do očí.

Castiel jimi nervozně těkal z místa na místo, ale když Dean přistoupil blíž, Castiel se okamžitě uvolnil. Jakoby jenom Deanova blízkost byla dost. Modré oči ulpěly na lovci, a Castiel vydechl.

„Casi,“ zopakoval Dean, a vmžiku vstoupil do Castielova osobního prostoru. Objal ho. Anděl ztuhl, a nehnul se, ale nezkusil se ani odtáhnout.

Dean to respektoval. Odtáhl se, aby si mohl Castiela lépe prohlédnout.

Překvapil ho Castielův zjev. Přišel o svou moc? Zdálo se, že nedávno se jej cosi pokusilo sežvýkat.

„Jak jsi mě našel?“

Dean se pořád usmíval.

Modlil se… Dean se k Castielovi modlil každou noc. Někdy řekl jen slovo nebo dvě, ale každou noc, Castielovi něco řekl.

Castiel nebyl vděčný. Netvářil se, jako někdo, kdo byl zachráněn ale naopak. Zavrtěl hlavou.

„Jdeme domů. Našli jsme cestu,“ mlel Dean. Castielovy oči ožily a rozzářily se, ale jen na moment. Světlo z nich zase rychle vyprchalo.

„Deane… já, nemůžu.“

„Můžeš,“ Dean prakticky křičel.

Musíš, pomyslel si.

Castiel zaťal ruce v pěst.

Nezasloužím si to. Patřím sem.

Deana to unavilo. Semkl rty. Předstíral, že se zadíval na stromy na druhém břehu jezera. Prosvítalo mezi nimi světlo.

„Dobře, postavím to takhle,L odmlka. Dean otočil hlavu. „Bez tebe nikam nejdu. Rozumíš?“

Castiel zvedl oči, a Dean neměl tušení, co se andělu honí hlavou. Bál se, že zase uletí a zmizí z jeho dosahu už navždy. Castiel však jenom sklopil ramena a odvětil, „Rozumím.“




Dean Castiela chytil za ruku, snažíc se ho protáhnout portálem spolu s ním, „Neopovažuj se,“ zasyčel, „pustit.“

Dean neselže. Dean Castiela nepustí.

Problém byl, že Castiel se nezkusil držet. Portál se zavíral. Dean byl uvězněný mezi dvěma světy.

Jejich oči se setkaly, „Deane!“

Sevření…

zeslabilo.

Dean se protáhl portálem. Když se vzpamatoval, uvědomil si, že je doma.

A, Castiela nedržel.


Dean selhal.

Maky: Tak tohle vysvětlení bych ještě brala. Doufám, že Dean opravdu nepustil Case správně... věřím tomu, že ne, protože jinak by se tak moc nesnažil Case najít a nepřesvědčoval by ho, aby s ním šel domů. A ano, Dean opravdu necítí nic. Z Očistce má další nezapomenutelné zážitky, které mu ke klidu na duši rozhodně nepřidají. Jsem fakt zvědavá, jak bude seriál pokračovat

Mě napadají třo možnosti.

1. Cas se pustil, aby Deana ochránil.

2. Cas se Deanovi vysmekl.

3. Dean ho pustil, protože neměl na vybranou a ted si to vyčítá.

Nicméně, se zdá, že ho zkusil zavhránit a rozhodně strávil celou dobu v Očistci tím, že Case hledal... víš, pro mě tohle něco znamená. Celé čtyři série jsme nadávali na to, že Dean Case jen využívá a potřebuje ho jen když ho potřebuje. A, Dean se tak choval. Možná si to uvědomil? Protože ted poprvé zkusil Case zachránit. Zkusil ho najít. Potřeboval ho, aniž ho přitom potřeboval. Poprvé... takže, jistá satisfakce tu je?

A, já jsem si jistá, že Cas se vrátí - viz spoilery. Není to stoprocentní?


Jde jen o to, co přijde pak, protože všichni víme, že SN se může rychle zvrhnout. Ale, myslím, že je přinejmenším jasné, že pokud se Cas vrátí, nezskuí z něj znovu udělat "bad guy". To už by bylo trichu klišé?

TSamozřejmě to neznamená, že budeme spokojení...

Maky: jenom krátký komentář - zajímavý pohled na peklo a očistec (na Deana a Castiela) a souhlasím, že jsou tam některé body shodné a hrozně moc se mi líbí hug scéna - ale nemyslím si, že Dean necítil nic - cítí, ale nepřizná si to ano, je otupělý z očistce a určitě ho to hodně změnilo - ale cítí......