VÍŠ O ČEM JE ŘEČ?

Povídka odehrávající se na konci sedmé série. Cas je možná cvok, ale rozhodně neplácá z cesty. Celou dobu se snaží Deanovi něco říct, jako vždy. A Dean jako vždy neposlouchá.


Ale, Dean není tak bezcitný jak se možná na první pohled zdá. Dean je jen... Dean.

VÍŠ O ČEM JE ŘEČ?

„Někteří lidé sbírají hmyz.“

Dean, který držel pivo, zamrzl, láhev na půli cesty k ústům. Sam vzhlédl od laptopu a rychle se za ním zase schoval. Dean na bratra vrhl ošklivý pohled, a dlouhým douškem pivo vyprázdnil. „Vážně?“ odložil láhev na stůl, a když se otočil, omylem do ní strčil a převrhl jí.

Castiel byl rychlý. O vteřinu později stál u Deana, a láhev na poslední chvíli, zachytil. „Vážně,“ Jemně jí položil zpět na stůl.

Kdyby Dean pořád pil, zalkl by se, „Do prdele, Casi!“ Když si uvědomil, že v jeho osobním prostoru stojí jen Cas, uvolnil se. „Přestaň se lidem takhle, objevovat za zády.“

Castiel pootočil hlavu ke straně. „Utopí ho v lihu a zakonzervují tělo hmyzu navždy. Nerozumím tomu, Deane. Proč to dělají?“

Dean si otřel ústa rukou. Pohlédl Samovým směrem, hledajíc pomoc, ale Deanův bratr pořád předstíral, že pracuje. Dean zvedl oči ke stropu, proklínajíc Nebesa.

„Jak to mám k čertu vědět, Casi?“ Kousl se do rtu, a ztišil hlas, „Asi jim to umožní ten hmyz lépe studovat, nebo co.“

Castiel zamrkal, „Zvláštní,“ řekl. „Proč zkoumají smrt, namísto toho, aby studovali život?“




Dean se probudil uprostřed noci. Ve srubu byla tma, a do oken narážely větve stromů, a silný déšť. Oheň v krbu vyhasl. Dean se převalil na bok, a jeho oči se setkaly s párem modrých.

Dean polkl. Nevyletěl z kůže, ale jeho srdce tlouklo zrychleně. „Casi,“ šeptl. Odmlka. Tep srdce, „Co tady děláš?“

Castiel seděl na zemi, u nohou postele a se zdviženou hlavou Deana pozoroval. Jednu ruku zatínal v pěst, držíc jí u těla, „Myslím, že tomu rozumím, Deane. Když se nehýbou je snazší je lépe poznat a prohlédnout si detaily,“ S tím Castiel otevřel dlaň, oči nespouštějíc z lovce. V jeho ruce ležel mrtvý pavouk, nohy skrčené v nepřirozeném úhlu, tím že ho Cas zmáčkl.

„Pozoroval jsi mě?“ Dean si prudce sedl. Deaka se z něj svezla a spadla na zem k Castielovým nohám.

On a Castiel na sebe zírali. Pak, anděl na pavouka beze slova, dýchl. Ožil. Castiel ruku sklonil k zemi a pavouka propustil.

Dean pozoroval, jak rychle mizí pod jednou z postelí, do bezpečného tmavého koutu. Když zvedl oči, Castiel byl pryč.






„Byl jsem v Anglii.“

Dean čistil zbraně. Pokládal je na stůl před sebe. Na Castiela se nepodíval.

Castiel se rozhlédl. „Byl jsem v Anglii a potkal lovce. Já… nesejde na tom,“ zamumlal. „Já jen -“

„Casi,“ přerušil ho Dean, „přejdi k věci.“

„Loví zvířata pro zábavu. Nezkoumají je a nemají ani hlad, chtějí jenom lovit, Deane. Části mrtvých zvířat si ponechají jako trofeje. Pověsí jejich hlavy na zeď. Je to kruté. Není to zábava.“

Dean nůž odložil příliš prudce, „To je život, Casi,“ prohlásil chladně. Většinou byl trpělivý, ale někdy ztratil nervy.

Castel se kousl do rtu, tváříc se ztraceně. Otočil hlavu tváří k oknu, hledíc mezi stromy.

„Zvířata nemají duši.“

Dean zamrkal, zaražen náhlou změnou tématu. „Pardon?“

„Lidé si myslí, že je v pořádku jim ubližovat, protože zvířata jsou bezduchá. Andělé, taky nemají duši,“ a s tím Castiel zmizel.




Bylo zamračené odpoledne, a Dean ho strávil uvnitř ve srubu.

Seděl u televize, přepínajíc z jednoho programu na druhý. Naladil, jen šum. Sam chodil okolo, s telefonem v ruce, ve snaze zachytit signál.

Dean to nakonec vzdal, odhodil ovladač a pobaveně pozoroval Sama. Vyrušil ho až sum křídel.

Sam pozdravil mávnutím ruky.

Castiel se zadíval z jednoho bratra na druhého. „Ten televizor nefunguje.“

Dean v duchu zaklel. „Ty sis všiml?“ procedil, skrz zaťaté zuby. Sam na Deana varovně sykl. Castiel je oba ignoroval. Přešel k přístroji a dvěma prsty se dotkl obrazovky. Jakoby, Castiel fungoval jako živá anténa, obraz okamžitě naskočil. Dean se spokojeně usadil,

„Tomuhle já říkám, život,“ zamumlal.

Sam odložil telefon. Tvářil se nepříčetně.

„Casi?“ Dean vzhlédl od obrazovky. Castiel nejistě přešlápl. „Máš, něco na srdci?“

„Chtěl jsem ti ukázat – „

„Zapomeň na to,“ Dean se zadíval na televizi. „Odpočívám,“ Slyšel, kroky a pak Sam řekl – „Ukaž to mně, Casi.“

Dean protočil očima.

Samozřejmě, že Cas se vypařil.

„Deane!“ vyštěkl Sam, když anděl zmizel.

„Nejsem jeho chůva,“ Dean se na televizi nedíval, ne doopravdy, ale úspěšně předstíral, že ano. Za chvíli signál zakolísal a obraz spadl. „Prevít,“ zamumlal Dean.




„Existuje obrovský vodní brouk,“ vyprávěl Castiel, „ který snese desítky vajec. Vyklubou se z něj larvy, a ty rostou a rostou, ale na konci z nich nejsou desítky brouků, ale jenom jeden. Aby vyrostl a přežil, sní postupně všechny ostatní larvy.“

Dean polkl, „Hmm. Fascinující.“

Castiel skrčil čelo, a zdálo se, že usilovně přemýšlí. Zavrtěl se, a zase si uhladil lem baloňáku. „Můj Otec není zlý, ale navrhl tohle. Můj Otec navrhl mě…“

„Casi – o čem to sakra – „

Castiel byl pryč.

„Mluvíš…“dokončil větu.




Občas Dean úspěšně předstíral, že nevidí, že Castiel vždy předtím, než zmizí, ztuhne. Dovedl, zatajit, lítost.

A, starost.

Dean předstíral, že nevidí Castielův zraněný výraz vždy, když se jeho a Deanovy oči setkají. Mohl předstírat, že mu nevadí zraňovat Case a že nevidí, že je zraněn.

Dean na Castiela nebral ohledy a jednoduše předstíral, že vše je v pořádku, právě proto že dobře věděl, že nic není v pořádku.

Ale přiznat si to by znamenalo zamyslet se nad tím, co Dean zvoral.

Bylo snazší předstírat, že osoba, na kterou se dívá, není Cas – jeho Cas, ale cizinec. Bylo snazší být pořád naštvaný.

Někdy ale, Dean Case ignorovat nedovedl.

Dean se probudil. Měl další noční můru. Byl zpocený, a dobře věděl, že znovu neusne. Sešel potemnělým srubem ze schodů, pro něco k pití.

Zarazil se na prahu. Dole, v hale stál Castiel a prohlížel si Ruphusovu svírku trofejí. V rohu, na zdi, visely drobné předměty, poukazující na to, co Ruphus zabil. Ne hlavy, nebo kousky těl, ale útržky oblečení, občas zbraň, nebo chomáček vlasů či srsti.

Castiel pootočil hlavu ke straně a Dean ztuhl. Chtěl pokračovat v cestě do kuchyně, ale nohy mu vypověděly službu.

Věděl, že oba myslí na totéž. Tady, bych mohl vyset i já. Castiel. Ještě nedávno Dean a Sam anděla lovili. Neměli na vybranou, ujišťoval se Dean, ale pořád to nebylo v pořádku.

Dean nelovil Sama, když se z něj kdysi stával démon a nelovil ani ducha Bobbyho. Jaký je, rozdíl mezi nimi a Casem?

Castiel NIKDY nebyl člověk.

Dean si představil pár křídel visících na zdi vedle ostatních trofejí.

„Moje křídla vypadají jinak, Deane,“ zamumlal Castiel aniž přitom odtrhl oči od zdi.

Dean semkl rty. Beze slova se otočil a vystoupal schody. Vrátil se do pokoje. Někdy Dean předstíral, že nevidí, co se z Case stalo. Co z něj Dean udělal.

Bratra. Boha. Monstrum.

Člověka.

Case…

A, když nedovedl nevidět, přestal se dívat.

Maky:Hmm... trocha depresivního čtení na pondělní večer. Jako by nestačilo, že je pondělí... Samozřejmě se mi povídka jako taková líbila, akorát ten obsah byl až krutě... pravdivý. Naprosto přesně jsi Deana vystihla. Ale v návaznosti na tvou minulou povídku doufám, že ty časy jsou již pryč a Dean se konečně nebude chovat ke Casovi tak hrozně. Díky za povídku!

Maky: tak mně se ta povídka líbila a moc
z tohohle úryvku úplně čiší sn jak ho známe:

Castiel se rozhlédl. „Byl jsem v Anglii a potkal lovce. Já… nesejde na tom,“ zamumlal. „Já jen -“

„Casi,“ přerušil ho Dean, „přejdi k věci.“

je pravda, že tvé povídky jsou spíše smutné, ale jinak moc hezky napsané a je taky pravda, že trocha odlehčení by nebylo na škodu

No jo.. bylo to hrzoně smutné. Ale, ono to obvdobí na konci série bylo smutné. Dean pořád naštvaný, na Case, Boha, sebe... Dean, který se snaží nepřiznat si vlastní vinu, protože kdyby to dopustil, složil by se. Castiel, který si uvnitř přeje aby mu Dean konečně věřil, aby ho poslouchal...

nejde o tom psát pravdivě a vyhnout se tomu smutku, ale ve světle osmé série si říkám, že Dean tu necitlivost odčinil. Ale, kdo ví, co na nás ještě vybalí.

jup, a děkuju za komentáře!

bohdik: Úterý je lepší než pondělí? Doufám, že se daří líp

PS: Astík... ty bys ráda něco "odlehčenějšího"? Co říkáš na to, co plánuju? Povídku - delší - nebo sérii povídek, navazující na Očistec a pojednávající o "životě pak"... a neříkám, že to bude vyloženě veselé, protože v mých povídkách je vždy i špetka toho smutku, ale když nic, rozhodně to bude hodně, hm "domestikované"... takový malý apple pie life.

Maky: já vím, že v poslední době je sn spíše smutné, ale i oni tam sem tam lupnou i veselejší část - prostě odlehčení věřím, že to udělaj i v 8 takže se budu těšit na to tvoje: apple pie life

Maky: Co úterý! Už je středa

bohdy: A už je skoro pátek! To to letí

astík: no, pokud venku přestane pršet a já se vydlabu z deprese, tak snad ta veselejší povídka někdy přijde!

maky: tak to se budu těšit btw: venku nepršííííííííí tak teď už se jen zbývá zbavit té depky