NEBE PEKLO RÁJ

K tomuhle toho nemám moc, co říct.

Psychologické, psychopatické, hororové?

Krátká povídka k - zamyšlení. Děj se odehrává po roce 2012 - ale ve které realitě, vám nepovím. Může to navazovat na díl 5x04, nebo na osmou sérii, která vyústí v budoucnost, kterou Dean viděl. Tak trochu. Nebo, možná po smrti nesejde na tom, z jaké reality pocházíte, protože smrt je absolutní, nebo ne? A všechny cesty vedou - sem.

Nebo ne?

Inspirováno skutečnou událostí a písničkou - najděte si jí na youtube, pokud se vám chce... Wayfaring Stranger. Stojí za poslech.






Dean neviděl Sama čtyři měsíce a šest dnů. Neslyšel ho tři měsíce a čtyři dny a nemá o něm žádné zprávy od… předešlého týdne. Po Samovi se slehla zem. Dean ztlumil rádio a zašilhal do zpětného zrcátka. Díval se na něj pár modrých očí. Castiel byl nezvykle potichu. Dean polkl, a sevřel volant těsněji. „Zdá se, že je to na nás, co?“ znělo to křečovitě, ne lehkovážně, jak zamýšlel a Dean nevěděl, zda balamutí sebe nebo Case.

Castiel kývl. Po té, co sebe a Deana přemístil do impaly, se sesul na zadní sedadlo, kde vytuhnul. Byl den ode dne slabší a Deanovi neušlo, že i bledší. Taky, kývl. Skvělý.

„Já jen…“ odmlka. „Kryješ mi záda, že jo?“ ujistil se. Přišel o Sama. Bobby byl… pryč, a Cas – tohle podivné stvoření, ani člověk ani anděl, na zadním sedadle jeho auta, je jediné, co Deanovi zbylo.

„Kryju, samozřejmě,“ zamumlal anděl. O pět minut později, znovu usnul s hlavou opřenou o okénko.






Dean odstavil impalu u silnice, za městem a společně s Castielem zamířil do pole, do lánů trávy, lemující mořské pobřeží. Castiel, pořád zticha, se táhl za ním, jako duch. Dean se, co chvíli otočil, aby se ujistil, že anděl tam pořád je.

Došli do poloviny pole, když v tom se Castiel zarazil. „Casi, pohni, takhle tam nikdy – „

Castiel zamrzl v chůzi, hlavu zdviženou k obloze. Foukal slabý vítr, a tráva sahající andělu po kotníky, okolo nichž se vlnil baloňák, se pohupovala ze strany na stranu. Castiel měl ruce strčené v kapsách, a pozoroval červeného draka, vznášejícího se na šedé obloze. Skoro, jako ve zpomaleném filmu, z místa na místo. Tvářil se zasněně. Zasněně?

„Casi – jdeš, nebo co?“

Sklopil hlavu. „Jdu.“

Konečně, v jednom křoví nalezli skupinku mladíků, stojících v kruhu okolo ohně. Na zemi se válely prázdné lahve, a špačci. Zatracení hippie. Po řadě nepříjemných otázek – a ještě nepříjemnějších odpovědí – jo, znal jsem jí. Ne, neviděl jsem jí. Máš, pěknej vohoz, starej, Dean zaklapl poznámkový blok.

„Slyšel jsem, že svět končí…“ prohlásil mladík, jehož jméno bylo Willy, znalecky. Druhý mladík, jehož identita Deanovi unikla, přitakal. „Jo, jo, určitě končí. Zejtra budeme všichni mrtví.“

„Jak to víš?“ opáčil Willi zadumaně. „Třeba jsme všichni dávno mrtví a jenom o tom nevíme…“

Mladík beze jména potáhl z cigarety. „Jo… jo, to dává smysl.“

Dean se otočil. „Fajn, tady jsme skončili. Casi…“

Postřehl, že anděl hledí do ohně. Luskl prsty. Co je to dnes s ním? Příště ho nechá v autě. Castiel odtrhl oči od plamenů. Willi si vyměnil pohled s Billim – tak se Dean rozhodl tomu chytrákovi říkat, „Chceš si šluknout, starej?“

Co si k čertu - to by stačilo. Dean Castiela prakticky odtáhl pryč.

Castiel promluvil až v autě. Po pár minutách jízdy – tentokrát seděl na sedadle spolujezdce – se podíval na Deana, otočil hlavu ke straně, a zvědavě – a nevinně – se zeptal, „Co je to šluknout si, Deane?“





O rok později

Dean ho zahlédl ve skupince seskupené o ohně. Castiel, obklopen svými uctívači, seděl na zemi, v tureckém sedu, a ledabyle kouřil. Ostatní na něj upírali oči, jakoby čekali, že padlý anděl, co chvíli předvede nebo řekne něco úžasného – a andělského. Dean zavrtěl hlavou. Vmísil se mezi ně.

Ti, co měli rozum, odešli. Ti vytrvalejší, se stáhli do lesa, kde čekali, až Dean odejde. Posadil se vedle anděla. Vzhůru, k obloze stoupal skrz větvě kouř. Dean pozoroval šedé mraky.

Castiel zvedl oči. Protáhl si nohy. „Bude pršet,“ konstatoval, jakoby pořád četl Deanovy myšlenky.




Den, za dnem…

„Vznáším se… jako ten drak, Deane… sjíždím, po větru.“

Dean se kousl do jazyka. Chytil ho v podpaží a postavil na nohy. „Jsi sjetý, ty pako.“






ROK 2014, v den jejich smrti…

Když bylo po všem, Castiel se probral na poli. Takhle vypadala jeho smrt. Jeho, NEBE? Zčernalé ohořelé pole, pokryté otisky křídel. Šumění trávy … popel, a vítr, vnášející mu slzy do očí. Co se stalo? Kde se tu vzaly ty otisky? Kde se tu vzal Castiel?

Slyší hlasy. Casi, Casi… Castieli. Nejdřív vidí trávu vlnit se, a pak spatří je – přecházející přes pole, duchy lidí a andělů, v zástupu.

Zavřel oči, ale pořád je slyší. Duchy, zemřelých. Casi, Casi… Castieli. A najednou, z ničeho nic, zřetelněji, „Casi.“

Pomalu otevřel oči. Deanova tvář, je jasná, jako den – jako slunce, a Castiela to ochromí. Obloha zesvětlala. Je pořád na poli, ale už není sežehlé a otisky křídel taky zmizely. „Tady, Casi? Zase?“

Má pocit, že Dean se usmívá.

„Kde je, tady?“ zeptal se ochromeně. Zaťal ruku v pěst, a zase jí roztáhl, jako když rozvinuje křídla.

„Jsme mrtví.“

Mrtví. Castiel se rozhlédl. „Tohle je skutečné?“

„Naprosto. Ale jeden z nás není.“

Jeden z nás se tomu druhému zdá. Jeden z nás tu není. Jeden z nás je v –

„A tohle je… nebe Nebe nebo Peklo?“

Deanovi se zablýsklo v očích a Castiel se toho záblesku zkusil zachytit.

„Co myslíš?“ zeptal se Dean. A, zmizel.

Castiel stojí na poli, na rozcestí. Obloha je temně modrá. Není na ní žádný drak. Rozhlédl se. Není tu, žádný Dean.

Musí se rozhodnout, musí, musí… jak? Je tohle Castielovo Peklo?

Maky: Četla jsem povídku za zvuku té písně a teda jako dokreslení děje fakt geniální. Až mě z toho chytala deprese Úplně jsem se do té povídky vcítila. Když tak přemýšlím nad tím závěrem... protože ten je spíš takový filozofický, k zamyšlení... pokud by Castiel zůstal bez Deana, rozhodně by to pro Case peklo bylo. Ale já jsem optimistka, takže si budu představovat, že se nakonec přece jen shledali Každopádně díky! Po ránu to bylo osvěžující čtení

Maky dakujem za dalsiu uzasnu poviedku

Děkuju za komentáře

bohdy: No, ona otázka je - pokud Castiel JE v Pekle, znamená to, že Dean je v Nebi (rptože oba na stejném místu nejsou). Pokud je Dean v Nebi, pro Castiela by to nebylo taové Peklo (Peklo by nebylo takové peklo), protože by věděl, že Dean je v bezpečí. Ale, na druhou stranu, Catsiel neví, jestli to tak je, takže peklo tak jako tak. A pokud je v nebi, tak Dean je v Pekle a já si nemyslím, že může - odpočívat v klidu, když ví, že jeho "charge" je v Pekle...

dává to smysl? Zdá se, že to prostě nemůže skončit dobře. Ale, je tu hodně "ale" a hodně oazníků a tohle je SPN...