Story of Samuel Colt

Tak hem taková blbost může napadnout jen SNlois říkáte si, ale tak je to ozaj tak..ano je to blbost a napadlo to mě takže máte pravdu...ale protože sem dneska chytla chut napsat nějakou historii SN a nechtěla pořád jen ty vinikající mučící scény nynějších našich bratrů..tak z toho vznikla historie Samuela colta a vlastně i coltu samotného...nebojte sem si jistá že některé to bude fakt nudit a tak to budou jen krátké příběhy...a jen za čas...prostě nic monstrozního..jen také odlehčení od všedního..no jo já ext vždy něco extra no už budu sticha a dám to raděj sem

Part 1:
The Beginning


"Back in 1835, when Halley's comet was overhead,the same night those men died
at the alamo,they say Samuel Colt made a special gun.He made it for a hunter...A man like us,only on horseback.
The story goes he made 13 bullets.This hunter used the gun a half dozen times before he disappeared,the gun along with him.
They say this gun can kill anything."


Deštové kapky se snášeli na vyprahlou zem západní Ameriky. Městečko Hill Valey se nořilo do závanu tmy, přinášející sebou blahodárnou vodu. Po několika měsících úmorného sucha začalo pršet. Tato noc však nebyla jen noc kdy nový život padá k zemi v podobě vláhy, byla to noc zrodu zbraně tak mocné a vyjímečné, že jí žádný smrtelník ani démon nikdy neviděl. Už před 25 lety se začal tento příběh psát. V době, kdy na divoký západ padla vlna pohrom, právě v této době byl uprostěd pustiny nalezen malý človíček. Nikdo nevěděl kde se tam mohl objevit, neměl žádnou rodinu ani identitu. Našla se však ochotná bezdětná rodina, která malého samuela přijala za vlastního. Postupem času když mladý Sam rostl objevoval v sobě schopnosti, které nikdo jiný neměl. Jeho vyjímečnost však byla už v tom, že se kolem něj od mala děli záhadné věci. V noci jeho 6 měsíců se do domu rodiny Coltových vloupal neznámý cizinec, zabil oba rodiče a malého Samuela si poznačil jako sobě rovného. Od té doby se lidé začali jejich domu stranit, říkali že je proklétý stejně jako to dítě. Samuel se toho času usadil u nové rodiny, u místního faráře. Jenže osud neměl lehčí ani později, jeho náhradní otec mu umřel v pouhých 8 letech a od té doby se musel postavit na vlastní nohy. Nikdo se s ním nepáral a ze Samuela se stal osamělí chlapík žijící v ústraní, o kterém se říkalo že mu už haraší. On však veděl své. Jeho schopnosti, jak již bylo psáno, se u něj začali oběvovat o mnoho roků později, to mu bylo 22let. Tu noc přesně za rok se dozveděl že byl vzplozen z násilí. Z něchtěného aktu, který zapříčinil to, že se ho jeho vlastní matka vzdala ze strachu jaké monstrum by se z něj mohlo stát. Byl počat jako nechtěný, násliným aktem mezi venkovskou dívkou a démonem. Zahořklým a nelítostným démonem, který kdysi býval anděl. Tu noc Samuel přísahal, že jeho život zasvětí zabíjení nadpřirozených příšer. Přísahal, že pomstí sebe i sobeckost své matky. Přísahal, že nebude mít klidu dokud z povrchu země nezmizí poslední nadpřirozená bytost. Veděl, že jeho schopnosti jsou darem i prokletím, ale konečně také veděl proč je má. V té době však netušil, že nikdy by jeho um nedosáhl takových rozměrů nebýt oné noci, kdy mu poprvé do života zasáhla smrt...Toto tajemství se měl dozvedět až později...
Statný muž s kamenou tváří stál uprostřed zpadlého náměstí v Hill Valey a kapky utvořili na jeho obličeji neprotupnou stěnu. Muži to však nevadilo, dál se snažil zachytit co nejvíc oněch blahodárných kapek vlastním obličejem a pocítit tak znovu život. Dnešní noc bude dlouhá a neobyčejná. Konečně došel ke svému konci a vše je připraveno. Dnešní noc se začně psát historie lovců v sedlech.....

TBC...(don't know when)

SNlois moc dobré!! Skvělý nápad sepisovat něco tak trochu z jinýho soudku, než příběhy o naši bratrech. O to víc se mi to líbí a jsem zvědavá, jak to bude pokračovat.
Upřímě jsem poslední dobou jenom čekala, kdy se tu objeví nějaký příběh i od tebe

no a zrovna taká...áhh mě se to nějak extra ani nelíbí.nevím mám pocit že lepší bych se vyžila v našich bratrech, ale tak někdo se musí odlišovat ale moc děkuju za pochvalu..no jo já se připravuju na jinou povídku, ale nemám čas a tak čekám na letní prázdniny..to sem dám povídku..moji první..jakože první normální

Super, SNlois, ďalšia poviedka.. V poslednej dobe ich ani nestíham čítať...veľmi zaujímavý príbeh, niečo úplne iné, čo sme tu mali doposiaľ...som zvedavá, ako sa to bude ďalej vyvíjať, zatiaľ na jednotku..

ae jdi, každý pokus se počítá ....... tak historie, jo? zajímavé

Já ještě nečetla žádnou fanfikci, která by byla s tématikou SN a netýkala se přímo bratrů, proto koukám, cos to vymyslela, páč mě by to samotnou nikdy nenapadlo!!

tak všem moc děkuju sem nevěděla že se to bude aspon trochu líbit ...hej a Madlen fakt díky..no já sem to právě taky udělala proto že ff se zabývaj jen bratrama a já chtěla něco jinýho..aspon trochu a pak sem nic nemohla vymyslet a pak sem četla Kripkeho rozhovor kde mluví o spin off SN o samuelovi Coltovi a hej to bych mohla udělat řekla sem si

moz pekny SNlois a take osviezujuce, nieco nove, ozaj super a na pokracko sa tesim pises to skvele, ziadne strachy, poviedka sa paci

tesim na pokracko

ako mozes povedat ze to niekoho z nas bude nudit podla mna to je fest zaujimave a ozaj sa tesim na pokracko tak SNlois nenapinaj ma dlho

jé děkuju sem ráda juhu mám radost..no nenapínat dlouho no Blanka já si stejně myslím, že tohle není ani napínavý protože všichni vedí co tam bude dál...takže asi tak ale tak až budu mít čas něco napíšu...doufám že čoskoro

SNlois paráda zase něco úplně jiného a je to hodně zajímavé Tak prosím pohni s pokráčkem a dej ho co nejdřív,jo? Prosííím

Uplna parada, tal super sa to citalo, doslova som si to vedela predstavit ako film, v ktorom rozpravac hovori o malom Samuelovi, o jeho zivote.....No, neboj, ja si myslim ze mas na to vlohy, aby si napisala pokracko. Ved medzi Samom a nasimi prebehlo urcite vela veci! Lol, teraz si mi napadla predstava demona na "divokom zapade"...
Si naozaj sikulka

děkuju no tak se budu snažit co nejdříve když to má hezké reakce..juhu děkuju

To si děláš prdel s tou angličtinou na začátku, ne? Ještě štěstí, že díky SN tak už válím anglinu a hned jsem si vzponěla na Johna, jak to říkal.

No a teď k povídce.... Já jsem normálně začala číst a po pár řádcích jsem se přistihla, jak víc a víc vyvaluji oči a lepím je na monitor... Tak jsem se napomenula a za pár vteřin jsem na tom byla stejně... No mě to úplně magicky přitahovalo, jak jsi začala o těch jeho schopnostech a jeho zplození démonem.. No to je přímo stvořené pro mě. Strašně se těším na pokračování, doufám že bude brzo. Moc se mi to líbí, napsala jsi to skvěle! Dobře že jsi se do toho pustila.

ježiš ty jsi mě ted doslova rosekala..tak to zase ještě jednou díky..hej jakože ale tak dobře a já myslela že je to trošičku přitažený za vlasky s tím démonem..ale když se to janničce líbí nebojte pustím se do toho..uff ale jakože jak popíšu výrobu toho koltu mě i samotnou docela zajímá

ouky dokey...tak jsem dopsla jen takový malý posunutí děje..výrobu Coltu vám tam vypisovat stejně pak nebudu..ale něoco přeci jen..ale tohle je jen něco málo z pokračování..doufám že se bude líbit...

Odhodlaně vykročil vstříc svému osudu. Konečně bude mít zbraň, kterou bude moci zabít každou stvůru na kterou narazí. Aspoň to byl jeho plán, nevěděl zda vyjde, ale doufal. Někde hluboko v srdci doufal, že se vše podaří. Dnes je ta noc, vybraná z mnoha jiných, musí se to povést prostě musí. Jeho kroky se i přes padající déšt rozléhali po celém náměstí Hill Valey a neodmyslitelně mířili jen za jediným cílem. Musí se pomstít za svůj osud, který mu byl přichystán ještě než se narodil. Nikdo nevěřil, že někdy bude dobrý, ani jeho vlastní matka, ale právě tato událost v Samuelovi duši zapříčinila, že se odhodlal vzepřít svému osudu. On nebude pouhou loutkou, nepřidá se na stranu zla a nestane se z něj to, čeho se jeho matka obávala. On nebude jako jeho otec,--- lovec si při vzpomínce na něj odplivl na zem. Tak hluboce ho již teď nenáviděl. „Ale prokázal jsi mi laskavost“ pronesl do přicházející noci statný muž, jeho pohled spočinul na staré kovárně, „já nikdy nebudu jako ty, to přísahám.“ „Budu lovec, a nejen to, bude ten nejlepší z nejlepších co kdy žili!“
Blesk protnul fialovou oblohu nastávajícího večera, a s jeho zaduněním se otevřela obrovská vrata kovárny. „vše je přichystáno Samueli, opravdu chceš tu dohodu udělat. Tvoji vlastní duši za to, že ti pomůžu vyrobit zbraň“ démonka se mocně rozchechtala, její smích byl dlouhý a protáhlý, na tváři lovce se objevil nepatrný úsměv. „Ach jak hloupý můžeš být, ale co čekat, nikdo tě nemohl naučit chytrosti, když se tě vlastní matka zřekla“ démonka se začala smát ještě více než předtím „ale Samueli, Samueli nač ten křivý usměv, neboj třeba mi ta pistolka ublíží, i když…..mezi námi o tom vážně pochybuji“ řekla šeptem, a její oči se mocnému lovci doslova vysmívali do tváře. On však zůstával v klidu „Možné je všechno, Loran“ odpověděl nic nenaznačujícím tónem, ale v jeho duši se té nevědomé ženě smál, nebylo zde nic čím by ho mohla naštvat. Samuel svým schopnostem věřil jak nejvíc byl vůbec schopný, věděl že bude fungovat a kdyby ne…jeho duši stejně nedostane, ona o něm neví nic, neví čeho je schopný, neví že právě ona je loutka v jeho rukou, nedokáže jí sice zabít, ale ublížit ano a možná ještě neznal všechny zákruty svého já…..s dalším příchozím bleskem se dveře kovárny zavřeli a náměstí utichlo ve tmě…

no super.....
zlepšuješ se...tohle bylo vážně moc hezky napsané

heh aky zvrat deja pocuvaj a ten samuel colt.... no teda, to je iny macher aky sebavedomy, ale ozaj pekne to mas. uz sa tesim na dalsiu cast, ozaj pekna poviedka

hem myslíš že je už přehnaně sebevědomý??, já beru jakoukoli kritiku...jen to klidně napiš...

a děkuju za chválu...

WOW Mooc hezky, parada, moc sa mi to pacilo, tesim sa na pokracko

tak to je čím dál zajímavější. Vidím, že to máš dobře vymyšlený. A jsem fakt hrozně zvědavá, co se z něho nakonec vyklube. vypadá to na pěkného drsňáka. To se mi líbí.
Honem pokráčko, prosím! Píšeš to fakt moc hezky.

Všetky cesty vedú na križovatku.. Veľmi pekne premyslené to máš a zaujímavo spracované, teším sa, čo sa ďalej dozvieme..

no děkuju :shame: mocc...jop no já sem to vzala tak jakože když už to byl první lovec a měl takový osud tak to už musí být něco lovec a teda proč ho neudělat jako drsnáka když divvoký západ k tomu vysloveně vybízí...a přece jen je to syn....ahh toto neřeknu

okey pač mám ještě před tím než se půjdu koukat na krále škorpiona čas...hodím vám sem další kousek..a je to záveřečný kousek z tohoto místa..opravdu myslím že z tohoto místa to bude poslední i když nevím, ale ostatní příběhy jen čekají...

Byla to opravdu jedna z nejzajímavějších nocích v západní Americe. Takovou bouřku místní obyvatelé nezažili již řadu let. Všichni seděli doma a modlili se aby nenastali sesuvy půdy a jejich vesnice stojící pod úpatím hory nebyla pohřbena. Avšak v jednom domě nebyl nikdo s dřímajícím strachem v duši. V jednom domě nebyl nikdo, kdo by seděl skrčený a bál se, tuto noc si vybral a byla jeho.
Noc se již pomalu ale jistě začala vytrácet když se i výroba coltu chýlila ke konci. Žár, který sálal z kovářské pece byl dostatečně silný na to aby osvětlil celou místnost. Jen dvě postavy byly uvnitř. Jedna mladá žena a statný muž s tváři ze které vyzařovala moudrost. I když byl lovec ještě mladý, jeho rysy ve tváři prozrazovali něco jiného, jakoby se od ostatních lišil, skoro jakoby věděl něco víc než všichni ostatní. Ale nebyly to jen rysy jeho tváře, všechny jeho pohyby byly tak rozvážné, jako pohyby starce. Samuel se celou tu dobu díval do ohně neschopen od něj odtrhnout oči, už jen chvilka a bude tu okamžik který bud pohřbí všechny jeho naděje, nebo vzplane naděje v ostatních.
Kolt byl ještě celý žhavý. Železo bylo rozpáleno do ruda, avšak on sám vypadal obyčejně a nevině. 13 kulek položených vedle něho vypadalo stejně, avšak jejich síla měla ještě přijít. Loran se nevěřícně koukala na výjev před sebou „hmmm vypadá to Same, že tvůj koltík bude asi tak účinný jako střílet vzduchovkou do medvěda…cože si mi to povídal, když jsi se tak duchaplně rozhodl prodat mi svoji duši“ démonka se ušklíbla, moc dobře věděla co chtěl, ale pro její vlastní škodu si nebyla vědoma rizika „Ááh už to mám, ou ano chtěl si trošku mé krve na tenhle kolt, no upřímně ti říkám, žádná legenda z toho nevzejde, nikdo se nedozví že na tom svém skvělém koltíku budeš mít moji krev. Prosím tě snad si opravdu nemyslíš, že tě nechám jen tak jít. Nikdo se o té tvé pitomé pistoli nedozví ty hlupáku“ její oči se při posledním slově zlostně zableskly. Lovec koukal skrz její obličej, nic neříkal jen jí přezíral a čekal kdy skončí. Ve skrytu duše doufal, že je opravdu tak hloupá jak si myslel a jak nyní i vypadala..
„Ach jo, tak když to musí být“ Loran si přiložila ostří zahnutého nože na kůži a pár kapkami své krve pokapala ležící kolt i se všemi náboji. „Auuuč“ ušklíbla se démonka, ale její zranění se v žáru plápolajícího ohně samo zacelilo.
„Tak můžeme už jít? Nemám na tebe celý večer, jsou tu i jiný zákazníci, kteří potřebují mojí pomoc. To víš vlastníme jediný supermarket v kraji“ Samuel vzal kolt i s náboji do rukou, a pohrdavě se kouknul na démonku stojící před ním. „Ještě není dokončený“ řekl rozhodným hlasem a s těmito slovy se od šokované Loran odvrátil. Popošel k starobylému stolu z masivního dřeva a začal do koltu i nábojů vyřezávat znaky, které ho měli odlišovat od jiných koltů kdekoli na světě.
Poslední rýpnutí do držadla zbraně, práce byla hotova. Mladý muž se významně podíval na dílo, které vyrobil. Byl na sebe náležitě hrdý. Jeho plán tu po dvou rocích snažení a vymýšlení ležel přímo před ním. Zbývá už jen poslední zkouška řekl si v duchu a jeho koutky se zachvěli nedočkavostí. Loran byla vzteky bez sebe, celou tu dobu podupávala na místě a popoháněla Samuela ke spěchu. Konečně viděla, že je hotov, pohrdavě si odfrkla a přistoupila k lovci blíž. Samuel se vmžiku otočil. Nabitá zbraň v ruce mířila přesně doprostřed démonského čela. Jeho ruce byly klidné. Loran se na tváři objevil pohled zjevného vyděšení, z náhlého výpadu, pak se ale jen ušklíbla a dál tam stála s tím pohrdavým pohledem nadřazenosti. „Pamatuješ jak sem říkal že možné je vše, no tak tady máš odpověd, protože možné je opravdu vše“. Kulka proletěla skrz lebku a zastavila se o protější zeď. Z koltu v Samuelových rukou vycházel kouř a jeho držitel se nepokrytě usmíval. Démonka zůstala i s jejím samolibým úsměvem stát na místě, po chvíli jí však už ani vlastní kolena neunesla a její bezmocné tělo se zhroutilo na zem. Lovec stojící nad ní pozoroval jak v žáru ohně odchází i jiskra z jejích rudých očí…..