Těžká zkouška

i]Tak tohle je moje první povídka, takže si nedělejte žádnou iluzi, že bude bůhví jak super[/i]











"Konečně máme trochu času i na zábavu"
konstatoval Dean a pokýval unaveně hlavou.Seděl za volantem už 5hod a pomalu ho to přestávalo bavit. Ovšem i přesto, že ho za krkem nesnesitelně bolelo, rozhosl se nepřenechat řízení svého plechového miláčka mladšímu bratru. Sam, který však na něm viděl únavu, se rozhodl nepřemlouvat Deana k výměně řidiče. Proto jen reagoval na to, co Dean říkal.
"Záleží na tom, čemu říkáš zábava. Chlast,děv.. holky a dlouhé vyspávání?"
"Jak víš na co zrovna myslím?"
zeptal se pobaveně Dean.
"No vím to asi proto, že tohle říkáš vždycky, když nemáme nic k práci"
"To jo, ale přesně tohle mě momentálně drží vzhůru..."
řekl Dean a na potvrzení svých slov dlouze zívl.
"Jak je daleko ta díra, do které ses rozhodl nás zašít?"
"Zase taková díra to není, nepřeháněj. A je to ještě asi 15Omil. Nechceš se mimochodem vystřídat?"
"Tak na to zapomeň frajere. Radši si strč pěkně palec do pusinky a spinkej.Já tě potom vzbudím."
"Hahaha, že tě ty tvoje rádoby vtipné kecy ještě pořád berou!"
odeskl naštvaně Sam.
"Ale Sammy, vždyť mě znáš,potřebuju se zabavit a na naladění té správné nálady to chce? ...Áno přesně tak, dámy a pánové, přicházejí nezapomenutelní AC/DC !!!"
a už se z rádia linuly tóny Deanovi olíbené kapely.Sam jen zkroušeně protočil oči. Né že by už Sam už neměl na hudbu náladu, ale hlavně, tohle CD hrálo za poslední den už 2x. Rozhodl se však nechat to být. Pokud Deana vzhůru udrží tahle šílená hudba, budiž, vydrží to. Ovšem jak si začal Dean pozvolna zpívat, nervy mu vypovídaly službu. Bratrovu hudbu šlo snést, ovšem ten jeho zpěv byla poslední kapkou.
"Deane?..."
nic
"Deane?!"
jmenovaný však nijak na vyslovení jména nereagoval a v rytmu hudby bubnoval prsty do volantu.
"Sakra Deane, to by stačilo!!!"
vykřikl Sam
"Co je? Co se děje?"
zeptal se klidně Dean, který se v duchu bavil Samovým výbuchem. Slyšel ho už prvně, když ho oslovil, ale rozhodl se ho trochu zlobit. Byla noc a nebylo na co se koukat. v takových případech nejraději popichoval mladšího bratra i přesto, že věděl, jak to Sam nesnáší.
"Přestaň si prosím zpívat"
"Proč?"
"Protože mě nebaví tě už poslouchat"
"Proč?"
"Protože zpíváš falešně"
"Proč?"
"Protože...sakra Deana, přestaň!!!Nevytočíš mě!"
Sam viděl, jak Deanovi v očích svítily zase ty škodolibé plamínky a věděl, že ho musí rychle usměrnit než to zase vyvolá jednu z těch často nesmyslných hádek, ze kterých měl radost jen Dean.
"A můžu si pískat?"
"No to ani náhodou!"
"A broukat?"
Sam už neměl sílu s Deanem debatovat o věcech, ve kterých si starší bratr stejně vždy prosadí svou.
"Dobře broukej si..."
"Díky brácho, jsi velice ale velice hodný"
snažil se Dean s vážnou tváří mluvit na bratra. Pak to ale nevydržel a vybuchl smíchy.
"Jseš vážně blbec víš to?"
prohodil Sam, ale víc než k Deanovi mluvil k sobě.
"Jasně brácho!!"
a dal rádio hlasitěji než bylo a do toho začal opět falešně vyzpěvovat. Sam jen zakroutil hlavou a zapnul si notebook....


...........................................................................................



"Same? SAME? Spíííš?"
zahučel Dean bratrovi do ucha. Ten ani nevěděl kdy usnul, jen se divil, že usnout dokázal, když po celou dobu v autě vyřvávala hlasitá hudba.Teď se však s úlekem probudil.
"Už ne, díky za něžné probuzení"
zabručel Sam
"Promiň, ale snídani ti do postele nenesu a pusu ti taky nedám"
" No jo, předpokládám, že jsme na místě,že?"
"Přesně, jseš blesk, to jako fakt"
"Vidím, že tě dobrá nálada nepřešla..."
"To si piš, že ne. Cestou jsem tady zahlídl jeden bar a nevypadalo to tam vůbec zle. Takže dostaneš bojový úkol. Objednej nám nějaký fajnový pokoj a já si skočím na pivko.Co říkáš?"
Sam jen pokrčil rameny, ostatně nic jiného ani neočekával. Vždycky to končilo stejně. On šel objednat pokoj a Dean se šel, jak on rád říkával "zrekreovat". Nechápal však, jak po tak dlouhé cestě dokáže ještě někam jít.
"Ok, tak já se časem vrátím. Zatím čau"
Dean se rozloučil a počkal až se Sam vyhrabe i s báglama ven a odjel směr bar.Sám sobě se divil, že radši nešel do postele a místo toho jde ještě pít. Ovšem zrovna teď potřeboval pořádného panáka a nějakou přítulnou holku.Naštěstí bar nebyl nijak daleko a jeho příznačný název "U upíra " ho lákal. Proto rychle zaparkoval, zapnul si bundu ke krku a vkročil do podniku.
Vzhledem k tomu, že byly 3hodiny ráno, hudba hrála stále dost nahlas a lidí tady bylo víc než dost. Procpal se až k baru kde si v rychlosti objednal dvojitou whiskey a pivo. S dychtivou lačností se natáhl po servírované sklenici s alkoholem a na jeden zátah ji vyprázdnil. Cítil jak mu krkem proudí žhavá tekutina a ulehčeně si oddechl.
"Ještě jednou kámo"
Mávl na barmana
"Dvakrát a na mě"
ozval se za ním sebevědomý příjemně posazená ženský hlas. Barman jen tiše přikývl,ale i tak mu směrem k ženě vyvstal na rtech úsměv.Dean se otočil aby si prohlédl svou sponzorkyni.Pohled, který se mu naskytl se mu moc zamlouval. Ženě mohlo být maximálně 23 let a její postava volala po obdivném hvízdnutí.Černé, k pasu dlouhé vlasy jí volně splývalyk bokům.Poměnková modř jejich očí se Deanovi vpíjela do těch jeho až se ho zmocnila čirá syrová touha. Oblečení by se dalo popsat jako jednoduché.Černé přiléhavé šaty byly opravdu jednoduché, ale přiléhavě obepínaly svůdné křivky, že kdyby se Dean nenapil, asi by na místě zkolaboval na dehydrataci.
"Jmenuji se Adrienne"
"Eh..."
"To je zvláštní jméno"
Dean se skoro začervenal, což nedělal skoro nikdy. Byl tou ženou natolik okouzlený, že ze sebe nebyl schopný vysoukat nic rozumnějšího. Pak se ale vzpamatoval a vydolal ze sebe jeden ze svých neodolatelných úsměvů.
"Moje jméno je Dean, omlouvám se, jen jsem se trochu zamyslel"


....................................................................


Sam vkročil do motelu u kterého ho Dean zanechal. U recepce však nikdo nebyl a celkově to tady vypadalo neobydleně. Zkusil cinknout na zvonek a by přivolal obsluhu, ale ani po 5min se nikdo neobjevil. Když už se chtěl vydat prozkoumat místnost za recpcí, ve dveřích se objevil shrbený, zjizvený muž, který podle Samova mínění musel nutně prolézt zapnutým kombajnem. Jeho tvář a ruce hyzdily velké jizvy.
"Přejete si?"
zachrčela ta zbídačená osoba.
"Pokoj pro dva"
"Proč pro dva? Jste sám"
"Můj bratr se malinko zdržel, hned tady bude"
"No dobrá, pokoj 67, druhé patro.Prosím"
podávala ta osoba Samovi klíče.Ten vyplnil formuláře, posbíral si věci a vydal se do schodů.Byl už tak unavený, že když zapadl do pokoje, bágly hodil do rohu a pomalu se svlékal,aby co nejdřív zamířil do sprchy.
"Snad se Dean brzo vrátí.."
pomyslel si Sam a odkráčel do koupelny.Když se po 20min vrátil do pokoje, praštil sebou do postele a ještě než dopadl, tvrdě usnul.

.........................................................


V tu samou chvíli se Dean svalil do měkkých polštářů následován Adrienne. Ta na něm seděla obkročmo a pomalu mu svlékala tričko. Dean se jí snažil rozepnout šaty,ale jen ho jemně odstrčila, že ona sama. To se mu líbilo, měl rád iniciativu a proto jen zůstal klidně ležet. Adrienne špičkami prstů obkroužila Deanovo tělo od spánků až po vypracované břišní svalstvo. Když se blížila k místu okolo okrajů kalhot, deanovo ělo se napjalo a dech mu ztěžkl. Adrienne se jen usmála vášnivě ho políbila. Jejich rty sehrály divokou válku ve které nikdo nevítězí. Po chvíli se Adrienne od jeho rtů odtrhla a pomalu si svlékala šaty. Deanovi se naskytl pohled pro Bohy. Tato žena byla stvořena pro milování a on už se nemohl dočkat až to zakusí na vlastní kůži. Když se však se zastřeným pohledem kochal Adrienniným tělem, náhle měl pocit, že se mu nedostává kyslíku do plic. Před očima se mu začínalo zatmívat a chvíli mu pohled vynechával úplně.
"Co se to děje?"
"Co by se dělo, Deane Winchestre?"
"Odkud znáš mé příjmení? Neřekl jsem ti ho..Ty jsi?!"
úlekem se mu rozevřeli oči a chtěl se posadit, shodit ze sebe tu démonskou čubku,ale ona na něm pevně seděla a dívala se mu do očí.
"Pssst, nemluv..."
zakryla mu prstem rty a dál ho hypnotizovala pohledem. Deanovi se zdálo, že její tělo bledne,je studené a ty její oči...Zdály se mu téměř ledové a ano...mrtvé.
"Co jsi zač?"
zašeptal, vědom si toho, že je v řádné kaši.
"Není důležité co jsem, je důležíté jen to, že za chvíli budeš jedním z nás"
"Z nás?Proboha ne..."
Deanovi se rozšířily očí úděsem, když viděl jak se k němu sklání rty, které ještě nedávno vášnivě líbal a zpoza těch rtů vyčnívaly dlouhé špičáky.
"Neboj se, bolet to bude jen chvilku"
prstem nahmatala na jeho krku tepnu, která splašeně pumpovala zároveň s jeho vyděšeným srdcem. Najednou se jí oči změnily v ohnivě rudou barvu a její špičáky se mu zabořily do krku. Dean jen tiše vydechl a pomalu upadal do bezvědomí ze ztráty krve.........

Sakra, to je takové dlouhé? Jsem myslela, že je ot jen malý kousek, ale taky dobře!!!

tauria tak bez najmenších ilúzii je to super, parádne, nádherné,
krásne napísane už sa nemôžem dočkať pokračovanie,, čo bude s Deano však nebude upír

A vitaj na fóre, dúfam že sa ti tu bude páčiť.

lentilka : děkuji no uvidíme co sním provedem

náhodou na prvú poviedku je to naozaj super
ten začiatok ako Dean provokoval Sama to bolo úplne úžasné milujem ked je takýto.
som zvedavá čo vymyslíš dalej. nechcem aby bol z Deana upir ale nechám to na teba.

No OMG !! taak máme tu novú bombovú poviedku na začiatku som sa smiala jak vyšinutá no potom som sa ocitla v nebi
TORTURING!DEAN na scéne no úplná sila som šťastná ,že torturing Dean a super bombovo píšeš a ,že prvá ff ty si hotový talent všetko si parádne opísala len som kukala jak debil s otvorenými ústami úplne na jedničku strašne s mi to páči je to totálne úžasné a pllls rýchlo ďalšiu časť ,ale fakt rýchlo paráda vážne

Ja chcem pokracovanie a hned!!! A chcem, a chcem, a chcem Aj ty mas ten zakerny zlozvyk (ako vsetky poviedkarky) ukoncit cast v tom najlepsom. Precooo?! Ale fakt skvelaaa poviedka. Aspon teda zatial-uvidim co mi spravis s Deanom Tesim na pokracko a posielam poklonu tvojim smerom
P.S.:tak este pridam

juuuuuuuuuu to je pekne

citácia :

"Promiň, ale snídani ti do postele nenesu a pusu ti taky nedám"

super poviedka len tak dalej..som zvedava na pokracko

Tak mi to nedalo a přihazuju další část...




2.část




Sam se s trhnutím probudil.Byla ještě tma, takže hádal, že může být těsně před úsvitem. Koukl se na hodinky a zjistil, že spal teprve necelé 3hod. S povzdechem se podíval na postel, kde by „měl“ být jeho bratr. Nebylo pro něj nějakým velkým překvapením, když viděl, že postel zůstala naprosto nedotčená, věděl, že když to na Deana příjde, vrací se s východem slunce a nebo vůbec a to si potom musel Sam obvykle pro bratra dojít osobně. I přesto Sama něco znervozňovalo. Cítil jistý vnitřní neklid, který se probouzel k životu většinou tehdy, když se blížilo nebezpečí jemu a nebo Deanovi. Proto se posadil a z bundy se snažil vyšátrat mobil. V seznamu si našel bratrovo jméno a vytočil ho. V tichém pokoji se rozezněla melodie Deanovi oblíbené skupiny. Sam se nevěřícně zaposlouchal do tónu, který jako by mu škodolibě oznamoval, že majitel mobilu není momentálně přítomen.
„No to si snad dělá srandu?!“
prskl Sam naštvaně a hrabal se z postele ven.
„Jak si může dovolit odejít bez mobilu?!“
brblal si pro sebe a soukal se do kalhot. Byl připravený se do toho baru vydat a dotáhnout Deana domů. Pak si ale uvědomil, že ani neví kde ten bar přesně je.
„No výborně, ještě tady budu bloudit...Fakt ho zabiju!!!“
vrčel Sam rozmrzele. Protože byl prostředek listopadu, venku byla vuž pěkná zima, natáhl se i pro svetr. Když si ten svetr tak prohlížel, vyvstaly mu v hlavě vzpomínky na výraz Deana, když v něm Sama viděl poprvé...


„Co to je?“
zeptal se Dean Sama, když viděl, jak si bratr v autě sundal bundu a objevil na něm černý rolák.
„Co myslíš?“
nechápavě se zeptal Sam.
„No přece „tohle“?“
ukázal Dean na oděv mladšího bratra a jemu neušlo, jak pobaveně se u toho Dean tváří.
„Svetr, Deane, vyrábí se z vlny a většinou se nosí v podobně chladném počasí.“
„No moc pěkný doplněk, to máš k té nové kabelce?“
Dean už nemohl zadržet potlačovaný smích. Viděl taky, jak se Sam nadechuje k nějaké rozumné odpovědi a tak ještě dodal:
„Hele, co kdybys ho nosil častěji?A třeba by sis tak 3měsíce neostříhal vlasy? To bysme se pak mohli představovat jako Mulder a Scullyová.“
Dean se při té představě smál a úsměv se mu rozšiřoval už jen pohledem na supícího bratra.
„Deane, přestaň! Nebo...“
„Nebo co? Zbiješ mě zmíněnou kabelkou?“
Sam měl pocit, že vztekem vyrostl vyrostl minimílně o 10cm. Ale věděl, že Dean mu nedá pokoj a tak si ten svetr svlíkl a zase si přetáhl přes ramena bundu.
„Víš co? Drž hubu a řiď! Už mě ty kecy nebaví, takže mlč a jeď.“
Dean se ušklíbl a spokojený sám se sebou, zařadil čtverku a nechal Impalu uhánět rychlým tempem.
„Rozkaz kotě...“


Sam si svetr rychle přetáhl přes hlavu, zapnul si bundu ke krku a vydal se ke dveřím. Když seběhl dolů k recepci, všiml si, že zjizvenec tam stále sedí a jakoby na něco čekal.
„Já jen, si odskočím, hned jsem zpátky.“
poslal mu Sam pár slov když si všimnul, že muž po něm pokukuje.
„Říkal jste, že tady budete bydlet s bratrem. Nikdo nepřišel, takže mi ten dvojlůžkový pokoj blokujete.“
„Ale já pro něj právě jdu, někde se asi zasekl.“
Muž něco jen zamrčel a tak se Sam vydal ven.



…............................................................................



Dean ležel stále ve stejné poloze než upadl do bezvědomí. Pomalu se však začínal probírat a první co cítil, byl velký chlad, rozlévající se mu celým tělem. Taky ale cítil něčí prsty jak mu klouzaly po hrudi. Najednou si vzpomněl co se dělo něž odpadl. S hrůzou otevřel oči a snažil se posadit. Prsty však vyzařovaly nějakou sílu, která ho přibíjela k posteli. Možná se mu to ale taky zdálo, protože měl pocit, že jeho tělo za dobu jeho nevědomí nabralo 200kg, nemohl se ani pohnout a svůj stav by mohl přitovnat k právě narozenému štěněti.
„A-Adrienne?“
to bylo první co ho napadlo. I jeho hlas mu zněl přiškrceně. Otočil hlavu na bok, kde tušil, že bude i majitelka prstů, které mu stále bloudily po těle. Krkem mu projela ostrá bolest až tiše zaklel. Ztěžka zvedl pravou ruku a zkoumal škodu napáchanou na krku. Prsty nasahal nejcitlivější místo a oči se mu zozšířily úžasem smíšeným s děsem. Nasahal si totiž dvě malé ranky, které byly ještě stále pokryté zasychající krví.
„Cos to udělala, ty ďábelská čubko!“
zasyčel nenávistivě směrem k ženě, která ho ještě před nedávnem silně přitahovala a ke které v tuhle chvíli cítil největší odpor.
„Ale no tak, Deane. Bez těch urážek“
„Aha, tak promiň. Jsi tak strašně hodná, že jsi mě pokousala. Děkuji mockrát!“
z jeho hlasu by i totální idiot poznal,jak je vytočený a kdyby mohla slova vraždit, Adrienne by se už válela mrtvá po zemi. Tuhle schopnost ovšem neměl a tak jen sledoval, jak se Adrienne zvedá z postele a upravuje se. On sám však neměl sílu se ani posadit.
„Počkej! Kam jdeš? Co bude semnou?!“
vykřikl za ní i přesto, že se mu v krku slova zadrhávala.
„Neboj ještě se uvidíme. Do 3dnů se proměníš v upíra a pak už budeme jen spolu.Do té doby ti denní světlo ani svěcenná voda neublíží.“
„No myslím, že hned jak se pohnu tak tě zabiju a pak hned i sebe...“
zamrčel rozmrzele Dean, kterému se jeho vyhlídky se mu vůbec nezamlouvaly. Zároveň však pociťoval jistou úlevu, protože se mu dařilo se už jakž takž hnout. Sice se mu hlava stále točila a krk ho nesnesitelně pálil, ale už se mu docela vyjasňovalo
„Tak já tě nyní opustím, aby ses mohl dát trochu dohromady a uvidíme se za 3dny.Papa zlato“
„Zabiju tě ty děvko!!!“
zařval za ní s vypětím sil Dean, ale Adrienne mu jen se smíchem zamávala a byla pryč.
„Doprdele práce“
zaklel si Dean sám pro sebe. Pak si ale vzpomněl na jedinou osobu, která asi taky nebude z nynejší situace skákat radostí...
„Sakra, Sam mě zabije....“
prohodil Dean a v tu chvíli vyčerpáním usnul.


….................................................

Sam chodil po městě a hledal zmiňovaný bar, ale moc štěstí neměl. Nepotkal ani žádné obyvatele, ale co by tak mohl chtít v 6hod ráno, kdy lidi obvykle ještě spali. To jen on tady bloumal a hledal svého nepolepšitelného bratra. Procházel zrovna úzkou uličkoou, když zaslechl nějaké tiché sténání vycházející za popelnicí. Zvědavě popošel blíž a nahlídl za kontejner. Tam seděl mladík, který silně krvácel na krku a byl ve tváři popelavě šedý.
„Proboha co se ti stalo?!“
vyjekl Sam a chtěl se nad ním sklonit aby mu pomohl. Mladík však jen vytřeštil oči a naposledy vydechl:
„Utíkej...zachraň se....“
Sam zděšeně zíral na vyhaslý život před ním a vycouval.
„Co se to sakra děje?“
prohodil sám k sobě, otočil se a utíkal. Utíkal ještě chvíli neznámým směrem, když se zarazil. Před sebou uviděl u nějakého motelu zaparkovanou Impalou. Nemohlo jít o jiné auto, protože si s tímhle autem užil už víc než dost na to, aby ho poznal kdekoli. Proto přeběhl cestu a vkročil do motelu.
„Kde je majitel toho černého auta co stojí venku?“
vyhrkl Sam na recpčního, který vypadal, že se zrovna probudil.
„Co? Kdo? Jaké auto?“
zeptal se otráveně zívající muž.Sam si povzdychl, proč musí neustále potkávat tak tupé jedince.
„Muž, 28let, krátké hnědé vlasy, zelené oči, středně vysoký. Je tady?“
„ Jo ten, no ten tady je, je tady s takovou moc pěknou kočkou, ale ta už odešla.“
„Řekněte mi číslo pokoje“
„534, 4. patro.“
„Díky“
řekl Sam a mířil k výtahu. Za chvilku už stál přede dveřma zmiňovaného pokoje.
„Deane?“
zavolal na bratra Sam a zaklepal.Nikdo se neozýval, tak vešel do pokoje. Podle recepčního, ta žena už odešla, takže pokud jich tady neměl víc, měl by být sám. V pokoji byla tma a těžké závěsy bránily proniknutí prvním zábleskům světla. Proto nahmatal na zdi vypínač a pokoj ozářilo světlo.
Samovi se naskytl pohled na polonahého spícího bratra. Tedy alespoň na první dojem to vypadalo, že spí.
„Vstávej Růženko, jde se do našeho motelu. Nemáme tolik peněz abychom měli každý svůj motel“
Sebral tričko hozené na zemi a mířil k bratrovi. Každým krokem mu ale něco nehrálo. Dean byl ve tváři bílý jako křída a pak si i všiml stop krve u jeho hlavy, kterou měl skloněnou k pravému rameni.
„Deane! Deane, probuď se!“
vykřikl Sam a přiklekl k němu a lehce ho propleskl po tváři. Deanovi se lehce zatřepotala víčka a pomalu se probíral.
„Sammy?“
„Jo brácho, jsem to já. Co se stalo, co ta krev?“
zeptal se Sam Deana a studoval jeho tvář jestli na ní neuvidí nějaké zranění.Dean odvrátil hlavu a pak to Sam uviděl..
„CO TO JE?!“
vykřikl šokovaný Sam
„Eh,...cucflek?“
„Deane?! To je kousnutí! Upíří kousnutí! Co se to tady dělo?“
„No to mi asi neuvěříš, potkal jsem v baru strašně krásnou holku a ...“
v tom se Dean zarazil a zadíval se zkoumavě na Sama
„Co to máš na sobě? Je to to co myslím?“
a ukázal na Samův svetr.
„Deane teď toho nech, myslím, že jsme v pěkné prdeli........“

To si si s tým pokračovaním švihla huráááááááááá,
a je vynikajúce, ten svetríkoví vtip a Dean , treba ho zachrániť poznám pár dobrovoľníkov, , ale Samy to zvládne však teším sa na ďalšiu časť

perfektné pokračko ked si predstavím ako si Dean robil vtipy s toho svetra a ešte aj tú kabelku len pravda je že si Sama v tom svetri vôbec neviem predstaviť tak ak by som ho v ňom videla smiala by som na nom tiež
no a k vážnejšej téme. som rada že Sam Deana našiel. len teraz sa bojím čo bude. či sa naozaj premení za 3 dni.

wiktoriano: děkuji no upřímně taky ještě nevím co sním provedu, pač jsem se k pokračování nějak nedostala.... Ale tak do konce týdne to snad stihnu

Nahodou na to, že jde o tvoje první dílko, je to superní! Užásný nápad - Dean pokousaný od upírky. Njn, někdy se to opravdu nevyplatí jít s každou Jsem zvědavá, co vymyslí, aby se upírem opravdu nestal. Bože a ta jeho reakce na konci Takový průser a on se stará o Sammyho svetr Paráda
Jen ještě k psaní občas opakuješ slova a bacha na překlepy - není to nic hroznýho ale semtam je tam máš.

Edit: máš úžasný avatar, to jsi kreslila?

Tak jsem k tomu zase sedla a přihazuju pokračování


„Tak pojď, vstávej…“ pomohl Sam Deanovi na nohy. Tomu se slabostí podlamovala kolena a mladší bratr ho musel podpírat. Dean si ztěžka přetáhl tričko přes hlavu a bratr ho soukal do bundy. Deanovi to přišlo vtipné a na rtech vykouzlil úsměv…
„Co je tady k smíchu?! Deane, uvědomuješ si, v jaké jsme kaši? Kdybys mě poslechl a jel semnou do motelu, nic z toho by se nestalo! Takže se přestaň blbě culit a pohni sebou, nemáme moc času na to, abychom tě dostali z toho průseru!“
„3 dny…“
„Prosím?“
„Máme na to 3 dny, pak se ze mě stane nějaký podělaný vysávač krve…“
„No výborně….skvělé! Vstávej, jde se!“ zavelel Sam a podepřel si bratra a vykročili z pokoje. Na recepci se snažil nevšímat si podivných pohledů recepčního a prvních ranních hostů. Rozpačitě proto dodal:
„Zase to přehnal…“
Hosté jen chápavě přikývli, ale recepční mu jakoby se blýsklo v očích, ale nic neřekl. Venku už svítily nejistě první sluneční paprsky a když vyšli ven, Dean si jen bolestně povzdechl. Adrienne sice říkala, že mu světlo neublíží, ale i tak to bylo nepříjemné. Světlo se mu zabodávalo do kůže jako milion rozpálených jehliček a sotva se udržel na nohou. Sam si toho všiml a tak k sobě bratra přitiskl ještě víc ve snaze ochránit ho před tou bolestí.
„Deane, no tak, prober se“ propleskl Sam zlehka Deana po tváři, když cítil, že mu tělo ochabuje čím dál tím víc. U auta Sam nacpal Deana na zadní sedadlo a přikryl ho dekou, aby na něj nepadalo slunce tak přímo. Když dojeli do jejich motelu, viděl, že Dean už zase spí. Nechtěl ho budit, ale věděl, že do druhého patra by bratra nevynesl. Taky viděl, jak je jeho bratr bledý a i přesto, že v autě nebyla zima a ještě byl přikrytý dekou, Dean se lehce chvěl.
„Deane…vzbuď se!“ zatřepal Sam lehce s ležícím mužem. Tomu se jen zachvěla víčka, ale nic se nedělo.
„DEANE!!“ zkusil hlasitěji. Na to už Dean zareagoval. Otevřel oči a zprudka se podíval na Sama. Samovi neunikl jak víc než jindy jasně září bratrovy oči.
„Tak pojď, musím tě dostat nějak do pokoje, tam si odpočineš“
„Jsem v pohodě“ zamručel Dean a snažil se svá slova potvrdit tím, že se vyhrabe sám z auta. Zůstalo to však jen u pokusu. Světlo a slabost ho připravily o všechny zbytky síly, a kdyby nebylo poblíž stojícího Sama, šel by k zemi.
„Deane, není čas na hrdinství. Pomůžu ti do pokoje a budu hledat něco, co ti pomůže. Pojď“ podepřel ho Sam a vydali se k motelu.
„To je ten váš bratr? No bezva, ne že mi tady z mého motelu uděláte nějaké opilecké doupě!“ uslyšel výhružně za sebou Sam. Hlas patřil tomu nevábně vyhlížejícímu recepčnímu.
„Nebojte se, nebudete o nás vědět“ odsekl Sam přes rameno a táhl Deana do schodů. Což byl poměrně složitý úkol, Dean se snažil být při vědomí, ale nohy se mu pletly a nevědomky podkopával nohy i bratrovi. Po nějaké době se konečně dostali do pokoje. Sam hned uložil Deana do postele.
„Je mi zima…“ chvěl se Dean. Sam mu nastlal vším co měl po ruce a Dean se zahrabal do peřin, že mu čouhal jen nos. Sam sledoval jak Dean upadá do neklidného spánku a hned jak jeho bratr usnul, vytočil Bobbyho číslo.
„Ahoj Bobby, potřebuju pomoc, jsme v pořádném maléru…“
………………………………………………………………………….

Blížil se večer, když na dveře zaklepal jejich dobrý přítel.
„Bobby, no konečně“ přivítal ho s neskrývanou radostí Sam.
„Ahoj Same, tak je mu?“ zeptal se starostlivě Bobby.
„Celý den prospal, ale zdá se mi čím dál tím bledší a asi nemá hezké sny. Celou dobu se vrtí a těžce dýchá. Musíme něco udělat, nemáme moc času!“
„Neboj, něco vymyslíme, teď se na něho chci jít podívat“ řekl Bobby a vykročil k hromadě peřin, které ukrývaly Deana. Ten byl opravdu bledý jako stěna, těžce dýchal a občas sebou lehce trhl. Bobby ho jen zlehka pohladil po čele, sklonil se k němu a pošeptal pár slov, které k Samovým uším nedolehly.
„Tak co jsi zatím zjistil?“ otočil se Bobby k Samovi.
„No je tady takových případů docela plno, takže se divím, že to tady ještě žádný lovec nepřijel zkoumat.“ Sam si ještě i vzpomněl na příhodu z rána s tím klukem v uličce. Všechno co věděl, řekl Bobbymu a pak se pustili společně do hledání , jak z toho maléru ven.
……………………………………………………………………
Bylo už okolo půlnoci, když se Dean prudce posadil. Srdce mu prudce bilo a nemohl dýchat.
„Same…“ zašeptal Dean,ale bratr ho neslyšel, spal totiž s hlavou složenou na knihách.
„Bobby…“ zasípal znovu, avšak výsledek byl stejný. Nechápal, že usnuli tak brzy. V tom se rozrazily dveře a v nich stála Adrienne. Deanovi se rozšířily oči hrůzou. Pak mu to došlo, Bobby a Sam nespí dobrovolně, někdo je uspal!
„Co chceš?!“vydechl zděšeně Dean a snažil se natáhnou pro zbraň, co měl v batohu. Opět ale bezmocně klesl do peřin, protože byl naprosto beze sil.
„Ahojky Deane. Stýskalo se mi“ zavrněla Adrienne.
„Mě teda ne , vypadni!“
„Ale no tak…přišla jsem se na tebe podívat, tak mě nevyhazuj hned ve dveřích…“ došla až k jeho posteli a Deana opět přikovala neviditelná síla k posteli. Adrienne se posadila vedle něj a pohladila ho po tváři.
„Nesahej na mě nebo ti ty ruce zlámu!“ zavrčel Dean. Adrienne tomu nevěnovala žádnou pozornost a dívala se na něj s hladovou zálibou.
„Budeš mluvit jinak, až budeš jedním z nás. A teď ten důvod , proč jsem přišla…“ Zavřela oči a když je zase otevřela, byly zase rudé a z pod rtů jí trčely ostré zuby připravené ubližovat. Dean jen zasténal a nebyl ani schopen ji poslat do háje. V tom ucítil na krku její zuby a pak ho oslepila bolest. Cítil jak se mu napnulo tělo a jak mu z něj odchází i ta malá síla, kterou načerpal spánkem. Upadal do bezvědomí a nemohl nic dělat……

Ráno se Sam s trhnutím probral. Nechápal, jak mohl tak rychle usnout, vždyť si jen četl a jedl u toho to objednané jídlo…A pak ho to praštilo do hlavy. TO JÍDLO!
„BOBBY!!“ vykřikl Sam a očima pátral po místnosti hledající přítele. Viděl ho, jak stojí u Deanovi postele a trochu se mu ulevilo.
„Bobby, to jídlo co jsme si včera objednali! Někdo nás uspal…“ vykládal rozčíleně směrem k muži, který se však ani nehnul a oči upíral do peřin. Samovi to nedalo a šel za ním. Co viděl, ho srazilo k zemi…
„Deane…“vzlykl. Jeho bratr ležel natáhnutý jako pohozená hadrová panenka. Tvář byla téměř průsvitná a hluboké černé kruhy pod očima vypovídaly o neskutečné únavě a utrpení. Zdálo se, že ani nedýchá. Na polštáři byly skvrny krve a na krku se mu vynikaly rozšklebené rudé ranky po kousnutí.Bobby stál bez hnutí a až teď si Sam všiml, že Bobby drží Deana za ruku a v očích se mu zračí smutek.
„Bobby, on je…?“ zeptal se opatrně Sam.
„Zatím ne, chlapče, ale trpí a mám strach, že mu nedokážeme pomoct…“
„To né! Musíme mu pomoct! Musí být něco, co mu pomůže!“ vykřikl zděšeně. Neuměl si představit situaci, že by se Dean změnil v něco, co celý život lovili.
„Same, najdi v batohu trochu alkoholu, musíme ho trochu probrat“ Sam beze slova poslechl a automaticky zamířil k batohu bratra, který vždy skrýval nějakou tu plácačku s whiskey popřípadě jiného alkoholu. Nemýlil se a za chvilku už lehce otíral bratrovy rty hadříkem namočeným v rumu. Všiml si, že Bobby se obléká a chystá se odejít.
„Bobby kam jdeš?!“
„Do nemocnice, musím sehnat nějakou krev. Potřebuje transfúzi jinak zemře.Hlídej ho a nespouštěj ho z očí“ poznamenal a odešel. Samovi se při pohledu na Deana svíralo srdce úzkostí. Byl už mnohokrát zraněný, ale tohle bylo něco jiného. Viděl jak bratr umírá a on netušil jak mu pomoci. Byl tak ponořený ve svých myšlenkách, že ani nepostřehl, jak Deanovým tělem prošel lehký záchvěv. Lekl se, když najednou ucítil prsty okolo svého zápěstí. Podíval se na svou ruku a viděl, že prsty patří Deanovy. Pohlédl do tváře bratra a viděl, jak se snaží se probrat.
„Deane?“ zkusil opatrně a stiskl bratrovy ruku. Dean pomalu otevíral oči a bylo vidět, jak bojuje s dechem.
„Zabij tu čubku“ zasípal Dean.
„Nenamáhej se…za chvíli tady bude Bobby, šel do nemocnice pro nějakou transfúzi. Bude ti líp neboj.“ snažil se Sam povzbudit bratra.
„Nemá to cenu, vrátí se…Ta čubka, Adrienne, vrátí se…“ šeptal úzkostlivě Den.
„Nedovolím, aby ti ublížila ještě víc. Odpočiň si radši. Zajdu si do sprchy, tak mi nikam neuteč“ mrkl Sam na Deana povzbudivě. Dean se jen zmohl jen na smutný úsměv.
…………………………………………………………….
V koupelně na sebe pustil horkou sprchu a snažil se ze sebe smýt ten pocit bezmoci, který ho tak užíral. Skoro se mu to podařilo a cítil se i líp, dokud neuslyšel z vedlejšího pokoje vyděšený výkřik. Vyřítil se zabalený do ručníku se srdcem v krku, co že se stalo. V pokoji stála mladá žena a vyděšeně ukazovala do postele.
„Co se to tady děje?! Co tady děláte?!“ vyhrkl na ni Sam.
„Já…já jsem pokojská….měl a jsem vám tady přijít uklidit…nechtěla jsem…nevěděla jsem…Rozdělala jsem jen závěsy a strhla peřiny…neviděla jsem, že tam někdo je…Ten muž! Co mu je? Je bledý a jak na něj zasvítilo slunce, začal hrozně sténat! Vyděsila jsem se!“ blekotala služebná.
„Nic se neděje, je jen po flámu, tak slunce nedělá dobře…nebojte se, bude v pořádku. Není tady nepořádek, nemusíte tady chodit ano?“ vysvětloval spěšně a tlačil ji ven ze dveří. Když za ní zabouchl dveře, opřel se o dveře a vydechl si. Pak ráznými kroky přešel k oknu a znovu zatáhl závěsy, které dělaly v pokoji šero a nepropustily do pokoje žádné světlo. Pak přikročil k posteli. Dean ležel schoulený do klubíčka a Sam si všiml, že tam kde dopadlo sluneční světlo, zůstaly na bratrově kůži zarudlé skvrnky. Znovu ho pečlivě zabalil do peřin a šel vypnout do koupelny sprchu, kterou v tom spěchu nechal puštěnou .Převlékl se do čistého trička,natáhl si kalhoty a pak si přinesl k Deanovi křeslo do kterého se usadil a dával na bratra pozor, dokud se nevrátí Bobby.
Ten se vrátil za hodinu a v tašce nesl vše potřebné, pro zavedení transfúze. Všechno vybalil a začal se připravovat. Sam odkryl Deana a ten se zimou otřásl.
„Je mi zima…“ zamumlal unaveně. Zase se o něj pokoušel spánek a i přesto, že se ho snažil potlačit, oči se mu samovolně zavíraly.
„V pořádku, bude to jen chvilka“ konejšil ho Sam. „Bobby pospěš si“ houkl zároveň na Bobbyho.
„Už to bude“ zamrčel Bobby a přišel k posteli. Opatrně vzal Deana za bezvládnou ruku a nahmatal žílu. Sam se na to nemohl dívat, viděl, jak jehla mizí v Deanově paži a cítil, jak se jeho tělo zachvívá ať už zimou nebo slabostí. Když to Bobby dokončil, přiložil Sam bratrovi sklenici vody,aby se napil a znovu ho zabalil do objemných pokrývek, které by zahřály několik lidí během chvilinky. Nyní se však zdálo, že nehřejí vůbec, protože Dean si stále stěžoval na zimu.
„Prospi se, bude ti pak lépe“ řekl Sam. Dean na něho upřel unaveně oči a v tom pohledu mu děkoval za všechno. Pak se mu oči zavřely a usnul.
„Same, pojď sem, musíme si promluvit. Na něco jsem přišel….“

chudak Dean takto jeho aj Sama trapiť super, že si sem hodila ďalsie pokracka!!!

citácia :

"Přestaň si prosím zpívat"
"Proč?"
"Protože mě nebaví tě už poslouchat"
"Proč?"
"Protože zpíváš falešně"
"Proč?"

Ja by som ho namieste zabila!!!

citácia :

Když už se chtěl vydat prozkoumat místnost za recpcí, ve dveřích se objevil shrbený, zjizvený muž, který podle Samova mínění musel nutně prolézt zapnutým kombajnem

Kde na to chodíš??

citácia :

Dean se jí snažil rozepnout šaty,ale jen ho jemně odstrčila, že ona sama. To se mu líbilo, měl rád iniciativu a proto jen zůstal klidně ležet.

Tauria, ty si Deana prekukla! Nie si náhodou nejaká utajená Deanova sestra, že ho tak dobre poznáš?

Prečítala som si už aj ďalšie pokračovania a je to naozaj napínavé. Skvele popisuješ upírske príznaky, mám podozrenie, či nie si sama upírka, hi hi.
Ale vážne, bolo to naozaj zaujímavé, vtipné a človek by rád čítal ďalej a ďalej...

Díky za pozitivní komentáře, moc dobře se to čte a úžasně to motivuje
Ellen : prokoukla jsem ho už dávno a navíc se mi takhle líbí a upíry taky miluju, takže proto povídka na tohle téma

Super!! Jsem moc ráda, že se objevilo pokračování, tato povídka mě moc zaujala a byla jsem moc zvědavá, jak to bude dál probíhat! Chudák Dean... ale je to opravdu zajímavý nápad s tím, že by se mohl stát upírem. Moc krásně píšeš... tak poutavě, že po několika větách se už nedokážu odtrhnout Jsem zvědavá na co Bobby došel a jak se to bude dál vyvíjet. Doufám, že na pokráčko nebudeme muset dlouho čekat... hm?

vynikajúce pokračovanie chudák dean ako trpí a ako sa pomali premieňa na to čo vždy lovil super si to opísala ako sa bojí svetla a trasie tou zimou som ho videla pred sebou a sam s bobym ako sa mu snažia pomôcť super a na niečo prišli je to fakt super poviedka skladám poklonu teším sa na pokračovanie

Tak tady je zase malé pokračování povídky





Díl 3.
Sam vyskočil z místa jako by do něj udeřil blesk a následoval Bobbyho ke stolu. Šli radši kousek dál, aby nerušili Deana.
„Na co jsi přišel Bobby?“ ptal se nedočkavě Sam a upíral oči na jejich momentálně jedinou spásu.
„No víš Same, ono to není tak jednoduché. Tohle nejsou obyčejní upíři. Jsou to kříženci upírů a démonů…“
„Takže je můžeme zabít koltem jako démony?!“ skočil Sam starému lovci do řeči.
„Same nech mě prosím domluvit, není to tak jednoduché. Trochu jsem pátral a zjišťoval pár věcí o takových křížencích. Musíme totiž zabít první toho upíra a pak až démona.“ řekl Bobby a sedl si na židli. Vypadal unaveně. Snažil se hledat různá řešení pro záchranu Deana, kterého miloval jako svého vlastního syna a cítil strašnou bezmoc, když ho viděl takhle chřadnout. Před Samem nechtěl vyřknout své obavy, které mu vířily hlavou. Věděl, že i když Deanovi donesl transfúzi, nijak to proces přeměny nezpomalí. Sam vypadal, že se mu ulevilo po tom, co slyšel, s kým vůbec mají tu čest.
„No to je super, ale počkej! Jak můžeme jednu osobu zabít dvakrát?“ klesla zase Samova ramena. Byl sice rád, že Bobby přišel s nápadem, ale pokud je to neřešitelné, moc jim to nepomůže.
„Máme už jenom jeden den! Musíme na něco fofrem přijít nebo…“ nedořekl Sam větu a zoufale se na Bobbyho zadíval s nadějí, že přítel na něco hned teď přijde a celá tahle noční můra rychle skončí. Koutkem oka se podíval po Deanovi. Měl neustále pocit, že kdyby ho nekontroloval, tak jeho bratr zmizí. Dean se stále pod těžkými peřinami chvěl a trhaně oddechoval. Bylo vidět, že asi nemá hezké sny.
„Same, promiň, ale takhle rychle na nic nepřijdeme. Podle knihy můžeme tyhle potvory zabít nejdříve při úplňku a ten je…“ Bobby se podíval do kalendáře a dodal „ za 4dny“
„Za 4dny?! Ale to je pozdě! Dean se má proměnit už zítra!!“ vykřikl Sam a vyskočil ze židle.
„To já přece vím, ale bohužel tohle neuspěcháme, musíme počkat.“ poznamenal smutně Bobby a poklepal Sama otcovsky po rameni.
…………………………………………………………………….

Bylo okolo 22hod když se Dean s trhnutím probral a prudce se posadil. Od té doby co usnul se mu zdály příšerné sny. Ve spánku se mu vířily sny o krvi, děsném křiku a bolesti. Cítil se kupodivu docela dobře. Jen měl pocit, jakoby okolní svět zesílil zvuk na maximum. Slyšel hosty v pokoji pod nimi, auta na ulicích a někde poblíž i pravidelný tlukot jednoho srdce…. Sam, pomyslel si. Opatrně vstal a natáhl nohy na zem. V pokoji bylo sice chladno, ale nějak mu to už nevadilo.
„Sammy?“ zkusil opatrně zavolat. Věděl, že bratr je někde v pokoji. Cítil ho… Když se nikdo neozýval, zkusil koupelnu. Tiše otevřel dveře a viděl, že Sam stojí u zrcadla, v ruce žiletku a holí se. Pomalu k němu přišel.
„Volal jsem na tebe“ promluvil Dean. Sam sebou vyděšeně trhl a žiletka sjela po krku, kde zanechala krvavý šrám.
„Sakra Deane!! Vyděsil jsi mě k smrti!“ vykřikl Sam a otočil se po Deanovi.
„A proč vůbec vstáváš? Měl bys odpočívat.“ konstatoval Sam. Ovšem při pohledu na Deana musel uznat, že už nevypadá tak ztrhaně jako ráno. Byl sice mrtvolně bledý, ale oči mu zářily jasně zelenou barvou. Teď si však všiml, že se Deanovy oči se upírají na jedno místo. Na jeho krk a na jeho šrám, ze kterého stékal pramínek krve.
„Deane?...“ zašeptal opatrně na bratra. Ten však byl plně zaujatý Samovou krví. Dean udělal krok k Samovi a ten zacouval směrem ke zdi, odkud neměl úniku. Sam viděl, že Deanovi žhnou oči sice zeleně, ale probleskávaly tam i plamínky rudé jako uhlíky. V tom se Dean vrhl na Sama a rukou ho sevřel pod krkem. Sam neměl šanci se vymanit z jeho stisku. Dean byl neskutečně silný a hlavně odhodlaný.
„Deane, nedělej to!“ pronesl zoufale Sam. Docházel mu pomalu kyslík a viděl blížící se oči Deana…..

tauria skvelé pokračovanie to ako mu boby povedal s čím majú to dočinenia a že mu vedia pomôcť až pri splne a Dean sa už prebral a tá scéna v kúpeľni ako hľadel na tú krv a ten záver to bolo čo on je už premenený a samymu dochádza dych kde je boby už aj nech tam nabehne lebo inak bola to skvelá časť už sa neviem dočkať ďalšej

Moc děkuju za komentáře, je to super povzbuzovák pro další pokračování Jsem takový ten tyranský typ, takže Deana i Sama čekají docela krušné chvíle

Hej, skvělý pokračování!!! Tuto povídku jsem si moc oblíbila!! Jsem moc ráda, že se tu pokračování objevilo tak rychle, i když jen kratší... ale alespoň něco Doufám, že Samovi přiběhne napomoc Bobby, aby pak sám nemusel lovit oba brášky... Moc krásně píšeš, přímo úžasně na to, že jde o tvoji první povídku!!!

Tak tady máme další malé pokračování


4. díl


„Deane..prosím…“
K Deanovým uším doléhal sípavý hlas. Ale nemohl si pomoct, cítil krev…. Samovu krev. V tom ale začal chtíč a potřeba přitisknout se k bratrovu krku a ochutnat stékající pramínek rudé krvi ustupovat. V hlavě mu zněl tichý hlas. Začala mu být zase zima a kolenu se mu podlamovala slabostí. Pomalu povoloval stisk prstů ovinutých kolem Samova hrdla. Až teď viděl omdlévající tvář bratra, který zvolna sjížděl zády po zdi. Když už se vracel zpět k svému plnému vědomí, srazila ho k zemi prudká rána pěstí do tváře. Jelikož se sotva držel na nohou, úder ho poslal k zemi.
Samovi se už před očima tvořily nedostatkem vzduchu černé skvrny, ale stále cítil pohled rudých očí svého bratra, které se na něj upíraly s dychtivostí a potřebou ublížit. Snažil se ještě k Deanovi promluvit, ale odhodlanost bratrových očí naznačovala, že veškerá slova se minou účinkem. Už téměř přijímal skutečnost, že ho nezachrání ani zázrak. Bobby odjel něco zjišťovat do sousedního města do knihovny.Město bylo ale vzdálené několik desítek mil a až teď si Sam uvědomil, že jsou opravdu úplně odříznutí od světa. Náhle Sam pocítil, jakoby Deanovi prsty ochably a drtivý stisk jeho ruky povolil a on měl zase možnost se nadechnout. Bylo úžasné, jak mu vzduch naplňoval plíce a on mohl normálně dýchat. Když zaostřil, spatřil před sebou bledého Deana, jak se zmateně rozhlíží okolo sebe a chvěje se zimou. Instinkt mu však radil, aby nenechával nic náhodě a pěst vystřelila proti bratrově tváři a s omračujícím úderem poslala Deana k chladné kachlíkové zemi. Chvíli počkal, jestli přece jen v Deanovi nezůstala nadměrná síla, ale když viděl, jak Dean leží na podlaze a jeho tělem prochází slabé záchvěvy, poklekl k němu , vzal ho za ramena a donutil ho, aby se mu podíval do očí.
„Deane? Jak je ti? Jsi tady zase semnou?“
Deanovi až teď docházelo, co provedl. Jak se nechal podat primitivním pudům a málem ublížil svému mladšímu bratru. Před očima se mu neustále vracel obraz zoufale se bránícího a prosícího Sama. Styděl se zato, že takhle přitížil Samovi, který ho pak musí z jeho malérů vždycky vysekat. Proto seděl zhrouceně na studené podlaze a nekontrolovaně se třásl. Nejradši by se schoulil do malého klubíčka někde v rohu. Pak ho napadla i jedna temná myšlenka, jak bratra osvobodit o trápení, kterými ho Dean častoval. Byla tady možnost jak si vzít důstojně život…. Pak ucítil na ramenou dotyk pevných rukou a když pozvedl hlavu, jeho oči se setkaly se Samovými. V očích mladšího bratra se zračila lítost a soucit, ale taky i kousek strachu, z nedávného útoku. Samův úder ho tvrdě srazil a on pocítil na lícní kosti pulsující bolest.Nezdálo se však, že by byla zlomená nebo nějak poškozená,jen modřina mu bude připomínat co se tuhle noc stalo.
„Sammy? Jsi v pořádku?“ zašeptal Dean a omluvně se podíval na Sama.
„Já? No jasně, v pořádku“ usmál se Sam. V tom si Dean všiml otisk vlastních prstů na Samově hrdle. Zavřel oči a sklopil hlavu.
„Omlouvám se…Je mi to líto…“drmolil skrze zuby Dean.
„Deane, říkal jsem ti, že jsem v pořádku. Pojď si zase lehnout. Jsi studený jak kus ledu.“ řekl Sam a pomohl staršímu bratrovi vstát. Ten se nebránil, ale ani to Samovi nijak neulehčoval. Byl jako hadrová panenka, která se motá ze strany na stranu a nedívá se jestli zakopne a nebo do něčeho vrazí.
Když Sam ukládal do postele staršího bratra, nevěděl, jak by mu to měl říct, ale měl takovou obavu z toho, aby Dean zase nevstal a nešel někam pryč. Chtěl ho připoutat k posteli. Při pohledu na vláčné tělo a nepřítomný pohled Deana ho myšlenka opustila. Jak by mohl svázat takto trpícího člověka? Zvlášť když jde o bratra…Rozhodl se tedy pro méně drastické řešení. Do menší sklenice rozdrtil dva prášky na spaní. Sice by stačil jeden, ale Sam potřeboval mít jistotu, že Dean postel určitě neopustí.
„Tady máš, vypij to. bude ti líp.“ v hlavě mu však tahle věta zněla asi jako „Vypij to, mám strach, že utečeš a zase mě napadneš“
Dean se naprosto bez zájmu co pije, natáhl pro sklenici a vypil ji. Sam si velmi živě vzpomínal, jak Dean nesnášel, když mu Sam nutil něco, aniž by znal obsah a dneska? Kdyby mu tam nalil jed, nepřijde na to, protože se ani nepodíval , co to vlastně pije.
„Tak, teď se zase pořádně prospíš, jo? Bobby jel do městské knihovny něco zjistit z legend a měl by se vrátit až ráno. Potom tě vzbudím a kouknem na to všichni pohromadě.“ Dean ho však vůbec nevnímal. Díval se směrem k oknu a jen si trhaně oddechl. Pak zavřel oči a hluboce usnul.
Sam byl naprosto zničený. Vůbec nevědě, co má dělat. Kdyby tady byl tak táta, pomyslel si Sam. Ale bohužel, zůstal na tomhle světě jen on a Dean a on nedopustí, aby o něj přišel. A už vůbec ne takovým způsobem. S oddechnutím se zase usadil ke stolu ke knihám. Věděl, že by měl jít spát, avšak neustále cítil pocit ohrožení, což ho dost trápilo. Věřil sice Deanovi celou duší, ovšem po tom útoku si nemohl být ničím jistý. Rozhodl se počkat na Bobbyho až se vrátí a potom se na chvíli natáhne. Otevřel knihu na stránce, kde přestal odpoledne a pokračoval v čtení.Co netušil bylo, že naproti v opuštěné budově je příčina jejich trápení. Adrienne seděla soustředěně na koberci a se zavřenými oči si mumlala tiše nějaká slova v neznámém jazyce. Sam ani netušil, že Dean zrovna prožívá další děsivou noční můru……………….