Rozhodnutí

Tak jsem jí radši teda přehodila sem do samostatného topicu
(janko, myslím, že už sis vzpomněla, že )

ROZHODNUTÍ

Nad noční oblohou v Lawrance se stahovala mračna. Zahřmělo a několik drobných kapek se neslyšně odrazilo od bot osaměle stojícího muže. Déšť brzy zesílil, ale John Winchester se ani nepohnul. Dešťová voda a slzy se slévaly dohromady a vytvořily na ustaraném obličeji průhlednou mozaiku.Zaklonil hlavu. Vyzývavě nastavil tvář nelítostně se spouštějícím kapkám.

Jeho duše naříkala: „Proč mi tě vzali? Kam jsi odešla? Víš, jak moc tě potřebuji, Mary.“

„Uplynul teprve týden. … Týden od chvíle, co jsem tě viděl obklopenou plameny … Týden od chvíle, která zničila můj život … život naší rodiny. Ach, Mary, nevím, co si počít. A co teprve naše děti! … Prosím tě, vrať se!“

John se váhavě otočil a vrávoravým krokem se vydal ke dveřím motelového pokoje. Sevřel kliku a opatrně otevřel dveře, aby nevzbudil své syny.

Sundal si boty, vysvlékl promoklý kabát a vlhký svetr, přešel k ledničce, vyndal z ní plechovku s pivem a nakonec ztěžka dosedl na měkký gauč. Vzhlédl a jeho pohled padl na dveře do ložnice, kde spali dvě malé děti – půlroční Sam a čtyřletý Dean.

Povzdechl si, přivřel oči a hltavě se napil. Když opět dokázal zaostřit zrak, všiml si, že mezi dveřmi stojí malá postava.

„Uh … copak je Deane?“ zašeptal. „Potřebuješ něco?“

Jeho syn se nepohnul.

„Nemůžeš spát? Pojď sem ke mně a řekni mi, co tě trápí.“

John věděl, že se odpovědi nedočká. Ode dne, kdy jeho matka zemřela, Dean neřekl ani slovo.

Drobná dětská ruka za sebou zavřela dveře, potom se Dean volným strnulým krokem dokolébal do středu místnosti, klekl si na kolena a zabodl své oči přímo do očí otcových.

John se vyděsil. Zahlédl prázdnotu, která z Deana vyzařovala místo štěstí.

„Deane, odpověz mi. Co je ti?“ rozkázal nervózním hlasem.

Malý kluk zabořil obličej do dlaní a tiše se rozplakal.

„Synu, já vím, že je to těžké … pro nás pro všechny … Musíme se snažit … držet spolu. Postaráme se o Sammyho. Jen … prosím, už neplač.“

Otcova dlaň spočinula na Deanově rameni. Pokusil se syna neohrabaně pohladit po vlasech. Tělo dítěte se však nepřestalo otřásat neovladatelnými vzlyky. Zarmoucený muž chtěl vzít Deana do náruče a odnést ho zpátky do postele, když najednou uslyšel svého syna poprvé od tragické události promluvit.

„Je mi horko … Mami, mami … je tu takové horko. Kde jsi? … Přijď sem ke mně …“

„O čem to mluvíš, Deane?“ vybuchl John znenadání a v panice se synem zatřásl.

„Mami, kdo je ten pán? … Neznám ho. Nelíbí se mi … Je pozdě. Chci spát … Pošli ho pryč, prosím. Může přijít jindy.“

„Ne, nepůjdu zpátky do svého pokoje … napít? Tak … tak dobře. Přinesu sklenici vody. Ten pán chce taky? …“

„Mami, kde jsi? … Oheň … Hoří … u Sammyho. Kde je Sam? … Mami, tati … nééé, maminko, co se to děje? … Co se stalo?“

„Co jste udělal mamince? Ne, nepůjdu s vámi. Nedotýkejte se mě. Au, to bolí … Mami, tati.“

„Neboj, Sammy, držím tě. Už jsi v bezpečí. Postarám se o tebe … Budu tě chránit. Vím, že to dokážu. Mnohem líp než kdokoliv jiný … než táta.“

Zničehonic dětská postava zmlkla. Obličej měla stále zabořený v dlaních. John Winchester svého synka nepatrně zvedl a odnesl ho do ložnice.

Věděl, že až se Dean dalšího dne probudí, nebude si nic z toho, co řekl pamatovat. Žal, který si vyslechl skrze synova slova, a obvinění, která byla zaseta hluboko do jeho duše, se zlomenému muži zabodla přímo do srdce. Uvědomil si děsivou pravdu. Smrt Mary nebyla nehoda. Neblouznil, když ji viděl přišpendlenou ke stropu.

Vztek zaplavil jeho mysl. Osamělá kapka se mu skoulela po levé tváři. Věděl, že je poslední. Už nebudou žádné slzy. Žádné slitování. Jediné, co měl, byla pomsta.

no hej to som uz aj ja citala ale tak aspon to tu mozme rozobrat nie? uplne skvele a fakt mame tiez zakladne myslienky rovnake

Že jo? .... je to paráda myslet si na to samý o to samém teda trochu jiným způsobem of course, ale tak víš, co tím myslím

samozrejme ze viem- je to uplna pecka mimochodom, potom sa tie poviedky tak dobre citaju...a tato je teda fakt pecka hlavne to s tym malym deanom chudacik to muselo byt prenho strasne...

já už tohle nosila v hlavě dost dlouho...právě že jsem si někde potřebovala vypsat něco o tom, jak by to třeba mohlo být...i když, napadá mě verzí hned několik...

tak napis dalsie varianty mozno aj ja daco dam aj ked asi nie na tuto temu zrovna

už jsem to četla. Hned jsem si vzpoměla jak jsem začala
Ale teda je to super. Chudáček Dean , je to zajímavej pohled na jednu z teorií zase že? Paráda.

Jo a přidávám se, napište další

tak časem určitě něco bude..ale teď se budu soustředit na tu svojí rozpracovanou nebo mě janka a spol. brzy začnou určitě uhánět jak o život

No já nevím co si o mě myslíš Samabel, já přece bych tě nikdy neuháněla
Ale teda laskavě by jsi už mohla dát pokračování,protože jsem z toho tvého konce teď už pomalu na prášky

neboj, během ledna to dám dohromady....je to můj plán....ani o den dýl... vážně chci, aby se to zas víc přiblížilo ke konci...uh, když si vezmu, že původně měla mít ta povídka 4části

Dobře,dobře - beru tě za slovo, čestné démonské jo?
Už se moc těším na pokračování a zároveň se toho zase i bojím co provedeš. No nechám se překvapit. :shame:

Taky jsem četla, ale opět chválím ještě jednou. Moc krásně napsáno, Samabel!

jejejep ten začátek je jak z nějaký knihy uplně ty lova a spojen no já se vznáším a pak jen ty nesrozumitelný deanova obvinění a já sem byla v páře..chudáček tot..co to vůbec bylo sem nepochopila, ale ani nemusim líbí se mi to

ja som to pochopila mozno az prilis dobre a velmi sa mi ten napad pozdava, ze nieco videl a mam teraz v hlave jeden zaujimavy napad, v ktorom by som mohla zahrnut na chvilu nieco podobne, ale este to chce premysliet, no po skuskach sa do toho pustim

no a samabel ano ano pekne makaj s poviedkou vies ako ju vsetci milujeme

děkuji

SNlois....ono jeto právě schválně dělaný tak jako zmatečně a má ti prostě dojít, že někoho viděl a že se bál atak.....vždyť víš...

koukala jsem na 1x09 a jak se Sammy ptal Deana co si pamatuje z té noci, tak říkal horko, žár...že hořelo v tom pokoji...pak mi přišlo, že to schválně Jensen zahrál tak, že se jako zarazil a pak teprve pokračoval s tím, že nes Sama ven....tolik k mé inspiraci a doměnkám

jojojo tak já sem si přeci jen pro sebe tak jako říkala ž to tak mělo někomu dojít, ale tak já nejsem od přírody chytrý človek tak mi to asi nedošlo ale jo ted když nad tím přemýšlím je to ještě o hodně lepší toto mě fakt vede k inspiraci..hm hhm hhm to je fakt dobrý tohle..tohle je inspirace..co to tam Dean viděl..huh tak to jo..ted už sem zase chytřejší děkuju

taka mozno blba otazka...Kedy bude pokracko Dojalo ma to s tym malym Deanom, ked si to este predstavim, ach jaj, hned by som ho vzala do naruce....aj teraz, ked je starsi

no tohle byla taková jednorázovka, ale až dokončím další část Metus Tenebrae, tak bych se mohla vrhnou možná zase na něco kratšího s takovouhle tématikou, pokud je zájem

jasne,ze je

no samabel,samozrejme,ze je zaujem..ze sa pytas,prosim ta ...

Teď koukám jako puk! Já se k týto povídce ještě nevyjádřila!!! Četla jsem si ji to vím, ale kam se poděl komen?!
No jinak Samabel skvělá práce, jako vždycky Zajímavé spomínky Deana na ten večer. To by mě zajímalo, co se stalo

Aj ja som to už čítala a je to velmi pekné.Také smutné,ale inak pekné

Samabel: kráásna poviedkaa,síce smutnáá ale zato veelmi dobraaaa
mooc dobra praaca

najprv chcem povedať: áááááááááááááááááááááááááááááááááá
a teraz: áááááááááááááááááááááááááááááááááá
ten začiatok ako si opisovala Johna v daždi, tak to bolo krásne, nádherné, krásne som z toho vedľa a potom malý Dean, čo odmieta rozprávať, no som hotová a jeho obviňovanie a zmätené a nezrozumiteľné reči, ja som mimo - v deviatom nebi... áááá je to krásne



krásnučká poviedočka, krásna, krásna...

Tak já budu reagovat podobně - áááááááááááááá
Jsem tak strašně ráda, že se líbí