Proč právě já?

prosim, prosim pokracko bude kedy????

Nemužu se dočkat dalšího dílu..prosím prosím pokráčko

Děkuji všem za ohlasy. Podařilo se mi sepsat další kousek, tak vzhůru do čtení.

Jak dlouho tak ležel ...... neměl ponětí. Jak dlouho byl mimo ..... nevěděl. Připadalo mu to jako věčnost a přitom to mohlo být jen několik okamžiků ..... úplně ztratil pojem o čase. Příšerně mu třeštila hlava, při pádu se do ní pořádně uhodil ..... a nad tím převyšovala jiná bolest, jako po vypití sudu whisky. Deanovi to na okamžik připomnělo jeho „nezřízený“ minulý život, ale opravdu jen na okamžik .....v hlavě se mu zpětně přehrávaly předcházející události. Byl zkrátka v nějakém drogovém transu, neschopen pohnout jediným prstem, otočit hlavu ..... prostě nic, byl naprosto paralyzovaný .... jen mozek mu částečně fungoval. Uvědomil si, že leží na zádech..... to měl tedy štěstí, kdyby padnul obličejem dolu .... nechtěl ani domyslet. Zaslechl nějaké hlasy, podařilo se mu vyslat signál z mozku do očí a mírně je pootevřít, stále byl v Tomově domě ..... ztěžklá víčka mu opět spadla zpět, právě včas ...... ovanul ho něčí smradlavý dech, až se mu začalo „navalovat“.
„Má dost, sotva dejchá, jen chroptí,“ zachrchlal ten smraďoch ..... tak si ho Dean bleskově pokřtil a v duchu zajásal, „je to dobré, ti parchanti si myslí, že je to tou drogou ..... nechám je při tom,“ byl skálopevně odhodlán tuhle roli sehrát, pokud to jen trochu půjde.
„Co teď s ním?? Hodíme ho k jeho bráchovi??“ pokračoval ten hlas ..... Deanovi se rozbušily vzrušením spánky, „takže Sama mají také.... jen nás vy svině dejte dohromady ..... a uvidíte,“ v tuhle chvíli to bylo tak náročné neprozradit se, ovládnout se.
A další hlas, tentokrát ženský, mu to hned potvrdil ..... zněl jako Alex, ale nebyl tak sametový, byl mnohem hrubší.
„Ne .... on říkal, že spolu by uprchli, tady pro toho hezouna má přichystané něco speciálního, aby si to užil,“ v jejím hlase byl posměch a ironie.
„Doufám, že je vše připravené, tak to koukejte nezpackat,“ tón se změnil na panovačný, rozkazovačný, „nebo s vámi zatočí....neodpouští chyby sobě rovným, natož takovým nulám!“
„ON????“ Dean teď téměř vypadl ze své role „mrtvého brouka“ „....o koho se může jednat? O démona?? Nepřátel z jejich řad, kteří baží po mé smrti, mám bezpočet. Že by přímo sám Jasper? To by mu bylo podobný. Musí být hodně nasraný, už mu to dvakrát nevyšlo ...... a hlavně dost zoufalý, když už najímá i obyčejné lidi ..... sám si netroufá .... zbabělec,“ Dean si v duchu odplivnul. Došlo mu, že se nejedná o démony, ale o jejich lidské přisluhovače (a byli přinejmenším dva).
S potěšením také konstatoval, že se mu vracejí všechny smysly do normálu .... i napětí ve svalech povolilo, účinek té drogy již pomíjel ..... mnoho jedu se mu do krevního oběhu nedostalo, bylo to přece jen škrábnutí. Ale netroufal si zaútočit .... byli ve výhodě ...... dlouho ležel na zemi a možná by ani neustál ten rychlý pohyb a co kdyby ONA měla v záloze další injekci ..... ano ONA, již se mu příčilo nazývat ji Alex.
Jak se může někdo za dva měsíce změnit úplně od základů?? Barva vlasů, chování, mluva i ten parfém a teď si uvědomil, že i její oblečení bylo takové zvláštní, pro ni netypické, jako vystřižené z nějaké sekty. Nechápal to. Přehrával si to v hlavě všechno znovu a znovu, kousek po kousku.
Už si byl jistý!! Jak ONA po něm téměř lezla .... nejednalo se o náhlé milostné vzplanutí pod vlivem drogy, jak si nejprve myslel ..... měla to připravené, chtěla ho zabít nebo alespoň
zneškodnit....čekala na něj. Patří k nim!! Je posedlá! Proto ty černé oči!
„Dva měsíce jsem tady nebyl a všechno je naruby!! Že by Sam nic nepoznal? Ano, zaslepený
láskou je až až, ale přesto ..... dost divné. Jak dlouho to trvá?? Možná se to stalo hned po mém odjezdu a možná až během té naší poslední akce ..... ten sviňák ji využil, aby nás oba
dostal .... hajzlovskej démon, zasranej sráč, zkurven ......“
Z výčtu šťavnatých nadávek v jeho hlavě ho vytrhla zase ONA, její parfém byl tak pronikavý, nasládlý ..... vypnutím zraku posílil i čich. Znal Alexinu vůni, ta byla decentní a vesměs promísená s dezinfekcí .... za svůj pobyt v nemocnici si na tuto kombinaci zvyknul a měl ji docela rád. Ale tohle ho nutilo ke kýchnutí, zatajil na okamžik dech ..... překonal to.
„Svažte ho a pořádně!!“ zavelela.
Ten odporný dech se k němu naklonil, Dean se začal v duchu modlit: „Bože, ať odleze, nebo se pobliju,“ smraďoch ho vyslyšel, tím si ale Dean moc nepolepšil ..... čtvery paže ho otočili na bok a surově mu strhli ruce za záda, spoutali ho. Ještě zaslechl pomstychtivé smradlavé zachrčení: „Teď bych ti to mohl oplatit frajere, ale nesmím ..... ani nemáš zdání, jaká slast tě čeká.... nemusím se s tebou aspoň zahazovat, milerád jim to přenechám,“ a navrch Dean inkasoval několik ostrých kopanců .... stiskl pevně zuby, aby ani sebemenším zasténáním se neprozradil ..... schytal by možná další dávku drog a již v plném rozsahu a on chtěl být při vědomí. I když tím spoutáním se jeho šance na osvobození zmenšily na čtvrtinu.
„A co ta auta??“ zapojil se další nevýrazný mužský hlas .... dohromady byli asi jen tři, ONA a dva hloupí, zbabělí pitomci.
Teď, když Dean jeden smysl – zrak, prakticky odboural, posílil další – sluch. Soustředil se ..... ty mužské hlasy mu byly povědomé, již je někde slyšel, ale nemohl si vzpomenout kde.
„Nikomu to nebude nápadné, hoši prostě přijeli na návštěvu ...... a až je začnou hledat, bude to už jedno, bude po všem ..... ,“ zasykla posměšně.
Vyvlekli ho před dům, nechal se vláčet ..... musel .... nohy ho ještě neposlouchaly, kdyby ho nepodpírali ze dvou stran, asi by se poroučel k zemi. Ale každým metrem se to zlepšovalo a čerstvý vzduch a prudké světlo probralo Deana úplně ..... tiše zavzdychnul ......nevšimnuli si.
Slyšel někoho jak říká: „Takhle se zřídit za bílého dne ....,“ asi náhodný kolemjdoucí.
ONA medovým hlasem odpovídala: „To víte, loučení se svobodou, přehnal to a trochu vyváděl, proto ta pouta ..... ale brzy mu bude dobře, nebude ho nic bolet ......,“ přitiskla se k Deanovi, rukou mu přejela po vlasech až na zátylek a prudce mu škubla hlavou nahoru, „viď miláčku,“ skřípavě se zasmála. Ten člověk něco chápavě zamručel, ještě přidal přání hodně štěstí a pokračoval dál ve své cestě.
Dean by za ta slova nejraději vraždil: „Mrcha jedna .... zákeřná bestie ....já se z toho dostanu, to si můžeš být jistá a pak ti to spočítám ..... ďábelská děvko!!!!“ křičelo mu to v hlavě.
Za prvé ho vypodobnila jako totálního ožralu a za druhé moc dobře věděl, co to znamená ..... jeho konec. Ale pokud nechtěl, aby opravdu byl ..... musel tu „komedii“ hrát dál.... i když mu už praskala hlava „ve švech“..... bolest, drogy a do toho všeho taková spousta myšlenek a vesměs vraždících.
Po několika krocích zastavili ..... nacpali ho do nějaké dodávky (to Dean jako znalec aut ihned poznal), dveře se zabouchly, jeden z těch dvou mužů tam byl s ním, i když nepromluvil ani slovo, Dean ho podvědomě cítil. V duchu měřil a propočítával ujetou vzdálenost ..... auto zastavilo ..... byly to tak tři kilometry. Dveře se otevřely, někdo ho uchopil za nohy a táhnul ven z toho auta, ale tak neurvalým způsobem ..... prostě ho stáhli na zem ..... Dean dopadnul na záda, bolestivě si je natloukl, měl dojem, že má přeraženou páteř ....... i jeho hlava dostala další úder...... pod zavřenými víčkami se mu rozkmitala spousta barevných hvězdiček. Nečekal to a neubránil se zaúpění. Vzápětí ucítil znovu ten jemu nepříjemný parfém - ONA.
„Asi se už brzy probere....chtěla bych vidět ten jeho obličej, až zjistí kdo mu dělá společnost,“ zasmála se jízlivě, „drží ten provaz pořádně?“ otázka byla směřována na ty dva poskoky ...... jeden okamžitě zkoušel pevnost uzlů. Ani se nenamáhali postavit ho na nohy, prostě ho opět vlekli „smykem“ po zemi. Dean se jen snažil nadlehčovat pravou nohu ..... to kvůli koleni.
Naštěstí ho ti kreténi netáhli daleko .... byli v nějakém domě ..... páchl starobou, hnilobou,
zatuchlinou. Pak zápach zesílil, mísil se ještě s něčím, co Dean zatím nedokázal identifikovat.
Nasládlý parfém to na okamžik všechno přerazil ..... ONA se na něho opět nalepila.
„Škoda takové hezké tvářičky .....neměl jsi mě odmítnout, když jsem se ti sama nabízela ..... líbíš se mi,“ šeptala a přitiskla svoje rty na jeho tvář, Dean se v duchu otřásl, „nemusel jsi skončit takhle bídně ...... tvoje chyba ...... kamarádky tam dole jsou již hladové,“ a s těmi slovy ho strčila do černé prázdnoty.
----------

jančo co to jako je no to si z nás děláš srandu - napnutá jsem jak kšady - takže koukej rychle psát dál, nebo to napětí fakt neustojím....

mimochodem - výbornej torturing

Oh my... bože, tohle byla síla... jsem to sfoukla bez dechu...chhudáček malej..jestli ho ta čubka jště políbí asi umřu...to bylo nádherné...áá jak já se těším na další....

Supeeeeeeer pokračování! Tomu říkám napětí a to pořádný! Zase tam jsou: A naší v pěkné brindě... Doufám, že další část se tu objeví brzy, brzičko. Páč potřebuju svojí pravidelnou dávku emocí! za další výbornou část!

Všem děkuji za pochvalu. A další část? Samozřejmě se budu snažit co nejdříve, ale předem upozorňuji, že bude pro někoho možná dost hnusná.

Hnusná....to jako torturing

No, janča, mám rada Deanovu romantickú dušu, ale milujem ho práve pre toto ...takže poďme, som napätá, čo je tam dolu, čo tam je ... PS: ak by si chcela vedieť, tak super časť

Terrik, JMMM: Děkuji. Také mám Deana ráda jako romantika. A co je tam dole, to nebude pro Deana moc příjemné zjištění. Chvíli mi to bude trvat, než to sepíšu, ale slibuji, že brzy.

Skvelý dej, opis- paráda torturing vynikajúci, klobúk dole, teším sa na ďalšiu časť

Ještě jednou všem čtenářům děkuji za komentáře. A níže je další kousek. Jak jsem již uvedla, možná to nebude pro slabší nátury. Ale i přesto, snad vás příliš nezklamu.


Padal někam dolu ze schodů ..... po hlavě, po zádech ..... musel tomu nechat volný průběh, měl svázané ruce za zády, nemohl se ničeho zachytit. Bolestí sykal nahlas .... teď už to bylo jedno. Dopadl na levý bok a tvář. Otřesený zůstal ležet ..... bál se pohnout.
(Pozn. autora: Nebylo to vysoko, ale pokud někdo zažil pád ze schodů, byť jen ze třech, zná jaké to je bolestivé a hlavně nebezpečné, může si přivodit škaredou zlomeninu i zlomený vaz. V nejlepším případě vyvázne jen se spoustou bolestivých podlitin).
A přesně na to myslel i Dean .... ale měl štěstí v neštěstí .... první dobrá zpráva ..... byl naživu.
Otevřel konečně oči ..... kolem naprostá tma. A co teď? Neměl pistoli, lovecký nůž ..... nic. Všechno nechal v Impale, proč by si také něco bral? Do Tomova domu přece vkročil za účelem rozbití Samovy huby a na to mu stačily pěsti ..... netušil, že málem vstříc své záhubě. Další zjištění ...... byli to naprostí diletanti ve svém oboru. Nejen, že neodhalili, že už je při vědomí (Alex jako zdravotní sestra by to poznala ..... bylo to čím dál podivnější), ale ani ho neprohledali. V zadní kapse riflí měl Dean malý zavírací nůž ..... téměř na něj v rozčílení a bolesti zapomněl ..... jako pojistka se vždy hodil. Docela lehce se k němu dostal a osvobodil se ..... nedělal to poprvé.
Zvenčí byl slyšet odjezd toho auta. Dean ještě chvíli vyčkal a pak se zaměřil (čichem) na prostor kolem sebe. Byla tam cítit krev, zatuchlina, mrtvolný, hnilobný zápach a to všechno přerážel puch, který on tak k smrti nenáviděl ...... krysí zápach. Už věděl o čem ti tři mluvili!! Kdo dokončí jejich započaté dílo a kdo jsou ty vyhladovělé neznámé!!! Teď už Dean pochopil tu narážku – ta čubka věděla o jeho fóbii .... od Sama .... od koho jiného. Ten jí určitě se škodolibou radostí sdělil tajemství bratrovi slabosti.
Již i zaregistroval šustění a pištění těch odporných tvorů. Po celém těle mu naskočila husí kůže ..... vyburcovalo ho to .... ignoroval koleno i příšernou bolest hlavy a celého těla (a dotlučený byl dost) ....vyskočil.
„Auuu!!“ zařval ..... zajiskřilo se mu před očima ...... hlava se mu rozdrnčela novou sílou bolesti ..... strop nebyl přizpůsoben na jeho postavu. Srazilo ho to zpět na kolena ..... zaúpěl podruhé, ostrý kámen na zemi se mu zaryl právě do toho bolavého .... Dean začal sakrovat. „Do hajzlu ...... kdyby tady aspoň nebyla tma jako v prdeli ..... kurva,“ ulevil si a hned mu bylo líp (alespoň po duševní stránce).
Pomalu se zvedal, měl již na paměti ten nízký strop ..... proštrachal všechny kapsy bundy ..... oddechl si .... zapalovač neztratil ..... teď ještě, aby fungoval.
Plamínek mu dal slabé světlo, ale to co mu ukázal, by raději ani neviděl. Vytřeštil oči.
„Bože .... co je to?? To snad není pravda,“ krysy ho obkroužily v půlkruhu tak na tři metry od něj. V chabém světle zapalovače jim svítily oči, Deanovi připadalo, že i cení zuby a syčí, jen se na něj vrhnout ...... vyčkávaly.
„Co jich je a jak jsou vypasené ......to je hnus ....... táhněte do pekla!!!!!“ dupnul nohou o zem ....... rozutekly se ..... Dean však věděl, že je to jen dočasné, chvilkové ..... znal ty hlodavce. Vzpomněl si, co četl v knihách, krysy se rozmnožují obrovskou rychlostí .... páří se navzájem mezi sebou ..... a během krátké doby jich jsou stovky, tisíce. Při představě obrovského množství těch nenasytných bestií se znovu otřásl. Musel se odsud dostat co nejrychleji.
„Chtělo by to víc světla, ohně ..... proč vlastně nekouřím??? Měl bych teď zápalky, cigarety a takhle mám akorát kulový,“ Dean si povídal pro sebe, zjistil, že i jeho hlas udržuje ty bestie v
patřičné vzdálenosti ...... ale na jak dlouho?? Zjistil to hned .....jejich drzost byla až odpuzující
.... vůbec se nebály ...... vycítily čerstvou krev ..... ještě se snad víc přiblížily.
Dean si posvítil znovu zapalovačem, pomalu se otočil k těm strmým schodům .... k čerstvému vzduchu, ke světlu, ke svobodě. Po své levé straně zaregistroval nějakou pololežící postavu.
„Haló .... slyšíte!?“ Nic ..... žádná odpověď.
Pomalými krůčky se vydal tím směrem. Šlapal po něčem měkkém ..... posvítil si dolu ...... udělalo se mu zle, zhluboka se nadechl ..... překonal ten nepříjmný pocit v žaludku. Byly to mrtvé krysy a některé již jenom torza .......požíraly se navzájem. Špičkou bot si dělal prostor, odsunoval ty zdechliny, aby pod nohama cítil tvrdou zem. Doštrachal se k tomu tělu. Pach rozkládajícího se masa byl přímo nesnesitelný.
Byla to mladá žena, dlouhé blond vlasy. Dean téměř hrůzou přestal dýchat ...... v pravé ruce mu zběsile poskakoval zapalovač ..... ač se sebevíc snažil vnitřně uklidnit .... nešlo to. Třesoucími se špičkami prstů odhrnul zplihlé, slepené vlasy z jejího obličeje: „Bože, jen ať to není ona, prosím.“
Její tvář byla zohyzděná, nesla stopy krysích zubů ..... vyhaslé, vykousané oči ..... ale i přes značnou opuchlost bylo patrné, že ..... Dean si hlasitě oddechl ..... nebyla to Jo.
Přivřel oči ..... ruka se zapalovačem (stále se mu chvěla), mu sjela mimovolně po tom mrtvém těle ...... a to neměl dělat. Pohled, který se mu naskytl, hned tak nezapomněl. Její břicho bylo rozerváno, odhalovalo vnitřnosti .... všude zaschlá krev a ten hnilobný zápach ..... Dean si mimoděk zakryl ústa. A jakoby se v jejích útrobách začalo něco hýbat ..... vyskočila jedna ta nenasytná potvora ..... pak druhá ...... třetí ...... Dean ucuknul rukou. Bože!!!! Vyžíraly svoji oběť zevnitř, možná tam měly i hnízdo!!!! Světlo zapalovače zhaslo. Dean už viděl a zažil ve svém životě ledacos, ale tohle bylo příliš i na něj ..... otočil hlavu a zvracel.
----------

to bylo nádherné,chudáček mezi krysama,,,a doufám, že pokračování ořijde brzy

brrrrrr krysy nééééééé - naprosto Deanovu paniku chápu - to by byl i pro mě konec a co se týká té mrtvoly.....je mi špatně ještě teď......doufám, že se z toho Dean brzy dostane a vypadne z té díry......

moc se těším na pokračování.....

Terrik, Nemix: Díky. Ani já bych nechtěla být v Deanově kůži. I mě jsou krysy odporné. Ale udělám všechno možné, aby se Dean odsud dostal, nebojte.

S Deanom zdieľam odpor k tým tvorom . Zatiaľ sa s tým pasuje dobre, uvidíme, čo bude nasledovať...a kde je Sam? Kde Alex a Jo? No, napínaš nás, janča, napínaš a to mám rada .

Krvelační krysíci... To ale muselo bejt pro Deana opravdu hrozné, kdyby je tak aspoň mohl
Jak se asi odtud dostane? Pokráčko, pokráčko, pokráčko!

JMMM, Petík: I vám děkuji za vaše komentáře. Pokráčko se píše, jen mějte trochu strpení.

To je spousta otázek. Jak se Dean odsud dostane, co je s Alex, s Jo a kde je vlastně Sam. Ale všechno pěkně po pořádku. Nejprve odpověď na první otázku. Tak prosím níže další část. Pěkně si ji užijte.


Někde z opačného konce ponurého sklepa se ozvalo zachroptění. Dean již překonal tu náhlou nevolnost .... znovu rozžehl zapalovač ...... otočil se.
„Je tady někdo??? Haló!!!!“
„Tady ...... pomoc ...... pomozte mi ..... prosím .....,“ mužský hlas, vyděšený k smrti.
Dean se vydal zase stylem – vyčistit prostor pod nohami - za tím zoufalým nešťastníkem.
Asi tak pětadvacetiletý mladík seděl opřený stěnu ... byl mnohem menší než Dean a celkově hubenější. Jeho tělo neslo stopy krysích zubů, byly to jen povrchové rány ..... ale levé lýtko měl rozdrásané místy až na kost. Deanovi se znovu zvedl žaludek ..... zůstalo jen u hlubokých nádechů.
„Jak se jmenuješ??“
„Will, jmenuji se Will,“ zašeptal.
„Já jsem Dean ...... jak dlouho jsi tady?“ pouze vzlyky byly odpovědí.
„Slyšíš?? Jak dlouho??“ Dean ač nerad přitvrdil na hlase ..... bylo to nutné.
„Nevím ......nevím zda je den nebo noc ..... nevím kolik uběhlo času ..... snažil jsem se počítat minuty, vteřiny ..... tak asi deset, dvacet hodin ..... opravdu nevím ..... dostaň mě odsud!!!“ zaječel Will, chytil se Deana za rukáv bundy.
Dean ho neokřikoval,ani se mu nedivil, sám měl pocit, že to tady dole nevydrží už ani vteřinu, chtěl být odsud co nejdříve pryč, ale přece mu svědomí nedalo, aby se nezeptal.
„Je tady ještě někdo další, hodili sem pak ještě někoho?“ Dean zatřásl s Willem ..... vůbec nechtěl pomyslet, kolik takových lidských obětí tady může být.
„Ne, myslím, že ne,“ Will očividně z posledních sil.
Dean neměl chuť to prověřovat, netoužil najít další rozkládající se mrtvoly, stačila ta jedna.
Pravou rukou pomohl Willovi na nohy, v levačce zapalovač ..... svítil na cestu a táhnul Willa ke schodům. Orientační smysl měl dobrý, směr trefil hned na první pokus.
Plamínek zapalovače již začal skomírat ..... tak Dean raději spěchal ..... ve tmě budou ty hladové, krvelačné svině ve výhodě a troufnou si na ně ..... proto se už ani nezabýval vyčistěním cesty pod nohami.
Jak si myslel, že ty padací dveře lehce vyrazí ramenem .... mýlil se ..... držely pevně.
Po třetím pokusu to vzdal .... jediné čeho dosáhnul, bylo pohmožděné rameno ....bolestí skousnul rty. V zapalovači právě v tom momentě došel plyn ..... nastala tma.
„Kurva drát!!“ zaklel nahlas Dean a mrštil zapalovačem do tmy.
Čeho se Dean tak obával ..... bylo tady. Nepříjemné šustění a pištění se nebezpečně přiblížilo.
„Nás nedostanete vy mrchy .... ani omylem,“ zařval ještě .... asi tak dvě vteřiny bylo vražedné ticho a pak ..... pak začal Will hystericky řvát.
„Néé ..... Deane! Dělej něco ..... proboha .... lezou po mě!!“ krysy vycítily, že jim jejich potrava uniká ......Will se chytil Deana křečovitě za nohu. To nebylo dobré, jestli zavrávorá, strhne Deana s sebou, padnou mezi ně a je s nimi konec.
„Sakra Wille, pusť mě .... dej mi ještě minutu .... snaž se je nějak odehnat, dělej rámus, kopej kolem sebe nohama,“ hned si uvědomil, že to byla dost hloupá rada ..... Will sotva stojí na nohou, jednu má zraněnou .... ale nic lepšího ho v tu chvíli nenapadlo .....ale zabralo to, sevření jeho nohy se uvolnilo. Co Will dělal, netušil ....... pouze slyšel jeho neutuchající křik, který každou vteřinou nabíral na intenzitě a pomalu se měnil v hysterický záchvat.
Dean si toho byl vědom ..... musel již něco udělat. Teď již měl obě ruce volné, zapřel se jimi o něco, co hmatem připomínalo zábradlí a zády se opřel do toho dřevěného poklopu. Soustředil všechny síly, „teď nebo nikdy,“ zavrčel polohlasem, „tak raději teď než nikdy,“ odpověděl si hned sám .....napjal svaly ..... zámek ulítnul jako nic.
Okamžitě vytáhnul Willa za ramena k sobě, ten mu vůbec nepomáhal, úplný hadrový panák ..... ještě, že byl takový „střízlík“. Právě včas ..... krysy šplhaly po schodech .... pronásledovaly svoji prchající kořist. Dean bleskurychle třísknul tím poklopem, ještě navrch přistavil nějakou skříňku, co byla právě po ruce. Připadalo mu, že slyší zuřivé cvakání zubů těch bestií a jakoby se prohryzávaly tím dřevem.
„Asi už mě z toho haraší,“ s odporem se otřepal ..... podepřel Willa ..... vykopnul dveře .....
Konečně světlo, vzduch ...... Dean ho vdechoval plnými doušky, Will se mu sesunul k nohám, pomalu ho položil na zem a rozhlídnul se kolem sebe.
Ke svému údivu Dean zjistil, že jsou stále ve městě ..... a sice na jeho okraji, ale na opačném konci. Byl to malý opuštěný domek s rozlehlou zahradou a se spoustou cedulí, které upozorňovaly, že se jedná o soukromý pozemek – ZÁKAZ VSTUPU. Proto ty krysy ve sklepě, asi byla blízko kanalizace a těm parchantům se nějak povedlo nalákat je dovnitř a krmit je. Čím?? Lidským masem!! Deanovi se při té představě udělalo mdlo.
Podíval se na zraněného Willa: „Musím ho dostat okamžitě do nemocnice,“ zamručel si pro sebe .... do oka mu padlo auto stojící hned u prvního domu za oplocením ...... vykročil tím směrem.
„Kam jdeš?? Nenechávej mě tady,“ Will vycítil, že se jeho záchrance vzdaluje .... probral se.
„Klid, kámo,“ usmál se na něho Dean, „ jdu jen pro auto, potřebuješ doktora nebo si troufáš s tou nohou přes plot?“
„Ne, máš pravdu, nezvládnu ani krok .... vrátíš se, že?? ..... slibuješ Deane?? Nechci znovu zpátky mezi tu havěť,“ zoufale zaskučel Will.
Dean si uvědomil, že nikde neviděl kamery .... ušklíbnul se ..... kromě těch výstražných cedulí se příliš ti zmetci se zabezpečením nezabývali, to bylo jen dobře, alespoň je nemohou sledovat. A právě proto by se věznitelé mohli každou chvíli vrátit, aby se přesvědčili, jak pokračují krysí hody.
Ujistil Willa, že bude zpět za okamžik. Přelezl přes plot, auto otevřel během sekundy (bylo mu jedno, zda se spustí alarm, ale byl klid), další sekundu mu zabralo nastartování a pak stačilo prorazit autem bránu ..... a cesta ke svobodě byla volná.

Ještě že ho nesežraly mrchy jedny…. No jak jinak než krásné, už si ani nepamatuji kdy jsem tu povídku začala číst ale vím, že už bylo hodně kapitol a já to zhltla najednou. Tak hezky další pokryčko, pěkně prosím

Aspon odpoved na jednu otazku ...ale teraz mi zase nedaju pokoj tie dalsie...CO JE S OSTATNYMI??? ...a dean chvalabohu sa mu nic nestalo...som sa obavala nejakeho sadistickeho torturingu s krysami ...vzdy ked pa pozriem na mojho potkana tak sa ho mam chut spýtat preco ma takých krvilacných bratov a sestry ...kedy bude zase pokracko???

No mé sadistické stránce by krysí torturing nevadil ale moje druhé já je rád že je v pohodě

uuuufffff já jsem teda ráda, že jsme od krys pryč - běhal mi z nich mráz po zádech

no doufám, že si Dean zase něco neudělal s tím svým kolenem - trochu jsem se toho obávala....přeci jenom známe Deana...

hrozně moc se těším na další část - otázek je opravdu hodně, na které potřebujeme znát odpověď.....

Táááák a je venku, jupíí! A ještě při tom stihl zachránit nějakého Willa. Náš hrdina... Akorát přišel o svůj oblíbený zapík...

Taky, jako Nemix, mě vystrašilo to koleno. Ale zatim to snad vypadá ok?

Opět skvělá práce! A opět potřebujeme pokráčko!

A sú vonku ...chudáčik Will, už som sa oňho začala báť, ale našťastie to zvládol . Čo je však s ostatnými? Kde sú? A prečo to urobili? Som napätá ...chcem viac