ARCHANDĚL CASTIEL

O tom, co následovalo. O andělu, který si získal nejedno srdce, včetně, toho mého. O postavě, která nás lidi něco naučila a která se naopak naučila něco od nás, od lidí. O tom, že každý konec příběhu, znamená současně i začátek příběhu dalšího. O charakteru lidí a nejen jich a o tom, že to, co je naší největší slabostí (totiž city a volby) je současně i naší největší předností. O Castielovi (Archandělovi).

Postavy:
Castiel (někdy "on")
Zmíněn Dean
On ("On") - Bůh
Oni ("oni") - andělé
Oni ("Oni") - lidé


Castiel cítil. Archanděl Castiel cítil. Cítil svou milost a svá křídla a věděl, že je opět anděl, ne tentýž, ale je. Jeho bratři k němu v tento moment vzhlíželi s respektem, jistým obdivem a někteří z nich se báli. Archanděl Castiel nebyl pouze silnější než většina z nich, on – cítil.
Archanděl cítil.
Andělé byli znepokojení. Andělé necítí.
Castiel cítil. Vzpomínal si na dobu, kdy byl téměř člověkem a nejen to, vzpomínal si na emoce, na nerozhodnost, bolest, zlobu, lásku a na přátelství. Vzpomínal si na svůj vlastní smích a všechny tyto emoce jej i nyní, v jeho andělském já, zasahovaly stejnou měrou, ba intenzivněji.
Castiel se však před svými bratry neukrýval. Chodil do Rajských zahrad, procházel se po Cestách a cítil.
Archanděl cítí.
Prvotní ohromení vystřídala zvědavost. Přestávali se bát.
Vyhledávali jej, když se smál, protože v Nebi se nikdo nesmál. Smál se jen On, Tehdy. On tu nyní nebyl. Byl tu Castiel a oni se v jeho přítomnosti rozpomínali na to, proč Jeho milují. On stvořil lidské plémě k obrazu svému, naprosto nedokonalé a – naprosto jedinečné. On byl Oni a oni se rozpomínali na to, že milují i Je.
Archanděl cítí. Milovali ho.
Když jim Castiel vyprávěl o lidech, nemluvil o Zatracení ani o Vykoupení, vyprávěl jim o svobodné vůli, věrnosti a o pozemských dobrodružstvích. Vyprávěl jim o strachu, který sužuje každou živou bytost, včetně bytostí andělských, ačkoli ony jej nedokážou pojmenovat. Jedná se o strach pramenící z možnosti volby, neboť každý, kdo volí, i chybuje. Hned ale dodal, že těchto chyb není třeba se obávat – je totiž v moci každé bytosti chyby napravovat, stejně jako je, v moci každé bytosti, cítit. Vyprávěl o zklamání a o bezesných nocích a vzápětí o víře, která přichází a odchází. A vyprávěl jim o zvláštních místech, kde lze nalézt tekutiny, po nichž „vám třeští hlava“. Nerozuměli docela přesně výrazu „třeští hlava“, někteří z nich však usoudili, že se jedná o druh zábavy a rozhodli se onu tekutinu v brzké době vyzkoušet.
Měnili se. Uvědomovali si své touhy, obavy a individualitu.
Andělé cítí.
Byli přesvědčeni o tom, že to Castiel je naučil cítit. Pravda byla, že andělé, od Počátku, cítí – andělé však, od Počátku, odmítají cítit.
Castiel je neučil lidství, učil je „andělství“ , totiž tomu, čím oni od Počátku jsou. Čím je on.
Castiel nevěděl, co On zamýšlí ani, jestli se někdy vrátí. Nevěděl, zda znovu uvidí Deana nebo někoho ze svých přátel. Nevěděl, co On od něj očekává ani, co on očekává od Něj.
Na okamžik se cítil velmi osamělý, vzápětí zatřásl hlavou. Jednalo se o lidské gesto – obdobným způsobem si lidé obvykle vyklepávají z vlasů vodu. Možná to tak bylo, možná se právě nacházel v jedné ze svých vzpomínek. Stál na ulici na Zemi v onom legračním kabátě, na který si časem tolik zvykl. Pršelo. Byl promočený, nehnul se však ze svého stanoviště, protože právě tady měl podle Deanových instrukcí čekat. Byl mrzutý, cítil, jak mu po čele stékají pramínky vody. Byl rozzlobený a cítil se jako – idiot.
Cítil.
„Hej, když jsem říkal, počkej tady, nemyslel jsem tím tady,“ Dean rozhodil rukama, čímž naznačil, že Castiel mohl stejně dobře čekat o pár metrů dál, pod střechou a v suchu.
Cítil se hloupě. Cítil radost, protože Dean, jeho přítel, byl zde.
Cítil.
Usmál se (nebyl to úsměv v lidském slova smyslu, jistý druh úsměvu to však byl – tvrdí-li vám někdo, že se andělé neusmívají, nevěřte mu – je to totéž, jakoby vám tvrdil, že andělé necítí). Castiel nevěděl, co přijde, byl si však jistý tím, že cokoli, co zažije, může být a bude Velkolepé.

vau paráda, nádhera to je prostě náš Koblih

hezkýýýý sentimentální ale roztomilý.....

Děkuji Sentimentalita je cílená.

Maky velmi pekna poviedocka pekne si tam Cas vystihla

wiktoriano: Děkuji Nojo, Cas se nezapře!

Mne to nepripadalo sentimentálne, skôr monumentálne. Túto poviedku by som nazvala "Anjelská hymna". Veľmi zaujímavá poviedka.

Ellen: Děkuji Jsem ráda, že se ti ta povídka líbí a to nejen jako sentimentální záležitost! Přiznávám, měla jsem sentimentální náladu - chtěla jsem ale rovněž zachytit velkolepost Nebe, velkolepost Castelovy osoby a velkolepost jeho Příběhu. Spíš než sentiment, jsem chtěla vzbudit úsměv - takový, jaký mají jen andělé

som v nemom úžase....pri tvojich poviedkach hltám každé písmeno a som ako dieťa cez Vianoce aj keď po dočitani som neštastna, ze uz je koniec maju nieco do seba a rada si ich nechavam prechadzat hlavou ....

Jej, děkuji Ti ... moc to pro mě znamená - vždy jsem čela právě takové povídky, které ve mně něco zanechávaly, na které jsem se těšila, a které jsem prožívala.... a o nichž jsem pak mohla přemýšlet. Chtěla jsem psát zrovna tak, prootže to je účel psaní - a pokud si myslíš, že se mi to aspon maličko daří, jsem velice ráda

wow krásna poviedka, fakt. normálne som bola z toho hotová od začiatku až po koniec. máš neskutočný talent a aj ten koniec bol proste strašne super ozaj skladám obrovskú poklonu bravúrne napísaná poviedka

Děkuji Ti páni... vážně - moc jsi mě potěšila.. jednak jsem ráda, že jsem si našla dalšího čtenáře a potom - těší mě, že si myslíš, že mi psaní jde... takže, upřímně a mockrát Ti děkuji!

no hej našla si vo mne "blokového" čitateľa vysvetlím.... mňa niečo chytí, napríklad čítanie tvojich poviedok a najbližších pár dní nebudem robiť nič iné, len čítať tvoje poviedky a reagoať na ne potom príde útlm, kedy mi veci prerastú cez hlavu, že napríklad skúškové a tak a na fóre sa ani neobjavím po bližšie nešpecifikované obdobie. potom sa jedného dňa zobudím s myšlienkou, že už by sa patrilo zase niečo prečítať od maky a zase budem mať pár dní aktívneho čítania a zažrania sa do tvojich ff a tak sa to bude dokola opakovať

je mi jedno jaký druh čtenáře jsi - protože ted jsi mi udělala rdost a ta bude minimálně několi kdní trvat a když o sobě budu povhybovat, prostě si přečtu některý Tvůj starší komentář ... takže, je naprosto v pořádku, že jsi nárazový čtenář - chci Ti hlavně poděkovat za tyhle komentáře Já vlastně dělám věci stejně - něco mě chytí, věnoji se tomu naplno a potom útlum - a pak se zase vrátím... každopádně - budu trpělivá a budu čekat na to, až se tu zase objeví Tvůj komentář - i kdybych čekala dlouho - jako Dean na příchod Case v šesté sérii ... vlastně - i já na jeho příhod čekám v každém dílu - no, většinou docházím zklamaná - zatracená šestá série, dává mi "zabrat"

no to sa načakáš ale nie, mmt ma to ešte stále drží, čiže stay tuned a veru, keby bolo v šestke viac casa, hneď by som voči tej serke nemala žiadne námietky

Klidne tam muze Castiel zustat v mnoztvi, v nemz tam je - jen, kdyz uz se ukaze, mohl by se k Deanovi trochu vic mit - takhle z toho nic nemam... kdyz uz tam nahodou je, zt to stoji za to - nojo, zustanu u sve fantazie a ff