ZAPADAJÍCÍ SLUNCE

Krátká povídka v zásadě o ničem, figuruje v ní Castiel, Dean a západ slunce... když jsem jela v jeden slunečný podvečer autobusem, pozorujíc tváře lidí okolo sebe, zahalené v matné červeni dopadajících slunečních paprsků, napadlo mě tohle... krátké, nedokonalé, přeslazené a romantické - jako západy slunce

Mírný slash


Západy slunce bývají nejkrásnější v období podzimu, slunce kontrastuje s temně modrou oblohou – budovy, stromy a osoby obarví do ruda. Když jej Dean našel, paprsky klesajícího slunce dopadaly na Castielovu tvář. Anděl stál na střeše budovy, v níž se naházel jejich motelový pokoj, s rukama svěšenýma podél těla a tváří napjatou soustředěním, jakoby viděl, či slyšel něco, co je smrtelníkům vidět a slyšet zapovězeno.
Dean se podrbal za krkem. Stáli tiše bok po boku několik minut, ticho prolomil Castiel.
„Víš, že se andělé zrodili spolu s prvními slunečními paprsky? Bůh však posléze došel k názoru, že je třeba počet jeho vojáků zvětšit,“ odmlčel se. „Proto probudil další anděly, o slunce západu – oni se však báli a otáleli s příchodem, neboť nadcházející temnota je zaskočila. Tito andělé, vycházející hvězdy, jsou předurčeni padnout, nebo hůře, vzbouřit se. Věděl jsi to?“
Nevěděl, věděl ale, že sluneční paprsky Castielovi neuvěřitelně sluší – jeho tvář a kabát nabyly temně rudé barvy a jeho tmavě modré oči, lesknoucí se odstíny zlata, odrážejíc slunce, zářily.
„Těmihle pohádkami strašíte anděly v plenkách? Bubáci v Nebi – zítra zamrzne Peklo.“
„Bubáci nejsou,“ přivřel oči, přemýšlejíc, „pokoušíš se žertovat, správně?“
„Neúspěšně,“ odmlčel se. „Proč přemýšlíš nad hloupostmi? Neměl bys tu stát, pozorovat zapadající slunce a cítit se na nic.“
„Myslel jsem si, že západy slunce jsou oblíbené – romantické.“
„Neměl by ses dívat na druh filmů, na které se dívá Sam,“ Usmál se a odmlčel. „Jsou romantické, když ale stojíš na střeše pozorujíc západ slunce sám, aktivní kolemjdoucí zavolá záchrannou službu – já vím, že neskočíš, on ne,“ Objal ho, opírajíc hruď o jeho záda a bradu o rameno. „Pojď dovnitř, už se tím netrap,“ zašeptal.
„Přesto,“ odvětil Castiel, vymanil se z jeho objetí a otočil tváří k lovci, „bych rád věděl, ačkoli mi nepřísluší se ptát, jsem anděl vycházejícího nebo zapadajícího slunce?“
„Jsi vytrvalý,“ usmívajíc se, zavrtěl hlavou. Mé malé hloupé dítě. Políbil jej: „Ty nejsi ani hvězdný ani sluneční anděl, jsi Castiel, můj anděl strážný.“
„Přesto,“ zamumlal -
„Pšt,“ přerušil jej, „jen stůj, nehýbej se.“
„Proč?“ zeptal se ostražitě.
„Protože,“ řekl Dean, pozorujíc Castielovu třpytící se pokožku a oči i hořící plameny v nich, „záříš.“

Veľmi pekná poviedka, vôbec nie presladená, až mi bolo ľúto, že tak skoro skončila. A ten úžasný nápad s anjelmi vychádzajúceho a zapadajúceho slnka. Veľmi originálne. Aj ja by som chcela vedieť, ktorým z nich Castiel je.
Moja poklona za túto poviedku.

Ellen: Děkuji Bála jsem se, že píšu povídky sama pro sebe, komentář mě potěší a motivuje... jsem moc ráda, že se Ti povídka líbila a děkuji za komentář. Nejsem schopná dokopat se k tomu napsat delší povídku a když už, nedokončím ji - mám jich rozepsaných několik, v případě téhle povídky jsem se ale rozhodla ji za každou cenu dopsat! Tady je...

Já myslím, že Castiel je... on je zkrátka Deanův anděl

Děkuji!

Maky napísal:

Já myslím, že Castiel je... on je zkrátka Deanův anděl

Úplne s tebou súhlasím