OK, Tohle je nové.
AU povídka.
Vznikla náhodou, a nejsem si jistá, jakou. Našla jsem knihu, která se jmenuje Time for each other. Je to jedna z těch katolických knih, která nenásilně vysvětluje dětem princip Boha. A, já tyhle knihy obvykle nesnáším, ale tahle konkrétní je cute. Vysvětluje spíš morální principy, a to naprosto kouzelně. Když jsem četla o skupince dětí, které kladou otázky, a zodpovídají na ně, napadla mě tahle povídka.
Snad, jí někdo z vás shledá úsměvnou, nebo hodnou zamyšlení, nebo vám prostě zpříjemní odpoledne.
Děj: Skupinka dětí ve školce. Věk: Od tří let do osmi... Učitel jim předčítal knihu a ted s nimi probírá teoretické otázky. Postavy dětí: Dean, Sam, Castiel, Jo, Gabriel, Lucifer, Michael...
no tak, dejte mi šanci
Odpovědi a otázky dětí by měli být shodné s tím, co charatkter postavy znázronuje v seriálu. Snažila jsem se
Situace, reakce a otázky, nepřímo odkazují na morální zápletku v seriálu.
Je, to krátký, příspěvek, napsaný spíše pro úsmání.
Enjoy...
BYLO - NEBYLO
Chuck Churley dočetl příběh o stvoření světa. Zaklapl knihu.
Skupinka dětí sedící v kruhu okolo něj, zmlkla. Všichni, krom jednoho chlapce.
„Dávali jste pozor?“
Michael šťouchl do Lucifera loktem. Lucifer protočil očima.
„Jaká věc, je podle vás na světě nejkrásnější?“
„Já!“ řekl Dean. Všichni se zasmáli.
„Dobře,“ usmál, se Chuck. „A, dál? Co je, to nejkrásnější?“
„Květina,“ řekli, Jo a Lucifer současně.
„Máma,“ ozval se, Sam.
„Tvoje máma není věc,“ odsekl, Lucifer. Dean, na něj vrhl škaredý pohled, ale byl přerušen vstupem Castiela,
„Obloha,“ Zaváhal, a dodal. „A, Dean.“
Děti, se znovu rozesmály. Dean, Castiela objal.
„Dobře, dobře,“ vstoupil do diskuze Chuck.
„Co si myslíte, je nejzajímavější věc, kterou Bůh stvořil?“
„Auto,“ vyhrkl, okamžitě Dean. V hlavě se mu promítlo, co všechno, by on a autem dokázal. Objel svět, vyhrál závod. Obstaral nákup pro mámu.
„Zem,“ řekl, Castiel.
Gabriel, který dosud mlčel, se zapojil do rozhovoru: „Zmrzlina. Četl jsem, že v jednom státě v Americe mají třicet příchutí.“
„To není pravda,“ přerušil ho vždy praktický Michael. „Nemůžou mít tolik chutí. Gabriel na něj vyplázl jazyk.
„Robot,“ snažil se Sam.
„Slunce,“ vyhrkl Lucifer. Castiel, na něj vrhl obdivný pohled.
„Která věc je podle vás nejjemnější?“
„Máminy, vlasy,“ řekl, Dean.
„Koťata,“ usmála se Jo.
„Tráva,“ hlesl, Castiel.
„A nejlegračnější?“
„Já,“ vyhrkl Gabriel, napodobujíc Deana.
Vysloužil, si smích.
„Robot,“ pospíšil si Sam.
„Kluci,“ řekla, Jo.
„Dobře. Dobře. Tak to vidíte. Svět je plný krásných barev, například zelené a modré. Úžasných zvuků." Gabriel hvízdl. "A, plný báječných chutí."
„Koláč!“ vykřikl Dean.
Castiel se na něj zpod koutku oka usmál. Dean úsměv opětoval.
„Ale, na světě jsou i jiné věci,“ pokračoval Chuck. „Strašidelné věci.“
Lucifer si poposedl. Dean taky, blíž k malému, Samovi, který se začal choulit do klubíčka.
„Zlé, věci.“
„Proč by Bůh stvořil něco takového?“ zeptal se klidně Castiel. „Myslel jsem, že Bůh, je dobrý.“
„Bůh
je dobrý. A ví, že každá věc, i ta špatná, je nedílnou součástí světa.“
„Až vyrostu, tak všechny ty špatné, věci zničím!“ vykřikl, Dean. Castiel mu věnoval pohled plný obdivu. Pak, šeptl, takže to slyšel jen Dean: „Pomůžu ti.“
Chuck, se smutně usmál. „To je krásná myšlenka, Deane, ale nejde to. Bůh nedovolí, aby byl svět změněn, třebaže k lepšímu. Musí zůstat tak, jak je.“
„Proč?“ zeptal se Lucifer. „Proč si nemůžeme dělat, co chceme?“
Všichni souhlasně, zamručeli. Michael mlčel a o něčem usilovně přemýšlel.
„Protože na světě, existují pravidla. Která je nejhorší věc, na světě?“
„Pravidla,“ vyhrkli, společně Gabriel, a Dean. Michael, nejstarší z chlapců, unaveně vzdychl.
„Kluci,“ prohlásila, Jo.
Dean se zašklebil.
„A, nejstrašidelnější?“
„Bubáci,“ promluvil ostýchavě Sam, a přitulil se k Deanovi blíž.
„Tma,“ hlesl, Castiel.
„Táta, když se na mě zlobí.“
„Nezlobil by se, kdybys ho nezlobil ty. Říká, že jsi jako neřízená střela,“ podotkl Michael.
„To není pravda.“
„A, je,“ trval na svém umanutě Michael. „Řeknu to tátovi,“ pospíšil si pak. „Že odmlouváš.“
Gabriel ostýchavě pozoroval své dva dohadující se bratry. „Nejstrašidelnější jsem já!“ vykřikl, a vrhl se kupředu, ve snaze utnout hádku. Podařilo se mu to, ale vyděsil Samyho. Dean se před něj vrhl, a skočil po Gabrielovi. Strhl se přátelský, souboj.
Chuck si odkašlal.
„Teď dávejte pozor. Co je podle vás nejnebezpečnější?“
„Slunce,“ odvětil bez přemýšlení Lucifer.
„Ale, tys říkal, že slunce je nejzajímavější.“
„To je,“ potvrdil Lucifer. „Táta říkal, že když zůstanu moc dlouho na slunci, spálím se. Takže, je nebezpečné, a zajímavé.“
Gabriel protočil očima.
„Nemyslím si, že slunce je zlé samo o sobě,“ podotkl jemně Castiel.
„Jo,“ pospíšil si Dean. „Kdybys neusnul na dvorku, tak by ses nespálil!“
Lucifer Deanovi věnoval pohled plný zlosti.
„Castiel má pravdu,“ zasáhl Chuck. „Věci nejsou zlé, samy o sobě. Záleží na tom, jak jsou použity.“
„Jako zbraně?“ zeptala se Jo.
„Správě jako zbraně.
„Věci jsou nehybné, ale když je vezmete do ruky, můžete z nich udělat nebezpečný nástroj," Pokračoval Chuck. "Proto musíte se vším zacházet opatrně. A, i krásné věci, jako například, slunce, mohou být nebezpečné. Ta nejkrásnější zvířata bývají jedovatá.“
Lucifer byl celou dobu nezvykle zticha.
„Mám rád slony,“ pípl Sam. „Jsou sloni nebezpeční?“
„Ne dokud na tebe jeden nešlápne,“ ponoukal ho Dean. Sam se nesměle usmál.
„Svět je plný zajímavých, a krásných věcí, děti. Jeto současně, ale i nebezpečné místo. Každá věc, je trochu nebezpečná a trochu krásná. Zkuste popřemýšlet o všech úžasných věcech, které lze na světě zažít. Zkuste si je představit. Ochutnat, přičichnout si k nim, nebo se jich dotknout. Život, je vzrušující výprava světem.“
Děti přikývly.
„Můžu si teď jít hrát?“ zeptal se Gabriel, který nikdy nevydržel u jedné věci dlouho.
„Samozřejmě,“ usmál se Chuck.
„Sami?“
„Kdepak,“ vrtěl hlavou Dean. „Když sis se Samem hrál naposled, nakukal jsi mu, že musí jíst žížaly, aby vyrostl.“
„Když on je tak, malý…“ protáhl Gabriel. „Chtěl jsem, aby vytáhl jako ty žížaly. Slibuju, že si budeme hrát pěkně. Sami?“
„Dám na ně pozor,“ navrhla Jo. Sam, a Gabriel se nadšeně zvedli.
„Pa, Deane.“
Dean, se díval za odcházejícím bráškou. Michael a Lucifer se o něčem tiše dohadovali. Dean si všiml, že si Castiel stoupl, před Chucka. Zatahal učitele za rukáv.
„Ano, Castieli?“
Hoch, na Chucka, upřel zářivě modré oči. „Jsem moc rád, že Bůh stvořil svět.“
„Já taky, synu. To, já taky.“
Domov 
Stránka 
Díky, Maky 
a zboňuju, jak Dean pořád ochraňuje Sammyho - už od mala 
opravdu velmi milé čtení 
děkuju 
