Festival Fantazie 2012 - Cosplay 2012

A proč že to a na co že to?

Dojezd na místo určení byl ve středu uskutečněn s časovým předstihem, zatímco první pětice Ver, Sophie, Bohdy, Swamp a já Panthera jsme cestovaly klimatizovaným Melounkem z Brna a stihly si dát nakládaný hermelín u nějakého čerta na rohu; Nemix, Cathy a Rafi se hladové dogrilovaly v buse z Prahy až ve čtvrt na osm.

Důležitá poznámka bokem, nacpat skládací invalidní vozíček pro postavu Bobbyho do Fabky II kombíka, to byl opravdu nadlidský výkon, ale co bychom pro reálné vzezření jednotlivých postav neudělaly.
Jedinci, co znají moji ovečku Shaun, visí mi vzadu na okýnku, tak ta byla chudinka Ver vyklepána do rytmu šmouloidních songů tak, že už se z toho asi nevzpamatuje. Čí to byl vlastně nápad, pouštět si cestou infantilní CD kompilaci?

Když jsme se náležitě uvítaly a rozdaly si drobnosti, urychleně jsme vyrazily očíhnout situaci ve Vočích. Naše rohové místečko bylo sice obsazené, ale mladík zápasící tam s PS nás přijmul ke svému stolku. Nutno dodat, že měl výdrž a opustil nás až po pár desítkách minut otravného štěbetání a srkotu.
Každoroční kyblíková akce - viz. slamáky. Zde jsme doplnily první stupně alkoholu do krve.

Čtvrtek, den D aneb cosplay na dohled. Po vydatné snídani se skupinka vydala na plácek před panelák, aby ke všeobecnému zděšení místního obyvatelstva počala trénovat. Množství různě pokřivených ksichtů, které na nás nenávistně zíraly zpoza pootevřených oken a neodhrnutých záclon bylo nepočítaně, avšak ani to nás neodradilo od pečlivého tréninku. Chvíli před obědem začalo slunce pražit i na nás - přesun do domácího prostředí a trénink s hudbou.
Pátá hodina se kvapem blížila, Nemix nám zkušeně "nahonila" paruky, Bobby si přilepil vousy a Sam si řádně učesal kotlety. Takřka nadlidským výkonem se stalo nasazování barevných kontaktních čoček. Ano, i my máme smysl pro detail, který většina nevidí. Castiel své modré zvládl, po dlouhém boji měla i Ruby své černé, ale zbytek to nakonec vzdal. Společně jsme všechny došly k onomu všeobecně známému faktu, kdo nenosí dioptrické a není na to zvyklý, není schopen si je do oka jen tak nacpat.

A pak už jen mlhavé nervové vzpomínky, úvodní video, nástup na scénu a nějaký ten potlesk.

Dodnes nevím, jestli Ruby opravdu zvládla překousat všechny tři kapsle s krví, aby v rámci ďáblovy pasti nalákala Samíka. Prý je ta umělotina dost nechutná. Jediné, co si pamatuji je, že v rámci smradu z Axe se mi většina peří nalepila na zpocenou ruku a Nemix á la Dean na mě háže vyvalené bulvy. Než jsme se stihly vzpamatovat, byl konec a všechny jsme kromě Ver v Deaťáckým ohozu ležely na smradlavém rudém koberci Chotěbořského kina.
Když jsme se po výkonu "usádlily" u jedné ze stěn kina, jelikož s pernatou výbavou na zádech si jednoduše nesednu, následovala ještě trojka skupin soutěžících. Trekkies jsem nepochopila, protože to neznám do detailu. Kočičí lidé byli geniální, tak nádherné kostýmy jsem dlouho neviděla - obrovské kočičí hlavy, taky neznám, ale bylo to pěkné. A nakonec nečekané femslashové vystoupení My Little Pony se zprzněným Dr. Horriblem, po kterém mi Nemix s přešťastným výrazem (ne, opravdu neviděla Deana) šťouchala do mého tučného boku a špitla – nebudeme poslední!

Zde si dovolím ulevit - zvukaře bych nakopala do zadní části a zepředu ještě s rozběhem. Podkladová mp3 byla připravena do nejmenšího detailu, aby nebylo potřeba měnit hlasitost na jednotlivé dialogy, vše bylo propočítané a nacvičené na jednotlivé úseky skladeb, avšak pan zvukař nebyl schopen pouze pustit hudbu a na nic nesahat. Zřejmě uchvácen ladnými tvary kolíčků na svém zvukařském pultíčku způsobil, že ztlumené sekvence nakonec ztlumil úplně a tak jsme všechny hrály poslepačky. Scénka tak, jak má být i s hudbou bude natočena na nejbližším Pražském conu.

Samozřejmě nemůžeme zapomenout na konečné vyhlášení výsledků. Padmin rázný hlas - třetí místo skupina Team Free Will, Panthera si leknutím nalamuje levé křídlo o zeď a Hellhound Ofina se dere na pódium, jak by tam byla ochutnávka uzenářských výrobků zdarma.

Mlhavé záblesky, kdy Nemix sama chmatne diplom a zákeřně mi vráží mikrofon do ruky. Sál po krátkém potlesku mlčí a zírá. Pokouším se vybudit část vlašského ořechu k co možná nejméně trapnému výkonu, marně – orgán honosného jména mozek zradil. Nakonec se nezmůžu na nic jiného, než Děkujeme, bla, bla, I don’t understand that reference. Osazenstvo nechápe a s tupými výrazy wtf rozpačitě zatleská. Potím se až na pozadí.

Čtvrteční večer jsme zakončily ve Vočích na Kofole a na klobáse, na kterou mi osobně vystála frontu Bohdy - DĚKUJI. Je mi zcela jasné, že mám za to slušně hlubokej vroubek, protože ta druhá se grilovala asi půl hodiny.

Pátek se nesl ve znamení - uf, máme to za sebou. Jediné, co nás poněkud zarazilo, bylo celkem nechutné zjištění, že cosplay team Kirk a Spock si byli stěžovat, jak je možné, že "civilkáři" vyhráli třetí místo a oni se neumístili; následné pomlouvání ve Vočích, které se k nám dostalo, o tom snad ani nemluvě. Na FF se celou dobu jezdím bavit a dosud jsem si myslela, že to tak dělá většina fandů. Hořké zklamání, hoši zřejmě nevydýchali, že je porazila banda ženských převlečených za chlapy. Milá dvojko Trekkies, budiž vám na vědomost dáno, že my jsme ani jedna nepochopily váš podivný "velrybí výstup" s narážkou na Vaška, ale nikdy by nás nenapadlo vás pomlouvat nebo jiným podivným způsobem hanět jen proto, že zrovna Star Trek nepatří do středobodu našeho zájmu. Že jste nepochopili vy nás je logické, protože jste šli až po našem výstupu, tudíž jste ho ani neviděli a propo je nám zcela jasné, že jako Trekkies o Supernatural nic nevíte a nezajímá vás to. Chtělo by to toleranci, které se vám v touze po výhře očividně nedostalo.
Nicméně, klidně bychom vám tu výhru daly, pokud byste stáli o pytlík se zbytky z minulého roku - vyhrát 2x stejný časopis s DVD a knihy, co bylo "zdarma" ke vstupence z loňska, to je opravdu velký terno hodné nepochopitelné závisti.
Jediný Fernet Zetko jsme již zpracovaly, takže smůla. My se šly jednoduše bavit, zbytek byl vedlejší.

Když jsme tuto eskapádu překously, vyrazily jsme nejdřív do místního Tesca na nákup. Ano, v Chotěboři už je Tesco uprostřed pole. Odtud jsme dovezly našeho dalšího člena týmu - Lež. A jak jsme se k němu po následující dny hromadně tiskly, dokonce jsem měla v plánu výstup po vzoru Padme, ale to by ta jeho ladná a hubená nožka nemusela přežít.

Na oběd se šlo do Modré hvězdy, kde nás později Swamp opustila s tím, že má nějaké kvízy. K našemu překvapení, nosila každý následující večer tašky plné výher, knih, DVD a všeho možného fandy obdivovaného. Občas mám pocit, že bych chtěla náhradní mozek. Ovšem v soutěži "Sex na ex" jsem nad ní vyhrála na celé čáře.

Z Vočí nakonec mizíme rychlostí blesku. Bohdyino nenápadné upozornění - Podívejte se za sebe! - Ne, musíte si stoupnout! Následovala doslova apokalypsa, úprk ve vichřici směr Krále Jana 1332. Jak když do stáda hrochů střelí, sukně u krku, ale hlavně doběhnout ještě celé a za sucha. Jen jsme dorazily domů a nahrnuly se k oknu, bylo všude venku černo a skrze vodnaté provazy nebylo skoro vidět.
Z předaných informací Cathy u Vočí - dřevěné lavičky měly letecký den, sloupek s plakáty byl záhy obnažen a vysazená okna v Kulturáku snad způsobila překonání rychlosti světla. Než se kdo nadál, staffíci je všechna nasadili a zajistili během pouhých tří vteřin!
Po krátkém žhavení našeho člena Bílého přítele za zvuku bouření, jsme spokojeně usnuly. (pozn. Bílý přítel je digitální projektor, aby zase nedošlo k nějakému nedorozumění)

Sobota, na všechny doléhá nutnost likvidace přemrštěných zásob a to nejen alkoholu. Dean i Cas stále laškují v rumovém klobouku, přičemž při snaze změnit polohu spadli na jahodovou koblihu.
Naposledy vyrážíme směr Modrá Hvězda, Voči a KD, abychom nasály ty zbytky nostalgie předchozích zážitků. Swamp opět mizí po svých kvízech a následuje ji i kina chtivá Cathy. Ve hvězdě se mi konečně podařilo přesvědčit obsluhu, že k sexu potřebuji jako uvědomělá žena i ochranu a heuréka - dostala jsem k Sexu i kondom.

Balíme to celkem brzy, žhavíme Koblihu - notebook, kopírujeme fotky a mícháme nápoje. Kromě fialových bradavek, kterými jsme se všechny dopovaly po celou dobu z placatek, následovala Sangria s broskvemi, Becherka Lemond, višňové cosi, Fernetové Zetko - naše i vyhrané a zbytky brusinkového džusu s kolou.
Podzemní víno, které se sebou taháme už poněkolikáté - z návštěvy Brněnského podzemí, to zařvalo už někdy v průběhu pátku. Následující dění, včetně oblézání velkého papírového plátna, válení se v různých polohách až po tance na infantilní songy, je obrázkovou dokumentací jednoduše nezveřejnitelné. Stručně řečeno nám bylo fajn.

V neděli jsme se pobalily a se smutnými výrazy si řekly, že zase příště. Uklidil se byt, nacpaly tašky a hurá ven. Nemix, Rafi a Cathy běžely na nádraží a my zbylé, opuštěné chudinky jsme to zapíchly ještě do Modré hvězdy na oběd a na HUHU koktejl, protože jsme všechny GOGO.
Cestou zpátky jsme se zase vezly jako sardinky, ale stálo to za to. Sophie nás oblažovala všemi možnými jazykovými mutacemi Gumídků a vzpomínka na bosou Ver běžící po Vaňkovce ve mě zanechává nostalgické povzdechnutí.

Holky, všem vám za všechno moc děkuji. Ať už Nemix za bydlení, snídaně, Rafi za venčení, Cathy za dohled, Bohdy za klobásku, Sophie za FBI průkaz, Ver ze tygří lebeň, Swamp za včeličku atd. (nelze vyjmenovat vše) Díky, bylo to jedno z nejlepších FF, co jsem zažila a mám pocit, že na naše cosplayové řádění žádná z nás nezapomene.

...a komu se report nelíbí, nechť mi roletku políbí!

Jak většina z vás ví, letos Cathy nakonec „flusla“ Pravdě do programu a vzdala se vedoucího postu SPN linie – žádné přednášky pod záštitou zarytých fanoušků. (stejně bychom musely rušit připravené přednášky, protože bychom skončily nalepené do jiné linie s vyjádřením, že oni mají přednášek víc – HA HA HA, problém kupeckých počtů)
K našemu i jejímu překvapení se však objevily přihlášené přednášky na téma Castiel a destiel, což rozhráblo strunu mé chlupatosti. Jako klasický „Koblihový stalker“ jsem se chtěla podívat, co je v tomto tématu nového – ano, taková menší ješitnost, nicméně k mojí smůle byla práce ze strany páně ředitelů přednější a tak byly nakonec vyslány Nemix s Padme, aby okoukly novinky. Jak jsem litovala, že jsem tam nemohla být a podpořit SPN, tak poté může litovat pouze slečna přednášející, protože bych ji za ten výkon asi skočila po krku.
Největší trapasy vznikají tehdy, zná-li převážná většina posluchačů více, než-li samotný přednášející, který doslova „mele“ kraviny. (někdy je lepší si aspoň sehnat anglický titulky – ztraceno v překladu) Snad za největší újmu na Koblihově úctě považuji zprostředkovaný fakt, že na Nemixinu poznámku o tom, že Misha si na roli Castiela barví vlasy, se jí dostalo podivně překvapené odpovědi – on si barví vlasy? Jak vznikl destiel a proč, logické základní odpovědi se Padme zjevně taktéž nedostalo. Suché Castiel a Dean je výpovědní hodnotou srovnatelné asi jako moje ranní káva s mlékem ke snídani. Tracy-loo-who, ta by zřejmě dostala rotaci žlučníku. Holky, já bych asi odešla taky zklamaně a nejspíš bych slečně přednášející zcela bez obalu doporučila, ať už neodbíhá od svého Gleekovského písečku a jak švec se drží svého kopyta. Když chci přednášet něco tak „profláklého“ (že na FF jezdí málo supernatural geeků neznamená, že neexistují), měla bych si o postavě/destielním fenoménu načíst a dohledat mnohem více, neboť jak pravila Padme, tohle předvést u SW fandomu, tak ji přinejlepším skalpují zaživa a prohodí oknem. Nemluvě o tom, že vstupný není zrovna nejlevnější a poslouchat něco, co si tak maximálně přečtu doma na wiki nebo pustím 100x dokola na Tubě, když to „náhodou“ zrovna nebudu vědět, za to mi to nestojí a není to vůči platícím fér. Stýská se mi po vtipném nadhledu Portyho…
Nemyslím si, že je důležité znát velikost bot, spodního prádla a aktuální počet zaplombovaných zubů – minioni vědí vše, ale základy jsou potřeba a neznat je, to je ostuda.
Pomíjím fakt, že v přednášce byl prý Emanuelův zadek považován za sexy, to je každého věc a názor, nicméně, slečno přednášející, pokud Vás sem někdo navedl, vřele Vám doporučuji shlédnout Karlu, tam má Misha zadek vyšpulený ve slipech a ten je fakt sexy. Emanův záběr je v tomto ohledu spíše plenkoidní.