5x16 - a co si o tom myslím já

Toto není klasická povídka. Jsou to mé myšlenky, které si nemohu nechat pro sebe. Jsou to vlastně myšlenky Deana. Celé se to odehrává po díle 5x16, kdy Dean zahodí přívěšek od Sama. Jsou to vlastně myšlenky, které se mu mohly honit tou dobou v hlavě.

Doufám, že aspoň někomu se to bude líbit, pokud ne....tak co nadělám....


Zklamal jsem je. Musel jsem je zklamat. Neumím si to jinak vysvětlit.
Je to jako moje osobní noční můra. Přišel jsem o matku, o otce a nakonec i o Sammyho. Já vím, že nejsem dokonalý a ani jsem se to nesnažil nikomu vnutit. Hrozně moc jsem chtěl mít normální život, chtěl jsem mít domov. Přál jsem si, abychom byli všichni zase spolu, abychom byli rodina. Stál ale o to kromě mě ještě někdo jiný?
Máma zemřela – je to už dávno – pro mě je to ale jakoby se to stalo včera. Bolí mě každá vzpomínka na ní. Vím, že to byla moje chyba, že jsem v tu osudnou noc měl něco udělat. Vyčítám si to. Sam si myslí, že to byla je vina. Žlutoočko přišel za námi domů kvůli němu. Ano, je to tak. Ale to není jeho vina. On to nemohl nijak ovlivnit, byl malý – byl to jeho osud.
Otec – je – byl to můj velký vzor – můj hrdina. Poslouchal jsem ho vždy na slovo, věřil jsem, že vše co děláme je pro naše dobro. On měl ale i svá tajemství, neptal jsem se. Co já jsem pro něj vlastně byl – tehdy to byla celá pravda, co jsem se dověděl díky kořenu snů. Byl jsem pro něj jenom poslušný voják – ten, co dává pozor na mladšího bratříčka. On ode mě vždy odcházel a nechával mě samotného, abych si poradil. Bral jsem to tak, jak to je. Nikdy jsem mu to neřekl, ale nenáviděl jsem ho za to. Byly situace, kdy jsem ho velice potřeboval, nebyl tu. Já tu pro něj byl vždy a pak se vypařil. Hledal jsem ho – dlouho jsem ho hledal. A proč vlastně, aby mi mohl vynadat, aby na mě mohl přehodit opět svoje starosti. A pak – obětoval se za mě. Nežádal jsem ho o to. Vím, že to neměl dělat, není to tak správné.
Sam – bez něho bych nemohl žít. On je můj život. Žiju pro něj. Neuvědomuje si to. Vždy jsem se o něj staral. Byl jsem tu pro něj. Po smrti Jess a otce jsem věřil, že spolu můžeme vyjít jako bratři, že si pomáháme. Ale on mě zrazoval zas a zas.
Když už jsem si myslel, že by to nemohlo být horší – bylo. Nevím, co si mám myslet, co cítit, jak se k celé situaci postavit. Udělal jsem něco špatně, jenom nevím co. Jak jinak se může stát, že Sammy nemá žádnou šťastnou vzpomínku se mnou. Jeho šťastné vzpomínky – to je pro mě noční můra. Jak mi po tom všem může říct, že on pohlíží na rodinu jinak. Já jsem přeci taky jeho rodina.
Vždycky jsem považoval přívěšek, který jsem od Sama dostal, jako takové pouto mezi námi – jako náš společný amulet. Zahodil jsem, zahodil jsem tím i Sama – možná. Musel jsem to udělat. Možná to bylo přehnané gesto, ale já už ho nechci, když vím, že pro něj to pouto mezi námi nic neznamená. Že já pro něj nic neznamenám.
Nechtěl jsem za svůj život toho tolik, ale to že zůstanu sám….. – jak s tím se poprat – to netuším. Opět se začnu přetvařovat, stejně jako většinu mého života.

Mně se to líbí ... mimochodem, jsem moc ráda, že jsi tu svou úvahu napsala a zvřejenila, opravdu! Taky jsem mockrát přenýšlela nad tím, proč Dean ten přívěšek zahodil - nebylo to kvůli tomu, že je Blh zradil myslím, že ne - myslím si, že zahazoval sama.. to jsi napsala moc hezky, "zahazoval sama". Tahle epizoda byla asi pro Deana klíčová, protože právě po té se tak zlomil - předtím ne, ale v téhle se zlomil a pak už šlo všechno z kopce... Dean vlastně nikdy nepřemýšlel nad tím, proč bojuje - bylo to správné, nepotřeboval důvody, bojoval pro Sama a tak.. ale najednou mu došlo, že to, čemu věřill, je lež a že to pouto (jak jsi ty napsala) neexistuje - a tak, jak se Cas cítil ohledně Boha, tak se Dean cítil ohledně Sama - zrazený... napsala jsi to moc hezky ... a taky se mi líbila ta pasáž, kdy Dean popsiuje, co znamenal pro otce - to se mě dotklo, to jsi napsala moc pěkně... jsem ráda, že jsem si tuhle tvojí úvahu mohla přečíst! A budu se těšit na tvé další případné úvahy...

Také jsem nadšená Vždy jsem si říkala, jak mohl Dean ten talisman zahodit a ty jsi mi to krásně osvětlila Dává to logiku. Je mi Deana strašně moc líto, protože na něm vždy ležela tíha osudu celé rodiny, vždy si myslel, že vše je jen jeho chyba, ale tak to vůbec není Nejraději bych ho celého zpusinkovala Chudáček... Takže opravdu skvělý psychologický rozbor a už se těším na tvé další příspěvky

teda holky - překvapily jste mě komentářema a to moc děkuji za ně

Maky: mě ani jednou nenapadlo, že by ten amulet zahodil kvůli Bohu. Sam ho zklamal. Já mám tento díl moc ráda a jsem ráda, že ty mé myšlenky se někomu líbí. Je to nic moc, ale tak co už. Moc děkuji za tvůj názor. Vím, že zrovna ty mi v tomto rozumíš.

Bohdy: jsem ráda, že jsem ti pomohla pochopit, proč přívěšek zahodil, ale je to jen můj názor a myslím si, že spousta lidí na to bude mít jiný pohled. Obávám se ale, že na další můj výtvor si budeš muset zase nějaký čas počkat.

Já jsem si hlavně Tvojí povídku ráda přečetla Líbí se mi uvažovat nad smyslem a významem věcí a gest a líbí se mi i, když mě někdo poporstčí k tomu uvažovat... a rozhodně jsem proto, abys, až příště pocítíš potřebu něco napsat, to něco napsala... protože tím se jednak něco dovídáš Ty - a pak, někdy, třeba i nechtíc, způsobíš, že někdo začne uvažovat nad něčím, co ho dosud ani nenapadlo.. psát tohle všechno, co se nám honí hlavou, je důležité

Nemix: Pěkně jsi to popsala. Ano Dean byl v tom okamžiku naštvaný na celý svět, ale asi nejvíce na Sama. Zkrátka se v něm něco zlomilo. Ale bez toho amuletu je jako bez ruky a já stále pevně doufám, že se ještě objeví.

Jančo a Maky: děkuji za komentáře
já jsem toto celá vlastně napsala proto, že jsem se hodně setkávala s tím, že někdo nechápal, proč Dean ten přívěsek zahodil a já Dean naprosto chápala.....tak jsem měla nutkání se tím aspoň takto ospravedlnit a doufám, že se mi povedlo zachytit hlavní myšlenku

Nemáš vůbec zač

Je moc dobře, že jsi to, co se Ti honilo hlavou, napsala... kolikrát přemýšlím nad spousty zápletek v SN, ale, nakonec nemám energii nebo náladu ty myšlenky napsat - nebo mám pocit, že to neumím... Ty jsi to ale udělala, což je skvělé

Tak nějak jsem si původně myslela, že se přívěsek opět objeví, že jej Dean (Cas, Sam) nakonec z koše vyndá. No nestalo se .
Myslím Nemix, že si dost věrně vystihla, co si Dean mohl myslet. Jeho otec zasvětil život pomstě, a také tak vychovával své děti, hlavně Daena. Dean, narozdíl od Sama, věděl, o co je Azazel připravil, takže přestože toužil po normální rodině jako Sam, toužil i po pomstě a jeho život - lovení duchů, příšer, démonů, ochrana lidí (hlavně Sammyho) - dával smysl. Ale postupem času tento smysl nějak vyprchal. Smrt otce, zabití Azazela (ale vypuštění mnoha jiných démonů), Samova smrt (kterou neustál, což vedlo k Samovo vzkříšení), peklo, andělé (dick), Samova zrada. Ať udělal, co udělal, vždy to vedlo k ještě horším věcem (alespoň zdánlivě), než kterým se snažil zabránit. Jeho jistota, že když zabíje "příšeru", pomůže lidem, že budou s bratrem rodina, byla totálně zadupána a neexistovalo žádné dobré východisko. A popravdě řečeno neexistuje dodnes (viz. konec 9.série) - naštěstí pro nás diváky SPN.
I když já stále doufám a věřím, že dobro zvítězí a Dean a Sam najdou štěstí a klid (Jsem pro ty happy endy ).
Takže Nemix, tvojí úvahu tohoto typu beru. Klidně nějakou další přihoď. Budu se těšit.

Pěkné... myšlenky postav, proč jednají tak jak jednají, jsou vždycky moc fajn...

Dámy, moc mě těší, že jste se nezalekly a i tuto úvahu jste přelouskaly. Docela mě to překvapuje vzhledem k tomu, kolik sérií už od té doby uplynulo. Těší mě, když vidím, že se někteří i nad celým SPN zamýšlejí (zapojují mozek, a že to není tak časté).

Takže děkuji za pochvalu. Až se naskytne nějaký díl, který bude stát za to, tak se ráda se svou úvahou/povídkou zase ráda ozvu.