přidávám další výplod mé choré fantazie ..... dnes jsem se potřebovala v práci trochu rozptýlit a uklidnit a vypsat, a toto ze mě vypadlo - je to nic moc, ale tak třeba se to někomu bude líbit.....
je to krátká povídka odehrávající se někdy v páté sérii - nevím přesně kde, ale určitě je to druhá půlka série....
budu se těšit na každý komentář - i na ty záporné......
povídka je opět trochu smutná - já už to ani jinak neumím
Amorové musí občas k nějakému spříznění duší dopomoci. Je velice důležité, aby některé vztahy byly uzavřeny. „Potřebujeme, aby krevní linie byla zachována.“ Michael se obrátil na Castiela. „Jsi s ním už dlouho. Zajisti, aby vše dopadlo tak, jak má.“
Dean ležel na postely a nemohl usnout – jako už tolikrát. Každý den myslel na to, co by se stalo, kdyby se vším skončil, nechal toho, prostě to vzdal. Zaposlouchal se. V místnosti bylo ticho, které přerušoval pouze pravidelný dech jeho bratra. Ten spal dobře celou dobu - to on je přece zodpovědný za to vše, tak proč kvůli tomu nemůže spát on. Cítil tíhu. Den ode dne byla větší, protože on je ten, kdo zlomil první pečeť a Sam – co vlastně jemu může vyčítat. Nic. On prostě jednal tak, jak se dalo očekávat. Ze začátku se chtěl pomstít, pak chtěl spasit svět. Dean se cítil zrazení a věděl, že ho Sam zklamal, nemohl mu už tak věřit. Rozhodl se ale potlačit své city hluboko do sebe. Nemohl je do své práce plést. Takový on prostě je. Ne, že by nic necítil, cítil – má duši, je to člověk, jenom nechce, aby to někdo věděl a zneužíval toho.
Lovec vstal, potichu sebral bundu a vyšel ze dveří. Dnes už neusne, to věděl. Chvilku se procházel. Jeho pohled dopadl na dětské hřiště. Bylo půl 4 ráno – takže bylo prázdné. Tedy téměř prázdné. Na jedné z laviček si všiml postavy. Znal jí. Obrysy těla znal. „Castiely?“ Anděl se ani nepohnul. Lovec přišel blíž. „Cassi, co tu děláš?“ „Čekám tu na tebe.“ „Hmmm, takže toto se mi zase jenom zdá. Seš v mé hlavě, viď.“ „Ne.“ Dean se posadil naproti němu a mlčel. Oba dva mlčeli. Najednou se anděl zvedl a podíval se na lovce. „Promiň.“ Jakmile slova anděl vypustil z úst, tak zmizel. Dean nechápal. Nevěděl, proč tu Cass byl a za co se omlouval. Zvedl se vítr. Dean si přitáhl bundu víc k tělu a vstal. Zavrávoral – bylo to, jakoby ho něco píchlo u srdce. Lovec se chytnul za hrudník. Uff, že už by to s hamburgery opravdu přehnal a jeho tělo mu to začalo oplácet. Oklepal se a šel dál. Začalo svítat. Vrátil se zpět do motelu. Sam ještě spal. Dean si uvařil kafe. Najednou mu bylo smutno. Cítil se sám. Věděl, že tu má bratra, ale on je prostě uvnitř sám. Zalezl do sprchy. Teplá voda dělá zázraky – jak s tělem, tak s duší.
Sama probudil zvuk dopadající vody na podlahu. Bylo mu jasné, kdo ten zvuk způsobuje – je to jeho bratr. Kouknul na jeho postel. Znal Dean a tak věděl, že tuto noc v ní nespal. Sam viděl na bratrovi, jak se trápí. Netušil jenom, jak mu pomoci. Kdyby bratra neznal, tak by řekl, že je bezcitný.
Dean vyšel ze sprchy, uviděl Sama, jak balí věci do batohu. „Brácho mám hlad, tak s sebou pohni.“
Lovci vešli do prvního bistra, které našli. Dean otevřel dveře a hned se v nich srazil se servírkou. Nadhodil svůj úsměv, který měl schovaný pouze na balení holek. Sam protočil panenky. Servírka mu úsměv oplatila a v tom Deana opět píchlo u srdce. Začalo ho to znepokojovat. Místo bolesti jím ale celým tělem projelo příjemné teplo. Posadil se ke stolu tak, aby na servírku viděl. Byla nádherná. Nebyl vůbec rád, že odchází. Slečna k němu ale přišla a nenápadně mu vtiskla do ruky papír a odešla. Dean si ho prohlédl. Stálo tam úhledným písmem napsáno „ ve 20 hod. u Modré opice“. Dean se usmál – má ji. Sam si všiml jeho výrazu – ano, toto byl po dlouhé době opět jeho bratr takový, jako byl dřív. Nahlas to nekomentoval. Byl rád, že má jeho bratr úsměv opět na tváři.
Dean přišel na místo, kde měl sraz s krásnou neznámou. Čekala tam. Lovec k ní přišel a nenápadně se jí dotkl – opět ta bolest u srdce. Žena na nic nečekala a políbila ho. Polibek jí opětoval. Věděl, že tuhle holku si nemůže nechat ujít. Tušil, jak to celé dnes večer dopadne. Dean se potřeboval rozptýlit. Když už chtěl s dívkou odejít, tak si všiml Castiela. Stál u impaly a díval se na něj. Dean se omluvil a nechal dívku chvilku o samotě.
„Cassi co tu děláš. Ale teď vážně. V noci strašíš po hříštích a teď se zjevíš tady. Co se děje.“ Dean sice mluvil s andělem, ale celou svou mysl upínal ke slečně. „Deane musíš jí nechat jít.“ Cass mrkl na dívku. „To si se snad zbláznil. Vidíš jí. Je dokonalá. Hele Cassi, jsi výborný přítel, ale já se tu a tam musím taky rozptýlit.“ Castiel pohlédl lovcovy do očí. „Deane ale toto není …“ odmlčel se. „Co není..“ Dean začínal být rozmrzelý. „Hele Cassi buď mi řekneš o co taky kruci jde, nebo mě nech.“ Anděl mlčel. „Fajn.“Lovec se otočil a odcházel. Castiel ho chytil za rukáv. Deanem to trhlo, toto nečekal, Castiel se takto nikdy neprojevoval. „Deane, je to kouzlo. Ty chceš tu dívku jenom díky kouzlu.“ „Co to plácáš – jaký kouzlo.“ „To Amor.“ Deanovi to docvaklo. Nechtěl tomu věřit. Podíval se na slečnu. Zavřel oči a promluvil. „Zruš to kouzlo a hned!!!“ Na poslední slovo kladl velký důraz. Anděl přistoupil k lovcovi a dotkl se ho v místě, kde měl srdce. Deanem projela vlna křeče. Zapotácel se a najednou to bylo pryč – to okouzlení bylo pryč. „Proč Castiely.“ Anděl mlčel. „Mluv!“ „Neměl bych o tom mluvit Deane, vlastně až se ti nahoře dozví, co jsem udělal……“ Castiel se nenápadně zachvěl „ Deane bojí se, bojí se, že ten souhlas opravdu nedáš a je tedy zapotřebí, aby se udržela pokrevní linie.“ „Počkej, ty chceš jako říct, že nějakej stupidní anděl mi otiskl značku na srdce, jenom kvůli tomu, abych stvořil potomka. Sakra Cassi – to si děláš srandu.“ „Promiň.“ Víc už z anděla Dean nedostal – zmizel.
Dean se ohlédl na místo, kde nechal slečnu – nebyla tam. Lovec byl zoufalý. Možná by to měl opravdu udělat. Dean vzal do rukou svou pistoly. Stačilo by jen jí přiložit ke spánku. Věděl, že to nedokáže, věděl, že v tomto je zbabělec. Dnes byl po dlouhé době opravdu šťastný a pak se dozví, že to bylo jenom díky kouzlu. Copak ti zatracení andělé nevidí, že i on má city, že není ze skály. Možná v tom to je, možná by měl být ze skály. Necítit nic. Vlastně to se od něj očekává. On vždy musel být – musí – a bude muset být ten silný, ten, co všechno vydrží a nesloží se. Dean se zhluboka nadechl. Veškerou svou bolest uzavřel hluboko uvnitř sebe a postavil za ní neproniknutelnou hráz. Jak se cítil – prázdný……
Druhý den se vrátil na pokoj. Sam byl už vzhůru. „Tak co brácho?“ Sam si začal dobírat bratra. Dean se usmál od ucha k uchu „brácho užil jsem si, měl bys to taky občas zkusit, aspoň nebudeš tak upjatej.“ Sam hodil po bratrovy polštář „blbe“ a odešel do koupelny. Dean si sedl na postel a po tváři mu stekla slza.
Domov 
Stránka 
Jemu prostě nikdy nic nedojde! Vážně krásně napsané, Nemi 
Jen škoda, že vždy musíš mít depku i ty sama, aby jsi něco tak úžasného splodila 
takže je mi líto, ale já se v pocitech (a vzláště v pocitech Deana) vyžívám a kdy on byl naposledy šťastný - myslím opravdu šťastný...... 
tak vidíš, nemůžu teda psát nic veselého....
Máš pravdu, ani já nevím, kdy byl šťastný. 
