Mohu Já být přítelem?

Tak jsem dnes něco splácala není to nic moc ale ppotřebovala jsem se o ot podělit. Je to spíše průtok myšlenek než nějaký děj. Odehrává se po dílu 4x16. Ten úplně miluju jsou tu krásně vidět Cassovi pochybnosti.. no prostě ten díl je pekelně dobrej.. No ale tu “povídku” berte s nadhledem, je to jen no jen taková představa jak se moh Cass cítit. Teda tak jak by se mi to líbilo.

________________


Castiel seděl u nemocniční postele. Přemýšlel, vzpomínal… Mohl vůbec Castiel žádat něco takového, mohl tolik ublížit tomu, kterého má chránit. Mohl? Ano, anděl věděl, že to byl rozkaz. Byl zvyklí rozkazy plnit bez zaváhání, bez otázek. Byl zvyklí pro rozkazy obětovat cokoli.
Ale od doby co poznal mladého lovce se v něm pomalu začínalo něco měnit. Začínal pochybovat, začínal …. Začínal cítit.
Jak řekli, jeho nadřízení, je nepřípustné, aby anděl cítil. Jak řekli, příliš se s Deanem sblížil a tím ztratil Jeho důvěru. Ale bylo to tak? Byl si s Deanem blízký. Dříve možná, dříve mu Dean snad i věřil, dříve ho možná pokládal za přítele...
Anděl znal spousty svazků, znal bratrské pouto, znal lásku k Bohu, ale přátelství… to bylo něco, co poznal až s Deanem a Castiel, ač nerad musel uznat, že ho přátelství naplňovalo více než láska k Bohu. Pro anděla to byla nepřípustná situace, jejich Otec má být vždy první.
Castiel se zmítal mezi svými pocity a odpovědností, kterou nesl na křídlech jako závaží.
Hleděl na spící oběť svých rozkazů, své víry a vzpomínal na první setkání. Na setkání, které Deana vyděsilo..
Další vzpomínka nebyla povzbudivější. Cass ji neměl rád, ale jako anděl si byl jistý, že výhružkou přinutí Deana k poslušnosti.
„jak jsem jen mohl“
stále viděl vyděšený pohled v Deanově tváři při vzpomínce na peklo, kterou anděl vyvolal. Jedna věta zničila vše o co se Castiel snažil. Jedna věta zpřetrhala veškeré naděje na důvěru, kterou si Castiel tak těžce vydobýval každý den.
Anděl nesnášel Deanovi sarkastické poznámky, neposlušnost, jeho absolutně žádný respekt, jeho bezbožnost… ale měl ho rád. I když tehdy o tom zapochyboval, byl vůbec on schopný mít rád? Mohl by někdo, kdo má rád udělat něco takového? Anděl, ano anděl toho byl schopný, byl schopný ublížit pro splnění svého rozkazu.
Po tomto incidentu, spíše po svém selhání, již nevěřil, že mu Dean dovolí se s ním sblížit. Ale s postupem času se setkávali častěji a jejich rozhovory, nabývali stále vřelejšího charakteru. Castiel si zažínal zvykat na jeho sarkasmus, tedy spíše začínal poznávat jeho osobnost. Netrvalo dlouho a i on odhalil, že vtipkování a hloupé poznámky jsou jen obrana proti pravdě, proti minulosti,… proti světu. Castiel začínal cítit Deanovu bolest, začínal cítit víc, než jen pouto spojující chráněnce a chráněného. Castiel začínal cítit pravé přátelství… a začínal mít strach z jeho ztráty…
Mýlil se, Dean měl srdce větší, než by si kdokoliv jiný dokázal připustit, Dean uměl odpouštět, uměl milovat, a uměl si vážit svých přátel,… ale uměl i skrývat bolest a zklamání, uměl tajit vše co by jiným ublížilo. Castiel tyto situace začal rozeznávat a snažil se mu v nich pomoc. Začínal zjišťovat že pro Deana jsou důležitá obětí, lidský kontakt, nebo jen přítomnost někoho komu věří, koho má rád. Ve chvílích jeho smutku, strachu, zoufalství… byl anděl s ním, nevyjadřoval se k situaci, ale byl s ním,
Castiel se v duchu usmíval, ta chvíle, kdy si byli navzájem blízcí, kdy si navzájem věřili mu byla vzácná. Až do dnes byl na světě štastný.
Ano, až do dnes. Jeho tvář se zasmušela. „Jak jsem jen mohl“ Smutně hleděl na nehybného chlapce. Na chlapce, kterého… měl rád. Opět o sobě pochyboval, měl ho rád a opět ho ranil. Castiel věřil, že Dean pochopí, co je to boží vůle. Ale také věděl, jak moc mu tím ubližuje. Viděl na Denově tváři prosbu o pomoc. Prosbu, která křičela jediné „Cassi nenuť mě“
„Já tě v tom nechal, nejsem dobrý přítel“
Castiel se nenáviděl ale anděl to cítil jako nutnost…

Je ti líp“
„Né díky tobě“
Tato slova zarývala, nůž hluboko do Casstieolova srdce. Ale nejvíce Casse tížila pravda. Pravda, kterou se snažil pře Deanem skrývat, pravda o první pečeti. Neznal ho příliš dlouho, a nakouknout do Jeho duše nebylo lehké, ale i tak věděl, že pravda o první pečeti je další šrám na Deanově duši, která pomalu umírá…
Anděl cítil smutek, obrovský smutek. Jeho slepá víra v Otce, rozkazy, věrnost… možná nadobro zničili naději na záchranu světa. Tohle si vyčítal anděl ale Casse trápilo, že možná nadobro ztratil svého přítele….
Postavil se nad usínajícího Deana, mlčky hleděl na tvář poznamenanou bolestí a utrpením…
„Omlouvám se…. Příteli“

Naozaj veľmi pekná poviedka Terrik, len tak dalej

Terrik: opravdu dobře se to četlo, já mám tento díl taky hodně moc ráda.....je fajn, když se můžeš díky povídkám podělit o to, nad čím vnitřně přemýšlíš -já to taky dělám a dělám to ráda....takže se budu těšit na další tvou tvorbu

Děvčata já vám moc děkuji že jste to četli a že se vám to líbilo. Jsem ráda že ten blábol někoho zaujal

je to naozaj pekné Terrik a žiadny blábol hádam pridáš aj inakšiu poviedku lebo táto sa naozaj dobre čítala

hi hi připadá mi vtipné, jak si všichni autoři povídek myslí, že píšou bláboly....

Terrik: opravdu se to dobře četlo - s tím souhlasím se Satu.....takže koukej zase něco vymyslet

díky za podporu bez té bych nenapsala ani řádku....já bych ráda přidala ale zjistila jsem že mi za dva týdny začínají zkoušky a já nemám ještě ani poznámky... ale budu se snažit....

Nemix: je to tak mám dost kamarádek, které psali krásně ale nechtěli to nikde ukázat, styděli se za to...a nebylo proč...no jo jiné to asi nebude, nejde jen o to že se člověk stydá ale také o to jaký vkus mají čtenáři... no i když tady je to samý sadista... takže torturing osloví skoro každého

Mě se to taky velmi líbilo, sice jsem chviličku musela v hlavě zaátrat nad dílem, který myslíš, ale pak mi to došlo - Rozhodně Cass s emocemi, s uvědoměním si svých chyb je lepší než Castiel - okřídlený bastard
Rozhodně mi to nepřipadá jako blábol a osobně oceňuji všechny autory, kteří se s někým o svá díla podělí, jelikož já na tohle prostě nemám, jakmile něco napíšu, připadá mi to jako moc veliký blábol (a jsme u toho ), takže to zůstane na papíře, nedopsané do konce, maximálně ve wordu v pc.

Terrik: Není to blábol, zajímavě popsané pocity Case.

Díky jančo a Eviik nenechávej si to jenom pro sebe, mi to chcem taky vidět. Hezky otevři šuplík a šup sem s tím

Terrik: Žádný blábol! Skvělé to je Tu epku miluju!!! Trpící Dean, to je moje A bylo vidět, že Cas si to dost vyčítá...

Terriku, krásně jsi popsala Casovi pocity. Patříš mezi mé oblíbené autorky , takže žádné nechávání si "blábolů" v šuplíku a hoď sem úplně všechno, třeba i popsanou účtenku. Já si totiž ty tvoje "bláboly" čtu i víckrát a jak ráda! Ať to píšeš ty či "jen" překládáš - všechno je perfektní!!!!! Miluju, když píšeš o rodině Wintschesterů a moc do svých povídek nezakombinováváš jiné osoby. Jejich rozhovory jsou, jsou, jo budu se opakovat, jsou úžasné. Kdybych mohla, tak prodloužím den, abys měla víc času na psaní.