Tak jsem něco splodila. Neberte to moc vážně jde o šílenou teorii otevření očistce. No prostě je to taková FFsplácanina…ale musela jsem si odpočnout od zkoušek
_____________
Očistec
Dean se chvěl. Castiel cítil každý pohyb jeho těla. Byla zima, soudě podle Deanova stavu byla velká zima. Castiel ji necítil, nepoznal ji na svém těle, ale viděl ji, spatřil krutost zimy na lovcově těle..
Před několika dny
Castiel odešel z Bobbyho domu. Rozmluva s Deanem ho nijak nepotěšila neuklidnila ho. Ale přesto mezi nimi našel jednu větu, která hřála anděla u srdce. „Mám tě jako bratra…“ Znělo Casovi v hlavě ještě dlouho poté. Nenáviděl se za to, že jim lhal, nenáviděl tu situaci a nenáviděl Crowliho. Potřeboval ho… myslel si to…
Castiel se o lovce začínal bát. Věděl, že ten šílenec je schopný čehokoliv, koneckonců zabít je chtěl. Znal ho lépe než by si přál. Očekával od něj pomstu.
Bratrům ani Bobbymu se nezjevoval ale hlídal je. V duchu se zasmál, protože jim byl neustále v patách. Jak říkával Dean seděl mu anděl strážný na rameni. Ano, Dean… Ten kterému lhát nechtěl, ale znal ho a s tímhle by nesouhlasil… Uběhlo několik dní. Anděl pomalu začal opouštět své chráněnce, ale zase se k nim vracel, stále čekal na nějakou podlost… Crowliho se mu nedařilo najít a tak raději dál držel hlídku….
Tušil, že když mu překazili otevření očistce pomocí Eve, najde způsob jak ho otevřít pomocí jich. Už jenom kvůli Crowliho slabosti pro teatrálnost.
„Deane…“
„Hm.“
Odpověděl aniž by se na Bobbyho podíval, jen dál četl v knize. Vlastně ani nevěděl co hledá. Snad způsob jak zabít Crowliho, snad způsob jak neotevřít očistec, … možná způsob jak odpustit příteli… Bylo mu to jedno, hlavně že nemusel přemýšlet…
„večeře…“
Pověděl Bobby a šel se taky najíst. Dean zaklapl knihu a neochotně se zvedal…
„A co vůbec je“
„Pizza“
„Víš Bobby vrchol tvého kulinářského umění je zvednout telefon“
Bobby se otočil a odebral Deanovi jeho porci…
„Co děláš?“
„Beru ti telefoní večeři…“
„Dej to sem…
Rozčiloval se Dean a vytrhl talíř Bobbymu z rukou…
„Já neříkám že objednáváš….. totiž vaříš špatně…“
Sam to nevydržel a rozesmál se,… Bobby se čertil jako děcko a Dean bránil svou večeři zuby nehty…
„Tak si nestěžuj“
„Už mlčim…“
Poslední slova zanikla ve slastném mlaskání…
Šli spát, Dean ležel dole, měl rád tu starou pohovku a měl tam klid. Anděl se posadil vedle, koukal na spící šípkovou růženku. Castiel se usmál, měl rád momenty, kdy pozoroval lidi jak spí, vypadali bezbraně, bez obav, spokojení, klidní…
„Jen spěte, dám na vás pozor…“
Někam na chvíli zmizel. Pravidelně obhlížel okolí domu, zda se něco neděje. Když se vrátil uviděl prázdnou pohovku. Trochu ho to znepokojilo ale věděl, že Dean občas pořádá noční nájezdy na ledničku, jenže ani tam nebyl… Když se vracel zpět do obýváku, něco ho zastavilo… někdo ho zastavil….
„Crowli…“
„Ahoj Cassi…“
„Co tady chceš, řek sem nech je být…“
„Víš, ty jsi dovolil aby mi zabili klíč k očistci…“
„Přijmi mou hlubokou soustrast…“
Dean, kterého drželo několik Deamonů ve stínu místnosti, se podivil kde Cass vzal ten sarkasmus… Hrdě se usmál „To má ode mě“ špitl a dmul se pýchou. Osoba vedle mu jednu vrazila…
„Ale Cassi s odplatou si musel počítat… a víš ty co… já mám nový plán…“
Máchl rukou a ti poskoci co Dana drželi i sním vystoupili ze stínu a ukázali se v celé kráse…
„Deane..“
„Ano ano, to je ten plán, ale Cassi neboj ty seš v něm taky… taky je tam tvoje rolička… malá ale já s tebou, na rozdíl od tebe počítám…“
„Nechej ho jít..“
„Ne..“
„Nechej ho opustit tento pokoj…“
„Jinak co …“
„Jinak tě zničím…“
„Ne Cassi ne, nezničíš…“
„Jsem anděl, co jsi ty..“
„Já jsem mocný…“
„Spíš nemocný…na hlavu“
Poznamenal Dean a schytal další…
Crowli se otočil a popošel k němu.
„Jen se neboj už se k tobě dostanu…“
Na zemi byl nakreslený ornament, castiel se podivil, nevěděl co je zač, ale uvědomil si že stojí uprostřed…Dean byl vhozen k němu. Castiel ho zachytil, jinak by upadl…
„V pořádku…“
Zjišťoval Cass situaci…
„Jo jde to… co to je..“
„Já nevím…“
S těmito slovy se pokoj ponořil do nepříjemného světla, oslepujícího a ohlušujícího zvuku… Tón se neustále zvyšoval a stupňovala se jeho intenzita…
Vše utichlo a Castiel držel bezvládné Deanovo tělo… Kolem nebylo nic, vůbec nic jen sníh, mráz, vítr… najednou si uvědomil svou nevědomost, najednou si uvědomil že neví co má dělat… Chtěl probrat Deana, nepovedlo se, chtěl odletět… nemohl, chtěl uzdravit pár ran co jeho přítel dostal… nešlo to, anděl neměl svou sílu.
„Hele Cassi…“
„Dobré ráno…“
„Spíš… no nic… kde jsme…“
Ptal se Dean visejíc přes Cassovo rameno. Ten ho opatrně sundal. Dean se zakymácel ale ustál to.
„Co se stalo…“
„Deane, já nevím, nevím kde jsme….“
„No ale je tu trochu zima…“
Instinktivně si přitáhl bundu k tělu..
„O promiň, tady vezmi si můj kabát“
„Ale co ty. Nebude ti zima“
„Nemám schopnosti ale jsem anděl. Mě zima nebude…“
Odpověděl a přehodil přes něj bundu. Pomalu došli k nějaké stěně stála uprostřed ničeho a byla jen jedna. Šli dlouho a Dean začal pociťovat únavu, sedli si ke zdi.
„Aspoň to tu nefouká…“
Dean usnul, nebylo divu Crowli ho vytáhl z postele uprostřed noci. Cass si vzpomněl co Dean říkal o teplu lidského těla a neobratně si přisedl k lovci. Objal ho kolem ramen a nechal ho spát.
Dean se chvěl. Castiel cítil každý pohyb jeho těla. Byla zima, soudě podle Deanova stavu byla velká zima. Castiel ji necítil, nepoznal ji na svém těle, ale viděl ji, spatřil krutost zimi na lovcově těle…
Bylo to několik hodin a Castiel stále koukal vpřed. Dean se pomalu probral…
„Tak co Sherlocku už víš kde jsme…“
„U očistce…“
„Co“
„Tohle je brána k očistci…“
Odpověděl zmrzlému lovci a ukázal na zeď…
„Ale proč jsme tu…teda spíš jak od tud“
„Bojím se že to nepůjde..“
„Co…“
„Crowli ho chce otevřít a dokud to neuděláme nepustí nás ven..“
„Ale ty jsi anděl…a navíc jak přišel na to že ho můžeš otevřít…“
„Jsem anděl..“
„Jo, dyť to říkám, tak šup domů. Bobby už určitě telefonuje snídani.“
Cass se usmál a Dean poznal, že u poslední večeře byl příomen i Cass, trochu ho to zahřálo u srdce .
„Ten anděl, který zabije neviného člověka u brány očistce, stane se klíčem do jeho hlubin…“
„Co!!!“
„Tak je psáno v jedné z knih ale“
odmlčel se
„Myslel jsem, že jde o pověru, že není možné k očistci kohokoliv poslat, ale Crowli na to nejspíš přišel…“
Dean nevycházel z údivu.
„Takže když mě…“
„Neudělám to „
„Já vím.“
Cass se prudce otočil, jeho a Deanovi oči se střetli a Cassův pohled křičel Díky
„Ale pokud tu zemřeš, je to to samé, nevím jak se odsud dostat…“
Oba seděli, kromě Deanovi zimnice, se nikdo nepohnul
„Ale je tu jedna naděje..“
„A jaká? Crowli se smiluje…to se dřív naučí bobby vařit“
„Nemyslím že je špatný kuchař..“
„ochutnal si to někdy…“
„Ano… jedou…“
„A?“
„Nebylo to zlé…“
Dean prtočil oči…
„No jaká je ta možnost…“
„Tato seance může trvat pouze omezený čas…
„A to je…“
„Dlouho“
„To sem chtěl slyšet…“
„Víš, to šance někoho poslat k očistci se naskytně jen párkrát. Je na ni potřeba sosta surovin… ale vše se musí splnit do slunovratu…a to je…“
„Za deset dní…“
Deanovi se zlomil hlas.
„Crowli přišel pozdě, kdyby to naplánoval dřív vyhrál by, takhle mu zbývá jen doufat..“
„Takže když to deset dní přežiju… „
„Ano…“
„Fajn…“
Castiel tušil co přijde a tušil že to bude těžké i pro něj… Ale nechtěl Deana děsit.
Další den se oteplilo… země se začala rozevírat a protékala jí láva, Dean se začal vyslékat, bylo mu horko, nesnesitelné, nadcházející den dorazila Castielova obava a Deanova noční můra… Alastir a je ho mučící hračky. Ve skutečnosti tam nikdo nebyl. Skutečné ale byli rány způsobené jeho nástroji…
„Cassi… zab mě…prosím..“
Žádala a prosila oběť mučení. Castiel se díval na zmítající se zkrvavené tělo…Pochopil o co jde.
Necháš ho zemřít, nebo ho zabiješ sám…Zněla v hlavě myšlenka měl na výběr ale byl rozhodnut… neudělá ani jedno. Castiel se rozhodl, rozhodl se bojovat, rozhodl se nevzdát to. Cítil, že někde hluboko uvnitř má svou sílu…
Byl to již sedmý den a Cass začínal nabývat svou moc, věděl, že Deanovi mnoho času nezbývá… Jeho prosby o smrt již téměř vyslišel, ale nedokázal to. Pouze ho utěšoval a snažil se ho přesvědčit, aby to nevzdával… Dean ho ale neviděl, pouze cítil jeho přítomnost. Byl zase v Pekle, alespoň svou myslí…
Do slunovratu zbývali tři dny. Cass si dodal odvahy a pokusil se rozehnat pekelnou představu. Povedlo se a Dean přestal křičet. Byl zkrvavený a slabí ale potutelně se na něj usmál…
„Anděl?“
„Anděl…“ Odpověděl a zvedl Deana do náručí… Dean měl pravdu, byl to anděl i s částí své síly.
„Deane, Cassi..“
Vykřikl Sam a běžel k nim… Castiela přenos vyčerpal a pod tíhou Deanova těla se poroučel k zemi. Bobby ho opatrně zvedl.
„Dobré Bobby děkuji…“
„Cassi co se stalo…“
Ptal se Sam a odnášel Deana na pohovku…
„Crowli..“
Odpověděl Cass…
„Takže ta zrůda nekecala..“
„Vy jste s nim mluvili…“
„Ano máme ho hezky pod zámkem….“
Castiel si uvědomil proč získal zpět svoji sílu, Crowliho moc oslabila a jeho drželo nad vodou něco jiného… přítelství…
„Uzdrav ho Cassi..“
Naléhal Sam.
„Já nemůžu, na to sílu nemám…“
Sam se zamračil…
„Neblbni Same, „
Zabrzdil ho Bobby a šel pro lékárničku. Deana ošetřili. Zřídili ho pěkně ale zvládne to.
Bobby nalil skleničky a přinesl je do obývacího pokoje. Cass seděl u Deana a vypadal provinile.
„Dej si…“
Cass natáhl ruku po skleničce
„Děkuji Bobby“
„Myslím, že by jsme měli začít znovu.“
Cass se podivil této nabídce ale byl za ni rád. Oba lovci chtěli vědět co se stalo. Cass jim vyprávěl o všem, při zmínce o pekle se otřásl a všiml si Sama jak nasupil obličej.
„Crowli to schytá…“
Skočil do rozhovoru a Cass jen přikývl. Šli spát brzy. Castiel opět dozoroval a tentokrát neodlétl ani na moment. Bál se o své přátele…
Domov 
Stránka 
Ale přežil, to je hlavní. 
