Zdravim.
Tak jsem si zkusila taky něco napsat...
Je to taková mini-povídečka, úplná prvotina. Ale je taková, mno asi trochu jiná...
Budu moc ráda, za každý názor, ať už pozitivní nebo negativní.
Všechno není tak, jak se na první pohled zdá„Jé, konečně jídlo!“ No bylo už na čase. Pomyslel si Dean. S chutí se začal ládovat.
„Cože? Jídlo? Jupííí! Už jsem měl hroznej hlad.“ Sam se nahnul nad misku a s mírně přivřenýma očima dal do jídla.
Dean, ačkoli takový gurmán a labužník, skončil jako první. Ostatně jako vždycky. Smutným pohledem se pozastavil nad prázdnou miskou a chvíli přemýšlel. Pak se vydal potichounku za svým bratrem, našlapoval měkce, aby nebyly slyšet jeho kroky.
Sam seděl k němu otočený zády a plně ho zaměstnávalo to, aby naplnil svůj kručící žaludek. Když byl Dean v dostatečné blízkosti, přikrčil se nad Sama a ukradnul mu kousíček z jeho pokrmu. Okamžitě si to nacpal do pusy. Úmm, to je ale strašně dobrý. Sam dělal jakoby nic, ale pro jistotu zrychlil své tempo. Přeci si to nenechám všechno vzít od toho... toho nenasyty jednoho. A tohle má být můj starší brácha... No mám to ale povedenýho bratříčka.
Jenže tohle Deanovi nestačilo. Zase se přikrčil nad Sama, že mu uzme další kousek. Jenže Sam už jen doluxovával misku. Zbyl tam poslední kousek, zrovna ten si chtěl Dean přivlastnit a zrovna ten samý chtěl Sam dojíst. Strhla se bitva. Oba dva se začali postrkovat.
„To mi musíš brát i ten poslední kousek? Jsi fakt hroznej, jakmile se jedná o jídlo.“
„No tak Sammy, znáš mě ne? Jídlo je moje láska!“
„Né, tenhle kousek je můj a ty ho nedostaneš!“
To se ještě uvidí. Přece jenom jsem o něco starší a tudíž i silnější. A silnější vyhrává! Strkanice se přiostřila a došlo na mírnou boxovačku. Boj byl opravdu vyrovnaný. Zničeho nic se najednou odněkud ozvalo zamlaskání. Dean toho využil, o trochu víc odstrčil bratra a okamžitě snědl onen poslední kousek jejich jídla.
„Hmm, skvělý.“ Sam uraženě.
„Jo, to máš pravdu, skvělýý.“
Přišla noc. Najednou všechny světla všude zhasla a nastala tma. Oba dva byli za celý den pobíhání unavení a ospalí. Navíc, co jiného se dá dělat, když skoro vůbec nic nevidíte? Sam si lehnul do rohu na hromadu sena. Po chvíli za ním přišel i Dean. Taktéž si lehl a to hned vedle svého bratra.
„Ty, Same, spíš?“
„Ne, ještě ne.“
„Promiň mi to dneska s tím hráškem, jak jsem ti ho snědl.“
„Jo v pohodě.“
„Takže se na mě nezlobíš?“
„No, né no. Jsi můj brácha přeci, co mám s tebou dělat.“
„Same, díky! A můžu k tobě?“
„Hmm.“ Ospale, téměř neslyšitelně.
Dean se přitulil ke svému milovanému bratrovi. Opřel si přední tlapky o jeho záda a svou hlavu si položil na jeho.
Usínal s myšlenkou na svého užasného brášku, který by mu odpustil snad cokoliv. A než se propadl do říše snů, zašeptal: „Tak dobrou noc. Mám tě moc rád.“
Vlastně to zabublal. Ono to lidem připomíná jakési bublání, když si osmáčci mezi sebou povídají...
Poznámka autora:Osmák degu = malý hlodavec.
Tato mini-povídka je inspirována skutečností, dvěma osmáččíma zlatíčkama. Jsou to dva klucí - bráchové. Sice se nejmenují Sam a Dean, ale povahově jsou jim hodně podobní...