Krátká oddechová povídka, ladící k jarnímu oddechovému odpoledni.
Inspirovala mě skutečná událost. Stála jsem v Downtownu, ve Vancouveru. Byl slunečný zářivý, den, a naproti přes ulici stál maskot bobra, jedné zdejší restaurace s rychlým občerstevním. V tu chvíli jsem viděla Case, stojícího na svém místě. Castiel, čeká až se Dean vrátí (z policejní stanice), a snaží se přijít na to, CO je pro Boha tahle věc, zač.
Milá oddechová (slashová) povídka, v zásadě o ničem.
Děj, je zasazen v páté sérii. Dean a Cas, jsou v téhke povídce "pár". To slovo zní, divně!
Enjoy!
VERY HAPPY BEAVER
PŘEŠŤASTNÝ BOBR
VERY HAPPY BEAVER
Je jaro. Castielovi, cípy baloňáku povlávají ve větru, okolo kolenou. Anděl, stojí na chodníku, v centru velkoměsta. Castielovi na tvář, a do vlasů dopadlo slunce.
Vykouklo z pod mraků, záříc, a odrazilo se Castielovi v očích. Světlo, zvýrazňuje jejich modrou barvu.
Jako ryzí stříbro v tekoucí vodě. NIKDO, by nepostřehl, nikdo NEVÍ, že to, co vidí, v očích na ulici stojícího muže, není jen odraz, venkovního světa, ale i Castielovy ANDĚLSKÉ, milosti. Skutečný, Cas. Důkaz, zakrylo slunce.
Anděl, se, tváří, jako vždy, vážně, a spekulativně. Sluneční světlo, se odráží od skel v oknech mrakodrapů, dopadá na chodník, a silnici, a oslňuje kolemjdoucí, kteří se Castielovi vyhýbají.
Castiel, tomu nevěnuje pozornost, nebo neví, že by měl. Stojí, a zírá, a zcela ignoruje rozzlobené osoby, které jsou jej nuceni obcházet. Castiel, se soustředí, na to, co vidí, a to, co vidí, jej zaujalo.
Naproti, přes ulici, stojí u restaurace s rychlým občerstvením, BOBR. Respektive, maskot, restaurace, v kostýmu bobra. Castiel, rozvážně přešel silnici, a stoupl si před muže v kostýmu. Ústa bobra, stylizovaná do lidské podoby, jsou roztažena v (příliš) širokém úsměvu a bobří oči, jsou neskutečně VELKÉ. Castiel, se ušklíbl. Výraz bobra se nezměnil. Castiel, si stoupl blíž, a bobr ho v tu chvíli naprosto zaskočil. Podal, Castielovi leták.
Castiel, shlédl. Důkladně, papír prostudoval, ale pořád neví, CO s tím dělat. Co, bobr čeká, že udělá?
„Hej,“ k Castielovi se připojil Dean. „Nový, přítel?“
Castiel, neodpoví. Předal Deanovi papír, který byl přidělen JEMU, a vyčkávavě se na lovce zadívá. Anděl, doufá, že mu Dean vysvětlí, CO to znamená. Dean, protočil očima, a naneštěstí, odešel. Castiel ho pozoruje. Lovec přistoupil k malému okýnku ve stěně restaurace, a za chvíli se vrátil, bez letáku, a s kelímkem kafe, v ruce.
„Ty,“ zabručel, Dean mírně podrážděně,“tady, na mě počkej,“ Předal Castielovi nápoj, a zmizel za rohem.
Castiel zírá, na kelímek. Proč, ho dostal? A, v první řadě, jak to, že leták zastoupilo kafe?
Bobr se nicméně, kurážně usmívá, a Cas, si statečně lokl.
…
Začalo pršet. Ulice se rychle vylidnily, a ti lidé, kteří zůstali venku, roztáhli deštníky. Skutečnost, že, Cas, ignoruje déšť, je pokud možno irituje, ještě víc, než to, že anděl, stojí v cestě. Cas, se znovu napil. Koutky úst mu zvlhly, a chuť kávy se mu na jazyku mísí s deštěm.
Když se o půl hodiny později, Dean vrátí, pořád prší. Už ne silně, ale vytrvale, Mrholí. Zpod tmavých mraků vykukuje slunce, a ve stružkách po silnici, valící se voda, se třpytí.
„Casi, co, k čertu, děláš?
Bobr, zmizel, ale Cas v ruce pořád drží kelímek s kávou. „Řekl jsi, abych čekal. Tady.“
„Prší, do prdele,“ sykl, lovec.
Castiel, se ušklíbl. A,
upil kafe.
Dean, pozorujíc, podotkl: „Tobě, to chutná, Casi?“
Cas, spustil ruku, s nápojem. „Bobr mě ujišťoval o kvalitě téhle, kávy, ale, já jí jednoduše, nemůžu přijít na chuť. Tvářil se ale tak nadšeně, a odhodlaně. Chtěl jsem – „
„Potěšit bobra?“
Hlava, pootočená ke straně. „Proč –„ale, větu nedořekl. Jeho ústa, uzamkl Dean svými, v polibku. Lovci je jedno, že se lidi dívají, soustředí se na to, co ochutnává: Kávu, déšť,
Na, nevyřčená slova. Case.
Cas, zasténal.
„Jsi mokrý,“ podotkl Dean.
„Jsem,“ Jeho oči, září. Po Castielově, vlhké tváři, sklouzávají paprsky slunce, a Castielova kůže se leskne.
Dean, se stěží drží zpět, a když Cas, znovu zasténá, do jeho pootevřených rtů, lovec vzdá souboj se sebou sama, poddávajíc se okamžiku. Senzaci.
Prohloubí polibek, a teprve pak si uvědomí, že i Cas, ho sice líbá, ale současně, se dívá za něj.
„Casi?“ zeptal se, a mírně se odtáhl. Anděl, ztuhl. Vyklonil se, zpoza Deana, rukou držíc rukáv lovcovy bundy.
„Proč, na nás ten bobr zírá?“ zeptal se konečně. „A, SMĚJE se.“
Dean, se otočil. Maskot, sundal bobří hlavu a drží jí pod paží. Pozoruje líbající se mužskou dvojici přes sklo, oddělující restauraci od exteriéru. Dean, zrudl.
Stěží POPŘE, svůj vztah s Casem. A, ani nechce.
Ten, bobr, se směje JIM. Posměšně.
„Nelam si s tím hlavu, Casi. Je, to prostě šťastný bobr.“
Castiel vážně přikývl, a políbil Deana znovu. Po spáncích mu dolů po tváři stékají pramínky vody. „Jsou všichni bobři obecně, veselá stvoření?“
„Strašně, moc. Šťastní.“
Pravda je, že NE. Bobři, nemají anděly strážné.