Report/zápis/protokol/záznam/zpráva/hlášení = co je komu libo...
Brněnské trajdání...Pár týdnů se sešlo a z rádoby soukromých setkání po práci se stalo další vícehlavé slejzando grando fanoušků SPN všech možných vyznání. Tentokrát ve složení Sophie, Ver, Panthera, Nemix, Cathy a Bohdy.
Po kávovém dýchánku na hlavním nádraží, kdy nás Nemix počastovala hláškou, "
hlídejte kaz" (zřejmě myšleno - hlídejte čas, neboť jsme všechny čekaly na Bohdy, která jela jiným spojem), jsme nabraly posledního hlášeného účastníka a společně jsme vyrazily do víru malého "velkoměsta".
Prvotní problém, najděte v devět ráno posezení s občerstvením, kde se ujmou 4 nekuřačky : 1 občasná : 1 kuřačka zároveň. První zastávkou se tedy stala proslulá Zemanova kavárna, kde se dle vyjádření obsluhujícího personálu v prvním patře kouří. Nakonec se situace vyvinula tak, že kouření bylo povoleno jen na malém vyvýšeném balkónku. Prvním údivem mimobrněnských byla velikost zdejších obložených chlebíčků. Nevím, jak v Praze, ale u nás jsou z klasické velké veky.
U stolu panovala výborná nálada, kdy ke všeobecnému údivu došlo ke zjištění, že Nemix je zvyklá na úzký, Panthera má pytlík a Cathy jednou přejela dvakrát. Po celou dobu padal bezpočet zajímavých hlášek, které si však raději necháváme do deníků.
Z kavárny jsme se prošly k brněnskému orloji - tzv.
penisu na náměstí, který byl zakryt vyztuženou plachtou, přičemž byl přejmenován na tampón se šňůrkou, ale touha po sednutí byla silnější.
Cestou jsme se tedy na malou chvíli usádlily u mekáče a daly si zdravě nezdravé hambáče a nugety. Smrťák (Ver) měla svůj oblíbený kelímek a byla spokojená.
Setkání dále pokračovalo do labyrintu pod Zelným trhem. Doteď máme neutuchající vnitřní pocit, že si dva cizinci z naší provázené skupiny odnesli tiky v očích. Na druhou stranu, my jsme se bavily velmi dobře.
Podobně jako v pražském muzeu tortury jsme za svých 160,- korun čekaly jen smyčku strašidelných zvuků a rychlé proběhnutí, k našemu překvapení jsme ale dostaly výbornou slečnu průvodkyni, která nám navzdory kakabučímu výrazu jednoho z přítomných pánů dělala nadšenou fotografku a veškeré exponáty, včetně mučících nástrojů nebo gumové ryby, jsme si mohly osahat a vyzkoušet.
Tématicky založeným zakončením byla následná návštěva v kavárně u Sv. Michaela, kde jsme si připily na odchod Sery a hlavně pokřtily dva coňácké deníky, do kterých hodláme zaznamenávat podrobnější hláškové detaily podobných setkání.
Příjemně strávený den jsme jako celek ukončily opět na hlavním nádraží, odkud vyrazila mimobrněnská část do svých domovů.
Zbylá trojice ve složení Sophie, Ver a Panthera si ještě skočila na večeři s koktejlem, aby se s posledními hlody rozloučila s bezvadně stráveným dnem.
Za svoji chlupatost děkuji všem za účast, specielně Ver za krásné náušnice ve tvaru andílků a těším se na další shledání.