Kouzlo okamžiků R

Kouzlo okamžiků

Autor: Panthera
Postavy: Dean, anděl
Spoil: AU Dean/Castiel drabble v průběhu 7x21
Varování: sladidlo
Vhodnost: R
Slov: ~ 500
Shrnutí: Uvědomuje si Dean všechna vodítka a náznaky?
Beta: -
Personal note: Po posledním odvysílaném díle jsem měla velkou touhu Deana praštit a tak jsem si během čtení jiné ff dovolila v desetiminutové pauze sesumírovat jednu kraťárnu.
Music background: Passenger – „Girl I Once Knew“



~ ~ ~

„Je mi to líto Deane,“ sjela pohledem zpátky k obzoru, odkvetlé okvětní lístky se lehce snášely nad poklidnou hladinou. „Castiel takový, jakého jsi ho znal,“ zavrtění hlavou a sotva znatelný úsměv, „už se nikdy, opravdu nikdy nevrátí.“

Protože to Bůh nakázal.

„Počkej, počkej, kvůli tomu jsi nepřišla.“ Rázně se jí postavil do zorného úhlu a s kamenným výrazem tváře se dožadoval odpovědi.

Castiel.

„Lidé,“ pronesla tichým hlasem a na rtech se jí usadil úsměv, „třeba jednou nadejde den a vy prohlédnete.“

Dostal jsem se k vám lidem až příliš blízko. K tobě.

Dean polknul, skousnul si ret, ale vztek z něj postupně opadal. Dlaně v kapsách bundy křečovitě sevřené v pěsti se uvolnily.

Zažili jsme toho hodně, ty a já.

„Potřebujeme podporu proti Dickovi.“ Nenechal se odbýt Dean a nervózně přešlapoval po vlhkých deskách starého mola.

Udělal jsem to všechno kvůli tobě.

„Myslím si, že vše, co se Samem potřebujete, máte stále k dispozici.“ Vytáhla ruce z kapes kabátu a aniž by mu věnovala jediný pohled, otevřela dlaň.

Obětoval jsem ti všechno.

„Vždyť je mešuge, přeskočilo mu…“ kroutil hlavou Dean, „jediné, o co žádám…“

Dělám to pro tebe, dělám to kvůli tobě.

„Víš Deane, některé věci lze z vašeho lidského pohledu jen těžko vypozorovat a chápat.“ Několik světle modrých lístků se na malou chvíli zastavilo v její natažené dlani, aby je další slabý poryv větru poslal zase dál.

Vždy přijdu, když mě zavoláš.

„Ale my ho potřebujeme, on nám musí pomoct, jinak nás dostanou.“ Oponoval stále nechápající Dean.

Deane.

Setřásla zbývající lístky z dlaně a opatrně schovala ruce zpátky do kapes.

Kde jsi byl, když jsem to potřeboval slyšet?

„Vzpomínáš na Uriela?“ otočila se na něj s nakloněnou hlavou, aniž by se věnovala jeho otázce.

Najdu způsob, jak to odčinit.

„Proč?“

Myslím to vážně.

„To na čem záleží, tkví ve zcela jiném místě.“ Přivřené oči, vítr ve vlasech, jemná vůně květů, melodický zpěv ptáků.

Nejsi tou vyhořelou lidskou schránkou.

„Nechápu…“ bezděčný dotek na rameni, ze kterého kdys dřív zmizela jizva. Dean sklonil hlavu k rameni, sotva znatelné stopy tepla. Zamračeně pohlédl zpátky.

Udělám vše, oč mě požádáš.

„Baltazar.“ Hluboké hnědé oči vpalující se mu do nitra. „Soustředíš se na špatná místa.“ Povzdech, tajemný úsměv. „Vždy jsi byl takový. Castiel není nemocný ani šílený.“ Při těch slovech významně kroutila hlavou.

Jsem tvůj přítel.

„Ale, ale…“ Dean nestihl dokončit větu.

Právě jsem tě znovu zachránil.

„Deane, Deane, Deane, Castiel je jiný,“ pevným hlasem jej přerušila, „protože konečně přijal fakt, že cítí.“ Další přívaly odkvetlých lístků se líně komíhaly vzduchem.

Udělal pro tebe někdo víc?

Dean stál s otevřenou pusou, jakoby ho všechna slova svorně opustila.

Ten v baloňáku, ten který tě miluje.

„Odpovědi na své otázky znáš.“ Věnovala mu otevřený úsměv, naposledy pohlédla na otevřený obzor a otočila se k odchodu.

Vnitřní spojení.

Lístky zavířily v náhlém poryvu větru, aby k jeho uším donesly jednoduchou větu, která mu v tichých ozvěnách procházela hlavou.

„Omlouvám se Deane…“

FIN

Mám ráda, když se píšící osoba odchýlí od svého tradičního stylu a napíše něco úplně jiného a stejně dobrého.

Ale doufám, že to neznamená autorčin dlouhodobější odklon od "dějovek" k "pocitovkám"

Tak to je vážně něco úplně jiného, než na co jsem od Tebe zvyklá. Ne, že by to bylo špatně, samozřejmě. Líbilo se mi to Jj, někdy se člověk prostě potřebuje ze svých pocitů vypsat. Taky bych Deana nejraději praštila přes budku, takže Tě plně chápu A klidně se takhle vypisuj častěji