Zrcadlový sál

Tahle kratší povídka me napadla dnes, snad se bude líbít

Wisconsin 1990
„Počkej na mě Deane!“ zavolal zadýchaný Sam na svého staršího bratra.
Dean se zastavil a vylovil z kapsy lízátko.
„Vsadím se, že ho dolížu, než se sem doplazíš.“
„To není fér, nemůžeš se na mě povyšovat.“
„Proč ne?“
„Protože si starší a jestli s tím nepřestaneš, tak to řeknu tátovi.
Dean doběhl k nemu a zlehka do něj strčil.
„Tak to tedy ne.
„Tak se mi přestaň posmívat.“
„Vždyt nic nedělám, možná bys mel jíst míň sladkostí, pak bys byl rychlejší.
„Já nejím skoro žádné…,“ Sam couvl dozadu.
„Co je, co jsem zase udělal?“
„Za tebou,“ zamumlal Sam tlumeně, Dean se otočil a hleděl mna klauna, který jim podával balonek.
Sam vrtěl hlavou, ale Dean na něho nedbal, vzal si dva balonky a podal tomu klaunovi zpola olízané lízátko.
Tomu zaškubalo ve tváři, ale lízátko si vzal a odešel.
„Je to jen pitomý klaun, nechápu proč se jich bojíš.“
„Já se jich nebojím, jen z nich mám divný pocit.
Dean mávl rukou a poté tužkou propíchl jeden balonek.
„Proč si to udělal?“
„Proč? Protože se nudím, nechápu, proč mě táta nevzal na lov.
„Protože to tentokrát bude nebezpečné, bude to práce pro dospělé muže!“ napodobil Sam téměř hlas jejich otce.
Dean se po něm ohnal a pustil přitom druhý balonek z ruky, který začal vítr odnášet pryč.
„Kruci! Musím ho chytit?“ zavrčel Dean a rozeběhl se.
„Deane, počkej, máme být spolu!“ zavolal za ním Sam.
„Tak si pospěš, já ten balonek chytím?“ zavolal Dean a zabočil do temné uličky.
Sam se zachvěl. Nelíbila se mu představa, že bude muset do té tmy, ale Deana tam nemohl nechat, kdyby se mu něco stalo, nikdy by si to neodpustil.
Zapnul se až ke krku a rozeběhl se za svým bratrem, rychle proběhl potemnělou uličkou a zastavil se až na jejím konci, málem narazil do Deana, který tam stál s otevřenou pusou.
„Máš ten balonek?“ oslovil ho.
„balonek cože?“
„No ten balonek, co ti uletěl a kvůli kterému jsme sem běželi.
Mávl rukou.
„Zapomeň na to, to je něco, tam musíme jít.“
Sam, který také hleděl na starý viktoriánský dům se zamrzením prudce zavrtěl hlavou.
„Tak to ani náhodou, měli bychom se vrátit domů.
„Máme ještě chvíli čas, strejda Bobby nás stejně začne shánět až krátce po západu, jde se tam podívat.
„Tak to ani…,“ Dean však nedbal jeho námitek, chytil ho za ruku a rozeběhl se k tomu domu, Sam se musel také rozeběhnout, věděl, že nemá šanci se vykroutit z jeho sevření, už to několikrát zkoušel.
„Po chvilce se zastavili.
„To je úžasné?“ vydechl Dean.
„Pojďme pryč, nelibí se mi tady.
„Nebuď strašpytel Sammy, představ si, co úžasného tam na nás může představovat.
„Já si to nechci představovat.
„Bude se ti tam líbit, bude švanda?“ Dean vzal za klepadlo a zlehka s ním udeřil do dveří, ty se s tichým skřípotem otevřely.
Žúžo, už se nemůžu dočkat.
„Deane…,“ Dean ho však nevnímal a vběhl dovnitř, Sam ho opatrně následoval.
Ocitl se v prostorné hale, která byla osvětlená několika svícny, svícny, které vrhaly na protější stenu strašidelný stín.
„Deane?“ šeptl, ale ten ho neslyšel, kráčel od jednoho obrazu, ke druhému a na každém obraze, byl muž či žena v honosných šatech.
„To je úžasné, tady bychom si mohli do nekonečna hrát.
„Tohle místo nám nepatří.
„Co na tom zaleží, beztak tady nikdo není.
Je tady někdo, je tady někdo?“ neslo se ozvěnou.
„Vidíš?“ obrátil se ke svému bratrovi a následně zamířil k pozlacenému schodišti, na kterém byla položená hrací skříňka.
„Nedotýkej se toho?“ zamumlal Sam.
„Dej už pokoj,“ Dean tu skříňku otevřel a spatřil uvnitř balerínu, zespodu zatočil klíčkem a balerína se roztočila.
„Je to sice holčicí, ale libí se mi to, hudba vycházející z hrací skříňky se rozléhala po celém domě, Sam mel víc a víc stísněný pocit.
„Opravdu bychom měli jít domů.
„Kušuj,“ odbyl ho Dean a zamířil si to k nějaké místnosti.
„Kam to jdeš?“
„Kouknout se, co tam mají, co jiného?“ Dean vstoupil dovnitř a unešeně vydechl.
Nacházel se v zrcadlovém sále, byly tu úplně malinkatá zrcátka, vetší a vetší, některá položená na komodách, některá postavená.
„Tohle místo se mi nelíbí!“ zamumlal Sam, ale nahlas nic neříkal, bylo mu jasné, že by ho Dean stejně neposlouchal.
Dean mezitím přecházel od jednoho zrcadla k druhému a u každého se pitvořil, dělal různé grimasy.
Sam stále slyšel hudbu z té hrací skříňky, ale přišlo mu, že s ní jinak, tak nějak zlověstněji, Dean ho chytil za ruku a on sebou škubl.
„přestaň být takový strašpytel.
„mě se tu nelíbí.
„Dej s tím pokoj, vždyť je to úžasné,“ Dean přitáhl Sama k jednomu zrcadlu, koukni se do něho.
Sam tak učinil a Dean do něho lehce strčil, čekal, že se Sam opře o to zrcadlo rukama, ale k jeho zděšení prošel Sam skrz.
„Same?!“ dotkl se rukou toho zrcadla, nic se nestalo.
„Same?!“ lehce do něj udeřil, opět se nic nestalo.
Sam, který se zvedl, naštvaně řekl.
„To není vtipné Deane, pust mě ven!“
„To jsem nechtěl, nevím, co se stalo!“
„Pust mě ven, mám strach!“
„Já taky! Něco vymyslím…Deanova další slova zanikla v rachotu, mohutné dveře se zavřely, všechny svíčky byly uhasené a Dean se ocitl v naprosté tmě.
„Deane? Deane, co se děje? Dostaň mě odtud! Deane!“
„Ztratil si se chlapče?“ dolehl k němu mužský hlas.
„Tati? Sam se otočil, ale okamžitě couvl, jelikož před ním stál klaun, kterého potkali v parku.
„Ty nejsi můj táta.,“ zašeptal strnule.
„To nejsem, ale klidně jim můžu být,“ klaunova tvář se roztáhla v děsivý škleb, Sam se rozječel, do jeho jekotu, vstoupil klaunský chechot
Sammy!“ zakřičel Dean k smrti vyděšený a začal do toho zrcadla bušit ze všech sil, ale veškerá jeho snaha byla marná..

tak tahle povídka nevypadá špatně, Sammyho plně chápu, klauni jsou děs a je mi ho fakt líto, otočit se a vidět....
myslela jsem, že ta povídka je dlouhá, ale ona je tu hned 2x neboj, četla jsem ji pozorně

menší problemy se zasuvnými moduly, chybka se vloudila:(

Tak to vypadá hooodně dobře Jsem zvědavá, co Dean vymyslí. A už teď je mi jasné, že to od Johna pěkně schytá

bohdy: dekuji a o tom není pochyb, ale nejdřív ho musí zachranit, což nebude lehké, je to ješte chlapec:)

Mason: Aby Sama do toho prů..... dostal na to chlapec nebyl, co??? Tak ať pěkně vymýšlí, jak ho z toho zase vysekat.

A tady je druhá čast:


Bobby se podíval na hodinky a zamračil se.
Ty děti mely být už zpátky, neměl je nechat jít, ale na to aby se s nimi honil, jednak nemel čas a jednak byl o několik desítek let starší, než ti dva caparti.
Podíval se znovu na hodinky a potom ven, na město se snesla tma.
Ozvalo se drčení telefonu, škubl sebou, ale poté ho vzal.
„Ano. To jsem já, děti ještě nepřišly, neměj strach Johne, jsou jistě v pořádku, půjdu se po nich podívat, ne nemusíš sem jezdit, je mi jasné, že by to Frank sám nezvládl, dobrá tak zatím,“ položil telefon.
„Kde asi můžou být?“ zamručel a poté vstal, oblekl si kabát, vzal do ruky kabelku a vzápětí vyšel z domu.
U okna se objevily tři postavy.
Mladá žena, chlapec a dívka, všichni měli na svých šatech krev, během následujících vteřin zmizely.
Bobby se zastavil, ohlédl se ke svému domu, ale pak potřásl hlavou a pokračoval dál.
Po několika minutách došel do parku, ve kterém si Dean se Samem hráli.
Baterkou si osvetlil prostor, nikoho sice neviděl, ale cítil neurčitý smrad.
Odkašlal si a zamířil s baterkou na jinou stranu, svetlo ozářilo splasklý balonek.
Došel k nemu a přičichl si k nemu.
Ten podivný smrad vycházel odtud a rozhodne to, nemohlo být helium.
Obrátil se na druhou stranu, ale nic tam nenašel.
Obrátil se tedy na jinou a pohled mu padl na modrou stuhu.
Jestli si dobře pamatoval, tak tuhle stuhu dal Deanovi, jako odměnu za udělané domácí práce, Dean sice přitom brblal, ale byl si víc než jistý, že by jí jen tak nezahodil, možná jen v tom případe, že by držel v ruce něco zajímavější.
„Deane, Same jste tady? Musíme se vrátit domu!“ žádná odpověď.
„Doufám, že se jim nic nestalo, to bych si nikdy neodpustil, John by mi to nikdy neodpustil, udělal několik kroku a do nosu ho znovu udeřil onen podivný zápach, když se přiblížil k blízké uličce zápach se stal silnějším.
„Tou uličkou určitě nešli, vždyť musí vypadat děsivě i za bílého dne,“ zamumlal a otočil se a namířil si to k altánku, ten podivný zápach téměř zmizel.
Nemohl se zbavit pocitu, že mu to něco připomíná, ale nedokázal si ho vybavit.
„Tak či onak, tady jistě nezůstali, Dean je sice trochu divoký, ale rozhodne by tady nečekal, bude se muset porozhlédnout někde jinde, možná, že šli k Elene s její dcerou Jo si občas hráli a nebo do nějaké cukrárny, ale nepřišel mu žádný telefon a ti dva vědí, co mají dělat, kdyby se ztratili, zachvěl se, zima však nebyla, rozhlédl se kolem sebe, ale nikoho neviděl.
„ Kdo je tady?“ zavolal, odpovědí mu byl psí štěkot.
Schoval baterku do kapsy a vydal se směrem k nejbližší hospodě, světla lamp zablikala a následně se ozval tichý ženský hlas.
„Musíš jim pomoct Bobby, musíš jim pomoc, on ten hlas však neslyšel a brzo ten park opustil.
Dean do toho zrcadla přestal bušit, už ho bolely ruce a zřejmě to nemělo smysl, po tvářích mu začaly stékat slzy a on se otočil a zamířil k tomu schodišti, hrací skříňka přestala hrát, ale celý dům byl stále ponořen do temnoty.
„Sammy slyšíš mě?“ zavolal, žádná odpověď.
„Moc mě to mrzí, já to nechtěl!“
„Mohu ti pomoci,“ ozval se poblíž něho dívčí hlas.
Škubl se a otočil se, hleděl na stejně starou dívku, která mela své šaty potříštěné krví a na svém hrdle hluboký řez.
„Ty si duch?“ otázal se tiše
„Ano to jsem, ale nechci ti ublížit.
„Vážně ne? Protože táta říká, že duchové jsou zlý.
„Většina z nás ano, ale my nejsme takový,“ ozval se za ním chlapecký hlas, otočil se a viděl stejné starého chlapce, který mel oblečení též potříštěné krví.
„Kdo jste?“ otázal se jich Dean se staženým hrdlem.
„Tenhle dům nám patřil,“ ozval se tichý ženský hlas a přímo před Deanem se objevila mladá žena, která mela stejně jako děti zakrvácené šaty a prořízlý krk.
„Kdy? Vaše šaty vypadají divné.
Žena se smutně usmála.
„Už je to nějakou dobu, ale on nás tady drží, stejně tak i všechny ostatní.
„Myslíš mého bratra, já jsem nic takového nechtěl, jen jsme se poštuchovali.
„Není to tvá vina, on je sem vždy naláká a ve chvíli kdy vstoupí do zrcadlového sálu…“
„Tak se stane co, kdo je to on, pomůžete mi se dostat ven, musím najít strýčka Bobbyho, který dostane Sama ven.
„To není možné, nikdo nemůže opustit tenhle dům, ne dokud je naživu,“ Dean polkl a ustoupil o kousek dozadu.
„Musí přece existovat způsob, nemůžu tam přece Sammyho nechat, je to můj bratr, co s ním chce dělat?“
„Žena se podívala na své děti a dívka se přemístila za Deana a ten sebou škubl.
„Proč to děláš?“
„Protože už nemůžu chodit jako ty.“
„Aha. To mi nedošlo.“
„To nic. Mohli bychom pomoc tvému bratrovi, kdybychom našli druhé zrcadlo.“
„Druhé zrcadlo?!“
Žena zavrtěla odmítavě hlavou.
„To nemůžeme, je to příliš nebezpečné.
„Ale matko, je to šance pro nás i jeho bratra.
„Ne. Je to příliš riskantní.
„Prosím!“ Dean se jí chtěl dotknout, ale jeho ruka projela tou její, přitáhl si ruku k tělu.
„Jste studená,“ zamumlal.
„Ano to jsem, to máš pravdu chlapče,“ přisvědčila smutně ta žena.
„Pomůžete mi tedy, Sam mě potřebuje, spoléhá na mně, musí být vydešený, chci, aby se ke mně vrátil, jednou budeme obávaní lovci Duchů, bratři Winchesterové…, omlouvám se…,“ špitl.
„To je v pořádku. To jistě budete a cokoliv by bylo lepší než tohle, ale nemůžeme do druhého sálu, je to nebezpečné, můžeme tě ohrozit na životě.
„Mami prosím, promluvila nejprve ta dívka a poté se k ní přidal i chlapec.
„Prosím. Musím svého bratra zachránit, to kvůli mně se tam ocitl, nechci, aby mu ten zlý pán ublížil.
„Ten zlý pán muže ublížit nám všem!“ zamumlala žena a vybavila si jejich hádku, jak se hádali kvůli jeho dluhu, jak se na sebe křičeli a pak vzal její muž na stole položený hák a sekl ji do krku a to samé udělal svým dvěma bezbranným dětem, jako by ani nebyl sám sebou, jeho oči byly žluté.
Potřásla hlavou a přitiskla k sobe své dvě děti a poté pohlédla na Deana.
„Dobrá. Pomůžeme ti najít druhý sál, zrcadlo, za kterým je uvězněný tvůj bratr, ale pod jednou podmínkou, najdeš a spálíš naše kosti.
„Nikdy jsem to nedělal, nevím, jak se zapaluje sirka, strýček Bobby mi to nechtěl ukázat, prý, že sem ještě moc malý, ale mně je skoro jedenáct.
„Najdeme způsob.“
„Ale když to udělám, vy budete navždy pryč.
„Přesně v to doufám.“
„Otec to nikdy nedovolí, nechce nás pustit, chce nás tu držet, abychom pykali společně s ním, za to, co nám udělal,“ promluvila dívka
„Proto sem musíme přivést muže, co vás hledá.“
„Strýček Bobby nás hledá? Dean sklonil hlavu.
Dívka se ho zlehka dotkla, tělem mu projelo slabé zamrazení.
„Dobře to dopadne, uvidíš.
Dean se nesměle usmál, ještě nikdy se ho nedotkla žádná holka, i když je tahle mrtvá.
„Vy dva sem toho muže přivedete, musíte na to přijít rychle, váš otec může kdykoliv přijít.“
Oba dva s přikývnutím zmizely, Dean se zachvěl, vzápětí se ozvalo zařinčení, uskočil stranou, ale pak si uvědomil, že to o sebe jen narazila okna.
Zrudl, ale žena se povzbudivě usmála.
„nemáš se za co stydět, pojde,“ zmizela mu z očí.
„Já to samé neumím.
Objevila se u něho.
„Samozřejmě, že ne, omlouvám se a následuj mně, nezastavuj se, nekoukej kolem sebe.
„Vždyť je tu stejně tma,“ namítl Dean.
„Zdání může klamat,“ a po těchto slovech se přemístila na konec temné chodby.
Dean se k ní po krátkém zaváhání vydal, její bílé šaty osvětlovaly chodbu dostatečně, při krocích cítil na svých zádech horký dech, měl pocit, jako by se ho někdo dotýkal. Dotýkal se jeho vlasu, uší, nosu, stiskl zuby a pokračoval dál, něco se začalo dotýkat jeho zad, jeho rukou i nohou, nedbal toho a nakonec došel k té žene, ta beze slov, rukou otevřela dveře před nimi a Dean do nich s bušícím srdcem vstoupil, dveře se za ním zavřely, on nadskočil, ale pokračoval dál, prošel dalšími dveřmi, pak dalšími až nakonec vstoupil do ještě rozlehlejšího zrcadlového sálu.

Tak to se rozvíjí zajímavě! Čekám, kdy Bobby po klucích vyhlásí pátrání. Přece jen jsou to ještě malí kluci. A taky John by mohl projevit trochu starosti Snad to Dean zvládne.

Tak to je mi jich moc líto, takoví caparti a už jsou v hororu doufám, že ten fotřík skončí v Crowlyho frontě

Beru zpět svůj první komentář. Teď je mi také Deana líto, je z toho upřímně nešťastný. Nejprve to bral jako legraci a teď chudák neví jak z toho. A Sam zavřený za tím zrcadlem a ještě s klaunem, brrrr.

To teda jo. Tak nakonec bude ješte jedna doufam:)


„Nedal by sis bonbonek Sammy?“ otázal se ho klaun, Sam prudce zavrtěl hlavou a očima hledal cestu, jak od toho klauna utéct.
„Tak co třeba lízátko, v klaunove ruce se objevilo lízátko, které on přiblížil k Samovi.
„No jen si dej, je velmi dobré.“
Přitom pohybu se mu odhrnul rukáv a Sam spatřil holou ruku.
Bez váhání se do ní zakousl, klaun bolestně vykřikl a odskočil od Sama, čehož on ihned využil a rozeběhl se od něj pryč.
Klaun zůstal stát na místě, druhou rukou se dotkl toho otisku a poté se otočil a sledoval, jak se Sam dotýká zrcadel.
Z hrdla mu vyšel smích, Sam si zacpal uši, ale nepomáhalo to, ten klaun byl příliš blízko.
„Tvá snaha je marná, odtud nelze uniknout.“
„Kdo jsi, proč mi ubližuješ?!“
„Ubližuji ti? Nemáš ponětí, co to znamená.“
„Nech mě jít, já o tobě nikomu neřeknu.“
„To já bych byl i rád, ale nikdo odtud neodchází,“ po tváři se mu rozlil úšklebek, Sam se zachvěl a znovu se rukou dotknul několika zrcadel, ale vždy se stejným účinkem, ruka se ho jen dotkla, neprošla.
„Možná, že by sis mel jeden vzít, pomůže ti zkrátit tvé čekání,“ v klaunově ruce se objevili dva balonky, vzal špendlík a jeden z nich propíchl, ozvala se rána, Sam si znovu zacpal uši, ale i tak k nemu doléhal pobavený klaunský chechot.
„Uvidíš, za chvíli ti to už nepřijdeš, každý je ze začátku vystrašený, bojí se mě, ale nakonec se vždy spřátelíme, stejné to bylo i u všech ostatních.“
„U všech ostatních?“ otázal se Sam tiše, ale vzápětí toho začal litovat, jelikož se v každém zrcadle objevil stejně starý chlapec či stejně stará dívka, všichni byli bledí, měli oči bez výrazu.
„co jste jim to udělal?!“
„já?“ To co jim udělali jejich sourozenci, přátelé, všichni je do těch zrcadel strčili jen z legrace, ale každý z nich propadl sem.
„Můj bratr mě zachrání!“
Zachechtal se.
„Ten malý špunt, ani s jejich pomocí to nedokáže včas.
„O kom to mluvíte, s kým tam je, se strýčkem Bobbym, s tátou?!“
Mávl rukou.
„Na tom vůbec nezaleží, nemusíš se tím vůbec trápit, na vezmi si, před Samem se objevil stul a na něm perník, čokoláda, cukrová vata, zmrzlinový pohár a další sladkosti které mel rád, v břiše mu zakručelo a on zatoužil ulomit si malý kousek té lahodné cukrové vaty, už už se jí dotýkal, ale na poslední chvíli ucukl, vzpomněl si na slova svého otce, který jim vždycky říkal.
„Nejezte nic, co vám nedám já, Bobby, nebo teta Ellen.
Klaun se zamračil.
„Copak ty snad nemáš hlad či chuť?“
I když mu v břiše kručelo a sbíhaly se mu sliny, zavrtěl hlavou.
„Víš, že se nemá lhát.
„Také se nemá od cizích lidí nic brát!“
Klaun zavrčel, otočil se k jednomu tomu zrcadlu a dotkl se blonďaté dívky, ta začala křičet.
Přestaň!“ vykřikl Sam.
„přestanu, až ty začneš jist!“ druhou ruku vnořil do dalšího zrcadla a dotkl se pro změnu mladého chlapce, jekot zesílil.
„Začni jist, nebo budou trpět ještě víc!“
Sam se tedy k tomu stolu přiblížil a vzápětí vzal do ruky do tvarohový koláč.
No jen se do něj zakousni, jen si ho dej do úst,“ pobízel ho klaun, Sama již po několikáté zamrazilo, vzduch kolem něho byl náhle chladnější, všechny jeho smysly křičely ne, vybavovaly se mu všechny Johnovy rady, ale ti děti stále křičely, dívence stékala slza po jejím bledém obličeji.
„Tak ho do těch úst vlož!“
Sam tak učinil a hnusem se otřásl.
Bobby se vracel z hospody, kde mu řekli, že o těch dvou nic nevědí, nebyli ani u Ellen, která se tvářila snad ještě ustaraně nežli on, chtěla s ním jít, ale on jí přimel ať zůstane doma a postará se o Jo, která mela horečku.
Zavolal na policii, ale tam mu řekli, že je brzo, že by mel nejprve navštívit všechny své známé, jestli u nich náhodou ty děti nejsou.
„O tom pochyboval, byl u všech známých, které v tomhle městě mel, nechtělo se mu věřit, že by opustili město.
Dean byl sice třeštidlo, který se pořád v něčem štoural, ale město by určitě neopustili, ale kde by potom mohli být?!
Promnul si vlasy, nemel z toho vůbec dobrý pocit, měl se na všechno vykašlat a jít s nimi kdyby to snad znamenalo, že je bude honit po celém městě.
Za zady se mu ozvalo zatroubení, trhl sebou.
Máš nějaké stopy, víš, kde jsou?“
Otočil se a viděl Johna v jeho černém aute.
„Johne? Mel jsem na ne dohlédnout…, já…“
„O tom si Bobby promluvíme později, máš ponětí, kde by mohli být?“
Zavrtěl hlavou.
„A co tamta ulička, ukázal John na potemnělou uličku, kterou dean se Samem prošli.
„Já nevím, vypadá dost děsivě.
„Jestli se Dean snažil něco chytit, nezaleželo mu na tom, jak moc je temná a navíc, přístroj se může zbláznit, v té uličce něco je a nebo něco za ní.
Nemyslíš si snad…?“
„Momentálně myslím jen na to, najít je živé a zdravě, John šlápl na plyn a auto se rozjelo, při průjezdů tou uličkou, cítili oba dva vibrace, které ještě zesílily, když z ní vyjeli, naskytl se jim pohled na impozantní viktoriánská dům, ručička začala šílet.
„Toho sem se bál,“ zamumlal John a vystoupil.
Čeho?“
„Tohle je dům Haunevillů.“
„To mi nic neříká.“
Haunevil byl v 19 století bohatý plantážník, který tu žil se svou ženou a s dvěmi dětmi.
Byl to trochu neurotik, ale svojí rodinu miloval, jednoho dne se však zadlužil a od té doby se to víc a víc zhoršovalo a jednoho dne, když se spolu manžele hádali, vzal ze stolu hák a sekl s ním svojí ženu do krku, totéž udělal oběma svým dětem synovi a dceři.
„Sakra! A ty myslíš, že tam děcka jsou?“
„Jsem o tom přesvědčen, ale to není to nejhorší.
„Posedl ho démon a on se po těch vraždách probral a spáchal sebevraždu, ale ani po smrti nemel klid, démon ho odmítnul pustit a uvěznil tady celou jejich rodinu.
„Přesně tak Bobby a navíc sem láká malé děti, které se pak domu už nevrátí.
„Myslíš, že je zabijí?“
Už kvůli mým synům doufám, že ne, ostatně to budeme muset zjistit!“ jakmile to dořekl, vstoupil dovnitř a Bobby ho následoval.
„Je mi zima,“ zamumlal Dean, když popošel doprostřed té místnosti.
„Ráda bych ti pomohla, ale nemohu,“ promluvila žena.
„To je dobré, kde je to zrcadlo?“
„To nevíme, víme jen, že bude mít jasnější odraz.
„To je super, Dean se chtěl k jednomu přiblížit, ale dívka se objevila před ním.
„Opatrně, když se k nemu přiblížíš příliš blízko, mohl by tě vtáhnout.
„Jak mám tedy poznat, za kterým je Sam?“
„To nevíme, možná, kdybys mel klacek, kterým by ses mohl těch zrcadel dotýkat,“ ozval se ten chlapec.
„A kde ho mám jako…, pohled mu padl na malou dřevenou tyčku.
„To by mohlo stačit.
„Bud opatrný Deane.
Já jsem, ale za tím zrcadlem je Sam, který musel vidět opravdu něco děsivého, protože je jinak velmi statečný.
Zena se pousmála.
„Musíš ho mít moc rád.
„To mám, občas je sice brzda, protože se mu něco nelíbí, ale je to Sammy, můj mladší bráška a já ho odtamtud dostanu.“Zcela jistě ano, dívka ho lehce políbila na tvář, ucítil studený záchvěv, ale tomu nevadilo, byl to docela příjemný pocit.
„Deane ty zrcadla, probrala ho ta žena.
„Jo,“ dotknul se tím klackem zrcadla nic se nestalo, přešel tedy k druhému, opět se nic nestalo, stejně tak u čtvrtého a pátého.
Nevzdávej se, někde tady bude,“ Dean se tedy tím klacíkem dotkl dalšího a to se zvlnilo.
„Viděli jste to?“ otočil se vyrušené na tři duchy.
„Opatrně Deane.“
Ten přikývl a poté ten klacík znovu ponořil do toho zrcadla a když ho vytáhl, spatřil Sama.
„Same!“ vykřikl a Sam vyplivl koláč a cosi vykřikl, Dean mu nerozuměl a tak se malinko přiblížil, Sam opět něco vykřikl a poté se z toho zrcadla vynořily dvě černé ruce a obepnuly se kolem Deanova pasu, ten vykřikl, duchové vykřikly, ale nemohly s tím nic udělat, ozval se zlověstný smích a ty ruce začaly táhnou marně se vzpouzejícího Deana do toho zrcadla, ale když už s ním téměř prošly, někdo do těch rukou zabodl lovecký nuž, ruce se stáhly a vzápětí zmizely v tom zrcadle, Dean by spadl, kdyby ho John na poslední chvíli nezachytil.
„Tati? Je mi to moc líto, já jsem nechtěl, byla to jen…“
John ho postavil na zem a poté ho pohladil po vlasech a následně ho k sobe přitiskl.
„nemysli na to, my sama zachráníme, nemysli, jsem tady s Bobbym, my ho dostaneme ven.
„Jsem tak rad, že tady si tati, jsem tak rád, vysoukal ze sebe štkavě.
„Bude to dobré Deane, bude to dobré,“ zašeptal John a poté svého syna k sobe znovu nežne přitiskl.

Tak tenhle John se mi vážně zamlouvá Nic Deanovi nevyčítá. Snad teď něco vymyslí, jak zachránit Sama. I když... nějáké následky by Sam mít mohl Samozřejmě by ho pak vyléčili, ale menší torturing není nikdy na škodu

Vždyt je to díte

Jsem sadista, já vím... ale tak

šmejd klaunovskej kdyby se takhle choval každej, kdo má problémy s penězma, tak jsme se už všichni dávno vyvraždili
chytrej Sammy - od cizích se nepapá
a Dean - jako vždy - ochranitelskej bráška - to je prostě Dean a to je na něm nádherný, kdyby to nedělal, nebyl by to už on
John - konečně otec - už vidím, jak přijel v tý svý Impaličce
doufám, že Sammyho co nejdřív zachráněj - takovej malej špunt by neměl moc trpět

sorry Bohdy

astík: V pohodě

bohdy: te,lesne mučení sice nebude, ale "klaun" je nenechá jít nijak snadno:)

tak konečne je tu poslední čast:


„Tak co budeme dělat Johne, máš nějaký nápad?“ zeptala se ho tiše Ellen, která tam přišla s Jo, neboť Dean nechtěl odejít.
„Nejsem si jistý, nemám ponětí, jak to zrcadla fungují, může být v kterýkoliv.“
„Vy na to přijdete, na Deana nemysli dohlednu na něj.
„Jsi si jistá, že ho uhlídáš?“ Zeptal se jí Bobby.
Bez urážky Bobby, ale mám s hlídáním mnohem vetší zkušenosti než ty.“
Bylo by divné, kdybys nemela,“ zamručel Bobby a poté se zahleděl na ty zrcadla
„Možná bychom mohli toho démona z toho zrcadla vyštvat.
„Možná, ale jak bys to chtěl udělat?“ chtěl vedet John, jehož pohled zaletěl k Deanovi, který se na něho prosebně díval.
Jo mu stiskla ruku a vytáhla z kapsy jojo, Deanovi se malinko rozzářily oči a odvrátil se.
„My Sama odtamtud dostaneme,“ ozval se Bobby a snažil se, aby to znělo co nejpřesvědčivěji.
„Musíme. Obzvlášt když nemáme ponětí, čím tam muže Sam procházet,“ John se k těm zrcadlům přiblížil.
„Johne opatrně.“
John natáhl pravou ruku a dotknul se toho zrcadla, to zrcadlo zavlnilo.
„Neudělá to, co si myslíš, že se chystá udělat,“ prohodil Bobby k Ellen.
„Tím si nejsem tak jistá, mohli bychom najít způsob, jak přinutit démona, aby vyšel ven, ale to by neznamenalo, že vezme Sama sebou.
„Takže tam jako vstoupí a pokusí se mu Sama vyrvat z rukou? To je šílené!“
Je to Winchester, tri zpravidla nedělají nic, co by nezahrnovalo možné smrtelné nebezpečí.
Tohle není vtipné Ellen.
„Já se nesměju, ale obávám se, že Sama může získat jen tak, že si pro něj dojde.
„Nemáme ponětí, jak je ten démon silný, čeho je schopný, vždyť John nemá ani zbraň, tohle je sebevražda!“ Bobby chtěl jít za ním, ale Ellen ho zadržela.
„Je to jediný způsob, jestli to někdo zvládne tak je to John.
„A co když ne, kdo se pak postará o Sama?
„Tys by to jisté zvládnul, ale on to dokáže.“
„To je šílené,“ zavrčel Bobby, ale zůstal stát.
John se ohlédl, viděl Deana jak si hraje s Jojem.
Tak rád by se s nim rozloučil, řekl mu, že musí jít pryč, ale to by ho zbytečné rozrušilo, takhle to bude lepší, pohlédl na Ellen, která mela ve tváři souhlas, pak na Bobbyho, který se mračil, nemohl se mu divit.
Otočil se dopředu, rukou se toho zrcadla dotknul, když se i tentokrát zavlnilo, zavřel oči a vstoupil do něj.
Ozval se tichý zvuk a vzápětí v něm John zmizel.
Tati!“ vykřikl Dean a rozeběhl se k tomu zrcadlo, ale Ellen ho zachytila.
„Tvůj táta bude v pořádku, stejně jako Sam.
„Pust mě!“ Dean kolem sebe začal kopat, ale Ellen ho nepustila, Jo to ustrašeně sledovala.
„Tvůj táta i bratr budou v pořádku.ů
Dean sebou přestal zmítat a podíval se na ní.
„Přísaháš? Přisaháš, že budou oba dva v pořádku.
„Přisahám. Oba dva se vrátí," a poté pustila Deana na zem, který se na to zrcadlo podíval a spatřil před ním tu bledou dívku v zakrvácených šatech.
„Někdo tady je,“ zamumlal Bobby, vytahl zbraň a postavil se před Ellen a děti, dívka zmizela.
„Musím spálit jejich kosti!“ vykřikl Dean a rozeběhl se pryč.
„Deane!“ vykřikl Bobby a rozeběhl se za ním.
John otevřel oči, vzduch kolem něho byl studený a poměrně vlhky.
„Snad to nebyl příliš unáhlený akt,“ zamumlal a poté se kolem sebe rozhlédl, nacházel se v poměrně rozlehlém lunaparku.
„Klauni,“ řekl jedno jediné slovo, víc nebylo potřeba, udělal několik kroku vpřed.
„Tati!“ donesl se k nemu dětský výkřik a on zahledl jak k nemu běží Sam, ale v tom ho chytli dvě ruce a stáhli ho k sobe, Sam zakřičel, John se k nemu chtěl rozeběhnout, ale nemohl se pohnout, jako by byly jeho nohy k té zemi přibité.
„Ty sis vážně myslel, že si sem můžeš jen tak vstoupit, popadnout to své děcko a zas si vyjít?“ celým lunaparkem se nesl chechtavý smích, klaun si otočil Sama k sobe.
„Pořádně se na mě podívej Sammy, zvykni si na mojí tvář,. Protože já budu jediný, koho budeš vídat do konce svých dnů.
„Tatínku…“
„Nefňukej! Jsi přece Sam Winchester, nechceš zmrzlinku, no tak vezmi si jí.
„Nech ho jít a vem si mě!“ John se znovu pokusil pohnout, ale i tentokrát bez úspěchu.
„Tebe proč bych si mel vzít tebe? Nic z tebe nemám, živím se z dětského strachu, klaun se znovu rozesmál, Sam si přitiskl ruce na uši, ale nebylo mu to příliš platné.
„Pomož mi tatínku, já už sem nikdy nepůjdu, pomož mi,“ pronesl Sam štkavě a John viděl, jak mu slzy stékají po tvářích.
Škubl sebou a pak znovu a znovu, ale veškerá jeho snaha byla k ničemu, nedokázal se hnout z místa.
„Copak snad nebrečíme, určitě najdeme něco, čím tě rozsveselýme,“ promluvil klaun šilhavým hlasem, Sam sebou cukl.
„Co třeba, pár komických cviku, nuže začnete pane Winchestere!“ John se vznesl do výše a pak se zřítil k zemi, poté se zas malinko nadnesl a vzápětí zřítil a zas a zas to samé, nakonec dopadl na zem, přiblížil se svojí rukou ke svému čelu a ťukl s ní do čela a poté znovu a znovu, následně se začal tahat za uši, klaun se řehtal na celé kolo, ale Sam na to vyděšené zíral.
„Copak nelíbí se ti to snad? Nejsi tedy Sammy lehké publikům, co kdybychom vyzkoušely mou oblíbenou scénku, v ruce se mu objevil borůvkový koláč.
„Nech mého syna na pokoji!“ John máchl rukou dopředu a málem se mu podařilo toho klauna dotknout.
Ten se rozchechtal a vzápětí po něm ten koláč hodil, john uhnul, stejně tak i dalšímu a pak ještě jednomu, další ho trefil do ramene a klaun se chechtal a třepal přitom se Samem.
John šáhl do kapsy a vytahl ořezávátko, které mu dal Dean s tím, že mu musí ořeřat tužky.
Nebylo to sice nic moc, ale mohlo by to zabrat, mrštil s tím ozeřávátkem do klaunovi pusy, ten se začal dusit a pustil Sama.
„Uteč ke mě Same! Uteč ke mně!“ zakřičel na něj John a Sam se rozeběhl, země pod jeho nohama se začala vlnit, Sam upadl, klaun to ořezávátko vyplivl a chystal se přiskočit k Samovi, ale zarazil se v pohybu a začichal.
„To není možné, to nemůžou!“ John ucítil bolest v břiše z hrdla se mu vydral křik, padl na kolena, Sam začal křičet, klaun se k nemu přiblížil, ale než se ho mohl dotknout, znovu ucítil nával slabosti, Johna mezitím udeřilo něco do žeber, bolestně heknul, na ruce se mu začal tvořit několikacentimetrový krvavý řez.
„Tati!“ vykřikl Sam a přiběhl k nemu.
nevím sice co se děje, ale teď můžeš utéct, projdi ti zrcadlem, jdi k tetě Ellen, k Deanovi, Jo, jdi synu no tak jdi!“
„Nenechám tě tady, ten zlý klaun ti ublíží!“ Sam ho chytil za ruku, ale veškerá jeho snaha byla marná, nedokázal se svým otcem pohnout
„Co to děláš Sammy?! Okamžitě tím zrcadlem projdi, no tak jdi, jdi no tak!“ John od sebe svého syna odstrčil, do žeber se mu cosi zabodlo a jemu se z úst vydral bolestný výkřik.
„Jdi, Same! Projdi tím zrcadlem, rychle!“ vyrazil ze sebe a poté ucítil další přival bolesti, oční víčka mu zaškubaly z nosu mu začal vytékat pramínek krve.
„Jdi, Same! No tak Prosím uteč! Já budu v pořádku!“ John viděl, jak se k nim ten klaun pomalu blíží a jeho tvář je sevřená v děsivou grimasu.
„Přisaháš?!“
„Přísahám!“ zasípal John, kterému neznámá síla ustředila další tvrdou ránu.
„Mám té rád tatínku!““ vykřikl Sam a rozeběhl se k tomu zrcadlu.
„To se ti nikdy nepovede, nikdo se nikdy odtud nedostal a ty nebudeš výjimka!“ zaječel klaun a už se ho skoro dotýkal, ale John ho udeřil pěstí do holeně a klaun padl na zem a Sam proběhl zrcadlem.
„Ne!!!! Zavřískl klaun, postavil se a tvrdě do Johna kopl.
„On byl můj, patřil mně!“
„On nepatří nikomu, je to můj syn, živá, svobodná bytost.
„Za tohle zaplatíš!“ klaun do něj znovu kopl, ale poté si uvědomil, že všechny bledé dnů v ostatních zrcadlech pomalu mizí.
„Ne! To ne! Vraťte se!“ Vraťte se!“ křičel, ale jedno dítě mizelo zadruhé a všechna zrcadla začala praskat, ozval se syčivý zvuk, zrcadla se začala tříštit s vetší intenzitou, některá toho klauna zasypala, síla, která Johnovi ustředila několik tvrdých ran sice zmizelo, ale jemu to nebylo nic platné, nemohl ani hnout, jako by mel celé tělo paralyzované, země kolem něho začala pukat z blízka k nemu doléhal bolestný klaunův řev.
Zrcadlem prošel Bobby, který k němu Okamžitě zamířil.
„Co se stalo, jsou děti v pořádku?“
„Jsou, ale my nebudeme, jestli odtud ihned nevypadneme.“
Nemůžu se hnout, musíš mě tady nechat!“
„Tak na to zapomeň, i kdybych tě tam mel dotáhnout.
„Na to nemáme čas, všechno se tu ničí, ozvala se rána, mohutná sedačka dopadla jen kousek od Johnovy nohy.
„To je mi jedno, nenecháš mi ty kluky na krku, je ti to jasné!“ zavrčel Bobby a začal ho táhnout, klaunská ruka chytla Johna za nohu a ozvalo se zachechtaný, Bobby na nic nečekal, bodl toho klauna nožem do ruky, ten Johna pustil.
„ještě malý kousek a budeme venku!“ těsně vedle ne dopadlo další velký kus a z druhé strany další.
„To nemůžeme dokázat, musím mě tu nechat být.“
„Sklapni, Winchestere!“ vyštěkl Bobby a nakonec ho k tomu zrcadlo dotáhl, těsně u něho se mu však do ramene zabodlo něco ostrého, Bobby zařval, ale Johna nepustil a prošel skrz zrcadlo a vzápětí vytáhl i Johna.
Všichni slyšeli řev a pak to všechno utichlo, v zrcadlovém sálu se rozhostilo až smrtelné ticho.
„Tati!“ vykřikly Sam s Deanem naraz a rozeběhli se k nemu, jejich dotyky ho sice bolely, ale nedal to na sobe znát.
„Jsme spolu, tak jak sem vám to slíbil.
„Moc se omlouvám, nikdy jsme sem…“
„Už o tom nebudeme mluvit, oba dva si uvědomujete, že to co jste udělali, byla hloupost, hloupost, kterou už jistě nikdy neuděláte, oba dva horlivě přikývli.
John se posadil a ještě víc si je k sobe přitiskl.
„Jsem tak rád, že jste v pořádku.“
„Stejně jako ta holka s tím klukem a jejich mámou.“
„Co se stalo?“
„Našli jsme jejich kosti a všechny jsme spálili, tak jak chtěli…
„Ten zlý pán se nás snažil zastavit, ale my jsme se nedali,“ přidal se Sam
„Hlavně, že jste v pořádku,“ zašeptal John a vděčné se podíval na Ellen, ta k sobe přitiskla svou dceru.
„Myslím, že je čas jít domu,“ ozval se Bobby.
„Chtěl jsi říct, že ty a John pojedete do nemocnice.
„Nic mi není.
„Teče ti z ramene krev a John potřebujete ošetřit!“
„Budu v pořádku, bude to chtít jen chvilku času.
Ellen na ne upřela nekompromisní pohled a Dean se Samem se rozesmáli.
K čemu se vy dva roštáci smějete, čemu se jako smějete?“ Elen oběma zčechrala vlasy, oba dva utekli o kousek dal, stejně tak Jo.
„Kdo bude poslední u zmrzliny, bude bobří bobek,“ vykřikl Dean a vyběhl ven, Sam s Jo ho následovali.
„Počkejte!“ vykřikla Ellen a rozeběhla se za nimi.
Bobby pomohl Johnovi na nohy, ten se cítil ještě trochu slabý, ale i to odeznívalo.
„Můžu tě Johne o něco požádat?“
„Nejspíš můžeš, zachránil si mi život.
„Za žádných okolnosti nedopusť, aby se ti dva stali lovci.
John, který mel pocit jako by před sebou zahledl mladou dívku v čistých bílých šatech, se na něho podíval.
„Zkusit to můžu, ale jak jistě víš, my Winchesterové to máme v krvi.“
Bobby se ušklíbl a poté oba dva opustili dům.
„Dekujeme Winchesterové,“ nesly se domem tři hlasy a následně se celý dům ponořil do tmy
John s Bobbym dorazili k dětem ve chvíli, kdy všichni tři soutěžily, kdo rychleji dolíže zmrzlinu.

Moc hezká poslední část A jsem ráda, že s dobrým koncem! Už jsem se bála, že tam John zůstane. A také jsem ráda, že to klukům nevyčítal. Poučili se sami nejlépe. Takže díky za povídku a těším se na další

Mason: Krásný závěr, krásná povídka, moc se mi to líbilo. Díky.

Trochu sentimentalní nemyslíte? Jinak obema díky

Já mám sentimentalitu ráda, takže mě se to líbilo moc

Mason: paráda, hlavně, že to dobře dopadlo a kluci na tuhle lekci nikdy nezapomenou, John zde byl jako pravý otec a pravé přátelství je k nezaplacení
díky a doufám, že už píšeš další povídku
jen jsem trochu mimo: kdo to zraňoval Johna?

astik: to se bude možná řešit v jiné povidce:)

Mason: aha, tak nejsem zas tak úplný mimoň
dík za vysvětlení