Ahojte všichni, po dlouhém uvažování jsem se rozhodla přidat sem svůj výtvor. Upozorňuji předem, že v psaní ff jsem začtátečník takže to nebude žádná sláva:lol:
Jelikož se poslední dobou řeší díl 5.04 a já souhlasím s teorií, že ta budoucnost se skutečně stane, napadlo mě napsat své vlastní pokračování. Takže doufám, že se vám povídka bude líbit:D
Phillip Anderson kráčel po ulici lemované nejrůznějšími obchody a každou chvíli kontroloval displej telefonu jakoby to mohlo urychlit jeho čekání. Konečně, pomyslel si, když se ozval tón přijaté zprávy. Nyní se mohl uvolnit a vychutnávat si obvykle rušnou a veselou uličku. Jenže v poslední době tomu tak nebylo. Lidé se ztráceli a záhadných úmrtí přibývalo stejně tak jako kriminálních zločinů. Zprávy přicházely každý den s novými teoriemi, které ovšem začaly být spolu s jejich zvyšujícím se počtem čím dál více nesmyslnější. Podnikatel zavrtěl hlavou a chystal se odemknout dveře svého domu, když v tom ho cosi udeřilo do hlavy a ztratil vědomí.
O pár hodin později Manhattan, Kansas
Phillip Anderson, známý podnikatel firmy Partners, byl usvědčen z mnohonásobné vraždy své ženy a dvou policistů, kteří se ho snažili zastavit. Nyní je v místěn v dočasné vazbě, kde čeká na další soud, hlásal titulek místních novin. Jejich majitel s nimi rozhořčeně mrskl na dřevěný stolek a svůj výkon doplnil peprnou nadávkou. „Deane? Stalo se něco“?, ozval se Sam z vedlejší místnosti a vmžiku se objevil ve dveřích. Poslední dobou měl o bratra starosti ačkoliv mu objekt jeho zájmu neustále připomínal, že by si měl hledět spíše sebe. I teď, když na něj upřel zelené oči, z nich čišela neskrývaná únava. „Podívej se sám“, zamumlal a vrazil mu noviny do ruky. Sam přelétl článek očima a polohlasně zaklel. „Ta choroba je čím dál horší“, povzdechl si a svezl se na pohovku vedle bratra. „ S tímhle tempem budeme za chvíli jediný přeživší na Zemi“, poznamenal ironicky Dean a ušklíbl se Samovým směrem. „Jak je na tom Cass“? Sam si chvíli pohrával se zipem bundy a pak s pohledem upřeným před sebe odpověděl:“Špatně. Hodně špatně. Pořád si myslí, že ho všichni nenávidíme. A obzvlášť ty“, podíval se na bratra, jak zareaguje. Dean jen zasmušile přikývl a natáhl se pro láhev whiskey. „Slíbil si, že přestaneš“, sykl Sam ostře a zastavil ho. „Jenže já svoje sliby neplním. To ještě nevíš“?, odsekl lovec a opustil místnost. Mladší Winchester jen bezmocně sledoval bratrova vzdalující se záda. Kde se jen stala chyba?, přemítal a pak mu padl zrak na ten prokletý novinový titulek, který ho donutil vrátit se v čase o měsíc dříve.....
Spolu s bratrem s hrůzou sledoval pád nebes. Když vše utichlo a poslední anděl se ocitl na Zemi, svém budoucím vězení, nikdo nevěděl, co dál. Na první pohled prostý úkol zavřít brány pekel se změnil v tragédii světových rozměrů. „Jseš v pořádku?“, zeptal se Dean rozechvěle a pomohl mu vstát. „Jasně“, řekl a zatvářil se ohromeně. Poté se poněkud přiškrceně zasmál, čímž si vysloužil bratrův pobouřený pohled. Přece jenom před pár hodinami si připadal jako v posledním tažení a domníval se, že to bude jeho konec, tak co? K stále otřesené dvojici se přišourala postava muže v béžovém baloňáku a Deanovi zamrzl úsměv na rtech. „Cassi? To je tvoje práce?“, otázal se a měřil si ho chladným pohledem. „Naomi měla pravdu“, konstatoval suše lovec a přistoupil blíž k viníkovi, který stále neodpovídal. „O čem to mluvíte?“, ozval se Sam nechápavě. Cass na ně upřel nešťastný pohled a z jeho úst vyšlo něco, co se stalo jednou z příčin Deanovi deprese. „Jsem člověk. Metatron mi sebral milost jako poslední věc k ovládnutí nebe“.
Cestou do bunkru nikdo z nich nepromluvil. Dean se rychlým telefonátem ubezpečil, že je Kevin v pořádku a pak se soustředil jen na řízení. A taky na démona na zadním sedadle, který se tam krčil jako zvíře zahnané do kouta. Ačkoliv k němu všichni tři cítili nenávist, nemohli ho tam nechat. Ne potom, co ho Sam částečně vyléčil a on se jim snad tisíckrtát omluvil. Následující dny představovali velkou zkoušku pro všechny současné obyvatele domu. Hrozba zuřící Abbadon donutila Crowleyho žít pod jednou střechou s lovci a padlým andělem. Po pár týdnech, kdy se dávali dohromady nastal čas zakročit. Crowley se ujistil, že Abbadon se stáhla a tak za rozporuplného loučení opustil svůj dočasný domov. Zatímco Sam s Kevinem a Casem ze sebe dostali pouze nucený úsměv, Dean démona pevně objal na cestu. Z nějakého nepochopitelného důvodu se po odstranění Crowleyho temných stránek z něho a lovce stali nerozluční přátelé. Život v domě pokračoval dále a jak čas postupoval bylo to čím dál horší. Cass odmítl s kýmkoliv komunikovat a celé dny se zavíral ve svém pokoji. Dean s ním nedokázal promluvit a tak jen utrápeně sledoval jeho záměrnou sebedestrukci. Ale byli tu i důležitější věci jako například Metatron a andělé způsobující velké komplikace. Ty později přerostly v epidemii viru Croatan. Andělé se rozhodli vyhubit lidstvo a vládnou zde sami. Co ale Sama mátlo byl Dean. S přibývajícími oběťmi byl vyděšenější a nikdo nevěděl proč, Tedy kromě Casse, ale ten byl naprosto nepřístupný.
Sam se s trhnutím vrátil do přítomnosti, neboť ve dveřích se objevil Kevin. „Máš chvilku? Myslím, že něco mám“, zamával papíry. „Jasně“, přikývl a vydal se za ním. Netušil, že Castiel sedící na verandě přemítá o tom samém, ovšem z opačného pohledu. A i jeho někdo vyrušil. Zaslechl čísi nejisté kroky a přerývavý dech. Nemusel se ani otáčet a věděl, že to je Dean, ze kterého čišela nervozita na sto honů. „Cassi...já.....prostě omlouvám se“, zamumlal kajícně a posadil se na kamenný sloupek. „Za co Deane?“, namítl tiše Cass a upřel na něj pár modrých očí. „Všechno se to stalo kvůli mě, Víš, neměl jsem tě tehdy tak odbývat. Kdybych se víc staral , nebe by možná ještě bylo v pořádku“. Lovec rozhodil rukama jakoby nevěděl kudy kam a zoufale na svého přítele pohlédl. „Ale vždyť ty za nic nemůžeš. Uznávám, že všímat sis mohl víc, ale.... Přece jenom je válka a přátelé musí držet při sobě, ne?“ usmál se a potěšeně sledoval, jak se Deanův smutný výraz mění na šťastný úsměv. Pak zcela nečekaně přistoupil k němu a prudce anděla objal. „Děkuju“, zašeptal a Cass se jen usmíval. „A vůbec jak se cítíš?“, zeptal se když se pustili a opět se usadili. „Jako...člověk, řekl bych“, pokrčil rameny a Dean se rozesmál. „A co ty?“ „Víš kdyby tady neřádil ten prokletej virus tak by to bylo fajn.“ „Co se děje? Deane?“, zeptal se starostlivě anděl . „Já vím, že to je nejspíš hloupost, ale pamatuješ, jak mě Zachariáš poslal do roku 2014“? „Ano“ „Řádil tam Croatan a ty jsi se stal člověkem a navíc Lucifer mi tehdy řekl, že ať udělám co chci vždycky se ocitnu tam“ Po posledním slově se lovec zachvěl a pohlédl na Casse jako na záchranné lano. A ten mu to zcela vážně opětoval. Oběma bylo jasné, že ona hrůzná budoucnost se rychle blíží. „V tom případě musíme udělat jedinou věc“, pznamenal Cass. „Dvě věci“, opravil ho Dean. „Vrátit anděly tam kam patří a bavit se , protože to je jediná šance, jak přežít.“
Domov 
Stránka 
já takhle píšu ve Wordu často a neuvědomila jsem si, že se to špatně čte