"Město andělů"

Tady má další povídka, co me tak napadla, snad se bude libit:



„Jak je to ještě daleko?“ zakřičel Dean.
„Nemám ponětí,“ zakřičel Sam a oba dva naráz zahnuli do jedné uličky.
Před tou uličkou se zastavilo několik nohou, oba dva slyšeli funění a chrčení.
„Proč nejdou sem, museli nás vidět,“ nechápal Dean.
„Možná, že kvůli tomuhle.“
„Kvůli čemu?“
„Možná, že by ses mel otočit.“
„Tos nemohl říct rovnou?“ Dean se otočil a překvapeně hleděl na modrý vír, který se vznášel v jejich blízkosti.
„Co to sakra je?“
„Nemám ponětí, možná, že bychom se měli postavit tem, co na nás čekají támhle na tom místě.
„Řekl bych, že máš pravdu,“ jak mile se však pohnuli, vír se vznesl do výše a vzápětí je vcucnul do sebe.
Do té uličky vstoupilo šest značně zarostlých mužů, kteří se podrbali na vlasech.
Deana a Sama ten vír vyplivl doprostřed cesty, oba dva stačili dát před sebe ruce, takže ten náraz nebyl nikterak bolestivý.
„Sakra.“ Dean se postavil, oprášil se a rozhlédl se kolem sebe.
Vypadalo to jako místo, na kterém byli předtím, než je vcucnu l ten vír.
„Jsi v pořádku Deane?“ otázal se ho Sam, který kousek od nich uvidel nalepené plakáty, alespoň si myslel, že jsou to plakáty, když k nim přišel, bliž, uvědomil si, že jsou to spíš oznámení, velmi podivná oznámení.
„Deane tohle bys měl vidět.
„Já nikde nevidím svoje auto, měl bych ho vidět.
„Deane! Tohle ti možná vysvětli proč.“
„O čem to mluvíš, není ti trochu moc teplo?“ Dean si setřel pot z čele a poté k těm plakátům přistoupil.
„Co to sakra je, nejaký blbý vtip?“
„Myslím, že je to myšleno vážně.“
„Ale no tak Same. Vždyť víš, co je tady napsáno:
„Pokud jste si vyměnili s démonem své tělesné tekutiny, navštivte patro číslo 7, pokud byste viděli démona, jak se snaží vetřít do něčí přízně kontaktujte patro číslo 8 či tohle.
Měli li jste nedopatřením pohlavní styk s osobou posedlou démonem, okamžitě informujte patro číslo 9.
„Co je to za blbost?“
„Zkusím zavolat Bobbymu, třeba bude vedet.
Sam tak učinil, přiložil si ho k uchu, ale během chviličky ten telefon zaklapl.
„Nebere to? Nejspíš někde pokuřuje či nadává na televizi.
„To číslo neexistuje.
„Cože? To jako, že si ho zrušil? No tak to by nám neudělal.
„To není to nejdivnější.“
„Co by mohlo být divnější, než to, že to číslo neexistuje?“
„Co třeba operátorka, co říká.
„Litujeme, ale toho číslo neexistuje, pěkný den vám přeje andělská telefonní společnost.“
„Moc vtipný, ale já se nebavím, nemám auto, Bobby nás odřízl.“
„Já mluvím vážně Deane, ta žena to říkala s důrazem.
Dean mávl rukou.
„Ale no tak. Andělská telefonní společnost, co dál Andělská veřejná doprava,“ jakmile to dořekl, kolem nich projel autobus, na kterém bylo napsáno.
„ S naší Andělskou veřejnou dopravou, můžete vystoupat až do nebes.
„To má být nějaká sranda?“
Sam pokrčil rameny.
„Asi bychom se měli pokusit najít Bobbyho.
„A zeptat se ho, proč si zrušil své číslo, ale nejprve musím najít své auto.
Dean chtěl udělat krok, ale v tom těsně kolem neho projelo bílé auto, na kterém bylo napsáno.
„Andělská taxi služba, za málo peněz, božský dovoz kamkoliv.
„Tohle není normální.
„V tom případe si ještě neviděl tohle,“ Sam ukázal na velkou televizi, ve které běželo.
„Pokud narazíte na uprchlého démona, nesnažte se ho zpacifikovat, ale volejte 800 555 352.
„Uprchlý démon, zpacifikovat, co je tohle k čertu za místo?“
Sam chtěl odpovědět, ale znemožnil mu to ženský výkřik, který přicházel z blízká.
Podívali se na sebe a vzápětí se tam rozeběhli.
Když tam doběhli, spatřili starší ženu, jak svojí kabelkou mlátí nějakého muže do hlavy, když se přiblížili, užasle si uvědomili, že tím mužem je Crowley.
„Hoši, jste to vy? Au! Nech toho! Au! Co tam tak stojíte, pomožte mi, au to bolí!“
„Pomoc mu? Pomoc Crowleyovi, když se z něho ta milá stařenka snaží vytřást duši?“
„Měli bychom mu pomoct,“ ozval se Sam.
„Co máš snad upal?“
„Něco se tady deje.“
„To je sice fakt, ale tohle za to stojí.“
„No tak hoši, snad se ještě pořád nezlobíte kvůli tomu vtipu, Vždyť to byla sranda, jau, ta ženská má sílu, pomožte mi!“
„On to myslí vážně, Crowleyovi přeskočilo,“ zamumlal Dean, Sam se k té žene, rozeběhl a odstrčil jí, ta žena se na něj podívala a poté se otočila a odešla pryč.
„No konečně, proč vám to tak dlouho trvalo, to je nejaký nový trend, nechat své kámoše umlátit kabelkou?“
Dean vyprskl smíchy.
„Co je mu? Neříkej mi, že vás taky zblbli?“
„Zblbli, co tím myslíš?“
„No přece poslali vás do toho jejich převýchovného tábora.
„O čem to mluvíš a proč si obtěžoval tu stařenu a odkdy nosíš bílá kvádra,“ Dean se k nim přiblížil.
„Obtěžoval?  Snažil jsem se dostat na druhou stranu, když mě ta ženská uviděla, neskutečně rychle ke me přispurtovala a začala me bušit hlava nehlava
„Nejspíš kvůli tomu, že jsi démon, myslím, že bychom se na to měli zeptat Castiela.
„Cást…,“ Crowley mu položil ruku na ústa.
„Ty ses úplně pomátl.
„Dej tu ruku pryč, páchne ti medem.
„Nejspíš proto, že se v medu koupu, prospívá to.“
„Cože se?!“
„Co tím myslíš, co je s Castielem?“
„Praštili jste se vy dva o zeď?“
„Castiel to tu všechno řídí, to on zavedl všelijaké ty zákony, nesmysly, že každý démon musí být převychován, stejne tak každý člověk, který si jen otře nohu o nějakého démona?“
„To je snad správné, ne?“
Crowley se na Deana podíval
„Jsem pacifista, mírumilovný, jediné co chci, je se dožít klidného staří, ale ten Castiel je úplně posedlý myšlenkou udělat ze všech dokonalé Andělské bytosti a ti, kteří selžou, zemřou.
„Tohle ti nevěřím.“
„Tos říkal už poprvé, jestli chcete, klidně vám ten hřbitov ukážu znovu, ale teď musíme vypadnout.
„Proč? Blíží se další stařenka?“
„Ha, ha moc vtipné, ne Andělská patrola.
„Andělská.,“ Crowley je oba dva zatáhl do uličky a Dean se Samem nevěřícně sledovali, jak dva mladí muži oblečení v bíle m a s křídly na zádech, shromažduji do malého kruhu, čtyři ženy, 3 muže a dvě děti, hrubě do nich strkají, zasahuji je výbojem, Dean se chtěl pohnout, ale Crowley ho zadržel.
„Co to má být?“
„To je vybraná skupina pro převýchovu, ani se nehni, jakmile by tě spatřili, zabili by tě.
„Proč bych ti měl věřit?“
„Protože kdybych tím špatným byl já, dělal bych to co oni a oni by vás chránili.
„Na tom něco bude,“ zamumlal Sam, který to nevěřícně sledoval.
Oba dva muži tech devět lidí l sobe přivázalo a poté s nimi zmizelo.
„Co teď?“
„Půjdeme za ostatními démony.
„Děláš si z nás prdel, že?“
„Pozor na jazyk,“ pokáral ho Crowley.
Dean rozhodl rukama.
„Musíme ty lidí zachránit,“ ozval se Sam.
„To nepřipadá v úvahu,“ oponoval mu Crowley.
„Ať je tohle cokoliv, musí to přestat, s tebou nebo bez tebe.
„Same. Tohle je Crowley ne best budddy z výšky!“
„Já vím kdo to je, ale myslím, že jsme se ocitli v nějaké paralelní dimenzi!“
„To je skvělý, počkat, kde že to to?“
„To je jedno. Podstatné je, že Castiel je špatný, Crowley je náš přítel.“
„Kravina, ale už to tak vypadá.“
„Jestli jste už skončili, máme nejvyšší čas
„Jestli je to past…“
„Už jsem ti říkal, že jsme pacifisti.“
„Takže nikomu neubližujete, nikomu neničíte životy, nikoho neposednete?“
„Ty musíš mít úpal, nic takového tu neděláme a už pojďte, než se tu objeví další hlídka.
Oba dva bratři na sebe pohledli a poté se za Crowleyem vydali.

Crowley jako kámoš bratrů, z toho může být velká legrace nebo velký průšvih.

Když konečně vylezli na vrchol kopce, naskytl se Samovi a Deanovi pohled na tábor. Kam dohlédli, tam všude byly stany, muži, ženy v čistých šatech se navzájem zdravili.
Dean si protřel oči.
„Řeknete mi, že se mi to zdá.
„Crowley ho štípl.
„Zbláznil se?“
„Chtěl jsem zjistit, jestli se ti to zdá.
Dean se kysele zašklebil a poté se od Crowleyeho odtáhl.
„Klid Deane. Vím, že to není snadné.“
„Snadné? Vždyť já čekám vlastně doufám, že se na me někdo z nich vyřítí, pokusí se me uškrtit, rozčtvrtit,“ kolem nich prošli dva muži s černýma očima, smekli klobouk na pozdrav.
„Velmi civilizované, nemyslíte?“ otázal se jich Crowley a následně si vyměnil několik zdvořilostních frází s obtloustlým mužem.
„Já snad budu zvracet,“ zamumlal Dean.
„Říkal jsi něco Deane?“ otázal se ho Crowley, který před několika vteřinami galantně políbil ruku mladé žene.
„Že je to neskutečné, něco takového…,“ Deana přerušil ženský výkřik.
Že by snad konečně něco,“ Dean se Samem se tam rozeběhli, ale Deanova „radost:“uvadla, když uslyšel, jak žena oblečená v černé kůži křičí.
„Mýval! Mýval! Je tady mýval,“ ostatní muži a ženy začali uskakovat.
„Tohle není normální,“ zavrčel Dean.
„Začínám s tebou souhlasit,“ zamumlal Sam.
„Opravdu? To jsem fakt rád.“
„Nemusíš být sarkastik, ale tohle je vážné divné, skoro jako by je někdo k takovému chování přinutil.“
„Kdo, despotický Castiel?“
Kolem nich proběhl mýval a za ním se hnal nejaký mladík, už toho mývala skoro měl, když zakopl o kámen a dopadl do kaluže plné bahna, Sam s Deanem stačili jen tak tak uskočit.
Mladík ze sebe setřásl bláto, sevřel ruce v pěst, oba dva bratři se instinktivně dotkli svých opasku, ale po několika vteřinách se ten mladík začal smát a brzy se k němu přidali i ostatní muži a ženy.
Oba dva se odvrátili.
„Tohle místo není pro nás, musíme se odtud dostat.“
„A kam chceš jít? Nemáme ani auto, ani peníze, mám tady jen tyhle kupony na zboží v Bunnyho obchůdku.
„Ty jsem dostal v jedné hospodě, neptej se.
„Však já se raději neptám,“ oba dva udělali několik kroků, ale jakmile překročili další louži bláta, smích zčistajasna ustal.
„Bud nastal čas hajání anebo to nebude tak snadné.“
„Hajání Deane, Hajání?!“
Dean pokrčil rameny.
„Věnujme se raději tomu náhlému hrobovému tichu.
„Jdete někam hoši?“ před nimi se objevil Crowleyi.
„Rádi bychom se trochu prošli.“
„Beze všeho, někoho s vámi pošlu.
„To nebude nutné, my to zvládneme sami,“ Dean chtěl udělat krok dopředu, ale Crowley mu to neumožnil.
„Myslel jsem, že jsme přátelé.
„To taky jsme.
„V tom případe nám dovol se trochu projít o samotě.
„To nepůjde, okolo nás jsou bažiny, mohli byste se ztratit anebo hůř.
„Díky za tvojí péčí, ale myslím, že to zvládneme,“ vedle Crowleyeho se objevili dalších šest mužů, tři z jedné, tři z druhé strany.
„Crowleyi kamaráde.
„Neříkejte mi kamaráde, naším kamarádem není nikdo, kdo nedodržuje určitá pravidla.“
„Určitá pravidla?“
„Deane měli bychom se vrátit,“ ozval se Sam.
„Já nehodlám ustoupit, i když jsem bez zbraně.
„Já taky ne, ale musím něco vyzkoušet“
„Vážné teď?“
„Děláš jako bychom mohli někam jít.“
„Ty Děláš jako by me mělo něco zastavit, těch šesti se zbavím během chvilky.
„Sam na Deana upřel pochybovačný výraz.
„Fajn tak me sleduj,“ Sam však svého bratra zadržel.
„Nejprve sleduj,“ zamumlal a poté to bahno překročil a napětí ze všech tváří zmizelo a lidé kolem nich se opět začali smát.
„Co to sakra je?
„Sleduj tohle,“ Sam to bahno překročil, smích naráz přestal a oči všech získaly temný nádech.
„Tohle je…,“ Sam se vrátil zpět a kolem nich opět rozezněl smích, Dean se také stáhl dozadu.
Přistoupil k nim Crowley, který je oba dva objal.
„Tak jak se vám tady hoši libí?“
„Dean setřásl jeho ruku ze svého ramene.
„Ty jsi mi nějaká netykavka, není to zas tak dlouho, co jsme se já a ty k sobe tulili v tamtom malém stanu a věř mi bylo to poměrně intimní tulení,“ Dean se rozkašlal.
„Copak copak snad se před Samem trochu nestydíme? Uvidíme se později, až se bude poddávat končetinová polévka,“ Crowley odešel.
„Takhle se na me nekoukej.
„Netušil jsem, že ty a Crowle\.“
„Opovaž se to vyslovit, nic takového se nikdy nestalo.
„On o tom byl docela přesvědčený.
„To klidně může, ale nic takového se nestalo.
„Jsi si jistý, občas to s tím pitím přeženeš a ono jedna věc k té druhé…“
„Neopovažuj se. Nejsem na chlapy, a i kdybych byl, Crowley by byl ten poslední, koho bych se dotkl, natož se k nemu přitulil a vůbec máš nějakou vtipnou náladu, na to, že se tady dejou takové podivnosti.
Pokusím se zjistit víc, ale musíš uznat, představa vás dvou…“
„Pro své vlastní dobro, si začni představovat něco jiného,“ zavrčel Dean, lehce do nej strčil a pak odešel pryč.
Humor jak kdy, vid Deane,“ ušklíbl se Sam a pak také odešel, démoni které potkal, smekali klobouk, ženy se culil\ a házely po něm pohledy
„Dean má pravdu, nežli tohle, tak spíš ty pokusy o zabití,“ zabručel Sam a vstoupil do nějakého domu.

Dveře do velké bíle natřené místnosti se otevřely a dovnitř vstoupil mladík, na kterém byla znát patrná nervozita.
„Volal jste me pane?“ otázal se přiškrceně.
„Pojďte, bliž,“ vyzval ho muž sedící na židli.
„Muž se tedy přiblížil.
„Mám na vás jednu otázku.
„Kterou pane?“
„Tvrdil jste mi, že jste se o bratry Winchesterovi postaral.
„Taky, že ano, jsou pohřbeni tam, kde jste si to přál.
„Opravdu? Přistupte trochu blíž.
„Tady mi to postačí.
„Přistupte blíž!“ vyzval ho ten muž nekompromisním tonem, mladík tedy přistoupil, na čele mu vyrazily kapky potu.
„Je tu nejaký problém anebo je tu příliš velké horko?“
„Ne pane, není,“ mladý muž si utřel čelo.
„Pokud jsou tedy Winchesterovi mrtvý, kdo je tedy potom tohle,“ muž mluvil chladným hlasem, mladík naproti nemu polkl.
„To netuším, pane,“ zašeptal, zatímco hleděl na údolí, ve kterém se pohybovali Sam a Dean.
„Tak vy netušíte,“ muž za stolem se postavil
„Víte co to znamená?“
„Ano pane, ale my jsme se o ne, opravdu postarali,“ muž se ocitl za ním, pohnul rukou, stůl a křeslo se odsunulo.
„Dejte mi šanci, postarám se o to.
„Mám na mysli někoho jiného, sbohem,“ a poté ten muž do toho mladíka zlehka strčil, ale i to stačilo, aby ten mladík prorazil sklo a ještě chvíli byl slyšet jeho křik a poté ticho.
Muž se natáhl pro skleničku s vodou, lehce se napil a poté se otočil k dalšímu mladému muži, který stal mezi dveřmi.
„Najdete je a postarejte se o ně, co nejrychleji.“
„Ano pane, zajisté pane,“ mladý muž rychle odešel.“
Muž položil skleničku na stůl a otočil se k zrcadlu, kde si urovnal motýlka
„Tentokrát mi to nepřekazíte,“,“ Castiel neboť to byl on se zasmál
Dveře se znovu otevřely a dovnitř vstoupily dvě krásné polonahé blondýnky.
Castiel se vysvlékl a lehl si na postel, ty dívky se též vysvlékly a každá se k němu přitiskla z jedné strany