Odplata

Tak jsem tady s novou povídkou, která bude, doufejme, lepší než ta předešlá. Je to pokračování 8.série s malými vyjímkami. Sam, Dean, Bobby a Cass(jako člověk) se snaží zastavit Abbadon, která chce ovládnout peklo a s ním zničit celý svět.
Přeji příjemné čtení a doufám, že se vám bude líbit. Během psaní úvodní části mi totiž počítač zákeřně smazal celý příspěvěk a málem za to zaplatil životem:lol: Každopádně jsme to opravila takže ještě jednou: příjemné čtení 

Lovec se zaníceně hrabal v tašce a tu a tam utrousil peprnou nadávku. Bohužel, mobil neslyšel ani na jednu z nich a tak skončilo hledání neúspěšně. "Deane! Už musíme jít!", ozvalo se zezdola. "Jasně", zabručel jmenovaný a hodil si tašku přes rameno. "Tak co?", zeptal se Bobby a otevřel dveře, aby mohl projít. "Nic", odpověděl Dean a hodil tašku do kufru. "Co se dá dělat, budeš si muset pořídit nový", poznamenal soucitně Sam a usadil se na místě spolujezdce. "Jasně", opakoval Dean a beze slova nastartoval, čímž Sama utvrdil v přesvědčení, že je čeká dlouhá cesta. Jeho bratr měl jednou za čas den, kdy ho štvalo naprosto všechno. Nejspíš to způsobil způsob života a nespočet tragédií, které ho neustále pronásledovaly. Cass na tom byl podobně. Na snídani se dostavil značně rozmrzelý a po hádce s Deanem nepromluvil ani slovo. S Bobbym si vyměnily trpitelský pohled a vyjeli na další štaci.
Městečko St.Louis se pyšnilo naprostým minimem zločinnosti,ale posledních pár dní se to změnilo. První obětí byl Paul Vankat. Zoufalým pozůstaým nezbylo ani tělo, které by mohli pochovat. Následovala řada dalších nevinných občanů a v novinách se vyrojilo tisíce teorií. Jednou z nich byla i zmínka o nadpřirozených silách, což zaujalo lovce. "Tady snad chcípl pes", komentoval místo Dean jen co překročili hranice. Sam se s trhnutím probudil z otupělosti a oddechl si. Podle veselého úsměvu ho pochmurná nálada přešla. "To je fakt", přitakal a ukázal na ceduli zvoucí k ubytování levně. "Bezva", usmál se Dean a odbočil k motelu," tenhle motel by mohl mít i normální postele a recepčního, co se věnuje zákazníkům". Sam s ním v duchu souhlasil, ale radost mu zkalil první pohled na ošuntělého muže zkrouceného nad předpotopním počítačem. Když se u něj objevila čtyřčlenná skupinka, překvapeně vzhlédl a cosi zamumlal. "Dobrý den, dva dvojlůžkové pokoje prosím", spustil formálním tónem Bobby. Muž na otevřel pusu ještě víc a ukázal tak zuby, které neviděli kartáček několik měsíců. "Jistě", vzpamatoval se po chvíli a hodil na pult klíčky. "Opravdu je tohle nutné?", zasyčel Cass otráveně a mrskl batoh na postel. "Jako lovec toho musíš snášet mnohem víc", poučil ho Dean a přelétl vybavení pokoje znechuceným pohledem. "Jako třeba tohle?", ukázal bývalý anděl na gauč, jehož životnost tipoval na jeden den. "Přesně", souhlasil Dean.

emilywinchester: Také by se mi tam moc nelíbilo (v tom rádoby motelu). Plně s nimi soucítím. 

palec nahoru   mne sa tá poviedka páči a tešim sa na pokracovanie

janča:a to ještě netuší, co se bude dít dál:D 



Sama probudil zvuk tekoucí sprchy a tlumené nadávky. Minutu nato se z koupelny vyřítil Bobby. "Jé ty už jsi vzhůru?", zeptal se překvapeně, když ho zaregistroval. "Promiň jestli jsem tě vzbudil, ale ta sprcha je příšerná". "To nevadí", mávl rukou Sam, "postele jsou ještě horší." "Tak to naprosto souhlasím. Možná byste měli nechat výběr motelu na nás." "Ber to tak, že jsme udělali dobrý skutek. Ten chlap určitě zákazníky jen tak nevidí", zamumlal Sam a rychle se oblékl. "Nechceš zkusit zdejší sprchu?", popíchl ho Bobby. "Ne díky", zavrčel, "jdu vzbudit ty dva."
V pokoji 23 vládlo hrobové ticho, které narušovalo jen občasné bubnování do klávesnice. "Deane?", zavolal zkusmo, ale místo toho narazil na Casse snažícího se proniknout do tajů moderní techniky. "Dean ještě spí", informoval ho anděl, "šel spát až ve čtyři hodiny ráno". "A proč proboha?" "Nejdřív nadával na postel. Pak se přesunul na zem, ale proletěla tudy myš. Vypadal dost vyděšeně, když uvážíme, že ta myš by se měla bát jeho. Nakonec to vzdal a sedl si do křesla, kde usnul". Cass se odmlčel a významně pokývl k oknu. Bratr se choulil v čalouněném křesle, které mělo svá nejlepší léta za sebou, ale očividně v něm nežily myši ani jiní hlodavci. "To asi nebude mít nejlepší náladu", povzdychl si a posadil se na postel. "Poslouchej, tobě Dean dovolil hrabat se mu v počítači?" "Ne. Proč?", upřel na něj nevinné modré oči. "Být tebou schovám to dřív než se probudí", prohodil lovec, strhl z bratra přikrývku a se slovy: "Za hodinu vyrážíme", prchl z pokoje.
"Dobrý ráno", zatrylkoval Cass a hodil na sebe bundu. "To myslíš ironicky nebo vážně?", zamračil se Bobby a naposledy si upravil kravatu. Odpovědi se nedočkal, protože ze vchodu se v tu chvíli vypotácel Dean následovaný Samem. "Ten ale vypadá", zavrtěl hlavou Bobby a Cass jen pokrčil rameny. "Měl tak trochu divokou noc", uvedl na obranu svého spolubydlícího. "To není vtipný", zavrčel Dean, jen co se přiblížil na doslech. Chtěl dodat ještě něco,ale přemohl ho ošklivý kašel. "Já mu říkal ať tady zůstane",mračil se Sam. "Přes mojí mrtvolu! V tomhle motelu už nechci strávit ani minutu." ˇPoslyš Dean nechci se tě nijak dotknout, ale něco na tebe leze, takže.." "No jo", zamumla poraženecky. "Užij si to", zasmál se Sam škodolibě. Bratr cosi nesrozumitelného zamrmlal a zmizel uvnitř. "Copak, copak? Snad jste u nás něco nechytil?", broukl recepční a  předvedl úsměv, který by předčil i rozzuřeného poltregaista. To lovce natolik vyděsilo, že bez dalších caviků zamířil do pokoje.
"Mohla byste nám ho popsat podrobněji?", zeptal se Sam a v duchu se modlil ať to není to, co si myslí. "Bylo mu kolem třiceti a měl na sobě modrou košili. A.. mám dojem, že to byl ten sériový vrah, víte?" "Ano. Vím", odtušil Sam. "Nějaký novinky?", zajímal se Bobby jen co dorazil. "Jo. Naprosto úžasný. Je to ten sériový vrah z Idaha, takže můžeme v klidu jet domů", oznámil otráveně. "Ale co je na tom tak úžasnýho?", ozval se Cass nechápavě. "To byla ironie Cassi", povzdychl si Bobby. "Teď musíme jen vymyslet, jak to říct Deanovi. "
Dean byl zachumlaný do deky a hypnotizoval ručičku oprýskaných hodin. Za dveřmi se ozvalo zavrzání a lovec sebou vyděšeně trhl. Bezva, už mi to začíná líst na mozek, pomyslel si zoufale a snad posté zkontroloval displej mobilu. Nic. No tak, uklidni se Deane. Jsou pryč teprve tři hodiny a tady ti nic nehrozí. No dobře, možná nájezd krys, ale nic víc. Je to jen.. Prásk! Místnost se otřásla v základech a chodbu zaplnil tichý šepot. Lovec se roztřeseně zvedl a opatrně otevřel dveře. Chodba byla prázdná. "To bude dobrý. Jen jsi přepracovaný", přesvědčoval sám sebe a znovu se zamotal do deky. Zdálo se mu to nebo se tu nějak ochladilo? Ticho narušilo vibrování mobilu. "No to je dost! Jak jste na tom?", vyhrkl radostně a vyhlédl z okna. "Za pět minut jsme tam. Žádný případ pro nás tu není. Leda pro federály", vysvětlil mu Sam. "Takže odsud můžeme odjet?" "S radostí", zasmál se Sam. Na druhé straně se rozhostilo ticho. "Seš v pohodě?" "Někdo za mnou je. Tady.." Dean větu nedokončil. Místo toho vyděšeně vykřikl a spojení se ztratilo. "Deane! Deane! Seš tam? Deane!" "Stalo se něco?", zbystřil Cass, který do teď klimbal. "Deana někdo napadl", zašeptal Sam a otočil se na Bobbyho. "Šlápni na to". "Rozkaz. Zničíme tu věc dřív než ona Deana.", přikývl vážně a zvýšil tachometr na nejvyšší rychlost.

K motelu dorazili přesně za pět minut. Impala stála tam, kde ji zanechali. Prázdné parkoviště naznačovalo, že kromě lovců se tu nikdo jiný neukázal. Skupinka si vyměnila pochmurný pohled a bez řečí se vplížili dovnitř. Pult recepčního zel pràzdnotou. "Já vám říkal ať přespíme někde jinde", zašeptal Cass vyčìtavě. Bobby jen mávl rukou a v duchu proklínal Deana, který rozhodně nebyl vhodným adeptem, co se týče učení ex-anděla lidským způsobům. Chodba je uvítala zatuchlým pachem dlouho nepoužívaných pokojů. "Nepřipadá vám to divný?", zamračil se Sam a namátkou otevřel jedny z oloupaných dveří. Ve vteŕině je zahalil oblak prachu. "Jo. To rozhodně. Tady to vypadá,jakoby zkrachovali před několika lety", otočil se na ně Bobby. "Jsi si jistý, že jsme tady spràvně?", zajímal se Cass. "Samozřejmě! Pokud. vím, tak mě můj orientaćní smysl nikdy nezklamal", zasyčel Bobby a zastavil se u jejich pokoje. Uvnitr panovalo naprosté ticho. Sam stiskl kliku a pomalu otevřel. "Deane? Jsi tam?", zavolal a odpovědí mu bylo jen ponuré ticho. V tom ucítil za zàdy ledový chlad. "Same pozor!", zaječel něčí hlas a ozval se výstřel. Ochromený lovec se pomalu otočil a spolu s Bobbym a Cassem, kteŕì se sbírali ze země pohlédl na svého zachrànce. Dean si oprášil bundu a věnoval jim omluvný pohled. "Nic mi není", spustil a zarytè se vyhýbal Samovi, který ho vztekle probodával očima. Těch několik màlo minut pro něj bylo peklo. "Ten šílenej chlap od recepce mě napadl a.." "A já mu zachránila zadek", dokončil větu vysoký ženský hlas a za rohem se objevila jeho majitelka. "Nazdárek hoši. Mâm takový dojem, že děláme ve stejný branži", usmâla se a přejela přítomné pohledem.

omlouvám se za čekání, ale nějak mi došla inspirace, tak jsem si musela chvíli počkat:D 


Jedno bylo jisté. Ta holka byla prostě kus. Ovšem pojem lovec k ní moc nepasoval. "Jak to myslíš?", zaútočil Sam. "No, řekněme, že většina civilistů by do tohohle motelu nevlezla ani náhodou", pokrčila rameny. "Tak to naprosto souhlasím", přidal se zachmuřeně Dean, " ten duch mi způsobil újmu na zdraví. Nechcete odusd vypadnout?" "Moc rádi", promluvil Cass za všechny a oprášil ze sebe pavučinu. "Kde se tu vůbec vzaly pavučiny?", zeptal se Bobby a zamyšleně ho pozoroval. "To je na dlouhý vyprávění", mávla rukou dívka a skupinka urychleně opustila budovu. "Hej Cassi! Nevíš náhodou něco o tom, proč se mi seknul počítač?",zavolal Dean na ex-anděla. Cass cosi zamumlal a protáhl se ven. "To snad není možný", zavrtěl hlavou a naposledy se ohlédl k recepci. Dřevěný pult se držel tak tak a tu a tam tajuplně zavrzal. Lovce však zaujalo něco jiného. Z šuplíku vykukoval kus zažloutlého papíru. Zvědavě ho vyndal a spatřil něco naprosto nemožného. Na okraji úvodní stránky knihy hostů stálo datum několik desítek let staré. Dean na nic nečekal, nacpal knihu do tašky a téměř vystřelil ven. Celé lovcovo počínání sledoval muž dosud ukrytý v přítmí. Tiše se zachechtal a v tu ránu zmizel.
"Takže?", spustil Sam a tázavě na ni pohlédl. "Takže co?", opáčila dívka a hodila pušku do kufru černého SUV, které zaparkovala u motelu. "Dlužíš nám vysvětlení", ozval se Bobby a podezíravě si ji měřil. "Samozřejmě. Ale tohle není zrovna vhodné místo, nemyslíte? Bydlím nedaleko odsud. Nechcete chvilku pobýt?", usmála se. "To by bylo skvělé. Mám takový dojem, že jsem si způsobil fobii z motelů", věnoval jí děkovný pohled Dean a zamířil k autu. V tom se zarazil a otočil se na ni. "Zapomněl jsem ti poděkovat. Nebýt tebe, sežere mě šílenej duch", zašklebil se. "Nemáš zač", věnovala mu spiklenecký pohled. "Mimochodem já jsem Lily. Lily Wiliamsová." "Já jsem Dean Winchester a támhle ten, co tě vraždí pohledem, je můj bratr Sam. Tohle je Cass a Bobby Singer, náš rodinný přítel", představil je Dean. "Páni! Winchesterovi?? Já jsem zachránila kůži jednomu z Winchesterů?" "Jo. Už to tak bohužel bude", řekl suše Sam a zapadl do auta. "Nevšímej si ho. Ono ho to přejde",zamumlal Cass a nasedl do Bobbyho dodávky. Lily nastarovala svého černého miláčka a nahlédla do zpětného zrcátka. Musela uznat, že Impala má opravdu něco do sebe.

"Páni! Musím uznat,že na lovce máš ucházející dům", prohodil Bobby obdivně a spolu s Deanem, Cassem a pochybovačně se tvářícím Samem následoval hostitelku do obývacího pokoje. "To je dědictví po tátovi. Vždycky říkal, že dobré zázemí je základem úspěchu. Posaďte se", řekla Lily a z dřevěného stolku vytáhla tlusté desky. "Rodinná historie?", zajímal se Dean a usadil se na čalouněném křesle, které bylo díky bohu v pořádku. "Tak nějak", odvětila a s významným odkašláním na ně upřela tmavě modré oči. "Pánové, bohužel vám musím sdělit, že jste byli podvedeni svou kořistí", oznámila s vážnou tváří. "Tak to bylo opravdu působivé", zamumlala Cass. "Díky", usmála se Lily a ignorovala jeho ironii. "Ale teď vážně. Tuhle knihu založil můj dědeček Jacob Williams před padesáti lety. Jsou zde veškeré informace o motelu. Tedy...všechny, které známe. Ten motel zrušili den poté, co tam došlo k brutální vraždě. Jen se podívejte", řekla pochmurně a podala jim zažloutlé noviny. Neznámý vrah zabil dvacet ubytovaných spolu s personálem, hlásal tučně zvírazněný nadpis. "To nevypadá moc hezky", zamračil se Bobby a podal je Deanovi. "To mě chvíli povídejte", zavrtěla hlavou, "každou noc se mi o tom zdá. Každopádě, vraha nikdy nenašli. Dokonce ani lovci. Dědeček se k tomu případu dostal čirou náhodou, ale od té doby se ho nepustil. Dokonce si koupil tenhle dům, aby byl blíž ke zdroji. Bohužel, jeho jediným poznatkem bylo zjištění, že jde o práci démona". "A jak na to přišel?", ozval se Sam nesměle a poprvé od jejich setkání se netvářil jako kyselá okurka. "Jednoduše. Našel svědkyni, která spatřila ženu s černýma očima. Samozřejmě skončila v blázinci", informovala ho. "Shoda náhod", argumentoval Sam a Lily jen pokrčila rameny. "A dál?", zeptal se hlasitě Bobby a přerušil tak jejich slovní souboj. "Pokračoval v hledání. Než umřel, předal své poslání jedinému synovi-Michaelu Williamsovi. Můj otec dál zachraňoval nic netušící hosty a přitom se snažil přijít na kloub těm vraždám, ale marně. A tak to pokračovalo dál až to předal mě. Matka z toho moc nadšená nebyla, jenže já chtěla pomoct. Když rodiče zemřeli, pustila jsem se do pátrání ještě usilovněji, jenže ten barák je nejspíš nezničitelný. Zkoušela jsme všechno od rituálu až po popálení. "To není možný", zavrtěl hlavou Dean, "a co takhle najít viníka? Možná, že když ho najdeme, budou mít duchové klid a přestanou řádit". "To jsem zkoušela snad tisíckrát, ale nikde nebyla ani zmínka o hostech nebo zaměstnancích v té době", povzdychla si nešťastně. "Hm.. a co bys řekla na menší pomoc?", usmál se Bobby. "Teda.. pokud se mnou souhlasíte", obrátil se na svoje společníky. "Já jdu do toho", přikývl Dean a Cass následoval jeho příkladu. Sam chvíli sváděl vnitřní boj sám se sebou a nakonec souhlasil taky. "To myslíte vážně? Potom co vás málem připravili o život?" "Tak zaprvé jsme lovci. A lovci to nikdy nenechají být. A za druhé toho chlapa, co mě málem vyděsil k smrti, hodlám naučit, co je to ponížit Winchestera", prohlásil Dean a natáhl ruku. "Platí?" "Platí", zasmála se Lily a stiskla ji.

Jelikož byli lovci příliš otřesení a stále neměli žaludek na to, najít si jiný motel, přijali pozvání Lily a téměř okamžitě zapadli do postele. Terasu, která se nacházela v zadní části zahrady, okupoval pouze Dean a evidentě nadšená Lily. Zvedli se jedině tehdy, když bylo potřeba doplnit zásoby piva. Právě se dostali k tématu vydělávání peněz a Dean se věnoval podrobnému popisu jeho triků při biliardu. "A to na to ještě nepřišli?", zajímala se Lily a poslala láhev k dalším čekajícím na vyhazov. "Kupodivu ne", pokrčil rameny lovec a rozdělal poslední pivo. "Tak na zdraví a.. šťastný lov", pronesl slavnostním tónem a přiťukli si. "Vzhledem k tomu, že nám chybí jména, to asi moc šťastný lov nebude", uchechtla se sarkasticky. "Jen se neboj. Ještě se nenašel případ, který by Winchestrovi nezdolali" "Aby ses nedivil. Jo a když se bavíme o lovu, můžete tu zůstat, jak dlouho chcete" Nabídka přišla tak nečekaně, že ani Dean nedokázal pohotově odpovědět. "To myslíš vážně?" "Naprosto. Vy mi chcete pomoct s něčím, co ničí mou rodinu. A za to vám musím něco nabídnout", konstatovala jednoduše. "Ještě jsme nic nepředvedli", namítl Dean, "nic o nás nevíš". "Ale vím. Jste milí a dobří lidé. Já na to mám instinkt". "Vážně? Nepovídej", ušklíbl se Dean a zahleděl se kamsi do koutů zahrady. "A taky se mi stýská po lidech. Ber to tak, že mám ráda návštěvy", řekla vítězně, neboť z lovcovi tváře vyčetla souhlas. "Otázkou je, co na to bude říkat zbytek" "Bobby s Cassem jsou v pohodě. Ale Sam bude tvrdý oříšek." Dean moc dobře viděl, že Sam Lily nebere. Nedůvěřuje jí. "Zkus mu mu to rozmluvit. Vždyť je to tvůj bratr". "To je trochu složitější", řekl smutně. Vypadalo to, že chce pokračovat, ale tu se zarazil. "Počkej. Neříkala jsi, že k tomu abysme se pohli stačí jména?" "Jo?", odpověděla nechápavě stále zmatená z náhlé změny tématu. "A já idiot tady sedím a nic nedělám!", zanadával si Dean spíš pro sebe a vystřelil do domu. Proplížil se do pokoje, jenž sdílel se Samem, a po chvíli šátrání našel, co potřeboval. "Tohle nám určitě pomůže", řekl energicky a položil před Lily starou a opotřebovanou knihu. "Jak nám může.. Pane bože! Ty jsi to našel! Našel jsi něco, co hledal už můj děda!", zajásala Lily a bez rozmýšlení mu skočila kolem krku. "Pomalu, pomalu. Je to jen kniha." "Kniha nesmírné hodnoty", zavrněla slastně a přejížděla po ní prsty jakoby stále nevěřila, že je skutečná. "Jen se podívej. Tady. Srpen 1905. Je tady každičká osoba, co prošla dveřmi toho motelu". "Jak si k ní vůbec přišel?", zeptala se bez toho, aniž by odtrhla zrak od zašlých stránek. "Leželo to na recepci", pokrčil rameny a posadil se vedle, aby se mohl taky pokochat. V téhle pozici vydrželi do časných ranních hodin a na konci měli sestavený program následujícího dne. Jak řekl Dean, tohle rozhodně nebude dovolená.

Sam se protáhl a pomalu se vypotácel z postele. Spánek mu pomohl urovnat si včerejší události a tak mohl konečně uvažovat chladně. Jejich motel byl prokletý. Případ, který Bobby našel, nebyl případem a především tu byla ta žena. Lily. Včera večer byl příliš vyčerpaný, takže její nabídku přijal bez reptání, ale teď se mu to ani trochu nelíbilo. Co když její historka není pravdivá? A hlavně proč jí Dean tolik důvěřuje? Nikdy nepochyboval o úsudku svého bratra, ale teď si nebyl jistý. Pohlédl na vedlejší matraci a k jeho překvapení spatřil něco, co neviděl několik let. Navzdory pozdní hodině jeho bratr trvdě spal, což bylo něco neobvyklého. A vypadal spokojeně. Ze zdola se ozval řinkot nádobí a lovci došlo, že by měl poděkovat za nocleh. Ačkoliv ji neměl zrovna v lásce, slušné vychování ano. Ještě jednou se podíval na Deana a se stejně spokojeným úsměvem se vydal dolů. Namísto Lily však našel Bobbyho a Casse, kteří se svorně cpali snídaňovými sendviči a studovali cosi na mapě. "Kde je Lily?", zeptal se namísto pozdravu a vylovil ze sáčku svou část snídaně. "Spí. Předpokládám, že Dean taky", utrousil Bobby a položil tužku. "Nechali nám tady práci", dodal a strčil mu pod nos jakýsi papír. Sam se zamračil a pořádně si ho prohlédl. Byl to seznam jmen. A dost dlouhý. "K čemu to je?" "Seznam dosud žijících hostů v době útoku", poučil ho Cass a vykoukl zpoza notebooku. "Dean prý našel knihu hostů a tak vybrali ty, kteří ještě žijí." "Jak jí mohl najít? Podle Lily zmizela!" "Na to se zeptej svého bratra. Jestli vůbec vyleze z postele", usmál se Bobby a Samovi neuniklo, že ho Deanova náhlá změna nálady potěšila stejně jako jeho. "Každopádně máme co dělat. Našli jsem jejich adresy a naplánovali trasu, takže pokud nikdo nemá námitky můžeme začít", usmál se Cass.
Místnost, ve které se ocitl, vypadala jakoby ji někdo vytáhl ze starého filmu. Pracovní stůl pokrývala hromada papírů a knih, v jejímž středu se tísnil psací stroj. Zvědavě popošel blíž, když v tom cvakla klika a lovec stanul v tváří tvář staršímu muži s kloboukem a vycházkovou holí. Na chvíli to vypadalo, že ho snad nevidí, ale pak přistoupil blíž a namířil na něj holí, jakoby to byla zbaň. "Ty už tady nemáš co dělat hochu", zasyčel tiše, "lidé jako vy musí zaplatit za to, co udělali". Konec hole se proměni v ostrou břitvu a muž pečlivě namířil. "Deane? Deane? Jsi v pořádku?", ozvalo se z dálky a lovec prudce otevřel oči. "Lily?", vyhrkl a málem spadl z matrace, jak se snažil rychle vstát. Lily stála mezi dveřmi a starostlivě ho pozorovala. "V pohodě?", zeptala se a přisedla si na Samovu postel. "Jo..já jen.. asi jsem měl noční můru. Nic nezvyklýho", mávl rukou a mrkl na hodinky. "To už je deset?", zhrozil se. "Jo. Kluci už vyjeli na štaci. Nechali nám snídani", zašklebila se a vstala. "Počkám na tebe dole", zavolala přes rameno a byla pryč. "Jasně", zamumlal si spíš pro sebe a rozhlédl se kolem. Obraz staré kanceláře stále nemohl dostat z mysli. Co se to tady proboha děje?
Ranní zprávy skončily a auto zaplnila známá hudba. "Bon Jovi?", nakrčil Cass nos a věnoval rádiu nepřátelský pohled. "Nevím, co se ti na tom nelíbí", zavrčel Sam coby jeho oddaný fanoušek a z andělovi neznámého důvodu si smutně povzdychl. "Co se stalo?" "Ta písnička. Hráli ji hodinu před tím než Dean.." "Dean co?" "Než si ho vzal pekelný pes", zamumlal Sam s pohledem upřeným na dálnici. "Jestli chceš tak ji..", začal Cass, ale Sam jen mávl rukou. "To nevadí. Jenom jsem si vzpomněl na to.. jaký byl předtím víš? Myslím než se to stalo" "Rád bych ho poznal", usmál se Cass a zahleděl se na řadu domů podél silnce. Mířili směrem k Charlottevill, zatímco Bobby se vydal na opačnou stranu. "Jaký vlastně byl? Před peklem?" "Sukničkář. Všude ho bylo plno. A taky optimista. I přes to všechno, co zažil věřil ve šťastný konec. Věřil bys tomu?", ušklíbl se a Cass se zamyšleně usmál. "Lidé se mění", řekl tiše a v duchu si pomyslel, že tomu tak nejspíš bude i u andělů.

No zatiaľ to vyzerá zaujímavo   teším sa na pokračovanie

Musím jen souhlasit, je to dobré, tak prosím pokračování.  

Jejich cíl se nacházel na konci ulice v té nejzažší části města a jmenoval se Alec Brown. Panu Brownovi už táhlo na šedesátku a tak bylo logické, že si zvolil právě tohle místo. "Myslíš, že se tohohle někdy dožijeme?", zeptal se Sam a zamyšleně hleděl na domek s modrou fasádou a malebnou zahrádkou. "Čeho?",opáčil Cass zmateně. Ještě pořád se nemohl smířit s faktem, že je pouhý člověk a jako všechny ostatní ho čeká smrt. Smrt viděl neustále, ale nikdy by si nepomyslel, že se stane součástí jeho života. Jak říkal Dean, život je prostě komplikovaný. "Důchodu. Domku na předměstí, bílýho plotu a kupy vnoučat, co ti jednou za týden vybrakují ledničku", pousmál se lovec a zabouchl dveře Impaly. "Kdoví? Třeba jo", poznamenal Cass a Sam se ušklíbl. Stiskl zvonek a zevnitř se ozvalo pronikavé drnčení. Mosazná klika se pohnula a ve dveřích se objevil postarší pán v pleteném svetru. "Dobrý den pánové, mohu vám nějak pomoct?", zeptal se mile a oba je přejel pohledem. "Dobrý den. My jsme od FBI, detektiv Griffin a Burkhard", představil je Sam a oba mu ukázaly odznaky. "Provedl jsem snad něco?", zhrozil se pan Brown a ustoupil o krok dozadu. "Ne, ne kdepak. My jsme z oddělení odložených případů a dostali jsme na starost ty vraždy v motelu Jefferon City. Byl jste evidován jako jeden z posledních hostů", oznámil mu Cass a ani nemrkl okem. Za tu dobu, co se učil lovcem, už si osvojil schoponost lhát. "Ach tak", vydechl muž a pokoušel se před nimi schovat zděšení ve tváři. Lovci si vyměnili bezeslovný pohled, který říkal jediné: Tenhle něco ví. "Tak tedy.. pojďte dál". Usadili se v pohodlně zařízeném obývacím pokoji, který by mohl dělat reklamu na normální a dokonalý život. Sam se však zarazil, neboť ten pokoj byl až příliš dokonalý. A něco tu chybělo. Chvíli mu trvalo než přišel na to co, ale jak tak hleděl na římsu krbu kam si obvykle lidé dávají fotografie své rodiny, došlo mu, tahle římsa byla prázdná. Nebylo tu nic, žádná zmínka o tom, že by tento muž kdy měl nějakou rodinu až na malý poctivě vyleštěný obrázek na stěně. Byla to skupina pěti mužů přibližně v jeho věku. Podle pozadí byl snímek pořízen v nějakém baru. Sam přistoupil blíž a v pravém dolním rohu našel drobný popisek. Bar u Clarence, Charlotteville, 1954. Skupinka vypadala spokojeně a na většině z nich bylo znát, že mají dost vypito. Sam vytáhl mobil a dřív než se pan Brown stihl vráti z kávou, snímek vyfotil. Cass se na něj tázavě podíval a Sam jen pokývl hlavou. Něco jako lovecký instinkt mu říkalo, že tohle se jim bude hodit. "Tak tedy co jste dělal v motelu"?, začal Cass jen co se usadili.
O hodinu později seděli opět v Impale a nepovolenou rychlostí mířili do středu města. "Jak že se jmenuje ten bar?", zeptal se Cass a nervózně pokukoval po tachometru. "U Clarence. Tedy pokud ještě existuje", řekl Sam a upřeně hleděl na silnici před sebou. "Podle mě to není jen tak obyčejný důchodce. Viděl jsi ten pokoj? Neměl tam ani jedinou fotku. Není to divný?", přemýšlel nahlas a prudce zabočil doprava. "A taky ty jeho odpovědi. Vypadalo to jakoby si je nacvičil předem", doplnil ho Cass a rozhlížel se po ulici. "Počkej! Vypadá to, že se podnik pořád drží!", vykřikl ex-anděl a ukázal na budovu mezi parkem a jakýmsi obchodem. "Paráda", zamumlal Sam a zaparkoval Impalu u chodníku. Bar působil takovým tím příjemným domáckým dojmem, který vás lapí a udělá z vás pravidelného zákazníka. Kdyby ho našel Dean, nebylo by možné ho odtud dostat, pomyslel si Sam a s Cassem v závěsu si to namířil k barmanovi, který vypadal jako někdo, kdo tu pracuje už dlouhou dobu. "Tak co to bude?", zeptal se a odložil sklenici, kterou právě utíral. "Pracujete tu už dlouho?", zajímal se Sam a muž hrdě přikývl. "Už skoro třicet let" "A mohli bychom se vás na někoho zeptat?" "Jistě. Pokud vím, tak stálé hosty si pamatuji" "To je dobře. Totiž.. jde nám o tyhle muže. Viděl jste je tu někdy?",řekl Sam potichu a ukázal mu fotografii. Barman pohlédl na snímek a na malou chvíli se zamyslel. "Tyhle chlápky znám. Byli tu asi týden. Každej den. Byla to veselá parta to vám řeknu", odpověděl po chvilce. "A nevíte ještě něco víc?", zeptal se lovec a hodil na stůl desetidolarovku. "Hmm.. jo. Nosili sebou zbraně. A jeden z nich měl takový divný tetování. Vypadalo to jako.. jako nějaký satanovo znamení, jestli mi rozumíte". "Něco jako tohle?", řekl lovec a ukázal mu to své. "Jo přesně takový, ale.. počkejte, co to vlastně znamená? Není to nějakej gang?", vykulil oči a pořádně si je prohlédl. "Tak nějak", odvětil Sam a mrkl na Casse. "Děkuji za pomoc. A.. ocenil bych kdybyste o našem setkání nikomu neříkal", dodal rychle a barman přikývl. Na lidi tohohle typu byl zvyklý a věděl, že je lepší mlčet. "Teď mi to je naprosto jasný", řekl Sam spokojeně je co vylezli ven. "Lovci", zamumlal Cass. "ale co tady chtěli?" "To je otázka za všechny prachy", odpověděl Sam. V tom mu zazvonil telefon a na displeji se objevilo Bobbyho číslo. "Bobby?" "Máme problém", ozvalo se na druhém konci linky, "možná byste to měli vidět".
Lily s Deanem dorazili k bydlišti posledních dvou hostů. Podle záznamů spolu žili od té doby, co se Tod Harris poranil při pádu z okna a zůstal na vozíčku. "Stejně je to od něj hezké. Je fajn mít přítele, co tě podrží", prohodila Lily zatímco kráčeli ke vchodovým dveřím. "Jo to je", usmál se Dean a společně vyšli po rozvrzaných schodech nahoru. Zazvonili dvakrát. Nikdo se neozýval ani po třetí a tak nakoukli oknem. "Je tam někdo?", zavolal Dean a zaťukal. Nic. V tom spatřil něco, co na oknech obvykle nebývá. Sůl. Silný pruh soli se táhl od začátku do konce. "Vidíš to co já?", řekla Lily a oba se beze slova přesunuli ke dveřím. "Já si beru vršek ty spodek", zašeptala a Dean přikývl. Vykopli dveře a uvnitř je přivítal zatuchlý pach, který si nelze splést s ničím. V domě byla smrt. Dean prošel kolem poházených kuchyňských židlí a málem narazil do převráceného invalidního vozíku. Nemusel hledat dlouho. Jeho majitel ležel nedaleko s brokovnicí v ruce. V široce otevřených očích měl hrůzu a místo hrudníku jen velkou zející díru. "To snad ne", sykl Dean a odvrátil od něj zrak. "Našel jsem jednoho!", zavolal nahoru a vydal se za Lily. "Já taky", ozvalo se zvrchu. "Ani tam nechoď", zašklebila se Lily a oba urychleně opustili dům. "Měli by jsme to ohlásit", poznamenala jen, co se ocitli na čerstvém vzduchu a Dean pokývl. "Já to udělám" "Dobrý den, chtěl bych ohlásit vraždu", řekl do mobilu a popsal adresu. Pak nasedli do auta vyrazili, co nejdál odsud. Nikdo z lovců nestál o pozornost policie. "Takže duchové", prohodil Dean a Lily se ušklíbla. "Vypadá to, že věci se konečně daly do pohybu", řekla, "a to jen díky vám". "Nemáš zač", zasmál se Dean, " ale jedna věc by mě zajímala. Proč jsem tu knihu našel až já? Říkala jsi, že po ní pátral už tvůj dědeček, tak proč jí nenašel on?" "Protože mrtví to tak z nějakého záhadného důvodu nechtěli", řekla Lily. Jejich rozmluvu přerušilo hlasité vyzvánění mobilu. "Same? Co jste zjistili?", zeptal se Dean a pár minut napjatě poslouchal. "Kde?", řekl po chvíli a natáhl se pro mapu. "Charlotteville, dobře. Hned jsme tam" "Co se stalo?", zeptala se Lily a podala mu tužku, aby mohl vyznačit místo. "Čtyři z nich jsou mrtví a pravděpodobně to je dílo duchů", řekl pochmurně Dean a podal jí mapu. "Lovci?", zeptala se. "Samozřejmě" "Takže zůstal poslední", konstatovala. "Jo. Alec Brown. Bydlí v Charloteville a pokud rychle nezasáhenme, dlouho tam bydlet nebude". "Bezva. Na tuhle chvíli čekám celý svůj život", mrkla na něj a šlápla na plyn.

Moc pěkný kousek, díky.  

nemáš zač  konečně jsem se donutila k pokračování, tak snad se bude líbit  

Alec Brown seděl v křesle a sledoval televizi. Místo baseballového zápasu však přemýšlel nad dnešní návštěvou. Na první pohled poznal, že jsou to lovci, i když ten modrooký vypadal lehce zmateně. S povzdechem vstal a sebral z římsy fotografii. Při pohledu na rozesmáté tváře mu zvlhly oči a muž rychle zamrkal, aby je zahnal. Všichni z toho snímku byli mrtví. Všichni až na jednoho. Jeho mladší já se opíralo o barový pult a po tváři mu pohrával tehdy nevinný úsměv. Tehdy ještě netušil, co ho za pár dní potká. Jakou bolest způsobí nevinným lidem. Z truchlivých vzpomínek ho vyrušil zvuk rozladěného rádia. Hráči baseballu se zachvěli a proměnili se v rozmazané skvrny. "To ne", zašeptal a rázem byl na nohou. Otevřel jednu z dubových skříní a na světlo se po dlouhých letech skrývání dostala hromada nelegálně držených zbraní. Jen co vytvořil kruh ze soli, ucítil chladný vánek a před ním se zjevil starý známý. "Pane Starku?"
Impala dorazila k domu o dvě sekundy déle než Bobbyho dodávka. "Tak co?", zeptal se Dean a podal Lily zbraň. Sám si vytáhl svou pověstnou brokovnici a společně vyrazili k domu. "Vypadá to, že pan Brown má návštěvu", sykl Sam a pokývl k oknu. Za oknem se mihla mužská postava se zbraní v ruce. Zazněl výstřel, což byl jasný signál pro lovce. Bobby vykopl dveře a rázem se ocitli v bitevní vřavě. Starý muž se krčil za skříní a mířil na chlápka v cylindru. Dean se zarazil a beze slova na něj hleděl. Tohle byl ten muž ze snu! "Musíš zaplatit. Všichni jako vy musí zaplatit", zasípěl duch a mávnutím ruky odhodil jeho štít. "Nech ho být!", zařvala Lily a vystřelila. Postava se rozplynula a starý lovec se s námahou vyškrábal na nohy. "Co jste zač?", vyštěkl a přejel je podezíravím pohledem. "Otázka je co jste zač vy", opáčil Sam a Alec přistoupil blíž. "A taky proč vás napadl ten duch. Co se v tom motelu stalo?", udeřila Lily a v očích se jí zablesklo. Konečně byla tak blízko pravdě, že se nehodlala vzdát. "To je na dlouhé vyprávění", povzdechl si a pokynul k dřevěným schodům, které vedli na půdu. "Mám tam perfektní protiduchařský kryt. Možná bysme se měli schovat dřív, než se ten šílenec vrátí", řekl a pobídl je kupředu. Všichni se vydrápali nahoru a namáčkli se do stísněného prostoru. Dean však zůstal stát a s hrůzou v očích hleděl kamsi do ztracena. "Deane? Co se stalo?", zavolal na něj Sam, ale bratr nereagoval. "Jdu pro něj", oznámil skupině a sešplhal dolů. "Dávej pozor, mladíku", varoval ho Alec a přimhouřenýma očima sledoval obývací pokoj. "Deane?", oslovil ho tiše Sam a položil mu ruku na rameno. "Musíte.. musíte hned pryč", vykoktal Dean a ustoupil o krok dál. "Ne! To nesmíš!", vykřikl zoufale a sekundu nato se zhroutil.

Nevadí, že jen takový kousek i to málo stačí.  Jen mám drobnou připomínku, trochu se v tom ztrácím, když to nemá žádné odstavce.