Hvězdný třpyt

Smrt je součástí našeho bytí.
I andělé jednou odejdou.
Další z mých úvah...
Mírný PreSlash. Dean/Castiel
S láskou Sal. 



Hvězdný třpyt

Padá hvězda. Měl bych si něco přát. Ale… mám jen jediné přání.
Chci znovu vidět třpyt tvých očí. Tu blankytně modrou oblohu. Tu nekonečnou dálku celého vesmíru. Tu krásu tvého pohledu.
Ale tohle mi už nikdy nebude přáno. A proč?
Protože jsem tě nechránil.
Protože jsem tě zradil!
Protože jsem tě miloval?
Protože pro mě jsi riskoval vše a já nic…
Odpustí mi Bůh? Že jsem nezachránil jediného anděla, který bojoval za lepší svět? Za lepší nebe?
Vzhlížím k nebesům. Zavírám své oči. Modlím se. Pro tvou milost, Castieli. Pro mou duši, která stejně znovu skončí v pekle!
Miloval jsem tě snad příliš? Já tě chtěl jen zastavit. Ukázat ti jinou cestu. Nakonec jsi tu hlavu na ten kůl položil sám… Proč jsi mi to udělal? Proč jsem se musel dívat, jak umíráš?
Ještě teď můžu cítit poslední záchvěv tvých křídel. Jak se jemně otřely o mou tvář. Jak se nakonec proměnily v prach… Popel, který bude do nekonečna plout tímhle vesmírem. Nevnímán lidmi… Ale já budu vědět, že tu někde jsi, Casi.
Pamatuješ na nás poslední rozhovor? Kdy jsem se tě ptal, co se stane, když andělé odejdou? Tehdy jsi to nevěděl… Existuje nějaké místo, kde tě znovu spatřím? Očistec pro padlé anděly? Asi těžko, že?
Jak mám dál žít? Jak dál bojovat proti zlu, když nemám tebe po svém boku? Vždy ses zjevoval tak náhle. S tím svým jiskřivým pohledem. Tak blízko mě. Tolikrát jsem tě žádal o svůj osobní prostor. Ale teď? Teď bych za tuhle chvíli dal duši. Ale tu mou nechce už ani peklo. Už neexistuje žádný démon, který by se zavázal. Jen, abych tě mohl spatřit. Byť jen na kratičký okamžik. Rozloučit se…
Ale už nedostanu šanci.
Držím v ruce chladnou ocel. Nůž, který zabil mého přítele… Mou rukou? I tak by se to dalo říct…
Usmívám se. Poprvé v životě nemám ze smrti strach. Protože vím, jak bude mé peklo vypadat… nebo mé nebe? Kdo mě získá dřív? To mě nezajímá…
Jen chci být tam, kde jsi ty. Ať už je to kdekoliv.
Bože. Dal jsem ti vše. Teď je řada na tobě.
Zvedl jsem ruku. A díval se, jak ta rudá tekutina prosakuje přes bílé tričko. Tohle je konec příběhu… Konec dlouhé cesty do nikam…
A je to opravdu konec?
Kdo ví…