Maslowova pyramida

*************************************************************

Maslowova pyramida

(aneb modlitba za spásu duše...)

V zoufalství a bídě,
v srdci žal a bolest,
po všem dobrém hladovějící
odsouzen na věčné utrpení,
navždy olizován ohněm,
trpící bez naděje na lepší zítřky
pro svou lásku ke svému bratrovi,
ocitl se spravedlivý muž v pekle.

Přes nekonečnou temnotu,
pronikala záře té jediné duše,
která se ocitla na místě,
kam vůbec nepatřila.
Peklem neslo se její sténání,
jako smutná svatá píseň,
ubližovala všem démonům
a vedla božské bytosti přímo k ní.

První z nich byl ten,
který byl pověřen Bohem,
v srdci držící čest a lásku,
oddán svatému právu.
Castiel bylo jméno toho,
který přistoupil k oné duši,
anděla, který s něhou ji objal,
a nezištně s radostí spasil.

Přistoupil k duši jemu svěřené,
a dal jí tělo páně.
Přistoupil k duši jemu svěřené,
a dal jí krev páně.
Přistoupil k duši jemu svěřené,
a daroval mu svůj šat.
Přistoupil k duši jemu svěřené,
a dal mu teplo a světlo své milosti.

Roztrhané tělo znovu opravil,
složil kousek po kousku,
na rty políbil, vdechl život,
jemu ohřál a zaslíbil.
Poté jemu svěřené duši pravil:
„Zde je tvé tělo, domov, i tvá jistota.
Bezmezná je víra Pána v tebe
a bezmezná je jeho dobrota.

Budeš znovu poslán na zem,
s velmi důležitým úkolem,
strach však prosím neměj,
ode mě vždy oporu čekej.
Vždyť bratr, já i Otec
jsme tady pro tebe,
láskou naší budeš zahrnut,
bez žádných sebemenších pochyb.“

Duše ovšem místo radosti,
byla naplněna starostí,
místo toho, aby se začala radovat,
začala hořce a hlasitě plakat.
Nevěřila, že potom všem, co udělala,
něco takového by si zasloužila.
Často ráda odpouštěla jiným,
ale u sebe sama to nedokázala.

A tak anděl, všemocná bytost nebes,
poklekl před svým lidským svěřencem
a pověděl mu starodávnou pravdu
ze samotných počátků stvoření.
Řekl, že přes záři veškerých hvězd,
přes krásu nebeských pastvin,
není nic krásnějšího než laskavá lidská duše,
a neustálá snaha člověka, být lepším.

A tak duše byla vrácené zpět
mezi nebem a peklem na zem,
aby pomohla světu zachovat rovnováhu,
a nestát se jen pouhým hrdinou,
ale také aby překonala sama sebe,
přešla svůj vlastní temný stín,
protože to je skutečně to nejtěžší,
a byla pak tedy něčím skutku drahocenným.