Otec a syn (Father and son)

Autor: IMTheresa
překládám s jejím souhlasem

Originál si můžete přečíst tady:

kód:

http://www.fanfiction.net/s/3003332/1/Father_and_Son

OTEC A SYN (Father and son)


1. část

„Ano tati?“

„Jsi už připravený?“

„Skoro.“

„Pospěš si.“

Dean ještě chvíli ležel než schodil peřinu. S Johnem předpokládali, že budou od rána na cestě. Chtěli vyrazit do města, jehož jméno si Dean nemohl zapamatovat, za lovem. Bude to první práce bez Sama a Dean si nedokázal připustit, že je jeho bratr pryč.

„Jdu do auta. Buď připravený až se vrátím.“ zavolal na něj John z obyváku.

„Ano pane.“ zamumlal dost hlasitě. Podíval se na postel, kde před dvěma dny ještě spal Sam. Nenáviděl se za to, že jeho malý bráška je někde venku a on na něj nemůže dohlížet, ale nenáviděl ještě víc Johna, že mu řekl, aby se nevracel, když odejde. Nikdy toto otci neodpustí, ale jeho rozkazy bude muset poslouchat dál.

Rychle se osprchoval, pak si naházel svoje věci na postel. Na dně svého pytle uviděl obálku. Věděl, že je to dopis od Sama, ale nechtěl ho číst. Ne teď... ještě ne.

Měl by být na bratra naštvaný, ale nedokázal to. Sam byl chytrý. Děsivě chytrý a občas dělal, co si usmyslel. Dean už nějaký čas tušil, že jeho sourozenec není šťastný z lovu nadpřirozena. Trávili celé své životy lovem, ale nikdy ho nenapadlo, že by Sam chtěl opustit rodinu, dokud mu neřekl, že ho přijali na Stanford a že je schopný si platit kolej.

Dean si nebyl jistý, co ho rozrušilo víc. Jestli to, že je Sam pryč vypuzený otcem nebo řízení jeho odchodu bez toho, aby něco věděl. Myslel si, že spolu mluví o všem a není nic, co by o sobě navzájem nevěděli. Ranilo ho, když zjistil, že Sam rozřešil, jak si platit univerzitu bez jakéhokoliv sova jemu.

„Deane?“ zavolal John, když se vrátil.

„Tady.“ Dean přišel z malé ložnice, kterou sdílel s bratrem, s pytlem „Jsem připravený.“

„Dneska jsi pomalý, synu.“ ozval se John v autě „Je vše v pořádku?“

„Ano“ odpověděl rychle, naštvaný, že si John dokonce nechtěl ani uvědomit, že by moli postrádat Sammyho.

Pozdě v noci zastavili u motelu. Konverzace během dene byla afektovaná a nucená – nesrozumitelné mumlání a jednoslovné odpovědi – pouze, když to bylo nezbytné. John rozumněl tomu, co se děje, ale nevěděl, jak to změnit. Sam ho přiměl, aby mu dal poslední možnost, rozhodnul se sám. Kéž by to Dean dokázal pochopit a dostat se přes to.

Do malého městečka Severní Dakoty přijeli pozdě odpoledne druhého dne cesty. Jestliže byla konverzace obtížná na začátku, stala se naprosto nemožnou s postupem času. Dean nemohl přestat myslet na bratra, kde je a co dělá. Doufal, že se o sebe dokáže postarat. Byl čím dál víc naštvanější na Johna, ne jenom proto že ho nechal jít, ale že požadoval, aby se nevracel. A v době, kdy se dívali po motelu, byl skoro hotov k úderu. Nemohl se dočkat, až budou stát v tváří tvář čemukoliv zlému, co je tu přivedlo. Po dokončené práci chtěli najít nejbližší bar, každé městečko má nejméně jeden, a najít cestu, jak se zbavit zlosti.

„Poslal nás tu Caleb.“ řekl John v motelovém pokoji „Nejprve si myslel, že jde o jednoduchý lov, ale teď už o tom pochybuje.“

Dean neřekl nic, věděl, že jeho otec bude pokračovat i bez vyzvání. Mimoto, tento příběh už slyšel. Sedl si na okraj postele a začal kontrolovat zbraně.

„Město má svojí loveckou legendu. Stará opuštěná farma přitahuje mladistvé už léta. Šerif ji na nařízení soudu nechal zatarasit, protože před několika týdny nějaké dítě spadlo přes zábradlí z druhého patra. Okna jsou zabedněná, zámky a řetězy na dvěřích. Caleb provedl nějaká šestření a našel další oběti, které zemřely podobně před lety vevnitř nebov okolí nemovitosti. Je to vzorec – dvě nebo tři děti každých deset let.

John se odmlčel a pohlédl na syna. Normálně by byl Dean soustředěný na každé slovo, jeho oči by se leskly v očekávání. Ale nyní se zcela zabýval zbraněmi, jejich kontrolou a čištěním. Věděl, že až bude třeba může se na svého syna spolehnout, ale nenapadalo ho, jako ho zbavit vzteku a mlčení. Čekal už dost dlouho a počítal s tím, že Dean si toho je vědom.

„Přes třicet let v tom domě nikdo nežil, od smrti Jacksona Bordera, jehož otec farmu před 25 lety postavil. Podle místní legendy byl zapletený do černé magie. Dokud se nestal majitelem půdy byla neúrodná. V době kdy žil v domě úroda byla vždy úspěšná. Jackson nebyl tak šťastný, a když zemřel vlastnil všechny peníze ve městě. Banka nemohla najít kupce na jeho majetek. Půjdeme se tam dnes v noci, podíváme se, co tam přebývá a zbavíme se toho.“ řekl John „Myslím, že Jackson nebo jeho otec by mohli stále farmu navštěvovat.

„Dobře.“ řekl jednoduše Dean.

Nebyli si jistí proti čemu stojí, tak se vybavili svěcenou vodou, zbraněmi nacpanými kamennou solí a knihami zaříkadel, které mohli použít pro exorcismus. John zaparkoval auto kousek od zadního vchodu tak, aby si byl jistý, že nejde vidět ze silnice a také aby bylo po ruce, kdyby potřebovali další materiál.

Sledoval jak Dean kráčí směrem k domu. Jeho krok byl delší než obvykle. Špantně se domníval, že Dean je stále naštvaný na Sama jako byl. Nikdy by ho nenapadlo, že on je objektem synova hněvu.

„Buď opatrný, Deane. Nevíme, co tam je.“ řekl dohánějící syna u zadního vchodu.

Dean si bezeslova otevřel dveře a vešel dovnitř, John se držel blízko za ním. EMF, které Dean vyrobil ze starého walkmanu, začalo šílet, nějaká paranormální aktivita tam určitě byla. Po krátkém pátrání v přízemí se rozdělili a John zamířil nahoru.

Díval se pomalu a opatrně okolo, trochu se zachvěl, jak teplota najednou klesla, když vešel do ložnice. Právě o tom chtěl dát vědět Deanovi, když ho uslyšel zakřičet v přízemí. Dřívě než se stačil pohnout ozval se hlasitý náraz.

„Deane!“ zaječel sbíhaje schodiště dolů „Deane, kde jsi?“

John zahnul za směrem další rány a nalezl Deana na zemi, stočeného naproti zdi.

„Deane?“ klekl si vedle něj, ale stále byl ve střehu. „Probuď se, synu. Řekni mi, co se stalo?“

Jemně s ním zatřásl. Ucítil, jak teplota v pokoji klesá a vši silou se přiměl odpoutat pozornost od syna, aby zhodnotil situaci. Neviděl nic, ale EMF, které Dean upustil, vystavovalo všechny druhy aktivity. Přál si, aby tu byl Sam, který by bratra vzal do bezpečí auta a on by mezitím dokončil práci, ale nestalo se tak. John viděl, jak staré knihy létají z polic a vztekle narážejí do zdi. Okno explodovalo a zasypalo je střepy. Věděl, co musí udělat – ochránit svého syna.

„No tak, Deane.“ řekl nevrle, tahající chlapce na chodidla. Dean na něj malátně přepadl. John si přesunul zbraně, které nesl a zvedl si syna na rameno. Slyšel nábytek posouvající se za ním, jak vybíhal ven, ale neměl čas se ohlédnout. Položil Deana na sedadlo spolujezdce. Z domu vyzařovalo světlo. Předpokládal, že žádná síla nevztoupila nyní dovnitř, ale ani neviděl dostatek lamp, aby dokazaly způsobit takovou záři. Kusy nábytku, které vyletěli z domu byly většinou rozbité a nevěřil, že by na tom byly lampy lépe.

Jakmile byli v bezpečné vzdálenosti od domu, sjel na okraj vozovky, aby prohlédl syna. Neviděl žádné známky vážného poranění a vydechl úlevou, když se Dean začal probírat.

„Co se stalo?“ zeptal se zmateně.

„Vyskytly se nějaké komplikace.“ řekl mírněji než s ním mluvil celá léta „Zavezu tě zpět do motelu.“

„Jsem v pořádku.“ vzpřímil se na sedadle, ale pohyb mu způsobil sten bolesti.

„Pamatuj, co jsem tě učil, synu. Někdy musíš ustoupit a seskupit se. Není to žádná ostuda.“

Dean překvapeně pohlédl na svého otce, jak najížděl zpět na silnici.

V motelu ho skontroloval znovu, přestože ho Dean ujišťoval, že to zbytečně dramatizuje.

„Odpočiň si, Deane. Půjdu se zatím pokusit ještě něco zjistit.“

„Teď? Kam?“

„Kde často dostaneme ty nejlepší informace v malých městečkách?“ zeptal se John.

„V kavárnách a barech.“

„Správně.“

„Půjdu s tebou.“ nabídnul se Dean a pomalu vztával z postele.

„Ne. Potřebuješ si odpočinout, jsi pěkně potlučený.“

„Tati...“

„To je rozkaz, synu.“

Dean se podíval na otce. Nikdy nechtěl porušit jeho rozkaz, ale John dnes působil neobvykle. Naochotně přikývl a posadil se. Předtím něž odešel vzal John z lékárničky pilulku proti bolesti a ujistil se, že ji Dean spolknul.

„Nebudu dlouho pryč. Měl by sis dát horkou sprchu, aby ti moc svaly nestuhly.“

Dean mohl jedině přikývnout.

Moc pěkně preloženo už se těším na další díl

Wow Madlen skvelé ...vybrala si úžasnú ff a skutočne perfektný preklad hrozne si ma potešila ...vyzerá to bombovo odohráva sa to v období ,keď Sammy išiel na Stanford a ten lov aj torturing bolo je to úžasné strašne som šťastná a nemôžem sa dočkať ďalšej časti si šikula

Jsem ráda, že se překlad líbí
Soniq, toto je moje oblíbené období :p
Jinak moc nepotěším Samgirl, protože Sama tam opravdu moc nebude Co se týká další části, tak nemůžu slíbit, kdy se objeví. Do poloviny už to mám napřekládané, ale hlavně chci pracovat na svojí povídce, tak tuto budu přidávat jen když nebudu mít slinu ohledně mojí nebo když budu mít čas...

ja nemám vo zvyku čítať zahraničné poviedky ale ked si sa už rozhodla to preložiť tak som si povedala že to skúsim. preložila si to naozaj dobre. a aj príbeh vyzera zaujímavo. len tak dalej. teším sa ta pokračko

Teď koukám jak puk Ony už uběhly dva měsíce od vložení první části! Doufám, že si ještě něco málo z děje pamatujete Jestli se něco v překladu nebude zdát, tak mě upozorněte

2.část

Dean otcovu radu poslechl a dal si horkou sprchu. Stál pod proudem vody, která mu bušila do zad a přemýšlel o Johnově reakci a událostech dnešní noci.

John nebyl zcela bezcitný. Nerad viděl své syny v bolestech, ale obvykle na to tak vlídně nereagoval. Obyčejně byl přísný a neukázal ani jednomu ze svých dětí lítost, ale Dean v jeho očích často viděl starost, když jim ošetřoval rány a jiná zranění. Nemohl si ale vzpomenout, kdy John naposledy reagoval s podobným citem a dokonce tím, jenž měl rezervovaný pro Sama.


John vešel do prvního baru, který našel. Byla skoro půlnoc a malé místo mělo pouze několik zákazníků; hlavně staré muže, jenž pravděpodobně trávili dobrou část dne za barovými stoly, které zabrali. Měli podezdřívavý pohled, ale další ho většinou ignorovali.

„Můžu dostat jednu?“ byl překvapený, když uviděl malou červenovlasou barmanku.

Sklenice přistála před ním. „Ještě jste tu nebyl.“

John se dlouze napil. „Ne. Projíždím městem.“

Barmanka se na něj usmála. „Měl byste si najít místo, kde zalezete, na noc v rádiu právě hlásili, že se žene pěkně velká bouře.“

„Všiml jsem si, že vítr začal pěkně fučet. Mám pokoj dole v ulici.“

„Tipla bych si, že Gertie hleděla, že má zákazníky, nejsme právě cílem turistů.“

Lovec se usmál. „Nejsem tak úplně turista.“

John si po dlouhé době zahrál kulečník. Společníky si tu našel ve dvou mladých mužích. Měl rád malá města; jakmile jste si jednou získali důvěru jedné osoby, zapadli jste do řady. Dostal pár zajímavých informací a vyhrál několik stovek dolarů ani mu to nedalo moc zabrat.

Když se vrátil do motelu, našel Deana, jak sedí na posteli a přepíná televizní kanály, deník měl rozevřený na klíně.

„Koupil jsem ti burger, jestli máš hlad.“ řekl a upustil papírový pytlík na postel vedle syna.

„Díky.“ přepadl jsem automat, ale tohle voní fakt dobře.“

„Jak se citíš?“

„Dobře. Zítra budu v pohodě. Co jsi zjistil?“

John vyklouzl z bundy a posadil se naproti na postel. „Viděl jsem obrovskou záři, která vycházela zevnitř, když jsme vyšli. Další obyvatelé města to také zahlédli.“

„Co myslíš, že to znamená?“

„Nejsem si jistý.“ řekl otec zamyšleně „Ale máme tady další příběh o farmě, ten mi Caleb neřekl.“

„Oh, ano?“ zeptal se Dean zakousnutý do hamburgeru.

„Otec Jacksona Bordera byl v něčem zapletený, alespoň se to šeptá. Nikdy neměl neúspěšnou úrodu. Lidé si myslí, že Jackson byl taky v něčem satanistickém, ale nebylo to to samé. Farmaření ho nebavilo, jako jeho otce a pořádal pravděpodobně mnoho zajímavých večírků po smrti otce. Nejspíš měli zvířecí oběti a další zábavné věci tomu podobné.“ John vzal do rukou deník a listoval v něm. „Oltář asi měli vztyčený ve sklepě. Ale kdo ví, co se přibližuje víc k pravdě. Je tu příliš mnoho báchorek.“

„Co když Jackson s otcem bojují okolo domu a v něm?“

John vzhlédl. „Co?“

Dean pokrčil rameny. „Když se jim nedařilo v životě, proč by se jim nemohlo dařit lépe po smrti?“

John se na syna usmál. „To je dobrá myšlenka.“

Dean skučeně osvítil.

„Vyřešme, co budeme dělat zítra.“ řekl John, položil deník na stůl a pustil se do úpravy postelí. „Já, uh, já myslím, že bychom si měli ještě promluvit o dřívějších událostech.“

Dean ucítil v břiše divný pocit. „Jo... omlouvám se.“

John zvedl ruce „Ne, co mám na mysli je, že jsme bývali tři a vše se trochu pozměnilo, když jsme teď dva. Byla to moje chyba.“

Dean se podíval na otce, nevěděl co říct.

Byla to chvíle a vše se znovu změnilo. John začal mluvit o strategii pro ně dva, jak by měli opatrně postupovat. Dean poslouchal na půl ucha, burger přistál hozený v koši.

Ležel vzhůru ještě hodnou dobu poté, co John usnul. Přemýšlel o tom, jak se vše doopravdy změnilo a jaké to bude. Nebyla to pouze strategie lovu, celá hnací síla se změnila. Johnovo krátkodobé odhalení citů bylo více než matoucí a Dean zjistil, že si přeje, aby to trvalo déle.

Madlen super preložené vynikajúca poviedka už sa teším na ďalšiu časť dúfam že čoskoro

jej konečne pokračko musela som si na začiatok prebehnuť aj prvú časť aby som si spomenula o čo ide ale inak som pochopila asi všetko.výborný preklad

Jsem ráda, že jste s překladem spokojené Pokračování se pokusím dodat ještě do konce prázdnin... jelikož toto je moje třetí rozpracovaná povídka, tak uvidím, jak to půjde....

Madlen ďakujem, že si sa dala na preklad tejto poviedky. Je zaujímavá a tá autorka má dobrý štýl písania. Na fanfiction je trochu ťažšie naslepo hľadať autora, ktorý píše dobré poviedky, je ich tam veľmi veľa a naozaj v rôznej kvalite. Mne osobne sa od nej veľmi páčili Father knows best a Life in a box. Super preklad .

Páčila sa mi táto poviedka, dúfam, že bude ďalší preklad, je fakt veľmi dobrý.

To obdobie, keď Sam odišiel od rodinného podniku, je tak nevinné, vrátane Deana, ktorý ešte netuší čo všetko ich čaká. Veľmi dojímavé čítanie. Navyše to č si John yslía podobne sme nikdy v seriáli poriadne nevideli, takže som zvedavá, čo bolo ďalej.

Jestli se ještě stále tešíte na pokračování této povídky, tak vás potěším. Konečně jsem se nadkopla k dalšímu překladu a jde mi to docela od ruky, takže co nevidět přibude další část!

Madlen super fanfiction. Jednoducho je to perfektné. Takže John vyjadruje svoje pocity a Dean je na neho nahnevaný. No zaujímavé a vôbec je to jednoducho bomba
A teším sa na pokračko. Si šikovná a len tak ďalej.

PART 3

„Vstávat a cvičit.“ zavolal John vcházející ráno do pokoje. Nesl dva kelímky kávy.

Dean byl vzhůru, doposud neměl problém se vstáváním. Probudil se, když John brzo ráno odešel a poprvé po dlouhé době chtěl spát. Nebyl zrovna ranní ptáče, ale lenošení bylo pro něj plýtváním času. Předtím než Sam odešel trávili čas každé ráno cvičením. Dean se těšil z toho, když byl s bratrem sám, ačkoliv by to nikdy nepřiznal, dokonce ani sobě ne.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se John.

„Ano, pane. Jen jsem dnes pomalý.“

John mu předal kelímek kávy a sedl si naproti synovi na svou postel. „Myslím, že bychom mohli najít nejbližší knihovnu a trochu ji prohledat. Podívej, mohli bychom najít nějaké novinové články o boji a dalších aktivitách, do kterých se Borderovi zapletli.

„To zní dobře.“ řekl Dean, poté se dlouze napil kávy. Vyhnul se otcovu pohledu a když vypil značnou část, odešel do koupelny dát si sprchu.

***

Nejbližší knihovna byla, jak se ukázalo, v dalším městě, dvacet mil vzdáleném. Jeli ve stále více nepohodlném mlčení. Jakmile byli v knihovně, šli každý samostatně za jejich záležitostmi. Novinové archivy jim nebyli moc nápomocné, obsahovali sice informace o rodině, která vlastnila půdu, ale byla to převážně nedávná čísla plná povídek o podivných událostech v domě. Propracovávali se každý svou pasáží a dělali si přitom poznámky.

„Jak si pořídil?“ zeptal se později John.

„Právě jsem se dostal přes poslední.“

„A co probrat naše poznámky během obědu?“

Dean přikývl. „Dobře.“

Synovo chování Johna neudivilo, ale nevěděl, co by s tím měl dělat. Povídání o problémech nebylo něco, co pohodlně dělal. Mimoto si myslel, že ví v čem je potíž. Byl velmi hrdy na vzájemný vztah jeho synů a uvědomil si, že ztráta Sama může být pro Deana obtížná. Byl ochráncem mladšího bratra dokonce i před smrtí Mary, ale později byl v tom přímo utkvělý. Když byl Sam dost starý na to, aby se mohl účastnit lovů, pověřil John Deana, aby dohlížel na jeho trénink. Myslel si, že to z nich udělá silnější tým a byl nyní překvapen správností svého rozhodnutí. Možná si byli až příliš blízcí.

Konverzace byla jednodušší, jakmile se bavili o práci. Srovnávali informace, které vypátrali a zjistili, že ačkoliv jsou v povídkách podrobnosti, žádný vzorec nemají. Nejlepší teorie, kterou měli byla ta, s níž přišel Dean; otec a syn bojující uvnitř domu.

„Dobře,“ povzdechl si John „Nejspíš jde o případ, v němž musíme najít jejich hroby a postarat se o jejich kosti solí a ohněm.

„To je hodně práce pro tak jednoduchý závěr. Můžeme posolit a spálit jejich kosti aniž bychom museli jít do domu.“

„K tomu se taky občas dopracujeme, ale musíme ještě prověřit dům.“

Dean přikývl, namáčel si hranolky do louže kečupu na talířku.

„Hřbitov je na konci města, pravděpodobně je najedme tam.“

„Měli bychom zkontrolovat oficiální záznamy, než být tu. Zbytečně plýtváme časem.“

„Dobrý nápad. Postarám se o to, než dojíš.“ řekl John, viděl, že polovina jídla, které si Dean objednal je stále na talíři.

„Už jsem dojedl.“ řekl Dean.

John si sedl zpět na židli. „Deane -“

Když na něj syn pohlédl, byl překvapen hněvem v jeho očích. Zírali na sebe několik vteřin než John s pohledem uhnul. Dean si nemohl uvědomit, co se vlastně stalo, ale cítil z toho uspokojení.

„Potkáme se v knihovně za pár minut.“ zamumlal.

John přikývl. „Fajn.“

Dean už byl na otce naštvaný i dříve, ale nikdy ne takto. Když byl malý opíral se o něco, co chtěl dělat. Trápil se, když John chtěl do lovu zhrnout Sama, Dean si myslel, že na to není připravený. Ale bez ohledu jak hodně byl kdy na otce naštvaný, nikdy to nebylo takto. Nerozumněl bratrově touze vést normální život, ale chtěl ho nechat jít bez boje, když to bude znamenat, že se Sam jednoho dne vrátí.

Ale John vše zničil.

John poslal Sama pryč.

A vše co nyní Deanovi zbylo byl John.

Miloval svého otce a ochotně dělal vše, co řekl. Všechno jen ne vzdát se Sama.

Znechuceně vyhodil talíř a odešel na toalety. Opřený o umyvadlo zíral do zrcadla. To on nechal Johna vstoupit mezi něj a jeho bratra. Není naštvaný na Johna tolik, jako sám na sebe. Konečně to pochopil. V návalu zlosti rozdrtil pěstí zrcadlo.

John si všiml pořezané Deanovi ruky, když se potkali v knihovně, ale rozhodl se to teď neřešit. Chtěl Deanovi říct, aby si ošetřil rány na ruce ale, protože by neměli jít kopat hroby dřív než pozdě v noci, věděl, že budou mít ještě dost času i na to, aby si v motelu promluvili. Cesta zpět byla klidná.

***

John vešel do pokoje s kýblíkem ledu. Jen co přijeli, Dean vystoupil z auta a v pokoji si lehl na postel, otočený zády ke dveřím.

„Dej si ruku do ledu.“ řekl John, naklonil se nad Deana a položil kýblík před něj.

„Dík.“ zamumlal Dean. Očekával příkaz od Johna, aby mu to vysvětlil a když se delší dobu nic nedělo, začínal být naštvaný. Zoufale chtěl na otce začít křičet, ale věděl, že to by si nikdy nedovolil. Mimoto on byl ten, kdo nechal Sama na holičkách. To byl on, kdo nechal hádku mezi ním a Johnem, aby se vyvlékla kontrole. John poslal Sama pryčl, ale Dean dovolil, aby se to stalo.

„Chceš mi říct, co se stalo?“ zeptal se John stojící nad postelí.

„Ne, pane.“

„Dobře, chci abys mi to řekl.“

„Dáváš mi příkaz ať ti to řeknu?“ zeptal se Dean, posadil se a položil svoji dlaň do kyblíku. Nechtěl připustit slabost před otcem, ale ruka pulsovala a začala natékat.

„Změní to něco?“

Dean neodpověděl.

„Podívej, já vím, že jsi ztratil bratra a zpozoroval jsem, že jsi kvůli tomu nedbalý, ale už jsem otrávený z tvého postoje k sobě. Sam je pryč; je čas to vzít na vědomí a jít dál.“

Dean byl vzteklý. John jednal jako by Sam byl nějaká postradatelná osoba, kterou jen potkali. Jako by mu na Samovi nezáleželo a jako by nebyl součástí rodiny. A nejhorší bylo jeho očekávání, že tak bude jednat i Dean. Ale Sam byl postradatelný. Záleželo na něm. Nebyl jen tak nějaká osoba; byl nejdůležitější osoba v Deanově životě. Byl to Sam.

Chtěl na otce křičet.

Měl chuť hodit jím proti zdi a uhodit ho.

Ale místo toho cítil chlad a mrtvo uvnitř sebe. Zamumlal: „Ano, pane.“

***

„Kam jdeš?“ zeptal se John, když si jeho syn obul boty a oblékl si bundu. Bylo to několik hodin potom, co spolu mluvili a zvuk Johnova hlasu se zdál hlasitější než doopravdy byl.

„Ven, projít se. Potřebuju se uklidnit.“

„Chci vyrazit na hřbitov v 9:00, tak buď zpět.“

„Budu.“

John položil knihu, kterou četl, a šel k oknu. Sledoval, jak syn odchází. Byl v okně jejich apartmá, když odešel Sam. Nemohl si pomoci, ale musel na ten den myslet. Věděl, že se zcela poddal vzteku, nikdy nezamýšlel zakázat Samovi návrat zpět.

Dean byl vždy ten poslušný. Sam byl vždy ten dotazující se. Nikdy nebyl spokojený, dokud z Johna nevytáhl všechny podrobnosti. John chtěl ochránit své chlapce a nemohl to dokázat, když nebyli s ním. Sám netušil jaké podoby může zlo mít a neměl čas Sama co nejvíc naučit. Sdílel Deanovu slabost pro něj, ale byla to jeho volba odejít.

John si nikdy nepřipouště, že ho ranní, když Sam odejde a nedokázal si připustit, že stratil svého chlapce.

jej konečne dalšie pokračko a opät ta musim pochvavit za preklad. prekladaš to uplne skvele tato čast sa mi pačila aký bol dean nahnevaný ze Sam odišiel
teším sa čo bude dalej dufam ze čoskoro zase niečo prelozíš

Madlen super pokračko si dala. Jednoducho skvelí preklad. No a Deanove pocity. Takže teraz sa obviňuje on. No to je milé. A John a jeho príkazy. No len žasnem.
Super pokračko a rýchlo prekladaj. Jednoducho paráda.