Hledání odvahy

Nevím, jestli se tohle dá brát jako povídka, ale dávám vám to sem. Potřebovala jsem si trochu uspořádat myšlenky a taky se vypsat z věcí, které jsem měla potřebu vyjádřit a týkaly se Deana. Tohle je vlastně takový záznam Deanových myšlenek. Nenabídnu vám žádné přesnější časové určení, kam bych tohle jeho přemítání chtěla zasadit. Týká se ale delší doby, kdy se musí potýkat s tíhou všech možných věcí od doby, kdy se dostal z pekla. Doufám, že se bude líbit.

Hledání odvahy

Zpět mezi živými. Ve světě chaosu, napětí, trápení a neštěstí. Ve světě plném života a naděje. Tolik se liší od pekla. Místa, kde city nemají místo a všechno lidské pozvolna umírá. Prázdný prostor plný bolesti. Žhavé. Tupé. Tepající. Neuchopitelné. Požírá zevnitř a nelze se jí zbavit, ani ji utišit. Je nemožné zapomenout. Nic jí nedokáže zmenšit. Jak se s ní mám vyrovnat, když se mi naskytla příležitost žít dál?

Sam nic netuší. Doufám, že ještě dlouho nebude. Nejsem připraven. Nevím, jestli někdy budu. Cožpak mu můžu život ztížit ještě víc? Mám právo zasvětit ho do světa, kde ožívají noční můry. Jsou jich stovky, tisíce možná miliony a všechny útočí na svou oběť naráz. Nelze se před nimi schovat. Ne v pekle. Propasti, která se lidskou bytost snaží přesvědčit o tom, že je zvíře. Nemyslící hladové raněné zvíře. Nevím, jak dlouho vydržím stát bez svěšených ramen. Bez třesu. Vzpomínky jsou příliš živé. Příliš prožité. Nezvládám je. Tolik vzpomínek a tak málo odvahy.

Ne. Nemám odvahu. Přišel jsem o ni tam dole, kde mi bylo dáno najevo, že nemá smysl utíkat. Alespoň mám přetvářku. Jedinou užitečnou vlastnost, která mi zbyla a kterou se můžu bránit. Sam by se mnou nesouhlasil. I přes všechno, co jsem udělal, přes všechny mé prohry, ve mně vidí hrdinu a já se proto cítím ještě víc mizerně.

Poslední dobou nacházím útěchu v lahvi Whisky. Ne v alkoholu. Jen ve Whisky. Z počátku jsem si myslel, že mi pomůže zapomenout. Bláhovost. Pokud se napiju, vzpomínky jsou ještě jasnější. Zarývají se pod kůži jako rozpálené jehly, ale já se stejně napiju, protože nesnesu výraz, který má můj mladší bratr ve tváři, když mě pozoruje. On mne vidí. Dokáže se mi pohledem dostat až tam, kde to bolí nejvíc a tím mě zabíjí. Každý den. Chvíle, kdy se mu budu muset svěřit, se blíží. Jestli budu dál mlčet, stáhnu Sama s sebou. Jenomže mi chybí odvaha. Jak ji získat zpět? Bolest je příliš veliká. Černá díra už ve mně zůstane navždy. Ponesu si ji v sobě do doby, kdy opět zemřu, a není způsob, jak ji vyplnit. Musím začít od začátku, od vratkých dětských krůčků, a najít uvnitř sebe jiné místo, kde bude moje odvaha mít šanci vyrůst. Andělé mě vytáhli z pekla a já se jim musím odvděčit, ať jsou jejich záměry jakékoliv.

Otisk dlaně, který dotyk anděla zanechal, mi překvapivě nepůsobí bolest. Spíš chladí a uklidňuje. Přináší mi útěchu. Snaží se mi připomenout, že po všem, čím jsem si musel projít, jsem stále člověkem, že jsem já. Pokaždé, když na své ocejchované rameno pohlédnu, cítím se, jako by ze mě část břímě opadla a na chvíli zase dokážu myslet jasně.

Zvláštní, nikdy bych si nepomyslel, že něco jako nebe může skutečně existovat. Jsem zmatený. Není to tak, že bych věřil. Nechystám se stát pravidelným návštěvníkem kostela, abych tam vzdával bohu hold a děkoval mu za záchranu. Ne, důležité totiž je, že já vím. Oni tam někde jsou a jsou skuteční. Mocní a přesto zranitelní. Objevili se odnikud a vysvobodili mne, aby mě zatáhli do své hry. Vytvořili si nového pěšáka pro svoji válku s démony. Kdyby peklo nebylo tak hrozné, zřejmě bych je nenáviděl za to, že mě nenechali nepokoji. Nemám snad právo, zkusit žít aspoň jednou podle svého? Abych zjistil, jaké to je být pánem svého osudu? Neobětoval jsem snad dost? Tolik otázek ohledně důvodu, proč si vybrali zrovna mě a žádná odpověď. Jsem člověk z masa a kostí. Jak jim můžu pomoct odvrátit apokalypsu?

Měl bych se dát do kupy. Opilostí nikomu nepomůžu. Ani jim, ani sobě, ani Samovi. Měl bych se stydět pokaždé, když tu zatracenou láhev otevřu, ale necítím nic. Jen černou pulzující díru. Jednou vysvobození přijde. Nějaký čas to potrvá, ale chvíle pravdy se blíží. Konec lhaní do očí a přetvářek. Naučím se, jak se vzpomínkami žít. Přijdu na to, co je odvaha. Kdysi jsem ji přece měl. Nebo ne?

Krása. Pekne opísané a páčil sa mi aj štýl, akým si to podala. Naozaj pekná práca a som happy, že si ju sem dala. Chudák Dean má čo robiť, aby chce (ak sa to vôbec bude niekedy dať) zabudnúť aspoň na polovicu tých vecí, čo tam "dole" zažíval.
Diki moc za túto poviedku

krásna poviedka. práve takéto si vždy rada prečítam.
tie Deanove pocity si úžasne opísala. až mi ho je ľúto. chudáčik
výborná práca

Samabel, krásné to je! Miluju povídky, která je založená hlavně na pocitech Tato se ti povedla úžasně napsat Strach Deana z toho, že bude muset říct o tom Samovi... Jsem ráda, žes měla takovou aktuální situaci a skvěle si to všechno vystihla

Samabel, to bola taká nádhera
Zbožňujem opis pocitov a ty si to tak krásne vyjadrila, vážne niektoré máte taký talent a ty patríš medzi nich
Dúfam, že sa od Teba ešte niečoho takého dočkáme

Obrovské díky holky
Jsem v sedmém nebi. Jsem ohromně ráda, že se vám líbí styl, jakým jsem to napsala
Když se vám tyhle pocitové záležitosti tak líbí, zkusím je zakomponovat o něco víc ještě do své rozepsané povídky.
Možná, když teď čtu vaše reakce... možná bych zkusila ve stejném duchu napsat ještě o pocitech Sama z doby, kdy byl Dean v pekle.
Lúbim vás.

Samabel krasna poviedka moc sa mi pacil styl akym tobolo napisane som rada ze si si tymto usporiadala mylsienky a ze my sme sa nachvilu premiestnili do Deanovej hlavy . Naozaj pekna poviedocka Moc sa tesim na dalsie

Tak to je krásne opísaná bolest (ak sa to dá tak povedat), to sa ti naozaj podarilo donho vcítit chudáčik

skvelá práca

Samabel: nádherná poviedka plná citov - to ma vie vždy odrovnať. Práve dnes som si kládla tú istú otázku ako Dean v tvojej poviedke - Prečo práve Dean, obyčajný človek z mäsa a kostí, má zachrániť svet a odvrátiť apokalypsu? Som veľmi rada, že je späť z pekla, veď tú postavu milujem, ale proste aj mňa by zaujímalo, čo od neho vlastne anjeli očakávajú. Chudáčik ako sa snaží ubrániť Sama od toho aby sa dozvedel, čo vlastne všetko v pekle zažil.
Jednoducho nádherne napísané

lenkka, lentilka a Zizi - velké díky i vám
Deanova hlava je plná roztodivných a nejrůznějších věcí, tak tohle je moje představa některých z nich... asi těch momentálně nejdůležitějších.
Zizi: Ano, myslím, že otázka...Proč právě Dean -je opravdu velice důležitá. Myslím, že jeho samotného hlodá asi nejvíc.

Samabel: N Á D H E R A

Samabel: Tak tohle je opravdu překrásné Myslím, že tyto pocity opravdu Dean zažíval a ty jsi je perfektně popsala. Jako bys to nepsala ty, ale samotný Dean I když ten by své pocity rozhodně neřekl nahlas. Vždy v sobě vše dusí. A to pití mu bohužel zůstalo Takže ještě jednou velké díky