Těžká zkouška

Táto poviedka je úplne best to je také úžasné ako dokážeš fantasticky opisovať torturing Dean bože veď aj úplne slintám a zároveň to s ním aj prežívam a chudáčik Sam sa musí riadne trápiť , keď takto Deana vidí to je také skvelé hrozne sa mi páči ako to všetko píšeš ten štýl a tak je supeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeer , perfiiiiiiiš a všetkooo :tribute: a teraz sa zase nemôžem dočkať ďalšej časti

Jééé Pěkně si to vyřešila... to jsem opravdu nečekala, že by Deanovi najednou mohla dojít síla... to já spíš čekala Bobbyho pomoc! Jsem moc zvědavá, co má Adrienne v plánu! Moc krásně všechno popisuješ To se mi moc líbí... jen tak dál

Děkuji mooooc za komentáře. Pokračování závisí pouze na tom, jak se mi zrovna chce. Píšu to totiž přímo z hlavy, takže tady většinou příjdu, kouknu a něco zplodím na místě takže neslibuju přesný termín pokračování

No upířina do Supernaturalu? No proč ne? Je to dobrý, jen by tam nemuselo být tolik vykřičníku

Tak už mám i další část. zatím dobrý. Bude Dean papat Samovu krev?

Mason: No to se uvidí

tauria to bolo vynikajúce chudák Sam a dean no fakt to si užívam ako trpí a ako sa neovládol to bolo super skvele to je napísané a keď mu potom sam vrazil no paráda to bolo super ako tam ležal na tých dlaždiciach a ako ho dostal do postele a potom tie lieky hrozne sa mi tá poviedka je to skvelí námet a vynikajúco to píšeš

lentilka : děkuji za pěkný komentář uvidíme, co s těma klukam provedem

Tak zase přihazuju malý kousek, čerstvě stvořený v hlavě


4. díl
Nebyly to tiché kroky, které probudily Sama. Byl to instinkt lovce – dokonale vypilovaný za těch pár let tréninku.Cítil něčí přítomnost a jeho zbystřené smysly se bouřily jako alarm. V hlavě mu vířily myšlenky o možném vetřelci. Co když je to Adrienne? Že by si přišla pro Deana? To by ji pak mohl chytit přímo při činu a zabít ji na místě. Chvíli ještě předstíral spánek a když zaznamenal malý průvan okolo sebe, poznal , že cizinec se nachází těsně u něj. Prudce vyskočil a chytil neznámého za krk. Pak poznal, že to není ani vetřelec ani Adrienne, byl to Bobby…
„Sakra Bobby, vyděsil jsi mě. Nemohl jsi mě vzbudit, když ses vrátil? Co kdybych měl zbraň? Mohl jsem tě zabít“ vyčítal Sam Bobbymu. Ten držel v rukou dva kelímky kávy, ze kterých se ještě dost kouřilo, takže v místnosti nemohl být déle než 5min.
„Omlouvám se, příště budu třískat dveřmi a hlasitě dupat jo?“ odsekl Bobby a zkoumavě se zadíval do Samovy tváře. Viděl v ní hroznou únavu a kruhy pod očima naznačovaly, že celou noc strávil u bratrovy postele. Koutkem oka se zadíval na hromadu peřin, ale ta byla tak velká, že ani na Deana neviděl.
„Jak je mu?“ a pak uviděl zasychající šrám a modřiny na Samově krku, „Sakra Same, co se tady dělo?! Byla tady ta upírská čubka a ty jsi s ní bojoval?“
„Ne, nebyla tady…bojoval jsem, ale s Deanem.“ Řekl tiše Sam a sklopil oči k zemi. Bylo vidět, jak ho něco trápí, ale Bobby nevěděl co.
„Same, co se tady stalo? Dáme si kávu a ty mi všechno řekneš jo?“ vzal Bobby zdrceného lovce za ramena a ani nemusel vyvinout nějak zvlášť velkou sílu, aby ho zatlačil do židle.
Sam se pustil do vyprávění co se přes noc stalo. Bobby trpělivě naslouchal a srdce ho přitom bolelo. Tihle kluci byli pro něj jako vlastní synové a prožíval všechno, co se jim dělo. Proto vidět psychicky zmučeného Sama a umírajícího Deana pro něj byla těžká rána. Nikdy zvlášť nedával najevo své otcovské city, avšak v tuhle chvíli chtěl stát Samovi větší oporou než kdy jindy. Obával se totiž nejhoršího. Sice zjistil, že jistý dávný rituál by mohl pomoci, ale nebyl si tím jistý na 100% a v případě jako je tenhle, se bál něco riskovat. I když věděl, že Sam se nevzdá jakékoli naděje na záchranu bratra. Sam právě líčil poslední chvíle z jeho a bratrova střetu, když se peřiny pohnuly a vyšel z nich bolestný vzdech. Oba vyskočili a rozběhli se k posteli. Deana opravdu v tak obrovském množství pokrývek šlo jen těžce nalézt a tak je ani moc nepřekvapilo, když ho objevili až v polovině postele s koleny přitisknutými k bradě a zkrouceného do zvláštní polohy. Těžce oddechoval a víčky mu přecházely krátké záchvěvy svědčící o nehezkých snech.
„Krev…zabít…“ šeptal Dean a při těch slovech se Bobbymu a Samovi naskytl pohled na ostré zuby, trčící z úst spícího muže.
„Bobby vidíš to? Už to začíná? Co budeme dělat?“Až se probere, měla by být jeho proměna už úplná. Nemůžeme ho nechat odejít, ale má hroznou sílu, nedonutíme ho zůstat…“ Sam byl naprosto bezradný.
„Na něco příjdeme. Ale teď by možná nebylo špatné ho pro jistotu svázat...“ Bobbymu se sice tahle myšlenka příčila asi podobně jako na místě vrazit Deanovi kůl do srdce, avšak byla to jediná reálná možnost udržet ho v posteli.
„O tomhle jsem už taky uvažoval. Nakonec jsem zvolil prášky na spaní..“
„Same já vím, že se ti to nelíbí stejně jako mě, ale nedá se nic dělat. Donesu z auta nějaký provaz..“ Bobby viděl zoufalství v očích Sama, a proto ho povzbudivě poplácal po rameni a usmál se na něj.
„Neboj, v knihovně jsem našel starodávný rituál, který by mohl pomoci, tak až se postaráme o Deana, všechno ti vysvětlím.“ Po těchto slovech Bobby odběhl do auta. Sam si povzdychl a posadil se k Deanovy na postel.
„Vidíš to? To máš za to, jak nezodpovědně se chováš. Kdybys šel semnou rovnou do hotelu, nemuseli jsme být teď v takové kaši. Kdyby tady byl s námi táta, tak by ti dal. Ale takhle? Teď je to na mě a já nemám ani tušení, jak tě z toho vysekat.“ V tom pocítil svíravý dotek prstů na svém zápěstí. Byly to Deanovy prsty, které mu působily drtivou bolest. Pohlédl do tváře bratra, ale neviděl žádný rozdíl. Dean stále spal a tudíž si ani neuvědomoval, že Samovi skoro láme kost v ruce. Sam se snažil vyprostit ze sevření zbytečně. Proto zůstal sedět a čekal, až se vrátí Bobby a pomůže mu z nepříjemné pasti. Bobby se vrátil během chvilky a zůstal jen stát a koukal, co to tam Sam vyvádí. Až potom si všiml, že Dean i přesto, že hluboce spí, drží Sama za ruku a nehodlá ho pustit.
„Bobby můžeš mi nějak prosím tě pomoci? Dean se mě chytil s takovou silou, že nejsem schopný se z jeho stisku vymanit.“ Bobbymu by to za jiných okolností přišlo velice vtipné, ovšem teď nebyl čas na žertování. Opatrně vzal Deana za ruku a vykroutil mu prsty do boku. Sevření opravdu povolilo a Sam si mohl protřít zhmožděné zápěstí.
„V pořádku?“ optal se Bobby.
„Jo, jasně. Asi by mě držel ještě chvilku a měl bych z kosti kaši. Bylo to jak ve svěráku.“ prohlásil Sam a stále si mnul zranění. Bobby vzal tenký, ale dost pevný provaz na to, aby udržel jakoukoli zátěž, takže doufal, že Dean nebude až zas tak silný, aby ho přetrhl. Jemně ho vzal za ruce a dal mu je nad hlavu, Sam je omotal provazem a uvázal je pevně k posteli. Konstrukce postele byla kovová, takže vypadala taktéž nezničitelně. Dean se při tom jen nepatrně zavrtěl a dál bloumal svými nešťastnými sny. Když Bobby ještě překontroloval pevnost provazů, Sam se zase posadil a ochutnal teď už studenou kávu. Nevnímal to však jako nějaké mínus, protože ho naprosto probudila.
„Tak Bobby povídej, na co jsi v té knihovně přišel?“
„Asi se ti to nebude moc líbit, synku, ale je to víceméně naše jediná možnost. Rituál je z dávných dob, a proto není ani osvědčený a navíc je trochu drastický. V první části se musí klasicky vymýtit démon. Vzhledem k tomu, že Dean není čistý démon, bude nutné silnější zaříkadlo. Mělo by démona zabít úplně, ale tím pádem je to neskutečná zátěž pro tělesnou schránku, tudíž Deana. V druhé části upíra zabijeme podáním krví mrtvého člověka. Vlastně ho tím otrávíme, avšak pokud bude oslabená z předchozího vymýtání, je možné, že se to podaří. Pokud ne, je jediná možnost a tou je, zabít ho. Useknout mu hlavu.“
„Bobby víš vůbec, co mi tady říkáš? V každém případě je Dean v přímém ohrožení života! To nedovolím! Musí být ještě i jiný způsob!“ vykřikl Sama vyskočil rozzlobeně ze židle.
„Je mi líto, chlapče, ale nic jiného neexistuje. Proto musíme vyzkoušet pouze to, co máme k dispozici. Vůbec mě to netěší, věř mi. Dean bude trpět, opravdu bude, ale jinak ho nezachráníme.“
„Ale takhle ho budeme mučit a co když se to nepovede? To ho zabijeme?“
„A co chceš dělat jiného? Chceš ho nechat, ať se promění a bude z něj to, co jste lovili? To bys chtěl? Abys jednou musel v přímém boji zabít bratra? Pokud se to nepovede, budeme mít alespoň příležitost s ním být na konci, kdy už nás bude zase vnímat plným vědomím. Ovšem pokud ho necháme jít jako démonskou bestii, zabije tady pár lidí a nakonec ho budeme muset stejně zabít. Same, je to na tobě, jsi jeho rodina, ale já ti jen říkám, jak to je.“
„Dobře tedy,“ sklopil Sam nešťastně hlavu, „kdy to provedeme?“
„Rituál je možno vykonat až při plné proměně, takže v našem případě můžeme začít o půlnoci. Teď si jdi odpočinout, ať jsi fit, vypadáš hrozně.“ poradil Bobby Samovi a ten vůbec nenamítal. Nejen že vypadal hrozně, ale cítil se k smrti vyčerpaný. Proto se podíval na hodinky, které ukazovaly něco po 11 hodině a natáhl se na gauč tak, aby viděl na Deana. Usnul však dříve, než stačil Bobbymu za všechno poděkovat.
„Same, probuď se, je čas. Musíme nachystat pár věcí.“ budil ho tichý hlas. Měl pocit, že spí 5min. Když otevřel oči a probral se k vědomí, viděl, že na hodinách je tentokrát po 11 hodině, ale večer. Nad sebou viděl zasmušilou tvář staršího lovce.
„Potřebuju, abys překreslil nad postel tenhle znak. Já zatím připravím knihy.“
„Sehnal jsi tu krev?“, zeptal se Sam, věděl, že Bobby ji určitě má, ale potřeboval se jen ujistit.
„Jo mám ji. Když jsi spal, stavil jsem se zase v nemocnici. Naštěstí v místní nemocnici nevedou kamerové systémy a tak jsem se dostal bez problému dovnitř.“ Sam pokýval hlavou, vzal křídu a vylezl opatrně na postel tak, aby nepošlapal Deana. Ten se ani nepohnul, když se postel pod tíhou Samova těla prohnula. Starší bratr nyní ležel na zádech a nezdálo se, že by mu ruce za hlavou nějak překážely ve spánku. Lovec se snažil co nejrychleji nakreslit ornament na strop. Samovi to připadalo divné. V tuhle dobu se Dean vždy probouzel, takže ho překvapovalo, že ještě stále spí. Avšak když se zadíval pořádně do bratrovy tváře, viděl, že na rtech Deana je posměšný úšklebek a tak nějak celkově vypadal dobře. Sice byl stále bledý, ale zmizely kruhy pod očima a i pleť zářila bělostí a dokonalostí. V tom se oči Deana prudce otevřely a Sama šokovala barva jeho duhovek. Jeho vždy krásně jasné zelené duhovky teď dostaly nádech do červena.
„Ahoj Sammy. Co si to tam kreslíš?“ řekl posměšně Dean a chtěl se posadit. V tu chvíli mu došlo, že je spoutaný a navíc, že to, co si tam Sam maluje past na démony. Tvář se mu stáhla zlostí. Prudce zatahal za svá pouta. Bezvýsledně, ani se nepohnula a dál ho držela v nevýhodné poloze.
„Co to je?“ Pusťte mě!“ zakřičel Dean vztekle. Sam stačil jen taktak seskočit z postele, jinak by ho patrně zasáhl kopanec, který by mu Dean uštědřil.
„Promiň Deane, je to pro tvoje dobro. Nedopustíme, abys utekl a napadl lidi. Musíme to zarazit. Tady a hned.“ řekl smutně Sam.
„Same, okamžitě mě pusť nebo tě zabiju! Přísahám, že jen co se dostanu z těch pout, zabiju vás oba!“ zuřil Dean a z očí mu šlehaly rudé plameny. Sam i Bobby věděli, že je už zbytečné se s ním bavit jako s Deanem a že před sebou mají jen démona.
„Bobby, myslím, že můžeme začít…“ pronesl Sam. V tom se ozvala rána a rozletěly se dveře. Dovnitř vkročila Adrienne.
„To jste chtěli začít beze mne?“ pronesla sladkým hlasem....

OMG!!! To je úžasné teda ten torturing Dean je dokonalý úplne famózny ...Sam , ktorý trpí kvôli Deanovi jaj ja sa cítim ako v nebi , keď to čítam je tu všetko čo priam milujem úžasne píšeš , tento príbeh je sám o sebe perfektný a torturing už ani nekomentujem , pretože ten je na jedničku ty kokos ,ale ten koniec ako Deana priviazali a keď sa prebral už z neho hovoril Démon , no namakané a keď tam vtrhla Adrienne tak to už bolo totálne úžasné vyvrcholenie a v najlepšom koniec to snáď nie ...a ešte by som zabudla na ten rituál čo ide Sam a Bobby robiť , že pri to Dean bude trpieť tak na to sa nesmierne teším nech len trpí chlapec tak to má byť fenomenálna práca už sa nemôžem dočkať pokráčka

Super! Super! SKVĚLÉÉ!!!! Strašně moc se mi líbí jak píšeš!! Obdivuju, že jsi schopná pokračování napsat hned z fleku... to mě by asi nešlo.... nebo spíš šlo, ale nemělo by to hlavu ani patu.... Tak z Deana už máme démona, dobře ty a Adrienne nesmí chybět, jak jinak! Jsem moc zvědavá, jak se jim povede ji zastavit... a jak dopadne rituál! Těším se na pokračování a moooc!!

tauria to bolo skvelé úžasné fantastické nádherné pokračovanie ani som pri tom nedýchala chudák sam aký bol unavený a aj tak ho strážil a ako mu dean tú ruku zvieral a ako trpí fantasticky si to opísala a ten rituál no to je sila a to čo vravel boby že ho možno budú nakoniec musieť zabiť to nie a potom ako sa prebral tie jeho oči a sam ako naňho chcel zaútočiť a ako sa im vyhrážal no a ten záver čo tam tá chce rýchlo pokračovanie ale naozaj sakramentsky rýchlo a ešte a ešte jedna obrovská

Díky za ty pozitivní komentáře, které tady píšete. Moc mě těší, že se povídka líbí.Budu se snažit, aby mě zase napadlo nového a mohla tady přihodit další část Nechci nic slibovat, ale možná to bude dřív než byste si mysleli....

patri ti moja hlboka poklona, je to naozaj skvele.. neviem sa dockat dalsej casti.. clovek ked cita take poviedky, hned sa citi lepsie a cas, kym bude dalsi diel SN ubieha prijemnejsie..

to mě moc těší, že ti moje povídka dává takový pocit, to je mě opravdu moc těší

5. díl mé malé povídečky
ENJOY IT!!




„Proboha, tys tady chyběla“ vykřikl Sam, ale neuniklo mu, že pro ni nemuselo být opravdu vůbec těžké Dean svést. Byla krásná a Dean, jehož slabostí jsou brunetky, neměl žádnou šanci, aby si jí nevšiml. Nyní stála ve dveřích. Drobnou, ovšem dokonale tvarovanou postavu podtrhávaly upnuté šaty černé barvy. Zvýrazňovaly tak bledost její dokonalé smetanové pleti. Díky průvanu se Adrienne rozevlály dlouhé vlasy, a proto ve dveřích vypadala jako bohyně. Dojem kazily pouze rudé oči a ironický úšklebek na smyslně tvarovaných rtech. Samovy se prohnalo hlavou, kolik mužů musela tato žena uchvátit a převést na svou stranu. Dean při pohledu na ni, zlostně zatahal svými pouty nedbaje při tom na to, že zápěstí už měl sedřené z toho neustálého boje, který s provazem marně sváděl.
„Ahoj zlato, hned se k tobě dostanu. Vydrž ještě chvilku“ zavrněla Adrienne a upřela pohled na Sama. Očima ho hodnotila od hlavy až k patě. Viditelně se jí líbila Samova mužná vysoká postava. Dean se jí líbil, ale i na tomto muži bylo něco neskutečně přitažlivého. Přemýšlela nad tím, jaké by to bylo, mít je oba. Aby ji oba milovali a uctívali….
„Nechej Deana na pokoji, děvko! Nedovolím ti, abys ho odvedla“ vyprskl Sam zuřivě a namířil na ni zbraní, kterou měl schovanou v zadní časti kalhot za opaskem. Adrienne se jen posměšně zasmála.
„Opravdu si myslíš, že mi obyčejná zbraň ublíží? Nebuď naivní, zlatíčko“ zašklebila se a v jejím úsměvu se objevily dva bělostné dlouhé špičáky.
„Obyčejná ne, ale tahle by mohla“ ozvalo se Adrienne za zády. Byl to Bobby, kterého si upírka kvůli Samovi nevšimla. Teď ji mířil Coltem přímo na srdce a byl naprosto odhodlaný ji na místě zastřelit.
„Ale no ne, podívejme se, máme tady třetího…“ zadívala se dlouze na Bobbyho. Pak se prudce otočila, zašeptala tiše nějaká slova a Bobby se v bezvědomí svezl k zemi.
„Mrcho!“ vyjekl šokovaně Sam a chtěl se vrhnout k tělu ležícího přítele. Adrienne však udělala letmý pohyb rukou a Sam zůstal stát přimraženě na místě.
„Není mrtvý, neboj se. Jenom jsem mu dopřála trochu spánku, ať nás neruší“
„Neruší? V čem?“ nechápal Sam, ale v hlavě mu klíčila nepěkná myšlenka.
„Víš, rozmyslela jsem se. Původně jsem chtěla jen jednoho z vás, ale líbite se mi oba. Ty i tvůj sladký bratříček Dean.
„Nechej ho!!“ výkřik z postele Sama i Adrienne viditelně překvapil. Oba se otočili po jeho zdroji. Naskytl se jim pohled na těžce oddychujícího Deana, který se stále pokoušel bojovat s provazy, ale jeho oči už neplály rudě, ale zase svítily svou obvyklou smaragdovou zelení. Na čele se mu perlil pot a jeho tvář byla ztrhaná jako po těžkém běhu.
„Neubližuj mu …prosím….“ šeptal Dean zoufale. Vyčerpaně visel na svých poutech a bylo mu jedno, že si tím věčným trháním způsobil krvavé šrámy na zápěstích. Pramínky už jeho tak vzácné krve si líně hledaly cestičku po rukou a končily až v rukávech trička.
„Puso, já mu přece nic nedělám. Jen si tady pěkně povídáme. A tobě jsem říkala, ať vydržíš, hned jsem u tebe. Jen tady něco vyřeším s tvým bratříčkem.“
„My nemáme spolu CO řešit! Okamžitě odejdi, protože přísahám Bohu, že jestli mu ublížíš, budeš litovat. Zabiju tebe a celou tu vaši sebranku krvelačných potvor“ zasyčel Sam s takovou nenávistí, že to Adrienne i upoutalo.
„No já myslím, že za chvíli změníš názor“ usmála se tajuplně a zavolala hlasitě ke dveřím.
„Vincente! Jimmy! Nicku! Pojďte sem!“
Sam se snažil nedat paniku, která se ho čím dál tím víc zmocňovala moc najevo, ale při pohledu na tři urostlé muže, to šlo těžce. Koutkem oka zahlédl svého bratra, jak přestal bojovat a jen nepřítomně přihlíží situaci.
„Jimmy, ty se postaráš o našeho čilého přítele Sama a ty Vinci a Nicku prosím odvažte Deana a půjdeme domů.“
„Paní, já si nemyslím, že tohle je zrovna ten nejlepší nápad…“ ozval se tichým hlasem muž jménem Nick.
„Drahoušku, až budu chtít znát něčí názor, zeptám se Damiana a ne takové nuly jako jsi ty!“ vyštěkla Adrienne rozhněvaně. Damien, pomyslel si Dam, to bude asi nějaký její vůdce a pán, takže to bude taky ještě další problém.
„Co bude s Bobbym?!“ vykřikl Sam a pohlédl na starého lovce, který nejevil známky života, jak leží na podlaze.
„Co by s ním bylo? Je starý, není nám k ničemu. Až se probere, nebude si pamatovat, že nás někdy viděl.“ pokrčila rameny upírka a dál se už Bobbym nezabývala.
Adrienne znovu něco zašeptala a Sam cítil, jak ho neviditelná pouto pouštějí ze své moci. Chtěl okamžitě skočit Adrienne po krku, ale zezadu ho popadly dvě silné paže. Jedna za krk a druhá mu hbitě svázala ruce dozadu. Vyjekl tiše bolestí, jak ho zabolela vykloubená ramena.
„O nic se chlapečku ani nepokoušej“ zašeptal mu do ucha tichý zlověstný hlas a Samovi přejel mráz po zádech, když ucítil horký dech na svém hrdle. Cítil ho okolo té malé ranky, která zapříčinila Deanův útok na něj. Věděl, že na upíra za ním to působí úplně stejně. Zavřel oči a čekal, že se útočníkovi zuby zakousnou do jeho krku. Místo toho však ucítil prudký úder do boku, až bolestivě vydechl.
„Patříš mé paní, i když bych se do toho tvého krku zakousl s radostí.“ Posměšně zašeptal upír Jimmy. Postrčil prudce Sama k pohybu, až klopýtl. Nechtěl se však hnout z místa, dokud nevěděl, co bude s Deanem. Otočil se po bratrovi a viděl, že zbývající dva muži ho právě odvazují. Dean chvíli ležel nehnutě, ale pak vyskočil a zuřivě na ně zavrčel. Nick a Vincent nevěděli, co mají dělat a tak se tázavě podívali po Adrienne.
„No co koukáte, svažte ho. Není ještě úplně přeměněný a nechci riskovat, že na nás bude co chvíli útočit.“
Dean však nestál na nohách moc stabilně. Musel se zachytit rámu postele a tak nebylo moc potřeba ho chytit. Každý z upírů ho pevně chytl a Dean tak neměl možnost ani šanci se jim z toho drtivého stisku vykroutit. Přesto se o to alespoň pokoušel. Vincent, upír s trochu prchlivější povahou to už nevydržel a tvrdě ho udržel pěstí do žaludku. Dean jen zaskučel, a kdyby ho nedržely ostatní ruce, svezl by se k zemi. I přes bolest a touhu zvracení se však Dean nedal a svíjel se dál. Vincent opět neudržel nervy v klidu a na Deanovu tvář dopadla tvrdá pěst. Znovu a znovu. Lovec cítil, jak se kousl do jazyku a pocítil kovovou příchuť v ústech. Rovněž zaznamenal pramínek teplé krve tekoucí mu z nosu a roztrženého rtu. Neměl už sílu, přestal bojovat a čekal další rány.
„Vincente! Říkala jsem vám, a ť ho vedete a ne ať ho mlátíte. Nechceme přece poškodit takovou pěknou tvářičku.“ křikla na jmenovaného Adrienne. Sam chrlil nadávky a nedbal možných úderů od Jimma. Viděl, jak mu mlátí bratra, který se sotva drží na nohou. To bylo příliš. Navíc viděl, že Dean se přestal bránit a nechal do sebe bít jak do pytle. Pak to ale Adrienne zastavila a on sledoval, jak Dean vyplivl chuchvalec krve.
„Tak, myslím, že můžeme vyrazit.“ usmála se Adrienne a vyrazila ke dveřím. Jimmy postrčil Sama před sebe a Vincent s Nickem úplně stejně nešetrně popohnali Deana. Bylo jasné, že tohle nedopadne dobře a Sam si to plně uvědomoval.

tauria to bolo čo ja nemôžem nemám slov ako sa zbavila bobyho a už má aj Sama a ako ho Dean chcel z posledných síl chrániť to bolo tak skvelé hrozne vynikajúco napísané fantastické úžasné a potom jak mlátili Deana keď ho odviazali to bola bomba skladám obrovitánsku poklonu tá poviedka je skvelá a ja hltám každú novú časť takže rýchlo pokračovanie lebo to nevydržím

Super!! Prostě nádhera Já nemám slov....
Strašně se ti povedla tato část... píšeš čím dál lépe a lépe! Napsala si to tak poutavě, že se prostě nedalo jinak než to dočíst až do konce! Vůbec jsem nečekala takový zvrat událost!!! Jsem strašně moc zvědavá co bude dál!

juchůůůů já mám takovou radost, že se Vám ta povídka líbí klidně mi pište, jak byste si představovali pokračování buď na soukromou zprávu nebo sem

Máš to hezky napsaný tak zajímavě pojatý, že se z Deana stává upír. Fakt se mě to líbí. Zajímalo by mě taky jaký bude pokračování, určitě to dopadne dobře.

je to fakt super poviedka...nedalo sa to nedocitat...sa tesim na to pokracovanie...

tauria: kdy budeš pokračovat, už se nemůžu dočkat, jak to bude s těma upírama.

jéjej, tuhle povídku jsem nějak zanedbala pokusím se pokračování dodat co nejdříve, jen co budu mít trochu času k tomu sednout a hlavně si musím připomenout děj

Tak po dlouhé době přihazuju další malý kousek Snad to ještě někdo bude číst ..



O půl hodinu později seděl Sam i Dean v nějaké dodávce a ta je odvážela neznámo kam. Oba dva měli spoutané ruce seděli vedle sebe. Sam však na rozdíl od Deana koukal všude dokola, jestli nezahlédne nějaký záchytný bod, který by mu mohl alespoň naznačit, kde to vlastně jsou. Více než okolí, ho však zneklidňoval Dean. Bratrova hlava spočívala na jeho rameni a tělem mu procházely krátké záchvěvy. Bledost obličej způsobila, že zaschlá krev tvořila děsivý obraz pro oči mladšího lovce. Byl zase v nějakém deliriu, rty se mu pohybovaly, aniž by z nich vycházel jakýkoli zvuk. Oči měl zavřené, ale třepotající víčka dávaly najevo, že nebyl úplně v bezvědomí. Sam jen bezradně trhl svými pouty. Nejradši by napnul veškeré síly, přerval je a postaral se o Deana. To ale nebylo možné. Upíří únosci byli až moc opatrní a svázali je pořádně.
„Sammy?...“ zaznělo mu tiše do uší.
Oslovený sklonil hlavu a podíval se do unavených zelených očí svého trpícího sourozence. Donutil se vytvořit na rtech úsměv, který se měnil do křečovitého úšklebku.
„Brácho… musím ti říct, že tohle jsem teda fakt pohnojil…“ šeptal Dean a namáhavě oddechl. Vyvolal tím pozornost svých hlídačů, kteří s nimi cestovali vzadu dodávky, až se otočili k uvězněným bratrům. Shledali však, že pouta přerušená nejsou a tudíž se vězni nemají šanci dostat ven a ohrozit je. I když ten jeden by je neohrozil ani náhodou a oni to věděli.
„Držte klapačky!“ okřikl ho alespoň pro pocit důležitosti Vincent. Adrienne s nimi vzadu nebyla. Byl tam jen on, Nick a ti dva. Hlavou se mu vířily myšlenky na to, s jakou chutí by z těch dvou vysál život, ale víc ho děsil strach z Damiena. Určitě by ho zabil za to, že ho připravil o nové „přírůstky“ v jeho armádě. Proto si počká na lepší příležitost a věřil, že se jí dočká a nebude to dlouho trvat.
„Deane, nemluv, radši je neprovokuj a nevysiluj se. Budeme muset utéct a potřebuju, aby ses trochu vzpamatoval, musíš se snažit“ šeptal Sam bratrovi do ucha, ale i tak věděl, že Dean nebude schopný ani pořádně chodit, natož přemoct Nicka s Vincentem a utíkat pryč. Ale přece tady nebudou sedět a čekat až je zabijí. Mrknul dolů a viděl, že Dean na něj upírá oči a tváří se tak nějak lhostejně, jako by vzdal veškerý boj s tím zlem uvnitř sebe a čekal, až ho to plně pohltí. To Sama vyděsilo, avšak nebylo možné to jakkoli odvrátit. Blíží se půlnoc a s tím i kompletní přeměna.
„Vydrž, něco vymyslím. Dostanu nás z toho“ utěšoval sebe i bratra, protože nic jiného než naděje jim nezůstala. V tom dodávka prudce zastavila, až to s nimi trhlo dopředu. Dveře se otevřely a v nich se objevila Adrienne a Jimmy.
„Konečná pánové. Vystupujeme“ usmála se a kývla na upíry, ať se jich chopí. Sama šla dopředu a nechala své kumpány, aby se postarala o bratry. Upíři se ani nesnažili být jakkoli šetrní a hrubě vystrčili Sama z dodávky. Dopadl tvrdě na kolena, až mu zapraštěly kosti. Nevydal však ani hlásku. Během sekundy vedle něj dopadl Dean. Ten ale nenašel takovou rovnováhu a spadl do prachu. Snad nechtěně, ale i tak slyšitelně mu vyklouzl z rozbitých rtů krátký sten, který potěšil jejich věznitele natolik, že se zlomyslně zasmáli.
„ Tak jo, vstáváme pánové“ Jimmy vytáhl lehce Sama na nohy a s úšklebkem si ho měřil. Vincent a Nick vzali Deana a oba je pak vedli do nějaké staré budovy připomínající nějakou starou stodolu. Chvilku trvalo, než tam došli, protože Dean se motal ze strany na stranu a upíři neměli trpělivost se s ním tak tahat, takže se stalo, že párkrát ho nechali upadnout, aby ho zase postavili na nohy a postrkovali před sebou až do té stodoly. Tam uprostřed stála Adrienne a čekala na ně. Okolo ní postávalo pár upírů a zvědavě se dívali na přicházející postavy. Došli až k ní, ale dál svírali paže svých spoutaných vězňů.
„ Tak to jsou tvé nové hračky a mí noví vojáci?“ ozvalo se z tmavého kouta. Ze tmy vystoupil muž, kterému, kdyby byl člověk, mohlo být okolo 35let. Vysoký s ostře řezanými rysy byl téměř dokonale krásný. Černé polodlouhé vlasy mu ležérně splývaly s obličejem a on si je letmým pohybem ruky uhladil. Rudé oči zářily do tmy a tím i kazily celkový dojem sympatického muže. Sam si pomyslel, kolik žen musel svým vzhledem očarovat a tím i lehce dostat na sovu stranu. Předpokládal, že takovou obětí byla i Adrienne, protože ta k němu přišla a majetnicky ho objala kolem pasu a políbila jej na tvář.
„Ano. Nejsou k sežrání?“ laškovně se usmála a oči se jí blýskly touhou.
„Musím uznat, že tentokrát jsi nevybrala špatně. Nejsou to žádní suchaři jako ti poslední.“ přikývl Damien a přistoupil k Deanovi. Ten už jen ochable visel na Vincentovi a Nickovi. Ti ho na jeho pokývnutí pustili a Dean se svalil Damienovi k nohám. Když se vůdce upíří bandy snažil Deana dotknout, ozval se vedle něj nepřátelským tónem Sam.
„Nedotýkej se ho!“ vykřikl Sam a byl vzteky bez sebe, jak neurvale zacházejí s jeho bratrem. Ten stále klečel na kolenou opřený o lokty a těžce oddechoval.
„Adrienne?! Ty jsi mi dovedla nenakaženého člověka?!“ vyprskl zuřivě Damien a otočil se po své družce. Oči mu plály hněvem a chystal se vylít si vztek na ženu, které se teď odrážel strach v očích.
„Já.. já… neboj se. Bude kousnutý, přemění se, jenom jsem si pro něj připravila něco jiného. Ale pokud přikážeš, zabiju ho na místě anebo je jen tvůj a přeměň jej sám“ pokorně se poklonila Adrienne. Damien k ní přistoupil a vytáhl ji zpět na nohy.
„Ne drahoušku, je jen tvůj. Dělej s ním, co se ti zachce, jen ho ale přeměň co nejdříve. Nechci, aby se nám tady pohyboval člověk.“
„Jsi zlatíčko. Jimmy, uvaž našeho přítele tady ke sloupu. Damien si bude určitě chtít promluvit tady s Deanem.“
Sam jen vyvalil oči a Jimmy ho už táhnul od bratra. Upír ho s jistým uspokojením pevně svázal okolo pevného sloupu a pak se připojil ke skupince, která se utvořila okolo ležícího Deana. Sledoval, jak k němu Damien poklekl a vzal jeho tvář do dlaní a něco mu šeptal. Starší Winchester se snažil odtáhnout, ale nebylo kam. Za ním jako pevná hradba stál Nick. Najednou Deanovým tělem prošla prudká křeč a Sam viděl, jak se jeho bratr kroutí do klubíčka. Pak mu do výhledu vstoupili ostatní upíři, kteří přihlíželi této přeměně. Nikdo nemluvil, bylo ticho, které náhle prořízl bolestný výkřik. Sam si málem vykroutil krk, jak se snažil něco zahlídnout. V tom se dav rozestoupil a Samovi se málem zastavilo srdce. Jeho bratr stál pevně na nohou bez pout a vzpřímeně hleděl na Damiena. Pak stočil pohled na spoutaného Sama a ten mohl vidět rudé oči svítící jako rozžhavené uhlíky.
„Vítej mezi námi, bratře…“ prohlásil Damien a svíral Deanovo rameno.

No co to jéééééééééé? On se fakt z Deana stal upír? Teď aby jsi ho zabila!!!
Co jinýho zbývá. Chudák. Tak rychle pokračuj, co bude dál.