Tuto povídku jsem splácala jen tak narychlo, tak je jen kratičká. Sice popisuje milostný akt, ale nemyslím si, že by to bylo vyloženě něco, co by neměli číst nezletilí 
„Potkala jsem ho v baru. Kamarádky byly opět jednou akční a vytáhly mě ven. I přes počáteční nechuť někam jít, jsem nakonec nedokázala říct ne a vyrazily jsme. Přišly jsme dost pozdě a tak hudba hrála už dost hlasitě a uvnitř bylo plno. Místnost halil cigaretový kouř a osoby byly zahaleny v tom oblaku, jako by byly pokryty šedou pavučinou. Halila jim tváře, takže jsme neviděly ani obličeje. Sedly jsme si k jedinému volnému stolečku, který se nám podařilo najít. Číšnice asi v tom návalu lidí moc nestíhaly a zřejmě si ani nevšimly, že jim přibyli noví hosté a tak jsem se vydala směle k baru pro nějaké to pití. Myšlenka to byla sice hezká, ale uskutečnit ji bylo horší. Všude bylo plno a tak jsem se proplétala mezi lidmi. Zrovna jsem se vyhýbala opravdu širokému a nevábně vonícímu muži, když jsem zakopla o nohu stolu a málem se poroučela k zemi. Včas mě však zachytily pevné ruce a jako bych byla pírko mě postavily na pevnou zem.
„No páni, ty jsi nešika“ uslyšela jsem pobavený, příjemně posazený mužský hlas. Když jsem zvedla oči, setkala jsem se s těmi nejkrásnějšími oči, jaké jsem kdy viděla. I v tom šeru a oparu, zářily jako dva smaragdy. jsem si domyslela, že je Přes ten oblak dýmu nebylo pořádně rozeznat rysy tváře,ale protože byl docela blízko, poznala jsem, že mu mohlo být okolo 30 let a podle pevnosti stisku a obrysu postav v nejlepší fyzické kondici. Byla jsem úplně neschopná řeči a pohybu a jen jsem vnímala jeho ruce na mých bocích, které tam jakoby nechtěně nechal.
„Děkuji“ pípla jsem nesměla, ale nesnažila jsem se vymanit z jeho sevření. Bylo to příjemné a já měla pocit, jako by kolem nás nic neexistovalo. Hleděli jsme si do očí. Pak promluvil.
„Můžu tě na něco pozvat?“
„Jo“ vypadlo ze mě a najednou jsem úplně zapomněla, že moje povedené kamarádky sedí na suchu a čekají na mě, až jim donesu pití.
Po hodince povídání najednou nastalo ticho. Bylo to takové to ticho, kdy se můžou stát jen dvě věci. Jedna, že se na sebe usmějeme a zdvořile se rozloučíme anebo ta druhá, příjemnější, že ho odvedu do svého pokoje a tam mě připraví o moje 21 let dobře hlídané panenství. První variantu jsem ortodoxně zamítla. Ale co on? Myslí na to samé? Jak se jen zeptat a nevypadat u toho jako nějaké šlapka?
„Děkuji za skleničku…“
„Ty se chceš rozloučit?“ pronesl zklamaně.
„Ale vůbec ne, jen jsem myslela, jestli bychom v naší debatě nepokračovali třeba… u mě?“
„Jistě, rád. Mám tady auto, budeme tam rychleji, pokud teda nebydlíš 10m odtud“
„Vlastně je to kousek, můžeme jít i pěšky, pokud ti to nevadí“
„Nevadí, tak pojďme“
Ani jsem se nerozloučila s kamarádkami, ale ty stejně za celou dobu za mnou nepřišly, takže jsem si vzala kabát a vyšla ven.
Cesta nám trvala 5min. Bydlela jsem v paneláku ve třetím patře a navíc nemáme výtah, tak nás schody trochu zmohly. Otevřela jsem dveře do bytu a pustila ho dovnitř. Vždy bývám k cizím lidem ostražitá, ale tenhle muž nevypadal a já věřila, že ani nemůže být nebezpečný. Jen jsem za námi zabouchla dveře, popadly mě opět jeho paže a přitiskly ke dveřím. Srdce se mi rozbušilo ne strachem, ale nepoznaným vzrušením. Na tváři jsem ucítila jeho dech a za chvíli se jeho rty dotkly mých. Byla jsem tak v šoku, že jsem sebou malinko trhla. To ho hodilo zpět do reality a odtáhl se.
„Proboha promiň! Nevím, co to do mě vjelo!“ ustoupil a tvářil se vyděšeně, jako by udělal bůh ví co. Přistoupila jsem k němu a dlaní ho pohladila po tváři.
„Nic se neděje, neudělal jsi nic, co bych dříve nebo později neudělala sama. Lehce jsem si ho přitáhla k sobě a nabídla mu své rty. Váhavě se sklonil a znovu mě políbil. Jak dlouho jsem necítila hebkost mužských rtů na svých. A ty jeho byly úžasně měkké a teplé. Líbal mě s jemností, která mě udivovala. Bylo to jakoby mě po rtech lechtala motýlí křídla. Chtěla jsem ale víc. Byla jsem sice stále panna, ale zase úplně nezkušená jsem nebyla. Pootevřela jsem rty a naznačila mu, že můžeme zase kousek dál. Uvítal to, ale nespěchal. Pomalu ve mně zažíhal oheň, který ve mně spal a teď se dral ven. Když mi jeho jazyk vjel do úst, málem se mi podlomila kolena. Jeho ruce mě objímaly a proto, jsem se svými zabloudila na jeho záda. Zkoumala jsem bříšky prstů jeho pevné svaly, až jsem se dotkla jednoho místa, kde se prohnul a tiše sykl.
„Co se děje?“ šeptla jsem mu do ucha.
„Ale nic, to je v pořádku. Jen tam mám malé zranění z nedávna.“ řekl jakoby nic a vrátil se zpět k mým rtům.
„Počkej, přece tady nebudeme jen tak stát, pojď do ložnice.“ usmála jsem se a snažila se nedát najevo svou touhu skočit mu okolo krku a milovat se sním tam u dveří. Vzala jsem ho za ruku a dovedla k posteli. Posadil se a pozoroval okolí. Prohlížel si zařízení bytu takovým způsobem, až to vyvolávalo dojem, že asi dlouho nebyl v ženské ložnici. Sedla jsem si vedle něj a podívala se mu do očí.
„Jsi tak krásná. Jak je možné, že nemáš přítele?“ optal se a jeho ruka zamířila k té mojí. Uchopil mě za ní a krouživým pohybem palce mi masíroval dlaň.
„Nenašel se nikdo, koho by zajímalo, co se pod tou krásou skrývá“ usmála jsem se a zdvihla svou i jeho dlaň a políbila ho na hřbet ruky. Na víc nečekal a opět mě strhl do náruče. Jako nic mě zvedl a usadil si mě obkročmo na sebe. Dlaněmi mi jezdil po zádech a svými úžasnými rty mě začal líbat. Nejdříve na rty a potom s nimi sjel níž až na krk. Prsty jsem mu pročísla jeho krátké světle hnědé vlasy a pomalu s nimi sjížděla dolů až k břichu. Odjakživa jsem byla zvědavá a lákalo mě poznávat mužské tělo. Prsty jsem prohmatala vypracované tělo a byla jsem čím dál tím více odvážnější. Zajela jsem mu pod tričko, abych si ty svaly mohla osahat přímo. Měl nádhernou jemnou pleť, ale místy jsem prsty nasahala zjizvená místa, někdy malá, někdy větší. Neptala jsem se, kde k nim přišel, ale i přesto, že jizvy byly staré, něžně jsem ho na nich zašimrala a pohladila. Pak jsem se odhodlala mu svléct tričko. Neprotestoval, pouze zvedl ruce, aby mi to usnadnil, ale dál se věnoval líbání mého krku a klíční kosti. Najednou jsem ucítila jeho ruce pod mým tričkem. Udělala jsem to stejné gesto jako on a zdvihla ruce. Neměla jsem sice prsa modelky, ale mu to zřejmě nevadilo. Prsty mi přejel po plochém bříšku a prostředkem si to šinul až mezi ňadra. Sevřel je do dlaní a zkoumal jejich plnost. Asi byl spokojený, s tím co měl v rukou, protože se pouze usmál a svíral je i nadále. Podařilo se mi přenést plnou váhu na něj, až zády padl na postel. Zůstala jsem na něm sedět a začala jsem mu lehce masírovat ramena. Sklonila jsem se k němu a zlehka ho políbila na břicho. Sunula jsem se pomalu až k jeho rtům a tentokrát jsem na něj zaútočila já. Možná byl překvapený silou mého útoku, ale nebránil se a poddal se tomu. Na zádech jsem ucítila jeho prsty na podprsence a taky to, jak se pomalu rozepíná. Odhodil ten kus spodního prádla a já ho začala líbat ještě s větší vervou. Ruce mi samovolně sjely k jeho kalhotám. Tam jsem se ale zarazila, tak daleko jsem ještě nebyla. Asi poznal, že se něco děje a tak mě vzal za bradu a podíval se mi zpříma do očí.
„Ty jsi panna?“
Zčervenala jsem a sklopila oči. Čekala jsem, že se zvedne a odejde. Nebude se chtít zahazovat s pannou. Nic ale neříkal a já cítila jeho žhavý pohled na své tváři, to mě donutilo k němu vzhlédnout.
„To je úžasné. Neboj se, neublížím ti.“ pronesl a překulil mě na záda, až jsem byla pod ním nyní já. Chtěl si svléknou kalhoty sám, ale viděl můj zvědavý pohled a tak mě vzal za ruce a nechal to na mě. Sám se zatím věnoval tomu, aby zbavil kalhot i mě. Nakonec zůstal v černých boxerkách a já v červených kalhotkách, které ovšem během pár sekund byly taky pryč. Ležela jsem před ním nahá a ani trochu se nestyděla. Naopak jsem si připadala chtěná a krásná. Znovu mě vzal do náruče a líbal mě jako prvně. Lehce a nevinně. Jedna ruka mu ale klouzala po mém těle, až jsem ji ucítila přímo v samém středu svého těla. Jeho prsty mě naplňovaly tak úžasně, že jsem si nechtěla ani představit, že by to mohlo být ještě hezčí. Po chvilce krásného laskání se mi začalo těžce dýchat a cítila jsem chvění v těle. Jakoby to poznal, lehce mi pošeptal do ucha.
„Nebraň se tomu.“
Najednou mnou otřásla křeč a pocit uvolnění byl tak nádherný, že jsem se celá rozplynula v jeho náruči. Nepřestal mě však laskat, naopak mě začal líbat naléhavěji a já pochopila, že to pravé se teprve blíží. Opět jsem zapojila své ruce. Přece nebudu jediná, komu je tady dopřáno. Odhodlaně jsem stáhla ruku níž pod břicho a prsty mu zajela pod boxerky. Jeho tělo se okamžitě napnulo a já slyšela, jak najednou jeho dech ztěžkl. Stáhla jsem poslední kousek oblečení, který nám bránil v tom, abychom se sobě odhalili. Byl tak nádherný. Opálený s krásným tělem. Co více jsem si mohla přát? Nahý působil tak majestátně. Jeho penis sálal a toužil po obdivu a doteku, že tomu nešlo odolat. Lehce jsem ho laskala prsty a vzrušovalo mě, že i já mohu muži dopřát sladkou trýzeň. Najednou se na mě zase převalil.
„Nemůžu už čekat“ sykl mezi zuby a já viděla, kolik ho stálo, aby se na mě nevrhl už dříve. Na čele se mu perlil v drobounkých kapičkách pot a oči mu zářily. Srdce se mi znovu rozbušilo a já věděla, že to přijde. Uvelebila jsem se mezi polštáře a čekala. Lehce mi rozevřel nohy a lokty se opřel o postel. Díval se mi dlouze do očí a přitiskl se.
„Promiň …“ zašeptal ještě a pronikl do mě. Bodavá bolest mě připravila o chladnou hlavu a tlumeně jsem vykřikla. Viděla jsem jen tmu, jak jsem prudce zavřela oči a cítila palčivou bolest. Potom jsem ale ucítila rty na čele a bolest pomalu ustávala, až odplula pryč. Zůstala jen plnost v mém těle a slastný pocit. Znovu jsem otevřela oči a viděla oči, které se na mě upíraly v tiché omluvě. Dlaní jsem ho pohladila po tváři, aby se uklidnil. Pak se začal pomalu pohybovat. Bylo to příjemné a tak jsem se pomalu připojovala. Opět se mě zmocňoval pocit mravenců v těle, ale teď už jsem se nebála a nechal ho plně propuknout. Pro uspíšení toho pocitu, jsem pohyby zrychlovala a viděla jsem, jak se jeho tělo taky napíná. Najednou znovu přišlo to uvolnění a cítila jsem, jak mě zalévá nějaká horkost uvnitř mého těla. V tom momentě jsme vyčerpali veškerou svou energii. Jeho hlava mi unaveně padla mezi prsa a jeho tělo zakrylo to mé. Pažemi jsem ho objala a já slyšela jeho sípavý dech. V tom jsem rukou znovu nahmatala tu ránu, kvůli které se dříve tak prohnul. Byla mokrá a lepivá. Podívala jsem se na svou dlaň a spatřila jsem na své ruce krev. Spousty krve.
„Co to je?! Prober se, krvácíš!“ zatřepala jsem s ním, ale jeho tělo zůstalo dále bezvládné a spočívalo na mém těle. Až ve světle lampy jsem viděla jeho bledost. Teď měl víčka zavřená a s těží oddechoval. Byl v bezvědomí! Lehce jsem ho odsunula, aby zůstal ležet na břichu a vyskočila jsem z postele přímo k telefonu.
Sanitka dojela během 10min. Během toho, co ho nakládali, mi doktor vysvětlovat, že rána nebyla tak stará a nejspíš nebyla vůbec ošetřená. Šlo o střelnou ránu a kulka nejspíš zůstala uvnitř. Pár dní mu tam nevadila, ale teď se nějak špatně pohnul a začala krvácet. Vypadalo to s ním špatně, ale prý to snad přežije. Měla jsem z toho zlý pocit. Snad to nebylo kvůli mně… Naložili ho a odvezli do nemocnice. Druhý den jsem se tam vydala. Na recepci mě poslali do pokoje číslo 346, že muž, kterého hledám, bude asi tam, protože neměl u sebe žádné doklady ani neznali jméno, mysleli si, že hledám jeho. Byla jsem nervózní a tak jsem opatrně vklouzla do dveří. Ležel tam a spal. Byl bledý a napojený na různé přístroje. Prý je už mimo nebezpečí, ale musí si ho tady nějaký ten týden nechat. Sedla jsem si na okraj postele a vzala jeho dlaň do svých.
„Děkuji ti, za včerejší noc. Sice tě neznám, ale stal ses v mém životě nezapomenutelnou osobou a nikdy na tebe nezapomenu.“ Ani neotevřel oči, ale doufala jsem, že mě slyší.
„Přijdu zítra“ pošeptala jsem mu do ucha a políbila na nyní suché a popraskané rty. I tak to byly ty nejkrásnější a nejdokonalejší rty, jaké jsem za svůj život později líbala.
Druhý den jsem se s nadějí, že už bude vzhůru hrnula k němu do pokoje, když jsem tam našla sestru, jak stele prázdnou postel. Polil mě ledový pot a doslova jsem přimrzla k podlaze.
„On je…?“ vlastní hlas mi zněl tak cize, tak přiškrceně.
„Ano. Nevím, jak se to stalo. Prostě je pryč!“
„Proboha“ rozplakala jsem se a složila se k zemi. Sestra ke mně přiběhla a vzala mě za ramena.
„On ale není mrtvý. Je jen pryč. Prostě zmizel. Nechápu, jak se to mohlo stát. Už jsme po něm vyhlásili pátrání, ale zatím nic.“ Zůstala jsem na ni nechápavě koukat. Tak on není mrtvý! Jenom zmizel. Na jednu stranu jsem umírala strachem o něj, ale na tu druhou, jsem tak nějak tušila, že bude v pořádku. Pod postelí jsem spatřila malinký kousek papírku. Sklonila jsem se pro něj a na něm stálo „Děkuji. D.“ Složila jsem ten malinký kousek a strčila ho do kapsy. Usmála jsem se a vydala se k východu…
…………………..
No a o devět měsíců později ses narodila ty, můj andílku se zelenýma očima…..“
Domov 
Stránka 
..tak dokonale si opísala Deanove telo joj 
a ešte ten torturing kks úžasné 
hrozne krásne píšeš 
aj to ako si opisovala dym z cigariet neviem proste vieš to úplne fenomenálne 
,no a dúfam si nezabudla , že máš ešte jednu ff rozpísanú a netrpezlivo čakám na pokráčko 
, 
Toto bolo, vlastne stále je krásne napísaná FF v prvej osobe, tie opisy sú proste super a ten koniec, tá posledná veta, ja len valím oči od úžasu! 
mňa 
skoda len, ze take kratke. Naozaj mega, nevedela som sa od toho odrthnut 
ooo a ten zaver, necakany a super ako zvysok poviedky! sanka dolu 
A ten konec byl epic