Hříchy mladí od Masona a Ettie

Dean zaparkoval před hotelem, tedy jestli se tohle dalo vůbec nazvat hotelem.
Okna byla na některých místech vymlácená, zeď byla postříkána leckdy nehutnými výrazy.
„Tady chceš jako přespat?!“
Dean obrátil kapsy, vypadnulo mu z nich pár drobňáku.
„V tuhle chvíli na nic lepšího, budeme to muset jednu noc přežít.
Sam se na tu starou a značně oprýskanou budovu zadíval.
„Tak to tedy nevím.
„Můžeš tady zůstat, ale noc bude chladná.
„Dobře. Dobře. Snad tu jednu noc přežijeme,“ Sam vystoupil z auta.
„Jsem si jistý, že ano. Třeba to nebude až tak strašné,“ jakmile to dořekl, utrhl se velký kus omítky.
Polknul, ale nedal na sobe znát jisté znepokojení.
„Bude to dobré, co kdybys šel zabrat pokoj, jestli ho už tedy nezabrala bleší konference.
„To není vtipné,“ Sam se otřásl a odešel.
Dean pohladil své auto.
„Tak můj broučku, moje zlatíčko. Tatínek tě tady nechá, ale ne, aby tě ráno našel rozebraného, to by se mi vůbec nelíbilo a…,“ odmlčel se. Najednou měl pocit, jako by se ochladilo, jako kdyby ho někdo pozoroval.
Potřásl hlavou.
„Je čas jít spát,“ zamumlal, pohladil své auto a potom odešel směrem k hotelu.
Sklo na jeho aute, se náhle stalo zamrzlé.

Sam vešel dovnitř. Neměl z toho místa dobrý pocit a všude přítomná špína, tomu taky nepomáhala.
Znovu se otřásl, ale Dean mel pravdu, nic lepšího si v tuhle chvíli dovolit nemohli.
Prodral se pavučinami, které visely na značně nízkém lustru.
Přistoupil až k recepčnímu pultu, který byl také plný prachu.
Chtěl cinknout, ale v tom se za ním ozvalo.
Neměli byste tady být, tohle místo není pro vás bezpečné, odejdete odtud.
Ohlédl se a spatřil starou shrbenou ženu.
„O čem to mluvíte?“
„V těchto místech číhá zlo, strašlivé to, pohltí každého, jdete pryč, jdete pryč…,“ tu ženu odstrčil nějaký statný muž.
„Táhni někam ty stará bláznivko!“ obořil se na ní.
„Jdete,“ řekla a poté se odběhala pryč.
„Nevšímejte si jí. Ona je trochu bláznivá, no možná i šílená.“
„Chtěli bychom pokoj,“ jen těžko se mu dralo z úst.
„Výborně,“ obličej toho muže se rozzářil.
„Přejete si si standart, nadstandard či snad luxusní apartmá?!“
Sam pochyboval, že by tenhle motel mohl nabídnout luxusní ubytování, ale když se mu vybavil Dean a těch jeho pár šestáků, bylo mu jasné, že si budou moci dovolit jen“ standard.
„Nuže pane?!“ muž mu doslova visel očima na rtech.
„Jeden standardní pokoj,“ promluvil nakonec.
Hotelier ze sebe vydal zklamaný povzdech, ale po chvilce mu podával ušpiněné klíče. Byla na nich zaschlá barva, pokud to tedy byla barva, zachvěl se.
„Dojdu pro bratra.
Hotelier zamrkal, ale nic neřekl.
Sam chtěl odejít, ale v tu chvíli se ozval rámus, jako kdyby někdo bežel nad nimi.
Pohlédl na muže, ale ten se tvářil lhostejně.
Udělal krok, ale v tom se opět ozval hluk, znělo to jako dětský smích, pak ženský smích a nakonec hluboký mužský smích.
Znovu se na toho muže podíval, ale ten si v klidu přežvykoval trávu.
Ozvalo se zavrzání, jako by někdo sestupoval ze schodu, ale nikdo tam nebyl.
Otevřel ústa, ale to už k němu dolehl Deanův hlas.
„Same! Pojď sem rychle!“
„To bude váš „bratr“,“ hotelier se zazubil.
Sam mu chtěl vysvětlit, že jsou skutečně bratři, ale to už se Dean ozval znovu.
„No tak dělej, Same!
Velmi blízko něj se ozvaly nějaké vzrušené šepotavé hlasy, ale ani tentokrát nikoho neviděl.
„Sakra Same! To tě mám snad prosit!“ podle vzteklého tonu, usoudil, že se něco stalo.
Vyšel ven a hned mu bylo jasné co.
Celé jejich auto bylo poškrabané a byly na něm nápisy.
„Nejsi nic, nic neznamenáš, opovrhuji tebou, chci tě, miluju te, proč ty mě ne?!“
„Kdo to udělal?!“
„Nemám tušení. Nebyl jsem od něho moc daleko, když slyším škrabavý zvuk a jakmile se otočím, je tam tohle,“ Dean vzteky zaskřípal zubama.
Sam za ním spatřil tři mladé ženy z nich jedna, měla popálenou tvář, druhá byla zmrzlá a třetí měla, podřízli krk a všechny nenávistně hleděly na Deana.
„Deane. Myslím, že bys měl něco vidět,“ promluvil Sam tiše.
„A to jako co?!“
„Za zadkem máš ducha a ne jednoho!“
Starší bratřícek se otočil, no zřejmě už bylo pozdě. „Myslím, že ti hráblo, ale opravdu!"
„Sklapni debile!"
Dean se jenom ušklíbl.
„Deane, přísahám ti, že za tebou byli 3 holky, značně mrtvé..."
„Jo, když myslíš." otočil se a věnoval se svímu autíčku."Já až ho dostanu..."
„Jdu zjistit co se tady děje..."
„Jen si jdi, Sammy..."
Jakmile se však Sam vzdálil, kolem jeho bratra se značně ochladilo.
„Před pikolou za pikolou nikdo nesmí stát...."
„…jinak nebudu hrát..." ozval se dětský hlásek a Dean sledoval, jak se na jeho aute objevila další rýha.
Zatraceně. To si snad dělají…“
Znovu se ozval dětský smích a celé auto se přebarvilo na zeleno.

No teda v takovým hotelu, že radši nezůstali v Impale !!!!! A ti haranti, jak Deanovi škrábou po jeho miláčkovi.

Ďalšia namakaná ff , úplne úžasne to začalo omg a tí duchovia a na Deana zle pozerali . Dúfam , že bude riadne tortuting Dean hah zase som evil KOKOS A to čo akože robia s Impalkou áááááááá chudátko Impalka a Dean kks , no malo to krásny hororový nádych, čiže sa mi to moceny lúúúbilo ,nech už je nová časť . Inak skvelá práca Mason a Ettie.

Dekujeme a pokusíme se, snad si Ettie najde chvilku:)

supéééér!!! doufám, že Ettie si najde chvilku brzo a budete pokračovat jsem zvědavá, jak to dopadne

slubujem, ze si zajtra...najdem cas...a ked nie..tak ma zakilllujte
no vidis mason a bal si sa ze to ostane len pri 1 komente
SME RADI, ZE SA VAM TO PACI
najvasiu zasluhu ma na tom mason

Mám proste jen víc času a všem moc dekuju.

Tak a je tady další čast

„Tak tohle tedy ne,“ Dean práskl dveřmi.
„Uklidni se Deane. Jsou to jen děti. Sice mrtvé děti, ale pořád děti.
„Měl jsi pravdu. Neměl jsem k tomuhle blešinci jezdit.
„To by vyřešilo problém s těmi dětmi, ale ne s těmi mladými dívkami.“
„S jakými dívkami? O čem to mluvíš?!“
„Vždyť jsem ti říkal, že si mel za zadkem tři mladé mrtvé dívky.
„Dej mi s tím pokoj, musím někde sehnat barvu.
Deane? Nechtěl bys mi náhodou něco říct?“
„Ne. To fakt nechtěl,“ zavrčel jeho starší bratr a dosedl na postel, která se však pod ním propadla a on skončil na zemi.
„No. Vážně nádhera.“
„nemáme, proste na lepší, sám si to tvrdil,“ připomněl mu Sam, který mel co dělat, aby se nerozesmál.
„Ha ha. Ok. Já budu spát na tvý, jestli se tedy taky nerozpadne a ty si jdi k tomu přiteplenému majiteli.“
„Deane, přestaň. Nějak to přežije, spíš bychom se měli soustředit na ty mrtvé dívky, je očividné, že mají na tebe spadeno.
„Copak tys ho neviděl? Ten jeho pohled a ta jeho ruka, vsadím se, že jí mel ve slipech nebo co nosí a….“
Deane! Tohle by vážně stačilo. Posloucháš mě vůbec?!“
„Jasně, že tě poslouchám. Nějaká mrtvá děcka mi čmárají na auto, místní majitel si na mě dělá zálusk a tahle postel, kopnul do ní, se mi úžasně rozpadla.
Znovu do ní kopnul a jeho noha narazila na něco kovového.
Zarazil se a pohlédl na Sama.
„To nemusí nic znamenat,“ zamumlal jeho mladší bratr, který vzdal marné snahy, donutit Deana mluvit o těch dívkách i když si byl jist, že o tom něco ví.
„Možná, ale raději to zkontroluji,“ ohnul se a chtěl se podívat pod postel, ale v tu chvíli se ozvalo zaklepání.
„Ignoruj to,“ doporučil svému bratrovi, ale zaklepání se ozvalo znovu a tentokrát bylo důraznější.
„Musím otevřít.
„Ne! Něco tam je, a když teď otevřeš.“
„Chceš snad, aby si o nás myslel, že spolu…“
„No vždyť on si to stejně myslí.“
„Vylez odtamtud,“ Sam otevřel.
„Opravdu nerad vás vyrušuji pánové, ale měli byste vedet, že večeře bude za pár minut.
Děkujeme. Budeme tam,“ Sam chtěl zavřít, ale nezdálo se, že by chtěl odejít.
„Potřebujete snad ještě něco?“ zeptal se ho nabroušene Dean.
„No Ehm…,“ muž se snažil zahlédnout postel, ale Dean před ní naschvál stál.
„Takže se uvidíme u večeře,“ Dean ho vystrčil a pak ty dveře zavřel.
„Co blázníš?!“
„Zíral na tu postel.“
„No a? Je celkem pochopitelné, že to dělal, vzhledem k tomu, že je ta postel rozpadla.
„Ta by se rozpadla i pod křečkem, ale on se snažil zahlédnout to, co je pod ní.“
„Proč by to dělal?“
„Co třeba proto, že pod ní něco je.
„Nevidíš v tom hned jenom záhadu?!“
„Tak záhadu jo,“ Dean si klekl na kolena a chystal se tam strčit hlavu, ale v tom mu někdo stáhl kalhoty i se spodním prádlem.
„Deane. Myslím, že bys mel vylézt.
„Teď ne. Něco tady je…
„Deane. Vážně si myslím, že bys mel vylézt.
„Chvilku to počká ne.
„No. Bojím se, že ne,“ zašeptal Sam, který sledoval, jak se jeho spodní prádlo objevilo ve vzduchu.
„Proč je tu najednou taková zima…, do hajzlu!“ Dean se bleskově vysoukal.
„Kdo mi sebral oblečení?!“
„Hádej,“ Sam se je pokusil zachytit, ale nepodařilo se mu to, ozval se škodolibý smích a spodky se najednou ocitly u stropu.
„Tak to jste přehnaly!“ Dean vyskočil, ale nedosáhl na ne.
Ozval se další škodolibý smích a jeho oblečení se začalo barvit na zeleno.
„To… to…to…! Dean si rukama zakryl choulostivé partie.
„Proč je třeba nevezmete Samovi?!“
Dveře se otevřely a v nich stál majitel.
Otevřel ústa, ale pak si všimnul Deana a oči mu zazářily.
„Večeře mi víme,“ Sam ho rychle vyprovodil ven.
„Vraťte mi to! Vy malý zatracený….“
„Deane. Možná by stačilo, kdyby si je hezky požádal.
„Bavíš se. Nebudu je přece prosit, aby mi vrátily moje oblečení.
Znovu vyskočil do vzduchu a i tentokrát marně.
V tu chvíli do něho z boku zničehonic najela židle.
Dean bolestně vyjekl, ale to nebyl konec.
Jako by se do té židle opřela neviditelná síla, židle začala Deana nemilosrdně tlačit k umyvadlu.
„Deane!“ Sam mu chtěl jít na pomoc, ale v tom ho někdo udeřil do žaludku a on se bolestně prohnul.
Dean se pokoušel tu židli zastavit, ale neměl šanci.
„Deane!“ vykřikl Sam, který byl vzápětí znovu udeřen tentokrát do tváře.
Celou místností se nesl šepot plný strachu a kalhoty i se spodkami se snesly dolu.
Teď na ně avšak nemel Dean ani pomyšlení, ta židle ho nemilosrdně tlačila vpřed.
Nakonec ho dosti tvrdě přirazila ke špinavému umyvadlu, neviditelná, ale značně hrubá síla otočila jeho tělo a než se nadal, zrezivělé kohoutky odletěly a na něj se vychrlil proud ledové vody.
„Deane!“ zařval Sam a rozeběhl se k němu, ale jakmile jeho noha dopadla na rozežraný koberec, ten se pohnul a Sam uklouzl a tvrdě si narazil kostrč.
Cítil, že vzduch kolem něho vzduch chladne.
Pořád si myslíš, že je všechno…“ ani to nestihl doříct a už všechen ten šepot, kvílení, pláč, řev, i síla naprosto přestala.
„Tak jo, tohle je už vážně moc!" Dean uhnul proudu vody a přešel ke dveřím.
„Kam zase jdeš?" bratr se na něj nevěřícně koukl a se značnou bolestí vstal.
„Zahrát si pokr!"
„Co?"
„Potřebujeme peníze. Abychom mohli odsud a ty spratky zničit nadobro!"
„A to chceš jit takhle?"
„Cestou vyschnu." otevřel dveře a před nima stál majitel v choulostivé poloze.
„Přejete si něco pánové?" usmíval se od ucha k uchu.
Dean zavřel dveře a podíval se na Sama.
Ten jenom pokrčil rameny.

Starší Winchester šel ke svému autíčku. V ruce držel několik bankovek,
„To by možná mnělo stačit. Jak si na tom s mojí kráskou?"
„Hotovo"
„Počkej, tady je šrám."
Magore." Sam si sedl na místo spolujezdce
„Já si myslel, že opravit to dokážu jenom já...debile..."
"sklapni!"
*FLASHBACK* Z motelového pokoje se ozýval rachot, výkřiky vzrušení, náruživé vzdychy. Najednou všechno utichlo, domem se ozval výbuch. Když dojeli hasiči, už nemněli komu pomoci. Zemřelo přes 50 lidí, včetně 15 dětí. Některé z těl byly k nepoznání. Nikdo je neviděl stát u motelu, nikdo neviděl jejich tváře, nikdo až na mladou doktorku….

OMG!! Ten príbeh je fakt úžasný ! Z tej postele made in rozpadni sa som nemohla .. a Deanive spodky chudák , ani z toho som nemohla omg ...a ten chlapík keď otvoril dvere a videl tam Deana, jaj, to by stálo za pohlad suprové , a bolo aj trochu torturingu jupíííí hah to sa mi silno lúbilo , len tak ďalej ..a ten flashback ty kks namakané som len tak kukala úžasná , perfektná poviedka moc sa teším na new časť Ettie ,Mason patrí vám veľká poklona

Sonig. Dekujeme a jestli chceš mučení přečti si Temnou Zpoved:)

Ty jejich nadávky, to jsou Sam a Dean jak mají být. A Dean z toho byl skoro na mrtvicu, když se někdo jen dotkne jeho miláčka, natož Impalu tak poškrábat.
A to teda byl Dean úplně bez ničeho? No to muselo vypadat, ani se tomu majiteli nedivím, že čučel, ale byl asi teplej ne? A pak zase čučeli bratři.

Janča. Ty nadávky jsou Ettinina práce, ale je to ok:) No opuštený motel nevalné kvality, tam asi moc žen nezavítá:-)
Pro všechny: a jak se vám líbí/nelíbí ty tři dívky?

Ďalšia naozaj vtipná poviedka, som zvedavá ako sa to bude vyvíjať ďalej.

A pokračujeme.

Sam hodil složku papíru na stul a čekal na bratrovu reakci. ta ovšem nepřicházela. Asi po 5 minutách to vzdal a vyšel ven. Najednou mněl takovou zlost, ze by nebylo dobrý kdyby tam zůstal. Sedl si na schody a přemýšlel. najednou se vedle něj ozval dětský smích, byl to takový ten roztomilý smích malý holčičky, když se usmál, smích přešel téměř do ďábelského.
„Tak kdepak jsi?"
Odpovědí mu však bylo jenom ticho.
"Tak fajn, jak chceš." vstal a přešel k impale, na jeho zděšení bylo auto opět poškrábáno. Nepříjemně zavál vítr a kolem něj se rozezněla písnička, která mu byla docela známa. Tělem mu přešla husí kůže.
Dean se nechtěně koukl na papíry ležící na stole. Třesoucí rukou vzal do ruky papír a četl. TRAGEDIE zemřelo přes 50 lidí včetně dětí. Co se tam stalo? Motel byl smeten se zemí. Kam zmizeli těla? Doktorka se zbláznila. Zemřelo 5 policistů, který pracovali na případu motelu. co se to s našem městě děje?
Jména objetí. šok! v motelu bylo přes 20 prostitutek a senátor města. Našli těla objetí, nevypadají na to, že by vybouchli, jak se ale dostali do lesa? co se to děje? Další nevysvětlitelné věcí v našem městě.
Lovcovi se do rukou dostala fotka 3 žen, které znal. Složku zavřel a hodil na stul. Téměř v tu samou dobu v koupelně spadlo zrcadlo. Dean vešel do koupelny a všude byla krev. "Co to ksakru?"
„Deane?" ozvalo se za ním.
Pomalu se otočil. Ten hlas mu byl podvědomý.
Spatřil asi tak 35 letého muže, který měl propadlé tváře.
„Kdo jsi?!“
„Nedivím se, že si na mě nepamatuješ.“
„Ses mi povědomej, ale nevzpomenu si.
„Jmenuji se Ethan. Ethan Hok.
„Těšilo mě, ale jestliže omluvíš,“ Dean kolem něho chtěl projít, ale Ethan ho chytil za rameno.
„Potřebuji tvojí pomoc Deane.
„Jsem teď značně zaneprázdněný,“ neměl z toho muže dobrý pocit.
„Prosím deane!“ Dean si všimnul, že jsou jeho ruce neskutečně hubené.
„Co se ti…? Začal, ale Ethan mávl rukou.
„Na tom nezáleží. Potřebuji tvojí pomoc.
„Mám tady práci,“ podal mu novinové ústřižky.
„prosím, Deane. Ty a Sam jste jejich jediná naděje.
„Co ty o tom víš?!“
„Vím, co jste zač,“ Ethan ztišil hlas.
Deana zamrazilo. Nepříjemný pocit zesílil.
„Tak o co jde?!“
Tvář jeho dávného kamaráda se rozjasnila.
„Jedna dívka potřebuje vaší pomoc a to urychlené.
„Jakou pomoc?!“
„Posednul jí velmi mocný démon.
„Ne. Tohle teď nehodláme řešit.
Ethan mu zaryl svoje prsty do ramene.
„Ethane, prosím. Musíš to udělat!“
„Ne! S démony jsem pro tuhle chvíli skončil, nejprve se musíme postarat o ty decka.
„Deane! Jestli hned něco neuděláte, budou umírat další lidé!“
„Bude muset počkat,“ stál si Dean za svým.
jestli to nechceš udělat, kvůli našemu dávnému přátelství, tak to udělej kvůli nim, dlužíš jim to.“
„Zmlkni! sykl Dean.
„Fajn. Podíváme se na to. Co o tom ještě víš?!“
„Její rodiče jsou členové nějaké sekty, která toho démona uctívá.
„To si děláš…,“ Deanovi zazvonil telefon.
Nevrle přijal hovor.
„Co je?! Vyštěkl.
„No no. To od tebe není hezké,“ ozval se hlas jo.
„teď nemám náladu.
„Ty nemáš náladu téměř nikdy.
„O co jde? Mám tu práci.
„Vážně? Nech mě hádat. Balit a svlékat nějaké důvěřivé chudinky?!“
„Kéž by. Máme tu motel plný duchu a trochu vlezlého majitele, který je bohužel naživu.
„No v tom případe, promiň,“ Jo chtěla zavěsit, ale Dean jí zarazil.
„Co se děje?!“
„Chtěla jsem ti jen říct, že našli tělo tvého přítele z dětství.
„Koho máš na mysli.
„Dostaňte jí odtud a vyžente z ní toho démona, pamatuj Deane, dlužíš to tem třem dívkám…,“ Ethan se rozplynul.
Deane, jsi tam?!“
„Jo. Jsem tady,“ zareagoval trochu zaskočený Dean.
„Vím, že už jste se dlouho neviděli, ale našli ho v hrobe nějakých třech mladých dívek, policie je identifikovala jako trojčata a zjistili, že jste si byli dost blízcí.
„Zavolám ti později,“ Dean to típnul.
„Je to minulost, proč to sakra nemůžou nechat spát,“ zavrčel.
Deane. Volala mi Jo. Říkala, že si byl tak nějak mimo.
„Jsem v pohodě,“ odsekl.
„Jak myslíš. Měli bychom víc zjistit o tom požáru.
„To bude muset počkat.“
„Jak to myslíš? Sám si řekl, že ty děti musíme co nejrychleji „vysvobodit“.
„Mel jsem tu nálevu.
„Návštěvu?!“ nikoho jsem tu neviděl.
„No Nebyl tak říkajíc mezi teplokrevnými.“
„Zombie, duch?“
„Myslíš, že bych si se Zombie mohl v klidu pokecat?“
„A co chtěl?“
„Nějaká mladá dívka je posedlá démonem.
„To je nepříjemné, ale myslím, že tohle…“
„Ten démon je velmi silný, ale to není to nejhorší.
„Co může být ještě horší?!“
„Její rodiče prý patří do nějaké sekty a obstarávají tomu démonovi lidskou stravu.
„Chceš říct, že nutí svojí dceru jíst naporcované lidské ostatky?!“ Sam se zhnuseně otřásl.
„Jo. Už to tak vypadá.
„Pánové. Doufám, že se vám u mě líbilo a kdyby jste se tu u mě, chtěli znovu zastavit, klidně mi zaplaťte naturáliemi,“ zazubil se na ne.
Oběma se zvedl žaludek.
„Sbohem,“ řekli oba dva naráz a nasedli do nyní zas černe obarveného auto.
Dean ani nezkontroloval, jestli je někde poškrábané.
Majitel jim poslal vzdušný polibek a poté odešel.
„Same. Jestli budeme muset ještě někdy přespat u podobného místa, připomeň mi, že nikdy ale opravdu nikdy, nemáme jít do podobného motelu.
„S radostí,“ auto se rozjelo a společně s bratry odjely z toho místa i ty tří dívky.

ja som bola v tom, ze sme pisali, ze v minulej casti odisli z toho hotela

Ettie:No melas tam napsano, že byl Dean v koupelne tak jsem myslel, že se tam bud vratili a nebo, že za nyni ten majitel přijel do jiného motelu, aby se s nimi rozloučil:) Moje chyba.

No Dean je pěkně vytočený, dávají mu ty dívky (nebo děti) pěkně zabrat, ale že jen jemu, asi je víc sexy. A Sam z toho má nějakou radost nebo ne?

O několik minut později dojeli k tomu domu.
„Nepůsobí tedy na mě neobvykle,“ poznamenal Sam.
„A co bys čekal? Velký nápis. Patříme do sekty, která má vlastního démona?!“
Sam se zasmál.
„Ono mi to tedy nepřijde moc vtipné,“ zavrčel Dean a šáhl rukou dozadu. Jeho ruka projela tělem jedné z dívek.
„Omlouvám se. Jenom mi to přijde směšné.
„Same. Myslím, že bychom si měli promluvit,“ Dean vytáhl malý kufřík a jeho ruka přitom prošla levým prsem prostřední dívky.
Sam se zakuckal.
„No. No. Jen, aby ses nám nezadusil. Co je to s tebou?
„Ty je nevidíš? To mi neříkej.“
„Koho mám vidět? Možná, že jsme si měli nejprve poradit s těmi deckami.“
„Ne. Jsem v pohodě. Myslím, že ta dívka potřebuje naší pomoc naléhavěji.
„Hej kluci. Tak přece jste přijeli.“
„Jo. Tohle jsme si nemohli nechat jiný.
Její rozjasněný obličej se zamračil.
„Je jste tedy sebou brát nemuseli.
„Cože? O čem to mluvíš?!“
„O těch třech holkách, co vám sedí na zadním sedadle, dost mě překvapuje, že se tam vůbec vejdou.
Sam se k ní chtěl pohnout, ale v tom se ozvala rána a nepříjemně překvapený Dean zíral na všechny čtyři vypuštěné pneumatiky.
Jo otevřela ústa, ale hned je zase zavřela. Ty tři dívky na ní hleděly vyzývavě, šel z nich strach a měla z nich i mrazení.
Pohledem vyhledala Sama a ten jí naznačil, že jí to později vysvětlí.
„Jak se to do háje mohlo stát?!“
„To je teď jedno Deane. Jsme tady, takže to auto pro tuto chvíli nepotřebujeme,“ Sam horečně přemýšlel, jak se těch třech dívek zbaví. Netušil proč, ale bylo očividné, že je Dean nevidí, musel by najít jejich těla, ale dean se tomu úmysle vyhýbá.
Pravdou bylo, že ho v tuhle chvíli zatím jen ponižovali, ale co když se rozhodnou ublížit, jeho starší bratr byl proti nim bezmocný a on v podstatě taky.
„Musím zjistit, co se stalo, ty duše se samy nevypustily.
„Deane. Myslím, že by to…,“ Sama přerušil řev.
„Co to bylo?!“ Jo se otřásla.
„Já to nechci vedet.“
„Víte co? Jdete napřed. Slušně je pozdravte, pokácejte s nimi a já za vámi přijdu.“
„Deane. Pochybuji, že to takhle půjde. Proste to auto nech být.“
Dean se k němu otočil.
„V kufru máme pár věci, které by nám mohly pomoct, ale nemůžu se k němu dostat, je nějaký zaseklý.“
„Není divu,“ zamumlal Sam, když si všimnul, že má jedna z dívek své ruce položené na kufru.
„Prostě to teď nech být. To ato ti tady zůstane, musíme zjistit, jak se dostaneme dovnitř, jak se dostaneme k té dívce, protože jestli sis nevšimnul, tak ten dům není prázdný.
Dean vztekle praštil šroubovákem, se kterým se marně pokoušel ten kufr otevřít.
„Říkám ti Same, že v tom kufru je pár věcí, které by se nám mohli hodit.
„Deane. Mohl by si prosím…,“ Same opět přehlušil výkřik, který se jim zazeřával do krve.
„Zatracený kufr! Dean do něj bouchl pěstí a v tu chvíli se otevřel a udeřil ho do obličeje.
„Deane! Jo se k němu rozeběhla, ale on jí od sebe odstrčil.
„Jsem v pořádku. Nepotřebuji ničí pomoc.
„Proč si tak podrážděný?“
„Já nejsem podrážděný…,“ zazvonil mu mobil.
On ho vytáhl a mrštil s ním o zem.
„Deane! Jo z něho byla malinko vyděšená.
„Deane. Sam k němu chtěl jít, ale v tom se mu rozezvonil jeho vlastní mobil.
„Ano? To jsi ty Bobby? Cože jaký dům, nadpřirozené síly, děti, umírání, zpomal trochu. Jo to je problém, ale my tu teď máme vlastní, musíme pomoci , cože kdože tam je, co je s tebou, moc tě neslyším…, tak dobře, koukneme se na to,“ rezignoval Sam nakonec.
„Co se děje?“ zajímalo Jo, která se od Deana raději držela dál.
„Bobby tvrdí, že v tamtom dome je něco, co zabijí a jsou tam prý uvězněné děti.
„to je hrozné, ale my tu máme…“
„Já vím, já vím.,“ v Samově hlase zaznívala zoufalost, bylo na něm vidět, že neví, jak se má rozhodnout.
Za jiných okolnosti by se poradil s Deanem, ale ten byl teď nějak podrážděný, možná, že to souviselo s těmi dívkami, bylo klidně možné, že je sice neviděl, ale mohl je vnímat anebo, co by bylo mnohem horší, to oni ho nějak ovlivňovaly.
„Same! Támhle! Dolehl k němu výkřik jo.
Pohlédl tím směrem a viděl, že domem, o kterém mluvil Bobby, prostupuje oranžová zář.
„Bože můj,“ vyklouzlo mu a ani si přitom neuvědomil, že mu neznámá síla vzala mobil z ruky.
Jo se otočila právě včas.
„Deane!“ zaječela a Dean stačil padnout k zemi a mobil narazil do čelního skla, které se rozsypalo.
NE!Ne!ne!ne!ne!Ne!" několikrát obešel auto
"Deane!"
"Já někoho zabiju!"
"To už ale nebude potřeba!Mněli bychom jít, jinak nezachráníme ani sebe."
"Sam má pravdu!"Jo šla směrem k domu.
"Né, počkej! Tohle nebude jenom nějaký milý hodný démon. A stejně myslím, že je už pozdě."
„A co když ne? Je to dítě..."
„Jo, ale podle Bobbyho jsou v nebezpečí taky jiné děti."
„A taky moje auto!"
„Deane!" okřikli ho oba.
„A taky tady máme tamty mrtvé dívky."
„Které ale tvůj bracha nevidí."dodala Jo
„Tak jo. Jaký je plan?"

A je tady další společné dílkonecht se líbí

Tak co? Napadlo vás něco?!“
Sam zavrtěla hlavou, Sam to samé.
„Je jasné, že musíme něco udělat, ale je nás málo.
„Mohli bychom počkat na Bobbyho.
„Ano čtyři je rozhodne o dost víc než tři.
„Snažím se alespoň něco vymyslet,“ odsekl Sam.
„No tak kluci. Nechovejte se jako malý. Možná, že bychom se měli rozdělit.
„To je fakt skvělý nápad,“ ohodnotil ho sarkasticky Dean.
„Je to aspoň něco, tys nepřišel s ničím.“
„Dean má pravdu. Bylo by to příliš nebezpečné. Nemůžeme si dovolit se rozdělit, nemáme ponětí, co nás tam čeká.“
„No. Možná, že bychom se měli nejprve postarat o ty mrtvé spratky v tom motelu, nakopnout toho majitele, pak přejít do toho domů, přinutit další duchy, aby ty duchy nechaly jít, a potom se postaráme o tu holku, přestože má kolem sebe několik fanatických přisluhovačů.
„Ta holka by měla být naší prioritou.“
„Já bych se raději nejprve postaral o ty děti, co si rády hrají.
„Deane pozor!“ vykřikla náhle Jo a Dean stačil včas uhnout, na místo, kde ještě před chvilkou stál, dopadl pytel těžkého cementu.
„Kde se to tady vzalo, že by nám to sem hodil krkavec?!“
„Deane. Tohle není vtipné, proboha za tebou…,“
„Co je?!“ Dean se otočil a do obličeje ho udeřila mycí houba.
„Co to sakra je?!“
„Myslím, že si ty holky hrají…,“ zamumlala Jo, která sledovala,. Jak se všechny tři smějí.
„Jaké holky…,“ začal Dean, ale po chvilce se kolem něho začal vířit prach.
„Přestaňte s tím! Nevím, co vám Dean udělal, ale přestaňte s tím!“
„Odněkud přiletěl kbelík plný vody a celý jeho obsah se vylil na Deanovu hlavu.
„Tak to ti pěkně děkuji, Same, ale já žádné holky nevidím!
Přístroj mi sice hlásí značnou aktivitu, ale to je celkem jasné, vzhledem k okolnostem.
„Jsou tady a jsou nějak spjaté s tebou.
„Nevím nic o třech holkách.“
Jakmile to dořekl, všechny tři se zamračily a vteřinku později se z kufru do výšky vznesl šroubovák a mířil přímo na Deanovu hlavu, obloha potemněla, vzduch se rázem ochladil.
„Deane!“ Jo po něm skočila a naposlední chvíli ho srazila k zemi.
Šroubovák se jí zabodl do dlaně a ona vykřikla.
„Dost! To už stačí! To už stačí!“ všechny tři se jen zasmály a kufr se třikrát otevřel, třikrát zavřel.
„Jsi v pořádku?!“ zeptal se Dean a pomohl Jo vstát.
„No. Mohlo to být lepší, naštěstí mě nezranil,“ odhodila ten šroubovák pryč.
„Musíme s nimi něco udělat, ale absolutně mě nenapadá co, je těžké zbavovat se duchů, když je máš za zadkem.
„Kašli na ně Same. Jestli je to pravda, pak si s nimi nějak poradíme.“
„Možná, že by stačilo, kdybys nám řekl, co se stalo, ublížil si jim?!“
„Nehodlám o tom mluvit, o žádných třech holkách nevím, je to jasné?!“
„Deane…,“
„Same! Neřekl jsem to snad dost jasně?!“
Sam otevřel ústa, ale v tom se blízko nich ozval jekot.
Všichni se kolem sebe rozhlédli a vzápětí Jo vykřikla.
„Támhle někdo běží a hoří mu kapuce.
„Počkejte tady!“ Sam se k té osobě rozeběhl dřív, než ho mohli zastavit.
„Same, zbláznil si se! Může to být jeden z nich!“ Dean chtěl jít za ním, ale Jo ho zadržela.
„Vážně Deane. Mel by si to s těmi holkami vyřešit, jinak se nepohneme.“
„Nejsou žádné holky, je to jasné?!“ odsekl vztekle a pak se rozeběhl za Samem.
„Co chcete, co vám udělal?!“
„Smrt, strach, rozkoš,“ promluvila jedna za druhou.
„Cože?!“
„Hej počkej, uklidni se! No tak se uklidni!“ Sam se pokoušel tu hořící osobu uhasit, ale ta sebou škubala.
„No tak! Já ti nechci ublížit,“ sebral ze země deku, která též vylétla z Deanova kufru, a podařilo se mu ten oheň uhasit.
„Už je to dobrý chlapče,“ podle postoje a výšky soudil, že mu nemůže být víc než 15.
„Jdete pryč,“ promluvil docela hlubokým hlasem.
„Chceme ti pomoct, co se tam stalo, jak si jim unikl, kolik jich tam je, co ta dívka?!“
„Nechte mě nepokoji,“ pokusil se mu vykroutit, ale Sam ho nepustil.
„Prosím. Chceme jí pomoct,“ on však zavrtěl hlavou, kapucu mel stále přes obličej, přestože byla slušně ohořelá.
„Prosím. Jestli k ním nepatříš…“
„Nechte mě!“ promluvila zahalená postava a kopla přitom Sama do lýtka.
Ten ho pustil.
„Chceme ti pomoct!“ zaúpěl bolestně.
„Nestojím o žádnou pomoc,“ chtěl odběhnout, ale v tom ho z druhé strany chytil Dean a přitočil si ho k sobe.
„Můj bratr se te na něco ptá!“
On mu však místo odpovědi střiknul do tváře pepřový sprej.
„Do haje!“ před očima se mu zamlželo, ale rukou se mu podařilo sundat kapucu.
Jo překvapeně vyjekla. Sam také.
„Co se děje?!“ chtěl vedet Dean, který ještě stále nic neviděl.
„On je ona.“
„Cože…, au!“ vykřikl, když ho kousla do palce.
Pustil jí a ona se rozeběhla pryč.
„Cože? Ono to je holka, holka, co má tvrdý zuby?!“
„Počkej! Nechceme ti ublížit! Počkej!“ Sam se za ní rozeběhl a po chvilce se mu jí podařilo dohonit, srazil jí na zem a chytil jí za ruce.
Mrskala sebou, ale on jí nepustil.
„Co je to s tebou, my ti nechceme ublížit!“
„Nechte mě! Znovu mě nedostanete! Znovu se tam nevrátím!“
„Uklidni se! My nejsme ti zlí! My jsme lovci! Lovci duchu!“
„Přestala sebou zmítat.
„Přísaháš na smrt své matky?!“
„Ta už je bohužel mrtvá.
„Tak na svého otce?!“
„Ten už bohužel taky.
„Na svojí milenku?!“ pohledem zaletěla k Jo.
Sam maličko zrudnul.
„Ona není moje milenka!“
„Tak na smrt svého bratra?!“
„Ano. Přísahám na smrt svého bratra Deane, že jsme lovci.
„Fakt hezký Same, fakt že jo.“
„Chvíli na ně hleděla a nakonec řekla.
„Já jsem taky lovkyně.“
Dean vyprskl smíchy.
„Máš snad nějaký problém?!“ oči jí hněvivě zaplály.
„Jsi dítě. Holka pubertačka! Vrat se domu.“
„Deane!“ okřikl ho Sam.
„Jsem lovkyně a málem jsem se k ní dostala.
„Málem si mohla uhořet!“
„To je součást téhle práce a teď mě pust.“
„Raději jí Same, nepouštěj,“ varoval ho Dean.
„Počkej. Já ti dokážu ten tvůj problém vyřešit.“
„Zubama? Ostrý je máš dost.“
„Umím i jiné věci, no tak mě pust a já vás zavedu za tátou a za bráchou.
„Ty tu někde máš otce a bratra?!“
„Jo. Pustíš mě nebo tě mám prosit?!“
Sam jí pustil.
„Konečně,“ oprášila si oblečení.
„Nemáme nic proti tomu, že jsou v tom i ženy, ale ty jsi na to vážně moc mladá.
„Dík za přednášku, ale dokážu se o sebe postarat,“zavrčela a odešla do křoví.
„Myslíš, že bylo moudré ji pustit.
Nemohl jsem jí držet, a jestli je pravda, že tady má někde otce a bratra.
„S cizími lovci zásadně nepracujeme.
Tak uděláme výjimku.“ Sam šel za ní.
Dean si s Jo vyměnily pohled, ta mu naznačila aby následoval bráchu.
„Tohle je šílený.“ Pokroutil hlavou.
„Deane, myslím, že bude jen a jen dobrý, když do toho zapojíme i někoho dalšího.“ Pohla se ke křoví.
„Ale ji? Je? Vždyť je ani neznáme, muže to byt i léčka.“
„Třeba a třeba najdeme nové spojence. Teď je budeme potřebovat.“
„Vždyť je to jenom hloupé dítě.“
„Nemusím ti připomínat, že jsme oba začínali již…“
„Jo, jo...dobře!“ Dean vešel za Samem do křoví a Jo hnedka za ním.
Staršího Winchestera však někdo uhodil do tváře “Nejsem hloupé děcko!“
„Tak holka…“ ozval se v šoku
„Kde máš tu svou rodinu?“
„Táta je někde vevnitř toho domu. A brácha je....“
Dean na svých zádech pocítil zbraň.
„Skvělý...“
„…za tebou…“ odpověděla s úsměvem.
„Dobrý Luco.“
Luca odložil zbraň“Takže slavní to bratŕi Winchesterové.“
Dean se otočil. Před nima stál kluk kolem 24, vysoký, hubený, černooký, černovlasý .
„Známe se.“zeptal se Sam
„Naštěstí do ted ne. Ale hodně jsme o vás slyšeli. A tahle...paní je?“
Jo se vztekem rozšířili oči.
„Tak fajn, s váma je řeči.“ Přešel k své sestře a jemně ji „uhodil“ do tváře.
„Tos musela tak ječet?“
„To ja ne.“
„Jo, statečně téměř uhořela.“doplnil ji Dean.
„Zdá se, že někdo z nás je tady zbytečně.“ řekla Jo a přešla k němu.
„Jo, byly jsme tady první, takže klidne odejdete.“
„Krom toho, máte i jiný starosti, ne?“ doplnila holka
„Co tim myslíš?“
„Ale no tak? Deane, za tebou?“
Otočil se, ale opět nic neviděl.
„Ta holka má pravdu, brácho.“
Luca si se svou sestrou vymněnil pohled.
„Ste si jistí, že tu démonskou partu zvládnete samy?“ zeptal se Sam.
„Absolutně!“
„Tak to abychom šli.“řekla Jo.
Domem se však ozval křik a na to nastal výbuch.

Oni se fakt hlavně zaměřili na Deana, no je to chudák. Ale budu trochu škodolibá, asi mu to patří (právem nebo neprávem ???) a musím se tomu smát, co se mu pořád děje.

Wow jak Deana kilovali no konec .. fakt som si to vychutnala veď torturing ne hah strašne je to dobré hlavne veľa torturing Deana a bude to ešte lepšie som zvedavá , čo budú zač tí nový lovci skvelá práca

Sonig. Moc dekujeme a uvidíte. Naši bratři si s nimi ješte užijí...

Tak a pokračujeme

Všichni čtyři na ten vyhořelý dům beze slova hleděli.
Nakonec Joisi netrpělivě mlaskla.
„Myslím, že už bychom měli jít Luco.“
„Co tím chceš říct?!“ obrátil se k ní Dean.
„To ti není jasné? Chceš to snad hláskovat?!“
„Josie. To by stačilo,“ ozval se její bratr.
„Myslím, že se bez toho obejdu, ale neuniklo ti něco slečinko?!“
„O ničem nevím panáčku.“
Dean stiskl ruce v pěst tak silně, že mu na několik vteřin zbělely klouby.
„Klid Deane. Já s nimi promluvím.
„Chápu, jestli už tady nechcete být….“
„Nech si tyto psycho bláboly pro někoho jiného,“ přerušila ho Josie, zvedla ze země batoh a chystala se odejít.
„Nech jí Same. Možná, že mají jiný styl, ale my se tam koukneme, nevěřím, že by byl mrtví i ten démon, i když nemám tušení, co ten výbuch mohlo způsobit.“
„Tak to zas ne,“ Josie se postavila před deane.
„Nechtělas odejít?!“ Dean jen těžko skrýval podráždění.
„Jenom klid „krasavče“. Já nejsem ta, co má za zadkem tři mrtvé holky a přitom je nevidí.
Luco se chtěl pohnout vpřed, ale ona ho panovačným gestem zarazila.
Sama to udivilo, ale nechal si to pro sebe.
„Myslím, že máte na práci i něco jiného, nemám pravdu.
„Do toho malé holce nic není.
Nebezpečné se jí zaleskly oči, ale Dean si toho nevšimnul.
„Ten dům je náš, a jestli tam půjdete, jdeme tam taky.
„Josie. Měli bychom jít za otcem,“ ozval se její starší bratr, ale ona ho ignorovala.
„Poslední, co potřebuji je, aby se mi tam pletla malá holka.
Sam si všimnul jejího pohybu, ale nestačil Deana varovat, její noha ho zasáhla do brady a on se svalil k zemi.
Bleskově si na něj obkročmo sedla.
„Tak malá holka jo? Nikdy nepodceňuj vzhled lovče!“
„Josie! To by už myslím stačilo,“ Luco zvýšil hlas.
„Ještě jednou,“ zašeptala, pak z něho slezla a postavila se vedle svého bratra. Její obličej byl jak bez emocí, ale její oči, jako by ho vyzývaly k tomu, aby se o něco pokusil.
„Jsi v pořádku?!“ Sam mu pomohl vstát.
„Ta má pěknou ránu,“ Dean si rukou promnul bradu.
„Takže pánové slavní lovci?!“
Dean, kterému začínalo být jasné, že se téhle holky jen tak nezbaví, pohlédl na Sama.
Ten sice přikývl, ale myšlenkami byl někde jinde.
Nemohl si pomoct, ale když tak ty dva pozoroval, nemohl říct, že by mel Luco navrch.
„Dobře. Můžete jít s námi, ale nechte nás dělat naší práci, mám dojem, že už se v tom hrabeme dýl než vy.
Josie udělala posměšnou úklonu hlavou.
„Jak si velký lovce přeje.
Sam si povšimnul, že její bratr s jejím chováním nesouhlasí, ale jako by se to bál dát najevo.
Nepatrně se zamračil, chtěl se naklonit Deanovi a říct mu o svých pozorováních, ale v tu chvíli se k nim donesl ječivý zvuk, který přicházel z toho domu.
„Jdu tam,“ vykřikl Dean a chtěl se tam rozeběhnout, ale v tu chvíli se mu propletly nohy, které byly provázané tkaničkami, a Dean se zhroutil do kaluže bláta.
Josie se rozesmála a pak se k tomu domu rozeběhla.
„Jdi za ní. Já se z toho dostanu a pak…“
„To nebyla ona.
„Co se stalo, co s nimi máš společného.
„Teď ne Same! Bež!“
„Vrátím se Deane,“ Sam se k tomu domu rozeběhl.
Dean se pokusil vstát, ale jakási neviditelná síla, mu zatlačila obličej do bláta, ze kterého po chvilce, svou tvář dostal a znechuceně přitom prskal.
Luco, který tam zůstal, se nepohnul ze svého místa.
„Hej! Počkej! Nemužeš tam jen tak vtrhnout?“
„Vždyť už budou mrtví.“
„Jak to myslíš?“
Otočila sa k němu
„To uďelal otec.“
„Cože?!?“ zeptal se překvapeně
„Vy ste zabili i nevinních?“
„Probuď se, nikdo tam nebyl nevinen.“ šla blíž ke dveřím.
„A co ta mladá holka?“
„Než se ritual dokončil, už byla jistě mrtvá.“ Řekla trochu mírněji.
„Nemáš strach o tátu?“
„Ani ne.“ Vešla dovnitř a Sammy byl hned za ním, pak je nějaká síla oba poslala na zeď.
Sam se vzbudil jako první, Josie ležela několik metru od něho a nejevila žádné známky života, přešel k ní a snažil se jí probrat, když ji chtěl zkontrolovat tep, vrazila mu ránu do nosu.
„Kruci!“
„NECHYTEJ NA MNĚ!“
„Chtěl jsem pomoct.“
„A s čím jako?“ postavila se a šla do vedlejší místnosti, na zemi leželi mrtvé tela démonu a na obřadním stole bylo to děvče.
Sam chtěl něco říct, no krev z nosu a pohled na tu dívku mu absolutně nedovila mluvit. Josie se otočila a dala se na odchod. Sam ji po chvilce doběhl
„A co tvuj otec?“ zakřičel na ní“To ti je tak lhostejny?!?“
Dean si utřel tvář a postavil se na vlastní.
„Copak jsi jim udělal?“
„Nevím, o čem mluvíš.“ Vyplivl bláto s pusy
„Milenky? Zabils je?“
„Sklapni.“
Za nimi se ozval pohyb, starší Winchester se připravil na boj, no zpoza křoví vyšel jeho bratr a ta šílená holka. „Tak co?“ zeptal se při pohledu na svého bratra, se mu něco nezdálo.
„Hotovo!“ prohlásil s úšklebem Luca a vzal kolem ramen svoji sestru

No Dean zase dostává zabrat, a do bláta, chudák.

A pokračujeme!


„Mě se na nich něco nelíbí,“ zamumlal Dean.
„Přiznávám, že se chovají trochu divne.“
„Trochu divně? Nechají vyhodit dům, kde byli možná i nevinný lidé a je jim úplně jedno, co se stalo s jejich otcem.
„Je to podivné, ale to hned nemusí znamenat, že jsou posedlý.“
Dean se ohlédl dozadu, ale Josie s Lucem byli zabraní do hovoru.
„To ani nemluvím o tom, že na té holce je něco divného?!“
„Jako tak, že tě svým chováním vytáčí?!“
„Tohle je vážné. Copak ty to nevidíš?!“
Sam se po ní ohlédl.
„Co bych měl jako vidět. Je sice evidentní, že má nad svým bratrem jistou převahu, ale to nemusí znamenat, že je hned posedlá.
„Já netvrdím, že je, ale není to normální, ta lhostejnost, to povyšovány, ta jistá arogance.“
„Deane, přestaň. Jestli je to pro tebe tak těžké, tak skličující, řekneme jim, abychom se rozdělili.“
„Ne. Ta dívka je mrtvá, stejně tak i většina jeho přisluhovačů, ale pochybuji, že ho to zabilo. Oni o tom už vědí nějakou dobu.
„Deane. Podívej se mi do očí.“
„Nech toho Same. Sám si říkal, že se musíme jít kouknout do toho domu, kde můžou být vězněné děti.
„Koukni se na mě,“ vyzval ho jeho mladší bratr.
„Na tohle vážně nemám čas,“ zavrčel Dean.
„Koukni se na mě!“ trval na svém Sam.
„O co ti zase jde?!“ zavrčel Dean, ale hlavu zvedl..
„Tobě nejde ani tak o toho démona, že ano?!“
„Nevím, o čem to mluvíš.“
Josie a Luco se zastavili a otočili se.
„Jdeme dál. Poslední, co potřebuji je, aby na mě zírala „drsná“ pubertačka a její trochu divný bratr.
„Bojíš se jich Deane?!“
„Dej mi s tím pokoj,“ Dean chtěl přidat do kroku, ale Sam ho nepustil.
„Chceš je mít tady, protože si myslíš, že by ti mohli s těmi duchy pomoct?!“
„Nemluv nesmysly. Žádní duchové kolem mě nejsou,“ jakmile to dořekl, pod nohy se mu zničehonic připletla větev a on přes ní přepadl.
Ozval se trojnásobný dívčí velmi škodolibý smích.
„Do hajzlu!“ dean udeřil rukou do země.
„Chceš pomoct „lovče“?!“ Josie se k nim s ušklebkem na rtech přiblížila.
„Zvládnu to sám!“ Dean se postavil a oprášil se.
„Byla to jen pitomá náhoda,“ do břicha ho udeřil kámen velký jako pest a on bolestně vyheknul.
„Přiznej si to Deane. Máš problém, problém, který nevidíš, asle problém, který ti začíná přerůstat přes hlavu.
„Tvůj bratr má pravdu. Naše máma vždycky říkala: když tě něco trápí, nesnaž se to v sobe dusit.
„Dej mi pokoj.“
„Škoda, že se tím sama neřídila. Jednou v noci dostala chuť na rajče. Byla ale nějak moc ospalá, jelikož zapomněla, že se má rajče rozkousat, takže ho spolkla celé a za chvíli se udusila, smůla co?!“
Luco otevřel ústa. Bylo evidentní, že by rád něco řekl, ale zřejmě si netroufnul, protože je zas zavřel.
„Co je to s tebou? Byla to tvá matka!“
Lhostejně pohodila vlasy.
„A to mě má jako rozplakat,“ poté přešla ke svému bratrovi, který otevřel ústa, ale ona ho se zdvižením prstem, přinutila mlčet.
„Jak říkám. Něco se mi na nich nezdá.“
„Proto si je musíme držet u těla, ale to nevyřeší tvůj problém s těmi dívkami, co se stalo, jak umřely, proč jdou po tobe?!“
„Já o tom vážně nechci mluvit.
„Tak budeš muset. Nehnu se odtud, dokud mi to neřekneš.“
„Přestaň být vůl Same.
„A ty předtím přestaň utíkat. Nehodlám čekat na chvíli, kdy je tihle legrácky přestanou bavit a ony se rozhodnou ti doopravdy ublížit.“
„To se nestane,“ Deanův hlas nezněl jistě.
„Já čekám. Chceš zachránit ty děti? Fajn, ale nejprve si vyřeš svůj problém.“
„Dobře! Dobře! Pokud se ti potom bude klidněji spát!
„Zatímco ty jsi „studoval“, já jsem se snažil uživit, dělal jsem naší práci. Jednoho dne jsem na ne narazil, respektive zachránil, což byla moje největší chyba, které jsem se kdy dopustil.
Jsou to trojčata a všechny tři se na mě upnuly a to doslova. Kam jsem šel já, tam šly i ony, cokoliv jsem dělal, dělaly i ony, když jsem se přestěhoval, udělaly to samé, když jsem se vrátil, už tam byly a čekaly na mě. Za jiných okolností by mi jejich zájem i lichotil, ale jak říkám, byly mnou úplně posedlé, lezly za mnou všude i na záchod a dokonce i do koupelny, po pár dnech už se to nedalo vydržet, tak jsem podplatil jednu prostitutku a zařídil, aby nás načapali přitom nejlepším.
„Deane!“
„No. Nejsem na to hrdý, ale zabralo to.
„Chvíli byl božský klid a já se zas mohl soustředit jen na sebe, ale pak mi přišel ten dopis.
„Jaký dopis?!“ zajímalo Sama, kterého znervózňovalo to, jak si Josie a Luco šeptají, jejich pohledy se mu pranic nelíbily.
„Dopis, ve kterém mi psaly, že už to nezvládají, že pokud je nechci, odejdou z tohohle světa.
Bežel jsem tam, jak nejrychleji to šlo, ale přišel jsem pozdě, všechny tři tam ležely, držely se za ruce a na tvářích mely namalované nějaké znaky a stejně tak na rukou a na nohou.
Jedna z nich držela v ruce nějakou malou knížečku. Bylo na ní napsáno. Jak propojit své duše s duší vyvoleného…“
„Támhle někdo je!“ vykřikla Josie a oni se tam podívali. Toho využilo pět zamaskovaných postav, které jim proběhli za zády.


Všichni seděli svázaní na zemi někde v jeskyni. Nikomu z nich nebylo moc do řeči, protože jak Winchesterovi, tak Josie s Lucasem dostali pořádne na frak. Nemněli šanci proti nim bojovat, hned po prvním útoku je spacifikovali. Jako první dostali dívku, Dean se musel usmát, když Josie přistála na stromě. To ovšem byla jeho chyba, protože dostal takovou ránu od těch jeho milenek, že stratil rovnováhu. A netrvalo moc dlouho a tajemné postavy dostali i jejich sourozence.
„Mňely bychom odsud zmizet.“ řekl pochvilce Luca. Jeho sestra ne něj cez monokl koukla, no neřekla nic. Dean si teď připoměl sám sebe.
Samovi se podařilo nějak rozuzlit uzel a rozvázat sebe. Pak přišel k Lucasovi a rozvázal i jeho. Oba se pak pohli směrem ke své rodine na pomoc. „Pořád se mi to nelíbí Same.“
„Jo, až moc snadno se odsud dostaneme. A to nemluvim ani o tom laně.“
„Až se odsud dostaneme mňeli bychom zavolat Jo a jiným lovcum, tohle nezvládneme.“
„Deane?“
„co?“obořil se na nej
„jsi v pořádku?“
„Jo, proč?“
Sam se usmál“Tohle jenom nejsi ty.“pokroutil hlavou a konečně se mu podařilo uvolnit mu ruce.“Jdem!“
Oba se zastavili u Josie.
„Nejde to!“řekl naštvaně Luca a nevěříc pokroutil hlavou. Dean se sklonil a během sekundy byla volná taky dívka.“Padáme odsud!“ Oba kluci jí chtěli pomoct vstát.Ona je samozřejmé od sebe odstrčila a šla jako první. Za nima se začely ozývat nějaké zvuky.
„Běžte! Zakřičel Luca a oni ani nevědeli jak se rozďelili. Nebylo by to k vsteku kdyby Dean a Josie neskončili spolu. Sam a Lucase nebylo nikde, zřejmě v tom hunbuku zabočili oba jinde. Tyhle dva se ocitly nad nějakou propastí, pod nima byla jenom voda, za nima se blížily stíny.
Oba si vyměnily pohled.
„Já neumím plavat...“řekla tiše.
Dean ji však jenom postrčil.

p.s. gramaticke chyby sa snazte nevsimat,ju? a obaja prajeme prijemne citanie!