Moje pokracovanie nasho vlastneho pribehu/epizody :D

no kedze uz nechcem mylit ostatnych spisovatelov tu si moze precitat moje pokracovanie deja a ak chcu tak nanho aj nadviazat a nasa epka bude mat dva konce ale no to asi nie, len pre tych, ktori si to nestihli a chcu precitat je to tu

Sam s hrozou v ociach sledoval ako deanovo bezvladne telo dopadlo na tvrdu zem. Nezdalo sa, ze by dychal, jeho hrudny kos sa nepohol ani o milimeter. Sam tomu pohladu nedokazal uverit.
"Nie, to nemoze byt pravda. Dean, nemoze byt...Nie, nie, to nie je mozne."

Barbara v tichosti sledovala samovu reakciu a spokojne sa usmievala. Ma ho, teraz ho zlomila. Vedela, ze pohlad na brata v takomto stave je pre Sammyho uz prilis, teraz jej da co chce. Ako velmi sa len mylila.
"Sam, ten klucik." Pripomenula mu.
"Nie."Odvetil razne Sam.
"Prosim?" Spytala sa sokovana Barbara.
"Nie." Opat odpovedal Sam.
"Moj brat ja na pokraji smrti ak uz nie je...." Na chvilu sa zasekol, pretoze to nedokazal povedat nahlas.
"Pozri, nema sancu to prezit, aj keby som ti ten klucik hned teraz dal, takze povedz, preco by som to robil? Uz som aj tak stratil vsetko na com mi zalezalo. Nemala si zajst tak daleko, Barbara. Bola to chyba a ak mu teraz uz nedokazes pomoct, tak si na tom rovnako ako ja. Nemas nic."

Barbara nanho nahnevane hladela. Mal pravdu, prestala sa kontrolovat a teraz stratila jedinu zbran, ktorou Sama kontrolovala. Citila, ze to musi napravit. Tu knihu musi mat! Pomaly sa preto otocila a prikracala k bezvedomemu Deanovi. Dotkla sa ho na mieste, kde mu praskol hrudny kos a nechala magicku silu, nech mu opat zceli kosti. Trvalo to len chvilu, kym sa Dean zacal preberat. Bolest mu stale zaplavovala cele telo a obraz mal zahmlety, ale bol nazive. Na to sa Barbara vratila k Samovi.
"Sam, Sam, Sam...Nemas potuchy co vsetko dokazem. Ako vidis, Dean je stale s nami, ale ak sa nepoponahlas a nedonesies mi co chcem, dlho uz nebude."

kurna d-f mě se tohle tvoje povídání fakt líbí...hem proč děláme někdy 2 najednou..fakt pěkné napsané uplně to žeru....heh... :shame:

diki, ono to bola nehoda, tak som to presunula sorac uz by sa to nemalo opakovat ale tesi ma ze sa ti to paci-aj mne

ehm ono se to už zopakovalo když sem vymyslela část ktwrou napsala janča..ale tak dobré..doufám že už víckrát ne.....na tohle by se excelentně
navazovalo

tak kludne mozes ak sa ti chce potom sa mozno aj dalsi uchytia ja som to sama napisala, ze ak by sa niekomu lepsie pokracovalo na toto nech to kludne hodi sem a uvidime co sa z toho vyklube. mozno budeme mat namiesto jedneho pribehu dve

no jo jenže to moje pokračování je přesně na Deanovo skolabování na záchodcích akorát s tím rozdílem. že sem tam použila jako že ta démonka ho tedy uzdravila a jako že vlastně tím slíbila že je v pořádku tím že ho uzdravila..sem tam jakože zakomponovala vzpomínky na to jak si sam vzpomene jak ho vždycky brat učil a daddy učil že demoni lžou a tak, takže si to bude vyčítat...a pak tam přijde ruby, řekne docela takovou podivnou řeč samovi pak deana uzdraví a zase v samovi hlodá dušička že démoni lžou takže jak má věřit Ruby a pak se Dean začne probírat a....no prostě nic raděj...to je stejně jedno

no nie ono to znie nahodou velmi pekne takze sem s tym, ved to neva na co to navezuje ak si to uz napisala bola by to skoda sa s tym nepodelit

kedza kokso já to už z pc vymzala..mám to na papíru..tak až to přepíšu tak vám to sem hodim...sem zvědavá co budete říkat..ale jako nevěděla sem jak jinak lépe z toho deana dostat a toto mi přišlo také hrozně dobré v tu chvíly..sem tm nechtěla strkat toho doktora no :D

no tak tohle je teda to moje pokračování po deanové zkolabování na záchodech ve wiscow...doufám, že se někomu bude líbit...

Neee, Dean notak prober se, dělej…nesmíš být…..nemůžeš mi….Sam nedokázal ty slova vylovit nahlas, protože kdyby to udělal, sám sebe by přesvědčil o tom, že Dean je mrtvý, a to jednoduše nedokázal. „Nemůžu tě ztratit“ pověděl nakonec se známkami začínající hysterie v hlase, když se znovu koukl na krvavý flek bratrovi bundy. „Proč si mi to jen neřekl, proč sem s tím nedokázal něco udělat, teď už je možná pozdě a já tě prostě nemůžu ztratit Deane, slyšíš mě?. Sam už začínal ze strachu drmolit tak rychle, že jeho slova nedávala souvislý smysl…, Vždyť si měl být zdravý, ta proklatá démonka tvrdila že…, uzdravila tě, měl si být zdravý,…máš být zdravý, vždyť mám stále ještě čas jí to donést. Říkala, že si v pohodě, že budeš zdravý, že….
…. „Démoni lžou Sam“ ….ta slova, která mu kdysi řekl Dean se teď vynořila ze Samových myšlenek tak jasně, že si připadal jako tupec. Jak na to jen mohl zapomenout. Vždyt, když se jako malý učili lovit nejrůznější havěť, táta jim dával různé rady, avšak když poprvé narazili na démona otcova rada byla jasná….“buď vždy ve střehu a hlavně nikdy nezapomeň démoni lžou. Nikdy nevěř co tyhle proklatý věci tvrdí oni lžou vždycky. Nezáleží na tom kdo si, kde si, nebo v jaký si zrovna situaci, nesmíš jim ani na chvilku uvěřit, rozumíte dobře co vám říkám?..nikdy“…Sam otupěle zíral před sebe, svírajíc Deanovo tělo v náručí a pořád dokola si přehrával ona slova…“tyhle proklatý věci vždycky lžou“…… Jak jen mohl být tak slepý, jak na to jen sakra mohl zapomenout, to už si nic nepamatuje z tátova výcviku, copak tak otupěl. Proč si z všech věcí, které se naučil dostatečně nezpamatoval tyhle slova. Nikdy jí neměl věřit, už od začátku..měl,…..“mrchooo!“ zařval Sam zplna hrdla zoufalým hlasem, něco se v něm zlomilo, měl odpovědnost, bratra, a nechal se tak lehce obelstít…

„Hou hou Sam, vím, že jsi naštvaný, ale važ svá slova, ne všichni démoni jsou špatní.“ „Ruby??“ Sam se otočil a zíral na onu postavu s otevřenou pusou, jakoby nikdy nic podobného neviděl. „Ano, jsem to já, ale nevypadám tak jinak ne?“. Sam si tu narážku uvědomil a ihned zavřel pusu. „Co tady děláš?“..jeho otázka však byla jasná….“Jsem tady protože jsem přišla pomoct. Proč si vy Winchesterové myslíte, že vždycky všechno zvládnete sami?.“ Sam pohlédl na bezvládné bratrovo tělo a potom opět upřel zrak na Ruby. Věděl,že tentokrát to zpackali. Nechápal proč jim vlastně pomáhá, ale nic jiného si v tu chvíly nepřál víc. Jedna otázka ho však tížila už dlouho, zrovna se chystal otevřít ústa…. “Same věř mi, mám k tomu své důvody že ti pomáhám, ale ještě ti je nemohu říct, ještě nesmíš znát pravdu“ V jakoukoli jinou chvíli by měl Sam stovky otázek, teď se však spokojil s tímto. Nic teď nebylo důležitější než Dean. „Vyléčíš ho?“ konečně vyslovil tu jedinou pravou otázku, která ho zajímala nejvíc ...... „Ano, vyléčím“ odpověděla ruby takovým klidným hlasem, jako by si byla 100% jistá, že to dokáže. Samovi se hrozně ulevilo, nic jiného vědět nepotřeboval, Dean bude zase v pořádku…..

Ruby si chvilku něco mluvila pro sebe, zatímco klečela nad Deanovým pobledlým tělem. Sam nebyl sto se ani pohnout, stál tam opřený o umyvadlo a zhluboka oddechoval, snažil se uklidnit, soustředit. „Dean bude v pořádku“ opakoval si pro sebe pořád dokola. …“démoni lžou“..už zase za posledních několik minut se ta slova objevila na jeho mysli. Ale Ruby přece není obyčejný démon přemlouval sám sebe…. „Musím jí věřit“ rozhodl se po chvilku. Nic jiného mu však popravdě nezbývalo…

Dean se začal pomalu probírat, barva se navracela k normálu a jeho hrudní koš se při dýchání zvedal tak vysoko jako normálně. „Svůj slib sem dodržela, ty najdi toho co je tím klíčem a přiveď jí ho, věř mi moc si s ní nezahrávej“ Po tomto záhadném rozhovoru Ruby zmizela tak rychle jako kdyby se vypařila. Ještě předtím, než se Sam zmohl zeptat na jakékoliv vysvětlení. V tuhle chvíli to však Samovi bylo jedno, přiskočil k probírajícímu se bratrovi a pokoušel se ho podepřít. …. „Sammy, co se stalo?....“ „Ahoj brácho rád tě zase vidím chlape, tys ztratil vědomí a já už myslel že“… „Neboj se Sammy tam dolů jsem se ještě nechystal, ušklíbl se Dean na bratra. „Co se stalo?, já jen….no vím, že jsem šel sem a pak mám jen bílo..“. „Jak sem říkal, ztratil si vědomí a pak“…Sam se rozmýšlel zda se deanovi zmínit o tom, co Ruby říkala, měl pocit že pokaždé když mluvila nic nechápal, jedno však věděl jasně, jednou se ty důvody dozví…“a pak si se probral.“ „Hej Same nevykládej mi, že sem se jen tak probral, když se cejtim jako bych se podruhý narodil a koukni na moje zranění…vidíš ho tu někde??? Vidíš ho??“ „Dobře Deane, když to chceš vedět, přišla sem Ruby a uzdravila tě. Ale proč si mi nic neřekl, proč si sakra tajil, že je ti takhle blbě, proč si mi o tom zranění neřekl?, proč si vždycky musíš hrát na hrdinu. Sam ze sebe rychle vysypal to, co ho tížilo, na jednu stranu i proto, aby se už Dean víc neptal, hlavně ne na Ruby….“Sammy, o mě si starosti dělat nemusíš“ „A o koho teda Deane, řekni mi..o koho jiného si mám podle tebe dělat starosti……ty...seš moje jediná starost“ „Co?“ Dean zíral nechápavě na bratra, byl tak překvapen, že vlastně vůbec nevěděl co říct, tohle si neuvědomil..,nikdy…. „Dean, ty si jediná rodina, která mi zbyla, seš můj jedinej brácha, takže, ať se ti to líbí nebo ne, budu se o tebe starat, protože jediný co mě doopravdy zajímá je to, jestli seš v pořádku. Takže jo, ty seš moje jediná starost“…. Ta chvilka ticha se oběma zdála až neskutečně dlouhá, zatímco si hleděli do očí a ani jeden nevěděl co dalšího říct. „Same“…začal nejistě Dean, bratrova slova ho zasáhla jak by si nikdy nepomyslel, najednou Sama chápal.. Stále však byl tak zaskočený, že ani po chvilce nic jiného neřekl… „Tak co kdybychom odtud vypadli“ navrhl Sam, měl pocit, že Dean už nic jiného stejně neřekne. Dean však neměl v úmyslu skončit, věděl co říct, jen to nedokázal tak rychle,… „Chlape, já se ti tu snažím poděkovat“ Sam se obrátil na bratra a najednou tam viděl sám sebe. Vzpomenul si na Salvation. Právě tyto slova řekl kdysi Deanovi, když mu tehdy zachránil život. Bratrova tehdejší odpověď se v tuto chvíli Samovi zdála jako to jediné co by mohl říci „Není zač…“ a oba si navzájem věnovali takový bratrský pohled plný porozumění, že další slova již nebyla nutná……

Jak se cítíš?,..v pořádku??, zeptal se bratra Sam, když kráčeli k jejich milovanému autu. Dean se zkusil zhluboka nadechnout. Konečně po více než dni cítil, jak mu chladný vzduch naplňuje plíce a jeho hrudník se zvedá bez nejmenší známky bolesti. Tak si to užíval, že se ještě před odpovědí několikrát zhluboka nadechnul a užíval si ten příjemný pocit jako malý kluk. Po několika dnech se upřímně usmál. „Jo Sammy, teď už sem v pořádku…. Pojďme pro ten proklatej klíč.“ Sam se zarazil, když si vzpomněl na Rubyina slova. „Deane, já……nejsem si tak úplně jistý že ten klíč je TO.“ „Co tímhle sakra myslíš??“ …. „myslím.., že ten klíč je ON……“

dobrý, ten konec je pěkný

hmm teda toto je pekne zaujimave. musim povedat, ze si nam sem hodila peknu slohovku ale mne sa to paci takze ak si najdem cas mozno aj na to niecim nadviazem ale teraz este nie, no ten koniec je super, ze to nie je to, ale on-to sa mi fakt paci

já vím za tu slohovku se omlouvám...já nevim jak toto vzniklo ale moc děkuju..sem ráda že se vám to líbí...

hmmmm, tak hledat HO a ne TO....to by mě nenapadlo, dobrá myšlenka

ou děkuju no víš nědy se tam nějaká taká oběví..jen nevím jestli s touhle myšlenkou může do našeho opravdoýho pokračování..možná zasse kousek připíšu a udělám tam že hledají člověka..ale tak uvidím jestli mě neukamanujete

Já myslím,že by se to klidně do našeho příběhu mohlo dát. Tak prostě rychle napiš pokračování, už se těším

no já zrovna nevím jestli na tohle mě něco napadne..no řekněme že nejsem opravářský tip..al možná se zítra rozhodnu zatím myslím že ne..ale uvidíme zítra...jančo díky tobě už mám teda tu představu nějakou

i když....jediný problém je, že myslím, že někdo psal, že ten klíček je zlatý, tak na člověka se to asi moc nehodí.....ty už si poradíš

tak to si asi neporadim..jo poradim už to mám ten chlápek bude mít na levým zápěstí vytetovaný zlatý klíček..a je to prdim na to

to bude funny urobiť dve varianty pokráčka ale pekne baby ste to napísali
lol, a to s tým vytetovaným kľúčikom...

No Tina to nebudou 2 varianty víš ono tohle bylo tak že mi už jsme napsali pokračování a pak jsme zjistili že jsme to dělali naráz ještě z někým a bylo nám líto to nezveřejnit když už jsme to měli vymyšlený a napsaný a tak tady jsou prostě jen ty dvě pokráčka vyrobený 2 lidma ve stejný čas...

dion-fortune: To bolo super. Sammy mal pravdu, veď vlastne už by nemal čo stratiť a Barbara mu na to skočila a zachránila Deana - zaujímavé Páči sa im aj táto možnosť.

SNlois: Pri tejto časti som zamrzla aj pri tej poviedke a aj teraz. Vždy mnou prejde taký zvláštny pocit, keď sa píše, že Dean je v bezvedomí - brrrrr som sa zasa bála.
Pomoc od Ruby sa mi páčila a úplne ma dostali tie posledné slová, že sa Dean snažil Sammymu poďakovať a odkaz na Salvation - presne to ma pri tej vete napadlo, pretože tú scnénu zbožňujem.

Dievčatá ste moooc šikovné a či s týmito, alebo s inými časťami je ten Váš vlasný príbeh úžasný