Vánoční Překvapení

asice už nejsou vánoce, ale i tak doufam, že se vám bude tahle povídka líbit.

Vánoční překvapení

Dean a Sam se pomalu plížili poděl zdi.
„Jsem si jistý, že ta potvora je někde blízko.
„Já jsem si zas jistý, že je mi zima, měli bychom se vrátit do hotelu, za chvíli jsou vánoce,“ Sam si promnul ruce.
„Ta potvora nepočká, copak chceš, aby někomu ublížila?!“
„Jistě, že nechci, ale je vážně zima a pokud vím, tak Banchi zpravidla nezabijí.
„Zpravidla ne, ale sám si jí viděl a…,“ Deana přerušil ženský jekot a oba dva si zakryli uši.
„Co jsem ti říkal, támhle je.“
„Deane to nebude ona,“ snažil se ho varovat Sam, ale Dean ho neposlouchal a vystřelil z brokovnice.
Ozval se bolestivý výkřik, ale rozhodne nepatřil žene.
Dean sklonil zbraň.
„Mám takový dojem, že se stala chyba.“
„Deane!“ Sam se rozeběhl dovnitř a za Deanem se objevila Banchi, která se po něm ohnala a Dean jen tak tak uhnul, brokovnice mu přitom vypadla z ruky.
Banchi jí odkopla a pak zavřískla.
„Ztichni ty mrcho!“ Dean se chtěl postavit, ale ho srazila k zemi a pak se rozeběhla pryč.
„Počkej! Počkej za chvilku te dostanu!“ pokoušel se tu brokovnici sebrat ze země, ale ta na ní držela, jako bny k ní byla přibitá.
„Zatracená, blbá…!“
„Deane! Myslím, že bys sem mel hned jít.“
„Teď nemám čas,“ zavrčel Dean a podnikl další marný pokus.
„Krucifix!“ postavil se a kopnul nohou do brokovnice.
„Au!“ zaklel.
„Deane! Vážně bys sem mel jít a to ihned.
„Co je tak důležitého, že jsi tak…, tohle nemyslíš vážne, že to nemyslíš vážne.“¨
„No vypadá to, že ano. Dovol mi ti představit pravého Santa..“
„Brzdi! Brzdi! Ty mi tvrdíš, že jsem tou brokovnicí sestřelil pravého Santu? Ale no tak Same.
„Je to tak Deane, tedy až na to, že jsi ho nesestřelil, chystal se zrovna vylézt nahoru po tomhle žebříku, když ho to trefilo do…“
„Kam ho to trefilo, snad ne mezi nohy?!“
„Deane! To ne, ale broky se mu zabořily do pozadí a on teď nemůže chodit.
„To je velmi, velmi smutné, ale jestli si nezapomněl, my máme práci,“ Dean se otočil, ale než mohl udělat krok, Sam ho chytil za paži.
„Copak si neuvědomuješ, co to znamená?!“
Dean se ke svému bratrovi otočil.
„Znamená to, že nedostanu žádné dárky? Ne počkat neznamená, protože já žádné nedostávám.
„Deane! Musíme myslet na ty miliony dětí…“
„Ty tomu ještě stále veříš, ale no tak jdi, myslel jsem, že už si z toho vyrostl.“
„Tohle je skutečné. Děti musí dostat dárky.
„Já to zvládnu,“ ozval se zavalitý muž v bilo červeném oblečení, ale jakmile jen naznačil pohyb, tvář se mu zkřivila bolestí a on dopadl zpátky na zem.
„To bolí, ten můj zadek strašně pálí.
„Deane. Je to vážné.“
„Dětí mi je opravdu moc líto, ale nedá se nic dělat.
„Musíš být pořád takový cynik i o vánocích?!“
„Copak mám podle tebe dělat? Navléknout si jeho kostým, přibrat 300 kilo, nasednou na sane tažené soby a hurá na oblohu, tak to v žádném případe, klidně ti to přenechám.“
„Nevážím třista a Sam to být nemůže.
„Odkud znáte naše jména a proč ne? Je to on, kdo je z nás dvou ten zlobivý, znamená to snad, že letos konečně dostanu své vytoužené hračky?!“
„Deane. Mohl bys přestat.
„Cítím v tobe smutek Deane Winchestera.
„Na to, že mám broky v zadku, máš ještě chut filozofovat.
„Je to na tobe Deane, jenom ty můžeš všechny ty dárky rozvést včas, je to v tobě.
„Ne díky. Děti to budou muset pro jednou vydržet.“
„Ty to nechápeš, Deane. Jestliže žádné dítě nedostane dárečky, tak…“
„Tak co, co se stane?!“
„Začne v nich kličit zlo, které se jednoho dne projeví.
„Ale prosím te.“
„Je to pravda…,“ Santa bolestně zaúpěl.
„Fajn. Přísahej na toho svého soba, jak se jen jmenuje, Ruda, Rudi, Rudovous, ne Rudolf, přísahej, že je to pravda.“
„Přísahám, že je to pravda, prosím, Deane.“
„Fajn, ale bez toho obleku.“
„To nejde. To oblečení je toho součástí.“
„Přibral bych, pokud bych si to na sebe oblékl?!“
„Santa přikývl.
„Tak to v žádném případě.“
„Deane, prosím. Ty děti tě potřebují!“
„Ne. Do něčeho takového mě nikdo nedostane,“ Dean odešel.“
„Deane!“
„Promluvím s ním.
„Musíš ho přesvědčit. Děti se začnou brzo měnit a jen vánoční dárky a štěstí kolem nich, je toho muže zbavit, pospěš si Same, pospěš si.“

you are the best! :D:D:D:D santa dean dean claus you rock! cakaaaam s malou dusickou na dalsiu cast

Ettie: Jsem rad, že se líbí, další čast přijde brzo a to lepší nás teprve čeká

Mason napísal:

Dean sklonil zbraň.
„Mám takový dojem, že se stala chyba.“

Hneď na začiatku ma pobavila táto Deanova hláška.
A ako čítam, čím ďalej tým lepšie...Santa Dean? Keby som to vedela, tak namiesto vianočnej večere, sedím celý čas pod stromčekom, aby som Santu Deana neprepásla.

Aj ja som zvedabá, čo sa z toho vykľuje.

Ellen: dekuji a jestli si četla některé mé povídky, jiste si dovedeš představit, co naše hrdiny čeká

„Deane, počkej!“ Samovi se po několika minutách podařilo doběhnout Deana, který zpomalil, ale nezastavil se.
„Měli bychom si o tom promluvit,“ navrhl zadýchaný Sam.
„tady není o čem mluvit.“
„Ty víš, že je. Zranili jsme Santu, a jestli si myslí, že jsi to ty, kdo by mel všem tem datem doručit dárky, měl by si to přijmout.
„Přestaň, Same. Je to jen nejspíš nějaký ožralý dedek, který to má v hlavě trochu pomotaném, my máme trochu jinou práci.
„Nemyslím si, že b y to byl jen nějaký opilý bezdomovec.
Dean ze sebe vydal, povzdechl a následně se zastavil a obrátil se ke svému bratrovi čelem.
„Co ti řekl, že když to nevezmu, děcka začnou šílet, probudí se v nich nekontrolovatelné násilí?“
„Ano. Něco takového to bylo. Tu Banchi už stejšne nenajdeme a ty děti…“
„Ty děcka si, poradí. Jestli už se k té vřískající mrše nedostaneme, tak si zajdu n a hotel.“
„Deane. Co kdyby sis to vyzkoušel, seznámil se se saněmi se soby?!“
„Ani náhodou. Nehodlám si to na sebe obléct, jestli byl ten dedek, opravdu Santa, jistě si nějak poradí.“
„Deane…, Vánoce jsou tu za dva dny a on se nebude schopný pořádně se hýbat, ještě několik dnů.
„tak to děcka nic nedostanou a myslím si, že už si nemáme k tomuto tématu, co říct, takže jdu na hotel.“
Sam hjo chytil za ruku.
„Jestli to opravdu muže v dětech probouzet násilí, nemůžeš to ignorovat.“
„tak to převezmi ty, když o to tolik stojíš.“
„Nemůžu. Myslíš, že kdybych mohl, snažil bych se te tady takhle přemlouvat? Tys byl vybrán, ty to musíš udělat.“
„Ne Same. Já nemusím nic, on tu taky nebyl, když jsem ho potřeboval, tak teď tu nejsem já pro něj.
„Takže kvůli své hořkosti, že se ti něco nesplnilo, když jsi byl malý, mají trpět zcela nevinné děti? No tak Deane není to tak těžké, rozvezeš pár dárků, občas zavoláš „Stastné a Veselé“ a všechno bude v pořádku, jsem si jistý, že by ti ta tloušťka nezůstalo, prosím, Deane, mám si tady před tebou kleknout a prosit tě, ty děti to potřebují, nesmíš to dopustit, prosím, Deane!“
„Dean na něho hleděl a před očima se mu vynořila vzpomínka.
Viděl sám sebe jako šestiletého, jak sedí na židli u vánočne prostřeného stolu a píše dopis.
„Milý Santo. Nechci žádné hračky, chci jen, aby si k nám alespoň pro tento večer přivedl našeho tatínka, stejně jako já tak i můj bráška Sammy, bychom si strašně přáli, aby tu s námi o vánocích byl, prosím, Santo, moc tě prosím!“
„Deane?!“ Sam se svým bratrem zatřásl a vzpomínka se rozplynula.
„Ne Same. Nic takového neudělám a už o tom něco slyšet.“
„Deane. Ony tě potřebují…“
„Nic neslyším,“ Dean si zacpal uši.
„Deane! Přestaň se chovat jako malý kluk, přestaň být pro jednou tak sobecký!“ Sam ze zoufalství nasadil tvrdší hlas.
Dean se zastavil.
„Nemáš ponětí, co znamená skutečná sobeckost, co má říct, abys to pochopil, co má udělat, aby ti došlo, že já nikdy Santou nebudu?!“
„Myslím, že to chápu, Deane, ale kdyby sis to rozmyslel, kdyby ses rozhodl přece jen těm dětem pomoct, budu se Santou, ale neváhej dlouho, do vánoc už zbývá málo.
„To se nikdy nestane, děti to přežijou, když jednou nedostanou dárky, já jsem to taky přežil,“ a poté zrychlil a zakrátko zmizel Samovi z očí.
Sam za ním nešel, tušil, že by to bylo zbytečné.
„Hej dej mi to, to je moje, vrat mi to ty káčo pitomá!“ ozvaly se za ním dva dětské hlasy, když se otočil, uvidel asi osmiletou divenku a tak 9 letého chlapce, jak se přetahují o panenku.
To je moje! Nech mi ji! To je moje panenka.
„Tohle, že je panenka, tenhle hnus, já jí upravím, to bude teprve panenka!“
„Ne! Mě se takhle líbí! Řekni si o vánocích o vlastní!“
„Pitomý Santa neexistuje a já od něj nic nechci, všechno, co chci, mám tady, takže jí pust.
„Ne nepustím! Nepustím! Mami!“
„Ale jo pustíš! To víš, že pustíš!“ zasmál se chlapec, nabral plnou hrst sněhu a hodil jí ho do tváře.
Jeho sestra vykřikla a začala si mnout oči, on toho využil, vytrhl jí panenku z ruky a roztrhal jí.
Jeho sestra se rozplakala, ale on se začal smát a začal rozhazovat kousky hadrové panenky po okolí.
„Nesmíš to vzdát Same, musíš ho přesvědčit, jen on to může zastavit, ale není moc času Same, není moc času!“

Dobré , takéto úlety v ff môžem a tvoja poviedka mi pripomenula jednu moju obľúbenú myslím, že sa volala And lolipop. Som zvedavá či Dean tú ponuku nakoniec príjme. Inak dobré povianočné odľahčenie .

renata. Díky a já jsem známý takovými ulety

Mason napísal:

Viděl sám sebe jako šestiletého, jak sedí na židli u vánočne prostřeného stolu a píše dopis.

Takéto flashbacky sa mi páčia.

Aj ja som zvedavá, či bude nakoniec z Deana Santa a už si aj viem predstaviť to jeho šomranie, keď by si musel na seba navliecť Santov kostým.

Dean se určitě nechá přemluvit a bude rozdávat dárky, ale určitě se to neobejde bez jeho řečí a možná i nadávek.

Ellen: Budou tam další
Janča: No všichni známe Deana, že?

ze mna to neprekvapilo a ako ta poznam budeme mat noveho santu
co vic ti napisat...si proste the best

Pea: Díky a co se týče nového Santy, už velmi brzo...:-)

A máme tu další čast.

Dean kráčel smerewm k jejich motelu. Cestou kopal do kamínků a snažil se zbavit dotírající myšlenky, která se mu stále vracela.
„Santa je zraněný, nemůže doručit dětem dárky, Santa je zraněný, nemůže doručit dárky, jestli děti nedostanou své dárky, tak je ovládne zlo, jestli děti nedostanou své dárky, tak je ovládne zlo…“
„Tak dost!“ zakřičel nahlas a několik lidí se po něm ohlédlo.
„Co je? Copak nemůže člověk v tomhle vánočním čase křičet?!“
„Pojďme pryč, je to nejspíš nějaký opilec, který nechápe podstatu vánoc,“ matky odváděly své děti, z nich jedno nabralo do rukou sníh a hodilo ho jinému dítěti do vlasů.
Dotyčný chlapec začal plakat.
„Proč si to udělal Tommy?!“
Tommy na svojí mamu vypláznul jazyk.
„Protože se mi chtělo, chtělo se mi!“
„Za tohle Santa dárky nepřinese.
„Mě žádný Santa nezajímá, já mám všechno, co potřebuji,“ odsekl a pak hodil své matce, sníh do obličeje.
„Tommy! To jsi přehnal. Pojď ihned sem!“
„Tudle nudle, tudle nudle, Santa je pitomý, ty jsi pitomá, můj bratr je pitomý, nenávidím vánoce, nenávidím vás všechny!“
„Tommy! Okamžitě s tím přestaň!“
„Ne!“ zaječel její syn a pak jí kopnul do holeně.
Dean tam chtěl jít, ale pak si všimnul muže, který se k nim blíži nějaký muž takže usoudil, že to bude nejspíš manžel a otec, ale nezdálo se, že by ho jak ta žena tak ty dve děti vnímaly.
¨Bylo na něm něco divného a Dean za chvíli věděl co.
Tem muž totiž přistoupil k tomu chlapci, který byl ke své matce hrubý, položil své ruce nad jeho hlavu a v následujícíh vteřinách, jako by z toho chlapce něco odcházelo, vypadalo to jako nějaká energie.
Chtěl se pohnout, ale nemohl.
Dal své ruce pryč a ten kluk znovu udeřil svojí mámu a pak znovu a znovu.
„Nenávidím te! Nenávidím, i Santu, tátu, pitomého bráchu, nenávidím!“ začal nohama kopat do sněhu a Dean podle vyděšeného obličeje jeho matky, poznal, že tohle rozhodne, není jeho obvyklé chování.
Zadíval se tedy na toho muže, který mel ty ruce nyní podel těla.
„Co jsi zač, co po nich chceš?!“ vyslovil Dean v duchu.
Muž se usmál, zahleděl se na toho druhého.
„Jejich nevinnost Deane, beru si jejich dětskou nevinnost.“
„Na to nemáš právo!“
Muž se zasmál a Deane, zamrazilo.
„Kdo mě zastaví? Santa je mimo hru, není schopný pohybu, ty děti nemá kdo zachránit, do vánoc z nich vysaju veškerou nevinnost a on tomu nebude moct zabránit, tentokrát mi to nepřekazí, tentokrát jim nemá kdo doručit dárky, teď už mi jejich nevinnost neunikne,“ se smíchem se rozplynul.
„Co se stalo, proč pláčeš, maminko?!“ chtěl vědět její naprosto zmatený syn.
Dean se odvrátil!“
Zahleděl se na bílá oblaka, ze kterých se začínaly snášet sněhové vločky.
Dveře do stodoly se otevřely. Sam zvedl hlavu.
„Deane? Myslel jsem, že jsi v hotelu.“
„Taky jsem tam chtěl jít, ale cestou jsem narazil na jistého chlápka.
„Jakého chlapka?!“
„Na muže, který podle svých slov krade dětem jejich dětskou nevinnost.“
„Já to věděl,“ zašeptal tiše Santa.
Takže ho znáš?!“
„Ano. Každý rok se snaží v dětech probudit zlo, zvrátit vahy ve prospech zla, ale pokaždé jsem tomu dokázal zabránit, ale tentokrát, tentokrát, to nedokážu..“
Dean si povzdechl a pak k ním přistoupím.
„Udělám to. Stanu se Santa Clausem.“
„Deane. Víš, že to musíš chtít, být o tom přesvědčený?!“
Dean se podíval na svého bratra.
„Jsem přesvědčený, že ten šmejd nesmí dostat žádnou další dětskou duši.
„Přijímáš to se vším všudy?!“ otázal se ho Santa tiše.
Deanův pohled spočinul na jeho břiše.
„Ano. Přijímám.

Tohle je předposlední čast tak si ji užijte:)

Tak se pojďme podívat na ty soby.
„Nejprve by sis to mel obléknout Deane.
„Myslím, že bych se měl nejprve podívat na ty soby, jakže se jmenují?
„K nim bys mel jít teprve tehdy, až na sobe budeš mít oblečení.
„Nejprve bych se mel s nimi seznámit.“
„Deane. Rozmyslel sis to?!“
„Ne. To ne, jen si myslím, že s tím oblekem, nemusíme tak spěchat.“
„Nemáme řčas Deane. Vánoce se blíží.“
„tobě se to lehko řekne, z tebe se nestane kulička, nic proti Santo.
„V pořádku Deane. Chápu tvé obavy, ale není to trvalé.
„Jak si můžeš být tak jistý, už dělal Santu i někdo jiný než ty?!“
Santa se zamyslel.
„Ne. Ty budeš první.
„To je pro mě skutečně útěcha.“
„Tady ho máš,“ Sam mu podal kabat, ale Deran se mu vyhnul, předstírajíc, že hledá něco na zemi.
„Deane! Je nejvyšší čas.
V tu chvíli se ozvala rána a je jen těsně minul velký kámen.
„Santa je hnusný, santa je hnusný!“ začalo povykovat několik dětí a jedno z nich na ně začalo cosi stříkat, byla to snad voňavka.
„Kryjte si oči! Vykřikl Dean a strhl Sama k zemi.
Dovnitř vběhlo několik děti, které okamžitě zaútočili na Santu.
„Hnusný Santa! Hnusný santa! Nechceme tě, my tě nepotřebujeme!“
„Přestaňte! To nejste vy, přestaňte!“ marně se je Santa pokoušel uklidnit.
„Deane! Musíme mu pomoct.
„To ani náhodou! Mají v rukou snad pepřáky či co to je.
„Deane! Jestli mu nepomůžeme, nebude moc doopravdy chodit…“
„Cože? Co jsi to řekl?!“
„Deane, mrzí mě to, ale jinak to nešlo.
„Mrzí tě to? Udělal jsi ze ze mě hlupáka, stejně jako ten dedek, který předstíral, že je zraněný, od něho mě to ani nepřekvapuje, ale jak si mi to mohl udělat?!“
„Bylo to nutné! Prosím musíme mu pomoc!“
Dean zaťal pěsti.
„Tak jo, ale…,“ chtěl říct, že se toho nezúčastní, ale v tom se ozvalo křupnutí a po něm následoval bolestný výkřik.
Všechny děti se rozesmály a znovu na něj zaútočily.
„tak to už by stačilo!“ Dean je se Samem začali od Santy odtrhávat, ale ty děti ať kluk, či dívka, se tak snadno nedali, obrátily se proti nim a začaly je škrábat.
„Nechte toho! Nechte toho! Nechte toho, říkám vám, aby jste od něj vypadly, myslím to vážně, vy malý skřeti!“ oběma se nakonec podařilo všechny děti dostat od Santy, který ležel na zemi, tvář měl zkroucenou bolestí.
„Co se stalo, kde to jsme, co tady děláme, my chceme k mamince,“ všechny děti se naráz rozplakaly.
„Tohle nemůžou myslet vážně.
„Koukni se na něho, já se o ně postarám.“
„Jsi si tím jistý? Jsou to děti.“
„Já vím, vidím to moc dobře, ale já to zvládnu, ty se postarej o něj, ale jestli je to nějaký další trik…“
„Ne. Teď to rozhodne žádný trik není, Santa je doopravdy uzranný.“
„Spatný pro něj, horší pro mě,“ zamumlal Dean a pak se otočil k plakajícím dětem.
„No tak přestaňte. Už je to dobré. No tak to by už stačilo.
„Já chci k mamince, já chci k mamince, je mi zima, bojím se, já chci k mamince, já k chci k mamince, je mi zima, bojím se, bojím se.
„Já vím, já vím, ale už je to dobré, něco s vámi vyvedeme, nevím, co, ale něco vymyslíme.
Všechny děti se znovu rozplakaly.
„Ale no tak. Nemyslel jsem to tak, jak jste si myslely, Všude kolem nich se rozezněl mužský spokojený smích.
… že to myslím, chci říct, že…,“ Dean si všimnul, že se několik děti počuralo.
„Ale no tak. To snad nemyslíte vážně!“
„Všude kolem nich se rozezněl mužský spokojený smích.
„Prohrál si Santo, tentokrát si prohrál, teď už děti nezachráníš, nyní získám jejich dětskou nevinnost,“ Dean, Sam i Santa spatřili muže, kterého Dean viděl v parku.
Dean se pomalu postavil.
„Ty tvrdíš, že vánoce budou bez dárků, ty si myslíš, že když Santa nemůže, tak ty dárky nikdo nerozveze?!“
„Přesně to si myslím Deane. Oba dva víme, že na to nemáš.“
„Skutečné?!“ Dean pokynul svému bratrovi a Sam mu podal Santuv kabát.
„To neuděláš, Deane. Nejsi na to připravený.“
„Vsadíme se nevinožroute?! Dean vzal ten kabát do rukou a zahleděl se na něj.
Viděl sám sebe s velkým břichem, jak se pomalu kolébá ze strany na stranu, na zádech nese těžký pytel a ještě křičí.
„Šťastné a Veselé! Šťastné a Vesele.
Potřásl hlavou, ale ten obraz nezmizel, stále ho mel před očima.
„Nedokážeš to Deane, nedokážeš předstírat, že myslíš i na někoho jiného, nežli jen na sebe, vzdej to deane, nikdy ti na vánocích nezáleželo anebo si snad zapomněl, zapomněl jsi, co se stalo o tvých šestých narozeninách?!“
„Deane“ Neposlouchej ho! Neposlouchej ho! Ty to dokážeš, Deane!“
„No jenom si vzpomeň, jen si vzpomeň, jak zoufale sis přál vidět vašeho otce, ale místo si od něj dostal jen dopis, ušmudlaný dopis, ve kterém bylo napsáno.
„Mám vás rád kluci, ale nemůžu tam s vámi být váš táta. Sladké že ano, ale co to znamenalo pro šestiletého, opuštěného kluka?“
„Deane! Neposlouchej ho! Sam dobře víš, že některé věci, Santa ovlivnit nemůže.“
„Jako například, dovést vašeho otce domu, zajistit, aby byl aspoň na chvilku se svými dětmi, to by dokázal a ty chceš někomu takovému pomáhat, no tak Deane, proč bys to dělal, opravdu chceš, aby jiné děti,měly lepší a šťastnější vánoce, než jsi je měl ty?!“
Sestiletý Dean přiběhl za Bobbym.
„Strýčku Bobby! Strýčku Bobby! Kdy už přijde tatínek?!“
„Deane. Tatínek nemůže, rad by, ale v tuhle chvíli to není možné.
„Ale já jsem psaal Santovi, to bylo jediné, co jsem si přál.
„Já vím Deane a on by moc chtěl, ale letos prostě přijít nemůže.
„Ale já psal Santovi, tys říkal, že když si to bude vroucne přát, splní se mi to!“
„Já vím, ale..“
„Ne! Ne! Já chci tatínka,. Já chci, aby tady byl tatínek s námi, nenávidím te Santo…, nenávidím tě Santo….!“
Dean si vytřel slzy z očí.
„Bylo to moje přání, moje jediné přání a Santu jsem za to nenáviděl, v Samových očích se zračil strach, ale čím jsem starší, tím jsem, překvapivě méně sobečtější, takže zkus to příští rok,“ poté si ten kabát navléknul.
Ten muž vztekle vřísknul a rozplynul se jak on, tak i všechny ty děti.
„Deane. Myslel jsem, že…“
„Ze to neudělám, že mu dovolím dostat ty děti? Jo napadlo mě to, ale nějak nepřišel ten pocit uspokojení, ta pomstychtivost, že na tom budou děti jako já.
„Díky Deane. Musíme si pospíšit.
„Jestli se nevrátím, nepřej si mě,“ jakmile to Dean v mírně výhrůžném tonu dokončil, začalo se pomalu měnit a o několik vteřin později, stál před Samem Santa Claus.
„Je to dost děsný, ani bych se nedivil, kdyby mi cestou popraskaly knoflíky.
„Zním tak… tak…, jestli mě někdo pozná.
„To se nestane. Hodně štestí Deane! Počkám tady na tebe.
„Žádné fotky ani jiný záznam, jestli to někde uvidím, poddám si tě.
„To se nestane,“ slíbil Sam a přitom nepadne, stisknul tlačítko svého mobilu.
Dean přešel k sobům, kteří už byli značně netrpělivý.
„Takže jak se to řídí/ovládá? Hyjá, hy, hijou, hyjé, jedem, go, go, ať jsme tam?!“
„Vezmi za opratě, Rudolf bude vedet, ale spěchej, času je mála, dětí je hodně.“
„Jak si na tom?!“
„Santa se nevesele usmál.
„Chtěl jsem tě jen trochu vytrestat, ale teď, jsem to já, kdo je vytrestaný.
„Znáš to Santo. Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá, Dostanou dárky, tedy jestli má Rudolf u sebe navigaci.
„Deane!“
„No jo! No jo. Fakt to není lehké, jak takhle můžeš lézt komínem,“ bručel Dean při nastupování.
„Nevzdá se, musíš být rychlejší.
„Jen ať to zkusí,“ zavrčel Dean, zvedl opratě a lehce s nimi prasknul.
Soby ii se spřežením se vznesli.
„Bože můj…,“ neslo se vzduchem.

Nevím jestli tuhle moji povidku někdo čte, ale tady máte poslední čast, doufám, že si jí užijete:-)

„Dean Santa se pomalu snášel na střechu jednoho domu.
„No tak zpomal, šmudlo, hejkalo, kejchala, ne to jsou trpaslíci, no, no přece mě nezabijete, jsem Santa…,“ Všichni soby bezpečně dopadly na všechny své nohy a stejně tak i spřežení, i když mel Dean co dělat, aby se v těch saních udržel.
Se supením se mu podařilo vylézt, uchopil jeden z velkých pytlů a přehodil ho přes rameno a zamířil ke komínu, ze kterého se čoudilo.
„Tohle přece nemůžou myslet vážně, jak se tam mám asi tak dostat?!“
„To je těžký, co v tom všechno je,“ hekal, když se pomalu táhnul k tomu komínu.
Nahlédl dovnitř, ale hned zas dal svůj obličej stranou, neboť se na něho vyvalila pára.
„Jak se tam jen mam dost,“ přemítal.
Za ním se ozval nějaký zvuk a když se s námahou otočil, zjistil, že Rufolf ukazuje na bílou roušku, která ležela na zemi.
„Kde se tady vzala? Ne raději na to nemyslet,“ sebral jí ze země, ovázal si kolem úst a pak se zas přesunul k tomu komínu.
Zabral a podařilo se mu procpat ten pytel skrz ten komín.
Zaposlouchal se, a když k němu dolehlo žuchnutí, otočil se a začal se pomalu soukat skrz komín.
Nešlo to nikterak snadno, ale dařilo se mu víc a víc pronikat dolu, ale když už si myslel, že tam skoro bude, ucítil najednou bodavou bolest, po chvilce následovala další a další, bylo to, jako by ho někdo něčím bodal do zadku.
„Nechte toho. Jestli toho nenecháte, nebudou žádné dárky,“ reakce na sebe nenechala dlouho čekat, ozval se dětský smích a bodavá bolest zesílila.
Dean stiskl zuby, ale nahoru to už nešlo, musel jít dolu a to i přesto, že mu nějaké dítě něčím bodalo do zadku.
„Já to myslím vážně, okamžitě toho nechte,“ ale ani tahle vyhrůžka mu nepomohla, k píchání se ještě přidalo.
„Tlustý Santa, prdí Soba, tlustý Santa prdí soba.
„Vždyť se to ani nerýmuje, stupidní komín,“ vrčel Dean, který zabral, a dařilo se mu sklouzat po kousíčku tím komínem, zadek ho pálil.
„My tě tady nechceme, my tě tady nechceme!“
„No jo! No jo! Já z toho taky nejsem odvázaný, ale udělám, co musím ať už chcete či nechcete…, au…! Pozor na intimní místa, tak už lezu dolu, a jestli tam někoho uvidím, tak si mě nepřejte a..,“ Dean se rozječel, protože se mu někdo zakousl do zadku.
Zapřel se a podařilo se mu spadnout do krbu, kolem něho se rozvířil prach, a když se usadil, byl v obličeji černý.
Dva děti, kterým mohlo být tak osm let, se rozječely a obě dve začaly křičet.
„Mami, Tati! Mami, Tati! V krbu je nějaká obluda! V krbu je nějaká obluda.
Ve dveřích ser objevili jejich rodiče a otec mel v ruce brokovnici.
Namířil s ní na Deana, který se namáhavě stavěl na nohy.
„Okamžite odtud zmiz ty starý, tlustý uchyle, mých dětech se ani nedotkneš.
Dean hmátnul po pytli.
„Já nejsem žádný uchyl, jsem Santa Claus, copak to neznáte?!“
„To určitě! Počítám do tří.
Jedna, dva…
„Počkejte přece. Mluvím vážně. Já jsem Santa a mám tady…, tři,“ dořekl jejich otec a vystřelil.
„Hej!“ náboj Deane jen těsně minul.
„Sakra! On to myslí vážně!“ přehodil si ten pytel přes rameno a rozeběhl se, jak nejrychleji to šlo, ten muž za ním ještě třikrát vystřelil, ale ani jednou se netrefil, Dean vyběhl ven, kde se unaveně svalil do sněhu.
„Takhle to nikdy nezvládneš“ Santo,“ ozval se blízko něj mužský hlas.
Dej mi pokoj, já to těm dětem rozdám!“
„Opravdu! Opravdu si myslíš, že to dokážeš, že je můžeš zachránit, přiznej si to deane, selhal si, zapomeň na to, přestaň si hrát na něco, na co nemáš a…,“ Dean zahvízdal a sáné se snesly dolu a Rudolf kopnul tooho muže do obličeje a ten překvapeně upadl na zem.
„Neříkej mi na co mám a nemám a víš co, dej si pauzu,“ a poté mu do úst vhodil sněhovou kouli.
„Budeš se snažit marně Deane,“ plival ten muž sníh.
„Ještě uvidíme,“ Dean se vyškrabal na sedadlo a sáné se vznesly.
„Nemáš nejmenší šanci deane!“
„Takže kam teď, kam se mám vydat teď, sakra ten zadek mě ale pálí, co Rudolfe, nezaletíme do nějaké lékárny?“
Rudolf odmítavě zavrtěly hlavou.
„No tak. Zkus se vžít do mé situace.rudolf znovu zavrtěl hlavou.
„No tak dobře, tak tedy vyrazme k Jo? Ty si se zbláznil, tam tedy ani náhodou, je to…., aaaaaaaaaa,“ neslo se vzduchem, když Rudolf a ostatní sobové prudce zabočili.
„Zastavte! Zastavte, vždyť ze mě vytřesete duší, tak uzastavte, copak nemá Santa žádná práva, kam to letíte?!“
Po nějaké době přistali u jednoho domu.
„Tohle přece nemůžete myslet vážně, jestli mě pozná….,“ dveře se otevřely a na prahu se objevila Jo.
„no to je mi ale vánoční překvapení, tebe jsem tady teda nečekala.
„Co tím myslíš, my se známe? Já jsem Santa Claus!“
Jo povytáhlo obočí.
„Jo jasně Deane, co to tady předvádíš, jak si se dostal k tém saním, kde je Sam.
„Já přece nejsem Dean!“
„Nevím, jakou hru tady hraješ, ale koukni se,“ podala mu zrcátko, když se do něho Dean podíval, viděl sám sebe, hubeného.
„Co to má znamenat, ten podvodník!“
„Nevím, o čem to mluvíš, ale mel bys jít dál.
„Mami. Kdo je to?“
„Mami?!“
„Snad sis nemyslel, že budu do smrti čekat na tebe.
„Takovou čest bych snad ani nemohl přijmout, ale jsi si jistá, že není posedlé.
Jo ho uhodila.
„au! To má mám za to, že se starám,“ ve dveřích se objevila asi pětiletá dívenka, která vyskla.
„Santa Claus! Santa Claus je tady, vid, že jo, že je to Santa Claus.“Jo. Je to santa Claus a ty bys mela být v posteli.
„Jenom si ho obejmu,“ holčička zašátrala rukama a Dean si teprve teď uvědomil, že je slepá.
Pohlédl na Jo, ale nezdálo se, že by o tom chtěla mluvit.
„Santa je tady! Santa je tady! Děkuji, žes přišel, jsem moc ráda, že jsi tady, ty máš teda břicho a takové vousy, máš pro mě nějaké dárky, řekni, máš pro mě něco?!“
Dean jí něco vtiskl do ruky.
„Je to velmi užitečná věc, rád jsem te poznal.
„Měla bys už jít Eli,“ Jo jí nasměrovala ke dveřím.
„Co se stalo, udělal jí to někdo?!“
„Takhle se už narodilo, nikdo neví proč, neříkej to nikomu.“
„Neřeknu a je mi to líto.
„Co se stalo s tebou, proč si oblečený jako Santa, kde je Sam?
„To je moc dlouhý příběh, musím běžet, tedy letět, rád jsem tě viděl, ale nesmíš o tom nikomu říct,“ Dean naskočil do spřežení a vyrazil vzhůru do oblak.
Jo potřásla hlavou a vrátila se do domu.
„Ukaž, co ti Santa dal,“ požádala svojí dceru. Ta jí podala knížku, která byla zpracována Brailovým písmem.
„Díky Santo, Díky Deane.
Dean během noci obletel tisíce domu, domku, chýší, iglú, srubů a někde narazil na dětský odpor, ale nenechal se odradit, vyslechl si jejich urážky jejich napadání a když skončily, oči všech dětí se rozzářily a zloba je opustila.
Onen muž se ho pokoušel zastavit, ale Dean se nedal a překonal každou nástrahu, stihl se podívat do buddhistického kláštera, do čínské Pagody, stačil dát dárek i Soše Svobody a pak se zas vrátil k dalším dětem, jejíž zlost slábla a slábla a s nimi slábl i ten muž, až se nakonec definitivně rozplynul a Dean se mohl konečně vrátit k Samovi a Santovi.
Když saně přistaly, vypotácel ze s nich, v obličeji špinavý, stejně tak i oblečení, vousy mel vytrhané.
„Jsi v pořádku Deane, co se stalo, dokázal si to?“
„Myslím, že ano, tedy doufám, už to vícekrát nechci dělat.
„To chápu, ale co ten otisk na krku, to má být pucflek?!“
„Už ani slovo Same, už ani slovo,“ Dean si sundal kabát, který se stal rázem čistý.
„Jsem jako dřív?!“
„Co myslíš?“ Sam mu podal zrcadlo.
„Co to piha, co tam dělá ta piha?!“
„Jaká piha Deane?!“
Dean se podíval znovu do zrcadla žádnou pihu na obličeji neměl.
„Bože já necítím nohy, musel jsem za Jo, za Ellen, za Bobbym a…“
„A co říkali, co na to říkali?!“ Sam se usmíval.
„Už ani slovo Same, pamatuješ, už ani slovo.“
„Jak myslíš, Deane,“ Sam potlačil úsměv, který se mu začal šířit po ústech.
„Já te vidím.“
„Vždyť jo Deane Santa Clausi!“
„Dean se po něm ohnal.
„Děkuji ti Deane. Zvládnul jsi to, zachránil si děti, odvrátil si hrozbu.“
„Ano. Můj zadek je hrdina.
Santa jim oběma stisknul ruce.
„Šťastné a Veselé vám oběma, Šťastné a Veselé, zamával jim a poté jim zmizel z dohledu.
„Bezva teď bych mohl jít domu, „ jakmile se Dean otočil, zíral na Banchi, která se chystala zaječet.
„Ty mi dej pokoj,“ zavrčel a vrazil jí do otevřených úst kus dřeva, který se jí v nich zpříčil
„Tak a teď to pojďme oslavit.
„Nechtěl si jít do hotelu?!“
Dean se zahleděl na jasnou oblohu.
„Blázníš, kdo by chtěl spát v předvečer vánoc, no jen pojď,“ oba dva tedy odešli a zanechali tam chrčící Banchí, která se marně snažila zbavit dřeva ve svých úst.

Přečetla jsem si ji, líbila se mi, Dean chtěl opravdu tak moc nahradit Santu a udělat dětem radost.

Aj ja som to dočítala, páčilo sa mi ako nakoniec zapchal ústa tej Banší.
Alebo niektoré vtipné momentky príbehu ako napr.

citácia :

Soby ii se spřežením se vznesli.
„Bože můj…,“ neslo se vzduchem.

Janča, Ellen. Díky moc. Byla to prozatím poslední sp povídka, kterou jsem napsal.

tak uz i ja sa pridavam, precitala som si oboje posledne pokracka a su perfektne bezohladu na to, co si myslia iny, aleboo ue to citame len my 3.
baby spomenuli vlastne vsetko, ja hcem este podotknut ze sa mi pacilo, ze si tam dal i jo a to dievcatko a este k tomu nevidiace, neviem preco ale mna to uplne dorazilo.
toz DAKUJEM mas u mna a vedz, ze ked sa zase rozdhodnes napisat spn poviedky tak sme tu 3 ci 4 co si ju precitame!

Ettie: Vrattím se k tomu koncem unora a díky.

„Bylo to moje přání, moje jediné přání a Santu jsem za to nenáviděl, v Samových očích se zračil strach, ale čím jsem starší, tím jsem, překvapivě méně sobečtější, takže zkus to příští rok,“ poté si ten kabát navléknul.

Soby i se spřežením se vznesli.
„Bože můj…,“ neslo se vzduchem.

„No tak dobře, tak tedy vyrazme k Jo? Ty si se zbláznil, tam tedy ani náhodou, je to…., aaaaaaaaaa,“ neslo se vzduchem, když Rudolf a ostatní sobové prudce zabočili.

Deaneček jako obvykle zabodoval

Já jsem Santa Claus, teda Dean, teda Santa Claus hej,hej,hej