Dean

Nemix neboj, ona pálku, my střelné zbraně.
OMG, ze mě je fakt zvrhlík.

Vy sa pozabijate:D a kto potom dokonci poviedku???hmmm??? myslite aj na mna ja chcem vedeit ako to skonci ....

Panthera: jo přednáška by bodla

A jinak koukám je to tu jak na bitevním poly

Dokončit domluvené překlady včas, tak to bylo už letos.
Jsem holt lemra líná, no. Příští rok to jistí.
A ty nekoukej na mlatu a piš.

taky se občas divím, že mě ještě nezavřeli do nějakého sanatoria za mé zvrhlé myšlenky (co se spn týká )

a Terrik nelelkuje a píše - slibila jsi další část ještě dnes - tak sem s ní a ať to pořádně bolí

Bolet do bezvědomí to nemusí, ale ať je vydán na milost a nemilost, muhahá...
Ech, zahánět opici vínem, to asi nebyl nejlepší nápad. Ojoj.
A ano, kdyby tohle fórum navštívil někdo povolaný, tak už se válím ve svěrací kazajce na polstrované podlaze.

Panthera: však to nemusí bolet jenom fyzicky - psychika je taky pořádná bitch ale jenom ať to není sentimentální
a stejně se v tom ústavu jednou všichni potkáme to je přeci jasné

Panthera: Tak ty na mě takhle, jo?! Se střelnými zbraněmi?! No počkej!!! Já na tebe ani střelné zbraně nepotřebuji... když tak čtu, v jakém jsi stavu, tak nějaký pěkně tukem překypující bůček na zabití bude stačit

bohdy: tak tahle představa u mě akorát tak vyvolala slušnou žaludeční bouři. Takže tě, jak to tuším napsala i Terrik k Deanovi a dekám, zabliju.

no já bych řekla, že po dnešku budem "zablité" úplně všechny

PS: Bohdy: to s tím bůčkem se ti fakt povedlo -se směju jak blázen

Jo holky, vzpoměla jsem si na staré dobré spn a 2x11 a hned to šlo A zablité budem asi fakt všechny A zítra nás všechny čeká to, co Pantheru A pozítří svěrací kazajka

téda já se du podívat co je nového a aono tohle, to tečou mi slzy smíchu proudem, koukam že to někteří čtou v podnapilém stavu, no to se nám to sanatorium hodí, no a pášu nebojte už to bude... ty kráso takhle jsem se dlouho nenasmála

Tak pokračování je tady. Já si to nemohla odpustit... co to poznáte až si to přečtete

__________

Martin si užíval své denní dávky mučení. Nechal Deana ležet na mokrém prostěradle a vrátil se ke své milované „elektroléčbě“ Vyvolával vzpomínky a překresloval realitu tak jak potřeboval. Dean pomalu začínal strácet svou osobu. S každým dalším posednutím démon cítil jak ztrácí svou vůli ale stále se držel. Martina najednou vyplašilo volání jednoho z bodygardů, pár bláznů si odmítlo vzít léky a spustili poprask. Martin okamžitě odběhl…

„Pojďte,“
Popoháněl je John, vidina naděje na to, že to skutečně nebyl on ho hnala vpřed. Sam se bál zklamání, ale jel s nima.
Cesta byla nekonečná, všichni byly vyzbrojeni jako na lov a i se tak cítili. Bobby věděl, že pokud to je tak jak Peet přdpokládal, nebude to hezké… Auto se řítilo nebezpečnou rychlostí v před…

Mezitím…
Dean se trochu probral, uvědomil si, že není připoutaný, a že je tu sám. Snažil se posbírat zbytek sil, ale šlo to těžko, krvácel a byl celkově hodně slabí. Byl to ale on, naštvaný, rozezlený ale plný naděje na útěk. Útěk to bylo to jediné na co poslední dny myslel. Neohrabaně se postavil. Opatrně vykoukl ze dveří, na chodbě nikdo nebyl, ale byl to risk. Druhé okno vedlo do zahrady, ale né do té nemocniční, byl to nějaký soukromí pozemek. Dean otevřel okno, bylo to přízemí, ale i tak mu to dalo práci. Seskočil a zatočila se mu hlava. Najednou slyšel jak na parkovišti zastavilo auto. Auto to byl nápad, nápad jak utéct… Ale zarazili ho ty hlasy, znal je ale nemohl si vzpomenout. Ano znal, nakonec mu připomněli tu chvíli jak ho nechali odvést, a nebo to bylo jinak, nevěděl, vzpomínal si jak na ně křičel, mrzelo ho to.
Počkal až odejdou a přes cizí zahradu doběhl na druhý konec.. Tady našel staré vozidlo. Byl si vědom, že po svých daleko nedojde, ale nevěděl jestli řízení zvládne. Dopotácel se k autu, rozbil okénko a nasoukal se dovnitř. Nastartovat mu chvilku trvalo, nechápal, připadal si ztracený, ale přesto věděl co dělat. Podvedlo se, auto nastartovalo a Dean odjel…


Bobby s Johnem vtrhly do pracovny kde měl být Martin, ten ale uklidňoval cvoky (Bohdy, Pantheru, Nemix a ostatní). Naskytl se jim podivný pohled, pohled na místo, kde mučili Deana.
„Bobby byl tu“
Vyhrkl Sam a sebral Danův přívěšek
„ten hajzl“
Bobby neváhal a na zem nakreslil ďablovu past, doufal, že se chytí. Sedli si do křesla a Peet mu zavolal.
„Ahoj Peete“
Ozval se z telefonu sympatický hlas
„Ahoj, mohu přijet, potřeboval bych s tebou mluvit..“
„Jo jistě za hodinku by to šlo?“
„Jo jasně jen se obleču a vyrazim“
„Ok“
Peet položil telefon a čekali. Věděl, že mu nemůže říct, že je tu, protože by mu bylo jasné kde je.
Klapli dveře a Martin, vlastně démon vstoupil do pokoje.
„Mám tě“
Zasyčel John a Démona popadl vztek, šílený vztek…
„Ty zmetku…“
John by ho nejraději zabil, ale potřeboval vědět, kde je Dean
„Kam si ho zavřel“
„Byl tady, kde je… netuším“
„Nelží.“
„Zdrhnul mi, a moh bejt tak perfektní…“
Povzdechl si
„Sklapni, hajzle“
Peet poukázal na okno, na rámu byla krev, démon mluvil pravdu…
„Tak to už tě nepotřebujeme,… Bobby!“
Bobby začal odříkávat…. Démona se chopila ještě větší zlost (Asi jako mě na konci 22 epizody) vztekle prskal a řval, vyhrožoval,…
„Stejně ho nenajdete, udělal jsem z něj takovýho magora, že pokud se ukáže zavřete ho do blázince (na oddělení SPN kde leží Bohdy a spol), nikdy už nebudete mít vašeho Deana, toho skvělého lovce, už nikdy…“
Bobby pokračoval ve vimítání, démon měl čím dál více práce s mluvením ale nevzdal to,
„Bude to kňučící bezduchá schránka, zajímat bude leda démony, nikoho jiného..“
Sam to nemohl poslouchat, utekl z místnosti, John třímal svěcenou vodu, potřeboval mu ublížit, chtěl ho mučit, tak jako on jeho syna, na to ale nebyl čas . Alespoň ho pořádně skropil
Bobby odříkal poslední slova latinského textu, Martin zaječel a démon opustil jeho tělo.
„Martine…“
Snažil se ho probrat Peet.
„Peete,…. proboha“
„Co je“
„Dean, on…“
„Co on“
„Musel utéct, ale v tom stavu…“
John měl vztek, ale věděl že doktor je nevinný, Martin se klepal, byl v šoku, byl zhnusený z toho co udělal. Peet ho postavil a přátelsky objal.
„Musíme ho najít rychle“
Souhlas byl jednoznačný.. ale kde začít…

Terrik: Tak tos zabila Holky, ale ještě že tam budem spolu A jak jsi popsala své a vlastně naše pocity z poslední epky Tos vystihla!!! Ale jinak doufám, že Dean bude v pořádku, než ho najdou... snad se nevybourá

Né, ať ho honí jako lovnou zvěř.
Mám to přímo před očima, jak běží po lese a oni za ním jak lovečtí psi.
Ojojoj, to je nálada tohle...

)jééééé tak my jsme součástí povídky - to je milé a zrovna v takovéto příjemné úloze bláznů - to sedí a líbí se mi to

jinak já za sebe říkám, že jsem maximálně spokojená s tím, jak se povídka vyvíjí, takže nééé že bych tě chtěla nutit Terrik ale kdy že to bude další část

a Dean na útěku - bezradnej - bez klobouku bos, natloukl si nos......(hi hi - já jsem fakt už opilá

Hele, ale to není zas až tak švihlý nápad!!! Dean jako lovná zvěř... oi oi oi musím si donést bryndák... kurňa... nechala jsem ho ve školce... dnes si asi zaplavu

no tak vidíš Bohdy - já ti hned říkala, že poslat ho do sanatoria je dobrej nápad - v našem stavu se z toho dá hodně vytěžit
hi hi lovná zvěř - to mi připomíná jeden díl spn - Benderova rodina - nebo jak se to jmenovalo

teda trocha "chlastu" a má přestavivost nezná mezí ........jsem fakt narušená.....

Bohdy vem si brynďák... se omlouvam ale dneska prostě nemůžu přestat

__________________

Všichni dojeli k Bobbymu domů, hledali Deana už dva dny a nic, nikdo o něm neslyšel, nikdo ho neviděl
„Přeci si musí všimnout kluka v nemocničním pyžamu, bosého a zraněného“
„Johne nevíme kam jel, lesy, poušť, nevíme…“
„proč nejede domů“
Martina zamrazilo
“Protože ho přesvědčil, že je vám na obtíž“
Všichni se na něj podívali
„Co!“
„Ano, Dean se držel ale nakonec ho přesvědčil, navíc ho mrzelo, že na vás ječel, ale to nebyl on…“
„Kruci…“

Dean stál na kraji Bobbyho pozemku, chtěl vědět jestli jsou v pořádku, neměli o ně zájem, ale to neznamenalo, že by se o ně nebál. Byl vyčeraný, slabí, prochladlí.. Tak rád by je požádal o pomoc, ale oni ho nechtěli, nebude je obtěžovat… Vlastně už ani přesně nevěděl co jsou zač. Noci byli čím dál chladnější a Dean stále procházel město od města bos a téměř neoblečený… Potuloval se bezcílně, cítil jak mu mozek vynechává, netušil jak se jmenuje, ale věděl kdo jsou oni, a že se k nim nemá vracet, ale něco ho tam táhlo, bylo mu zvláštně když je viděl… Auto které měl nechal kdesi stát a netušil kde… Odešel pryč, byla noc, toulal se po opuštěné silnici… Najednou e proti němu vyřítili světla a cítil tupou bolest, než se vzpamatoval ležel v příkopu…


„Johne pojď si lehnout, najdeme ho zítra, snad…“
„Bobby já nemůžu…“
Byl na dně, Bobbyho to děsilo, nikdy ho takhle neviděl, znal ho byl tvrdý, přísný, slabost si nepřipouštěl, ale už párkrát viděl jak má o Deana strach, i tehdy když se choval jako blbec, byl to jen nezvládnutý strach. Jeho syn… byl v něm kus Marry, byl to jeho Dean, kluk se zelenýma očima, kterého ztrácí,… Bobby nevěděl co dělat, bylo lepší když se John vztekal a nadával, tohle nezvládal ani jeden…
„Johne on to zvládne, najdeme ho…“
Nakonec ho přesvědčil, šli spát ale v Pět už byli všichni na nohou…

Dean se probral, ležel v mokré trávě, byla mu zima, bolelo ho na hrudi, bolelo ho u srdce… Nevěděl kde je za ním byl jenom les… Vydal se podél cesty, kulhal, měl podvrklou nohu těžce se mu dýchalo. Pořád nevěděl co vlastně dělá, zdálo se mu že chodí v kruhu, že vlastně neví proč ještě žije…žije vlastně vůbec. Hlava ho bolela, třeštilo mu v ní tolik myšlenek, které přicházeli a hned byli zapomenuty, myšlenky bodající jako nůž, proudili jedna za druhou,… K ránu došel k farnosti, připadala mu známá, vypadala tak povědomě, něčím ho hřála a lákala. Vypadala opuštěně, otevřel kostelní dveře a vešel, uvnitř stál pouze kněz..
„Vítej…“
Pozdravil ho aniž by se otočil od oltáře….Ten hlas, ten hlas Dean znal… ale odkud, a je on vůbec Dean…
Pastor se otočil…
„Panebože… Deane!“

Terrik - to je opět perfektní a ten pastor - to je jako pastor Jimm nebo jak se jmenuju

já jsem fakt natěšená na každé pokračko, je to tak super

PS: já věděla, že Dean bude opravdu bos a natluče si nos

Dean je zachráněn!!! Ale teda... ten torturing byl fakt hard Typický Dean... všechno je jeho chyba

už bych asi vážně měla končit...

_________________

Pastor se rozběhl k Deanovi a Dean se rozběhl pryč, nevěděl jak ale najednou měl sílu utéct, měl strach z onoho muže, raději utekl zpátky do lesa, ztratil se pastorovi z dohledu.
„Sakra Deane“
Co jsem to za pastora, odpusť otče, nechtěl jsem klít. Proběhlo mu hlavou.
„Deane, to jsem já, kde jsi, vrať se“
Nenašel ho, zvedl telefon a vytočil číslo..
„Ahoj Johne tady Jim, nechybí ti syn..“
„Je u tebe, viděl si ho“
„Zahlídl jsem ho ale utekl, je někde tady v lesích, jdu ho hledat, ale sám ho asi nenajdu, Johne co se stalo on se mě bojí…“
„To je na dlouho Jime… děkuju jsme tam hned“


„Všichni do aut, byl u Jima“
„U pastora Jima“
Zeptal se Sam a Martin by si nejraději nafackoval, Co je to za psychiatra když ho tohle nenapadlo…
Na místo dojeli za hodinu, bylo to celkem blízko. Jim pobíhal po lese ale zatím ho nenašel.
„Počkej vím kde bude…snad“
Pověděl Sam a mávl směrem kterým se měli ubrat.
„Kam jdeš“
„Tady jsme jako děti měli skrýš“
Ukazoval někam v dál, tím směrem stála postav v bílém, nehýbala se, ale jak se začali přibližovat začal mladík utíkat…
„Deane, počkej…“
Sam se za ním rozběhl, pravda byl v lepším stavu než Dean ale ten mu pořád utíkal. Najednou ho něco chytlo, škubal sebou snažil se vytrhnout svému uchvatiteli. Sam je doběhl, byl to Jim pevně ho držel
„Deane, to jsem já Sam, klid…“
Dean sebou stále zmítal Nakonec je doběhl i John a ostatní. Přiběhl k synovi a pevně ho objal, něco mu pošeptal a Dean se uklidnil, tedy zhroutil se s pláčem k zemi, John ho pevně držel. Peeta mrazilo, viděl plno zranění, měl sebou nějaká sedativa, usoudil, že budou třeba. John ho držel pevně, a Deana to uklidňovalo, po lécích ale okamžitě usnul.
„Pojďte musí do tepla“
Konstatoval Peet. John ho vzal do náručí a odnášel ho pryč. Chtěl jít k autu.
„Johne neblbněte, pojďte ke mně, alespoň do rána, můžete ho ošetřit, a nemocnice taky není daleko“
„Díky Jime.“
Zatočili k němu domů. Peet si vzal z auta lékařskou tašku a doběhl je.
„Polož ho tady.“ Dole v obýváku byla velká postel.
„Vy zmizte, Johne ty mi pomůžeš“
Sam se zdráhal ale Bobby ho odvedl do kuchyně. Martin byl stále mimo a tak raději poslechl. Jim viděl, že jsou hladoví a unavení, našel nějakou večeři a ukázal kde je koupelna
„Vyslečeme ho, je úplně mokrej“
Jim nakoukl do místnosti
„Pardon já jen, tady ve skříni je oblečení, je tam i pyžamo a tak“
„Diky, Jime“
„není zač“
John vytáhl kalhoty, byli podobné těm z nemocnice, jen byli modré.
Nejprve z něj sundali mokré a potrhané oblečení, Peet viděl v Johnově očích slzy. Ten pohled nebyl hezký. Byl samá podlitina a spálenina. Peet ho omyl a očistil všechny rány. Oblíkli mu kalhoty. Pak ho prohmatal, všiml si bolestných úšklebků když došlo na hrudník.
„Má naražená žebra, jestli chceš dodělám to sám“
„ne děkuju, jenom ..“
„Já vím, ale žije pamatuj na to…“
John kývl pomohl mu Deana posadit, potřeboval se podívat na záda. Na krční páteři měl několik zhmožděnin, vypadalo to jako od obojku… položili ho zpátky do měkkého polštáře, přikryli ho nadýchanou přikrývkou: Dean byl v polospánku, ale cítil se v bezpečí, trochu se probral, ale neměl chuť utéct, chtěl zůstat. Nad ním se shýbal muž, začínal si vybavovat některé momenty…. Pak nastal ten okamžik…
„Tati…“

Totálne dokonalý torturing je to úpplne parádne prosím rýchlo ďalšiu časť

TAK TO JE NAPROSTÁ BOMBA!!! Fakt!!! Tohle se ti moc povedlo!!! A Dean už je v bezpečí Hele, a jak jsi to myslela s tím, že už bys vážně měla končit!!! Končit budeš, až na tom budeš takhle

Dobře píši ještě jednu ale to bude pro dnešek vážně všechno... a výhružky nepomůžou...jsem neoblomná