Dean

Terrik: Nejprve obrovská pochvala, protože já snad nenašla ani jednu gramatickou chybu!!! Vidíš, jak jsi se zlepšila A dějově je to taky super!!! Mor... to bude ještě zajímavé A doufám, že v příštím pokračku bude zase trpící Dean

Jé děkuji za chválu. No a trpět bude , nevím jestli hned příště, ale dočkáš se, tady je to opravdu samej sadista no a ja se teda přiznám taky že nejradši čtu ty mučivky

Ja tu tuším budem za rýpača a kritika , a dovolím si s bohdy nesúhlasiť, chybičky sa objavili, ale už ani zďaleka nebijú do očí a objavila som ich až pri opakovanom čítaní...
Ale na tomto kúsku je naozaj krásne vidno, že keď sa chce, tak to ide a pokiaľ to bude takto pokračovať (v čo pevne verím a dúfam ) tak si ďalšie pokračovania poviedky užijem...
Len tak ďalej, k dokonalosti sa človek prepracuje len praxou
A fakt som zvedavá na pokračovanie

Terrik: Už je to mnohem lepší. A teď rychle přidej pokráčko.

Tak je tady nějaké to pokračování, děkuji vám že čtete a že se vám alespoň trochu líbí


__________________________

V nemocnici


„Omlouvám se Deane“
Ten ale jako by jej ani neslyšel. Jen opět klopil zrak a tiše dýchal.
„Deane, no tak“
Jemně s ním zatřásl.
„Vnímáš mě trochu“
Dean se oklepal jak jím projela zimnice. Peet mu automaticky položil ruku na čelo a tiše zanadával jaký je pitomec
„Deane vezmu tě do pokoje“
Ten jen zakroutil hlavou, nemluvil.
„Deane“
Zvedl mu opatrně hlavu a viděl záplavu slz, která vypovídala o všem. Pravdu, kterou si sám nepřipouštěl konečně dolehla k jeho uším, avšak v nejméně vhodný okamžik.
Peet to věděl a nenáviděl se za to.
Měl jsem mlčet….
Uvažoval v duchu a snažil se vymyslet co udělá dál.
„Já vím“
Vytrhl Peeta z rozjímání tichý hlas.
„Deane?“
„Vím že máš pravdu…“
Peet nevěděl co mu na to má říct. Přeci znova nepotvrdí, že je jeho otec to co je. Raději ani na ta slova nemyslel, aby mu zase nevyklouzla a nenapáchala ještě větší škodu. Na druhou stranu nemůže říct, to není pravda,… jsi pro něj vším, všeho nechá a bude s tebou …Ta poslední myšlenka ho opět rozohnila.
„Deane…“
„Nemusíš nic říkat“
„Ale já chci. Mrzí mě co jsem řekl, a mrzí mě že to tak je…“
Dean opět sklopil hlavu aby Peet neviděl další příval slz
„Bože já jsem vůl“
„To je dobrý, půjdu si lehnout“
„Počkej.“
Posadil ho pohybem ruky zpět.
„Nechtěl jsem aby to vyznělo že tě nemá rád“
„Ale ono to tak asi je“
Tohle Peeta zaskočilo.
„Ne není, jsi jeho syn“
„Jeho zklamání“
„Ne! Jeho syn na kterého je hrdý, ale je to takovej tupec, že ti to nikdy neřekne. Zvykl si na to, že překousneš všechno, že si samostatný a že ho na slovo poslechneš. Zvykl si, že se o tebe nemusí starat. Alespoň si to myslí. Pro něj si ten ty starší, a proto by si měl vydržet všechno, není to tím, že by tě neměl rád. Zemřel by za tebe ale jako otec se k tobě chovat neumí“
To jsem to zase podal
Dean mlčel a tak Peet pokračoval.
„Teď se o tebe šíleně bojí, má strach ale jakmile budeš, podle něj, v relativním pořádku, vrátí se vše do starých kolejí. To je něco co nedovolím dokud nebudeš v pořádku podle mě..“
„Říkáš to jako by mě zabít chtěl“
„Ne to ne, tak jsem… pustit tě teď domů je riskantní i kdyby on i Bobby byli doktoři. Proto tady zůstaneš pod dohledem v klidu a daleko o stresu. Oni to mezitím vyřeší, a až uznám za vhodné, pustím tě odtud. A nemysli na podepsáni reverzu, tady prostě zůstaneš“
Dokončil větu a pomohl Denovi na nohy. Viděl jak se třese zimou. Horečka mu stoupala závratnou rychlostí. Stejnou rychlostí ho opouštěly i síly. Do pokoje nedošli. Dean ztratil vědomí hned za dveřmi kanceláře. Peet ho raději odnesl až do pokoje. Nebyl to problém, byl o hodně vyšší než on a Dean navíc hodně zhubnul. To byl další problém, který chtěl Peet řešit. Dean nechtěl jíst a to se mu nelíbilo. Znal ho vyjedl by bistro, a né jedno. A teď nic. Ani sladký ani slaný. Ani koláč nezabral.
„Jsme tady hrdino“
Položil ho do postele, vrátil infuzi na své místo. A využil toho, že mladík spí. Odstranil obvazy z krku a začal ránu kontrolovat, začínala nést stopy infekce, což Peet předpokládal. V jeho stavu, kdy tělo svádí boj s každým pohybem je infekce téměř jistá. Začal ránu čistit. Dean sebou jen párkrát trhl ale neprobudil se. Za chvíli mu na krku zářil nový obvaz a k jeho nelibosti i nová infuze.
„Vím že se budeš rozčilovat, že jedna stačí ale doktor jsem tady já.“
Usmál se a v duchu byl rád, že nemá sílu se s ním hádat. Jako pacienta při lehkých zraněních, tedy podle Deana lehkých, ho znal až moc dobře. Udržet ho v nemocnici alespoň tři dny byl výkon hodný obdivu.
„Teď tě ale nepustím, nenechám tě zemřít, slíbil jsem jí to“

Mini pokráčko....

________
„Pojď ke mně Deane.. jen pojď“
„Halo?“
„Tady jsem to jsem já…“
Dean byl jako smyslů zbavený. Normálně by střílel, normálně by tu bytost zabil. Jenže tohle bylo jiné. Připadal si jako ve snu.
„Kde jsi? Kdo jsi?“
„Jen pojď a dovíš se to“
A Dean opravdu šel. Zalezl do houštiny za onou neznámou. Nevnímal otcovo volání, nevnímal nic, jen jí.
„Co jsi zač“
Ptal se jako zvídavé děcko. Dívka se usmívala, líbila se mu, posvítil na ní baterkou aby ji lépe viděl. Ve světle se zjevila krásčina pravá tvář. Tvář shnilé mrtvoly. V ten okamžik Dean procitl.
„ty jsi“
„Ano jsem tvoje smrt“
„Dean chtěl vystřelit ale dívka byla v okamžiku u něj. Nepočítala s odporem, nikdy jí neodporovali. Srazila Deana k zemi. A odtáhla jej do jezera.
„Jen polibek broučku a vše bude dobré…“
„Já ti dam polibek ty děvko“
Ječel Dean ale ona se jen smála.
„Co je tady k smíchu…čubko“
Na dně jezera nahmatal klacek. Vytáhl jej a praštil dávku po hlavě. Ta jen zaječela. Dean se dal na útěk. Neměl šanci jí uniknout, v momentu byla zase před ním a pekelně se smála. Vytáhla nůž a ohnala se po něm. Poranila mu ruku, přitáhla ho k sobě.
„Jen jeden polibek“
Šeptala do ucha a pak ho políbila.
„Dean cítil jak mu z těla vyprchává život. Najednou mu byla hrozná zima. Opět se ho zmocňovala zvláštní síla, která mu nedovolovala jasně myslet“
„Jak se ti to líbí“
Bavila se pohledem na bledého mladíka, ten využil toho, že měla potřebu se chlubit. Vytrhl jí nůž z ruky a vrazil jí ho do krku…
„Když chceš někoho zabít moc se nevykecávej“
Bestie zařvala bolestí a Dean se dal na útěk.
„Stejně zemřeš“
Křičela za ním a vytahovala si nůž z krku, otřela ho o děravou sukni a zmizela….
„Se ještě uvidí“
Zašeptal z posledních sil a ztratil vědomí.

„Deane, Deane?! Kde k čertu jsi“
Dean se probral ale nic si nepamatoval.
„Jo tady jsem“
„Kde si sakra byl. Ten duch zmizel. Jsi normální? Co jsi dělal?! Kde si se flákal“
John nevnímal že je jeho syn úplně mokrý, nevnímal ani jeho zmatený pohled. A Dean nic neříkal, nevěděl co by měl říct…
„Ženská…??“
Zařval najednou John. Dean netušil o co jde a nestihl se ani zeptat, protože mu najednou na tváři přistála pořádná facka…
„Zmiz“
Sykl vztekle a postrčil syna směrem k autu, až tam si všiml, že má na tváři rtěnku, došlo mu co otec myslel „tím ženská“, ale neměl zdání, kde k tomu přišel.


„Deane…Deane…“
„Co?!“
„Něco se ti zdálo“
Dean se pomalu probíral…
„Peete zavolej tátovi, je to důležité…“
„Ráno“
„Né hned, prosím…“
„Deane jsou tři hodiny…“
„Určitě nespí“
„To je jedno, ale ty spát budeš“
„Stejně neusnu…“
„Ale usneš….“
„Nedělejte… já … nechci. Musím mu to říct…“
„Povíš mu to ráno…“
Řekl Peet, ale to Dean už neslyšel. Dal mu léky na spaní, které ihned zapůsobily.
„Já mu to povím sám“
„Ahoj Johne. Něco jsem zjistil…“

Chudáček Dean, zase facka od táty (neoprávněně). A co tím Peet myslel nebo spíše koho tím myslel, že Deana ochrání, nenechá ho zemřít, že jí to slíbil (na konci minulé části). Dobré pokráčko, musím pochválit.

Teda!!! To je napínavé, jak kšandy!!! Chudák Dean!!! John je fakt hajzl!!! Snad se z toho Dean dostane a neumře nám A kdo je ta neznámá???!!! Super pokračko!!! Těším se na další!!!

děkuji vám za chválu, strašně mě těší že se vám to líbí... a nechci nic prozrazovat, ale neumře to bych si nedovolila, ´pro mě je nesmrtelnej, možná ž e nějakej následek to mít bude, ale já ho nezabiju na to nemám srdce a co si týče oné neznáme, je vám velmi známá, ale to je tak vše co vám prozradím Takže ještě´jednou velké díky a s pokráčkem se budu snažit co nejdříve...

Tak je to tu, je zde trochu rozkol mezi OTCEM a Lékařem, ale jenom trošku, dnes téměř žádný Torturing, ale příště vám to vynahradím...sliibuji


_____________________

Oba lovci dorazili do nemocnice až ráno. Byli unavení a pár hodin spánku potřebovali jako sůl. A nejen oni. Peet se posadil do křesla k Deanovi a také usnul. Zbudil ho až John… ráno, když přišel za Deanem. Ten spal tvrdě, léky stále působili a nemělo cenu ho budit. Oba se odebrali do kanceláře, kde už čekal Bobby. Četl si nějaké poznámky, co našel u Peeta na stole.
„Aaa už si to viděl“
„Ahoj, jo promiň nedalo mi to“
„To je dobrý, ale dává to nějaký smysl?“
„ No nevím. Moc toho tu není…“
„Jo, no, zbytek je tady“
Odpověděl a poklepal si na čelo.
„Tak povídej.“
„Popoháněl John netrpělivě“
Peet ale nejprve všem nalil sklenku a posadil se za stůl.
„No co jsem od něj slyšel bylo asi tohle…“
Převyprávěl jim co Dean minulou noc povídal ze spaní. Nebylo to vše, ale jak říkával Bobby lepší něco než nic.
„A ta dívka jak vypadala…“
„Pardon zapomněl jsem se zeptat…“
Odsekl jízlivě a čekal, až vstřebají přijaté informace
„No co myslíš Bobby, může to souviset s tím co jsme našli?“
„Jo mohlo by, jen jde o to která z tich dívek to byla…“
„O čem to mluvíte?Něco jste našli?“
„No nejspíš, jde o rodinu Hiksonů…“
„Hikson? Něco mi to říká“
„Celá rodina…“
Začal Bobby
„…zemřela na mor..“
Dokončil Peet
„znám tu legendu, nebo co to je…“
„Je to pravda..“
„Co?“
„Našli jsme novinové články…a je to dost možné…“
„Musíme ale vědět víc, musím mluvit s Deanem“
John se vrhl ze dveří, a kráčel k pokoji jeho syna..
„Ne, Johne,….počkej“
Chytl ho za rameno
„Peete, co sakra…“
„hele v noci mu nebylo nejlíp, moc nespal, a…“
„a to zvládne..“
„ne to ti dovolím..
„Dovolíš, jsem jeho otec…“
„A já jsem doktor… nikam nejdeš“
„Jdu…“
Vytrhl se z Peetova sevření a vrazil do pokoje, Peet se neurčitě podíva na Bobbyho a oba následovali Johna. Ten se posadil k Deanovi na postel a začal ho budit….
Boby s Peetem stáli kousek dál, jak řekl Peet, nemusí vidět všechno
„Deane, Deane vzbuď se“
Začal ho popleskávat po tvářích. Dean spal ale tvrdě… a po dlouhé době pokojně. O to víc byl Peet naštvaný.
„Tak Deane, sakra vzbuď se“
Údery zesílili ale Dean se stále neprobíral
„Tak dost…“
Peet už to nevydržel a odtáhl ho pryč…
„Co to děláš, sakra, musím s ním mluvit..“
„Dej pokoj, to chvíli počká,“
„Co počká, nepočká, musím to vědět co nejdřív..“
„Nic nemusíš, být otec, to je jediná věc co musíš…“
„ A já nejsem?“
„Připadáš si tak?“
„Ano.. připadám, jsem…“
„A myslíš že by se to líbilo i jí…“
John se rozzuřil chytil ho pod krkem…
„Neber si jí do úst“
Bobby se jen díval jak se do sebe opět pustili. Byli to dva kohout na jednom smetišti, a to smetiště byl Dean. V duchu se tomu přirovnání zasmál. Věděl že jsou schopní se navzájem povraždit, a na kopání hrobu neměl náladu, natož na hroby dva…
„Tak dost pánové, myslím, že jediné co by se jí nelíbilo, jste vy dva, vždy si přála aby jste spolu vycházeli, a vy se tu hádáte jako malí kluci…“
Johnovo sevření povolilo, a Peetovi zorničky nabili normálního výrazu…
„Máš pravdu Bobby, tohle by se jí nelíbilo…“

Terrik: poslední dvě části jsou opravdu dobré - je znát zlepšení a za to si zasloužíš pochvalu
jak už jsme jednou psala - John je blbec a tak se i chová ve tvé povídce - myslím, že ho dobře vystihuješ.....jsem opravdu zvědavá co bude dál a torturing, tak ten si ujít nenechám
a pochopila jsem to teda správně, že Peet je nějaký rodinný přítel nebo příbuzný (nebo tak něco)??????

Nemix: těší mě že se ti líbí, a pochopila jsi to správně, ale co přesně jsou zač zatím nepovím, protože to souvisí s onou neznámouu

Takže Peet souvisí s onou neznámou?! Tak teď jsi mě teda pořádně napnula!!! Jinak pokračko super!!! Johna nenávidím ještě víc, pokud to tedy ještě více jde Už se těším na pokračko!!!

Tak jsem sesmolila pokráčko, je zde odhaleno kdo je Peet a kdo je ona neznámá.
Příjemné čtení

________________________

Den se chýlil ke konci, Peet po raním výstupu vykázal oba lovce pěkně ze dveří s tím, že dříve než ráno, je stejně nepustí. John byl patřičně naštvaný a Bobby přemýšlel jak uklidnit nezvladatelnou situaci. Měl několik alternativ. První byla zastřelit Johna. Musel připustit, že v některých chvílích, jako byla ta ráno, mu to nepřipadalo až tak absurdní. Druhá byla zastřelit Peeta, protože to jeho věčné rytí a provokování bylo, jako lít olej do ohně. Ale je to doktor a doktor je třeba. Zvláštní bylo, že důvod proč nezabít Peeta ho napad hned, a napadlo ho několik důvodů proč je Peet hoden žití. Ale u Johna měl problém nalézt alespoň jeden jediný důvod… Zanechal hloubání o vraždách a vrátil se zpět ke svým možnostem, třetí byla snadná, nechat je prostě být, ale to se povraždí navzájem… Bobby se v duchu usmíval, situace byla zoufalá a on uvažoval nad blbostma, co měl ale dělat, alespoň nějaké odreagován. Soužití s Johnem nebylo snadné a tak si alespoň nějak kompenzoval, jeho těžce snesitelnou povahu.Z hloubání ho vytrhl až Johnův hlas:
„Bobby pojedeme do jejich bývalého sídla, mělo by to být asi hodin na západ.“
Bobby kývl. Byl rád že, se John nechce dobývat do nemocnice. Oba nasedli do auta a vyrazili.
V nemocnici…
Peet měl rudou tvář a z očí mu vzteky létali jiskry. Jak ten ho zase vytočil…Blbec.
„Jak jsem mohl dovolit, aby si to udělala“
Vzdychal směrem k fotografii na stole. Vždyť jsi byla vždycky rozumná, ano, měla jsi svoji hlavu,ale rozumnou hlavu, a ty si provedla tohle. Já vím já vím, srdci neporučíš. … Víš jak hrozně mě to mrzí, jak strašně jsme se hádali a… a jak jsem tě opustil… Naštvala si mě, a já se urazil… jako správnej, ješitnej chlap…. Tak…
Mrzí mě, že jsme se usmířili až po takové době,… ale věř, jsem rád, že jsem měl to štěstí a odpustila si mi. Vím co jsem slíbil, vím že jsem přísahal, že nenechám tvé chlapce ,zemřít, nevím proč si žádala mě, asi si věděla co je John zač… ne promiň, zase mu křivdím, ale já ho prostě….. No žádala si mě protože jsem lékař, ne protož je John blbec, ale blbec to je… …. A já ti slíbil že je nenechám umřít…, že vždycky najdu způsob, jak je uzdravit. Pamatuji si ten den, kdy si mě o to žádala, Deanovi byli tři, spadl do ledové řeky a trvalo pěknou dobu, než ho John dostal ven, nebyl na tom nejlíp a já neměl srdce ti říct, že možná zemře, a tehdy si mě požádala, abych ho nikdy nenechal zemřít…“
Promlouval Peet k fotografii mladé ženy, jako k živému člověku. Dělal to vždy, když se cítil sám, bezradný smutný,.. Od její smrti s ní promlouval pravidelně, ač to bylo již téměř dvacet let, byla to pro něj rutina, ráno jí zdravil, a večer se s ní loučil.
Hleděl dívce do očí, a nalézal v nich odpověď a chut bojovat. Ale dne se na ni nepodíval, neměl na to odvahu. Jen tiše, skoro neslyšně zašeptal:
„Bojím se, že nyní svému slibu nedostojím,… sestřičko“

SESTŘIČKO???!!! No tak to je masakr!!! Naprostá paráda!!! Super pokračko a už se těším na další!!! Ty Bobbyho úvahy ale nejsou zas až tak od věci, zvlášť těch, které se týkají Johna

Tak a frčíme z nemocnice.... do ..... náruče smrti... ne kecam ale z nemocnice frčíme...

__________________________

Bobby tušil problém. Velký zatracený problém. Bylo to dva dny po hádce s Peetem. Tehdy se vydali na místo, údajné smrti Hiksonů, a od té doby se celkem nic nedělo. John se toulal z baru do motelu a Boby se snažil nalézt jakoukoliv stopu.
„Hele Johne, už jsme nebyli v nemocnici dva dny..“
„Hm..“
„No já jen že tam je Dean..“
„hm..“
„Dean,… tvůj syn..“
„Hm..“
„Nemyslíš, že by bylo hezké ho navštívit…“
„Hm..“
Rozhovor skončil a Bobby se vrátil ke knihám…John si nalil sklenku a jakoby nic se posadil k televizi..
„Pravda je ve víně, ne ve whisky“
Poznamenal , když si všiml, že John opět…popíjí…
„Máš s tím nějakej problém“
„A hele pán umí taky mluvit..“
„Sakra a co chceš slyšet, ano nebyl jsem tam dva dny…a proč bych měl…je tam svatoušek Peet, to stačí…“
Bobby nevěřícně koukal, nechápal jak tohle mohl říct, nechápal, jak ješitnost může zvítězit nad vlastním synem…
„Je to tvůj syn, víš máš syny dva, a ten jeden tě právě teď potřebuje“
Bobby už nekřičel, spíš byl smutný, zklamaný… Oblékl si bundu a odešel, odešel do nemocnice za „svým“ chlapcem…
John stále seděl jako by nic „Není malej, nepotřebuje vodit za ručičku..“ Vztekle zavrčel pro a klopil do sebe další skleničku…

„Ahoj Dane..“
„Ahoj, co tady děláš,“
„To je mi přivítání,..“
Usmíval se Bobby, viděl že už Dean vypadá líp. Zdravý z něj sice neprýštilo, ale alespoň něco…
Dean byl rád, dny v nemocnici mu byli dlouhé, i když většinu prospal, ty chvíle mezi tím se ale vlekli. Spokojený hovor, který spolu vedli přerušila hádka na chodbě.
Oba poznali, o koho jde… A Bobby tušil o co jde..
Hádka najednou ustal a do pokoje vešel John.
„Ahoj Deane…“
„Ahoj, já myslel, Bobby říkal, že máš nějakou práci..“
„Jo no už jsem to dodělal.. chceš domů?“
Bobby se zděsil, ale na Deanovi byla vidět radost. To se ale nedalo říct o Peetovi, ten stál u dveří a stále doufal, že Dean odpoví ne.
„Jo , chtěl bych..“
Odpověděl opatrně, nevěděl co si má myslet, ale domů chtěl… Peet si povzdechl, chápal ho, bylo mu líp, ale to není totéž jako být zdraví. Deanův stav se měnil každou hodinu a nikdo nevěděl, jak mu bude ráno. Podle testů byl stále vážně nemocný, ale kdo jim to vysvětlí…
„Johne..“
„Jo..“
Odvětil Peetovi s vítězoslavně a podíval se na něj.. Peet zachoval chladnou hlavu..
„přijď mi to podepsat…“
Pak odešel, nesnesl pocit prohry, byl si téměř jistý, že mimo nemocnici Deana čeká smrt. Teď mu bylo dobře, Teď se cítil fajn, ale co v noci, co až se probudí s vysokou horečkou, co pak, vezmou ho do nemocnice? Možná, ale to už může být pozdě. Peet vypozoroval, že od zhoršení do kritického stavu je to pouze pár minut, snad hodina…
„Sakra, co mám dělat..“ Kopl do skříně v kanceláři, až ji prokopl.
Připravil papíry a čekal. Za chvíli dorazil John beze slova podepsal protokol. Peet nevydržel mlčet, ale věděl, že pokud začne znovu řvát akorát se pohádají. Přemohl se a se vším sebezapřením dal Johnovi instrukce co a jak…
Bobby mezitím pomohl Deanovi s oblékáním. Bylo na něm vidět, že je unavený.
„Víš bylo by lepší kdyby si tu zůstal..“
„Bobby akorát bych ho naštval, a mě už je vážně líp..“
„To vidim,…“
Z hlasu mu zněla ironie.
„Sedni si sem ať tu sebou ještě nepraštíš o zem..“
„Neboj..“
Zasmál se a usadil se na postel.. Bobby mu přetáhl přes hlavu mikinu a zavázal boty.. Deanovi se to příčilo, připadal si hloupě, ale Bobby byl nekompromisní. A Dean byl nakonec rád, že se nemusel ohýbat. Nedělalo mu to dobře…

„Můžeme jít..“
„Přišel John v ruce… papíry v kapse léky a v hlavě instrukce… Dean seskočil z postele, ale zatočila se mu hlava. Rychle ho chytil za ruku a už ho nepustil. Bobby nesl tašku a kroutil hlavou. …Taková blbost…
Peet je doprovodil až k autu. Sklonil k Deenovi, který seděl na místě spolujezdce, žádal ho aby dával pozor a aby si pamatoval co mu řekl, tehy v kanceláři, Dean posmutněl a podíval se na Peeta „Prosím tě nezlob se na mě..“
„Nezlobím, bojím se…buď opatrný..“
Dean kývl a auto se rozjelo. Bobby se rozloučil s Peetem a odjel také. Bál se co bude dál, protože pochyboval o pečovatelských schopnostech „otce Johna Wincestra“…

Terrik: Ty ve mě tu nenávist k Johnovi podněcuješ snad schválně!!!!! Jak já ho nenávidím!!!!! Jak se tak může k Deanovi chovat???!!! Chudáček, tolik trpí... a jak tě tak znám, tak bude trpět ještě více Super pokračko a už se těším na další

nesnáším Johna W. a po tomto snad ještě víc, než jindy to je takovej.....i když Dean jako poslušný pejsek opět následoval jeho požadavky....taky se prostě chová jako idiot - co by tomu asi řekl Sam, kdyby toto věděl.....ještě že je tam Bobby

Terrik: nenapínej nás dlouho a rychle piš - moc se těším na další část a dovoluji si odhadnout, že bude torturing, že......????

Terrik: Také již začínám Johna jako otce nesnášet. A to bylo moc krásně řečeno, že Bobby jel za "svým chlapcem". Už se těším na další část.

Bohdy: neee... nepodněcuju, možná malinko a trpět bude...neboj
Nemix: no co tomu řekne Sam brzy uvidíme
janča:: vždyť je to jeho kluk
a uvdíme jak to s Bobbym bude dál...ale rozhodně bude důležitý


Mooooooooooc vám děkuji za komentáře, strašně mě těšíte...
a pokráčko brzy, brzy, brzičko

Tak je tu pokráčko. Je takové klidné, trochu o Bobbym trochu o ničem...alepříte se dostaví torturing

-_________________________

Dojeli do motelu. Byl to jiný motel, než ve kterém byli s Deanem. Tenhle byl blíž nemocnici a také jen půl hodiny od Bobbyho domu. Kdoví proč ještě nebydleli u Bobyho. Kluci, jak Bobby říkal, tu mají vždycky místo a pokoj koneckonců taky. Měl ty kluky rád, měl je jako vlastní a byl rád za každou chvíli s nima, hlavně když byli malí, byly to „jeho“ světýlka na temné cestě…a teď když vyrostli…, rád s nimi sedával u piva, fotbalu a čehokoliv co bylo jen trochu normální…
„Ehm takže pánové, mám takovej návrh…“
Oba zpozorněli, Dean tedy spíše přestal klimbat a zvedl hlavu…
„Můj dům je odsud sotva půl hodiny po dálnici. Nebude lepší jet tam? Máme tam víc knih informací, pohodlí..“
„Bobby …“
„neprotestuj, je zbytečný být tady, tam toho zjistíme víc…“
Bobby nechtěl poukazovat na Deana, jednak kvůli němu samotnému, už takhle bylo vidět, že se cítí odpovědný za danou situaci, a nechtěl ho ještě utvrzovat v jeho absurdní představě. Druhá byla, že věděl jak by John reagoval na to, aby to udělal alespoň kvůli Deanovi. Řekl by, že to zvládne a Dean by jako poslušný syn hned přikývnul. Musel opatrně a věděl to. Věděl taky, že na informace a lov John zabere. A měl pravdu. Ten se po chvíli přemlouvání nechal ukecat.
„Dobrá, ale jenom jestli ti to nevadí“
„To bych ti to asi nenabízel ne..“
Odsekl a John odešel ještě něco koupit na cestu, a měl taky nějaký seznam od Peeta. Bobby šel pomalu balit.
„Počkej pomůžu ti..“
„Zacouvej zpátky do křesla mladíku a ať tě takový kraviny už nenapadají...“
Dean koukal trochu vyplašeně, ale jak řekl Bobby zacouval zpět.
„Než přijde John je to minimálně hodina, než se zbalíme další, můžeš hezky spát…“
„já nechci nejsem unavenej..“
„To je jedno, ale z toho křesla nevylezeš, jasné..“
Dean jen s úsměvem kývnul, Znal rozkazy od otce byly jasné a tvrdé, ale od Bobyho i přes přísný tón zněli nějak… nějak jinak,…
Bobby zalezl na záchod a než se vrátil Dean spal. Vzal deku a přikryl ho…
„Si svěží jako rybička“ ucedil vesele a šel spakovat věci.

Odhadl to dobře John se vrátil za hodinu a za další už měli věci v autě. John šel odhlásit pokoj a Bobby zbudit Deana.
„Bré ráno…“
„Já nespim…“
„Já vim…“
„Fakt ne…“
„Hele hrdino neštvi mě…“
Káral rozespalého mladíka s úsměvem, pak se ale o mnoho vážněji zeptal…
„Deane,..“
„Hmm?“
„..zvládneš cestu..“
„je to jen půl hodiny… a mě je dobře..“
„Jasně, a já se m zelenej..“
„No moc dobře nevypadáš…“
Bobyse snažil sebevíc ale zasmát se musel.
Všichni nasedli do aut a za chvíli už parkovali u Bobbho před domem.
Dean po cestě opět usnul.
„Deane, vzbuď se..“
„Tati..“
„Jsme tu, vystupovat..“
Dean se rozkoukal a opravdu byli u Bobbyho. K autu přiběhl obrovský černý pes s naprosto pitomým výrazem.
„Ty zase čumíš..“
Prohodil směrem k zvířeti vzal si tašku, připadala mu neskutečně těžká, a šel dovnitř…
Bobby s Johnem hodili věci na stůl, Dean na zem, ani nezkoušel ji zvednout do výšky, tušil, že by to nedopadlo dobře.
„Můůžu ti obsadit sprchu..“
Zeptal se zívající Dean. Bobby jen přikývl..
„Ale nezamykej…“
„Nebudu...“
„A nenamoč ten obvaz..“
„Nenamočím…“
John odešel vybalit věci, obsadil jeden z pokojů. Bobby vybral poštu, podrbal psa a zkouknul jak je na tom lednička.
„Blbě..“
Pověděl směrm k psovi. Ten se jen olízl a koukal na konzervu na ní..
„Hlavně že ty se nažereš viď..“
Mezitím se z koupelny vynořila obrovská mračna páry a mezi nimi vylezl Dean v županu…
„Já jsem si ho pučil jo, byl ve skříni“
„Jasné… co! Ty! ty si normální?!“
„Co…“
„neřikal jsem ať to nenamočíš..“
„To samo,…. Uschne to..“
„Neuschne. Sedni si a počkej tu…“
Dena byl unavený a tohle fakt nepotřeboval, chtěl do postele ale nechtěl to říct, doufal, že se nepozorovaně vytratí. A teď musel čekan na blbej obvaz. Bobby se ale překonal. Nebylo to ani pět minut a Dean měl na kru čistý. Mezitím sešel ze schodů John a položil před Deana několik léků
„Takže, tenhle si vezmeš teď a pak večer, tenhle až večer, a tenhle ráno. „
Dean nevěřícně koukal na barevné pilule a vůbec se mu nelíbili měl k nim odpor, ale poslušně spolkl první z nich.
„Bobby je něco k jídlu. Nebo sjedu do města..“
„No něco tu je…“
„Psí konzerva..“
Zasmál se Dean
„To taky, pak nějaký těstoviny, ale jinak nic moc..“
„OK sjedu tam a ty si jdi lehnout. Večer tě vzbudím…“
Dean kývl a byl rád že ho tam poslali, takhle to totiž bude vypadat, že je jen poslušný a né unavený. Zalezl do pokoje, převlékl se a zachumlal se do deky, začínala mu být zima. Netrvalo dlouho a usnul…
„Deane, Deane, vzbuď se…“
John seděl na posteli v ruce držel léky a pití. Dean se malátně posadil, tedy spíše byl posazen.
„Ná vezmi si to…“
„Hm…“
„Měl by si se jít najíst..“
„Já nechci. Nemám hlad…“
„Aspoň něco, celý den si nic nejedl…“
„Já vážně nechci..“
„pojď, trochu si dáš..“
Pomohl Deanovi z postele. Cítil jak má horkou kůži a viděl, jak jím třepe zima. Podal mu bačkory. Normálně by je odkopl někam do rohu, ale dnes je přijal docela rád. Stejně tak nepohrdl huňatou mikinou.
Společně sešli dolů, kde Bobby připravoval večeři.
„Dobrý večer pěkná kuchtičko, co máte večer v plánu…“
Bobby se nevěřícne otočil. Na schodech stál Dean. Unavený ale s úsměvem od ucha k uchu…. V tu chvíli ho napadlo, že možná vzít Deana domů, nebyl až tak špatný nápad. Deana nejvíce užírala samota a tady sám nebyl…
„Jdu tancovat k tyči kocourku“
Dean vyprskl smíchy, představa bobyho v latexu u tyče byla úchvatná.
Jak řekl Deaan neměl hlad v jídle se jen porýpal, trochu se napil a šel si zase lehnout…
Bobby s Johnem chvilku popíjeli na verandě a pak si taky lehli. Nechali i otvřené dveře včetně tich od Deanova pokoje, aby slyšeli kdyby něco. Noc byla klidná… alespoň pro tyto tři…

teda to je super pokračování
alespoň John se trochu zklidnil.....a Dean je sladkej

ale co ten konec jestli mi chceš říct, že je něco se Sammym

Skvělé pokračko!!! John si to u mě trochu vyžehlil Tady nebyl až tak marný Ale představa Bobbyho v latexkách u tyče Tos zabila Už se těším na pokračko!!!

Jéé, za dnešek už druhé pokráčko! Super! Zhltla jsem to najednou. Takhle část, jak jsou u Bobbyho, je taková zlaťoučká. Taková "normální" domácí pohodička. Ta atmosféra je moc pěkně popsaná. Pro takovýto části mam slabost. Takže: a už těším na další pokračování! Že by už přišel na scénu Sam?

Zatím je to v pohodě, ale jak řekl Peet (je to vlastně Deanův strýc), zhoršení může přijít zcela nečekaně a pak .....