Tenká hranice... 1/7 - 7/7

Case nééé!!! Musíš ho zachránit!!!

Ale no tááááááák .... Damn, vždyť jsi říkala, že neumře, tak co to má znamenat?????

Tak už ať je zachráněný a hlavně v plné síle, takto ho vidět, to nééééééé

Část. V
Miliony pravd i křivd
PG-13

Z rozmýšlení je vytrhl náhlý závan větru. „Zdravím,“ ozval se s lehkovážností sobě vlastní Baltazar. „Mám takový dojem, že byste rádi věděli, kde je právě Dean. A jeho starý kamarád.“ Neodpustil si významné zdvihnutí obočí na důkaz toho, že ví všechno nebo alespoň víc, než oni dva dohromady.

Když se nedočkal rychlé odpovědi, chytil Sama za rameno. „Abych se dlouho nezdržel, za zády mám víc problémů, než mi je libo,“ ohlédl se přes rameno a pokračoval. „Řekněme, že Castiel udělal, ehm, jak bych to řekl,“ váhavě se zamyslí, „jednoduše průser, říkáte to tak, ne?“ položil si sám sobě řečnickou otázku. „Jednu věc byste snad vědět měli. Zkamarádíčkoval se až moc s Achájou a ta mu to teď hodlá spočítat. Je to jasný?“

Bobby se Samem na něj hleděli, naprosto neschopni slova. „Kdo…“ Sam stačil jen otevřít pusu. „Jasně, málem bych zapomněl.“ Naznačil klepnutí do hlavy, „já z toho měl taky užitek, ale čekal jsem víc, dostat od Raphaela nakládačku není nic příjemnýho.“

„Kde je Dean?“ skočil mu do řeči Bobby.

„Někomu to myslí rychleji?“ ušklíbl se Baltazar a pustil Samovo rameno. „O co vlastně šlo?“ zeptal se váhavě Sam a mnul si paži, kterou mu Baltazar poněkud necitlivě pohmoždil.

„Něco jsem snad vynechal?“ otočil se něj nyní rozčílený Baltazar. „Opravdu jste dostali jen malé mozečky.“ Zakroutil hlavou a s povzdechem se pohledem vrátil zpátky k Bobbymu. „Duše, duše a zase duše,“ s úšklebkem se zahleděl do stropu. „Jen Castiel to poněkud nevychytal s cenou. Každopádně překladový dok 3 u východní části jezera.“ Mrkl na ně. „Málem bych zapomněl, máte rádi sukuby?“ zamával jim jako děvče loučící se s vojákem na peróně a zmizel.

~ ~ ~

„Moji duši?“ zeptal se poněkud naivně Castiel, jakoby nechtěl věřit tomu, co právě slyšel. Hlavou mu proběhla spousta myšlenek, Raphael a jeho mocenský boj, dohoda s Achájou. Kolik to chtěla duší? Tak moc ho chtěl porazit, že si ani neuvědomil cenu. Nebo si ji uvědomoval a zdála se mu přijatelná? Opravdu nechtěl být nakonec člověkem a konečně cítit tak, jako Dean?

Sukuba se arogantně usmívala, až jí koutky nervózně pocukávaly. „Co myslíš?“ Ukročila mírně vpřed, až se její nohy zdály být delší, než doopravdy byly.

Dean jakoby zaregistroval její přítomnost, slabě se otřásl, Castielova ruka mu sklouzla z ramene, Castiel to však v tu chvíli vůbec nevnímal, na okamžik pohroužený do svého světa si druhou rukou zakryl vzpomínku po Rachelině meči a nic neříkaje sjel pohledem z Deana sukubě k nohám. Zkroušeně vedle něj seděl. Takhle to mělo všechno dopadnout? Opravdu zaplatil tak málo? Jeho rodina se ho zřekla, i když se jí snažil pomoci. Ale vskutku chtěl pomoci rodině? Měl rád Deana, dřív neměl sílu si to přiznat, přál si být s ním, zůstat mu nablízku už navždy, Raphael by všechna jeho přání jednoduše pohřbil.

Naděje přece umírá poslední. Sukuba vedle něj poklekla a zadívala se mu do jeho smutných hlubokých modrých očí. „Vskutku jsem odvedla vynikající práci,“ pochválila se sama Achája. „Ale vybral sis to fešné tělo, jen co je pravda.“ Přisedla si k němu a s jistou zálibností si ho prohlížela. Dřív by si to nedovolila, ale teď? Teď byla ona ten, kdo držel opratě v ruce. Aniž by z něj spustila oči, mávla na skupinu vlkodlaků stále stojících v kruhu.

„Můžete jít.“ Pravila k nim chladně, jakoby by to byly jen hračky hodné zahození. Vlkodlaci nesouhlasně zavrčeli a jen velmi neochotně se obraceli k odchodu. Muž v obleku však zůstal stát na místě a jeho výraz mluvil za vše. Ve tváři mu poškubávaly svaly a kdyby mohl, rozdrtil by si zuby o zuby.

„Nemůžeš si tu jeho duši jednoduše vzít? Proč ho nezabiješ rovnou?“ nervózně si urovnával klopu saka a hlas se mu třásl nervozitou.

„Myslíš, že bych ho měla podříznout stříbrnou dýkou, jen tak pro efekt?“ zasyčela rozčíleně Achája, v tu chvíli už stála zpátky na nohou a v ruce se jí leskla starodávná dýka. „Třeba touhle?“ křikla na muže před sebou a s hlavou významně nakloněnou k rameni se doslova šklebila.

~ ~ ~

„Co všechno jsi ochoten obětovat? Cena bude vysoká.“ Achája si přehodila nohu přes nohu a zadívala se stejným směrem jako Castiel. „Eve bude mít radost, když se Raphaela jednou provždy zbaví, ale ty nebudeš ten, kdo bude nahoře vládnout.“ Mluvila klidně a pomalu, jakoby se mu opravdu snažila nastínit všechna pro a proti. Musela si být jistá, 100% jistá.

„Kolik duší?“ přešel rovnou k věci Castiel a bradu majíc podepřenou dlaněmi sledoval dětské hřiště, na které se chodil pravidelně dívat, jednou tam byl i s Deanem. Při té vzpomínce ho zaplavil tak málo známý hřejivý pocit a na tváři se objevil sotva zřetelný úsměv.

„Řekněme padesát tisíc a nějaké drobné, to by mohlo stačit, ale tebe, tebe to bude stát ještě jednu maličkost.“ Usmála se podle Achája a položila si ruku přes opěradlo lavičky. Jako jedna z astrálních bytostí byla schopná vidět pravou Castielovu podobu a uchváceně se prohlížela pár velkých křídel, tak pečlivě složených na zádech. Bezděky si skousla ret až sykla bolestí.

V tom se na ni Castiel otočil a tázavým pohledem si ji přeměřoval. „Nemluvila jsi původně jen o duších?“ v jinak pevném hlase bylo znát stopu nejistoty. „ To nepočítám, že dobrých 60% ti zůstane za těmi tvými dlouhými pařáty.“

„Padneš, jednoduše se vzdáš své vlastní milosti a staneš se člověkem.“ Zadívala se mu sukuba přímo do očí, i když věděla, že její obvyklý pohled se u anděla zcela mine svým účinkem. Tvor jako ona dokázal vycítit nejistotu, touhu i chtíč. Viděla v Castielovi všechno, i to, co on sám ani nevěděl, že se v hlubinách jeho existence vůbec vyskytuje.

Castiel byl naprosto vyvedený z míry. Několikrát za sebou si promnul ruce až bylo slyšet nesouhlasné zaúpění kloubů. Rychle se postavil a s výrazem naprostého rozčilení roztáhl svá velká tmavě šedivá křídla, až se opuštěné houpačky se skřípěním samovolně rozhoupaly..

~ ~ ~

Gentleman se při pohledu na dýku viditelně otřásl, tvář mu zesinala a v očích se objevila hrůza a děs. Mimoděk o krok ustoupil a ramena mu poklesla.

„Víš,“ prohodila s vyčítavým podtónem Achája, „já už mám té tvojí neustálé buzerace plné zuby.“ Prohlásila o něco klidněji a přejedouce si jazykem po předních zubech na něj vrhla jeden ze svých vyzývavých pohledů. „Dala jsem ti toho hodně, ale daleko víc ti teď můžu vzít.“ Její hlas přešel z příjemného teplého tónu do chladného zasyčení.

~ ~ ~

„Dobrá tedy, pak budiž úmluva stvrzena. Očekávám tvoji první platbu co nejdřív a o Baltazara se neboj, měl by být dost silný.“ Achája se usmívala, dosáhla svého a ten hloupoučký anděl spolkl všechno, co mu předhodila. „Milost tě bude opouštět jen velmi pozvolna a nebude to zrovna příjemný proces.“ Nezapomněla mu připomenout to, co pro ni byla ta nejdůležitější část úmluvy.

Všichni jeho druhu jsou buď pyšní nebo přihlouplí, pomyslela si sama pro sebe a sedíc osamoceně na lavičce si začala čistit svoje dlouhé, rudě lakované nehty a kdesi opodál se ozval havran.

~ ~ ~

Stále svým způsobem melodický hlas s výhružným podtónem probral Deana z letargického polospánku, s hladovým pohledem zaměřil svoji probuzenou pozornost na Acháju. Ve výrazu jeho očí bylo jasné, že je rozhodnutý se k ní dostat za každou cenu. Jako lačný pes za kostí.

Castiel stále jakoby vůbec nevnímal svět kolem sebe. Do svých apatických stavů upadal stále častěji a bylo s podivem, že i v tak vypjaté situaci, kdy se mělo všechno skončit, vypadal, že je mu to jedno.

~ ~ ~

„Co že jsi udělal?“ rozhodil rukama Baltazar a málem se polil skotskou. „Jakmile nemáš milost, nemáš tu co pohledávat, zaprodal jsi svoje vlastní já a kvůli čemu? Kvůli nějakému pozemskému červu? Vždyť tě našinci zabijí podle práva.“ Rozklepanou rukou se snažil rychle setřít vsakující se tekutinu z hedvábné košile.

„Nevyjadřuj se tak o něm,“ utnul ho Castiel. Ale Baltazar s grimasou nechuti ve tváři záhy pokračoval. „Takže sjednocení naší armády byla jen zástěrka?“ Vztekle odhodil sklenici stranou až se rozlétla na tisícero malinkých střípků. „Proč jsi mi o tom neřekl dřív?“ Castiel mu mlčky hleděl do očí, Baltazar jen zakroutil hlavou a zmlkl. Uvědomil si, že jeho slova by v danou chvíli neměla pražádný smysl.

~ ~ ~

„Jako bych už se nemohla bavit po starém způsobu, to jsem já, pohrát si, nasytit se, mrtvé vyhodit. Když s tím máš problém a nelíbí se ti, že si ještě stále naživu, pak tam dole pozdravuj Alastaira, že mu posílám vřelá pozdravení, určitě bude šťastný.“ Ušklíbala se sukuba a na víc nečekala, jediným dobře mířeným hodem zasáhla muže přímo do hrudi, přesně tam, kde si urovnával klopu. Uhlazený gentleman zůstal stát jako solný sloup a s výrazem překvapení jen zachrčel a jediným souvislým pohybem se sesunul k zemi.

„Budiž ti to varováním, když se vzepřeš, budeš ho velmi rychle následovat.“ Ohlédla se na Deana. Ten to vzal jako výzvu a byl by se v tu chvíli rozběhl proti ní, zadržel ho však onen řetízek, na kterém nyní seděl Castiel. Deanova zuřivost se proto velmi záhy obrátila proti němu. On byl ta překážka, proč ji nemohl následovat.

Dřív, než se na Castiela mohl vrhnout, sukuba k němu natáhla ruku a pohladila ho po tváři. Chlácholíc ho jako malé štěně se její hlas vrátil do té sametové a příjemné melodičnosti. „Nejdřív si tady po starém způsobu vezmu jeho duši a pak, pak si pohrajeme spolu.“ S těmi slovy se zadívala zpátky na toporně sedícího Castiela, mávla mu rukou před obličejem, ale žádná reakce. „Lidské myšlenky tě dostatečně zaměstnávají.“ Zašeptala mu do ucha a opatrně mu stáhla baloňák z ramen a rozprostřela ho za něj. Castiel se ze svých myšlenek probral až ve chvíli,kdy ho Achája jemně uchopila za bradu a zvedla mu hlavu, aby se mu mohla podívat rovnou do očí.

Muž v saku se náhle přestal kroutit na podlaze v agónii a s praskotem se doslova vypařil, zůstala po něm jen rozhozená hromádka šatů. Nikomu však nestál ani za pohled.

Castiel se zoufale bránil, nechtěl se do těch prokletých očí podívat, snažil se uhnout pohledem, chytil ji za ruku a chtěl ji odstrčit, ale neposunula se ani o milimetr. Tak slabý, zoufale slabý, mihlo se mu hlavou. Svět kolem něj se opět rozplýval, ale tentokrát to nebyly mdloby, bylo to něco jiného. Posledním zbytkem zdravého rozumu si uvědomoval, že je to jeho konec, tentokráte opravdový, už nebylo nic, co by ho mohlo zachránit. Místo milosti a jeho přirozenosti tu byla pouhá duše, něco, co teď bylo v něm a nahradilo to bolavé prázdno. Byl nicotným prachem, něčím, co nikomu nebude chybět, bude to zapomenuto a nezůstane nic, co by ho připomínalo. Pak přestal vnímat, myšlenky se rozutekly a celý svět začala požírat všudypřítomná temnota.

~ ~ ~

„Dok 3, jsme tady.“ Hlesl Sam a silou si promnul oči, už byl velmi unavený, na boj nebo jakoukoliv jinou přímou konfrontaci se absolutně necítil a Bobby to věděl. „Drž se za mnou synu,“ vystoupil a zdálky pozoroval budovu doku. Jet blíž by byla hloupost, nikdy nevíte, kdo nebo co to tu hlídá. Nechali Chevellu stát v přítmí stromů v dostatečné vzdálenosti. Bobby ji ani nezamykal, přeci jen nevěděli, zda se nebudou muset rychle vrátit. Impalu nechali jejímu osudu v garážích, trhat jeho miláčkovi dráty, to by jim Dean nikdy neodpustil.

Sam se zády opřel o auto a snažil se ze všech sil zůstat vzhůru, šlo o jeho bratra, prostě musel přemoci spánek, ještě více adrenalinu z nadcházejícího střetnutí a pak bude spát po celý týden. Nepříjemně studený déšť se mu dobýval za límec, ale Sam za něj byl rád. Přeci jen ho to nutilo být ve střehu a všudypřítomný chlad ho nenechal zavřít oči. Bobby spěchal, vytáhl potřebnou výzbroj, včetně baterky a šťouchl do Sama. „Plán je takový, nevíme, kolik jich tam je, víme jen o vlkodlakovi a možná nějaké sukubě. Kdo ví, co tam ještě čeká.“

„Vyhladíme ty šmejdy do posledního.“ Zamračil se Sam, schoval si jednu dýku s křišťálovou čepelí za opasek a pro jistotu si ještě zkontroloval náhradní zásobník.

„Půjdeme z obou stran, levou nebo pravou?“ otázal se Bobby a zaklapl zásobník do rámu. Klasický šestiranný revolver se mu zdál pro dnešní lov poněkud malý. Studené pramínky vody mu nepříjemně stékaly po zádech.

Náhle se před starou a opuštěnou budovou doku objevila skupina pěti chlupatých postav. „Hm, takže nebyl jen jeden, určitě to Deana překvapilo.“ Podělil se o svůj postřeh rychle Sam. „Každopádně teď je střílet nemůžeme, vyplašili bychom ostatní.“

Další plán se nakonec postupně vyvíjel samovolně sám od sebe. Sam s Bobbym byli po větru a čas se přesunout do závětří neměli. Nestvůry je až nezdravě rychle zaregistrovaly a poštěkávajíc se vrhli kupředu ve snaze vyrvat dvojici srdce z těla.

Samovy smysly i tělo se naposledy vybičovaly k neuvěřitelnému výkonu, kývl na Bobbyho a rozběhl se přímo k předním vratům doku, vstříc čtveřici zbylých vlkodlaků. Pátý už se svíjel na travou rozpukaném asfaltu dusíce se vlastní krví a Samova pistole byla připravena štěknout podruhé.

~ ~ ~

Castiel ucítil vzadu pod sakem studenou ruku, kterak se mu prsty sápe po meči, jediné věci, která mu ještě připomínala jeho minulost, jeho moc a slávu, kterou kdysi míval. Jediná poslední myšlenka, před mlhavým zatměním. Dean se nehodlal vzdát, ona byla jeho, jen jeho a tenhle sedící sameček byl překážka, zdržení, kterého bylo potřeba se zbavit. Z ničeho nic mu na mysli vytanul meč, ostrá dlouhá dýka - zbraň, kterou by se ze své nevýhodné pozice mohl dostat. Stačilo k ní pouze vztáhnout ruku, dosáhnout a použít. Bez rozmyslu věděl, kde ji má hledat.

Zvenčí se ozvaly výstřely.

~ ~ ~

TBC

Část IV. Miliony slz a lží PG-13 <------> Část VI. Miliony odhalení a bolestí PG-13

Teda doufám, že se z toho Cas dostane!!! Přece nemůže umřít!!! Alespoň ty bys k němu mohla být vlídnější, když v spn to s ním jde k šípku

Panthera: No, co to?? Utneš to v tom nejnapínavějším. Podařilo se Samovi s Bobbym zabít ty vlkodlaky? A co Cas s Deanem? Super pokráčko, díky.

panthera:toto sa nerobi!!! je to pekne dlhe pokracko a som z toho happy ale takto to skoncit??? prosim, prosim pokracko teda aspon sa nan budem tesit...

Přesně! Panthero, takhle nás napínat.

Jinak moje prozatimní shrnutí (jak jsem zjistila, tak jsem se tady k téhle ff ještě nestihla vyjádřit):
Téma na mučení Castiela mě poslední dobou nějak chytá, nejsem žádný příznivce násilí, ale asi je mi tohle téma pořád milejší než to co se teď v SN děje (pozn: za to bych je mučila ).
Dean, no, toho mučí pořád, není jediná série, kde by ho nemučili, tak nějak to už k SN tradicím patří.
Rozhodně máš plus i za zapojení Balthazara - alespoň to není pořád jedno a to samé

U ff autorů je hrozně zajímavé pozorovat, jak každý vidí situaci trošku jinak a každý si SN ohýbá alespoň trošku podle svojí reality. Nevím, proč tohle zrovna píšu, ale přijde mi důležité to zmínit, jelikož je tady už velká spousta publikujících autorů a každý má, například zrovna na Castiela, jiný názor. (Pozn.: Tvůj náhled se mi zamlouvá )

Těším se na pokračování

Ježíííííííííši...........CO TO DĚLÁŠ??????????????

teda co to je - já se nestačím divit - co to s Cassem děláš - i ty Brutte!!!!!!

koukej sem rychle hodit další část - je to super

Část. VI
Miliony odhalení a bolestí
PG-13

Takřka bez míření dostal druhého, ale to už se mu třetí z vlkodlaků z výskoku zaryl drápy do levého ramene, ve snaze strhnout ho na zem. Sam překvapený silou útoku zavrávoral a s jeknutím se na vlhké zemi svalil bokem na útočícího vlkodlaka, obrazil si loket a na chvíli ztratil přehled, avšak svým nečekaným pádem znemožnil útok zbývajícím dvěma, kteří svoji kořist výskokem minuli.

„Do hajzlu,“ řval Bobby, „táhněte od něj vy všivý svině!“ a vztekle se snažil dostat zásobník z pistole, ve které se mu v tu pravou chvíli vzpříčil náboj. „Hej, tady jsem, no tak, pojďte si pro mě.“ Mávaje rukama nad hlavou se je snažil od Sama odlákat, jak to jen šlo.

Dvojice, která se svým útokem minula dopadla na všechny čtyři a s vyceněnými tesáky se synchronizovaně otočila na Bobbyho. Velmi rychle si spočítali, že tenhle bude snadnou kořistí, beze zbraně, jinak by už střílel a navíc vypadal masitě. Cítíce krev svých bratrů v široce se rozpínajících nozdrách se bezmyšlenkovitě vrhli směrem k Bobbymu. Už jen pár skoků, urvou mu hlavu a vykuchají ho tak, jak nikdy nikoho před tím. S jasnou vidinou krvavé vendety nevnímali, že už jsou jen dva.

Třetí vlkodlak jen chrčel a z tlamy mu v nepravidelných intervalech vycházela krvavá pěna. Když se z něj Sam s námahou odvalil, zjistil, že dýka za opaskem vykonala své. Její karmínem zvící se čepel rozpárala vlkodlakovi břicho tak, že mu část vnitřností jednoduše vytekla na mokrý asfalt. Sam ale neměl čas děkovat nebesům za onu náhodu a rychle se otočil, věděl, že jsou ještě další a protože nejsou u něj, tak Bobby to sám nezvládne.

Namířil právě v čas, i přes pálivou bolest v rameni dokázal zacílit a jedinou ranou do srdce poslal jednoho z Bobbyho vlkodlaků k zemi. Nestvůra se však ve svém zuřivém běhu nezastavila a setrvačností dopadla na Bobbyho právě ve chvíli, kdy se na něj vrhal i druhý vlkodlak a s široce rozevřenou tlamou se mu chtěl zakousnout do hlavy. Svůj cíl však netrefil, místo toho se zuřivě zahryzl do deltoidu svého soukmenovce a než stihl čelisti zase otevřít, stáhlo ho jeho tělo k zemi mimo přímý dosah původní kořisti, kterou náraz odhodil bokem.

Vývojem událostí zaslepený vlkodlak vztekle zachrčel, odhodil tělo svého bratra stranou, zavyl a s krví podlitýma očima se obrátil, aby znovu zaútočil na první oběť, která se mu namane. „Zdechni…“ vydechl Sam a stříbrná kulka prolétla trupem nestvůry jako stříbrný blesk, vzala se sebou část srdce a zaryla se hluboko do kmene nejbližší borovice.

~ ~ ~

„Co si neudělám, to nemám.“ Povzdechla si nevěřícně Achája a zhnuseně se zvedla, aby zkontrolovala situaci. Přeci jen žila už příliš dlouho a věděla, že jisté věci není radno podceňovat. Jakmile pustila Castielovu bradu, jeho tělo se zády svezlo na baloňák a zůstalo tam bezvládně ležet. Castiel byl zjevně v bezvědomí nebo na to aspoň vypadal.

Sukuba se snažila zůstat klidná, s rozmyslem došla k hromádce šatů a na jedno sáhnutí vylovila onu stříbrně se lesknoucí dýku. Její čepel byla zářivě čistá, jako by nikdy neposloužila k účelu, ke kterému byla před pár minutami využita. Chvíli si ji prohlížela a naslouchala. Podle výrazu její tváře bylo jasné, že se jí vývoj situace ani trochu nelíbí. Věděla, že skupinka chlupatých služebných, které k ní kdys dávno přivedl gentleman v saku, je nenávratně ztracena. A sluhové tohoto ražení se jen velmi špatně shánějí, zvlášť, když se rozhlásí, že se zbavila jednoho z vůdců.

Mezitím se Deanovi podařilo vytáhnout zpoza Castielova bezvládného těla meč, i přes sukubino utěšování si nemohl pomoci. Jediné, co v tuto chvíli chtěl, bylo zabít. Roztrhat konkurenci.

~ ~ ~

„Jsi v pořádku?“ Sam těžce oddechoval a snažil se postavit na nohy. Začínala mu být pořádná zima, košili i tričko pod bundou měl úplně promočené a rameno se pálivou bolestí snažilo získat jeho pozornost, navíc stále krvácelo. Nehledě na okolnosti si vyměnil zásobník a čekal, až mu Bobby odpoví.

„Jsem celej,“ ozval se konečně Bobby a útrpně kašlaje se zvedal z asfaltu. „Musíme rychle najít Deana.“ Když se nakonec postavil, Sam se ho chytil za paži a poklusem se zbraněmi v rukou zamířili k vratům, ze kterých se pár chvil předtím vynořili vlkodlaci. Věděli o nich, ať tam byl kdokoliv, výhodu momentu překvapení dávno ztratili.

~ ~ ~

Pohlédla ke dveřím právě ve chvíli, kdy se v nich objevil Bobby a Sam. Vzájemně si kryjíc záda postupovali odhodlaně do nitra doku. Achája držíc dýku nejevila žádnou známku strachu, dokonce se vstříc zbraním usmívala, jakoby čekala na správný okamžik, kdy ji vrhnout vpřed. Sam nečekal a vystřelil první, zcela jistě určil, kdo nebo co asi bude hlavní cíl, na vybranou oběť to však nemělo žádný účinek, kulka ní prolétla, jakoby tam vůbec nestála a zcela zbytečně zmizela v nitru betonového sloupu kdesi vzadu.

„Nedívej se jí do očí, za žádnou cenu se jí nedívej do toho jejího ksichtu,“ upozorňoval zcela zbytečně Bobby. „Kde je Dean ty mrcho!“ zakřičel směrem k dámě v červeném kostýmku, výhružně vytáhl svoji dýku s křišťálovou čepelí a postrčil Sama, aby zkontroloval okolí.

Sukuba si přejela jazykem po zubech a beze slova kývla stranou, kde nechala Deana s Castielem. Když zahlédla dýku, její jistota ztratila na pevnosti a několikrát překvapeně zamrkala. Zkušených lovců za svůj život potkala jako šafránu a rychle hodnotila situaci a počítala šance. Sam okamžitě věděl, kam jít a posunkem naznačil Bobbymu, že se oba přesunou směrem k nim.

Dean křečovitě svíral kdysi andělský meč a s nepřítomně zarytým pohledem mířil jeho špičkou do stále krvavého místa na Castielově hrudi. Zbaví se ho, jednou provždy se zbaví konkurence. Zcela zaujatý svým cílem ani nepostřehl, že se na scéně objevil i někdo další, kdo by mohl jeho narychlo vymyšlený plán zhatit. V tu chvíli se Castiel probral, ztěžka otevřel oči a zalapal po dechu. Několik vteřin mu trvalo, než si uvědomil kde je a co se děje. Záhy roztřesenými prsty chytil čepel mířící mu do hrudi a vší silou se ji snažil držet dál od těla. „Deane, ne…“ zachraptěl tiše.

Sam k nim přiběhl právě včas, zkroutil Deanovi ruku za záda, až překvapeně vyjekl a meč mu vytrhl, ale rychlý pohyb způsobil, že se mu zatočila hlava. Bobby k němu automaticky přiskočil, aby ho chytil za rukáv a Achája toho prakticky využila. Vrhla po něm dýku, jako nejstarší, měl dle jejích propočtů nejvíc zkušeností, toho se musela zbavit prvního.

Svět jakoby se zastavil, Achájina dýka zpomaleně rotovala, avšak rychle se blížila. Déšť pomalu ustával a rytmické bubnování těžkých kapek přecházelo ve slabé šumění. Bouře pomalu pohasínala.

~ ~ ~

„Casi, opravdu je pravda to, co se povídá?“ zeptala se ho nevěřícně Rachel. „O čem to mluvíš?“ vyhýbal se Castiel odpovědi a mnul si nervózně prsty. „Však ty víš, o čem mluvím. Nesnaž se klamat, nikdy jsi v tom nebyl dobrý.“ Obešla ho a položila mu ruku na rameno. „Casi jsme připravení se mu postavit, není nás moc, ale za zkoušku to stojí.“ Snažila se ho přimět k hovoru, ale on najednou mlčel a uhýbal pohledem. Kdyby mu viděla do tváře, zračila by se mu v očích provinilost.

„Pak je to pravda,“ pronesla tiše a zklamaně. „Omlouvám se, ale nemohl jsi čekat nic jiného.“ S těmi slovy tasila svůj meč a jedinou rychle vedenou ranou mu jeho hrot zabořila do hrudi. Castiel sice její ránu v poslední chvíli zachytil a zbývající sílu útoku převedl bokem, ale z malého škrábnutí vysvitlo jasné světlo a okraje rány ozdobily karmínové kapky rozplývající se po bílé košili. Cítil jak slábne. Musí vydržet, nesmí to vzdát.

Dalšímu útoku se vyhnul a uchopíc Rachel za rukáv ji odhodil stranou. Získal aspoň trochu času na to, aby posbíral síly. Rána neuvěřitelně pálila, jakoby snad milost bylo ohněm, jenž se snaží vyšlehnout plameny skrz něj ven, na světlo Boží.

Než se vzpamatoval, Rachel už byla opět u něj a dobře mířeným sekem se snažila zasáhnout ho do břicha. Ohnul se právě včas, ale než se stačil stáhnout mimo dosah, uštědřila mu kopanec kolenem do brady, až se přehnul vzad a dopadl na záda. V tu ránu byla u něj a s na anděla šíleným výrazem se ho chystala propíchnout. S heknutím zdvihl nohu a nepříliš silným kopancem ji donutil poustoupit o pár kroků. Přetočil se na bok, ale chytila ho za vlasy, zvrátila mu hlavu a další ranou mu chtěla podříznout krk. Zapřel se jednou nohou a využil její rotace, chytil ji do náručí a jediným pokračujícím pohybem ji zarazil meč až po nepatrnou záštitu do břicha.

Neřekla ani slovo, nezasténala, jen se na něj dívala, v tom pohledu bylo něco, co Castielem otřáslo. V očích měla vyryté jediné slovo, nebylo potřeba ho vyslovit – proč. Castiel nechal její tělo sklouznout z náruče na zem a zůstal stát. Opravdu tu byl pro své bratry a sestry, pro rodinu?

Cui licitus est finis, etiam licent media…

~ ~ ~

Stejně jako osud, i náhody přicházejí nečekaně. Sotva znatelný pohyb, který vyslal smrtící čepel vpřed nebyl až tak precizní, jak se zdálo, Achája při hodu došlápla na zbytek croissantu, kterým Dean pohrdl a tohle drobné zavrávorání ji stálo přesnost a nejen tu.

Jediné, co Bobby uviděl, když se v tu chvíli otočil, byla stříbřitě lesklá čára, doslova cítil, jak mu prolétla kolem krku a zanechala za sebou tenkou červenou nitku. Pak se silným zazvoněním dopadla někam do přítmí, mimo dohled.

Nastalo ticho, občas přerušované Deanem, lapajícím po dechu. Sam ho stále držel, pak se probral a začal sebou házet ve snaze vyrvat někomu poblíž srdce z těla. Trhal sebou a zuřivě se snažil kousnout do paže, která ho držela jak čelist svěráku a několikrát si málem vykloubil pravou ruku, která stále vězela v poutech. Samovo sevření však nepovolilo, i když stále bedlivě sledoval sukubu.

„Ty rudá mrcho, táhni do pekel“ zasyčel Bobby nenávistně a mrštil po sukubě křišťálovou čepelí s takovým odhodláním a silou, že ho to samotného překvapilo. Achája byla natolik vyvedená z míry vlastním selháním, že se ani nepokusila uhnout. S vytřeštěnýma očima sledovala dýku, jejíž čepel se jí zakousla srdce a aniž by vydala hlásku, s otevřenou pusou se posadila na zem. V tom pohybu už žádná ladnost, která ji bývala vlastní nebyla.

Sukuba začala měnit podoby, od brunety, přes černovlásku až k vyhublé blondýně, nakonec zůstalo u perfektně vyvinuté zrzky. Z červeně namalovaných úst se přes rtěnku začala hrnout temně rudá vlna za vlnou, Achája se dávila vlastní krví. Dříve alabastrová pleť se začala smršťovat, krepatět a dlouhé, pečlivou manikúrou udržované nehty začaly se směšným šustěním dopadat na beton. Vlasy jí v chomáčích začaly sklouzávat z ramen a dřív tak neodolatelné oči se sescvrkly do něčeho, co evokovalo představu starých slivek a s hlasitým lupnutím vylétly z lebky neznámo kam. Z dříve Femme fatale se k zemi zhroutila šedivá kostra, kde se rozpadla v hromádku prachu, na jejímž vrcholu se skvěla dýka s křišťálovou čepelí.

Všichni mlčeli, Bobby si přitiskl kapesník ke krku a pokrčil rameny. „To nebylo až tak těžký, měli bychom odsud zmizet.“ Ukončil ticho Bobby. „Jak jsou na tom?“ Sam jen zakroutil hlavou a nasadil jeden ze svých pohledů, jak to mám sakra vědět. Stále se neodvažoval Deana pustit. Třásl se mu v rukou jako osika a pokrýval ho studený pot. „Deane?“ žádná odpověď, jen rychlé oddechování. V tom se Dean znovu vzepřel, tohle Sam nečekal, Dean se mu vysmekl a holýma rukama se vrhl na stále ležícího Castiela. Nehty se mu zaryl do hrudě a roztrhnouc košili mu na bledé kůži zanechal osm řad krvavých šrámů, víc nestihl, protože Bobby k němu přiskočil a udeřil ho rámem pistole do zátylku.

Podíval se na Sama, který na něj hleděl nevěřícným pohledem, jakoby nemohl uvěřit tomu, co právě viděl. „Bylo to nutný?“ pravil vyčítavě, „držel bych ho.“

„To jsem viděl, to by tady ze spící Růženky udělal trhanec a ta nám má co vysvětlovat. Chraň Bůh, že mám sto chutí ji propíchnout sám.“ Odplivl si Bobby, když si vzpomněl na náplast na spánku a házel po Castielovi nenávistné pohledy. „S tebou si to ještě vyřídíme.“ Všem však bylo jasné, že Castiel stále nemá své schopnosti, jinak by už stál vedle nich v umuchlaném baloňáku a rozdával své standardní nic neříkající pohledy.

Sam jen pevněji sevřel rty, bylo zapotřebí se rychle dostat pryč. Nikdo další se tu sice neobjevil, ale nebylo třeba zbytečně riskovat. Odpoutat Deanovu pravou ruku nebyl problém, po Achájině působivém odchodu z nich symboly samovolně zmizely a s odemykání těchto zámků neměl Sam nikdy problém. Sam si přehodil Deanovu ruku přes rameno a doslova ho vláčel za sebou zpátky k Chevelle. „Chlape, ty seš čím dál tím těžší.“

Bobby chvíli váhal, nakonec udělal to stejné s Castielem a šouraje se za Samem už si přál, aby byli zpátky v motelu.

~ ~ ~

Když Chevellin motor zmizel z doslechu, ze stínu jednoho ze sloupů vystoupil vlkodlak a kňučíc se škrábal tlapou na stehně, přičemž si vytrhl chomáč zacuchaných chlupů. „Pitomý plsťáky.“ Fňukl naštvaně do ticha. Rozhlédl se po opuštěném doku, pak sebral plášť, který tu po Castielovi zůstal a začal něco horečnatě hledat. Po chvíli našel, co tak intenzivně hledal a se slzou koulející se mu po chlupaté tlamě si lehl vedle hromádky popela.

~ ~ ~

Když se vrátili do motelu, měli plné ruce práce. Dean se cestou nakonec probral, ale nebyl to on, až měl Bobby výčitky, že ho trefil příliš tvrdě. Od příjezdu do motelu nepromluvil ani slovo, když se zamknul v koupelně, bylo jen slyšet, jak zvrací.
S Castielem to nebylo o nic lepší, toho museli i do motelu doslova vláčet za sebou, nebyl schopný stát na vlastních nohou. Až Bobbymu bylo líto, co mu předtím řekl.

Když už bylo pozdě večer, Sam byl osprchovaný a před zrcadlem v koupelně si umělecky zaštupoval podrásané rameno. Chvíli si ho prohlížel a seznal, že na něm má ještě tmavě fialovou modřinu od Baltazarova stisku v garážích. Spolkl Aspirin, obrátil do sebe ještě jednu skleničku skotské, kterou našel Bobby v baru a naposledy si promnul oči.

„Zvládnete to tady?“ zeptal se Bobby, když se zvedal z židle u dveří. Měl pokoj hned vedle. Sam jen mávl rukou, „myslím, že do rána to nějak přežijeme. Dobrou noc.“ Pokusil se o úsměv. „Neměl bych tu s váma raději zůstat?“ zamyslel se nahlas Bobby, Sam bude spát jako dřevo a někdo by měl hlídat.
„Sůl ve dveřích, stříbro pod polštářem,“ zahlásil Sam a jak měl Bobbyho rád, tak by ho teď nejraději vykopal za dveře.

„Citlivko.“ Zamručel si pod vousy Bobby. „Dobrou.“ A s kývnutím zmizel za dveřmi.

Konečně bude spát, měl toho doslova plné zuby a jediné, na co teď dokázal myslet, byla postel, obyčejná povlečená postel. Zamknul za Bobbym dveře, zkontroloval sůl a jen zakroutil hlavou nad pohledem, který se mu naskytl při pohledu do pokoje. V jedné posteli Dean hledící zarytě do stropu, ve druhé vedle něj Castiel, ležící v saku, taktéž zkoumající vybavení motelového stropu.

Sam zhasl hlavní světlo a v tričku a šortkách si zalezl pod deku. Věděl, že má v dosahu pistoli i nůž. Spal ještě dřív, než se jeho hlava dotkla polštáře. Po chvíli se pokojem ozývalo jen tiché chrápání.

Dean otevřel dlaň a na zem se s tichým šramotem skutálelo scvrklé sukubino oko.

~ ~ ~

TBC

Pzn. autora: Cui licitus est finis, etiam licent media…- lat. Účel světí prostředky. (Machiavelli)

Část V. Miliony pravd i křivd PG-13 <------> Část VII. …a jediné skryté východisko NC-17 Explicit

Co mělo znamenat to scvrklé oko na konci?! A co ten vlkodlak hledal, až našel?! Příliš mnoho nezodpovězených otázek, takže rychle pokračko!!!

Panthera: Super pokráčko. Ta bitka s vlkodlaky, zničení sukuby. I když to vypadá, že Deana to nějakým způsobem poznamenalo, jakoby byl stále pod jejím vlivem.

zase jedna povídka co ze mě dělá závisláka... já už bez toho ani nevstanu
tak tohle mě dostalo: ležící v saku, taktéž zkoumající vybavení motelového stropu
Je to pěkný, jsem napnutá jak malý silonky…. Už aby bylo pokryčko, chuďátko Dean, jak ho Bobby majznul po hlavě...

Tééééda to bylo action!!!! Fakt moc dobře napsané, hodně věnované detailům ....jenom jsem si na přečtení nevybrala moc dobrou chvíli, zrovna jsem jedla, no a ten popis umírající sukuby....Ti řeknu, měla jsem co dělat
Co to? Dean si bere suvenýry nebo že by fetiše??? A jaktože je pořád ještě pod vlivem, tak nějak bych předpokládala, že jakmile bude mrtvá, tak to hnusné kouzlo pomine
No tak to teda potřebuju nutně vysvětlit!!!

POKRÁČKO,POKRÁČKO,POKRÁČKO....!!!!!!

holky všechno vystihly přede mnou takže mě zbývá jenom klasická otázka - a pokračování bude kdy ??????

je to fakt napínavé a to oko v závěru - paráda.....

Část. VII
…a jediné skryté východisko
NC-17 Explicit
Upozornění: slash, slash a zase detailní slash, destiel, h/c, bondage!kink, Cas!bottom. Pokud vás toto téma jakýmkoliv způsobem vyvádí z rovnováhy nebo jej nemáte rádi, ve vlastním zájmu nečtěte dál celé. Někdy bývám až moc drastická, zvlášť, když jsem vytočená. K pochopení celého příběhu jako celku stačí přečíst poslední odstavec.
P.S.: Psychopatologické znaky mé osobnosti nechejte bez komentáře. Díky.


Castiel nespal, i přes zšeřelou místnost stále zíral do stropu. Snažil se na nic nemyslet, doufal, že se nakonec probudí až ráno, pokud se vůbec probudí. Postel vedle vrzla, automaticky otočil hlavu tím směrem a zamžoural do tmy ve snaze zjistit, co to bylo. Náhle se rozsvítila lampička na nočním stolku, nečekané světlo ho bolestivě bodlo do očí a než stihl zareagovat, někdo si k němu zboku přisedl na pelest, stín sklánějící se nad ním rychle získal jasné obrysy.

Protřel si oči, překvapeně se opřel o lokty a upřel na Deana jeden ze svých nechápavých pohledů. Ale v jeho temně zelených očích nemohl nic vyčíst, i když býval andělem, velmi těžko se orientoval v jeho myšlenkách. Ani teď nebylo možné v jeho výrazu cokoliv odhalit, s naprosto kamennou tváří sledoval každý sebemenší pohyb, který Castiel udělal.

Pak zvolna zvedl ruku, o kterou se opíral a přitiskl dlaň Castielovi na hruď. Když se teplá dlaň dotkla rány po hrotu meče, Castiel ucukl a sykl na znamení, že ho zranění stále bolí. Ale to nebylo to hlavní, co Castiela děsilo, určitě ho chce zabít. Dean zarytě mlčel a on nevěděl, jak začít, co mu říct, aby toho nechal, jako by měl v hlavě náhle prázdno, nasucho polkl. Rychle se odtáhl z jeho dosahu, div nespadl na druhé straně z postele na zem. Hlasitě oddechujíc se postavil na nohy a vrhl zděšený pohled Samovým směrem doufaje, že ho zachrání, ale ten nevnímal vůbec nic.

Dean chvíli jen tak dál seděl na okraji postele s rukou, která spočívala Castielovi na hrudi volně svěšenou podél trupu, nehýbal se. Castiela napadla spásná myšlenka, mohl by se dostat ke dveřím, pryč odsud. Byl sice bosý, ale na to ani nepomyslel.

Ticho, které narušovalo jen Samovo spokojené chrápání, náhle přerušil Dean, zhluboka se nadechl, „Jak chceš…“ postavil se a několika rychlými kroky zamířil ke Castielovi, kterého náhle polil studený pot, začal před Deanem couvat, hrdlo stažené strachem. Co po něm chce, sukuba je mrtvá, chce ho zabít? Proč mu chce stále ublížit?

Teď to byl Dean, kdo naboural jeho osobní prostor a výraz jeho očí se změnil. Neústupně tlačil anděla neanděla k nejbližší stěně a Castiel poslušně couval až do chvíle, kdy zády narazil na studenou zeď. Rychle se rozhlížel, jako zvíře zahnané do kouta, kudy by před Deanem utekl, pevně rozhodnutý, že se aspoň pokusí Sama vzbudit.

„Na to ani nemysli…“ zašeptal Dean strohým hlasem a vlastním tělem Castiela přišpendlil ke zdi, až se několik levných čmáranic v rámech po jejich boku rozhoupalo. Díval se mu zblízka do očí, jen pár centimetrů od něj. Castiel zalapal po dechu a uhnul hlavou, aby se mu do nich nemusel dívat. Po těle mu naběhla husí kůže, cítil Deanův horký dech na krku. „Deane, nech mě…“ hlesl opatrně ve strachu, aby ho nerozčílil.

Dean mírně natáhl krk až měl ústa těsně u Casova ucha, „o tomhle jsi snil celou dobu“, prsty mu částečně uvolnil kravatu, ledabyle zauzlenou pod krkem, „a já ti to hodlám splnit.“ Zašeptal lascivně a v tónu jeho hlasu byla znatelná rozhodnost. Castiel se zděsil, ano, chtěl mu být nablízku, být s ním, dotknout se ho, možná i něco víc, ale veškeré tyto myšlenky vždy zasouval velmi hluboko do sebe. Cítil, jak se mu srdce strachem zběsile rozbušilo, teď ho musí Sam slyšet nebo aspoň Bobby.

Sam se na posteli zavrtěl a aniž by vůbec otevřel oči nebo nějak projevil své chvilkové prozření, si stáhl deku k pasu a otočil se na druhý bok.

Deana pohyb za zády rozptýlil a na malou chvíli se odtáhl, Castiel se odlepil od zdi a chtěl se mu protáhnout kolem boku jako lasička, ale Dean byl rychlejší. Doslova chňapl Castiela za ruce a nečekaně tvrdě jím mrštil zpátky ke zdi. V zelených očích mu problikávaly drobné plamínky chtíče, sevřel mu zápěstí a přidržel mu je vedle hlavy až Castiel ublíženě vykvikl. Hlava mu nepříliš jemně narazila do zdi a před očima se mu roztančily hvězdičky. Hodit s ním jen trochu víc, jistojistě by se mu z nosu spustila krev. „Deane, pusť mě, prosím…“ zaškemral Castiel a zoufale se mu snažil vykroutit ze sevření.

Dean však jakoby neslyšel, nevnímal nebo nechtěl ani jedno. Pevně se na Castiela přitiskl až se mu nosem otřel o nos. Castiel se roztřásl, strach přehlušil úplně všechno, všemocný pocit, který ho zcela zachvátil a nedovolil mu logicky myslet. Chtěl zakřičet, cokoliv. Než se odhodlal, tak se mu na ústa dychtivě přisála druhá. Pevně stiskl rty a zavřel oči, chtěl pryč, tam moc chtěl pryč a pevný stisk na zápěstích ještě zesílil. Co když mu rozdrtí kosti? Tohle nebyl Dean, kterého měl rád. Tohle byl někdo jiný, sukubou zkřivený tvor, možná člověk, kdo ví.

Dean byl při vědomí, jen nedokázal plně ovládnout své vlastní tělo. „Casi…“ snažil se prodrat jedno malé slovo skrze hrdlo, jehož nebyl pánem. Co to dělám? Nechci, blesklo mu náhle hlavou, povolil sevření, ale Castiela nepustil - chci. Zamrkal a když uviděl Castielův vystrašený výraz tváře, pevně sevřené rty a chvějící se víčka, strnul. Pak se opět navrátila mlha, nemohl ovládnout sám sebe.

Vynucený polibek, až zaskřípaly zuby o zuby, Castiel ucítil, jak se mu na prokousnutém rtu vytvořila kapka krve. Dean ji hladově olízl a jazykem se bezohledně dobýval do Castielových úst.

Déle to Castiel nevydržel, dříve pevně semknuté rty s krvavým šrámem povolily a pustily nájezdníka dovnitř. Dean mu jazykem plenil ústa a Castiel si náhle uvědomil, že jeho tělo reaguje. Dean někde hluboko v hrdle zasténal. Castiela polila vlna studu, v rozkroku ucítil jak se jeho probuzená část zachvěla. Čím víc se na něj Dean lepil, tím byl ten zvláštní pocit silnější. Jeho pokusy o vysmeknutí se stávaly čím dál tím chabějšími, až zdálo, že ustaly úplně.

Dean byl ten, kdo polibek po chvíli nečekaně přerušil. Olízl si rty a Castiel na něj udiveně pohlédl se stále pootevřenou pusou. Stěna za zády ho studila do zad. Dean mu sice pustil ruce, ale opřel se o něj, hruď na hruď a kolenem mu rozdělil nohy od sebe. Castiel zamrkal a několikrát se rychle nadechl, hruď ho rozbolela, zvlášť, když se potem zborcená košile nalepila na ránu a škrábance. „Nevinnost sama,“ ušklíbl se Dean a chytil ho za klopy saka. Ruce se mu tam stěží vešly, ucítil, jak Castielovo srdce buší.

Castiel stál jako dřevo, odkrvené ruce mu visely nehnutě podél těla a nečekaně ho pokrýval nový příval studeného potu. Jak se snažil zůstat v klidu a přemýšlet, chytil Deana za ruce a pokusil se mu je stáhnout dolů. Dean sklouzl pohledem na jeho bledé prsty, které se mu zarývaly do masa, pak se mu podíval zpátky do tváře a jediným trhnutím je setřásl, pak mu sako hrubě stáhl z ramen. Castiela to natolik ohromilo, že byl v Deanových rukou jako hadrová panenka. Poslušně stál a nechal sako spadnout na podlahu.

„Same, prosím, probuď se.“ Zamumlal neslyšně a prosebným pohledem se vrátil k Deanovi. Tyčil se před ním jako svalnatá hora. Tričko měl vlhké potem, který se mu drobnými kapičkami perlil i na čele. Trenýrky se mu vpředu vzdouvaly a svaly celého trupu mu nesynchronně poškubávaly. V tom Dean Castielovi uštědřil facku, až mu z očí vyhrkly slzy. „Nehraj si se mnou.“ Zasyčel zlostně jako sukuba a surově ho chytil pod krkem. Castiel zachrčel na protest a se zoufale vytřeštěným výrazem ho znovu chytil za ruce. Chce mě zabít. Dean si ho přimhouřeným očima přeměřoval.

Castiel si bezděky olízl bolavý ret, tvář ho pálila a stále se celý třásl. Vlasy na hlavě měl rozčepýřené, tak jako vždycky a bylo mu zima od nohou. V tom stisk na krku povolil. Místo toho ho Dean chytil za boky, zvedl ho jako by byl pírko a hodil jím o postel, která zvučně zaprotestovala. Tohle přece musí Sama vzbudit, proběhlo Castielovi hlavou, když dopadl na starou pelest a ta se pod náhlou vahou jeho těla prohnula. Chtěl se otočit a dostat se ke dveřím, lezouc po loktech upínal svůj pohled na dveře, na Sama už nemyslel, chtěl pryč, chtěl zmizet z tohoto proklatého místa. Zmizet co nejdál od tohoto Deana.

Ten neváhal a rychle vlezl za ním. Přitáhl si ho za nohu a lehce ho přetočil zpátky na záda. Obkročmo ho v bocích drtil koleny a doslova se bavil jeho zděšeným výrazem. Na chvíli se zdálo, že mu oči zčernaly.

Kdo to je? Necítil vášeň, chtíč, ale něco tu bylo. Z mlhy se vynořil Castiel stojící ve dveřích stodoly. Mocná bytost, sebejistá a nelítostná. Jak asi vypadá? Jaké to je, dotknout se jeho křídel, v obrysech jsou tak krásná. Co ho s ním spojuje? Kdo je a čím je teď?

Tak bezbranný, je mnohem menší, než se zdá, když je zahalený v tom svém béžovém baloňáku. Pomyslel si Dean. Jednoduše ho sledoval, jak zmateně dýchá, odevzdaně tam před ním ležel a čekal to nejhorší. Další ránu? Smrtelný úder? Vlhká košile se mu lepila na zpocenou kůži a v místech škrábanců a bodnutí se barvila do růžova. Kravata s povoleným uzlem mu ležérně visela na bok. Ruce měl rozhozené do stran a v očích se mu zračila hrůza, strach se vůbec pohnout. Spodní ret měl v jednom místě naběhnutý do fialova, levá tvář mu rudě hořela a celý se klepal.

Dean sklonil hlavu k rameni, opíraje se dlaněmi o matraci podél Castielovy hrudě náhle jednu zvedl. Castiel málem přestal dýchat. Hrdlo měl stažené a jen s obtížemi se snažil nadechnout. Po skráních mu stékaly krůpěje ledového potu. Ale Dean ho nechtěl udeřit, místo toho si položil ruku přímo na hrudní kost a jakoby on sám poznával něco nového ji tam nechal jen tak spočinout.

Je to on, jeho anděl, otřesený, zraněný, zrazený. Svaly ve tvářích se mu několikrát křečovitě stáhly. Co to udělal? Co to dělá? A co ještě udělá? Dean bojoval sám se sebou, „Bože,nikdy jsem se k Tobě nemodlil“, z jeho nitra vycházela úpěnlivá slova, mířila k Bohu, který možná naslouchal. „Proč lidé trpí? Proč jsou nevinní trestáni a zlo vládne světu?“

K první dlani se přidala i druhá, nemotorné prsty pomalu rozepínaly knoflíky u košile, jeden za druhým, Dean si dával na čas, nikam nespěchal. Castiel neměl kam uniknout. Dlaněmi mu láskyplně přejížděl po hrudi ve snaze zahnat napětí, které z těla pod ním doslova sálalo. Po pár minutách se Castielovi vrátil dech, prsa se mu přestala hekticky zvedat, zdálo se, že se alespoň na první pohled uklidnil. Snad si uvědomil, že mu Dean nechce ublížit, alespoň ne teď, nechce ho zabít.

Po celou dobu z něj Dean nespouštěl oči, když uvolnil poslední dostupný knoflík, téměř mateřsky odhalil nejprve jednu stranu Castielova drobného, plochého trupu a pak i druhou. Když se Castielovi vlhká látka svezla přes bradavky, polkl sten. Opravdu chtěl stále pryč?

I ve žlutavém světle noční lampičky byla jeho kůže až nezdravě bledá, posetá drobnými jizvičkami i většími jizvami, které na Jimmyho těle nechával z nostalgie po starých časech. Boje andělů se neobejdou bez zranění jejich schránek.

Ne, nemohu jinak. Mohu se ho dotýkat, už není tak vyděšený. Já chci…

Nepříjemný pocit, kdy se prsty dotýkaly podrápané kůže nahradilo příjemné šimrání, které Castiela překvapilo. Pak se však prsty nechtěně objevily příliš blízko bodné rány, bezmyšlenkovitě zvedl doposud volně ležící ruce k obraně, Dean mu je však obratem chytil a jemně přidržel za hlavou. Druhou jednoduše rozvázal rozpadající se uzel na kravatě, ovázal jí Castielova zápěstí a volný konec sevřel v pěsti.

Zdálo se, že se mu koutek úst stáhl do grimasy. Byl tak blízko, tak blízko něj. Dean se opřel o loket, naklonil se k němu a volnou rukou mu vytáhl oba cípy košile zpoza kalhot. Castiela pokryla husí kůže, než se stihl zaměřit na cokoliv dalšího, objevil se další zvláštní a velmi příjemný pocit na krku. Dean mu drobnými polibky oždiboval ohryzek až Castiel nečekaně zvrátil hlavu mírně vzad a odhalil mu jedno z mála nejcitlivějších míst.

Dean jazykem přejel přes tepající krkavici, Castiel se zachvěl a tiše zasténal. Deanem proběhla další vlna vzrušení. Teď, teď by ho mohl klidně zabít, zuby mu rozdrásat krk. Ale on se vzepřel, teplou a potem zvlhlou dlaní mu přejel podél trupu tak jemně a opatrně, až se na bledé kůži objevily další pupínky husí kůže. Přitáhl se blíž a špičkou jazyka mu obkroužil levou bradavku, která se tak pyšně tyčila mezi pupínky. Castiel zalapal po dechu a spoutané ruce za hlavou se snažily uvolnit.

„Ještě ne,“ broukl mu Dean tichounce do ucha. Jakoby z něj všechna zloba záhy vyprchala.

„Deane, pusť mě, prosím, tohle…“ Dean rty obemkl bradavku a špičkou jazyka přejížděl po jejím hrotu. Castiel ztrácel slova. „Tohle je špatné, nech mě, prosím.“ Zahuhlal prosebným tónem.

„Krásně prosíš, ale věř mi, že ještě budeš škemrat.“ Pokračoval po svém Dean a palec navštívil i druhou bradavku. Castiel se otřásl, tělo reagovalo na podněty, ale bylo vůbec jeho? Dean se o něj otíral vybouleným rozkrokem, jak obscénní, býval by si byl pomyslel, když na rtech pocítil polibek. Nebyl to ten dravý a vynucený polibek, ze kterého ho pobolíval spodní ret. Tenhle byl jemný, tak opatrný, jakoby by byly jeho rty z broušeného skla. Bál se, stále strnule pootevřel rty a nechal Deanův jazyk vklouznout ke svému.

Jen tak zkusmo, spíše náhodou odpověděl Deanově vpádu a během chvíle už se jejich jazyky svíjely v boji o nadvládu. Bylo to příjemné a Castielovi se to líbilo. Pak se i on osmělil a zvedal hlavu, jen aby se dostal blíž k Deanovi.

Tělem se mu rozlévalo příjemné teplo. Dean ho starostlivě hladil po stále citlivé tváři, pak se posunul na bok, kolenem ho donutil roztáhnout nohy a dlaní mu spočinul na stále znatelnějším rozkroku.

Pokojem se rozplynulo zavzdychání, Sam něco zamumlal a přetočil se na břicho.

Dean se pousmál, mírně se odtáhl. Castielův výraz získal nové vzezření. Zmateně probodával Deana očima. Na malou chvíli se mu ve tváři objevila obvyklá nechápavost. Dean mu pustil ruce a jazykem se mu zabodl do pupku. Castiel se zachvěl a skousl si nateklý spodní ret.

To už mu Dean rozepínal pásek a jediným rázným tahem ho vytáhl, odhodil ho někam za sebe a prstem kopíroval linii kalhot. Holá horká kůže a drsná textilie, nádherný pocit. Castielovy ruce stále spočívaly za hlavou, omotané kravatou, chvíli s ní zápasil, až si je uvolnil.

Prazvláštní pocit, velmi zvláštní vjem. Ženy, se kterými tak často provozoval postelové hrátky měly vždy nafouknutý hrudník a byly opálené, Castiel byl plochý a bledý. Všechny byly hladké, takřka bez chloupku, Castiel měl na bradě strniště a na hrudi a v podbřišku se mu kroutily černé chloupky. Ale on ho chtěl, věděl, kam to všechno směřuje, musí to ze sebe dostat, jinak ho to zevnitř roztrhá.

Třesoucími se prsty mu rozepnul knoflík u kalhot, chytil zip a dráždivě pomalu ho uvolnil. V tom ho Castiel chytil za ruku. „Deane, nezesmilníš.“ Zachraptěl napůl omámený Castiel a tváře mu hořely studem.

Dean se k němu zpátky naklonil a dalším, tentokrát vášnivým polibkem ho umlčel. Prsty se proplétaly ve změti černých chloupků u stydké kosti a smotávaly je do prstýnků. Pak se jakoby náhodou otřel palcem a špičku Castielova mužství a krouživým pohybem setřel drobnou kapičku, která se tam třpytila. Castiel hlasitě zasténal, zapřel se patami o matraci a zvedl pánev.

Deanem projela další vlna vzrušení a jeho vlastní chlouba sebou zaškubala, najednou se mu zdálo spodní prádlo poněkud těsné. Do krajnosti vypjatá látka ho dráždila. Tričko měl úplně vlhké vlastním potem, druhou rukou zajel Castielovi do vlasů. Byly tak jemné a vlhké.

Nakonec se narovnal, chytil Castiela za spodní prádlo i kalhoty zároveň a jedním souvislým pohybem mu je stáhl až přes kotníky. V jedné nesouměrné hromádce je nechal spadené před postelí, sundal si vlastní tričko a zahodíc je někam ke dveřím se vrátil do své pozice vedle něj.

Castielův pohled byl zastřený, snad byl zahlcený tím množstvím příjemných pocitů, které ho teď obklopovaly. Za celý svůj život, za celou svoji existenci nikdy necítil nic tak krásného. Byla láska k Bohu natolik utěšující? Dean pohltil všechny zbývající myšlenky, vlhké rty a nádherné teplo obklopily jeho nyní hrdě se tyčící mužství. Castiel leknutím hekl a nasucho polkl. Oběma rukama chytil Deana za ramena a z úst se mu draly nesoustředěné výdechy.

Castielovy nehty se bořily Deanovi do zad hloub a hloub. Jednotlivé vzdechy a steny se mísily do jednoho vzrušujícího afrodiziaka pro Deanovy uši. Cítil se jako vítěz, Castielovo tělo se v mdlém svitu lampičky lesklo potem a znatelně se chvělo. Dean nepřestával, horkými ústy i jazykem dráždil Castiela do marnosti.

Castielovy ruce sklouzly Deanovi ze zad, pevně sevřely deku pod sebou a Castiel se v návalu náhlé rozkoše propjal v zádech. „Deane…“ Zachraptěl snad až příliš nahlas. Oči měl zavřené, hlavu zvrácenou na zad a z otevřených úst se dralo jedno souvislé a táhlé sténání.

Celým tělem mu probíhalo chvění, svaly jakoby nevěděly, kdy se mají stáhnout. Když ho Dean konečně pustil, ještě mu sklouzl dlaní do rozkroku, přesně věděl, kde stisknout a kde promnout. Castiel zprudka oddechoval, Dean si konečně stáhl spodní prádlo, napětí povolilo, úlevný pocit. Erotikou čpící opar se šířil pokojem, horká kůže, pot a mužský pach.

Otřel si pusu hřbetem ruky a jazykem kopíroval trasu od pupku až k bradě. Castiel chtěl něco říct, ale to už si Dean naslinil prst a špičkou do něj vklouzl, Castiel ztuhl, neznámý a nepříjemný pocit ho naprosto překvapil, avšak teplá dlaň, prsty kroužící kolem pupku a Deanův neodbytný jazyk rozptylovaly jeho pozornost, až se pozvolna uvolnil. V prstech s doběla naběhnutými klouby stále svíral deku.

Pak Dean narazil na ono správné místo. Castiel se začal svíjet a propínat. K prvnímu se přidal druhý a pak další. Zkrácený dech přerývalo vzdychání, které v Deanovi vyvolávalo další a další vlny rozkoše. Třel se o Castielovo chlupaté stehno a sténal. Až se mu naklonil k uchu a vzrušeně zašeptal. „Chceš, abych pokračoval?“

„A… a… ano, ano!“ hlesl Castiel, který byl opět zcela mimo sebe.

„Pověz mi, co chceš, abych udělal?“ nepřestával ho trýznit Dean, vlhkou dlaní stiskl jeho opět se probouzející mužství, zatímco si připravoval cestou dolů.

„Ne… neche… ne…“ Castiel zápasil sám se sebou. Věděl, že to, co dělá, není dobré, ale jeho tělo, citlivé lidské tělo si to žádalo a ten pocit byl tak ohromující. „Nepřestávej…“ vydechl a vrhl na něj žádostivý pohled.

Dean se však ušklíbl, zvedl obočí a ještě jednou přejel po celé délce tam a zpátky. „Popros,“ zašeptal a zuby mu stisknul bradavku, „stačí říct jediné prosím a já budu pokračovat.“

„Já ne… nechci… prosím, Deane prosím!“ vzlykl naléhavě.

Dean si naslinil dlaň, líbaje ho po celém břiše i stehnech se mu překulil mezi nohy, klečíc ho střídavě hladil po celém těle, aby na něj nalehl. Castiel zkřivil tvář, očekával příjemné. Dean nespěchal, naklonil se vpřed a jazykem kopíroval drápance, které mu sám způsobil před pár hodinami. Pečlivě se vyhýbal ráně po meči. Po chvíli se Castielova tvář uvolnila a Dean se přestal ovládat. Zvíře, které v něm sukuba vyvolala si žádalo své. Déle už ho Dean nemohl držet.

Se vzdechy smíšenými s kňučením a se zoufalou neukojitelnou touhou prznil tělo pod sebou. Castiel Deana nevnímal, Deanova dlaň na odpovídajícím místě, správný stisk i úhel zároveň.

Po chvíli se Dean prohnul v zádech a táhle zavyl, když jím prošlo několik orgastických vln za sebou.

„Deane, nech si to do koupelny.“ Odfrkl Sam, který se přetočil z břicha na bok a zdálo se, že zase rychle usnul.

O chvíli později ho následoval Castiel, ve snaze dostat se k Deanovi co nejblíže se zapřel lopatkami a pravou rukou mu stiskl rameno přesně v místě, kde mu jeho první dotek způsobil onu vypálenou jizvu. Na těch pár okamžiků byli spojeni psychicky i fyzicky. Castiel pochopil Deana a Dean porozuměl bývalému andělu.

Pokojem, který se pro ně v tu chvíli stal oázou se ozvala slabá exploze. Pod postelí zakutálené scvrklé oko sukuby prasklo a změnilo se v průhledný obláček šedivého prachu, který se záhy rozptýlil a nezůstalo po něm vůbec nic. V tom Dean omdlel a bezvládně se sesunul na Castielovo potem zborcené tělo. Ten mu jen stačil zděšeně položit dlaň na krk a i jeho vědomí zmizelo v temnotě.

~ ~ ~

Když se Dean probudil, bylo už k polednímu, byl čistě oblečený do svého nočního úboru, do kterého se večer převlékl a za krkem cítil teplý dech. Ani se nemusel otáčet, věděl, že je v bezpečí. Nepřemýšlel, co se oné noci stalo, vzpomínky byly mlhavé, byl to nejspíš sen. Sam stále spokojeně oddechoval, skrze závěsy sem dopadaly sluneční paprsky, bude krásný den. Náhle věděl, že je všechno v pořádku.

„Nesmrtelnost není všechno, Eve chvíli počká.“ Zašeptal mu do ucha za ním ležící a v saku oblečený Castiel, přitáhl mu deku k bradě, opatrovnicky přes něj položil ruku a zavřel oči. Bodná rána na hrudi zmizela.

~ ~ ~

FIN


Část VI. Miliony odhalení a bolestí PG-13 <---

Panthera: Teda... tak to bylo fakt hard!!! Já moc ani nevím, co k tomu víc napsat... Každopádně jsem ráda, že Dean a Cas si spolu rozumí

tak toto bylo přesně to, co jsem dnes potřebovala

díky Panthero - bylo to fakt super.....miluju tvé sadisticky slashovské choutky

a sukuba nesukuba - prostě chlapci si rozumí

Panthera: Jsem si oddechla, že to takhle skončilo. Vliv sukuby je pryč a Deanovy choutky také.

„To mě sem ženeš jen kvůli komiksu, co se jím bavili kastráti při přepisu v klášteře?“

„Snažil jsem se to okopírovat, ale ta kopírka mě ignoruje.“ Zamával Deanovi před nosem několika černě vytištěnými stránkami.


„Ty zmetku, aby tě prašivina sežrala,“ vrátil se Deanovi jeho starý klid a sarkasmus. „Hochu, měl by sis tu srst česat, jinak budeš mít plsťáky.“

„Grand restaurant pana Septima, jen co je pravda,“ odfrkl si „a jíst to mám asi jak?“

Není nad Deanovi hlášky

No a konec? - Cas a Dean Mám radši Case=anděla a Deana+holky

astík napísal:

No a konec? - Cas a Dean Mám radši Case=anděla a Deana+holky

Jj, tak to na mě pozor a vyhýbat se obloukem. Neškodí číst varování v úvodu.

Panthera: Tak já už radši kamenovat nebudu, aby se na mě třeba Dean taky nevrhnul, anebo radši jóóó