Metus Tenebrae

děkuju moc za komenty

... no mně bylo jasné, že tímto mám u někoho předplacenou jízdu do pekla ... ... ale co budu povídat, prostě už jsem to tak napsala a o předělávání už nemohla být ani řeč a jak ten příběh pomalu vysvětluju, tak mi to s tím vysvětlením docela pomohlo ...

...jinak tohle by mě zajímalo moc ... někteří jedinci, kdyby se, prosím, teď nezaobírali faktem, že mi vyhlásili válku, ..... no a napsali byste mi, jak vám sedí to vysvětlování těch všech možných věcí..jako toho ducha apod. ...díky předem moc

... tak já slibuju, že až se z těch vašich komentů (některých) vzpamatuju, tak budu poctivě pracovat na pokráčku

a fleshback... snad teda potěšil .... ten jsem si nemohla odpustit

Samabel napísal:

...jinak tohle by mě zajímalo moc ... někteří jedinci, kdyby se, prosím, teď nezaobírali faktem, že mi vyhlásili válku, ..... no a napsali byste mi, jak vám sedí to vysvětlování těch všech možných věcí..jako toho ducha apod. ...

Tak já jsem ještě pořád ve válečné náladě a ne a ne se z ní dostat. Takže se jen těžko dokážu soustředit na ostatní.
A tedy nevím, co ty se ptáš na to, jestli nám tam něco sedí nebo ne. Četla jsi už moji povídku? Já se raději ani neptám, jestli vám tam všechno bude sedět, protože to by taky nemuselo dopadnout dobře. Prostě někdy je lepší, až tak moc se tím nezaobírat.
Každopádně co se tvé povídky týče, mě tam teda všechno sedí na výbornou. Myslím, že ty máš všechno tak dokonale promyšlené, že já se musím úplně stydět, za ty svoje blábly, co píšu.
No...ale zatím ještě pořád mám před očima Samam padajícího ze skály, takže mám trocha zkreslené "vidění", takže uvidíme po další části

všechno sedí na výbornou, jo?.....teda hrozně ti děkuju, ale musím se trochu smát, protože kdybys na vlastní oči mohla vidět můj výraz, když si nějaké ty části sama pro sebe přečtu

tak já jsem takový šťoura pokud se jedná o ten můj výtvor, tak jsem se třeba chtěla ještě zeptat na ty dialogy... třeba YED vs. Dean

ale víte co je zajímavý, že ani jedna z vás v podstatě nějak úplně přímo nezmínila Deana a to co se mu v téhle části dělo.. protože nechci nic říkat, ale i mě při té představě nakonec trochu vstávaly vlasy hrůzou na hlavě, jak jsem to prožívala...a za to jste všichni na mě vystartovali kvůli Sammymu.

tak....už mám plán na prvních pár vět, souvětí, tak až se vzpamatuju, tak I´ve got work to do...

Jééé,koukám,že jsem tady zapoměla odepsat Protože teda asi těma válčícíma jedincema myslíš i mě,že?
No tak asi takhle Samabel ....... uklidním se,tááák...... a musím říct,že je to promyšlený a napsaný dobře. Jak říkám flashback úžasnej Ono je to super jako všechny části až na tu jednu důležitou a podstatnou věc A tu prostě pořád rozdejchávám a stejně jako Jannka si počkám na další část a podle situace bude hodnit dál

Mě se taky tvoje vysvětlování moc líbí, s ničím jsem neměla problém to pochopit. Úžásně promyšlený, všechna čest!!

no mne to zatial celkom dava zmysel, teda mozno nie, ze uplne chapem, co sa deje, ale nie je to nic matuce, alebo nevysvetlitelne alebo proste tak zle napisane, ze by ta odradilo od citania to nie. urobila si ozaj dobru pracu na tom ako nas zasvecujes do deja a pomaly objasnujes, co sa to vlastne deje, mne osobne tam nic nechyba, taze mas moju poklonu

co sa deana tyka, tak to vies, to moje, presne tak ako to mam rada bolo smerovane prave tymto smerom. chudacik v dalsej poviedky mam pred ocami mrtveho brata....boze preco ho tak trapite??? akoze niezeby som sa stazovala a este ta musim pochvalit za ten latinsky text, lebo to ja ozaj zeriem v poviedkach. mne sa to tam tak hodi a uzasne to sedi to textu, takze

co sa sammyho tyka, tak to bol pre mna z tvojej strany sok, ale rozdychavam pomaly. ja ti verim, ze ty to daaako vyriesis a opovaz sa napisat, ze nie! sammy nam to krasne prezije a bodka. samozrejme dean bude nakoniec tiez OK, inak si ma nezelaj

a este by som ta chcela poprosit, aby si nam v novej casti este trosicku opisala tie deanove pocity a mozno aj trocha utrpenia, no ved vies...skratka ozaj by to nebolo zle, kedze v tejto casti si sa viac zamerala na sama, za com si ti inak vdacna, napisane je to bravurnym sposobom

tak to jsem ráda... kdyby něco, pokusím se vysvětlit teda pokud se zeptáte na to, co zrovna vysvětlit můžu ( janni a jani, ani to svoje nekoušejte )

latinský text - dion k němu jsi mě dokopala ty, takže si zasloužíš taky pochvalu..holky pochvalte dion, za ten nápad jasné

d-f:Sammy byl z mojí strany šok, jo?...no tak já jsem si řekla, že doteď jsem se trochu víc věnovala Deanovi, tak se musí předvést i Sam
no a actually, už mám námět na pokráčko
Deanovi pocity - tak jak jsem řekla, tady byl na řadě Sammy(taky si to přece zaslouží )tak Dean za tu dobu ani neměl šanci pořádně se zaměřovat na své pocity (kromě žízně, apod :oops: ), ale tak jak už vyplývá z téhle části.... bude se v něm toho hodně vařit, a vařit a bublat a doutnat a péct...
utrpení...ha tohle ti nestačilo.... já si myslím, že když se nad dvěma částmi s Deanem zamyslíš, tak to teda neměl trovna růžové :oops:

hmm, tak jsem dneska napsala začátek..... no řeknu vám....bojím se, abych to moc nepřehnala.....protože musím říct, že já sama u toho normálně omdlívám, když si to čtu..... já vůbec nechápu, co se mi to v té hlavě zrodilo...
...no ale.....dion-fortune si pokud se pamatuju vyprosila psychologické pochody Deana...no tak tam má psychologické pochody Deana..... a já jdu asi hodit mašli

fuha tak to sa ja ale tesim vdaka, ale ked pozeram ako ta to vycerpalo, tak sa zacinam aj bat, co si si to zase pripravila a je mi ozaj luto, ze ta to takto vycerpava, to aj ja som sa dnes muselo velmi premahat, aby som zacal pisat to pokracko, ale uz ma akosi chytila slina, tak to ide....

juuj ale ja sa ozaj uz nehorazne tesim na dalsiu cast, dufam, ze coskoro to dopises cele a tie jeho psychologicke pochody no to uz vidim, ze budem potrebovat vreckovku, ale velmi pekne ti dakujem, ze si ich tam sala ja taketo veci milujem a ty si to urcite napisala svelo

musím říct, že tohle pro mě na psaní byla asi jedna z těch nejtěžších pasáží, které jsem kdy napsala
... a vážně si říkám, jestli jsem to už moc nepřehnala....normálně jsem se u toho rozplácla v pokojíčku na zemi a pokoušela jsem se vžít do té situace a "vlézt mu do hlavy" .... možná proto to na mě mělo takové účinky...

pani ozaj to prezivas riadne, ale tak to to urcite bude pecka inak viem presne, co myslis. ja som mala podobny problem s mojou predoslou castou, tak som sa z toho nijakovsky nevedela vysomarit a teraz sa zase bojim napisat ten falshback, aby ste ma zan neukamenovali, a tiez tie pocity bratov som zacala opisovat a neviem, ci som to trocha neprehnala.... no a to som este len zaciatku! aaccch, ale tak ja viem aspon o to viac ocenit, co robis a velmi si toho vazim ozaj si ma teraz pekne navnadila na toto pokracovanie uz sa tesim ako male decko

Jej, moc se těším na tvoje pokračování. A hlavně na Deanovi pocity
No já mám většinou stejný problém, taky si stále říkám, jestli jsem to s jejich pocity moc nepřehnala...

no aspoň jsem ráda, že s tím přeháněním to máte taky nahnutý
na druhou stranu.... přepisovat to nebudu... tak teď vážně doufám, že hlavně nezklamu....no ale ještě si budete muset chvíli počkat.... ale zítra bych snad ještě něco připsala

tak původně jsem měla v plánu psát přes víkend a nějak dokončit tu další část, ale protože jsem jela na hory, tak ty plány nějak padly ...každopádně aby to nepadlo úplně, tak jsem dneska přecijen kus napsala, takže konec se blíží

no a abych taky něco prozradila, tak tahle část bude taková hodně přemýšlecí a vzpomínková....prostě polezu těm postavám do hlavy

uz sa tesim, dufam, ze ho sem hodis, co najskor

no asi takhle...něco půjdu napsat ještě tak za půl hoďky....uvidím, kam se dostanu..... a když bude fantazie pracovat správně, tak bych to snad mohla mít hotové i zítra....
teda to psaní....pak to budu muset ještě naházet do pc atd.

Jééé už se mooc těším!! Snad tu bude pokráčko co nejdřív!!!

Tak dopísáno .... konečně se mi dokončení další části zdařilo
... takže teď to musím ještě naházet do compu a upravit a bude hotovo úplně....takže kdo má zájem...odhaduji to na víkend

ano ano ano, tesim sa a to velmi velmi velmi

Joooooooooooooooo já už se tááák těším

no hmmm práve som zožrala asi 5 pokračovaní za sebou a musím povedať, že pri tej poslednej časti som bola hooooodne nervózna, ako to dopadne...

inak som si myslela, že tam na tej skalke vyvolá Deanovho ducha, takže ma ten starý ujo indián dosť prekvapil...takže very goooooooooooood

som vo veľkom očakávaní pokračovania....

dobre premyslené aj spracované, na tých ich hláškach sa výborne bavím, sqwelé porcovanie odhalení.... no skrátka mňam, mňam, mňam...

btw malá kritika: ja by som volila kratšie doberačky, bez nejakého zdĺhavého obkecávania a vysvetľovania, to by som sa bavila ešte viac. inak nemám žiadne výhrady..... tak šup sem s 9. časťou.....

už to mám kompletně vypracované a jediné co potřebuju, je vyřešit jeden malý zádrhelík ... ale textu se netýká, ten už měnit nebudu...takže pokud nenastane nějaká nečekaná situace, večer to tady máte

nikita: moc děkuju za tvůj názor ...jsem ráda, že se ti povídka líbí. No, snad bude i nadále
a ty dobíračky... cením si tvé připomínky... vpravdě, velmi si toho cením ale tak, pořád tak nějak piluju svůj styl, takže aspoň vím, na co si zase dávat malinko větší pozor

ow ano ano ano dnesssssssssssssssa ja uz tak velmi chceeeeeeeeeeeeeem jezisi sa tesim a to velmi velmi veeeeeeeeeeeeeeeeeeeelmi

tak dobře...je to tady, nemá cenu to nějak oddalovat....máte tu další část
musím říct, že kus prostředního partu mi dělal velké problémy, ale snad budete s výsledkem spokojeni
takže snad si pokráčko užijete a ....tak vůbec

METUS TENEBRAE
-tma s sebou přináší strach-

9.část


Složil hlavu ke straně. Bojoval s pocitem marnosti, ale nakonec se rozhodl nebránit se. Neměl šanci zadržet vodopád krokodýlých slz, které mu stékaly po obličeji. Nemyslel si, že něco na světě ho přinutí brečet takovým způsobem. Nesměl brečet.

Vzpomněl si na nekonečné probdělé noci, kdy jako čtyřletý plakal do polštáře a snažil se zjistit, proč ho matka opustila. Pokaždé, když zavřel oči, zjevoval se mu před očima muž se zlýma žlutě zářícíma očima, který se divoce smál. Vysmíval se mu, že nedokázal přivolat pomoc, že nezabránil smrti nejmilovanější bytosti a přivolal neštěstí na své okolí. Vybavil se mu otcův obviňující pohled, kterým na něj hleděl, zatímco před ním klečel, a zoufale se ho snažil přimět, aby promluvil. Den co den, celé tři týdny, od matčiny smrti před ním John sedával, brával ho do náruče, kolébal ho a prosil ho, aby řekl aspoň jediné slovo, chtěl se přesvědčit, že je v pořádku. Po celou dobu, kdy John potřeboval útěchu od svého syna, aby mu ji stejnou měrou mohl vrátit, on hleděl do prázdna a byl zticha. Mlčel, poněvadž se bál tátovi přiznat, že maminka zemřela, protože se zbaběle schoval do kouta a nevyužil tak možnost záchrany.

Když uplynul další týden, poprvé se odvážil promluvit, ale otec přestal mít zájem. Začal se chovat, jako by se nic zlého nestalo a Dean se od něj žádného hřejivého objetí nedočkal.

V té chvíli si uvědomil, že nic horšího se mu už stát nemůže, že už se nikdy nebude cítit hůř, než ve chvíli, kdy mu jeho vlastní otec, muž, ke kterému vzhlížel, odepřel svou náruč a začal všechnu svou péči věnovat Samovi. Tehdy se zapřísahal, že na světě není nic tak hrozného, co by si zasloužilo jeho slzy.

Ale žlutooký démon mu ukázal, jak moc se mýlil. Noční můra z jeho dětství neskončila, každý rok jeho života se vykrmovala nejčernějšími myšlenkami, bolestí a strachy. Nacpávala se jak vyhladovělá šelma, která se po několika dnech, kdy nepozřela ani sousto, vrhla na bezbranné jehňátko a lačně se zakusoval do jeho krku. Nebylo kam utéct, byl v pasti. Sam byl mrtvý. Osoba, která si jako jediná zasloužila Deanovy slzy zmizela.

Už se slzám nebránil vůbec. Vítal je. Potřeboval je. Zasloužil si je. Opět své blízké zklamal. Oči ho pálily, tváře měl jako z rohoviny.

Kapka slané vody se mu skoulela po líci a osamoceně dopadla na kámen pod ním. Byla poslední. Na další už neměl sílu. Ohně hořící kolem něj vlhkost v jeho očích pohlcovaly příliš rychle. Všude bylo horko. Cítil, jak mu popraskané rty začaly slabě krvácet. Bez přemýšlení pohlédl před sebe a spatřil démona, který s labužnickým výrazem sledoval každý viditelný záchvěv jeho emocí.

Dean sevřel ruce v pěsti a sykl: „Můžeš si se mnou dělat co chceš, můžeš mě zabít, ale nikdy se ti nevzdám. Tu podělanou sílu ode mě nedostaneš.“

Démon nakrčil obočí a klidným hlasem oponoval: „Myslím, že určitým způsobem už ses mi vzdal, mladý muži.“

„Trhni si.“

Nepřítel se k Deanovi otočil zády a přiblížil se k šamanovi, který po celou dobu zamyšleně svíral průsvitnými prsty amulet, který mu visel na krku, a dění kolem si nevšímal.

„Jsi připraven?“ zeptal se démon.

Přízrak se zachvěl a uvolnil sevření kolem náhrdelníku. „Ano.“

„Budeš schopen zvládnout celý proces?“

Šaman šilhavě zamrkal.

„Odpověz mi!“ přikázala postava.

Tentokrát přišlo váhavé zamrkání. „Nevím. Vše je nejasné.“

„Však to zjistíme.“ Rozhodl démon, naklonil se k bezbarvé tváři a zašeptal: „Musíš mi pomoct najít cestu.“ Potom poodešel ke stěně a pohodlně se o ní opřel.

Kývl na šamana a přikázal: „Začni.“

Dean se zhluboka nadechl, aby si dodal odvahy. Celá jeho rodina kvůli němu zemřela a on nehodlal dopustit, aby jejich oběť přišla nazmar. Jestli měl někdy prokázat svou oddanost, teď přišla správná chvíle.

Přízrak tiše minul plápolající ohně a vkročil do kruhu, aby zaujal místo po Deanově pravici. Vztáhl před sebe pravou ruku a chtěl ji položit lovci na břicho.

Mladý lovec zbledl pohlédl do nešťastné tváře, která se nad ním čněla a zaprosil: „Nedělej to. Vím, že nechceš. Neprolévej další krev. Bojuj s ním. Nemůžeme ho nechat vyhrát, nesmíme si nic takového dovolit. Copak chceš, aby tě mohl ovládat navždy? Aby tě duchové tvých předků nenáviděli? Vzepři se. Dokážeš to.“

Šamanovy rysy změkly. „Celý život, který jsem prožil, jsem se vzpíral. Porušil jsem zákony přírody a stále za své činy platím. Nemohu dál odporovat.“

„Prosím.“

„Odpusť mi, chlapče.“ Hlesl přízrak a položil pravou ruku na lovcovu zraněnou nohu.

Dean zatnul zuby, aby nevykřikl. Průhledná postava si volnou rukou sundala amulet z krku a přiložila ho k čelu mladého muže.

Deanovi před očima vybuchla smršť třpytivých jisker. Kdyby měl možnost, pohnul by se, ale šaman přidržoval jeho třesoucí se tělo na místě a odmítal sevření povolit. Oslepila ho bílá záře, která se jako ostrá dokonalé nabroušená čepel zabodla do jeho lebky.

* * * *

Do útulně zařízené místnosti s dětskými hračkami, rozmístěnými v poličkách, pronikaly paprsky matného měsíčního světla. Malé blonďaté stvoření poklidně spalo na měkké matraci, obličej zabořený do polštáře, na kterém bylo namalováno mnoho drobných smějících se andělíčků.

Deanovi byl pokoj povědomý. Váhavě udělal několik kroků ke spícímu človíčkovi a pokusil se zahlédnout jeho tvář. Uslyšel slabé cvaknutí. Otočil se za zvukem otevírajících se dveří a při pohledu na ženskou postavu vcházející do místnosti se mu zrychlil tep a jeho nohy zamrzly na místě.

„Mami!“ vyjekl nevěřícně.

Mary zavřela dveře stejně tiše, jako je otevřela a přistoupila k postýlce. Pohladila dítě po vlasech a zašeptala: „Deane, zlatíčko, vzbuď se.“

„Mami!“ opakoval Dean a klekl si před ní, aby ji mohl obejmout, ale jeho ruce prošly skrze postavu a sevřely pouze vzduch.

Světlovlasý muž se nezmohl na slovo a znovu se podíval na dítě ležící v posteli. Musel to být on sám. Na nejistých nohách doklopýtal ke druhé straně postele a nevěřícně sledoval obraz své minulosti.

Díval se na minulost? Nepamatoval se.

„Vzbuď se, Deane. Maminka ti potřebuje něco říct.“

Přikrývka se zavlnila, dítě se přetočilo na druhý bok a zazívalo. „Mami?“

„Ano, jsem to já.“ odpověděla Mary laskavě. „Vstaň a obleč se, prosím.“

„Proč? Ještě je tma.“ zamumlal malý Dean téměř neslyšně.

„Já vím, broučku, a mrzí mě, že jsem tě musela vzbudit, ale potřebuji, abys šel se mnou.“

„Připravili jste mi s tátou stezku odvahy?“

Mary přelétl po tváři stín. Váhavě kývla hlavou na znamení souhlasu. „Něco takového, ale tatínek s námi nepojede.“

„Proč ne?“

Znovu zaváhala a tentokrát si dala s odpovědí načas. „Kdo by potom hlídal Sammyho? Je ještě moc maličký a nemůže zůstat sám bez dozoru.“

„Ale vždyť už mu za dva týdny bude půl roku. Nemohl by vzít Sammyho a jet společně s námi?“

„Nemohl. Tahle stezka odvahy je připravená jen pro tebe.“

„Ale nebudu se moc bát, že ne?“

„Určitě ne, po celou dobu tě budu držet za ruku.“

Čtyřletý kluk přemýšlivě nakrčil obočí. Nakonec vrhl na maminku rozzářený pohled. „tak dobře, ale až se vrátíme, půjdeme za tátou a za Sammym a řekneme jim, jak moc jsem byl statečný.“

Mary složila hlavu do dlaní.

„Mami?“ vypískl malý Dean rozrušeně.

„To nic, Deane, já jen … moc mě mrzí, že tě musím zklamat, ale ani tatínkovi, ani Samovi o tvojí stezce odvahy říct nemůžeme.“

„Proč ne?“

Dlouhovlasá žena si setřela slzy z tváří a zvedla s z postele. „Teď se, prosím, obleč.“

„Proč?“ zeptal se chlapec znovu a odmítal ze sebe shodit přikrývku.

„Obleč se.“ zopakovala Mary a odešla z pokoje.

Malý kluk seděl zaraženě na posteli. Mlčky uchopil polštář s andělíčky a přitisknul si ho těsně k hrudi.

„Andělé na mě dávají pozor, andělé mě stráží, andělé mi pomáhají.“ šeptal si pro sebe do ticha.

Starší Dean s tíživým pocitem sledoval své mladší já a aniž si uvědomil, co dělá, pokusil se dotknout vzpomínkové postavy, aby ji nějak utěšil. Než však stačil dostatečně natáhnout ruku, čepel se mu znovu zaryla do hlavy a jeho vědomí se opět rozplynulo v bílém jiskřivém světle.

* * * *

Seděl na koberci a sledoval matku, jak drží svého čtyřletého syna za ruce. Rozhlédl se kolem sebe, ale nedokázal si vybavit žádný záblesk vzpomínky, která by mu potvrdila, že toho místo někdy v minulosti navštívil.

Chlapcovy oči byly doširoka otevřené a plné překvapeného údivu.

Mary šeptala do tmy latinská slova. Když skončila, nezapálená svíčka, která bez povšimnutí spočívala na malém dřevěném stolku blízko dveří, zablikala slabým nazlátlým světlem a znovu zhasla.

Malý Dean si ničeho nevšiml, ale Mary se na místo, kde svíčka stála dívala soustředěně od chvíle, kdy začala se zaříkáváním. Jakmile svíčka zajiskřila, ulehčeně se pousmála a objala svého syna. „Už je dobře. Můžeme jít domů.“

Chlapec vypadal zmateně. Zamračil se a vzdorovitě překřížil ruce.

„Ale tohle nebyla žádná stezka odvahy!“

Maryin stisk ještě zesílil. „Věř mi, Deane, pro maminku to stezka odvahy byla.“

Dospělý Winchester se díval na scénu, odehrávající se před ním, a natáhl toužebně ruku, aby se dotknul matčiny paže, avšak bílá oslepující mlha se vrátila.

* * * *

Přízrak tiskl levou rukou amulet na lovcovo rozpálené čelo a druhou rukou se snažil přidržovat tělo zmítající se v křečích na místě.

Šamanův obličej byl stažený v bezvýznamnou masku bez jakéhokoliv výrazu citu. Zaslechl přibližující se kroky a zamračil se. Mladému muži, který ležel na podstavci lhal. Pokoušel se odporovat, vzpíral se poutu, které ho nutilo prokazovat démonovi poslušnost, ale jeho vědomosti, ani zkušenosti s magií za dávno prožitého života nemohl využit. Zbývalo mu jen modlit se, čekat na zázračnou spásu a oddalovat splnění příkazů tyrana co nejdéle.

Znovu si vybavil okamžik, kdy se zjevil v motelu a přinutil Samuela vystřelit na bratra. V hlavě se mu neustále ozývala démonova slova: „Střel ho do blízkosti srdce.“

Ale on nemohl. Nechtěl. Avšak síla rituálního svazku mu nedovolovala vytratit se z místnosti dříve, než zmáčkne spoušť a kulka se nezaryje do živé tkáně. Vedl tedy cizincovu ruku, ve které svíral zbraň, a střela s lehkostí našla své místo v těle Winchestera.

A Samuel … Samuel byl jeho jediná naděje. Věděl, že on jediný by mohl zachránit svého sourozence. Pouto mezi nimi bylo velice silné. Cítil jej, když je oba poprvé spatřil. Uvolnil pravou ruku a posunul ji blíže k Deanově koleni, protože se mu nohy začaly silně třást.

Šamanův obličej se zbrázdil hlubokými vráskami. Udržovat Deana v neustálé bolesti představovalo jediný způsob, jak získat čas. Soustředil své síly na prohlížení lovcových vzpomínek, ale dával si velký pozor, aby do nich nakukoval pouze okrajově, protože kdyby nahlédl hlouběji a natrefil na správnou cestu, pouto rituálu by mu už nedovolovalo zastavit se a nutilo by ho dokončit úkol. Nebyl si jistý, proč stále bojuje a snaží se získat čas, když bylo jasné, že záchrana není možná. Jeho pocity mu však napovídaly, že by se ještě neměl vzdávat.

* * * *

Ležel na zahradě obehnané záhony, které byly plné barevných rozkvetlých květin. Několik metrů od něj seděla pod stromem čtyřčlenná rodina a užívala si slunečného dne.

Mary zrovna podávala svému manželovi a synovi talíře s báječně vypadající bábovkou. Malý Sammy nerušeně pochrupával v kolébce schované ve stínu stromu.

John se na svou ženu podíval láskyplným pohledem a vděčně se zakousl do pocukrovaného zákusku.

„Mmm, je úžasná. Moc se ti povedla.“ zamumlal s plnými ústy.

Mary se zasmála. „Jsem ráda, že ti chutná. Náš poslední letošní piknik musí být přece perfektní. Škoda, že se brzy tak prudce ochladí, vždyť je teprve polovina září.“

„Pravda. Na další úžasnou bábovku budu totiž muset čekat až do jara.“ Zamračil se John.

Když ale Mary nakrčila zvědavě obočí, jeho rysy změkly a on šibalsky zamrkal.

„No, vlastně mě napadá spousta jiných úžasných věcí, které dokážou bábovku s přehledem trumfnout a zpříjemnit mi tak zimní období.“

Dlouhovlasá žena se začervenala. „Johne Winchestere, ty si nějak fandíš.“ a natáhla se, aby mohla manželovi políbit tvář.

Její pohled spočinul na malém Deanovi, který soustředěně zíral před sebe a jídla na talíři se ani nedotkl.

„Deane, copak je? Proč nejíš?“

Její syn neodpověděl.

„Deane?“ zvolal John opatrně a podíval se směrem, kterým se ubíral pohled blonďatého chlapce.

Víčka dítěte se zatřepotala. Podíval se na svůj talíř a zamumlal: „Za stromem jsem viděl nějakého pána.“

„Za jakým stromem?“

„Blízko Sammyho.“

John se podíval ke stromu, ale někoho neviděl.

„Deane, nacházíme se uprostřed zahrady, kdyby tady nějaký pán byl, viděli bychom ho přicházet.“

„Když myslíš, tati.“

Přemýšlivě se zakousl do bábovky a když dokousal, váhavě se zeptal: „Mami, tati, může mít člověk žluté oči?“

Starší Dean si stačil ještě všimnout, jak matčina tvář nezdravě zpopelavěla a potom byl zasažen další zdrcující ranou čepele.

* * * *

Probralo ho kvílení větru. Pomalu otevřel oči a pak několikrát vířivě zamrkal, aby zabránil opětovnému pohroužení se do spánku. Zaostřil pohled a okamžitě si uvědomil, že krajina před ním není v takové poloze, v jaké by se měla nacházet. Došlo mu proč. Ležel na zemi, celou tvář vtisklou do mechu a jehličí, s rukama složenýma podél těla a zkroucenýma nohama.

Vyplivl hlínu, která se mu dostala do pusy a pokusil se pohnout hlavou. Sykl bolestí.

Váhavě zkusil rozhýbat prsty na obou rukou. Když se dostavila očekávaná odezva, pokračoval s celou paží a potom soustředil své snažení na nohy. Z prohlídky usoudil, že nic zlomeného nemá. Přiložil si levou ruku k hlavě a nahmátl poměrně hlubokou sečnou ránu. Pomalu se začal zvedat. Posadil se a pohlédl vzhůru.

Stál před ním - kus skály, ze které spadl. Nakrucoval se v mlhavém měsíčním oparu a nastavoval svůj kluzký povrch noční obloze.

Před očima mu tancovaly útržky událostí posledních několika dnů. Stále si prohmatával hlavu a přitom se rozhlížel kolem sebe. Zjistil, že se nachází na jakési vyvýšené plošině, která se zřejmě musela nacházet na druhé straně skály a odhadoval, že výška jeho pádu se rovnala necelým třem metrům.

Sam si oddechl. „Zřejmě jsem se jen praštil do hlavy.“

Postavil se na nohy. Celé jeho tělo křičelo: „Musím najít Deana.“

Jeho odhodlání bylo přehlušeno svíravým pocitem v břiše. Ohlašoval, že něco je špatně.

Teprve nyní pohlédl na své ruce. Naprázdno polkl. Obě byly čisté a beze stopy krve – což by nepovažoval za špatné znamení, i když ho to překvapilo, mnohem horší bylo, že skrze ně mohl vidět.

„Co se …“ zajíkl se a po zádech mu přeběhl mráz.

Zapomněl na zranění na hlavě a rozběhl se po plošině jako šílený. Po několika krocích se zastavil a přiložil průhledné dlaně k ústům otevřeným ohromením dokořán. Na zemi leželo natažené tělo tmavovlasého muže. Jeho rysy okamžitě poznal. Tělo patřilo Samu Winchesterovi. Patřilo jemu.

V omámení se posadil na tvrdou zem a ovinul ruce kolem skrčených nohou. V šoku zíral do prázdna.

„Ach ne.“ zaknučel. Na žádnou další reakci se nezmohl.