Dream or Reality

Chrystelle som taká happy, ze si konecne uverejnila dalsie pokracko
opat ma nesklamali tie bratske sceny... Dean sa boji nechat Sama sameho potom to ich doberanie, ze by nebolo zle, keby tu novinku rozniesla, ze preboha to su tiez uz myslienky u mna potom to obvinovanie...a este ten zaverecny rozhovor, ten bol taky emotivny jedna radost citat tvoju poviedku! skvela praca Chrys

Faith, moc děkuji! Těší mě, že jsi na moji povídku ani po tak dlouhé pauze nezanevřela a že se ti pokračování líbilo.

Další část bych chtěla věnovat jednomu mému vyjímečnému čtenáři...vyjímečnému už jen tím, že čte moji povídku. Tohle věnování je sice jen malá náplast za to, že tvých 10 minut slávy trvalo opravdu jen těch 10 minut , ale věř, že pro nás už navždy budeš Žltoriťka, třebaže to není psáno. Tuhle hodnost už ti vážně nikdy nikdo nevezme.



21. část

Prázdný žaludek Deanovi hlasitě připomenul, že by se měl jít konečně najíst. Jakmile vešel dovnitř, zaplavil ho znovu ten divný pocit. Něco v tom domě ho nutilo k neustálé ostražitosti. Nejspíš to byl jeho vrozený instinkt nevěřit nikomu a ničemu. Proto přes všechna bratrova ujištění pořád očekával, kdy dovnitř vrazí někdo s Lesterových lidí. Zrak mu padl na netknutou tašku z obchodu a šel se podívat po Samovi. Našel ho v jeho pokoji, jak si prohlíží hromadu nějakých věcí rozložených na posteli.
„Ty zase nebudeš jíst?“ zeptal se a popošel blíž, aby zjistil, co ho zaujalo víc, než jídlo.
„Nemám hlad.“
„No jistě, jak bys taky mohl mít hlad, když jsi jedl teprve před dvěma dny,“ ironicky pronesl Dean.
„Deane…“
„Zapomeň na to,“ mávnul rukou Dean, rozhodnutý ukončit další s nesmyslných debat. „Co je to?“ ukázal na postel.
„To jsou věci, které mi dala Kate, když za mnou přijela.“
„Ta taška…“
„Jo, byli v té tašce. Většinou knihy, poznámky jejího otce a několik věcí, které pro něj měli nějaký význam.“
„Proč je dala tobě?“
„Nechtěla, aby se něco z toho dostalo do nesprávných rukou. Podle ní jsou to většinou magické předměty, pro které by spousta lidí byla schopna zabíjet. Mají vysokou hodnotu a dokážou být dost nebezpečné, když je umíš použít.“
„Skvělý, přesně tohle jsme ještě potřebovali. Malou tikající bombu v podobě magických…tretek,“ zarazil se a vzal do ruky skvostný prsten z masivního zlata. Obdivně hvízdnul.
„Všechno odvolávám…tohle se vážně může hodit.“
„Opatrně, brácho. Být tebou, na prst bych ho nedával. Taky bys ho už nemusel nikdy sundat.“
„Jo, jasně,“ obrátil oči v sloup, ale při pohledu na bratrův výraz se zarazil.
„Mno,“ protáhl Sam a pokrčil rameny, „zkusit to můžeš.“
Dean se zamračil, ještě jednou si prohlédl prsten a hodil ho zpátky na postel.
„Jdu se najíst,“ oznámil jakoby na truc a zmizel do chodby.
Sam se zasmál a sklonil se pro malou knihu vázanou v červené kůži. Působila dost staře, sotva držela pohromadě. Lačně ji otevřel, ale zjistil, že všechno je psané jazykem, který mu vůbec nic neříkal. Zklamaně ji zase zavřel a natáhnul se pro další. Vypadalo to, že bude mít několik dalších dní co dělat. Povzdechnul si a znovu očima přelétl všechno, co leželo na posteli. Něco mu tam chybělo. Vzpomněl si, že se Kate zmínila o klíčích, které schovala v tašce. Kleknul si na zem, přitáhnul si ji do klína a přejel prsty po saténové podšívce. Téměř okamžitě narazil na nenápadnou boční kapsičku všitou tak, že nebyla na první pohled patrná. Rozepnul ji a vylovil z ní kroužek, na němž o sebe zazvonily dva malé klíčky. Schoval je v dlani a řekl si, že je na čase, aby si řádně prohlédnul dům i zevnitř. Pomalu a důkladně prošel celé horní patro, pobavil ho pohled na Deanův pokoj, ve kterém se snad už všude povalovaly jeho věci, a potom šel prozkoumat přízemí.
Minul kuchyni, kde zaslechl svého bratra a pokračoval do zadní části domu, přičemž otvíral každé dveře, včetně skříní. Pokoj Kate byl naproti pracovny jejího otce. Chvíli stál na chodbě a rozhodoval se, do kterého z pokojů vstoupí nejdřív. Nakonec překročil práh dveří po své pravici a obklopila ho příjemná květinová vůně. Na první pohled bylo patrné, že Kate opustila pokoj ve spěchu. Rozestlaná postel, na ní pohozených několik kousků oblečení a psací stůl se ztrácel pod hromadou různých papírů a knih. V rychlosti je přejel očima, ale nic z toho mu nepřišlo něčím zajímavé. Cítil se tam jako na jehlách, tak raději zamířil do pracovny. V jejím středu stál obrovský psací stůl a stěny byly doslova obloženy prosklenými knihovnami, které se tyčily až do vysokého stropu. Pomalu přistoupil k jedné z nich a fascinovaně si prohlížel to veliké množství knih. Vložil jeden z klíčků, jež dosud svíral v dlani, do zámku na dveřích knihovny a odemknul ho.
„No páni!“ ozvalo se náhle ode dveří a Sam leknutím zavřel oči.
„Deane, vyděsil jsi mě…“
„Mám si dát na krk rolničku, abys mě příště slyšel přicházet nebo co?“ zamumlal s plnou pusou a sledoval bratra, jak otevírá knihovnu. „Prosím, řekni mi, že se nechystáš prolistovat všechny knížky v této místnosti.“ V noci si té spousty knih ani nevšimnul, když sem nakoukl při hledání bratra.
„Všechny ne, jen půlku. Ta druhá je na tobě,“ odpověděl mu Sam a došel si pro schůdky, jež stály u vedlejší knihovny.
„Žertuješ? Chceš abych tady vypustil duši?“ protestoval Dean a rozhlédnul se kolem sebe. „Jsou jich tady snad tisíce…“
„Tobě i tři knihy pohromadě připadají jako tisíce,“ konstatoval Sam. „No tak…tolik jich zase není a krom toho myslím, že v nejbližších dnech stejně nebudeš mít nic lepšího na práci…“
„Dnech? Mluvme raději o letech, protože jen tahle jedna police by mi trvala měsíc,“ nepřestával brblat, ale bylo mu jasné, že má Sam pravdu a bude se muset dát do čtení s ním. Sice netušil, co by v těch knihách mohli najít užitečného, ale nic jiného momentálně opravdu nemohl dělat.
„Hej, podrž mi to,“ podával mu Sam hromádku svazků, které vytáhnul z vrchní police.
„Vidím, že neztrácíš čas,“ otráveně zamumlal Dean pod nos a natáhnul se pro ně. Všimnul si však, že jeho bratra zaujalo něco jiného, než knihy.

„Co to tam máš?“
„Jen nějaké věci, které Kate a její otec nechtěli nechávat jen tak na očích.“
Poslepu nahmátnul několik složek zasunutých do zadní části police a sestoupil s nimi dolů. Vše položil na stůl a Dean zvědavě otevřel jedny desky. Byly tam různé výstřižky z novin, do nich vepsané poznámky, které mu nic neříkaly, ale když mu sjel pohled na fotku u jednoho článku, z hrůzou zjistil, že se dívá na člověka, jehož viděl umírat ve snu.
„Same,“ podával mu výstřižek. „Toho jsem viděl v jednom z „těch“ svých snů.“
Sam si zběžně pročetl článek o úmrtí mladého muže v Los Angeles.
„Proč si něco takového schovávala?“ nechápal Dean a rychle se mu začínaly vracet nepříjemné vzpomínky.
„Nevím. Co bys dělal ty, být tady zavřený několik měsíců?“ pokrčil rameny jeho bratr a zavřel mu desky před nosem, aby se znovu nemučil pohledem na všechny ty oběti. Místo toho mu ukázal další složku.
„Tady si Kate zaznamenávala vše, co tady lidem řekla o sobě a své rodině. Prý měli s otcem ze začátku problém neztratit se ve všech těch lžích, které kolem sebe museli trousit a tak si začala raději dělat poznámky, aby každému neříkali něco jiného. Mělo by to pomoct i nám, kdyby se nás někdo na něco zeptal. Beztak už si polovinu z toho, co mi řekla, nepamatuju,“ povzdechl si Sam, zatímco se prohraboval papíry. „Jakmile vzbudíme podezření, jsme v pytli, brácho.“
„Hm,“ ozval se Dean, „to abych si šel udělat domácí úkol, že?“
Vzal do ruky jeden z papírů, aby se pustil do čtení, přičemž pohledem zavadil o poslední složku, jež ležela na stole. Zvědavě nakouknul dovnitř a s překvapením zjistil, že se dívá na svůj portrét. Ohromeně se posadil na roh stolu. Ta kresba byla dokonalá. Téměř jakoby měl před sebou svoji fotografii.
Sam si všimnul na co se bratr dívá a taktéž žasnul, jak věrnou podobu se Kate podařilo zachytit, přestože se s ním nikdy nesetkala. Věděl, že kreslila, ale nikdy ho nenapadlo, že tak krásně. Zadíval se na obrázek Deana sedícího na zemi s nešťastným výrazem ve tváři. S výrazem, který neměl nikdo jiný nikdy vidět.
Dean obrázek odložil stranou, aby si mohli prohlédnout i zbytek. Na dvou dalších byl Sam, pak zbylí členové její rodiny a také spousta krajinek a různých zákoutí. Vypadalo to, že kreslila snad všechno, co jí padlo do oka.
„Říkala, že jí malování pomáhalo relaxovat a čerpat sílu k používání svých schopností,“ vzpomínal Sam. „Prý bych si měl taky najít něco podobného, abych se z nich ze začátku nezbláznil…“
„Pořád si myslíš, že je to dobrý nápad?“ skočil mu do řeči Dean, kterému se podporování bratrových schopností z celé duše protivilo a nic na světě tenhle jeho postoj nedokázalo změnit.
„Nikdy jsem netvrdil, že je to dobrý nápad. Ale jiný prostě nemám, tak nemá smysl o tom znovu diskutovat,“ obešel stůl a vzal do ruky zarámovanou fotografii, na níž poznával tváře z obrázků, které si před chvílí prohlíželi. Kate zářící štěstím v objetí se svým otcem a bratrem. Musela to být hodně stará fotka. Znovu si uvědomil, že nebyli s Deanem jediní, které žlutooký démon připravil o celou rodinu a také o šanci vést normální život.
„Proč nakreslila zrovna nás dva?“ chtěl vědět Dean.
„Několik měsíců se připravovala na možnost, že se jí nakonec podaří se mnou zkontaktovat a dostat mě sem do bezpečí,“vysvětloval mu bratr. „Chtěla mít jistotu, že tady nevzbudím žádné podezření, a proto si vymyslela tetu a bratrance. Lidi si všimnou, když se u někoho, kdo téměř nevychází z domu a už vůbec neopouští město, zničehonic objeví návštěvník, a pak začnou vyzvídat. Tak pro ni bylo jednodušší, když měla výmluvu nachystanou předem. Nejvíc se spřátelila s paní Rowlesovou a ta se samozřejmě v jednom kuse vyptávala na její život. Nemůžeš donekonečna jen mlžit, začala by si klást ještě víc otázek a později i ostatní sousedi.“
Dobře věděl, jak nepříjemné je to neustálé lhaní…postupem času byl rád, že můžou s bratrem vždycky nakonec zvednou kotvy a jet zase dál, kde je nikdo nezná.
„Když si její sousedka všimla, že Kate kreslí a náhodou uviděla několik portrétů otce a bratra, byla zvědavá, jestli nakreslila i některé další členy své rodiny,“ pokračoval, když Dean mlčel. „Tehdy Kate napadlo, že pokud nakreslí i mě, nebude pak nikdo pochybovat o tom, že se známe. A vyplatilo se to, protože si neumím představit, jak jinak by nám tohle všechno mohl někdo spolknout, když jsem se tady nakonec objevil bez ní.“
„Nechápu, jak tohle dokázala nakreslit jen tak z hlavy.“
„To já taky ne. Ale vzpomeň si, kolik vizí jsi měl a kolikrát nás oba tedy viděla. Nejspíš jí to stačilo,“ pokrčil Sam rameny při pohledu na obrázky v bratrových rukou. „Netušil jsem, že nakreslila i tebe.“
Čím víc se v tom šťourali, tím rychleji klesala Deanova nálada k bodu mrazu. Nedivil se Samovi, že ho každá vzpomínka na Kate rozrušila, protože jemu také nedělalo zrovna moc dobře pomyšlení na všechno, co všechno musela ta ubohá dívka v posledních měsících podstoupit. Zavřel desky a odložil je na stůl. Musí si teď dát na chvíli pauzu a pak se pustí do čtení jejich poznámek, aby byl konečně pořádně v obraze.
„Co budeme dělat s těmi věcmi nahoře?“ zeptal se Sama.
„Zatím nic. Musíme to všechno pořádně projít a uvidíme, jestli nám něco z toho bude k užitku. Rozhodně se budou hodit informace o Lesterovi, které Kate s otcem postupně nasbírali a měla by tam být i jeho fotografie. Aspoň něco, protože mě celkem vytáčí, že o něm nevíme skoro nic, zatímco on ví téměř o každém našem kroku.“
„Myslíš, že nám pomůže, když budeme vědět, jak ta svině vypadá? Spíš bych bral informaci, jak ho zabít a neušpinit si při tom ruce,“ hudroval Dean a prohlížel si pracovnu. Přešel k oknu a zkoumal výhled.
„Já na něco přijdu,“ prohlásil odhodlaně Sam.
„Toho se právě děsím,“ zareagoval jeho bratr a otočil se zpět ke stolu. Zavadil pohledem o fotografii v rámečku, kterou před chvíli držel Sam a pokračoval v prohlídce pokoje.
„Od čeho je ten druhý klíč?“ cvrnknul Dean prstem o klíče v zámku knihovny.
„Od protější knihovny,“ naznačil hlavou směr po jejich levé ruce. „Jen tyhle dvě jsou uzamykatelné.“
„Člověče, teď by se nám tady hodil Bobby,“ povzdechnul si starší z bratrů. „Mám o něj docela strach. Kdo ví, čeho všeho je ten Lester schopný…“
„Hned, jakmile mi Kate řekla co se děje, volal jsem mu, abych ho varoval. Slíbil mi, že se zatím někde uklidí a bude přijímat telefony jen ode mě. Věřím, že se o sebe dokáže postarat. Musí…“ dodal tiše Sam. „Jen nám to nesmí trvat moc dlouho. Musíme si pohnout, jinak nám navíc ke všem problémům přibude starost o jeho život.“
„Nemalujme čerta na zeď. Dopadne to dobře,“ prohlásil Dean a uvelebil se na veliké pohovce. Párkrát se zavrtěl a nakonec vyhodil nohy nahoru, pohodlně se natáhnul a hlasitě vydechnul. Zavřel oči a rozhodl se s rukama za hlavou chvíli relaxovat. Už toho na něj začínalo být příliš a to ještě ani nezačali. Neustále se ho zmocňoval nepříjemný pocit, že on sám je tady úplně k ničemu. Tím, že bude jen listovat v knížkách, se mu určitě nepodaří bratra ochránit. Avšak ten na to měl nejspíš jiný názor, protože za pár minut přistála na Deanově břiše s tlumeným žuchnutím pěkně tlustá kniha.
„Au!“ zařval a rychle se pootočil na bok v obavě, že se jeho plný žaludek rozhodne rozloučit se svým obsahem dřív a jinou cestou, než měl původně v plánu. „Jsi normální?! Aspoň jsi mě mohl předem varovat, že se mě chystáš umlátit „povinnou četbou“.“
„Promiň, vyklouzla mi z ruky,“ řekl Sam a ani se nesnažil předstírat, že to myslí vážně. „Až ji projdeš, na stole máš další. Vybral jsem ti jen ty nejlepší kousky,“ dodal dřív, než stačil jeho bratr jakkoliv zareagovat a odcházel z pracovny.
„A ty jdeš kam?“ zavolal na něj do chodby naštvaně Dean.
„Najíst se,“ zazněla stručná odpověď.
Dean se podíval na stůl a zdálo se mu, jakoby se mu ta hromádka knih vysmívala přímo do obličeje. Se zaúpěním padnul znovu na pohovku a ruku svírající knihu nechal bezvládně klesnout na podlahu.


***
O dva týdny později…

V domě vládlo téměř hrobové ticho a Deanovi sedícímu na posteli ve svém pokoji se začínaly klížit oči. Konečky prstů jemně přejížděl po hebké srsti Shelly, která si hověla v jeho klíně stočená do klubíčka a její spokojené předení se rozléhalo po celé místnosti. Zatímco přemýšlel, jestli má vstát a jít se opláchnout, aby se probral, jeho vrnící chlupatá společnice najednou zvedla hlavu a její pohled se střetl s Deanovým.
„Copak? Už tě to se mnou přestalo bavit?“ usmál se při vzpomínce na to, kolikrát dotěrnou kočku vyhazoval z domu, než mu došlo, že pro něj bude mnohem lepší smířit se s její přítomností.
Posadila se a otočila hlavu ke dveřím. Bylo zřejmé, že zaslechla něco, co ji vyrušilo. Napadlo ho, že jde možná nahoru Sam, ale žádné kroky neslyšel. Místo toho se ozvala tlumená rána. Zamračil se a přemýšlel, co tam jeho bratr dělá. Shelly opustila své vyhřáté místečko, seskočila na zem, a zatímco Dean vstával a protahoval si ztuhlé tělo, nedočkavě přešlapovala u dveří a mňoukala.
„Hej, kam ten spěch?“ brblal po cestě k ní a jen co dveře pootevřel, proklouzla ven a zmizela ve tmě.
Ve stejnou chvíli zaslechl zvuk rozbíjejícího se skla. Co se to tam dole děje? Napadlo ho, že se šel Sam možná najíst a něco mu vyklouzlo z ruky. Rozsvítil na chodbě a zavolal na něj, ale odpovědi se nedočkal. Místo toho se začal po celém domě rozléhat obrovský rámus. Neváhal už ani vteřinu a plný obav se rozběhnul dolů. Opět si připadal jako v jedné ze svých nočních můr. Už na schodišti mu bylo jasné, že zvuk přichází z pracovny, proto zamířil rovnou tam. V okamžiku, kdy se ocitnul přede dveřmi, hluk ustal stejně náhle, jako začal. Dean se zarazil a uvědomil si, že asi není nejlepší nápad vpadnout dovnitř neozbrojený, když netuší, co nebo kdo ho tam čeká. Jiný nápad však neměl, pro zbraň se vracet nehodlal, takže bez dalších rozpaků rychle otevřel dveře, ale pro jistotu zůstával na chodbě přitisknutý ke zdi vedle nich. Pár vteřin počkal a pak opatrně nakouknul do pokoje zahaleného ve tmě.
„Sakra“, zanadával v duchu a přemýšlel, co dělat. Téměř bez dechu se pozorně zaposlouchal. Zdálo se, že v pokoji nikdo není nebo si dává hodně záležet na tom, aby nebyl slyšet. Přesto se nakonec rozhodl vejít a rozsvítit, aby konečně zjistil, co se tam stalo. Sotva překročil práh, pod botou mu něco zakřupalo. Honem nahmátnul vypínač, ale po jeho stisknutí se ani jedna lampa nerozsvítila. Natáhnul ruku trochu dál, aby zkusil stropní osvětlení a to naštěstí fungovalo. Ostré světlo ho donutilo přivřít oči, ale po chvíli je opět doširoka otevřel, aby se přesvědčil, že ho zrak neklame. Nevěřícně přejížděl pohledem po téměř zdemolované pracovně. Přímo před ním ležela rozbitá lampa a o kousek dál druhá, což vysvětlovalo nefunkčnost vypínače. Všude, kam dohlédl, ležely střepy ze skleněných výplní dveří od knihoven a mezi nimi se povalovaly knihy spolu s dalšími věcmi, původně umístěných na policích, či na stole. Vůbec nechápal, co se stalo a při pohledu na papíry potřísněné krví se mu v hlavě začínaly rýsovat hrůzné scénáře.
„Same!“ hlasitě zavolal, ale ani tentokrát se jeho mladší bratr neozval.


To be continued...

juuuuuuuu dalsie pokracko! konecne paaaaaaaaani co sa tam asi stalo a kde je Sam?
tesim na dalsie

Chrystelle, nevím jakým nedopatřením jsem si všimla až teď, že ses zase pustila do psaní . Tvoje povídka mi moc chyběla a jsem ráda, že si zase chytila slinu .
Zhltla jsem 20. i 21. část na jeden nádech a WOW. Moc se mi líbí ty rozhovory mezi bratry, to jejich popichování (přesně to mi teď ve 4.sérii trochu chybí, tak aspoň že v povídkách zůstává všechno při starém ). Vlastně nemůžu přijít na nic, co se mi na tvojí povídce nelíbí, tedy, vlastně jo, to infarktové zakončení . Doufám, že vysvětlení přijde brzo...

WTF...co to má jako být ...tak moje milá zlatá...je ti jasný,že teď máš velkej průšvih to si nechtěla určitě,že? to určitě bylo nedopatření a ty jsi zapoměla dát tam další odstavce,že? Jinak si teda absolutně nedokážu vysvětli to tvoje ukončení téhle části Jako je ti jasný,že já takovéhle ukončení s TBC nemám vůbec ráda navíc teď,když ale absolutně nevím,co se stalo Sammymu jako hned chci pokráčko, vážně. Mé slabé nervy tohle nemají šanci vydržet ....vždyť me znáš
Část je to zase naprosto super ...sem si to fakt vychutnávala skvěle se bavila to jejich dobírání nemá chybu představa Deana jak vidí tu hromadu knih fakt úžasné. Ale teda jsem strašně zvědavá,co se tam Deanovi pořád nezdá...no a ted teda hlavně ... co se stalo Sammymu
Tak se milá autorko ale okamžitě vrať a napiš pokráčko. Je ti jasný,že teď už i Žltoriťka (to fakt nemá chybu) tě budu neustále uhánět (že mám pravdu ...i když on z jiného důvodu jak já ) , tak se nenech moc dlouho přemlouvat ....prosím
Ok...končím s mojim nezaujatým komentářem (jako vždy ) a vážně tě strašně moc prosím o pokráčko co nejdřív Tvoje povídka je naprosto úžasná a já se fakt nemůžu dočkat další části

Ježiš já ani nestíhám reagovat. Čumím na video se Sammym a pak to tak dopadá.

Moc vám děkuji za komentáře! Hlavně tobě, Janko. Bylo mi jasné, že si to slíznu, ale prostě se mi všechno do této části nevlezlo a nechtěla jsem vás nechat už déle čekat. Budu se snažit dát pokráčko co nejdřív, ale nic neslibuju.

Chrys toto bola pekná časť tú knižnicu si opísala úplne super a tá ta Deanova reakcia nemala chybu
no ale ten koniec čo sa to tam stalo? nechcem ťa buzerovať lebo myslím že už som ťa včera provokovala dosť. tak ta teda slušne žiadam aby bolo pokračko čo najskôr

Chrystelle super časť tie hlášky tam boli bombové a tá knihovňa chudák Dean ale ten záver sa mi vôbec nepáčilo čo sa tam doparoma stalo takže pokračovanie a sakramentsky rýchlo lebo z toho ešte ochoriem časť bolo to vynikajúce skladám poklonu

wiktoriano napísal:

nechcem ťa buzerovať lebo myslím že už som ťa včera provokovala dosť. tak ta teda slušne žiadam aby bolo pokračko čo najskôr

wiktoriano, to je od tebe vážně milé, že mě takto šetříš. Děkuji za chválu, těší mě, že se ti pokračování líbilo. Snad se mi další podaří napsát brzy.

lentilka, také tobě díky za krásný komentář. Ani nevíte, jakou mi dělá radost, že vás to ještě pořád baví číst.

Ahoj, Chrys, tak protože jsme si tak pěkně podebatily o jistých věcech, tak jsem se rozhodla si přečíst aspoň ty dvě poslední části tvé FF. Moc pěkně napsané, skoro mě to nakoplo začít psát sama (nápadů miliony, ale skutek utek). Pokud budu mít trochu čas, zkusím si přečíst i části předtím. Musím uznat, že po hodně dlouhé době jsem si FF zase užívala.

To vážně? Tak to jsi mě moc potěšila. Nenapadlo by mě, že se někdo dostane k mé povídce takovýmto způsobem. Začít od konce - zajímavý postup. Nevím, nevím, jestli bys z té povídky ještě něco měla, kdybys ses ji rozhodla později přečíst celou. Přece jen ses připravila o překvapení. Spoilery jsou svi*e.
Já jsem původně vůbec neplánovala psát (nemám na to buňky), ale dokopaly mě k tomu holky a nakonec jsem ráda. I když to sežere neuvěřitelné množství času, stojí to za spokojenost několika věrných čtenářů. Já se vyžívám v pocitech brášků a v tomto duchu se nese celá povídka. Hodně mě zaujalo období zhruba uprostřed 2. série a proto jsem právě o něm začala psát. A teď jsem za to vděčná, protože si tak můžu připomínat jejich vztah, který měli mezi sebou v té době. I když na druhou stranu je to psaní teď dost obtížné vzhledem k tomu, že mě hodně ovlivňuje ta jejich změna ve 4. sérii. Dnes už by zase Sam jednal úplně jinak a přiznám se, že to by mě psát asi moc nebavilo. Prostě nejsem momentálně s jeho chováním na 100% spokojená (a stejně tak ani s Deanovým), takže bych o něm těžko dokázala nadšeně a věrohodně psát. A já se právě snažím, aby oba byli v mé povídce co nejvíc věrohodní...jestli se mi to daří nebo ne, to už musí každý čtenář ohodnotit sám.

Díky za komentář! A pokud se časem přece jen rozhodneš přečíst ji celou, přeji příjemnou zábavu.

Tak jsem zatím přečetla prvních 7 částí a všechny se mi líbily.

Joj, to mám radost! Když se ti líbí začátek a konec, už to je úspěch. Nic jiného ke štěstí nepotřebuji. Ale až narazíš na nějakou, která se ti nebude líbit, dej vědět. Mě zajímají všechny názory.

Tak jsem došla k části 14, ale tu už asi nechám na později, trochu mě bolí oči. Zatím super.

A ta tvoje kočka mě fakt zabíjí.

Chrys no ve pokracko no Wau ja len cumim . Co sa stalo v pracovne? Kde je sam. CO je snim? To ukoncenie je preto aby som dostala zachvat?

No ale popkracko je vynikajuce ja moju zastavu srdca nejako prekonam ale skvele uz sa tesim na dalsie!

Husitka, no ty jedeš. Ať si nezkazíš oči.
A myslíš tu kočku v mém podpisu? Tu tam mám z jistého důvodu, souvisí s jednou naší nedávnou diskusí s holkama a naším vyjímečným chlapcem. Sorry, jestli tě rozptyluje.

lenkka, ne, neměla jsem v úmyslu způsobit ti jakoukoliv újmu na zdraví. Jen jsem mi to v dané chvíli jevilo jako nejlepší možné ukončení této části, abych se mohla dostat do další fáze a zároveň vás nenechávat čekat další týden.
Děkuji, jsem ráda, že se líbilo.

Konečne pokračovnie.
Chrys máš to strašne dobre namakané. . Ide ti to dobre, len kde je Sam? .
Inač pekné pokračovanie.
. Poklona ti samozrejme platí.
Husitka to bol teda deň. A predtým tá m.....Chrys, že?

EDIT: tak sa zase cítim výnimočným. THNX

Chrys: Dám si pozor.

Ne, jen se kvůli ní a jejímu výrazu válím smíchy.

EDIT: Tak mám hotovo. Super. A Kate mi bylo taky líto.

str8tking napísal:

Husitka to bol teda deň. A predtým tá m.....Chrys, že?

Já jsem přemýšlela, co to "m" znamená. To jsi mi to musel znovu připomínat? Už jsem skoro zapomněla. Jsem si napřed myslela, že myslíš mačku, ale pak mi to došlo, bohužel. Ale chválím, že jsi použil tečky místo celého slova.
A máš pravdu, to byl tedy den.

A díky za chválu pokračování.

Husitka, ty jsi to tedy vzala vážně hopem. Ale jsem ráda.

Ale, ale. Poznáš ma tak, že by som všetky tajomstvá fóre len tak vykecal do vzduchu? .

Tohle není tajemství, tohle je přímo TABU! No ale aspoň že se řídíš mým rozkazem přáním.

Ano. myslim si raz za čas sa takéto tabu hodí. .

citácia :

rozkazem

haha . To si ma dostala. že rozkazom.

Chrys: Já taky.

PPM - myslím si že niekto včera povedal že pracuje na pokračovaní tejto poviedky.
Question: kedy bude taká hodná a upne ju sem?.