Dream or Reality

A sakra... Tak nějak jsem doufala, že ta moje včerejší poznámka jen tak vyšumí do prázdna.... No pracuji, pracuji, ale nemám to ještě hotové, takže přemýšlím, že bych sem hodila pokráčko až po víkendu. Ona ta následující kapitola bude stejně taková nezáživná pro většinu čtenářů, takže se ani nemusíš moc těšit, str8tking. A to si jako fakt nedělám srandu, myslím to vážně. Já sama jsem u toho včera večer málem usnula. Tak jsem to musela zabalit.

Dočetla jsem si pokračování Jakpak bych na tvoji povídku mohla zapomenou? Jen nebyl čas, abych si ji mohla v klidu vychutnat Už dlouho jsem si říkala, kdy se konečně objeví nějaká další část!! Paráda!! Ani po tak dlouhé odmlce jsem neměla vůbec žádný problém dostat se znovu do děje! Je to senzačně napsané! Jsem zvědavá, co se v pracovně stalo a kdo přepadl Sama, když tam měli být přece v bezpečí??

Chrystelle napísal:

Ona ta následující kapitola bude stejně taková nezáživná pro většinu čtenářů. Já sama jsem u toho včera večer málem usnula. Tak jsem to musela zabalit.

Tady nespokojenej a věrnej čtenář,kterej si nikdy nedovolí nějakou kritiku ....hele a tak to napiš tak,aby to bylo záživné...víš co myslím,že? pak zaručeně u psaní nebudeš usínat a já si to tady spolu s ostatníma pěkně vychutnám.
Ale jako radím ti dobře....piš....piš .... já začínám být ale hooodně netrpělivá jako se vžij do mé situace....já nevím co je se Sammym a ty moc dobře víš,co se mnou tahle nevědomost dělá

Madlen, děkuji moc!
Nakonec vám tedy tu další část hodím asi už zítra, ať ji mám z krku. Nevím, poslední dobou to mám neslané nemastné a někteří čtenáři vědí proč. Ale tak už to musím dokončit.

22. část

Překročil lampu a opatrně se brodil střepy směrem k oknu, které se jevilo jako jediná možná úniková cesta. Po několika krocích si všimnul nohou čouhajících zpod pracovního stolu.
„Sammy,“ vyhrkl a rychle odhodil stranou rozbitou židli, aby se k němu mohl dostat.
Seděl opřený o zásuvky stolu a pomalu otevřel oči, když si Dean vedle něj kleknul.
„Jsi v pořádku? Co se stalo?“ chtěl vědět a prohlížel si jeho zkrvavené oblečení.
„Jsem v pohodě,“ zabručel, ani se na bratra nepodíval.
Ten se zarazil, odtrhnul konečně zrak od Samovy krvácející ruky a pohlédl mu do zarudlé tváře.
„Ty jsi pil?“ ptal se ho šokovaně, přestože ani nepotřeboval slyšet odpověď. Alkohol byl cítit všude kolem něj, ale neměl zdání, kolik zvládnul vypít, protože minibar v koutě místnosti se proměnil v hromádku střepů tonoucích v kaluži zvolna se vsakující do podlahy. Pomalu mu začínalo docházet, kdo má nejspíš na svědomí celou tuhle spoušť.
„Zbláznil ses?! Co tě to krucinál napadlo?! Vážně sis nemohl najít lepší dobu na…“
„Můžem vynechat tu část s přednáškou?“ přerušil ho Sam a znuděně se na něj podíval. „Ty taky nejsi zrovna svatej.“
Dean viděl, že jeho bratr je zpitý totálně pod obraz a nemá smysl pokračovat v jakékoliv další debatě. Vynadá mu až zítra.
„Dobře, jde se do postele,“ vstal a chtěl pomoct Samovi na nohy, ale ten se mu vyškubnul a zůstal sedět pod stolem.
„Nikam nejdu,“ odseknul, ale po chvíli se ztěžka zvednul sám a poněkud vrávoravým krokem se přesunul k nejbližší knihovně, přičemž Dean znepokojeně pozoroval jeho nejisté pohyby a ostré střepy všude kolem něj. Ještě s menším nadšením pak sledoval, jak se natáhnul pro láhev s alkoholem postavenou v knihovně a řádně si z ní přihnul.
„Zrovna sem se začal dobře bavit,“ dodal sarkasticky, když polknul.
Dean si nevěřícně odfrknul a začínalo to v něm vřít. Rozhodl se však nenechat se vyvést z míry, protože věděl, že z něj mluví alkohol.
„Tak jo, party skončila,“ rázně k němu přistoupil a chystal se mu vzít láhev z ruky. Sam se jí však nehodlal jen tak lehce vzdát, chvilku se o ni s Deanem přetahoval a nakonec mu ji vytrhnul takovou silou, že narazil svými zády do knihovny. Na zem i na něj začaly padat zbytky skla rozbité výplně dvířek.
„To už stačilo, Same!“ rozčílil se Dean, ale než stačil cokoliv dodat, bratr mu zapíchnul prst do hrudi a odstrčil ho.
„Co kdyby ses staral o sebe, hm?“ prohodil otráveně a popošel zpátky ke stolu. „A mě nech chvíli na pokoji. Myslíš, že bys to zvládnul? Aspoň na chvilku?“ ryl do něj.
„Možná až se přestaneš chovat jako nějakej nevychovanej spratek. A teď konečně odlož tu flašku a jdi se z toho vyspat, než se stane něco, čeho budeme oba litovat.“
„Ty mně vyhrožuješ?“ pobaveně se usmál. „A co tohle? Ty se půjdeš vyspat a mně dáš konečně svatej pokoj.“
„Zapomeň na to, že tě tady nechám nasávat a brouzdat se přitom po kotníky ve střepech.“
„Umím se o sebe postarat, neměj péči,“ uštěpačně zamumlal.
„To vidím,“ podíval se na jeho pořezanou ruku. „Navíc už se ti nepletou jen nohy, ale i jazyk.“
„Proč se prostě nesbalíš a nejdeš?“ zaskuhral Sam.
„A proč ty ne?“ opáčil mu.
„No tak už sakra běž!“ zařval Sam a mrsknul flaškou o protější stěnu. Trochu se zakymácel a musel se přidržet stolu, aby získal zpět ztracenou rovnováhu.
„Co to do tebe vjelo?“ žasnul Dean.
„Nic,“ odseknul a rozhodil ruce. „Člověk si ani… nemůže dát pár skleniček…“
„Pár skleniček?!“ zvolal Dean. „Same, já tě tady potřebuju střízlivého! K alkoholu bys neměl ani přičuchnout, natož se takhle zřídit, když dobře víš, v jakém jsme teď srabu! Nechápu, jak zrovna ty jsi tohle mohl udělat?“
Sam celou dobu věděl, že se na něj bratr zlobí právem, ale alkohol mu zatemnil mozek, proto s klidem hodil výčitky za hlavu.
„Přes dva týdny jsem zkoušel všechno možné, abych nám zachránil zadky, ale bylo to k ničemu. Nastal čas podívat se konečně pravdě do očí…,“ opět rozhodil ruce, „…já jsem k ničemu.“
„Takže co? Věci nejdou podle tvých přestav, tak začneš chlastat a dělat tady z toho kůlničku na dříví? To je podle tebe nějaké řešení?!“ znovu na něj zaútočil. „Lekl jsem se, že už nás našli a nakonec zjistím, že sis tady jen léčil svoje mindráky?!“
Samovu tvář zalila červeň, kterou tentokrát neměl na svědomí alkohol.
„Děláš, jako kdybys nikdy neudělal žádnou blbost,“ další jízlivostí se snažil přehlušit novou vlnu výčitek svědomí.
Dean se neradostně zasmál a naklonil se k němu.
„Když si chceš vybít vztek, jdi na zahradu kopnout si do plechovky. Nelikviduj barák!“ procedil mezi zuby.
„To nebyl vztek. To byla beznaděj…je to beznaděj. Nemám žádné schopnosti a pokud jo, tak se je stejně nikdy nenaučím ovládat.“
Deanovi už to opilecké žvatlání lezlo na nervy. Tohle nebude poslouchat. Přemýšlel, jak ho odtud dostat pod studenou sprchu, kterou by potřeboval jako sůl.
„Jsi na mol, zítra budeš mít stejně okno, tak prostě pojď se mnou nahoru nebo kamkoliv, kam zvládneš dojít, jen pryč z tohodle svinčíku. Promluvíme si, až budeš zase při smyslech,“ řekl mu a začal ho strkat ke dveřím, ale Sam se mu znovu vysmeknul a odstoupil.
„Já dobře vím, co říkám a myslím to vážně,“ ozval se a nevšímal si Deanových otráveně protočených očí. „Snažil jsem se, ale prostě to nedokážu. Nemá smysl dál ztrácet čas něčím, co očividně nikdy nebude fungovat…“
„Jak to můžeš vědět? Jen proto, že to trvá déle, než jsi doufal? Nikdo netvrdil, že to bude jednoduchý…ani Kate ti nic takového neslibovala, tak proč tomu prostě nedáš víc času a začínáš hned vyšilovat?!“
„Protože nemáme čas, Deane! Půjdu…“ musel popadnout dech, nechápal, proč má pořád potřebu mluvit, když mu dělalo čím dál větší potíže vyslovit celou větu, aniž by se mu sukoval jazyk, „Půjdu najít Lestera.“
„Jo, jasně,“ ironicky mu přitakal bratr, „ale napřed se půjdeš vyspat.“
„Myslím to vážně. Když najdu dřív já jeho, než on nás tady, tak se aspoň nebudu muset bát, že zabije i tebe…“
Deanovi už došla trpělivost. Měl sto chutí odejít, ale měl strach, že pokud ho tam nechá, vytáhne si odněkud další flašku a zřídí se do rána ještě víc. Nehledě na to, že v jeho stavu byl pro něj pokoj plný rozbitého skla nebezpečný a nechtěl ho zde později najít ještě víc pořezaného, či dokonce vykrváceného. Chmatnul ho za košili a přitlačil ke zdi za ním.
„Teď mě poslouchej,“ spustil na něj tichým důrazným hlasem, „protože já to taky myslím vážně. Nebudu se bavit s někým, z koho mluví chlast. Takže se sebereš a půjdeš se z toho vyspat. Nebo tě přímo tady poleju kýblem ledové vody, aby ses vzpamatoval.“
Zaskočený Sam jen zatnul zuby a následován svým bratrem za chvíli konečně opustil pracovnu. Když za sebou Dean zavíral dveře, povzdechl si při představě úklidu té spouště. Zároveň však pocítil úlevu, že se navzdory jeho obavám nestalo něco mnohem horšího. Pozoroval Sama, jak se ne zrovna úspěšně snaží projít chodbou bez opírání se rukou o zeď a šel raději za ním, aby dohlédnul na to, že cestou nahoru nesletí ze schodů. Pomyslel si, že zítra mu bude pěkně blbě a rty se mu zvlnily do zlomyslného úsměvu.

Druhý den odpoledne, když si byl konečně jistý, že nebude potřebovat obejmout záchodovou mísu několikrát za hodinu, se Sam rozhodl opustit dům a nadýchat se čerstvého vzduchu. Všimnul si, že jakmile se před polednem probudil, vzdálil se jeho bratr do garáže a dosud z ní nevyšel. Poté, jak se včera předvedl, se mu nedivil, že dal raději přednost Impale.
Zapnul si bundu a chvíli se rozmýšlel, kam půjde. Nakonec si jen sednul na lavičku v zahradě a cítil se provinile, že mu začíná být lépe. Po včerejšku by si zasloužil kocovinu nejméně týdenní. Možná měsíční…zatímco zvažoval možnosti toho nejlepšího trestu pro něj, objevila se Shelly. Prošmejdila postupně všechna zákoutí zahrady, zcela přitom ignorujíc postavu sedící na lavičce. Samovi se zdálo, jakoby už i ta kočka na něj byla naštvaná. Stočil zrak směrem, kterým si to najednou rychle zamířila a jeho oči se střetly s Deanovými. Stál u domu s hadrem od oleje v ruce a s nečitelným výrazem ve tváři. Když k němu Shelly doběhla, a otřela se mu o nohu, vzal ji volnou rukou do náruče a po krátkém zaváhání s ní odešel.
Sam se dnes už od samého probuzení cítil jako spráskaný pes a přitom tušil, že bude ještě hůř. Musí se postavit tváří v tvář bratrovi a pokusit se nějak vysvětlit svoje včerejší idiotské chování. Navíc teď nerozuměl Deanovu chování. Očekával výčitky a rýpance, ale místo toho s ním ještě nepromluvil ani slovo a dokonce uklidil celou pracovnu, zatímco Sam vyspával opici. Nebýt toho, že Dean vysadil a odnesl dvířka od knihoven, téměř by to vypadalo, jako by se tam včera nic nestalo. Jako by to všechno byl pouhý zlý sen. Ale Sam věděl, že si jeho bratr velice dobře pamatuje vše, třebaže on samotný měl většinu v docela husté mlze. Styděl se za to, co udělal, a nejhorší bylo, že si nebyl jistý, co všechno ten večer vyslovil nahlas. Sjel očima k obvazu na ruce, který zakrýval další důkaz toho, že se mu to jen nezdálo. Vůbec si nedokázal vybavit, kdy mu Dean ránu ošetřil. Vlastně kromě matné vzpomínky, jak kolem sebe mává židlí a rozbíjí vše, co bylo v dosahu, si pořádně nepamatoval skoro nic. Snad jen na ostrou bolest, když se mu střep z láhve zarýval do kůže.

Po návratu do domu se odebral do svého pokoje a už nejméně po sté začal procházet poznámky pana Ryersona a porovnávat je s informacemi v otcově deníku.
„Jak je?“ ozvalo se ode dveří a Sam zabraný do čtení překvapeně vzhlédnul.
„Nic moc,“ odpověděl popravdě a tváře mu opět zrudly. Ten pocit studu byl nepříjemnější, než celá kocovina. Nejraději by si za to, co udělal, sám jednu vrazil.
„Omlouvám se za ten včerejšek. Nechápu, jak jsem se mohl nechat tak unést…neměl jsi to za mě uklízet…“ chrlil ze sebe. Takhle trapně se už dlouho necítil.
„Same,“ zastavil Dean příval jeho slov, „uklidil jsem to z jediného důvodu. Abys na to co nejdřív zapomněl a dál už se v tom nebabral. Co se stalo, stalo se. Chápu, že občas člověk prostě potřebuje upustit páru. A nakonec je asi lepší, že to odnesla pracovna a ne já,“ usmál se a přisednul si k němu na postel. Tušil, proč to udělal, proč sáhnul po láhvi, přestože si uvědomoval možná rizika. Tušil už týden, co se v něm odehrává, ale nechtěl na něj tlačit. Čekal, až se mu sám svěří, ale zřejmě se mu do toho moc nechtělo. A stalo se přesně to, čeho se obával. Sam začínal přemýšlet o odchodu, aniž by byl jakkoliv připravený. Přestože to řekl v opilosti, bylo jasné, že o tom už musel uvažovat. Proto Dean celou minulou noc probděl a nedokázal přestat myslet na to, co by dělal, pokud by se jeho bratr jednoho dne opravdu vytratil a šel hledat Lestera na vlastní pěst. Všechno tedy uklidil, dokud Sam spal, rozhodnutý hodit celý tento jeho úlet co nejdříve za hlavu a soustředit se raději na budoucnost. Protože ta právě nevypadala moc růžově ani pro jednoho z nich. Hlavně si přál, aby se Sam nevzdával všech nadějí předčasně.
„Zachoval jsem se jako idiot, neměl jsem to dělat,“ pokračoval Sam v sypání si popela na hlavu.
„Zapomeň na to, brácho. Vážně nemá cenu se k tomu vracet. Jen mi slib, že už se na alkohol ani nepodíváš, dokud budeme tady…“ na okamžik se odmlčel, „…a hlavně, že pustíš z hlavy ten hloupej nápad s vyhledáváním Lestera.“
Sam v duchu zavyl. Takže si opravdu pustil pusu na špacír. Kdyby aspoň věděl, co přesně mu řekl.
„Už před několika dny mi došlo, že se svoje schopnosti nikdy nenaučím ovládat, natož objevit nějaké nové. Ale pořád jsem si namlouval, že pokud se budu opravdu hodně snažit, nakonec se mi to podaří. Včera jsem s tím přestal. Už nemá cenu dál obelhávat sebe a vlastně i tebe,“ přiznal se nešťastně.
„Co tím myslíš? Proč to chceš tak rychle vzdát? Vždyť je to teprve pár dnů…“
„Protože to prostě nedokážu.“
„To nemůžeš vědět. Ještě je moc brzy…“ snažil se ho Dean přesvědčit, ale bez úspěchu.
„Vím to,“ trval pevně na svém. „A ani čas na tom nic nezmění.“
Dean nechápal kde se v něm bere ta jistota. Nevěděl sice, jak přesně bratrovo „snažení“ probíhalo, protože přitom nechtěl být rušen, a trávil tedy většinu času zavřený o samotě, ale dva týdny podle něj nestačily na podobné závěry.
„Dřív už jsi je přece použil, tak proč bys to neměl dokázat znovu?“
„Protože nechci,“ zazněla stručná odpověď a Dean překvapením oněměl. Podíval se na Sama jako na zjevení a pomyslel si, že teď už jsou tedy asi vážně v háji.


To be continued...

No tak konečne pokračovanie. . Chrys super ako vždy. Takže Sammy sa rozhodol že zdemoluje dom. . Tak to by ma nenapadlo. Ale vážne nie. .
A neviem že prečo nechce svoje schopnosti zdokonalovať. . No keby tak prišla Ruby a naučila by ho to. , tak by to bolo super. .
Inač bolo to dosť opísané ale neva. . Super poviedka.

no to som nečakala ja som si už predstavovala čo všetko sa mu mohlo stať a on bol celí čas tam bolo to super ako rozmlátil tú pracovňu a Dean sa ho snažil ukľudňovať a Sam ako sa zahanbil a ešte sa aj zranil a čo mu povedal o tom Lestera že ho pôjde hľadať sám to som rada že to Dean teraz vie nech mu nezdrhne a potom to ráno ako sa trápil že čo má hovoriť a hanbil sa to bolo dobréééé a Dean bol super že nech na to zabudne to sa stáva z tej mačky čo šla k Deanovi a on ju chytil som nemohla a najlepší bol ten záver on jednoducho nechce ale asi bude musieť však skladám poklonu sa mi to hrozne páčilo aj keď by sa tam pár normálnych vecí tak hodilo ale i tak to bolo vynikajúce teším na ďalšie

Bože tak sa mi ulavilo ze sa len opil
AKo to pokracovanie Chrys bolo vynikajuce. Mnes amoc pacilo. Samove vycitky OMG vydim ten jeho pohlad ako sa pozera na dean Wau . No
som rada ze si ukludnila moj srdcovy rytmus tym ze Sam je v poriadku a pevne dufam ze sa nerozhodne ist za lesterom aj ked by to nebolo zle
No zhrnutie Vynikajuce super a bomba uz sa moc tesim na dalsie

Opět děkuji za skvělé komentáře!

str8tking, já jsem vás varovala, hlavně tebe, že tahle kapitola nebude nijak moc záživná, spíš okecávání, jak už to mám ve zvyku. Upřímně se divím, že to vůbec ještě čteš.
A s Ruby dej pokoj, tfuj! Ještě ta by tam chyběla.

lentilka, jo jo, nechce, nechce, ale bude muset. Nic jiného mu bohužel nezbyde. Ovšem už teď je snad každému jasné, že Dean z toho nakonec nebude nijak odvázaný, spíš naopak.

lentilka napísal:

aj keď by sa tam pár normálnych vecí tak hodilo

No že jo? Jsem to hned říkala. Víš jaká jsou to teď pro mě muka?

lenkka, pokud by se ti líbilo, kdyby šel Sam za Lesterem, tak možná budeš spokojená. Nakonec to bude ale stejně úplně jinak, než si bráškové původně představovali.

jej toto bolo úžasne pokračko mne sa náhodou takéto časti páčia ved tiež také rada píšem a nemusí byť vžd len akcia.
Ožratý Sam sa mi strašne páčil to musel byť poriadne zufaly ked taku spúsť po sebe zanechal
a chudák ako sa ráno obviňoval. a chce ísť za Lesterom som zvedavá ako to bude dalej

Tak to jsem ráda, že se ti to líbilo, wiktoriano. Moc děkuji za koment.

Dobrý deň. URGENCIA
Chcel by som náhliť s príspevkami ktoré sa týkajú pokračovaní tejto poviedky lebo sa mi už ozvali niektorí čitateľia že pomaly neviedia o čom je reč. Za pochopenie ďakujem

str8tking

Ehm, nějak jsem se momentálně zasekla, takže na pokračování jsem ještě ani nezačala pracovat. Nemám teď moc času, takže další část bude nejdřív někdy v dubnu. Kdyžtak pak hodím na začátek malou rekapitulaci, abych čtenářům oživila paměť.

Takže str8tking, vyřiď ostatním moje politování nad touto nepříjemnou situací a že se moc omlouvám.

Už sa stalo. a potom sprav lekapituláciu.

Mně se to vůbec nezdálo příliš popisné. Moc se mi to líbilo a myslím, že to bylo dobře vymyšlené s tím "cliffhangerem" na konci předchozího dílu a tím, k čemu ve skutečnosti došlo (opilý Sam).

Tak to jsem moc ráda, že se ti to líbilo, Husitka. No, to víš, někdo se umí vymáčknout ve dvou větách, já se vyžívám v detailech.

Chrys: A mně to vůbec nevadí, právě naopak.

Já chápu, že je hodně práce a málo času atd. A taky vidím, že mám pod sebou dva příspěvky, ale co takhle pokračováníčko?

Puppy eyes >

kód:

http://farm4.static.flickr.com/3055/2287792473_6a0e4756bc.jpg

Ježiš, to je zlaté!

No moc ráda bych pokračovala, ale nějak se teď nedokážu soustředit, přesně řečeno dokopat se k tomu, abych se soutředila na děj a hodila ho konečně "na papír". Ale budu se do toho muset už konečně pustit, protože už je to na ostudu, jak dlouho to píšu. Tak snad brzy dám aspoň kousek.

Chrys: Taky jsem si říkala, že by tě to snad už mohlo obměkčit.

Ehm ehm. Pani moderátorka: ja by som strašne moc rád prijal pokračko. Nemáte ho niekedy v blízkej budúcnosti v pláne ho sem dať????????

No v plánu to mám, ale nějak nejsem pořád schopná se k tomu psaní dokopat. Vždycky už to vypadá, že už, už a pak zase nic.... Prostě musím počkat zase na ten správný okamžik, až bude dost chuti, protože jinak by se to nedalo číst, kdybych se musela nějak nutit. Omlouvám se, že se to tak táhne, já vím, že jsem hrozná.

Halooooooo halooooooo tak se tak nudím a jen tak kouknu sem a říkám si,že tady jsem už doooost dlouho neprovokovala
Tož jak ty moje oblíbená autorko...bude něco nebo nebude přece jsem ti říkala,že by jsi to mohla klidně upravit pro naši partu ...myslím ty další části to by ti teď i šlo,že jo
Jinak já nic...já muzikant ...já tu vlastně ani nejsem a tohle ani nepíšu

nj to je pravda...uz aj v serialy sa to objavilo nie je dovod nenapisat nieco take Chrys

Absolútne súhlasím. Buď alebo.