Oky, prosím...kritiku jen něžně, když už jsem se odvážila to zveřejnit i na toto fórum..
shrnutí: Probuzení s bolavou hlavou v cizím pokoji po divoké noci může být děsivým zážitkem i pro otrlou Přemožitelku. S podivným pocitem někde uvnitř a nejistotou, co vše se událo, se zvládne leda rychle vypařit. Vždyť už nahého muže, spícího vedle ní, stejně nikdy neuvidí. Takže v podstatě o nic nešlo... až na to, že si zaboha není jistá jednou zásadní věci. Je ještě stále Buffy Summersovou?
kategorie: Supernatural / Lovci duchů, jiné páry
postavy: Buffy, Dawn, Dean, Faith, Sam, Willow
Last name od Ver
pozn.: inspirováno písní Last Name
Will se podívala na hodiny na stěně, bylo už po 10 ráno a Buffy stále nikde. Ne, že by snad chtěla hlídat Přemožitelku, byla si jistá, že se umí Buffy o sebe postarat více než dobře sama, ale pro Buffy to bylo krajně netypické. Mobil měla vypnutý, nechala ji za ráno alespoň 100 zpráv.
„Tak jo, ještě 10 minut a pak si začnu dělat starost,“ sotva to dořekla, ozvalo se bouchnutí zadních dveří. Willou vešla do obýváku a načapala Buffy tajně se plížit do vrchního patra k ložnicím.
„Ahoj. Zkoušela jsem ti volat.“ Zarazila prchající kamarádku.
Buffy se nervózně otočila.
„No páni, asi moc nespala, podle těch kruhů pod očima. A co to zmuchlané oblečení, ramínko utržené…“ přemítala Will, když se dívala na svoji přítelkyni.
„Stalo se něco?“ zeptala se ovšem místo toho nahlas, aby se ujistila, že v tomhle žádný démon nemá prsty.
„Já… no… ne…. v pohodě. Jen mobil… vybil se.“ vybreptávala ze sebe postupně
„Byla jsem s Faith.“
Tak tuhle spěšně pronesenou výmluvu ji Willou nesežrala ani omylem.
„Zdá se mi to nebo se Buffy červená? Proč je tak nervózní?“„Nechtěla jsem vám působit starost. Jen jsme zapomněly na čas,“ pokračovala Přemožitelka a hlas ji nepřirozeně přeskakoval.
Will mávla rukou. „To je v pořádku, Dawn už šla na přednášky, a já jsem ráda, že jsi měla fajn večer, potřebovala ses pobavit. Zasloužíš si se pobavit. Takže sis užila?“
„Heh?“ cukla sebou Buffy, jakoby ji někdo zrovna oznámil, že spáchala smrtelný hřích.
„Že sis užila…“ a zase ten Buffyin nepřítomně provinilý výraz.
„Jo… užila. Půjdu si na chvíli lehnout, nevadí?“
„Jasně, máš za sebou asi divokou noc.“ Buffy se nahrnula krev do tváří, raději se hned otočila k odchodu, než si Will mohla všimnout jejich rozpaků.
„Bože, co když je to na ní vidět?“ nadávala si Buffy v duchu. „Dobrou…“ houkla raději už jen přes rameno.
„Dobrou.“ odvětila Will a když Buffy zmizela za rohem, tak se pro sebe pousmála.
„Tak s Faith, hm? Zvláštní, že Faith volala už ráno a ptala se „Kdy B. dorazila“. Buffy, Buffy, opravdu jsi naivní, když si myslíš, že se nezeptám na toho údajného fešáka, o kterém se Faith zmínila.“Buffy si začala napouštět vanu, po takové noci ji rozhodně potřebovala. V duchu zanaříkala, když si vzpomněla, čím to začalo…
Předešlé noci„Buffy, víš, že tenhle tvůj přísný výraz na mě neplatí, já vím, že se umíš odvázat. A víš, co? Já i vím, že se chceš odvázat. Zapomenout na výcvik, na povinnosti, být jen sexy mladá dračice tady se mnou na parketu…“ hučela do ni Faith, jak do dubu a co ona na to? Souhlasila. Zase se nechala od Faith ukecat. A tequilly, které jí Faith strkala rychle za sebou do ruky, jí v tom hodně pomohly. Co na tom, že vždy, když se napila, se něco semlelo… s prvním olíznutím soli si řekla, že je přehnaně paranoidní.
NyníPři té vzpomínce si jen promnula spánky a zapnula rádio. Svlékla to oblečení, co se jí podařilo ráno v hotelovém pokoji najít.
„Jak by se asi Will tvářila, kdybych ji řekla, že jsem si to užila natolik, že nemám své kalhotky?“ když odkládala všechny šperky, zarazila se…
„Co to sakra…?“ civěla na svůj prsteníček, tenhle kroužek na něm včera rozhodně neměla.
„O Bože, Bože to ne…“ zhluboka se nadechla,
„nepanikařit, to určitě nic neznamená, nic…jen…prstýnek. Nic se nestalo.“Vlezla do vany a zrovna se začínala uvolňovat a skoro se už i přesvědčila o tom, že vlastně o nic nešlo. O nic než na jednu divokou a vášnivou noc. Z rádia začal znít známý song:
Last night I got served a little bit too much of that poison, baby
Last night I did things I'm not proud of and I got a little crazy
Last night I met a guy on the dance floor and I let him call me babyPři tanci v nociŘíkal, že netančí, zvláště ne na takovou muziku. Jak jen to bylo? „Takové holčičí slaďáky…“ mrmlal, ale přesvědčila ho. A pak ty pohyby, kterými ji přiváděl k šílenství… to, jak ji k sobě tisknul, nebyl místo, kde by se nedotýkali. Cítila ho… CELÉHO.
And I don't even know his last name
My momma would be so ashamed
It started off, "Hey cutie, where are you from?"
And then it turned into, "Oh no, what have I done?"
And I don't even know his last nameJak to začalo té noci
Zrovna zvažovala, že už půjde domů. Faith si už při cestě ze záchodků našla svoji oběť, a už pořádnou chvíli se nevracela za ní k baru. Nějaký vysoký chlapík, který podle rozpačitého výrazu občas nevěděl, jak má na Faithinu přímočarost reagovat. A s tím jak často si prohrábl hnědě vlasy, které mu padaly do očí, byl z Faith na rozpacích víc než dost. Faith naštěstí po chvilce opustila svoji útočnou pózu a on se uvolnil, a měl vážně milý úsměv. Buffy trošku bodlo závistí u srdce, když se tak dívala na to, jak jim to seznamování jde, hluboké rozzářené pohledy, oslňující úsměvy, letmé dotyky… kdy jen tohle naposledy zažila? O důvod víc, dát si další tequillu.
A pak se to stalo… muž, co si k ní přisedl na baru, evidentně žádné rozpaky neměl. Podle toho, jak si ji změřil pohledem, a byla přesvědčena, že v duchu hodnotí každý kousek toho, co vidí a jak se na ni usmál, rádoby nevině, ale přitom musel zatraceně dobře vědět, že je to přesně ten úsměv, který ženské rozklepe kolena, jí bylo jasné, že narazila na zkušeného lovce. A neváhal, přisedl si, jakoby mu místo vedle ní patřilo a zeptal se „Ahoj krásko, odkud jsi?“
Chtěla ho prvně odbýt, ale… vau… byl to vážně kus… pevné tělo, tmavě blond vlasy, sexy úsměv a ten pohled, kterým ji propaloval… ona se přece chtěla pobavit ne? Co je na malém flirtu? Vůbec nic špatného…
NyníOtevřela unavené oči a se zakletím se podívala vzhůru, na tamtoho nahoře.
„To mi děláš schválně, co?“ vztekle vylezla z vany a zatípla hrající píseň, která ji momentálně nemohla podráždit víc. Převlékla se do pyžama, zalezla do postele a pokoušela se usnout. Jenže se jí pořád vraceli ty chvíle. A aby to nebylo málo, k vynořujícímu se průběhu předešlé noci jakoby pořád slyšela ten vlezlý song…
And he left the club about around 3 o'clock in the morningDále té noci„Co se přemístit někam… kde bude víc soukromí?“ ptal se tím svým hlubokým hlasem, když ji laskal na krku. Měl ho drsnější kvůli ní, líbilo se jí, jak s ní mluvil. Způsoboval jí slabost v kolenou. Ale nemohla ho také nepotrápit. Koneckonců hrála si s ním celý večer. Rádoby nevinné doteky a jemné otření… mohl být mistr ve svádění holek, ale ona to s mužskými už také celkem uměla. A tenhle… tenhle se svojí touhou po ní nijak netajil. Způsob, jakým se na ni díval… už teď se před ním cítila nahá.
„Hmmm…“ zavrněla jen souhlasně, a protože viděla Faith odcházet se svým úlovkem už před nějakým časem, nemusela se starat, že tam nechává svoji přítelkyni samotnou.
His Pinto is sitting there in the parking lot when it should have been a warningVyšli ven z hluku místního klubu. Držel ji pevně kolem pasu, protože krok měla trochu nejistý. A tak krásně hřál… a ty jeho rty… nechtěla se od něj odtrhnout a tak jim chůzi pořád znesnadňovala tím, jak se zastavovala pro další a další polibky. U černého auta se zastavili. Přitiskl ji ke dveřím a z druhé strany ji uvěznil sebou.
„Obvykle nepotkávám holky, jako jsi ty, víš to?“ šeptal jí
„Obvykle neodcházím s muži jako si ty, víš to?“ odpověděla mu s úsměvem.
„Věř mi, baby, nebudeš litovat,“ rozechvěl ji po celém těle, když ji zajel horkou dlaní pod top na bříško a jemně ho hladil.
Věřila tomu. Takhle se necítila už dlouho. Tak volně, tak spokojeně z blízkosti někoho jiného.
„Mám kousek odsud pronajatý pokoj…“ odstoupil od ní a obešel auto, aby ho odemkl.
Na chvíli zaváhala, to už nebyl flirt… pak se ovšem podívala do těch jeho zelených očí, plných touhy a života a rozhodla se. Však co, vždy to může svést na příliš tequilly, no ne?
And I had no clue what I was gettin? into so I blame it on the Cuervo
Oh, where did my manners go?Nasedla do auta. Když přisedl k ní, než nastartoval, vystupňoval její vnitřní napětí dalším vášnivým polibkem. Kdyby se neodtáhl, jeho šikovný jazyk by zapříčinil, že už by si přesedla na jeho klín a pokračovala v tom, co v ní během večera rozmíchal. Jakoby to tušil, pousmál se, když se odtahoval, aby nastartoval a řekl: „Už jen chvíli.“
Zapnul nějakou muziku, která by ji za jiných okolností vadila. Songy, kde se jen řve, nebyly zrovna její parketa, ale líbilo se jí, jak si ji pobroukával mezitím, co obratně řídil. Věděla přesně, co bude následovat, až dorazí do jeho pokoje a bože…
„Máma by se za mě styděla,“ vážně se na to těšila.
And I don't even know his last name
My momma would be so ashamed
It started off, "Hey cutie, where are you from?"
And then it turned into, "Oh no, what have I done?"
And I don't even know his last name, here we go!Zastavili u místního hotelu. Trochu smutně ji napadlo, že je škoda, že takový mužský jako on jen projíždí, ale na druhou stranu, aspoň nebude muset čelit tomu, jak by zjistil, že je přemožitelka a stejně odešel. Vystoupili a zase si ji při cestě k pokoji přitáhl na své tělo, aby mu snad neuprchla. Do ucha ji šeptal, co s ní hodlá dělat, jakmile vejdou dovnitř, a ona se zvládla jen střídavě červenat a chichotat. Tak nějak poslepu otevíral dveře, zrovna říkal něco o tom, jak prozkoumá detailně každý kousek jejího krásného těla… a zněl, že se ji zatraceně jistý tím, co hodlá dělat. Jenže podivné zvuky z pokoje ho zarazili. I v té tmě Buffy rozpoznala, že vytáhl ze zadní části kalhot zbraň.
„Tak tohle jsem tam cítila, když jsem mu zajela na zadek!“ prolétlo ji hlavou.
„Hej!“ křikl a v místnosti se ozvala tupá rána, jak něco spadlo tvrdě na zem.
„Doprdele!“ mumlal dívčí hlas. Buffy připadal trochu povědomí.
„Eh… Deane?“ zazněla vysoká silueta stojící naproti.
„Same?“ Dean rožnul v místnosti a Buffy koukala na rozcuchaného mladého muže, se kterým viděla odcházet Faith. Musela trochu zaostřit, než si uvědomila to zásadní… rozcuchaného nahého muže. Také držel zbraň, ale to neodvedlo její pozornost od…
“Ehm, Deane?!“ ozvalo se tentokrát hlasitěji, když „naháč“ složil zbraň a chňapl po polštáři na posteli.
Dean konečně zhasnul. „Přišel jsem nevhod?“
„No to bych řekla!“ ozvalo se naštvaně od někudy zpoza postele.
Buffy vyprskla. „Faith?“ V tom šeru poznala jak se k „naháčově“ siluetě zvedla jiná, menší.
„B?“
„Vy… vy se znáte?“ ozval se ten naháč i Dean jednohlasně.
„Jako sestry, raději půjdeme, věř mi, nechceš ji naštvat,“ špitla Buffy a popotáhla Deana za rukáv. „Měj se Faith.“
„Věř mi, že budu, B. A do rána se tu neukazujte!“ zavolala za nimi, ještě než zmizeli zpět venku.
„No… tak já asi půjdu, ne?“ začala se cítit trochu trapně. Místo odpovědi si ji přitáhl do náruče a políbil ji. Myšlenky na odchod i trapnost jejich nečekaného vpádu vypařily, s tím jak si vychutnával její ústa svým jazykem.
„Myslíš, že tě nechám odejít? Ve vedlejším městě je hotel…“ sjel na rameno a přejel po něm žádostivě rty, až skončil na krku.
„Tak proč už tam nejsme?“ zeptala se jen bez dechu.
NyníVztekle odkopla přikrývku.
„Proč je v pokoji sakra takové horko…“ jo asi proto, že myšlenky na to, co se dělo, když dorazili do sousedního města, jí rozhodně usnout nepomáhali. Ani ty na to než tam dorazili…
V noci„Proč máš zbraň?“ napadlo ji, když zahlédla, jak si ji znovu zastrkává za pásek kalhot, než nasedli do auta.
„Kvůli práci,“ odvětil rychle. Kdyby nebyla opilá, asi by ji zarazilo, že až tak rychle.
„Nemám moc ráda pistole, jsem víc na…“ v duchu si uštědřila mentální facku, málem by řekla kolíky nebo sekery, a protože věděla, že zamlouvání jí moc nejde, tak se raději začala zajímat o jeho tělo, aby se neptal. A on se neptal.
Během cesty se bavila tím, že ho rozptylovala. Viděla, jak ji po očku stále sleduje, a tak si začala upravovat těsný top, který měla na sobě. Poposunout trochu výš, přejet po lemu výstřihu, uhladit na bříšku
„Zahráváš si…“ řekl jen a sešlápl plyn, aby dojeli do vedlejšího města rychleji.
„Jo, Faithino oblečení mělo své výhody…“ tahle hra ji bavila,
„proč se držet zpět?“ nahnula se a líbala ho na bradě a krku, co jen ji prostor v autě dovoloval… ruku opřenou o jeho stehno sunula výš a výš… prudce zastavil u silnice a chňapl po její ruce. Nepustil a pomalu si ji za ni přitahoval na svůj klín. Nebylo to pohodlné, ani omylem. Do zad ji tlačil volant, botou několikrát zavadila o řadicí páku, ale na ničem z toho nezáleželo. I kdyby venku létali andělé s démony v poslední bitvě, jí by to bylo fuk. Políbil ji tak, že málem omdlela blahem, rychlými pohyby se z ní snažil sundat její top, slyšela zvuk trhající se látky a to ji rozdivočilo ještě víc. Chtěla ho svléknout, ale zarazil ji, aby vytáhl zbraň, kterou měl za opaskem a která mu zavazela. Zbraň na zadní sedačce za malý moment následovalo i jeho triko.
„Hezké tetování…“ špitla, když zahlédla symbol kousek od ramene, zajela na něj rty a polaskala ho detailněji i jazykem. Pak sjela níž na mužskou bradavku, která se pod jejím útokem zhmotnila do pevného malého bodu.
„Buffy…?“ vydal ze sebe chraplavě.
„Hmmm?“ zareagovala mezitím, co se přesunula k druhé bradavce.
„Rozhodně nechci, abys přestávala, ale možná… ne… určitě bude lepší se přemístit dozadu… přece jen… nedovedu si představit, jak ti tady sundávám ty džínsy, co máš na sobě…“ přiznal to nerad, ale omezený manévrovací prostor udělal ze svlékání úkol přesahující i jeho schopnosti.
„Okej,“ zašátrala po dveřích, aby je otevřela a nejistým krokem vystoupila. Následoval ji rychle, ale i tak musela čelit chladu, protože stála jen v podprsence a pozdní noc moc tepla nepřinášela. Věci naházené dozadu přeházel zase dopředu a sedl si na sedačku. Nečekal, až si za ním přisedne, chňapl po ní a přitáhl si ji na svůj klín. Pak už stačilo jen zabouchnout, aby měli teplo a soukromí. Přejížděl ji po studených pažích, aby ji zahřál.
„Zima?“ zeptal se, když cítil pod svými prsty její drobné chvění.
„T…t…trochu.“ jak na potvoru se jí rozdrkocaly zuby.
„Počkej… něco tu mám…“ zašátral zpět v bundě a podal jí placatku.
Vzpomněla si, jak to dopadlo, když vyprazdňovala jinou, podobnou, se Spikem.
„Ble…“ napadlo ji už předem a hned jak se napila, vyjádřila s odpovídajícím výrazem svoji myšlenku i nahlas. Rozesmál se. Měl příjemný hluboký smích a najednou jakoby ten žhavý „lovec“ byl pryč a seděl před ní úplně jiný muž. Tenhle úsměv neměl za úkol ji okouzlit, ale přesto to dovedl víc než ty předchozí.
„Budu muset přistoupit k variantě číslo dvě, když tě moje whisky neoslovila…“ zadíval se na ni zase tím svým zatraceně sexy pohledem.
„A to je?“ věděla, že myslí sebe. Sakra, přála si, aby myslel sebe…
„Jeden sexy žhavý kus chlapa…“ tentokrát se rozesmála ona. Bože, ne, že by neměl pravdu, ale nebylo moc takových, kteří by to řekli nahlas. Naklonil se a zajel ji rukou do vlasů. Pak už ji jen líbal… a měl pravdu. Po chladu ani památky…
„Vidíš? Lepší…“ zamumlal, než se sklonil, aby rozehřál i její kůži.
Obratně zajel rukou za její záda a uvolnil zapínání podprsenky. Když líbal její ňadra, zvládla jen souhlasně zamručet. Už dlouho takhle někoho nechtěla… tak moc. Zašátrala po přezce jeho kalhot.
„Trochu nedočkavá, nemyslíš?“ pousmál se tím svým sebevědomím způsobem.
„Trochu namyšlený, nemyslíš?“ ale v rozporu se svými slovy své zápolení s přezkou a zipem nevzdávala. Nadzvedla se a společným úsilím se jim podařilo se vzájemně úplně svléknout. Konečně… byl to vážně pěkný chlap. I nahý. Nebylo na něm nic měkkého. NIC. Jen nasucho polkla. Ne, že by měla obavu, ale akorát ji došlo to zásadní… mohla být opilá, ale nebyla blázen. Tohle nebylo jako s upíry.
„Máš no… něco?“ bylo to vlastně poprvé v jejím životě, kdy se na to musela ptát.
„Jistě,“ vylovil z kapsy odhozených kalhot peněženku a z něj tolik potřebný balíček. Zatím ho odložil stranou. Znovu si ji přitáhl k sobě a pokračoval v mazlení. „Tenhle mužský to vážně umí…“
Už v životě potkala muže, no dobře, spíš upíry, kteří vycítili u žen ta správná místečka a kompletně tak připravovali o rozum. Takový, díky kterým sténala tak, že ji bylo jedno, jestli ji někdo slyší. Ale nikdy by nevěřila, že potká i takového člověka.
„Deane,“ vzdychla jeho jméno jako modlitbu, když společně směřovali k vrcholu. Cítila až v konečcích prstů, že tohle bude jeden z těch, kdy se vám před očima přehrají všechny barvy. Kdy ztratíte povědomí o čase a místě a jediné, co dovede vnímat je extáze proudící tělem. Pevně ji držel za stehna, aby přizpůsobil její rytmus svému.
„Jsi… úžasná,“ vydal ze sebe a přirážel ji k sobě rychleji a rychleji…
Ležela opřená o jeho hrudník a hrála si s přívěskem, který měl na kožené šňůrce. Hladil ji dlaní po zádech, chtělo se ji skoro vrnět jako kočce. Trochu se nadzvedla, aby na něj viděla.
„Znamená něco?“
„Uh?“
„Tvé tetování.“
„Jistě.“
„A co?“
„Pořádný hřebec,“ zase ji rozesmál a on se k ní přidal.
„Takhle jsem se necítil už dlouho…“ přehodil ji pramen vlasů přes rameno. Zadíval se na její krk. Její jizva. Úsměv vystřídalo podmračení.
„Co se ti stalo?“ Překryla si to místo dlaní jako by ho chtěla schovat, i když už na to bylo pozdě.
„Ehm… štěně, zuřivé štěně…“ použila osvědčenou výmluvu.
„A-ha.“ poznala na jeho výrazu, že ji to nesežral, ale než se stihl na něco zeptat, předběhla ho.
„Takže… pořádný hřebče, ne že by se mi tu nelíbilo, ale co budeme dělat teď?“
„Napadlo mě číslo dvě… vydáváš přitom moc krásné zvuky. A jak si šeptala moje jméno…“ Buffy cítila, jak se červená, přesto se zeptala.
„Ale?“ cítila, že tam nějaké „ale“ bude.
„Ale nemohl bych si je užít, protože by tě přehlušil můj žaludek. Umírám hlady. Takže co dojet do cíle, posilnit se a pak můžeme pokrčovat na pohodlné posteli?“
„Hmmm… to zní jako plán.“
NyníBuffy začínala mít konečně pocit, že se jí daří usnout. Její myšlenky překryla mlha. Bylo to trochu nejasné, ale ve svém snu viděla Deana, jak parkuje před blikajícím neonem ve vedlejším městě…
Zasedla s ním v prvním bistru, které potkali. Pozvedl obočí nad její objednávkou velkého burgru, hranolek, pití i koláče.
„Páni, ty musíš mít metabolismus…“ ušklíbl se na ni, když přejížděl hladovýma očima její štíhlou figuru, nicméně si objednal to samé.
„Jedna z výhod přemožitelského balíčku…“ napadlo ji, ale navenek se jen pousmála.
„Jsem rád, že konečně někdo sdílí mé chutě. Můj bratr Sam… to je jen samý salát, samé
„Deane, tímhle jídlem si zakládáš na infarkt…“„Takže ten naháč je tvůj bratr?“ zeptala se mezitím, co jim servírka donesla objednané pití. Jemu pivo a jí koktejl.
„Už si budeš vždy pamatovat jako naháče, co?“ pousmál se nad jejím titulkem pro Sama.
„Myslím, že ano.“
„No určitě by ho potěšilo, kdyby věděl, co na tebe z vašeho malého setkání udělalo největší dojem…“ mrkl na ni.
„Větší dojem teď „tím“ asi dělá na Faith…“ neřekla to nahlas, že ne? Ale co, ve snu si může říkat, co chce.
Ušklíbl se při té představě. „Hnědovlasá kočka co s ním mluvila v baru? Kamarádka?“
„Za roky, co jsme si stály po boku, bych jich opravdu mohla nazvat spíš sestrou.“
„Stály po boku? Pomáhali jste si při odhánění dotěrných chlapů nebo co?“ pozvedl udiveně obočí nad výrazem, který použila, a upil ze své láhve.
„Tak nějak.“
„Budu–li zrůdy pekelné označovat za chlapy, tak určitě,“ dodala si v duchu.
„Sam dělá to stejné co ty? Měl také zbraň…“ zeptala se na to, co ji zrovna napadlo.
„Raději od čehokoliv týkající se démonů a upírů pryč. Tenký led Buffy, tenký led.“„Jo. Je to vlastně takový rodinný podnik. Pokračujeme v tom, co dělal náš táta,“ něco silně smutného se mu mihlo v očích a tak přisunula svoji ruku na jeho, aby ji stiskla v povzbudivém gestu.
„Je mi to líto,“ samotnou ji její reakce udivila. Znala ho teprve chvíli, ale přesto ji připadal tak blízký. Svoji dlaň chtěla stáhnout zpět, ale chytil ji za ni.
„Jo, mě taky,“ jeho oči se zadívaly někam do dálky, jak se ztratil ve vlastních myšlenkách. Talíř, který před něj položila servírka, ho vrátil zpět. Jeho podmanivé pousmání, které vyvolávalo v Buffyině žaludku třepotání, bylo zase na svém místě.
„A co tvá rodina? Manžel? Děti?“
Musela se tomu zasmát. „Nepřipadá ti trochu pozdě se na něco takového ptát?“
„Ani ne.“
„Žiju se sestrou, mladší, a s přítelkyní ze střední.“
„Mladší sestra, hm?“
„Někdo, kdo ti permanentně kazí společenský život, říká a dělá věci, které tě přivádí k nepříčetnosti, ale stejně bys za něj položil život.“
„Jo, to mi zní povědomě…“ pozvedl své pivo a ona svoji sklenku. Přiťukli si na znamení toho, že znají ten úděl. Úděl staršího sourozence…
Zaplatili si pokoj. Na recepci jim recepční podal nějaký letáček.
„Vegas na cestách…“ pročítal si ho tiše.
„Chceš si jít zahrát?“ zeptala se.
„A ty?“ položil letáček stranou a dlaň položil na její záda, kde je jemnými kroužky hladil.
„Nikdy jsem to nezkusila…“
„Vážně? Black Jack, ruleta, Poker… nic z toho?“
„Byla jsem jednou u Pokru.“ O kočky.
„Ale nehrála si ho…“
Zakroutila hlavou, ale aby trochu zmírnila jeho údiv, dodala: „ Párkrát jsem hrála kulečník o peníze…“
„Kulečník je dobrý začátek, ale dovol mi, abych ti ukázal hazard pro dospělé, krásko. Koneckonců…“ políbil ji, oproti předešlým polibkům, které si vyměnili, pozvolna, jemně, „vypadá to, že dnes mám zatracené štěstí.“
Buffy se už snad posté překulila. Ne, že by se ji ten neuvěřitelně realistický sen nelíbil, ale to, co se v její mysli začalo vynořovat dál, ji neuklidňovalo ani trochu…
Vycházeli z místností, které byly v hotelu určeny zábavě. Venku se už skoro rozednívalo. Oba se trochu přiopile smáli. Vždyť Black Jack a oslavné skleničky šly parádně k sobě. V ruce překulovala svůj 1,000 dolarový žeton. Nikdy tolik nevyhrála. Dean ji přesvědčoval, ať si ho promění, ale ona mu na to odvětila, že ho použije až na něco výjimečného.
„Co? Chceš si ho snad schovat na svatbu?“ dělal si z ní srandičky. Zastavili se u výtahu a čekali, než přijede.
„To asi ne, mě si nikdo nevezme. Buffy a svatba to prostě nejde k sobě.“
Podobně jako Buffy a alkohol. Jediná chvíle, kdy mohla ve svém životě pomýšlet na svatbu, byla, když ji Willow se Spikem začarovala.
„Nechceš se nikdy vdávat?“
„Víš… můj život… je někdy pěkný zmatek… a nemyslím si, že by zvládl v tom zmatku žít někdy někdo se mnou… jako trvale… aniž by odešel…“ sklopila hlavu. Nechtěla, aby viděl její vnitřní bolest, která byla s těmi slovy spojená. Pohladil ji po tváři a chytil ji za bradu, aby její tvář pozvedl k sobě. Políbil ji.
„Já bych v něm žil rád. Kdybych mohl,“ sám se na chvíli zarazil, ale pak pokrčil rameny jako že na to kašle a pokračoval. „Sakra. Přál bych si mít ženu jako ty. Jsi vtipná, milá a zatraceně sexy.“
Cítila, že jí při jeho slovech vlhnou oči. „Myslíš to vážně?“
„Smrtelně. Ale žena a děti jsou něco, co nikdy nebudu mít,“ a zase ten strašný smutek v jeho výrazu.
„Jak někdo tak vášnivý, veselý, kdo si užívá každé chvíle, může zároveň být tolik zklamaný životem? Tak přesvědčený, že pro něj není nic dobrého?“ pomyslela si.
Rozhlédla se, okolo čím by ho povzbudila. „Víš, co? Do háje s životem, kde ty nemůžeš mít ženu, a já nemůžu mít svatbu. Použijeme ten žeton a ukážeme osudu nebo sílám nebo vyšším plánům nebo nevím čemu, že my se jimi neřídíme,“ popadla ho za ruku a táhla k plakátu, který ji na tu myšlenku přivedl.
Rychle ho přelétl očima a pak se usmál. Popadl ji do náruče a zatočil se s ní. „Máš pravdu. Do háje s tím!“
Today I woke up thinkin' about Elvis somewhere in Vegas, I'm not sure
How I got here or how this ring on my left hand just appeared
Outta nowhere, I gotta go, I take the chips and the Pinto and hit the road
They say what happens here stays here, all of this'll disappear
It's just one little problemPrudce otevřela oči. Vážně se jí po jedné noci vášnivého a mysl umlčujícího sexu zdá o tomhle? No tak to potěš! Opravdu asi nebyla holka na jednu noc, když její podvědomí takhle myslí na úplného cizince… hloupé sny. Zamračila se.
„Byl to jen výplod její fantazie, že ano?“ zapochybovala, ale pak se okřikla.
„A dost. Co bylo včera v autě, v pokoji, ve sprše a znovu v pokoji, to bylo… Bylo to super, ale tím to končí. Nic víc, nic míň.“ Vstala a rozhodla se svoji snahu o spánek vzdát.
„Jak se taky můžu v klidu vyspat, když se mi zdají takové hlouposti?“ oblékla se a sešla dolů do kuchyně, kde jí uvítala Willow.
„Ahoj Buffy. Už sis odpočinula?“
„Moc ne. Jen jsem tak dřímala. Nepodařilo se mi pořádně usnout.“
„Kafe?“
„Ooo, za kafe tě budu milovat.“
„Já myslela, že už mě miluješ,“ pousmála se na ni přítelkyně mezitím, co vstala pro hrnek.
„To ano, ale za kafe tě budu milovat ještě víc,“ sedla si Buffy ke stolu a přisunula si noviny, které předtím její přítelkyně četla. Její oči se zarazily na inzerátu. „Pojizdné Vegas… snili jste o tom, že navštívíte cassino se vším všudy?“ hlásala reklama s adresou vedlejšího města. Buffy na prázdno polka.
„No to snad…“ četla dál,
„kromě žetonů, které můžete vyhrát, máme sebou i oddávajícího Elvise…“ její oči fixovali jediné slovo -
„Oddávajícího“.„Buffy? Buffy?!“ vrátil ji hlas její spolubydlící do reality.
„Eh?“
„Jsi v pořádku? Hrozně si zbledla. Není ti dobře? Ty jsi včera pila, že ano?“ zněla starostlivě zrzka.
„Já… promiň Wil… vážně jsem včera přebrala, mám to ještě tak trochu zamlžené…“ bylo jediné, na co se zmohla, mezitím co jí hlavou vířilo tisíce myšlenek.
„Je to možné? Co když to nebyl sen? Co když to bylo… včera?!“[/i]
„Buffy, ty mě děsíš. Máš takový ten „nastává konec světa“ výraz.“ Will před ni postavila hrnek delikátně vonícího černého nápoje a upírala na ni své starostlivé oči.
„Není to doufám tím cizím krasavcem, o kterém se zmínila Faith, že ne?“ dala konečně Willow najevo, že bude chtít od Buffy slyšet víc.
„Uh… no…“ Buffy raději znepokojující noviny odložila stranou. V hlavě se jí vynořovalo spoustu zmatených obrázků. „Já…co si říkala?“
Než jí kamarádka mohla zopakovat svoji otázku, ozval se zvonek u dveří.
„Dojdu tam. Vypij si kafe. Pak mi už o něm ale povíš!“ řekla ještě Will a zmizela z kuchyně.
Buffy zavřela oči. [i]„Co se tedy vlastně stalo a co ne?“„Počkej, aspoň něco chci udělat, jak se má…“ viděla Deana klekajícího si před ní. „Buffy… vezmeš si mě?“
„Já Buffy Anne Summersová, beru si tebe Deane…“ viděla sama sebe říkat před chlápkem, co vypadal jako hodně špatný a zpocený Elvis…
„Panebože, nikdy bych nevěřil, že budu moct pomilovat vlastní ženu…“ vybavil se ji Deanův zastřený hlas společně s obrázkem toho, jak si kleká mezi její stehna…
„Připadá mi jako bych tě znala celý život…“ šeptala, když podřimovala na jeho hrudníku a prsty ledabyle probírala vlasy na jeho zátylku…
„Jsi teď má rodina, Buffy. Je jedno jak rychle se to stalo… touhle nocí to nekončí…“ sliboval, zatímco jí přidržoval za zadeček opřenou o mokré kachlíky ve sprše…
„Vau… mé sny se splnily… vzal jsem si nenasytnou dračici,“ zavzdychal, když ucítil její ruku bloudit v místech, kde přes něj byla ledabyle přehozená přikrývka…
Prudce oči zase otevřela a vyběhla do patra do své koupelny. Byl tam. Třeštila na něj nevěřícné oči a bála se k umyvadlu, na které ho odložila, byť jen přiblížit. Ten proradný kroužek kovu. Ten důkaz, že k někomu patří.
„Ale ke komu? Dean… a jak dál, sakra!“„Pane bože, řekni, že to není pravda…“ zanaříkala polohlasně a přejela si dlaní přes obličej.
„Co řekne Dawn? A Giles? A parta? Nesmí se to dozvědět. Za žádnou cenu.“ Už jí bylo jasné, proč se v hotelu vzbudila tak nervózní a plná studu. Ne, nervózní to nevystihovalo. Ona cítila paniku. Důvod, proč se zvládla jen rychle obléknout do toho, co se jí podařilo najít, nebyl v kocovině ani v tom, že si neuměla představit, co po noci plné vášně říct cizímu muži, ale protože by to musela říct SVÉMU muži. Proto chtěla jenom rychle zmizet, a tak jediné co ji ve spěchu napadlo, bylo popadnout klíčky jeho auta pohozené na stole… Vyrazila od hotelu, jakoby ji pronásledoval sám ďábel. Kupodivu zvládla řídit tak, že auto nijak nepoškodila, i když pořád ještě viděla trochu rozmazaně. Až ve svém městě, když míjela hotel, kde v noci potkala Faith, si uvědomila, že ho vlastně šlohla. Musí ho vrátit. Nehodlala mu ho ovšem dávat osobně nebo pošetile parkovat před svým domem. Zaparkovala tedy před motelem a klíčky nechala na recepci. Odtamtud došla domů pěšky, stále plná studu…
„Jak ráda bych zase nevěděla za, co všechno se stydím.“I don't even know my last name
My momma would be so ashamed
It started off, "Hey cutie, where are you from?"
And then it turned into, "Oh no, what have I done?"
And I don't even know my last name„
Sakra, sakra, sakra… do čeho si se to dostala, Buffy? Jde to určitě nějak zrušit. Musí to jít zrušit. Třeba to ani neplatí. Nějaký Elvis… určitě to neplatí. Byla to recese. Je pořád Buffy Summersová. Ale co když ne? Jak vlastně bylo jeho příjmení? Něco na W… Jako koření? Wolčestr? Ne… to nebylo koření. Mysli, Buffy, mysli… Wincest? Ne, to zní jak incest…“ promnula si spánky.
What have I done? What have I done? What have I done?
Oh, what have I done? I don't even know my last name
When it turned into, "Oh no, what have I done?"
And I don't even know my last name„Buffy?“ nejistý hlas její přítelkyně ji vytrhl z hluboké koncentrace.
„Kdo to byl?“ zeptala se, když si uvědomila, že šla Will někomu otevírat.
„Asi bys měla jít se mnou…“ odvětila jen zrzka a vykročila zpět ke schodišti.
„Stalo se něco?“ chování její přítelkyně ji znepokojilo a tak se vydala za ní dolů. Tam ovšem zůstala stát přimražená na místě…
„Ahoj zlato, jsem doma…“ stál tam. V její předsíni, ležérně opřený o futra, ruce založené a hrudi. A ten jeho pitomý, sebevědomí úsměv na tváři.
„Buffy? Kdo to je? To je ON?“ ptala se zmateně Willou, protože takhle neodbytného člověka, který ji vyhnal dovést Buffy, už dlouho nepotkala.
„Hrubián, paličatý, arogantní… sexy. Jo, to by mohl být on.“„V celé svojí kráse. Už si ji stihla říct tu radostnou novinu?“ propaloval ji dál očima, jakoby ji vyzíval.
„Eh, pardon. Ráda bych se dostala domů,“ ozvalo se Deanovými zády.
„Dawn… bezva, je to horší a horší. Dawn musí přijít domů, aby si to nikdo nenechal ujít. Musím ho odsud dostat.“ „Deane, ten komu blokuješ vchod, je má sestra. Dawn a Willow, to je Dean. Známý, jen projíždí,“ hodila po něm svůj nejlepší varovný pohled, co měla, aby mlčel. Samozřejmě zbytečně.
Uhnul se a nechal projít pěknou hnědovlásku. „Jsem mnohem víc než to, zvláště po včerejšku. Docela bych si sedl, jestli ti to nevadí. To víš, šlapat z vedlejšího města pěšky, protože mi NĚKDO ukradl auto…“ střelil po ní pohledem a Buffy konečně došlo, že celá jeho ležérní póza maskovala pořádný vztek.
„Ty si ukradla auto?“ vyhrkla Dawn.
„Ty jsi řídila auto?“ vyhrkla Willow.
„Neukradla jsem ho. Jen půjčila… A já umím řídit.“ zaměřila se za jeho záda, kde zahlédla na příjezdové silnici blýskat se černou kapotu.
„Máš zatracený štěstí, že jsem ji našel v pořádku před hotelem,“ při jeho slovech ji po zádech předběhl mráz. Takhle nebezpečný tón obvykle slýchávala v noci na hřbitovech, ale kvůli autu?
„A kdyby tak co? Je to jen černá plechovka,“ vyprskla, aby ho uzemnila. Přece ji tu nebude vyhrožovat.
„Odvolej to! Jinak…“ už se neusmíval. Mračil se jakoby mu snad urazila rodinu.
„Jinak co? Odejdeš? Do toho!“ přistoupila blíž a ukázala rukou směrem ven.
Willow a Dawn to se zaujetím sledovali. Neznámý mužský bude asi brzy vykopnut z jejich dveří, protože neměl tušení, že takhle se Buffy tváří, když je pořádně naštvaná. Dalším stupněm je obvykle rána.
„Jinak jim řeknu pravdu, když vidím, jak se mě odsud snažíš dostat,“ zašklebil se vítězoslavně.
Buffy si povzdechla. Pozvedl obočí, aby dal najevo, že stále čeká. „Odvolávám to,“ špitla.
„Prosím? Nějak jsem… nerozuměl.“
„Odvolávám to, není to černá plechovka,“ pronesla nahlas.
Dawn i Will nemohly být udivenější. Někdo Buffy přinutil? Zatlačil ji do kouta? Kdo je tenhle chlap?!
„Buffy? O co jde?“ udělala Dawn krok blíž k nim.
„O nic, zlato.“
„O nic? Včerejší noc bych nenazval ničím. Ani v autě, ani v pokoji, ani ve sprše…“
„Mohl bys být zticha? To ses sem přišel vychloubat?“
„Fuuujjjj,“ ušklíbla se Dawn při té představě.
„Přišel jsem, protože Sam mi nechce věřit. Musíš mu to potvrdit. A Faith taky, protože tam ještě byla, když jsem dorazil a slyšela to. Nevadí, že ne?“
„NEVADÍ? NEVADÍ? TO SI PIŠ, ŽE MI TO VADÍ!“ vylítla jako čert z krabičky.
„Vždyť si říkala, že je pro tebe skoro jako sestra, tak proč bych jí to neřekl, když je vlastně skoro šv…“ přiskočila k němu a přikryla mu ústa rukou, aby hlavně nedořekl to slovo na „š“.
„Jediné, kam s tebou pojedu, je zpět do toho hotelu, abychom zjistili, jestli to jde nějak zrušit, jasný?“ zněla tentokrát výhružně ona.
Sundal její ruku. „Tak to ani náhodou.“
„A proč jako ne?!“
„Nikdo z Winchestrovic rodiny se nikdy nezříkal svých činů. Včera jsem si tě vzal a vycouvávat z toho nebudu.“
„Tak a je to venku,“ prolítlo Buffy hlavou, když viděla, jak Dawn vypadla kniha, kterou držela, a Willow nevěřícně třeští oči.
„Alespoň, že už teď vím to příjmení.“~ konec ~
Domov 
Stránka 
Ti dva by byli opravdu zajímavý pár 
Když jsi zmínila tu jejich scénu v Impale, tak mé myšlenky zase samozřejmě přeskočily na ff a uvažovala jsem, jak se tam ti dva vlezli 
A zmínka o ukradnuté Impale 
)
Nicméně oceňuji, že si byla mírná. 
Musela si se hodně krotit? 
