Destiny

To bude docela zajímavé, jestli Nera dokáže vzdorovat démonovi. Zlomí ji nebo nezlomí????

jančo a bohdy: mooooc děkujeme za komentáře jste zlaté

dnes mám pro vás další část - doufám, že se bude líbit - užijte si jí.....

..............

Kdo ví, jak dlouho by tam anděl stál s Nerou v náručí, kdyby se neotevřely pomalu a váhavě dveře. Castiel při tom zvuku zvedl hlavu a nepřítomně pohlédl na oba lovce, kteří na něj konsternovaně civěli.

"No teda Cassi, ty se fakt nezdáš! Celou dobu vypadá andělsky nevinný a jak ho necháme chvíli samotného, tak se spustí." pochechtával se Dean a pořád měl problémy uvěřit vlastním očím.

Anděl dál stál jako socha, vypadal, že snad ani nedýchá.

Dean se otočil na bratra a lehce pokrčil rameny. Sam pomalu zakroutil hlavou a přistoupil ke Castielovi. Pohlédl na dívku v jeho náručí, přiložil jí prsty na krk a pak se otočil na Deana: "Žije, ale je v bezvědomí, aspoň teda doufám."

Ať už byl Dean jaký byl, jedno se mu nedalo upřít. Pokud byl kdokoli v ohrožení, neváhal a hned přišel na pomoc.

Přistoupil k nim a oslovil Castiela: " Cassi....hej Cassi? Co se tady, k čertu, vlastně stalo?"

Anděl na něj přenesl svůj zastřený pohled, ale žádné jiné reakce se lovec nedočkal.
Po chvíli, když se nic nedělo, položil Castielovi ruku na rameno a lehce jím zatřásl. Anděl zamrkal, potřásl hlavou a jeho pohled se zaostřil.
" Deane....ona...už to začalo." a podíval se zpátky do svého náručí.
" Dej mi ji, chlape," zvážněl Dean, " myslím, že by bylo nejlepší, kdyby jsme ji odvezli k Bobbymu. Může nám zkusit pomoct a taky ji budeme moct líp ochránit."

S těmi slovy si chtěl Neru od anděla vzít, ale ten vypadal, jakoby se nechtěl svého břemene vzdát. Po chvíli s dlouhým povzdechem uvolnil náručí a Dean si ji od něj převzal.
Pohodlně si ji chytil a otočil se na Sama: " Nestůj tady jak svatej na mostě, v kapse bundy mám klíče od auta a jedem."
" Cassi...ty př..." obrátil se na anděla, ale ten už tam nestál, " kdyby aspoň něco řekl...fakt to nemám rád..."

Během lovcova bručení se dostali k autu a Neru uložili na zadní sedadlo. Posadili se do auta, zkontrolovali pasažéra na zadním sedadle a pak koukli na sebe.
" Tak už jsme zase v něčem namočení," konstatoval Dean a nastartoval Impalu, " takže vpřed ke světlým zítřkům, že brácho?"
Sam se pousmál a pokývl hlavou.

Z okna Neřiny ložnice sledovaly odjíždějící auto vzteky planoucí oči....

..................

Takovéto probouzení neměla Nera fakt ráda. Ještě než pořádně otevřela oči, cítila se fakt hrozně. V napůl zamlženém mozku se snažila přijít na to, co se stalo. Pomalu otevírala oči a okamžitě zjistila, že není u sebe. Rychle se zvedla na lokty a z toho prudkého pohybu se jí zatmělo před očima a spadla znova na polštář. Snažila se pomalu dýchat a jak ležela, začínala rozeznávat nějaké tlumené hlasy, které se o něčem dohadovaly.
Teď už pomalu vstala,okamžitě zjistila, že je skoro vyslečená a začínala pomalu dostávat vztek.
Potichu otevřela dveře a přešla ke schodišti. Sešla pár schodů a uviděla, jak dole, v pokoji pod schodama, stojí Sam s Deanem naproti staršímu muži a o něčem se s ním přou.
V zápalu svého dohadování si jí nikdo z mužů nevšiml.
" Který z vás mě svlékl? A kde mám věci?" hlas se jí lehce třásl vzteky a všichni se jako na povel otočili ke schodišti.
Sam rozpačitě uhnul očima, Dean se ušklíbnul a pomalu ji přejel očima. Ale reakce Bobbyho byla přinejlepším zvláštní, starší muž celý ztuhnul a nevěřícně na ni vytřeštil oči.
"No tak co? Zapomněli jste mluvit nebo jste ohluchli?" zavrčela, " a myslím, že se opravdu chci dozvědět kde to jsem a hlavně proč."

První se vzpamatoval Sam a podal jí svou košili: " Zatím si to obleč a já ti donesu tvoje věci."
Nera si nenuceně oblékla košili, ve které vypadala jako dítě a bosa přešla krbu a tam si z hromady knih jednu vzala. Vzhlédla a přejela je pohledem: " Tak co?"
Dean na ni přestal civět a odkašlal si :" No, víš...to já jsem tě svlékl, bylas v bezvědomí a no..já nechtěl, aby tě něco škr..."
Slova mu uvízla v krku pod jejím pohledem a on se začal cítit jako malý kluk, přistižený při něčem zakázaném. Ošil se, protože se mu to nelíbilo a pokračoval: " Přivezli jsme tě tady k Bobbymu, abysme tě mohli chránit. Taky jsme tě tam nemohli nechat samotnou a navíc...chtěl to po nás Castiel."
Při zvuku toho jména sebou Nera trhla a najednou si všechno naprosto jasně vybavila.
Tu bolest hlavy, která ji úplně ochromila a taky ten hlas...hlas v její hlavě, který dost vyděsil. Měla strach z toho, co to všechno může znamenat a taky si nebyla vůbec jistá, jestli tomu dokáže vzdorovat.
Když jí Sam přinesl oblečení, položila zapomenutou knihu zpátky a odešla se vedle obléct.

"No, tak to by bylo." pronesl Dean a podíval se na Bobbyho. Ten byl stále ještě jako v tranzu, jako by právě viděl ducha.
"Bobby, co je to s tebou?" zvedl Dean obočí.
Bobby sebou trhl a zabručel: " Ále nic, to jen...někoho mi připomněla, někoho, koho jsem kdysi znával..."

Nera si vedle sedla na židli a začala si třít spánky, bolest hlavy se jí vracela a ona měla pocit, že nad sebou ztrácí kontrolu.

"Nazdárek...tak jsem zase tady. Ovšem musím říct, že jsi mě zklamala. To myslíš vážně? Paktovat se s takovými červy!" skřípal nepříjemný hlas v hlavě.
" Nech mě být....už jsem ti svoje řekla." zavřela oči.
"Tak, přece sis nemyslela, že zrovna tebe budu poslouchat! Víš, co po tobě chci a já to dostanu. Ale já ti nechci ubližovat, můžeme se přece domluvit." Pokračoval dál vemlouvavě hlas," Když mě k tomu nebudeš nutit, tak bude určitě spokojenost na obou stranách."
Nera zasténala a rukama si svírala hlavu.Ale hlas uvnitř byl neodbytný a pořád pokračoval dál.
"Takže teď se sebereš a odjedeš, chci tě mít ve tvém bytě a samotnou. Nebo chceš mít na svědomí další životy a žít s tím?" dotíral úlisný hlas," Žít s tou vinou až do konce života? A vlastně…ono to neskončí ani v pekle, kam přijdeš. Pořádně si to rozmysli."

"Nikdy nedostaneš to, co chceš. Přísahám, že přijdu na způsob, jak tě zničit." zachrčela.

" Hm, tak jinak…. co takhle malá názorná ukázka? Zatím jen u tebe v hlavě, ale skutečnost je vždycky hodně blízko, pamatuj..." s tím se jí v hlavě s prásknutím objevil obraz obou lovců znehybnělých u stěny. Jejich oči se dívaly přímo na ni.

Dean visel na velkých zrezivělých hácích, špičkami nohou se dotýkal země a svaly na rukách a břiše byly napjaté k prasknutí. Vzápětí se mu zkroutily rysy obličeje, tělo se bolestí prohnulo jako luk a pod žebry se mu objevila široká rozšklebená rána, ze které se ven vyřinula krev. Z úst mu unikl bolestný výkřik, který byl hned udušen tlakem na Deanův krk. Bylo vidět, jak nemůže dýchat, úsilím a bolestí mu vystoupily žíly na krku a na čele se objevil pot. Tělo sebou opět křečovitě škublo při dalších ranách. Dean chrčivě dýchal a s každým pokusem o nádech v něm bublala krev, která vytékala lovci z nosu a úst. Nera na něj strnule hleděla a nemohla se přestat dívat.
V tom se ozval tlumený výkřik z místa, kde byl Sam. Proti své vůli se podívala jeho směrem a viděla, že na tom není o moc lépe. Ruce a nohy měl ke stěně přišpendlené snad nějakými kovovými trubkami a každým pohybem mu z ran vytékala krev a bylo vidět, jakou mu to způsobuje bolest. Nera viděla, jak odněkud přilétla další trubka a vzápětí trčela Samovi pod levou klíční kostí. Oči velkého lovce se vytřeštily utrpením, ústa se mu otevřela a s táhlým výkřikem z nich vytryskl proud jasně červené krve.

Tak moc chtěla něco udělat, ale nemohla se ani hnout a byla nucená se na to všechno dívat. Do toho jí znělo v hlavě, že je to jen její vina, že lovci umírají jen a jen kvůli ní. Ten pocit viny byl skoro k nevydržení a tlak v hlavě se zvyšoval....

"Tak už přestaň!!! Už néééé..." ani si neuvědomila, že poslední slova křičí nahlas.

No teda holky!!! Tak to byl nářez!!! A jak jste to mohly takhle ukončit Chci vědět, co bude dál!!! Takže doufám, že co nejdříve hodíte pokračko... pro své vlastní dobro Tohle je fakt perfektní a já se klaním

Polgara, Nemix... poviedka je naprosto awesome ja len prekvapene pozeram na monitor a som v soku... len dufam, ze Nera to co teraz videla, nieje naozaj pravda a Dean so Samom

Nera je silná holka, nebude se chtít vzdát. Ale ty vize o bratrech!! Jsem zvědavá, jak se s tím vyrovná.

bohdy, jančo, FooFighterkaSN: moc děkujeme za komentáře a hrozně moc nás těší, že vás to baví číst a že je to aspoň trochu napínavé

tady máte další část - tento kousek mě hodně bavil, tak jsem zvědavá, co na něj řeknete vy

.........................

Při jejím výkřiku přiběhli všichni do pokoje a zůstali bezradně stát. Nera byla vmáčknutá do rohu, držela si hlavu a z očí jí tekly slzy. Trhaně dýchala, ponořená do svého vlastního pekla, ze kterého se nemohla dostat.

V tu chvíli pohyb vzduchu rozvířil záclony a Castiel poklekl k ní a vzal její tvář do svých dlaní.
Nesmlouvavým hlasem na ni začal mluvit: " Podívej se na mě, otevři oči! Teď HNED!"
Víčka se jí zachvěly a ona pomalu otevřela oči. Podívala se na anděla a ten uviděl v jejích očích utrpení a bolest, která mu sevřela srdce. Přiložil jí dlaň na čelo a z pod ní začala vycházet slabá záře.
Bolest v jejích očí začala pozvolna mizet a Nera s povzdechem uvolnila křečovitě sevřené ruce. A nepřestávala se dívat do soucitných, modrých očí anděla...

Dean, Sam a Bobby nevěřícně koukali na scénu před sebou, každý zaneprázdněn vlastními myšlenkami.
Neřin dech se pomalu, ale jistě zklidňoval. Pořád se ještě dívala andělovi do očí a jak na začátku nechtěla slyšet o jeho přítomnosti, tak teď za ni byla vděčná. Opět jí pomohl od té děsné bolesti a dodal jí sílu se vrátit. Hlava se jí pročistila a začaly jí docházet všechny souvislosti. Tady by neměla být – nemůže tady zůstat, aniž by je všechny neohrozila. To, že ona lítá v pěkném průseru ještě neznamená, že by za to měl pykat někdo jiný. Jedna jediná myšlenka se jí honila hlavou – musí se sebrat a vrátit se tam, kam patří. Lehce se pohnula, aby naznačila, že chce vstát. Jenže Castiel to nepochopil nebo nechtěl a držel svou ruku pořád na jejím čele. Na své levé tváři cítila teplo jeho druhé ruky a celé to andělovo gesto jí přinášelo pocit bezpečí.

Opět se pohnula a teď už rázněji a Castielův výraz tváře byl…zklamaný?
„Jsem v pohodě – už jsem v pohodě.“ pípla do ticha Nera a ruce anděla klesly dolů a tak mohla lovkyně vstát.
„Jsi v pořádku? Co se to tu, sakra, stalo?“ snažil se Dean situaci pochopit, pak se podíval Neře do očí a viděl v nich přesně to, co si nepřál, aby ještě u někoho viděl. Znal tento výraz – sám ho vídával, když se podíval do zrcadla. Byl to výraz bolesti a zoufalství – byla to bezmocnost. Lovec nevěděl, jak by jí mohl v tuto chvíli pomoct, ale věděl, že teď je jakákoliv snaha marná.
Tak jenom pronesl: „ Potřebuješ panáka“.

Nera s vděčností ve tváři přikývla a váhavě se odvrátila od svého ochránce. Vzala si od Deana skleničku s pořádnou dávkou whisky, zakroužila s ní a přímo cítila nesouhlasný pohled Castiela na svých zádech. Pořádně se napila, whisky jí projela jako blesk a začala jí pronikavě hřát v žaludku. Trochu se zakuckala a zároveň pocítila závan větru, který ji pohladil na holých pažích a bylo jí jasné, že anděl zmizel. Povytáhla obočí a tázavě se podívala na lovce před sebou.
„ Nějak nemá rád, když někdo pije..“ zabručel Dean na vysvětlenou.
Pokrčila rameny v reakci na toto prohlášení a ještě jednou se napila. Whisky jí vrátila trochu krev do hlavy a ona mohla začít uvažovat. To jí ale nebylo dopřáno, oba bratři si před ni stoupli, v očích nevyslovenou otázkou a Nera přesně věděla, na co se jí chtějí zeptat.

„Tak jo“ povzdychla si „asi by bylo fér vám říct, co se děje. Jak víte, tak jsem schopná slyšet hlasy. Většinou je dokážu blokovat, ale teď mě pronásleduje jeden dost silný démon a zatím se mi nedaří se ho zbavit. Je však otázka času, kdy se mi podaří přijít na to, jak ho blokovat nebo zničit. Takže se vlastně zas až tak neděje, díky za whisky a za azyl, ale musím domů.“
Dean se Samem se podívali na sebe a než stačil starší lovec něco říct, Sam ho předešel a mírně se naklonil směrem k Neře: „ Počkej, nemůžeš nikam jet, ne v tomhle stavu.“ A Sam přistoupil blíž k místu, kde stála.

Byla postavena před jedno z nejtěžších rozhodnutí, které musela v životě udělat, ale ona neměla na výběr. Nechtělo se jí odjet, bylo jí tady dobře a hlavně se snad poprvé v životě cítila bezpečně a měla kolem sebe společnost, ale možnost byla jasně dána. Chvíli si ještě toužebně pohrávala s myšlenkou, že jsou to přece lovci a že se o sebe umí postarat. Ale prostě to nešlo, nikdy by nepřipustila, aby byl kvůli ní kdokoli ohrožen, pokud proti tomu mohla něco udělat.
Ještě pořád měla před očima tu krvavou podívanou a jak si ji živě vybavila, sevřel se jí žaludek.

„Koukněte, já… jsem vám opravdu vděčná, co jste pro mě udělali, ale mám svou práci a svou zodpovědnost. A přes to vlak nejede. Takže…kdybyste byli od té dobroty a aspoň mi prozradili, kde že se to vůbec nacházím a za 5 minut už o mě nebudete vědět.“ Upírala na ně bezvýrazný pohled, kterým maskovala svoje pocity, tak ji mrzelo, že to musí takto skončit.
Cítila se slabě a doufala, že to není navenek vidět. Lovci měli bystré oči a instinkty jim sloužily taky dobře. Potřebovala to zahrát tak, aby ji nechali jít, popřípadě ji vyhodili ze dveří.

„Tak hele – ty tady prostě zůstaneš a konec diskuze! Sice nevím, co se ti děje, ale nenechám tě odjet bůhví kam a ...“ popuzeně promluvil Dean, ale než stačil dokončit větu, Nera mu skočila do řeči.
„Tak? Ty mi nebudeš poroučet!“ její postoj byl výhružný, záda se narovnala a v očích se jí zablesklo, „ Co tě opravňuje k tomu, abys mi tady říkal, co mám dělat? Varuju tě….nedělej to..“

„Sakra, proč musíš být tak umíněná? Zůstaneš prostě tady, i kdybych tě tu měl držet násilím!“ jeho zelené oči se zúžily a přistoupil k ní ještě blíž, „ A co mě opravňuje? Tak řekněme….třeba právo silnějšího..“ ironicky nadzvedl koutek.
„ No, můžeš to zkusit, ale nedám ti to lacino. Nikdo mě nebude omezovat!“ svaly měla napjaté a v tu chvíli vypadala jako divoká kočka.
„Tak podívej zlato, i kdyby se ti podařilo nějakým způsobem přese mě dostat, pořád ještě je tu můj dvoumetrový bráška a Bobby taky ještě nepatří zrovna do starého železa.“ Posmíval se jí, skoro jakoby ji chtěl vyprovokovat.
„Tohle fakt nemám zapotřebí.“ Zavrčela a rázným krokem vykročila ke dveřím.
Ty jí zatarasil Bobby a rozpačitě se podrbal za uchem: „ Promiň, ale nedá se nic dělat, Dean má pravdu.“
„Ale mě vůbec nezajímá, co si myslíte a kdo má pravdu! Mám právo odejít a vám do toho nic není!“Nera začínala vidět rudě. Chtěla zmizet a hned. A taky se jí vůbec nelíbilo, že by jí měl někdo přikazovat, co má a nemá dělat – toho si užila dost na to, aby to chtěla opakovat.

„Tak tohle je přesně to, proč si myslím, že by ženská neměla lovit – logika totiž není jejich silná stránka!“ pronesl Dean k Samovi šeptem. Je jedno, jestli to zamýšlel nebo ne, ale bylo to, jakoby píchnul do vosího hnízda.

Nera se prudce otočila za hlasem a pohrdavě si ho přeměřila: „ Á, pán je šovinista? Vlastně mě to ani tak nepřekvapuje. Slyšela jsem toho dost o velkém Deaovi…,“ znechuceně si odfrkla,“ no vážení, takže já vás přestanu otravovat svojí nelogičností, stačí mi jen ukázat dveře.“

„ Sice je fakt, že tě máme plné zuby, ale jedno je jisté…nikam odtud nepůjdeš! A pokud to nechceš pochopit po dobrém, tak to půjde po zlém.“ Odtušil a otráveně přivřel oči, „ právě mě to přestalo bavit, jeden by se z toho zbláznil….Cassi, buď tak hodnej nebo ji uspím sám…“

Nera se otočila a její oči se opět setkaly s očima anděla. Ten ji sledoval s mírně nakrčeným čelem, ruce svěšené podél těla a v očích se mu zračila omluva. Castiel zvedl pravou ruku (Nera ji se zájmem pozorovala a doufala, že jí dotek anděla opět přinese klid na duši) a dotkl se jejího čela. Okamžitě upadla do spánku. Dean pohotově padající Neru zachytil a přenesl jí do panicroom. Připadal si jako podrazák, věděl, že to není vůči ní fér. Ale on taky neměl na vybranou, Cass řekl, že ji mají hlídat a ochraňovat ji, a proto musí zůstat tady. Položil ji na lůžko, přikryl ji dekou a chvíli ji tiše pozoroval, jak pokojně oddychuje.

Nera otevřela oči a přímo nad sebou uviděla ďáblovu past. Co se to k sakru děje? Poslední, co si pamatovala, byly modré oči anděla a pak – pak už nic. Sakra, co mi to udělal a kde to jsem? Posadila se na posteli a rozhlížela se po okolí. Musela se štípnout, nevěděla jestli náhodou ještě nesní a toto není jedna z jejích nočních můr. Nacházela se totiž v kruhové místnosti, jejíž stěny byly pokryté různými ochrannými symboly. Neru začínala přepadat panika – musí se z téhle místnosti dostat. Přešla ke dveřím a zkoušela je otevřít ,ale po chvíli si uvědomila, že je to marné.
Začala na ně bušit, ale dole bylo pořád ticho, přerušované pouze boucháním na dveře. Po chvíli uslyšela, jak někdo otevírá dveře a pak uviděla Sama.

„Ahoj, omlouvám se, fakt mě mrzí, že jsme ti to museli udělat. Ale musíš pochopit, že je to nezbytné – tady jsi v bezpečí, věř mi. Neboj, jak na něco s bráchou přijdeme, tak tě pustíme, ale zatím to musí být takhle.“
„Same prosím, nemůžete mě tu držet. Prosím….“ Dívala se na něj a začínala ji přepadat úzkost.
„Promiň, nejde to – donesu ti sem něco k jídlu….“a s těmito slovy lovec přibouchl dveře a odešel.

Nera vztekle kopla do dveří. Hlavně klid – zkusila se několikrát zhluboka nadechnout a vydechnout, ale nepomáhalo to. Sakra, začínala se jí točit hlava a bylo jí na zvracení. Sesunula se podél zdi, přitáhla si nohy k sobě a sklopila hlavu, kterou si ochranitelsky objala rukama i. V hlavě měla zmatek –nejen že neustále jí vnitřní hlas varoval, že toto se Torakovi rozhodně líbit nebude, ale čím déle zůstávala v uzavřené místnosti,tím více se jí vybavovalo její dětství a panika se začínala drát nezadržitelně ven. Snažila se na to nemyslet, ale před očima pořád viděla truhlu, do které byla tak často zavíraná.

------------------------

Nera byla vždy jiná než ostatní děti. Stranila se kolektivu a její snaha zůstat mimo dění zesílila ještě víc v době, kdy ji psychiatr označil za lhářku, protože si kvůli upoutání pozornosti vymýšlí, že slyší hlasy. Ostatní děti v dětském domově ji díky tomu označovaly za lhářku a blázna a vyhnaly ji ze svého středu. Nevšímala si toho, měla dost starostí sama se sebou, bylo opravdu těžké srovnat se s tím, co slyší. Bylo velmi těžké hlasy ignorovat, ale fakt se snažila.
Jednou ale byly hlasy příliš děsivé, úplně jí burácely v hlavě. Probudilo ji to a to, co ona byla nucená poslouchat, by nemělo být nikdy žádné dítě nuceno poslouchat. Nemohla popadnout dech – ty hlasy nabíraly na intenzitě a bylo jí z toho na zvracení, tak moc ji bolela hlava – bylo to ,jako kdyby moře bouřilo a ona stála útesu.
Chytila se za hlavu a začala plakat a hlasitě naříkat. Postupně tím vzbudila všechny děti v pokoji.

Přistoupila k ní nejstarší holka a hrubě s ní zatřásla: „Hééééj, ty poseroutko – přestaň tady kvílet. Chceme spát a nejsme zvědaví na tvoje divadýlko!“

Nera se na ni podívala uslzenýma a utrápenýma očima. „ Já nechci, aby mluvily – ať už přestanou!“ vzlykla.

„No ty vole, to mě poser!“ posměšně se usmála robusní holka,“ Na koho myslíš, že to tady ještě bude platit? My chceme spát, tak koukej přestat!“
Jenomže Nera nemohla – ta bolest byla příšerná a ona se začala bušit pěstičkama do hlavy.

„Neslyšela jsi mě?“ zavrčela holka s tváří tak blízko u jejího obličeje, až sebou Nera trhla.
„Víš co, dostaneš takové malé ponaučení, abys věděla, že lhát se nemá a že nás hlavně nemáš budit tím svým kvílením, smrade.“

Nera vyděšeným pohledem sledovala, jak její spolubydlící otevírají truhlu na hračky a vyndavají její obsah ven.
„Co to děláte?“ zeptala se přiškrceně.

Několik holek se začalo pochechtávat. Najednou jí někdo zezadu chytil za ruce a prudce s ní smýkl na podlahu. Kousla se to rtu a chuť krve v ní vyvolala pocit na zvracení. Dívky jí nemilosrdně hodily to truhly a víko se nelítostně, s definitivním bouchnutím zavřelo.
Nera uvnitř začala zběsile kopat a bušit do stěn truhly, panika jí sevřela hrdlo a šílená strachem lapala po dechu. Jediný projev účasti od okolí, byl posměšný smích a ona skrze díry, které truhla měla vyřezané ve tvaru kolečka z každé strany, pozorovala své okolí.
Vzápětí někdo zhasnul světla a Nera doufala, že se někdo smiluje a přijde ji zamknutou truhlu otevřít. Bylo tam těsno –ležela uvnitř schoulená do klubíčka a těžko se jí dýchalo. Přála si, aby to byl jenom zlý sen. Nebyl – a ona v truhle strávila celou noc.
Ráno ji pustily ven, jako by se nic nedělo.
„Jestli někomu jenom maličko něco kvákneš, tak to máš spočítaný, magorko.“ zasyčela na ni vůdkyně dětí a Nera se jí podívala přímo do očí. Všechno zlé je pro něco dobré a Nera se po této noci stala silnější a zařekla se, že bude vždy bojovat proti bezpráví a zlu. Velký a zavazující plán pro tak malou holčičku, ale díky této zkušenosti se začala formovat její duše a mohla tak později čerpat ze své skryté síly.

Rozhodla se, že o svém uvěznění řekne vychovatelkám. Ty jí ale nevěřily a daly jí přednášku o tom, že lhát a vymýšlet si je zlé a špatné a ona za to přijde do pekla.
Nera se zatvrdila a začala je všechny nenávidět. Nesnášela svůj život a nemohla pochopit, proč zrovna ona. Ze začátku se často obracela k andělům a prosila je, aby něco udělali. Ale odpovědí jí bylo jen ticho, jen občas měla pocit, že cítí vedle sebe něčí přítomnost. A ona se aspoň na chvilku cítila šťastná a milovaná.
Ale čím byla starší, tím míň se obracela na anděly a vlastně spíš pociťovala stupňující se hořkost a vztek na toho, kdo ji sem dostal.

Její zážitky z dětství se scvrkly na jednu dlouhou šňůru utrpení, různých škodolibostí a hlavně nocí strávených v zamčené truhle. Dětství, které mělo být nejkrásnější dobou, bylo její největší noční můrou, kterou pohřbila hluboko do sebe.
A teď, jak se zdálo, přišel čas zúčtování, čas postavit se vzpomínkám a sama sobě....

---------------------------------

No teda holky Tak to je naprosto luxusní pokračování!!!!! A ještě k tomu tak dlouhé!!!!! Velice se mi líbí vztah mezi Nerou a Casem Mohlo by to být ještě hodně zajímavé... A jsem ráda, že Nera neutekla, že jí Cas zastavil. Akorát to bude určitě zajímavé, když trpí klaustrofobií a je zavřená v panicroom Ale ten popis jejího dětství... wow Fakt mi jí bylo líto. Takže ještě jednou díky za pokračování a doufám, že na další nebudem zase tak dlouho čekat

Až hoši zjistí, čím Nera trpí od dětství, snad se jí omluví, ale ono to asi opravdu jinak nešlo, než ji zavřít. Děkuji za další pěkné pokračování.

vím, že nepřidávám pokračka tak často, jak si to čtenáři zaslouží, ale tak doufám, že své čtenáře tato povídka stále má

holky děkujeme moc za komentáře - hrozně moc nás těší

teď si užijte další část.........

----------------------------

Sam nesl tác s obědem dolů, do panicroom. Z vlastní zkušenosti věděl, že Nera určitě nebude mít nejlepší náladu, protože on sám si zažil, co je to být zamčený v této děsivé místnosti. Jak deprimující a ubíjející to může být.
Přišel ke dveřím a otevřel je. Na první pohled se zdálo, že v místnosti nikdo není a to nebylo vůbec dobré.
Sam rychle vstoupil dovnitř a rozhlédl se. Za okamžik ji uviděl – u stěny byla přilepená drobná postava, nekontrolovatelně se třásla a vydávala tiché,zoufalé zvuky.

Sam odložil tác na stůl a rychle se k ní sehnul: „Hej, co ti je? Nero, slyšíš mě?“ jemně ji vzal za ramena a mírně s ní zatřásl.

Nera zvedla hlavu, upřela na něj vyděšené oči a zastřeným hlasem zašeptala: „ Prosím, pusťte mě ven! Prosím, potřebuju na vzduch!“ a křečovitě sevřela jeho paže.
Pod jejím pohledem mu přejel mráz po zádech a došlo mu, že to nebude jenom tak. Vzal Neru do náručí a vynesl ji ze dveří.

Sam stoupal s Nerou v náručí nahoru po schodech a pak pokračoval dál ke dveřím. Ta se ho křečovitě držela kolem krku a s tváří zabořenou do jeho krku krátce, rychle dýchala. Když otvíral dveře,s pokoje vyšel Dean následovaný Bobbym.
„Co to sakra děláš?“ obořil se na mladšího bratra,“chceš, aby nám zdrhla?“
„Něco se jí dole stalo, nemůžeme ji tam zavírat.“otočil se na Deana,“ budeme muset vymyslet něco jiného.“
Vyšel na verandu a posadil Neru do křesla. Ta si okamžitě přitáhla kolena k bradě,objala je rukama a pohupovala se dopředu a dozadu.

Začínala se pomalu uklidňovat a jak panika ustupovala, navrch se začínal dostávat vztek. Pomalu potřásla hlavou a snažila se uvažovat chladně...( tak fajn, takto by to nešlo. Když se pokusím odtud dostat,tak mě vždycky zavřou a po dobrém to taky nepůjde. Budu muset aspoň chvíli předstírat, že tu zůstanu, aby je to ukolébalo a pak prostě odejdu.)
S tímhle plánem byla celkem spokojená, jen nevěděla, jak si poradí s andělem. Ten ji dokáže najít a přivést zpátky a taky pořád nechápala, co jí to provedl a jak to vůbec mohl udělat. Tak moc ji zklamal! A hlavně doufala, že Torak dá na chvíli pokoj a nebude spěchat se splněním výhružek.

Za sebou uslyšela tiché kroky a pak už jí někdo podával sklenku whisky. Vzala si pití a vzhlédla. Sam se na ni povzbudivě usmál:“ Nevím sice, co se ti tam uvnitř stalo, ale věř mi, že nejspíš trochu vím, jak ti muselo být. Taky mě tam zavřeli.“

Nera ho mlčky sledovala a ten velký lovec jí začínal být čím dál víc sympatický. A proto prostě nemůže dovolit, aby se jim kvůli ní něco stalo.
Bylo jí s ním příjemně a za chvíli si začali povídat. Když se setmělo, vrátili se do domu a Sam si šel po svojí práci a Nera vešla do pokoje, který sloužil jako pracovna a fascinovaně se rozhlížela po hromadách knih a různých svitků. Tady by dokázala vydržet hodiny a pomyslela si, že to na chvíli přece jen nebude tak špatné.
Pohledem se zastavila na nejstarším lovci, který seděl za stolem a očima byl přilepený k něčemu ve svých rukách. Přišla ke stolu, vzala flašku a nalila si dalšího panáka. Když se podívala znova na muže před sebou, viděla, že ji sleduje zkoumavě a zároveň nevěřícně.
Mírně se zamračila,“ Tak...když už tady musím zůstat, tak bych ráda věděla, proč si mě pořád tak prohlížíš? Jsem divná nebo co?“

Bobby se podíval beze slova zpátky své ruce a ona jeho pohled následovala. Uviděla, že drží v ruce fotku, hodně starou fotku a na ní byl zvěčněný rozesmátý pár.
„Já nevím, co si mám myslet, ale jsi jí tak podobná, že to ani není možné.“ promluvil tichým hlasem, „ podle mě jsi její dcera.“
„Co to říkáš?“ šokovaně se zeptala Nera,“ já nemám matku!“
„Dítě, každý máme rodiče, i když se nám to nelíbí.“ smutně se usmál lovec.
A opět pokračoval tichým hlasem, jakoby si povídal sám pro sebe:“ Proč jenom tak rychle zmizela? Ten telefon...chtěla mi něco důležitého říct...“ Lovec šokovaně zmlknul, jak si začínal dávat dvě a dvě dohromady. A dál už nic neříkal.
Nera po chvíli pokrčila rameny, tak tomuhle nerozuměla nebo taky možná ani nechtěla.

„Tak já půjdu nahoru se trochu vyspat“ zahučela a starý lovec jen nepřítomně pokýval hlavou.

Uprostřed noci s ní někdo začal třást a když se konečně probrala a otevřela oči, tak zjistila, že je zase celá zpocená. Pohledem přejela místnost, která byla jen málo osvětlena měsícem a u sebe na posteli viděla sedět Deana.

„No, to je dost. Už jsem myslel, že tě snad budu muset probudit polibkem jako Růženku.“ pobaveně pronesl a pak zvážněl,“ měla jsi nejspíš nějakou noční můru a to je nejlepší se probudit. Víš, vlastní zkušenost.“
Nera si jen beze slova odhrnula vlasy a trochu si povytáhla peřinu.
Dean se naklonil blíž k ní:“ Už jsi v pohodě?“
Když neslyšel žádnou odpověď, tak se naklonil ještě blíž a prohlížel si její obličej. Nera ve světle měsíce viděla, jak mu jiskří oči a pak ji políbil. Jeho rty hladily ty její a ruka jí přejížděla po klíční kosti a krku.
Tohle ji probralo úplně, silou odstrčila Deana od sebe:“ Tohle nebylo zapotřebí. Nejsi zas až tak neodolatelný, víš?“
Dean se sám pro sebe uchechtl:“Nechceš, abych tu s tebou zůstal? Jen tak pro všechny případy...nebo bysme nemuseli ani spát...“
Vstal a rychle odcházel ke dveřím, nechtěl riskovat, že mu něco rozbije o hlavu. Za tichého pochechtávání za sebou zavřel dveře.

Než zavřela oči, tak ještě jednou přejela očima pokoj. Něco se jí nezdálo a nemohla přestat myslet na toho, který chodil za ní do snů. Měla divný pocit, ale všechno se zdálo v pořádku a ona usnula bezesným spánkem.

Děláte si srandu, takhle to ukončit??? Mám ráda torturing, ale ne na sobě No, ale jinak pokračování super Řeknu, co si myslím... vypadá to, jako by byl Bobby Neřiným otcem To by bylo super!!! Bobby otcem... to jsme tu ještě neměli A že by tentokrát Dean nechal jedno srdce chladným Vypadá to, že na Neru zabírá spíš Sam Ta holka má asi dost vážnou oční vadu Ale jeden velký nedostatek to pokračování přece jen mělo... KDE JSTE ZTRATILI NAŠEHO MILOVANÉHO CASÍKA??? Doufám, že v dalším pokračování už nebude chybět, protože on a Nera Hehehe Takže ještě jednou... supeeeeeeer

Moc pěkné pokračování. Také mi připadá, že Neru spíš zaujal Sam. On Dean se chvílemi chová jako pěkný pitomec, tak čemu se pak diví. Ale jak je známo "protiklady se přitahují", tak kdoví ...... A Bobby jako táta, to by tedy byla bomba!!

bohdy: ničeho se neboj - na všechno brzy najdeš odpovědi
jančo: hrozně moc nás těší, že se povídka líbí...

a protože Polgaru zřejmě políbila múza, tak vám už dnes přidávám pokračování....

komentáře jako vždy vítány..........

-----------------------

Ráno sešla dolů do kuchyně, kde už všichni seděli a dívali se do nějaké mapy.
„Dobré ráno,“ zahuhlala a šla si nalít kafe.
Všichni pozdravili a Dean na ni mrknul a potutelně se usmál.
Nera dělala, že nic nevidí a obrátila svou pozornost ke stolu.
„Něco se objevilo?“ ukázala hrnkem na mapu.
„No, dostali jsme hlášku, že se zase něco dělo v tom ústavu, kde jsme se potkali.“ zasvětil ji Sam.
„Torak?“ zbledla.
„Zatím nevíme, ale chceme to tam jít omrknout.“ vmísil se starší lovec.
„Ok, tak za chvíli jsem připravená, jen mi musíte půjčit nějakou zbraň, moje jaksi zůstaly doma.“ a rychle srkala horké kafe.
„Ale ty s náma nejdeš!“ zvedl obočí Dean,“ Zůstaneš tady s Bobbym.“
„Tak to ne! Hele, jsem v tom dobrá a vemte to tak, aspoň mě budete mít na očích,ne?“ ohradila se.
Dean si ji chvilku prohlížel přimhouřenýma očima a Nera mu oplácela stejně, po chvíli pokrčil rameny:“ Dobře, vlastně je to pravda a ruce navíc se vždycky hodí. Za půl hodiny odjíždíme.“

Zaparkovali opět pod tím vysokým stromem a vystoupili z auta. Z kufru vyndali zbraně a obhlíželi okolí. Kolem bylo ticho, jen vítr si pohrával s popadaným listím a nikde neviděli žádný pohyb.
Nera opět cítila zlo a tentokrát to bylo horší než v prvním případě a žaludek se jí sevřel.

Nepozorovaně se dostali do budovy a Nera je vedla dolů do sklepa, kam ji táhl její šestý smysl.
Opatrně otevřeli dveře do velké místnosti, kde se skladovali nepotřebné věci, stará lůžka a použité nástroje. Vypadalo to, že je všude klid, ale jí přejížděl mráz po zádech a měla velmi špatný pocit.
A najednou zaútočili, bylo to tak rychlé, že ani nevěděli, proti kolika démonům vlastně stojí. Pár jich poslali k čertu, ale vždy se objevil další. Koutkem oka viděla démona, jak blíží k Deanovi a zároveň švihá rukou. Nemohla nic udělat, měla sama plné ruce práce, ale aspoň ho varovala výkřikem. Jak ale zahlédla,bylo pozdě. Zaslechla svištivý zvuk a Deana něco strhlo k zemi a táhlo ho pryč. Jen chvilku nepozornosti z její strany a v boku ucítila ostrou bolest, jak jí čepel nože proťala kůži a cítila svoji krev, která se jí vsakovala do kalhot.
Prudce se obrátila a zaútočila na protivníka, který znova máchl nožem a zasáhl její rameno. Dokončila obrat a hodila po démonovi stříbrnou hvězdou a ta se přesně zabodla mezi oči.
Rychle se posunula ke stěně, aby měla krytá záda a čekala další útok...Ale jak to rychle začalo, tak to rychle skončilo.
Zprudka oddechovala a prohledávala očima okolí. Bok a rameno ji začínalo bolet a pálet, jak adrenalin opadal. Zvedla ze země pohozenou brokovnici a pevně ji sevřela do zdravé ruky.
Krok za krokem prohledávala místnost, ale po klucích nebylo ani památky. Jen o proběhlém boji proti přesile, ale pokud viděla, tak nikde nebyla žádná krev, kromě těl mrtvých démonů.

Nera byla ale přesto zoufalá...znamenalo to jedno, démoni měli bratry a její noční můry se pomalu, ale jistě stávaly skutečností.
A ona věděla, co musí udělat.

------------------

Jakmile Bobby zůstal sám ve domě, vrátil se ke stolu a ztěžka se posadil do křesla a znovu a znovu se díval na černobílou fotografii.
Nera byla tak hrozně podobná dívce z obrázku, jakoby se vrátil čas a ona ho přišla navštívit. Bobby otočil fotku a na zadní straně si ještě jednou přečetl datum. Podle toho, co o Neře zjistili kluci a když si to ještě jednou přepočítal ,to do sebe zapadalo. Bylo by to moc náhod za sebou a po bohatých zkušenostech na náhody nevěřil. Vycházelo to – prostě to všechno vycházelo!

Dívka z fotografie se na něj usmívala. Znal jí sice tehdy jenom krátce, a bylo to tenkrát taky poprvé a naposled, kdy Bobby podvedl svou ženu. Miloval je obě – sice každou jiným způsobem, ale miloval. Jane ale brzy opustila město a nechala ho tam beze slova rozloučení, vlastně až příliš rychle. A ten její telefon v ten den….nikdy tomu nevěnoval zvláštní pozornost, ale teď, po tolika letech mu to začalo připadat přinejmenším zvláštní.
Byla velmi mladá a on to vždycky bral tak, že ji přestal bavit a rozhodla se odejít do většího města hledat svoje štěstí. Už o ní nikdy neslyšel, i když je pravda, že se ji ani nesnažil hledat. Ovšem nikdy by ho ani ve snu nenapadalo...... – ale co si to zase vymýšlí za blbosti? Proč by mu to zatajila? – jako odpověď na otázku se objevila myšlenka na ten divný telefon….

Bobby byl tak hluboce zamyšlený, že si vůbec nevšiml anděla, který ho ode dveří pozoroval.
Bobby si s pohledem upřeným na fotku povzdychl a vstal, aby si donesl novou flašku medicíny.
Nepřítomně se podíval ke dveřím, kde tiše postával anděl. Bylo to tak nečekané, že se lekl, zakopl o shrnutý koberec a jak hledal rovnováhu, shodil si hromadu knih.
Rozlétly se po zemi a Bobby zaklel , “Sakra Cassi , vím, že jsi anděl, ale proto tady nemusíš stát jako svatej na mostě! Málem jsem dostal infarkt! Už se Deanovi nedivím, že je z tebe tak vystresovanej.“
Upravil si svou ušmudlanou kšiltovku a pokračoval: „ Řekl bych, že bys měl mít něco důležitějšího na práci než děsit starého chlapa k smrti…“

Castiel nechápavě stáhl obočí a pomalu přešel ke stolu a po cestě se vyhýbal popadaným knihám. Posadil se na židli a vzhlédl k lovci, „Musíme si promluvit.“
„My dva? Co se děje Cassi?!“ vrátil se na svoje místo a poslepu usedl do křesla. Sice nevěděl o co jde, ale podle tónu, jakým to Castiel řekl to nebude nejspíš nic příjemného.
„Já vím, nad čím přemýšlíš a vím, co tě trápí.“pod upřeným pohledem lovec znejistěl a náhle se třesoucí rukou si nalil skleničku.
„Asi nemyslíš ty kuří oka, že?“ snažil se zlehčit situaci.
„Ne, o těch nic nevím.“ Zmateně se zamračil anděl, “ Mám na mysli Neru. A ty to víš…odpověď sis dal sám, ale abych vyvrátil tvoje pochyby…Ano, je to tvoje dcera.“
V tu chvíli se Bobby zrovna napil a když uslyšel Castielovo prohlášení, rychle polknul a málem se udusil. Do očí mu vhrkly slzy, obličej mu zrudnul a namáhavě se rozkašlal .
„Cože?.... Cassi toto není zrovna nejlepší vtip!“ vyrážel mezi záchvaty kašle.
„ Já nežertuji.“ Vážně potřásl hlavou anděl a zvědavě kašlajícího lovce pozoroval.
Ten se snažil informaci vstřebat – nešlo to, bylo to příliš čerstvé a příliš neuvěřitelné. Sice si to myslel, ale to byly jen jeho domněnky a něco jiného bylo to mít takto potvrzené a přímo z nebes.

„ A Nera to ví?“ zeptal se Bobby, když přestal konečně vykašlávat pálící tekutinu z plic.

„Neví, a proto jsem za tebou přišel, proto jsem zde. Ona se to nesmí dozvědět, v žádném případě ne teď! Kdo ví, co by to udělalo a mohlo by se stát, že by si vybrala špatnou stranu.“ Castiel se naléhavě díval na staršího muže před sebou a důrazně se naklonil k němu, „ co všechno o ní víš?“

„Nic, jen to, co zjistili kluci, když po ní pátrali.“ Rozpačitě zahučel Bobby a zároveň se s nadějí podíval na anděla, že mu o ní něco řekne.
„Nera je silná dívka, teď.. – ale dětství neměla vůbec jednoduché, vyrůstala v dětském domově a kvůli tomu, co si prožila, svým rodičům nikdy neodpustila. A proto nesmí vědět, že jsi její otec! Jen se chci ujistit, že to chápeš. Že to tak musí zůstat.“ zkoumavě pozoroval muže před sebou, který během jeho řeči bledl .

„Žila celej život v děcáku. Panebože….“ Zašeptal Bobby a uvnitř mu začal hlodat červík viny.

„Ano žila, ale to teď není důležité. Můžu se spolehnout, že jí to neřekneš?“ ujistil se ještě jednou anděl,: „ Je to nejen nebezpečné, ale hodně by jí to ublížilo. Slib mi to!“
„Jistě, neřeknu jí to… – ví to ještě někdo jinej?“ zeptal se Bobby.

„Ne, je to jen mezi námi.“ a vzápětí se lovec díval na prázdnou židli na druhé straně stolu a nic nenasvědčovalo tomu, že tento podivný rozhovor vůbec proběhl .

Já to věděla!!! Tak Nera je Bobbyho dcera...hmm... no, nevím jistě, jestli je nejlepší řešení zatloukat pravdu Nera se časem určitě pravdu dozví, a pak to bude ještě horší. A co kluci Co se jim stalo??? To bude pro Neru dost kruté, když tušila, co se stane a nic s tím nedokázala udělat Takže prosím rychle další pokračování A abych nezapoměla...

Tak to je fakt hustý. Bratři jsou pryč, Nera zraněná. Dokáže jim i sobě vůbec pomoct??? Díky za další super část.

pro všechny čtenáře mám dobrou zprávu - a tím je další část
moc nás zajímá, co si o tom myslíte, tak se nebojte a pište - Nemixík je tolerantní

a teď už mlčím a užívejte si další kousek..

.............................

Ani nevěděla jak se dostala k autu a po větší námaze se dostala dovnitř a nastartovala.
„Tak toto mi Dean nejspíš neodpustí, takhle se mu vloupat do auta a ještě mu zakrvácím sedadlo.“ pochmurně se usmála, ale vzápětí posmutněla,“ jen aby měl ještě možnost se vztekat...“

Když přijela domů,tak prošla celým bytem a hledala nějaké stopy po démonech, ale všechno se zdálo být v pořádku.
Na baru sebrala flašku whisky a cestou do koupelny si pořádně přihnula. Potřebovala se sebrat, protože teď se musela ošetřit a to nebude vůbec příjemné.
V koupelně ze sebe stáhla zakrvácené oblečení a zkoumala své rány. To, co viděla ji trochu uklidnilo, už na tom byla i hůř. Podívala se na svůj odraz do zrcadla, viděla svoje bolestí rozšířené oči a uvědomila si, že celou dobu má zaťaté zuby.
Po paměti zvedla flašku a znovu si pořádně lokla pálivé tekutiny. Začínala se cítit trochu otupěle, a proto si musela začít dávat pozor, aby to nepřehnala. Dnes ještě potřebovala čistou hlavu a to víc než kdy jindy. Musí najít kluky a musí je najít pokud možno živé. Nedovedla si představit, jak by s tím vůbec dokázala žít.
Znovu zvedla flašku, zatnula zuby a rychle si nalila alkohol na ránu na rameni. Do očí jí bolest vehnala slzy a skrze zaťaté zuby jí uniklo zasténání.
Vzala ručník, namočila ho do studené vody a opatrně si očistila ránu. Když byla čistá, tak nevypadala tak zle, dokonce ani na šití to nebylo.
Díky alkoholu a studené vodě rána přestala krvácet a to bylo jen dobře. Zkusmo pohnula rukou a natlačila rameno dozadu. Sice to bolelo, ale ruka ochromená nebyla a to bylo teď to nejpodstatnější, protože ji bude potřebovat.
Horší to bude s ránou na boku. Tu vykrýt nestačila a proto bude nejspíš hlubší a taky bolestivější.
Opatrně ji otřela ručníkem a pak musela znovu, protože na ráně a kolem ní bylo až příliš zaschlé krve. Když byl řez očištěný, Nera se zamračila. Vypadalo to špatně, okraje byly dál od sebe a rána pořád slabě krvácela.
Zhluboka se nadýchla, zaťala zuby a nalila na ránu pořádnou dávku whisky. Když jí bolest pronikla až do mozku, stačila jen rychle položit flašku na skříňku a křečovitě sevřela rukama desku. Schoulila se do sebe a zároveň jí unikl ostrý výkřik a hned na to začala hlasitě nadávat. Zároveň se snažila zhluboka dýchat a snažila se najít v sobě vztek, aby mohla pokračovat. Ještě si to musela sešít a na to se teda vůbec netěšila.

Nějakou chvíli stála se skloněnou hlavou a sbírala síly k dalšímu pokračování, když se jí najednou za zády ozvalo: „ Proč to děláš? Proč se tak trápíš?“ nechápavě a zmateně se ptal sametový hlas a když zvedla hlavu, uviděla v zrcadle Castiela.
Stačil jí jediný pohled na anděla, který tam stál a celý zmatený se na ni díval. Jeden jediný pohled a vztek se v ní probudil plnou silou.
Prudce se obrátila a zalapala po dechu, jak se jí rána opět otevřela a začala z ní stékat čerstvá krev a kapala na podlahu.
Castiel ji pomalu přejel pohledem, sklouzl dolů na bok a s hrůzou sledoval kapající krev.

„Co tu hledáš? Nemáš nic jiného na práci, než mě sledovat?“ vztekle na něj zavrčela.
Anděl na ni upřel svůj modrý pohled plný bolesti a lehce zakroutil hlavou. Znovu ukázal na její zranění a zopakoval otázku :“ Proč...?“
„ Musím si to ošetřit, abych mohla zase jít. Takže jestli nemáš ještě nějaké duchaplné otázky, tak zase zmiz, nechci tě vidět.“ Věděla, že je zlá, ale nemohla si pomoct. Tak moc to bolelo a taky pomyšlení na to, co se asi děje s kluky jí zrovna nepřidalo na náladě.

Castiel na ni ještě chvíli strnule zíral a pak se pomalu rozešel směrem k ní.

„Nechoď ke mně! Jak mám říct andělovi, že ho nechci vidět?“ zasyčela na něj a ustoupila krok dozadu a bolestivě narazila na skříňku.
Castielův pohled ztmavnul a ona v jeho očích četla rozhodnutí, jen nevěděla, k čemu se rozhodl a neměla z toho dobrý pocit.
Pomalu přišel těsně k ní a zvedl ruku...
„Varuju tě...jestli mě zase uspíš nebo cos mi to tam udělal, tak ….“ trhla hlavou dozadu a ještě se kousek zaklonila.
Hned na to se jí ruka anděla dotkla na poraněném rameni a Nera cítila, že ji přestalo bolet. S údivem pohlédla na místo, kde byl ještě pře chvílí krvavý šrám, ale teď bylo místo čisté.
Pohlédla Castielovi do očí a uvědomila si, že má v úmyslu jí zahojit i bok. Jenže....jedna část v ní přímo křičela, ať se jí dotkne, ať jí zbaví bolesti a že chce cítit jeho dotek na své kůži. Že po tom celou svou bytostí touží.
Druhá část se toho obávala, měla strach sama ze sebe. Z toho, že by už nic nebylo jako dřív a ona by byla uvězněná v něčem, o co ale vůbec nestála. Protože by jí to přineslo jen trápení a nic dobrého.
Otevřela ústa, ale nic z nich nezaznělo...její oči se topily v modři andělových očí a ona zatajila dech. Pak ucítila lehký dotek na svém boku, teplo vycházející z jeho dlaně a bolest se pomalu vytrácela. Nera si zahanbeně uvědomila, že si jeho dotyk na své kůži vychutnává a vlastně ani nechce, aby to skončilo...

Kouzlo chvíle, kdy byli jen oni, bylo přerušeno zvonkem u dveří. Nera omámeně zamrkala a hned v další chvíli už bylo místo, kde předtím stál Castiel, prázdné. Ještě chvíli stála a vyrovnávala se z pocitem zklamání a když dostala emoce pod kontrolu, zašeptala:“ Děkuju....“
Zvonek se naléhavě ozval znovu.

Přešla přes chodbu do ložnice, hodila na sebe tričko a kalhoty a šla ke dveřím. Před kukátkem se jí objevil rozrušený Bobbyho výraz. Otevřela mu dveře a mlčky ho pustila dál.

„Ty jsi tady sama? Kde jsou kluci?“ byl nervozní pořád víc a rozrušeně si přejížděl rukou po tváři.
„Máme domluvu, že se budou v určitou dobu ozývat a když se nic nedělo, tak jsem to zkusil sám a nic. Co se stalo?“
Nera se na něj smutně podívala a pak uhnula pohledem,“ Víš, napadli nás démoni...bylo jich hodně, no a kluci...já, k čertu, vlastně ani nevím, co se s nimi stalo a kde jsou.“
Bobby ji přejel zaraženým pohledem a zaútočil na ni,“ A kdes byla ty? Schovávala ses nebo co? Jak tak koukám, nevypadáš jako po boji a oni...“
„Zmlkni! Za prvé: nikde jsem se neschovávala, za druhé: varovala jsem vás, ale vy jste mě neposlouchali a za třetí: byl tady anděl a vyhojil mě..“ rozhořčeně skočila lovci do jeho litanie a to obvinění v jeho hlase ji zabolelo.
„Dávej si pozor na jazyk nebo tě ohnu přes koleno a naplácám ti. Takto se ke mně chovat nebudeš, já jsem tvůj...“ Bobby nad sebou ztrácel kontrolu a příliš pozdě si uvědomil, jakou udělal chybu.

Nera celá ztuhla, jen oči se jí nebezpečně blýskaly a chvíli proti sobě stáli mlčky a napětí by se dalo krájet.

„No...tak to dopověz! Co jsi tím myslel?“ ledově se zeptala a oči jí ztvrdly.

Bobby se ošil a najednou nevěděl, jak by z té kaše vybředl. Odkašlal si a podíval se dolů na svoje ruce.
„Já...to jsem nechtěl. Vlastně...neměl jsem ti to říkat, ale no...jak jen bych...já jsem tvůj otec, Nero.“ celý nervózní to ze sebe vysoukal a čekal nějakou odezvu.
Bylo ticho, skoro zhmotnělé napětí by se dalo krájet a Nera na něj strnule zírala.

„Lžeš!“ vyštěkla na něj, „ už nechci nic slyšet a ty se seber a vypadni. Je mi jedno, kdo jsi a kdo ti takovou blbost nakukal, ale to už stačilo. Seber se a vypadni.“

Otočila se k němu zády a začala si připravovat zbraně. Bobby ještě chvíli konsternovaně stál a vůbec nevěděl, co by měl udělat. V hlavě mu zněl Castielův hlas – NESMÍŠ jí to teď říct! Slib to!
A on by se nejraději propadl někam hluboko, třeba až do pekla za to, co teď provedl.

„ Vím, že nechceš nic slyšet, ale....já ti to musím říct,“ promluvil k Neřiným ztuhlým zádům,“ hned jak jsem tě uviděl, jsem něco tušil. A když jsem pátral dál, tak to začalo dávat smysl. Já...znával jsem tvou matku, ale potom zmizela...Nero, prosím...musíš mi věřit, já jsem nevěděl, že jsi na světě! Jinak bych..“ Bobby zahanbeně zmkl a když se nedočkal žádné reakce, tak pokračoval,“ a Castiel mi to potvrdil...“
Nera zavřela oči a cítila, jak jí po tváři stéká osamělá slza. Tak ON to věděl...věděl to a ani mu nestála za to, aby jí řekl, že má někde rodinu...
Bolelo to, to zklamání tak bolelo, jakoby jí někdo udělal díru do hrudi...

Ale potom se v ní začal vzdouvat vztek a pořád rostl...Otočila se na lovce a mrazivě mu řekla:“ Už si nemáme co říct...vypadni a zavři za sebou dveře. Já mám práci.“ A opět se k němu nesmlouvavě otočila zády. Bobby si povzdechl a o chvíli později Nera slyšela, jak se potichu zavírají dveře.

Opřela se o stůl a snažila se získat svou rovnováhu, ale to prázdno a zklamání bylo příliš veliké, že se s tím v tuto chvíli nedokázala vyrovnat. Odložila to tedy na jindy a začala se celou svou bytostí soustředit na svůj narůstající vztek.
Bude ho opravdu potřebovat.....

WTF???!!! Tak to je nářez!!! Teda!!! Úplně jste mi holky vyrazily dech a já vůbec nevím, co napsat Nejprve ta scéna s Casem To je prostě bomba!!! Jak Nera nechce ošetřit, a pak jak si vychutnává Casův dotek... kdo by si ho nevychutnal, že Doufám, že ti dva to spolu ještě pořádně rozjedou A pak se Bobby přeřekl a všechno Neře vykecal Jsem zvědavá, jaké to bude mít následky. Ale bylo mi chudáka Bobbyho líto. Snad ho vezme Nera časem na milost A poznatek na závěr... vůbec mi tu nechyběli kluci Tím samozřejmě nechci říct, že se na ně v dalším pokračování netěším!!! Takže směle do toho Holky, jste fakt třída

bohdy: to já ne - to celé POLGARA - ta holka to prostě umí......

BOHDY: jééééé, já se snad začnu červenat
opravdu velmi mě potěšil Tvůj koment, jsem ráda, že se Ti to líbí

a k pokračování....hmmmm.....průsery nám nekončí a jak to bude???

už bys mě mohla znát, že nic není tak, jak to vypadá, že Nemixíku?

tak sand si to budeš užívat i nadále a na conu mě nezakilluješ

Polgara: To samozřejmě záleží na tom, jaké bude další pokračování Ale víš jak... Ruby je dost velká bitch, tak bych zbytečně neriskovala

a jééééje, tak to musím Nemix zarazit ruku, aby sem nic nedávala, protože jinak.......asi bych radši nedorazila

Castiel-leviathanův smích... muhahááááá

To je tedy situace. Nera je naštvaná, Bobby by se nejraději v pr.... viděl a Sam s Deanem??? Super pokračování.

protože mi Polgara tu ruku nakonec nezarazila, tak přidávám další část

užijte si jí a komentujte - zpětné reakce jsou důležité.....

..................

Vztek, bolest a zklamání...všechny tyto emoce jí za chvíli pomohly soustředit se na úkol, který před ní ležel. Neměla ani ponětí, kam má jít a kde má hledat, ale věřila svým schopnostem a instinktům. Jedno bylo dobré, začínala v ní převládat a narůstat potřeba pomsty a démoni jsou jedním z nejlepších cílů.

Připravovala si zbraně a zrovna když se sehnula pro široký lovecký nůž se stříbrnou čepelí jí hlavou projela bolest a nohy se pod ní podlomily. Seděla na podlaze a před vnitřním zrakem viděla oba bratry ležící na podlaze s rukama připoutanýma k mohutnému sloupu.
Do vize se ozval známý hlas v její hlavě,“ Nero, opravdu mě začíná zlobit, že jsem musel čekat! Ale teď, když už jsi poslala anděla pryč a zbavila se i toho starého opilce, můžeme začít s vyjednáváním.“

Přitiskla si ruce ke spánkům a hlas duněl dál,“ Právě jsem ti nabídl pohled na kamarády a pokud je chceš zachránit, mám pro tebe nabídku. Řeknu ti, kam máš jít a ty přijdeš beze zbraní a hlavně sama! Tak si dávej velmi dobrý pozor, aby nikdo nevěděl, kam jdeš. Myslím, že je ti naprosto jasné, že v případě porušení podmínek, tvoji přátelé zemřou a ne zrovna pomalu.“
„Dobře,“ zašeptala,“ kam mám jít?“
„Výborně, tak se mi to líbí, hodná holka!“ zněl hlas spokojeně,“ určitě znáš ten starý, nepoužívaný sklad na konci města. Chci, abys přišla sem....a Nero...žádné podrazy, doufám, že si rozumíme!“
„Neboj se, já svoje slovo splním.“odsekla,“ jen abys ty splnil to svoje, že se klukům nic nestane.“
Jenže hlas už byl pryč a v hlavě jí dozníval pobavený smích....

Ztěžka se zvedla z podlahy a chvíli zvažovala svoje možnosti. Jenže ať to probírala z jaké chtěla strany, tak jí pořád vycházel ten samý scénář. Rezignovaně si povzdechla a začala se chystat na cestu. Brokovnici nechala ležet na stole a přidala k ní z pouzdra, které měla u sebe i pistoli. Velký nůž s širokou čepelí položila vedle zbraní a chvíli rozvažovala nad úzkou, ostrou dýkou. Pak pokrčila rameny, přece jen se jí příčilo jít úplně neozbrojená, a proto dýku zasunula do pouzdra na kotníku a stáhla přes něj nohavici. Naplnila placatku svěcenou vodou, musela mít aspoň nějakou možnost – jedno jak malou.

Vyšla z bytu a odešla dozadu k požárnímu schodišti, přece jen nevěřila, že by Bobby jen tak odjel a ona nemohla dopustit, aby ji sledoval.
Neviděla nic, co by nasvědčovalo tomu, že ji někdo sleduje, ale i přes to párkrát odbočila do míst, kde by snadno poznala, že ji někdo sleduje.
Když konečně zastavila u skladu, šeřilo se.
Vypnula motor, zůstala chvíli sedět za volantem a zhluboka dýchala. Snažila se připravit na to, co ji čeká, jenže to šlo dost těžko vzhledem k tomu, kdo byl protivník. Navíc ji očekával a taky předpokládala, že nebude sám.

Pomalu otevřela dveře a vystoupila. Trhla hlavou a pomyslela si : „no co, celý život byl posraným nahoru, tak jdu na to a udělám to nejlepší, co budu moct.“

Došla ke dveřím,vzala za kliku a ony se s hlasitým zaskřípěním otevřely. Chvíli zůstala stát a nechávala oči přivyknout příšeří. Nikde neviděla žádný pohyb, všude byla jen hromada harampádí a tak šla pomalým krokem dopředu. Vzadu skladiště uviděla lítací dveře a šla rovnou k nim.
Pomalu je otevřela a rozhlédla se kolem po místnosti, která sloužila nejspíš jako dílna. Všude visely řetězy, u jedné stěny stát bytelný ponk a všude bylo poházené nářadí.
U vzdálenější stěny její oči zaregistrovaly nějaký pohyb. Rychle přeběhla přes volný prostor a poklekla u kluků.
Oba bratři seděli na vlhké, špinavé zemi a oba nevypadali nejlíp. Z boje si odnesli šrámy, oba dva byli pokrytí zaschlou krví.
„Rychle kluci, jak na tom jste? Mohli byste jít?“ zašeptala a pozorně sledovala okolí. Vůbec se jí nelíbilo to ticho, zlověstné ticho, které nevěstilo nic dobrého.
Dean k ní zvedl hlavu:“ Jak jsi zjistila, kde nás drží?“
Podívala se na něj, přes krk a tvář se mu táhla ošklivě napuchlá, krvavá rána. Zkontrolovala Sama, který musel mít ránu někde na hlavě, ze spánku až na krk měl zaschlou stružku krve.
„Nemyslíš, že je to teď jedno? Musíte odtud hned pryč...“ a mezitím, co odpovídala, kontrolovala jejich pouta a jak by se daly sundat.
Zrovna když se zvedala, aby se podívala na Sama ji něco odhodilo tak silně, až narazila na stěnu. Chvíli otřeseně ležela a pak se pomalu postavila na nohy. Rameno, kterým narazila do stěny ji bolelo jako čert.

„ Tak vítej mezi nás, Nero. Snad sis opravdu nemyslela, že to bude tak jednoduché, že ne?“ hlas tentokrát nezněl uvnitř její hlavy, ale vycházel z tmavého rohu.
Pomalu vystoupil a upřel na ni tvrdé, tmavé oči. Chvíli se navzájem prohlíželi a pak démon jemně kývl hlavou. Okamžitě ji z obou stran sevřeli dva démoni a odtáhli jí ruce od těla. Torak znovu lehce pokývl hlavou a před ní se objevil třetí démon. Začal jí přejíždět rukama po těle a viditelně si to užíval. Sjel jí rukama k zadní kapse kalhot, kde měla placatku se svěcenou vodou a vytáhl ji ven. Otočil se na svého šéfa a natáhl k němu ruku s kořistí. Torak přišel blíž a vzal ji do rukou. Odšrouboval uzávěr, přičichl k obsahu a znechuceně se zašklebil. Pak obrátil placatku a celý obsah vylil na podlahu.

„Hledej dál, myslím, že mě Nera nezklamala.“ rozkázal a sledoval démona, jak jí přejíždí po nohou. Bylo jen otázkou času, kdy objeví malou dýku. Opatrně ji vytáhl z pouzdra na noze a předal ji Torakovi.

„Tak já fakt nevím, co s tebou mám dělat. Když nerozumíš ani jednoduchým příkazům.“ zabručel,“a protože jak známo po provinění přichází trest....“ lehce pohnul rukou a než ji oba démoni otočili zády k Torakovi, zahlédla v jeho ruce nějakou smotanou věc.
Hned vzápětí z ní strhli košili a na holých zádech ucítila studený vzduch.
Podívala se stranou na Deana, který ji pozoroval a v očích měl lítost. Než si stačila pomyslet, proč ji asi starší lovec lituje, uslyšela svištivý zvuk a hned na to ucítila švihnutí přes záda a nějaké ostré konce jí trhaly kůži.
Hlasitě vykřikla, jak ji bolest zastihla nepřipravenou. Okamžitě si skousla ret, až ochutnala svou vlastní krev.
Svištivé zvuky se opakovaly pořád dál a její záda se pokrývala ranami od biče a krev jí stékala dolů a vsakovala se do kalhot.
Bolest se stupňovala a jí se přes zaťaté zuby tlumeně ozývalo sténání. Po chvíli, která jí připadala jako věčnost, svištivý zvuk přestal a démoni jí obrátili zpátky.
„ Tak, to by mohlo jako ponaučení stačit.“ironicky se pousmál,“ taky si přece musím nechat něco na potom. Ale...“ zúžily se mu oči do malých čárek,“ co asi tak udělám tady s těmi červy? Nedodržela jsi slovo...“
„ Prosím, neubližuj jim...to je jen má vina.“ prosila,“ pusť je a já udělám, co budeš chtít.“

„Ale jistěže uděláš, co budu chtít! Jen ti musím ještě dát důvod.“ posměšně se usmál Torak a ti dva, co ji drželi, ji odtáhli ke stěně. Cítila, jak jí navlékají na ruce provazy a vytahují ji tak vysoko, až se země dotýkala jen špičkama nohou. Prudká bolest v ramenou se přidala k té, co už cítila.
Její trýznitelé přešli k lovcům a zůstali stát každý u jednoho z nich.
Nera zavřela oči a snažila se v otupělém mozku vymyslet něco, co by pomohlo bratrům.

„Otevři oči a podívej se, cos způsobila.“práskl hlas hned vedle ní.

„Já nemůžu...nemůžu se dívat,jak někdo kvůli mně trpí...“myslela si zoufale, ale její mučitel byl zjevně jiného názoru. Přiložil jí ruku pod klíční kost a zamumlal nějaká slova. Hlava se jí zvedla prudce vzhůru a sklad se naplnil jejím výkřikem. Ústa se jí naplnila vlastní krví a cítila, jakoby se jí vevnitř všechno trhalo na kusy.
„Dívej se a skončí to...“ vemlouval se jeho hlas.
Už to nešlo, prostě to nešlo vydržet a Nera zahanbeně otevřela oči a podívala se směrem k lovcům.
Torak stáhl ruku a jí se ulevilo do té míry, že mohla dýchat.

Viděla, že se oba lovci snaží postavit na nohy a slyšela, jak si Dean něco hučí sám pro sebe.
Podařilo se mu postavit a obrátil se na Toraka,“ No, to seš mi ale hrdina, takhle mučit slabou holku! Nic lepšího neumíš?“ pohrdavě odplivl na zem krvavou slinu.
Torak jen povytáhl obočí a Dean vyhekl, jak ho zasáhla kovová trubka přímo do ledvin. Srazila ho na kolena a další rána ho zasáhla částečně do ramene a do hlavy, kde mu způsobila dlouhý krvavý šrám. Z rány mu začala stékat čerstvá krev a vsakovala se do límce jeho bundy.
Samovi se nevedlo o nic líp. Pokusil se zaútočit na démona, který stál vedle něj, ale připoutané ruce mu dovolily pouze omezený pohyb. V démonově ruce se zablýskla čepel a zabodla se do stehna velkého lovce. Bodnutí mu nohu podlomilo a on padl na koleno. Démon se přesunul lovci za záda, jednou rukou ho chytil za vlasy a pod krk mu přiložil nůž. Pak vzhlédl k Neře a pomalým pohybem vedl řez přes lovcova prsa, která se okamžitě zbarvila krví.

Torak, zjevně pobavený, se podíval na Neru,“ Tak co děvče...podívej se na ty hrdiny. Mám pokračovat nebo nemám? Vždyť toho po tobě nechci zas tak moc. Potřebuji zničit anděly a k tomu potřebuji tvou asistenci. Ti okřídlení fanatici mi dělají čáru přes rozpočet, a proto potřebuji vědět, co plánují. No a ty mi k tomu pomůžeš, zlato.“
S těmi slovy přistoupil k ní, vzal ji za bradu a otočil ji k sobě.
„Tak co zlato, co na to říkáš?“ jeho hlas málem spokojeností předl.

„Nic mu nedávej! Slyšíš? Vydržíme, co musíme....ale ty mu nic nedávej...“ rozezněla se Deanova slova místností a zbytek utonul v bolestném zasténání, když dopadla další prudká rána.
Nera se podívala do lovcových zelených očí, ve kterých se navzdory bolesti zračilo odhodlání a taky podpora. Pak přenesla svůj pohled na Sama, který měl stále ještě nůž na krku a taky jeho pohled jí dával souhlas, aby se zachovala tak, jak musí.
Obrátila se znova na svého věznitele a chladně se mu podívala do očí:“ Trhni si nohou a táhni do pekla, kam patříš.“
„Nero, Nero, Nero....jak se zdá, asi jsi mi nerozuměla, budu ti to muset vysvětlit důrazněji!“ zavrčel a přistoupil k ní ještě blíž. Sáhl rukou do svého kabátu a vytáhl její ostrou dýku. Chvíli si s ní pohrával a pak se přiblížil rty k jejímu uchu.
„Cítím z tebe anděla....ty už se spouštíš i s takovými zmetky?“ přiložil ostrý hrot na ten bok, který jí Castiel vyhojil a přitlačil. Dýka projela kůží a svaly úplně lehce a zahojená rána se otevřela.
Torak vedl řez přes celé břicho na druhou stranu a jí to způsobovalo větší bolest už jen tím, že měla svaly napnuté.
Nechtěla dát najevo svou slabost, ale i statečnost má své meze, výkřik jí bublal skrze zaťaté zuby a nabíral na síle až se rozezněl plnou silou.
A ve chvíli toho největšího utrpení se jí před očima objevily milované, jako nebe modré oči a dávali jí sílu vydržet.
Upnula se celou svou myslí jen na ně a snažila si vzpomenout, jaké to bylo, když se jí dotýkal.
S vypětím všech sil zaťala lícní svaly a při rozumu ji držela jen vzpomínka....vzpomínka na svého anděla ochránce....
I přes to, jak ji ranil, i přes to, že ho nechtěla už nikdy vidět....i přes to se k té vzpomínce upínala celou svou myslí....

Zhluboka dýchat!!! Jako... já nemám slov... To je PERFEKTNÍ A nekecám a neříkám to jen proto, že vás znám Fakt SUPER Jako ten torturing Ten je Nera trpí, kluci trpí... co víc si přát Takže už se nemůžu dočkat pokračování a už se těším, až to dá Nera Torakovi taky pořádně sežrat Takže ještě jednou...

To je tak úžasně dramatické. Skládám poklonu. Jak tohle dopadne??